Pozvánka na koncert Společná věc

Probíhá 5. ročník koncertů Společná věc. Můžete se těšit na nový program. Unikátní parabolická filmová projekce – která doprovází hru na Vodnářský zvon – ukazuje neobyčejnost, jedinečnost i tajemnost toho, co je kolem nás. Na co se můžete těšit? Koncert má šest částí, některé vám v krátkosti představíme.

V úvodní části koncertu Resonantia temporum je zachycena krása rezonance souznění zvonů – potkávají se historické tisícileté nástroje původem z Tibetu a Číny s našimi zvony chrámu sv. Víta.

V další skladbě Chaos (fraktály) je ukázán řád světa – nejen geometrických tvarů. Když začnete prohlížet svět, uvidíte jevy a umění, která často zmizela na staletí, tisíciletí a najednou se objevují, znovu a znovu. Tak počítáte znovu s Platónem, Pythagorejci zlatý řez, který je úplně ve všem. V každém tvaru, který je tvořen přírodou, v každé oběžné době planety a najednou vidíte, že je tu řád, který nám unikal. V posledních letech vznikla matematika chaosu – fraktálů, je to oblast, kdy jeden díl obrázku se opakuje; ten, který právě vidíte, je tam tisíckrát a tisíckrát. Je to vlastně matematika nekonečna – toho, co je blíže Bohu než co jiného a blíže k tvůrčímu procesu. Fraktály a rovnice chaosu jsou schopny popsat všechno, co v přírodě vidíme, jsou schopny popsat vývoj druhu populace a různé jiné děje, které se v přírodě dějí. Je to matematika života, přírody, a také uchvacující jemnost, barevnost i sladěnost těchto útvarů. Ponořme se v této skladbě trochu s nadsázkou i s humorem do oblasti matematiky, která nemusí být jen suchá, ale může být krásná a tvořivá.

V části Via Ón nám Tomáš Pfeiffer nabízí pozvání do míst vysokých hor a jak říká: „Těmito snímky bych vám chtěl ukázat místa, která – mám-li čas – navštěvuji; kde je člověk opravdu sám; kde vlivy jsou čisté, krásné a kde jste – v těch svých cestách do nitra – často Bohu snad blíže než jinde. Je to pozvání ke společným věcem samoty, mrazu, větru, výšek; není to jen o krásných výhledech, je to o cestě – smyslem
je cesta sama. Pojďme se podívat tam, kde je to mému srdci milé. Uvidíte i jeden z ledovců a uvidíte i to, co mě rmoutí. Když jsem začal jezdit do těchto hor, byl ten ledovec krásný, bílý, dnes je zčernalý, rozpraskaný a rozpadá se stále rychleji, rok za rokem, i to je naše současnost. Možná, že určitý díl na tom neseme i my a že to, co často nechceme vidět, přesto stále tiše pokračuje.“

Díl Homo zabijens je připomenutím toho, že člověk má vidět realitu světa, jeho krásy i jeho bídu. Na záběrech filmu je zobrazen památník dětským obětem válek. Svět je dualita, dvoupolnost: napravo
– nalevo, dobro – zlo. Z pozorování světa lze spatřit, jak často vítězí více síla a nadřazenost nad logikou, pravdou a srdcem, kdy člověk nevidí a necítí to, co je kolem něj, a z toho plyne schopnost udělat s tím, co
je kolem něj, téměř cokoliv. V mnoha desetiletích a staletích jsme spíše šli cestou ovládání, násilí, ničení, kradení. Je to o bolesti, která je všude stejná – pro nižší, vyšší; je to o hlouposti, která přináší jen utrpení a zmar; je naprosto zbytečná, vyvstává otázka: nebylo už toho dost?

Závěr koncertu je věnován skladbě Patria Deum – vesmírné pouti, osloví nás zde nádherné snímky z Hubbleova teleskopu a umožní náhled až za hranice běžného lidského myšlení, do hlubin prostoru a času. Můžete spatřit záběry nejranějšího vesmíru – starého 14 miliard let – krásy galaxií a hvězdokup a pozorovat společné věci ty největší, tam kde naše představivost už ani nestačí. Je to zastavení nad nejširším rozměrem našeho bytí – překrásné reálné snímky našeho vesmíru, ve kterém žijeme. Zkuste to vnímat srdcem – uvidíte netušený rozměr času a prostoru.

Termíny koncertů a další informace naleznete na www.dub.cz

Těšíme se na vaši návštěvu.