Biotronik Pfeiffer: Do osudu se má vstupovat po špičkách

 
Biotronik Tomáš Pfeiffer zde představí hru na Vodnářský zvon. Na otázku, proč si veřejnosti představuje právě tento netradiční nástroj, odpověděl: „Je to můj osud. A do osudu se má vstupovat po špičkách, v tichosti a s poděkováním přijmout to, co je nám nabídnuto.“

Můžete přiblížit historii vodního zvonu, odkud pochází a kde všude se na něj hrálo?
Tajemství vodnářského zvonu nejsou ještě zdaleka všechna odkryta. Existují písemné zmínky z období čínské dynastie Ming, kdy tento nástroj používali vědoucí lámové ku pomoci druhým. Ve skutečnosti je jeho historie zřejmě ještě mnohem starší.

Jak jste se s ním setkal vy a čím vás zaujal?
Je až neuvěřitelné, jaké osudové cesty nás vždy zavedou tam, kde je třeba. Vodnářský zvon jsem poprvé spatřil ve světě ledovců a velehor. A nejen to. Bylo mi dovoleno na něj zahrát. Jeho tóny mi byly vnitřně známé, bylo to a dodnes je to pro mě velmi jiskřivé a inspirující setkání. Tam jsem také pochopil, že vodnářský zvon nemusí být určen jen pro mou potěchu, ale že jeho zvuk mám předat pro druhé. Poslechl jsem tedy hlas intuice.

Jak posluchači na hlas zvonu reagují, podařil se ten přenos?
Letos budeme mít už dvoustý koncert a zájem lidí mě utvrzuje v tom, že mé rozhodnutí bylo správné. Největší odměnou je, když mi návštěvníci sdělují, že byli koncertem obohaceni.

Kdo byl vaším učitelem, jak na zvon hrát? Je to náročné, nebo se to může naučit kdokoli?
Nechtěl jsem veřejně vystupovat jako hudebník. Ale jak se praví: „Nikdy neříkej nikdy...“, i u mě se tato věta do puntíku vyplnila. Čemu nerozumím plně je, že na nástroj jsem se nemusel učit hrát, nevím, jak je to možné, ale prostě jsem to uměl. Najednou jsem vnímal tóny, které jsem znal, protože svět kolem mě byl odmalička i světem tónů a vibrací. Nyní je jenom předávám. Podle prastaré tradice tóny zvonu znějí jako harmonické tóny naší sluneční soustavy. Vodnářský zvon je velkým darem. A dary nedostáváme na potkání.

Zvon prý má léčebné a harmonizační účinky, jak je to možné a na co v těle působí blahodárně?
Již staří lámové, kteří dobře znali sílu a význam tohoto nástroje, říkali, že znějící tóny neslyšíme pouze sluchem, ale vnímáme je celým tělem. Zvuk působí na každou buňku v těle. Můžeme je vnímat v místech, kde je nějaký náš zdravotní problém. Podle lámů vylaďují do rovnováhy také naši mysl a zjemňují naši duši. Působí tedy na všechny tři složky naší bytosti - hmotnou, psychickou i vitální. Jde o zážitky, které jsou pro nás v dnešní době více méně neobvyklé.

Kolik koncertů ročně absolvujete a v jakých prostorách?
Můj první koncert byl v Kongresovém centru, kde jsem hrál lidem z celého světa. Následovala další místa, jako například grand hotel Pupp v Karlových Varech, Karlštejn nebo Loket, ale také řada menších měst a městeček po celé republice. Několikrát jsem byl pozván do zahraničí. V poslední době mám radost z koncertu v Betlémské kapli v Praze, kde jako host vystoupila světoznámá sopranistka Maida Hundeling, kterou znají posluchači nejen v evropských zemích, ale také například v USA nebo v Japonsku.

Kdo přišel s nápadem propojit na vašich koncertech hudbu s obrazovou projekcí?
Hudba i obraz vzbuzují emoce. Je proto přirozené, že patří k sobě. Navzájem se doplňují a umocňují prožívanou zkušenost. Zde se prolíná svět dávné minulosti a svět současné techniky. Máme unikátní parabolickou scénu, na které je speciální plátno umožňující 3D efekt. Je promítán, řeknu-li to obrazně, filmový příběh, který se pokouší ukázat svět tak, jak ho v běžném shonu nevidíme. Díky zvuku vodnářského zvonu jsme vtaženi do děje, který může otevřít dveře fantazii a vnitřnímu prožitku.

Která hudba podle vás dokáže, kromě té jíž vydává vodní zvon, léčit, nebo být člověku zdravotně prospěšná?
Hudba dokáže emocionálně zasahovat naše nitro. Léčení hudbou je přece stará známá věc. Vždyť i my sami, jsme-li unaveni, podvědomě pouštíme rychlejší muziku, potřebujeme-li se zklidnit, sáhneme spíše po pomalejších skladbách, aniž bychom nějak zvlášť přemýšleli nad svým rozhodnutím. Jde o určité vyjádření rytmu a rytmus můžeme přece najít ve všem. Traduje se například, že hudba Mozartova pomáhá lidem v nemoci.

Jaký zvuk má konkrétně vodnářský zvon?
Musím konstatovat, že ten je velmi komplexní. Po skončení skladby v nás tóny mohou znít ještě hodnou dobu. Můžeme zažít pocity lehkosti a svobody. Ta hudba s námi mluví, prostupuje námi a něco v nás zanechává. Vše, co nás pozitivně zasahuje, je přirozené – ať už je to hudba, výtvarné umění či další obory.