www.DUB.cz
UNIVERZITA
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek

PREAMBULE

KDO JSME

UNIVERZITA

Společenství
J. Z.

AKTUALITY

KNIHOVNA

PŘEDNÁŠKY

KONCERTY

ŘÍP

VÝSTAVY

VELETRHY

Bioconstruct

J. Z.

Sanátor – svaz biotroniků J.Z.

Biotronika Josefa Zezulky

T. P.

Nadační fond

Kontakty
 
E-OBCHOD
 

Nástroj, ze kterého mrazí

Nástroj, ze kterého mrazí

Rozhovor: Zvuky vodnářského zvonu Tomáše Pfeiffera mají léčit tělo i duši posluchačů.

V pátek 22. října vystoupí ve Sboru českých bratří léčitel Tomáš Pfeiffer, který zahraje na starodávný nástroj. Rozezní ho mokrýma rukama, které přikládá na madla. Při hře zvon vydává tóny, voda v něm začne levitovat a na hladině vznikají obrazce.
 
Jste léčitelem – biotronikem, učil jste se od Josefa Zezulky. Jak jste na tom dnes? Stále se učíte?
Učím se neustále. Život přináší nové a nové zkušenosti a já jsem zvídavý člověk. Sleduji vývoj i v jiných oborech. Například v medicíně. Zastávám názor, že každý člověk nás může něčemu naučit. Ať už je to postoj při řezání dřeva, až po umění řešit problémy. Učím se celý život.

Často pořádáte koncerty, léčíte. Kde berete energii?
Mám-li tu možnost, tak odjedu na liduprázdné místo. Nejlépe vysoko do hor. Tam hledám samotu a nacházím tam největší sílu. Podobnou zkušenost mám třeba z pouště, kde také bylo velmi krásně. Takový odpočinek pro mě znamená hledání vnitřních kořenů.

Myslíte na nějakého člověka, kterého jste vyléčil?
Už dříve jsem zveřejnil případ jedné mé klientky, která měla rakovinu žaludku. Lékaři ji operovali a konstatovali, že je rakovina nevyléčitelná. Žena je tu s námi dodnes. Každý obor, nejen ten můj, má své výhry, ale i prohry.

Jste následovníkem biotronika Zezulky. Jak je to s vámi?
Až přijde čas, tak můj následovník přijde. Snažím se ukazovat a předávat to, co jsem sám dostal.

Je pravdou, že jste jediný v Evropě, kdo používá vodnářský zvon?
To je podmíněná pravda, protože to nevíme přesně. Pokud vím, tak podobný druh koncertů nedělá nikdo po celé Evropě. Ale nemůžu to vyloučit.

Jak jste se na zvon naučil hrát?
Je to zvláštní, ale hrát jsem se na něj neučil. Od mého mládí pro mě mají smysl tóny, zvuky i rytmus. Vnímám svět trochu jako muziku. Při jedné z cest za samotou, jsem narazil na vystavený zvon, v uvozovkách jsem si na něj zabrnkal, a zamrazilo mě. Byl to zvuk, který jsem cítil i uvnitř těla. V ten okamžik začala velká anabáze, která skončila sehnáním vytouženého nástroje. Nebylo to vůbec jednoduché, trvalo to rok.

Může na vodnářský zvon hrát kdokoliv?
Může se pokusit, pozoroval jsem několik lidí, co to zkoušeli. Někdo nevyloudí žádný zvuk, někdo špatný a někdo dobrý. Je to, jak když si laik vezme do ruky housle. Někdo může skončit u skřípání i po letitém studiu.

Je pravdou, že zvon reaguje na okolí?
Jistě. Je to tajemnější nástroj, než se zná na první pohled. Jsme zvyklí na racionální pohled na vše.

Zvon má léčivé účinky. Reaguje na ně každý?
Lidé, kteří ho poslouchají, často reagují tak, že tóny procházely celým jejich tělem. Přesně tak, jak tvrdili staří lámové. Jsou i skupiny lidí, kteří zmiňují určitou změnu stavu při poslechu zvonu. Je to ale téma, které je potřeba řešit s lidmi, ne se mnou.

Jak je zvon velký a kolik váží?
Je do jednoho metru a váží přes osmdesát kilo.

Jak se s ním cestuje?
Se zvonem to není tak těžké, horší je to s doprovodnou projekcí. Vše váží přes tunu a to je mnohem horší.

Potřebuje zvon nějakou péči?
Patří k němu určitý druh údržby. Je pro mě víc než jako hudební nástroj. Vnímám ho i v duchovních souvislostech a nedovolil bych si jej zneužít k nějaké kratochvíli. Občas se musí vyvézt k tekoucí vodě, vodopádům. Naposledy jsme byli v horách ve 2000 metrech.

Lucie Kučerová, Sedmička, 22. 10. 2010

 
Doporučit stránku e-mailem (0)