BIOTRONIKA

      Je to právě rok, co jsme si v Meduňce představili čtyřicet let před světem utajovaného tvůrce biotroniky Josefa Zezulku (1912–1992). Na fotografii jsme s ním představili i jeho jediného žáka Tomáše Pfeiffera, zakladatele Duchovní univerzity Bytí a Biotronického centra sociální pomoci. Právě výsledky jeho léčení vám dnes představíme.

      Biotronik Tomáš Pfeiffer pomáhá všem, kdo jeho pomoc potřebují. Přesněji řečeno – na co mu stačí síly. Před lety se dokonce podařilo, že směl léčit přes televizní obrazovku, na což stále naši čtenáři vzpomínají. Nejvíce se věnuje nemocným rakovinou. Tvrzení některých lékařů-onkologů o tom, že vyléčit se z rakoviny nelze jinak než v souladu s postupy oficiální medicíny (i když všichni víme, jaká zde hrozí rizika), Tomáše Pfeiffera přimělo k tomu, že se rozhodl představit čtenářům Meduňky dva „žijící důkazy“ o tom, že to lze. V obou případech šlo o rakovinu žaludku a ten, který se odehrál teprve nedávno, je i lékařsky zdokumentován. Kopie lékařských zpráv dokazujících uzdravení pacientky máme v redakci.


Příběh první

Své uzdravení Marie pokládá za zázrak

 
      Marie Vernerová (71) z Peček u Kolína si dobu, kdy se před sedmnácti lety potýkala s rakovinou, vybavuje velmi živě. To, že prodělala tak vážnou nemoc, se však od lékařů dozvěděla až po roce. Na počátku 90. let totiž ještě nebylo zvykem říkat pacientům diagnózu na rovinu. Řekli jí to, až když podle nich „zázrakem“ přežila. „Měla jsem velké bolesti žaludku a nic mi nepomáhalo. Nemohla jsem jíst a při výšce 173 cm jsem zhubla na 48 kg. Na vyšetření mi řekli, že mám na žaludku vřed a doporučili operaci, kterou jsem podstoupila začátkem dubna 1991. „Při operaci zjistili, že jde o zhoubný nádor, ale neřekli mi to. Dozvěděla jsem se jen to, že žaludek byl prakticky neprůchodný, a právě proto jsem jakékoliv jídlo hned vyzvracela a při tom se svíjela bolestí. Při operaci mi udělali kolem žaludku jakýsi obchvat, abych mohla aspoň trošku jíst a pít. Z nemocnice jsem šla domů 12. dubna, i když slovo „šla“ není úplně přesné, protože mě do auta odnesli jako peříčko. Nedali mi s sebou ani žádné léky, nic. Až po roce jsem se dozvěděla, že jsem měla rakovinu žaludku a lékaři mi tehdy dávali tři měsíce života,“ vzpomíná paní Marie.
      Když jí bylo nejhůř, její dcera Maruška s manželem Luďkem v tu dobu v noci doma v televizi sledovali Tomáše Pfeiffera, který anonymně hovořil o biotronice a také přes obrazovku působil na diváky. „Dodnes nevím, kde na něj získali kontakt – dcera mi řekla, že nemusím všechno vědět, nicméně mi od něj hned po mém návratu z nemocnice přinesla návod na dietu, kterou jsem začala okamžitě dodržovat. Na první biotronické působení jsem k Tomáši Pfeifferovi byla objednaná na 6. května. Zeť mě do Prahy vozil nejprve třikrát týdně, pak už jen dvakrát týdně. Vůbec jsem do té doby nevěděla, že existují léčitelé a co to je biotronika, ale byla jsem rozhodnutá to nejen zkusit, ale i vytrvat. Říkala jsem si: Děj se vůle boží! Nikdo si neumí představit, jaké to je, když je člověk tak slabý, že nezvedne hrnek s kávou a bez pomoci si nedokáže ani umýt ruce. Dcera v té době měla ročního chlapečka, a tak vlastně místo jednoho dítěte měla děti dvě, proto jsem se z toho chtěla dostat už kvůli ní,“ vypráví dál. První zlepšení se dostavilo velmi rychle. „V červenci se mladí stěhovali a já už byla schopná se o sebe postarat sama. Měla jsem tempo jako želva, ale vše potřebné jsem si udělala, a to byl zázrak. Od září 1991 jsem u pana Pfeiffera v léčbě ještě pokračovala, ale zeť mě tam vezl už jen párkrát. Na podzim jsem totiž už byla schopná jet do Prahy vlakem sama! Radost, jakou jsem z toho měla, byla obrovská. Jen si to představte: pár měsíců předtím jsem byla mrtvola a najednou jsem zase ožila! Sílu žít a všechno zvládat mi dával i můj vnuk Honzík. Když byl větší, brávala jsem ho do Prahy někdy s sebou, protože sérii deseti sezení jsme ještě v dalších letech několikrát opakovali, a Honzík se vždycky ptal: Babi, kdy zase pojedeme k tomu hodnému strejdovi?“
      V lednu 1992 uznali Marii opět práceschopnou, ale ta raději požádala o důchod. Dnes žije jako spokojená důchodkyně a těší se velmi dobrému zdraví. „Za šestnáct let, co jsem se po propuštění z nemocnice léčila z rakoviny pomocí biotroniky, jsem s výjimkou zubaře nebyla ani jednou u lékaře a nevzala jsem si žádný lék včetně acylpyrinu. Ani jsem nemusela, protože jsem nedostala ani chřipku. Dietu, kterou mi pan Pfeiffer doporučil, dodržuju ale pořád, takže už ani nevím, co je to čokoláda nebo maso. Své uzdravení považuju za zázrak a skutečné zmrtvýchvstání. Podruhé jsem se narodila a za to jsem Tomáši Pfeifferovi nesmírně vděčná a moc si ho vážím,“ tvrdí paní Marie. Důkazem toho byly i slzy, které jí vstoupily do očí, když se jí všechno, co prožila, při našem povídání vybavilo znovu.


Příběh druhý

Anna místo chemoterapie zvolila biotroniku

 
      Druhý příběh, k němuž jsme získali i lékařskou dokumentaci, se odehrál teprve nedávno a jeho hlavní hrdinkou je Anna Havelková (60) z Koryčan u Kroměříže. Než absolvovala léčbu u  Tomáše Pfeiffera, dobře ho znala, protože se s manželem pravidelně účastnila jeho přednášek, které ji ovlivnily natolik, že se už před lety dala na vegetariánství. „Trpěla jsem na pásové opary, jež se mi dělaly stále častěji. Byla to šílená bolest, ale ozýval se i žaludek, a tak mě jednou v nemocnici v Kyjově poslali na vyšetření žaludku. Dva dny před mými 58. narozeninami, přesně 23. 3. 2006, jsem se pak dozvěděla, že na žaludku mám zhoubný nádor velký asi jako dvacetikoruna. Zrovna jsme se chystali na další přednášku pana Pfeiffera do Brna a manžel tenkrát pronesl zásadní větu: „Půjdeš za ním a pojedeš na léčbu do Prahy. Pak se uvidí, co dál.“ A přesně tak to bylo. Následující týden jsem už byla v Praze v biotronickém centru. Když jsem pobyt začínala, bylo mi hodně špatně. Bolestí jsem nemohla ani spát, ale během několika dnů se všechno srovnalo. Za dva týdny mě v Kyjově čekala operace a pan Pfeiffer mi říkal, že rozhodnutí, zda na ni půjdu, či ne, je jen na mně. Protože jsem ale cítila, že mi biotronika pomáhá a že mě posílila, rozhodla jsem se, že na operaci půjdu, a začala si vyřizovat předoperační vyšetření. Jenže! Ukázalo se, že na žaludku už žádný nádor není a ve zprávě se psalo pouze o silnější zapouzdřelé stěně, kde byl jakoby „mozol“ o  tloušťce 8 až 10 mm. I přesto jsem ale na operaci šla, aby se „mozol“ odstranil. Operace proběhla 25. 4. 2006. Vzali mi tři čtvrtiny žaludku, sedmnáct dní jsem ležela na JIPce a shodila 20 kg. Podle lékařů se všechno zahojilo ukázkově a já z nemocnice jela zase rovnou k panu Pfeifferovi do Prahy a začala jíst první mixovaná jídla. Pak jsem na biotronické působení jezdila každý měsíc na pět dní,“ říká paní Anna. Mimo jiné jí tenkrát v paměti utkvělo i to, že když v Koryčanech po příjezdu z Prahy vystupovala z autobusu, všichni jí říkali, že úplně září. „Z nemocnice mě propustili bez jediného léku, ale můj stav se lepšil rychle. Lékaři mi po operaci ještě nabídli zajišťovací chemoterapie, neboť takový je oficiální medicínský postup, ale protože histologický nález byl negativní, rozhodla jsem se ji neabsolvovat,“ říká. Teď do biotronického centra v Praze jezdí jednou za rok a lékaři jí sledují krevní tumorové markery. „Cítím se dobře a loňské léto pro mě bylo snad nejkrásnější v životě, protože jsem si vážila každého dne, každé chvíle ..., “ říká téměř se slzami v očích Anna, která je za podporu v době nemoci také velmi vděčná svému manželovi. V létě pro ni na zahradě dokonce postavil i altánek, aby v něm mohla odpočívat.

Co k tomu dodává Tomáš Pfeiffer?

 
      „Biotronika neslouží jako náhrada medicíny, ale pomáhá tam, kde má možnost a to může být i po ukončení medicínských terapií,“ vysvětlil pro Meduňku pokračovatel Josefa Zezulky, který si ho před lety vzal pod křídla jako svého žáka. „Principy biotroniky jsou součástí nejmodernějších výzkumů. Teprve teď se totiž potvrzuje to, co biotronika bere v úvahu už dávno, a to je vliv určitých látek na vznik zhoubného nádoru v těle. Rakovinotvorně v našem těle působí například látky, které obsahují tolik oblíbené uzeniny. Josef Zezulka byl opravdu geniální, protože to, co objevuje dnešní věda, věděl už před desetiletími,“ říká Tomáš Pfeiffer.
      Prevence je podle něj v péči o zdraví to nejdůležitější. Při oslabení může zhoubné bujení propuknut v každém z nás. Rakovina je o neschopnosti organismu hlídat svůj buněčný pořádek, a aby k tomu nedošlo, je třeba dodržovat určitá preventivní opatření (viz doporučovaná dieta). Karcenogeny lze podle Tomáše Pfeiffera rozdělit na primární, což jsou chemické látky, které pak v buňce působí jako chemické jedy, a sekundární, jež buňku dráždí pouze mechanicky, příkladem je třeba azbest. Pak stačí oslabení a nemoc propukne.
      A jak je biotronika v boji s rakovinou úspěšná? „Nejde to říct přesně, protože nemám úplnou zpětnou vazbu. Nadpoloviční většině lidí je však významně pomoženo,“ říká o úspěších biotronického působení Tomáš Pfeiffer. Když jsme si spolu povídali, opakovaně zdůrazňoval, že tento článek nevzniká proto, aby měl reklamu a obraceli se na něj další nemocní. „Nelze dělat víc, než se dá dělat, pracuju intenzivně, ale moje kapacita je v současnosti zcela vyčerpaná a nemohu přijímat nové pacienty. Kromě lidí trpících zhoubným bujením je úspěšnost biotroniky poměrně vysoká také u onemocnění AIDS a u metabolických poruch. Naopak při infekcích a duševních poruchách zmůže jen málo. Tento článek je především odpovědí na vyjádření našich předních onkologů o tom, že nikdy neviděli člověka, který rakovinu překonal pomocí alternativní terapie. Proto jsem byl rád, že se tyto dvě ženy rozhodly otevřeně promluvit,“ řekl Meduňce Tomáš Pfeiffer.
      Biotronika jako obor vznikla před padesáti lety, a aby mohla skutečně pomáhat tam, kde pomoci může, musí být podle Pfeiffera nejprve společensky přijata. „Samozřejmě že u každého klienta, kterého mám, uzdravení neprobíhá tak ideálně jako v těchto dvou případech a bohužel se stává i to, že biotronické působení nezabere vůbec. Ale tak je tomu ve všech oborech, a co nepomůže jednomu, pomůže druhému a naopak,“ vysvětluje Tomáš. Věří však, že není daleko doba, kdy i alternativní metody léčby budou moci svoje možnosti předvést zcela veřejně tak, aby nemocným lidem mohlo být pomoženo co nejvíce. Klasické metody moderní medicíny i jiných směrů, včetně biotroniky, by se měly spojit, nikoliv spolu bojovat. To kromě Tomáše Pfeiffera dnes tvrdí i řada jiných úspěšných alternativních terapeutů i pokrokových lékařů na celém světě. Nezbývá než doufat, že obě strany budou ochotné ke konstruktivnímu dialogu už brzy.

Dieta při prevenci i léčbě rakoviny

 
Zakázáno
      Kouření. Vynechat vše, co je uzené (uzené maso, salámy, šunka, uzený sýr atd.), vše pražené, i odvary z praženého (např. káva, melta, kakao, čokoláda). Dále vynechat vše smažené a pečené. U potravin, které je nutné jíst jako pečené (např. chleba), odkrojíme kůrku – právě ta obsahuje nejvíce karcenogenů. Ostatní pečivo, např. housky, jíme jen bledé, tj. vypečené co nejméně. Z jídelníčku vyřadíme potraviny obsahující kyselinu benzoovou a co nejvíce se vyhýbáme koncentraci výfukových plynů. Chráníme se před vším, co obsahuje dehet, včetně krémů. Nesluníme se.

Doporučeno
      Potrava syrová (ovoce, zelenina, mléko, máslo atd.). Když jakoukoliv potravu upravujeme v kuchyni, používáme pouze vaření nebo dušení. Zásada je, aby potrava, než ji dáme na oheň, obsahovala vodu. Tato dieta musí být dodržována velmi důsledně, protože pacienti, kterým je doporučena, jsou na látky obsažené v zakázaných potravinách citlivější a i nepatrné nedodržení diety může léčebný proces velmi ohrozit, nebo i znemožnit.

Proč vzrůstá výskyt rakovin?

 
      Vysvětlení pro nárůst rakovin z biotronického hlediska je popsáno např. v knize Josefa Zezulky Bytí – životní filosofie, kterou vydala Duchovní univerzita Bytí. Rakovina se vždy vyvíjí především v důsledku nadměrného příjmu karcenogenů, které do normální stravy nepatří a kterým tělo v tak velkém množství nedokáže dlouho odolávat. Druhou příčinou je nedostatek vitálních látek v potravě. Většinou totiž přijímáme potravu, která projde složitými postupy potravinářského průmyslu, a navíc i nevhodnou domácí úpravou, např. používáním mikrovlnné trouby, čímž se vitální hodnota stravy ztratí úplně. Svým způsobem života navíc trpíme nedostatkem vitality i kvůli tomu, že málo času trávíme v přírodě atd. To všechno má vliv na vznik rakoviny.

Pozor na uzení a pražení

 
      Člověk ve snaze uchovat svou potravu na delší čas tak, aby se vlivem mikroorganismů nezkazila, používá konzervace uzením. Vůbec si neuvědomuje, že je to jeden z nejhorších způsobů konzervace a pro zdraví velmi nebezpečný. Předně se udí maso, které je pro člověka nepřirozenou potravou, a uzení představuje velmi nebezpečnou a trvalou konzervaci dehtem. Před jídlem tento faktor na rozdíl od mražení nebo sušení zrušit nemůžeme a s jídlem se dostává do těla jako jed. Když je jídlo uzené, znamená to, že je to uzpůsobené tak, aby to bylo nejedlé i pro bakterie, a to je bohužel i případ šunky. Lidé ji mylně doporučují jako dietní potravinu pro zesláblé a nemocné, přestože tělo má s jejím zpracováním v játrech velký problém, a při nemoci, kdy má sníženou odolnost, jej tak zatěžuje ještě víc. „V době, kdy má tělo sníženou odolnost a má dostat tu nejlepší potravu, dostává tak to nejhorší. Jistě by nikdo nikomu, a obzvlášť nemocnému, nedoporučil k jídlu vymacerované maso a k tomu na špičku nože sanitru a dehtu. Takto po sobě jdoucí by to nikdo nepřijal, ovšem když jedno kryje druhé a dohromady to má přijatelnou chuť, člověk se rád nechá oklamat a bohužel je mnoho lidí, kteří jedí uzeniny denně, a někdy dokonce i vícekrát za den,“ vypočítává Tomáš Pfeiffer naše nejhorší jídelní nešvary. Stejně nevhodné je požívání potravin s chemickými konzervačními látkami, kdy se konzervace nedá před požitím odstranit a dostává se do těla s potravou. A proč patří mezi nevhodné potraviny i čokoláda nebo káva? Čokoláda se připravuje z pražených kakaových bobů a káva je výluh z pražených kávových zrn – při pražení, tj. ohřevu nasucho totiž opět vznikají karcenogeny a dehet. Proto je zde třeba jisté umírněnosti.
      „Bez výše popsané diety je překonání zhoubného bujení prakticky nemožné,“ tvrdí Tomáš Pfeiffer, který stravu zbavenou těch nejnebezpečnějších rakovinotvorných látek ale doporučuje v boji s rakovinou všem také jako tu nejlepší prevenci. „Velmi zásadní je také zjištění, že zejména na nádorech trávicího traktu se masitá strava podílí jejich navýšením o 200 až 400% s tím, že tzv. bílá masa vycházejí hůře než masa červená, takže z onkologického pohledu je to zcela naopak než z pohledu kardiovaskulárního, kdy jsou bílá masa naopak doporučována, aby nedocházelo k ukládání cholesterolu v cévách. O svém životě rozhodujeme svou stravou sami, ale nejen o svém.
      Všem čtenářům Meduňky se omlouvám za to, že v léčbě jsem opravdu zcela přetížen a článek byl sepsán proto, aby jednou byla biotronika k dispozici více lidem, kteří ji potřebují. A aby se tak mohlo stát, musí být lidem tato možnost vůbec ukázána. To je hlavní důvod vzniku tohoto článku. Není lehké se na utrpení dívat, natož jej žít. Prosím o ochranu a pomoc všem potřebným,“ dodal ještě pro Meduňku biotronik Tomáš Pfeiffer. A my se s tím ztotožňujeme.