Tóny, které otvírají naše srdce

Životní osudy jsou často nevyzpytatelné. Dříve či později ale pochopíme, jaký měl náš zážitek smysl. To by se dalo říct i o jednom z osudových momentů v životě Tomáše Pfeiffera.

Vysoko v horách se setkal s nástrojem, který ho zaujal na první pohled. Není jistě obvyklé najít mezi štíty ledovců, v malé místnosti kovovou mísu podobnou obrácenému zvonu s madly naplněnou vodou - Vodnářský zvon.

Tehdy, bez jakéhokoliv ovlivnění povědomím o tomto nástroji, zkouší na něj zahrát a zažívá pocit naplnění a souznění. Slyší tóny jeho srdci známé, které vnímal již od dob svého dětství. Uvědomuje si, že tóny nejsou určeny jen jemu, ale všem lidem. Tímto způsobem je přiveden ke koncertům, kterými by se rád podělil o možnost vnímání podoby světa ve zvuku a rezonanci.

Vědoucí lámové připisovali tomuto nástroji význačné vlastnosti působení na naši hmotnou podstatu, na tělo, tedy na hojení našich potíží hmotných, ale také působení na podstatu duchovní. Soudě podle ohlasů, vnímají tak tyto alikvotní tóny často i návštěvníci koncertů. Zmiňují se například o tom, že poslech Vodnářského zvonu na ně působil očistně, že se cítí lépe. Někteří jsou překvapeni, že jejich tělo odpovídá na tóny Vodnářského zvonu v místech, která je zlobila zdravotně. Každý reaguje podle své podstaty. Záleží i na tom, jak hluboko se dokáže do hudby ponořit. Zvuk má mnoho rovin, je skutečně bohatý.

Velmi pravděpodobně jde o jeden z nejstarších nástrojů, který přečkal ohromnou sílu času.

Písemné zmínky o něm najdeme v období dynastie Ming, ale pravděpodobně byl využíván již mnohem dříve.

Na koncertě se spojuje historie se současností. Zvuk nástroje je doplněn obrazovou projekcí na širokoúhlém plátně. Díky nejmodernější technice a scéně, která je vždy „ušitá na míru“ velikosti sálu, mohou návštěvníci intenzivně prožívat krásu promítaných záběrů.

Scény nejsou nahodilé, vše má svůj řád, rytmus, symboliku. Tak může každý zažívat sblížení s přírodou, uvědomit si své místo v životě, pocítit pokoru před velikostí a zákonitostí vesmíru, který je díky Hubbleovu teleskopu ukázán zblízka. Část koncertu se také vztahuje k duchovním místům planety. Poukazuje i na to, že prokazatelně existují zázračné jevy, které si v současnosti neumíme vysvětlit ani zdůvodnit, a přesto se dějí.

To je podoba světa, která nemá co společného jen třeba s jedním pohledem.

Na kocertě jsou např. ukázány snímky Padre Pia z Itálie, který již za svého života měl mnoho neobvyklých darů, díky kterým pomáhal lidem. Měl stigmata, byl jasnovidný, na jeho přímluvu mizely nádory, pomáhal vždy tam, kde bylo třeba. Dvacet let po smrti chtěli exhumovat jeho ostatky a zjistili, že vypadá, jakoby spal, tělo i obličej neporušené. Loni, po čtyřiceti letech, se situace opakovala. Padre Pio i po své smrti porušuje vše, co v současnosti považujeme za fyzikální zákonitost. Ostatně takových zázraků mohou návštěvníci koncertu, který nese název Společná věc, vidět více.

V Nymburce se koncert koná v kině, Tyršova 6, ve středu 20. května v 18.30 h. Informace jsou i na webových stránkách www.dub.cz