Pozvánka na koncert Společná věc

 
Co vás po dobu vašeho hraní na Vodnářský zvon asi nejvíce překvapilo?
Když jsme měli za sebou již více než 250 koncertů, přišla za mnou posluchačka koncertu s tím, že mi chce sdělit svůj zážitek. Předpokládal jsem, že se chce podělit o své pocity z  koncertu, jaké ale bylo mé překvapení, když začala vyprávět. Při porodu před čtyřiceti lety prožila klinickou smrt. Hovořila o tom, že při cestě ke světlu vnímala stejné tóny, jaké teď znovu slyšela na koncertě. Když zazněl Vodnářský zvon, povídá:"To znám." Potom si vzpomněla odkud. Netušila prý, že se ve svém životě ještě s těmito tóny setká.
Jaké tedy jsou tóny vašeho nástroje? Nejde přece o obvyklé hudební vystoupení?
Jde o rezonující tóny, které dle poznání starých mistrů znějí prostorem i námi a pomáhají harmonizovat celou bytost. Doplňuje je filmová projekce s všelidskými tématy. Promítané snímky jsou zobrazeny na unikátní parabolické scéně, která umožňuje stát se součástí promítaného děje.

Filmovou projekci připravujete také ze  svých snímků z cest. Kde všude jste například také natáčel?
Když jsem se poprvé vydal natáčet podklady pro koncert, zdaleka jsem netušil co mě čeká. Měl jsem možnost navštívit mnohá duchovní místa např. jako jsou Chartes, menhirová pole v Carnaku, kde se lidé setkávali již odpradávna. A také jít na místa, kde pracovali a žili ti, kteří svůj život dali ve prospěch druhých – namátkou mohu jmenovat italského kněze Padre Pia, Františka z Assisi a mnoho dalších.
Rád bych se zmínil také o zkušenosti z loňského roku. Cestoval jsem z pracovních důvodů po Indii. Navštívil jsem mnohá místa, viděl mnohé z tamějších lidí, měl jsem možnost poznat kulturu těchto bytostí. Přes hmotný nedostatek tam nebyla soutěž, ale vzájemnost. Když jsem se vrátil do Evropy, bylo to hodně jiné. Ti lidé, kteří neměli skoro nic, mě vlastně velmi obdarovali.

Co vás inspirovalo při výběru názvu koncertu?
Když jsem chodil do školy, učili nás především soutěži, a ta rozděluje. Naopak lidé, kteří jsou si schopni přát dobré - jsou schopni vzájemnosti. Čím více stárnu, tím více vidím toho, co nás spojuje, než toho, co nás rozděluje. Mimo jiné i proto jsem se rozhodl koncert pojmenovat Společná věc. Když jsem nástroj poprvé uslyšel a vnímal zvuk, který mi byl blízký, zároveň jsem si také uvědomil, že není určen jen pro mě, ale je pro všechny, kteří mu chtějí naslouchat.

Nestává se pro vás hraní rutinou?
Ne, v žádném případě. Každý koncert je něčím nový a neopakovatelný. Ať už je to dáno třeba výběrem sálu, umístěním zvonu a filmové projekce, ale také například naladěním diváků i mým. Velkým potěšením je pro mě stále závěrečná část koncertu. Nejdříve zvu návštěvníky na výlet do úplně největšího chrámu - a tím je vesmír. Při skladbě Patria Deum nejen, že cestujeme časem, a to až do doby raného vesmíru, což je 14 miliard let zpět do zárodečných galaxií, ale zároveň vidíme hluboký prostor a tajemnou krásu a křehkost všeho, co nás obklopuje.
Po této skladbě již zvu všechny přítomné k prohlídce Vodnářského zvonu zblízka. Mohu se tak podělit o radost dvakrát, protože lidé vnímají bezprostředně zvuk zvonu, ale zároveň vidí na vodní hladině uvnitř nástroje obrazy jednotlivých hraných tónů. Jen málokdy můžeme, zvuk zároveň slyšet, vidět i cítit.

Co byste přál této náročné době?
Nelámu nad naší dobou hůl. Přece jen začínáme vidět, kam se můžeme rozvíjet. Kdo v dobrém pomáhá, tomu je zároveň pomáháno. Když se vrátím ke koncertům - nemají být o nějakých vzletných pravdách odtržených od reality, ale o životě, jaký žijeme, se vším, co nám toto bytí přináší. Jestliže po návštěvě koncertu Společná věc dokážete vnímat svět alespoň trochu jinak a chápat některé své problémy více z nadhledu, splnil svůj smysl.

Kde můžeme koncert Společná věc navštívit?
Koncerty se konají v různých městech Čech i Moravy, jejich výčet lze nalézt na webových stránkách www.dub.cz. Nejbližší koncert ve vašem regionu se koná 8.3.2012, MIKULOV, Městské kino, Česká 4.

Kdo chce přijít, je srdečně zván.