Nástroj z hlubin věků a biotronik Tomáš Pfeiffer

 
V 90 letech jsme Vás vídali na různých televizních stanicích, kde jste působil na diváky jako léčitel. Nyní pořádáte koncerty – přibližte nám Vaši činnost.
Na svých cestách jsem potkal něco, co na mě opravdu velmi silně zapůsobilo. Potřeba pořádat koncerty vznikla jako pokus se podělit i s ostatními o něco, co bylo zahaleno věkem zapomnění.
Je to Vodnářský zvon. Zkusím ho popsat - vypadá jako kovová mísa, která je naplněna vodou, po bocích jsou madla. Vlastně vypadá jako mísa na šlehání bílků. Ruce se ponoří do vody a různými jemnými tahy a doteky na tato madla je nástroj rozezníván. Zvuky, které slyšíme, můžeme právem nazývat rezonancí, vibrací, alikvótními tóny,které podle tradice lámů zní hudbou vesmíru. Toto vše působí na naše tělo, jednotlivé buňky i na naši mysl – samozřejmě dle našeho naladění. Zkušenosti posluchačů koncertů dávají za pravdu této lámaistické tradici, která říká, že tóny nástroje působí velmi pozitivně a mohou i pomáhat zdravotně.

Jak je Vodnářský zvon starý – co o něm víme?
Pochází z oblasti Tibet – Čína, písemné zmínky jsou tak 500 let zpět vedou nás k čínské dynastii Ming a dle zmínek jasnovidců – mnohem dál, do hlubin věků. Kov ze kterého je ulit symbolizuje tehdy známou sluneční soustavu, Slunce zastupuje zlato, Měsíc - stříbro, Venuši - měď... Jejich spojením vzniká zvuk vesmíru. To dokazuje i zážitek posluchačky koncertů, která sdělila: „Když v noci vyjdu ven, slyším znít vesmír - zní stejně jako Váš nástroj.“ Nástroj sloužil k duchovním účelům, zejména v chrámových stavbách a pod vedením těch, kteří byli k tomuto vybráni.

Při koncertě na pódiu za Vámi je plátno, které je zavěšeno na ne běžné konstrukci a je na něm promítán filmový doprovod, který působí hodně prostorově.
Zde se prolíná svět dávné minulosti a svět současné techniky - ač se to zdá ne úplně možné, myslím si, že to jde. Máme unikátní parabolickou scénu, na které je speciální plátno. Je promítán, řeknu-li to obrazně, filmový příběh – pokouší se ukázat divákovi svět tak, jak ho v běžném shonu nevidí. Zde je, díky zvuku Vodnářského zvonu, vtažen do děje, který mu umožní otevřít dveře fantazii. Skladba Praga Magna Mater nás provede zajímavými a nevšedními místy Prahy i jejími zákoutími. V druhém filmovém doprovodu nazvaném Pictus Orbis je zachycen přírodní majestát hor, krása nížin, řek a vodopádů. Jemnost, křehkost a zranitelnost toho, čeho jsme nedílnou součástí, ukazují záběry, které jsou i, dalo by se říci, varováním.Vždyť v životě každého z nás někdy prší a jindy zas svítí sluníčko. Třetí skladbou je Hledání Boha.

Přiznám se, že jsem tímto názvem byla velmi překvapena - nevěděla jsem co očekávat.
Víte, když jsem měl myšlenku, že budu pořádat koncerty, chtěl jsem divákům zprostředkovat nevšední místa a lidi, o kterých jsem slýchával, ale nedoufal jsem, že se někdy s nimi setkám. Ve svém životě jsem nikdy nic neplánoval a věci a události ke mně „náhodou“ přicházely. Tak jsem se na cesty vydal - to, co jsem potkal a poznal, mě ohromilo a zasáhlo. V části Chrámy jsou ukázána místa, kde se lidé už od nepaměti shromažďovali - pokládali je za posvátná, stavěli na nich různé stavby, vykonávali různé obřady. Je to například katedrála Chartres, menhirová pole v Carnaku, a abychom nebyli jenom ve světě, i náš Říp, který je považován za významné silové centrum Evropy, nebo krásné průčelí svatovítské katedrály, které se odráží v tzv. Plečnikově louži.
A další je setkání s Lidmi srdce - jsou to, dalo by se říci „obyčejní lidé“. To, co na nich bylo neobyčejné je, že měli zvláštní dary. V této části můžete vidět mnoho tajemného a unikátního a přesto zcela pravdivého.

Na co se mohou diváci v poslední skladbě nazvané Universum, těšit?
Během této skladby jsou za mnou promítány jedinečné snímky našeho blízkého i vzdáleného vesmíru. Opět vidíme, co může technika propojit. Díky záběrům našich astronomů i snímkům z Hubbleova teleskopu se vydáváme na procházku do tajemného a hlubokého prostoru vesmíru, objevujeme jeho krásu a velikost. Odpoutejme se od běžných denních starostí a nechme se unést.

S úctou k životu Tomáš Pfeiffer