ZEZULKOVA ANTIKANCEROGENNÍ DIETA

        Druhou nejčastější příčinou úmrtí v naší republice jsou nádorová onemocnění. Jejich výskyt hrozivě stoupá včetně novorozeneckých a dětských. Ještě před několika desítkami let nebylo třeba budovat dětská specializovaná pracoviště pro toto onemocnění. Společně s nárůstem počtu dospělých nemocných to znamená, že tato choroba nebyla zvládnuta jak léčebně, tak v prevenci. Pan Josef Zezulka, zakladatel biotroniky, vypracoval léčebný systém této nemoci i popsal její patogenezi. Dovolím si vás nyní s jeho myšlenkami seznámit.
        Rakovina, nebo jak říkali staří - morbus Prométheí - Prométheova choroba, je nemoc způsobená ve velké míře přílišným používáním ohně. Ten totiž produkuje mimo jiné jeden z nejsilnějších kancerogenů - dehet. Samozřejmě mezi kancerogeny patří celá řada dalších látek, které člověk vyrábí a používá.
        Tato choroba má dvě hlavní příčiny, které se na jejím vzniku podílejí. Je-li za prvé naše detoxikační schopnost soustavně přetěžována přílišným množstvím kancerogenů, dojde po různě dlouhém čase k jejímu oslabení až zhroucení. Pak se kancerogen, který je vlastně buněčným jedem, dostane až k samé buňce, která se pak vymkne kontrole organismu, a začíná proces bujení. Za druhé musí být zároveň oslabena morfologická centra v našem mozku. Jsou to ta centra, která odpovídají za tvar našeho těla. Podílejí se na hojení ran a jsou odpovědná za vznik benigních novotvarů - proto je zvýšený výskyt například různých znamének a výrůstků na kůži i příznakem zvýšeného rizika vzniku nádorového procesu.

        Dnes, kdy se výskyt kancerogenů mnohonásobně zvýšil a útočí na nás z mnoha stran, je důležité každé, byť malé zmenšení jejich příjmu. Není naprosto na místě rezignace, někdy vyjádřená slovy: žijeme v tak zamořeném prostředí, že už je to jedno, zda kouříme, co jíme atd. Naopak, každé snížení je důležité. Přestože musíme dýchat, jíst a pít, a tak jisté množství těchto látek přijmout, je možno pouhou úpravou životosprávy si výrazně snížit riziko vzniku rakoviny. Mezi nejhorší kancerogeny patří dehet ve všech podobách. Proto se vyhneme potravinám, které jej obsahují. Nejhorší potravinou vůbec jsou uzeniny. Zde maso, které je samo o sobě problematickou potravinou, je syceno v kouři dehtem, aby se nekazilo. Je tedy tak jedovaté, že jej ani bakterie nežerou. To je podstata konzervace dehtem. Člověk toto nepromyslí a jí zvláště v posledních desetiletích uzeninu i několikrát denně. To ale bohužel není zdaleka všechno. Potraviny, které se vyrábějí pražením, obsahují dehet rovněž. Jsou to například káva, kakao, melta, kde se přírodní zrna praží, až začnou hnědnout a černat. To se v nich začíná tvořit dehet. Pak je člověk rozemele a vyluhuje je do roztoku, jako v kávě či kakau, nebo použije prášku - například v čokoládě. Děti někdy pak dostanou dle názoru rodičů nebo prarodičů "to nejlepší" - šunku, čokoládu... Snad nejsmutnější kapitolou jsou dětské rakoviny. Ty jsou naprosto zbytečné. Zde vytvářejí maminky často svým nerozumným chováním svému dítěti tuto chorobu. Proč kouří, pijí kávu a jedí uzeniny během těhotenství? Cožpak je nenapadne, že dítě v jejich těle se nemůže odpojit od krevního oběhu maminky a musí tak trpně snášet všechny její rozmary? Ještě nenarozené děti jsou tedy zasahovány jak alkoholem, tak jinými látkami, včetně kancerogenů, bez možnosti obrany teprve se rodícího organismu i imunitního systému. Je to neomluvitelné a je to zločin sobectví. V dospělosti si sami můžeme vybrat svůj životní styl a nést i sami následky. Proč by nevinné dítě mělo nést důsledky nemyšlení matky? Snad jednou přijde doba, kdy se lidé budou dívat na život ve všech jeho podobách s posvátnou úctou a budou se snažit o více rovnováhy ve svých postojích a činech. Dalšími škodlivinami tvořícími člověku možnost vzniku rakoviny je vše, co prochází kuchyňskou úpravou ohněm bez přítomnosti vody. Tedy vše pečené a smažené. Neměla by tedy tato úprava převažovat, nebo je možné tmavý až zčernalý povrch odkrojit, jako například kůrku chleba.

        Další skupinou kancerogenů jsou látky, které se používají k chemické konzervaci potravin. Například kyselina benzoová je silný kancerogen. Je-li přidána k potravině, učiní ji nepoživatelnou pro mikroorganismy. Potravina se nekazí. Je to ale konzervace opět nezrušitelná. Zde jíme konzervační látku společně s potravinou, což je přirozeně nevyhovující. Naopak konzervace sušením, mražením, sterilizováním či s použitím přírodních látek je neškodná. Naše potrava má ale obsahovat co nejvíce čerstvých potravin, které nejsou ani kuchyňsky upravovány a zachovávají si tak celou škálu živin - ty, které dnešní věda zná, i ty, co ještě nikoli. Rakovina je proces, který je následkem chorobně změněných funkcí organismu. Proto rakovina jako nemoc začíná někdy rok i déle před první zvrhlou buňkou nádoru. Odstraníme-li tedy nádor, nevyléčili jsme rakovinu, ale pouze odstranili její následek. Vedle zásahu na vlastní nádor je tedy nutné působit na ty poškozené funkce organismu, které vůbec dovolily, aby něco tak nepřirozeného, jako je rakovinná buňka, mohlo v těle vzniknout, ale hlavně dále se množit. Proto pouhé odstranění či rušení nádoru není možno vydávat za léčbu rakoviny, ale pouze za zachraňování před následky této choroby. Pan Zezulka jako první mluvil o rakovině jako o procesu vzniklém na podkladě bioenergetické nedostatečnosti, kdy dochází k nerovnováze některých orgánových center. Důsledkem je pak mimo jiné například ztráta obranyschopnosti vůči kancerogenům. Ty pak, místo aby byly vyloučeny vně těla, se dostávají až k buňce. Zde se pak uplatňuje dráždění, jako například chronický patologický proces, žaludeční vředy či libovolné jiné místo (třeba i jen mechanicky drážděné hrubým oděvem nebo buňky drážděné ionizujícím zářením atp.). Právě dráždění způsobí zvýšenou koncentraci kancerogenu v tomto místě a nádor po splnění několika dalších podmínek vzniká zde. Mechanismus jeho dalšího šíření je pak dán jeho lokalizací a agresivitou procesu. I rakovina, jako vše, má své dimenze. Jsou velmi agresivní, rychle rostoucí nádory i velmi pomalé, sotva doutnající, které mohou trvat i řadu let. Lidé vyslovili již mnoho teorií vysvětlujících tuto nemoc. Jednou se soudilo, že příčinou jsou viry, jindy byl za viníka označen imunitní systém nebo samotná zvrhávající se buňka a její genetický kód. Logičnost Zezulkova popisu úlohy kancerogenu i morfologických center mozkových a dalších poznatků, které zde nebylo možno pro přílišnou odbornost uvést, je udivující. Pro mnoho lidí je ale neuvěřitelné, že tento člověk dokázal opakovaně průkazně léčit rakovinu, a tak prakticky doložit své názory. Za čtyřicet čtyři let jeho praxe byly léčeny snad stovky lidí s touto diagnózou. Byli to většinou "obyčejní lidé", ale i slavné osobnosti. Byli mezi nimi lékaři i profesoři medicíny.