www.DUB.cz
UNIVERZITA
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek

PREAMBULE

KDO JSME

UNIVERZITA

Společenství
J. Z.

AKTUALITY

KNIHOVNA

PŘEDNÁŠKY

KONCERTY

ŘÍP

VÝSTAVY

VELETRHY

Bioconstruct

J. Z.

Sanátor – svaz biotroniků J.Z.

Biotronika Josefa Zezulky

T. P.

Nadační fond

Kontakty
 
E-OBCHOD
 

ŘÍP 2007

Projev Tomáše Pfeiffera 30. 3. 2007 na hoře Říp
 

Hora Říp 30. 3. 2007 Dámy a pánové, vážení přátelé.
Vítám vás po roce znovu na Řípu a jak bývá zvykem rád bych tady zhodnotil ten uplynulý a rok, podíval se i trochu dopředu. A než to všechno udělám, tak mi dovolete, abych vám a všemu požehnal univerzitním žezlem ke zdaru dalších vaších dní a snah. Tak tedy žehnám vám a vašemu snažení.
--
Takže ještě jednou, vítejte.
Tento rok není obyčejný a tak celá dnešní akce, a to jak tady, tak i v Soukenické, bude ve znamení JZ a je připsána zcela jeho výročím. Jak víte, je to 95 let, co přišel mezi nás a je to také 15 let co odešel, to už je hodně velká doba. To je možná příležitost k zamyšlení se.
Navíc je to také dnes 12.výročí Řípu a to tak, že se tu dnes setkáváme už po 13., což je také šťastné číslo, jak uznáte, zvláště v pátek. A kolikátého, že je to dneska? Hm, 30, no vidíte.

Tak to je úplně krásný den, který vše napraví a který jak vidíte dneska nevyžaduje ani nic víc, než se zde postavit a užívat toho, co nám příroda dává. Vždyť i změny klimatu mohou být někdy velmi příjemné, jako třeba dnes. Viděli jste kvetoucí stromy? To ještě nikdy na Řípu nebylo, je to krásné a kdyby to nebylo spojeno s tím vším, co se k tomu váže, bylo by to úplně bez mráčku.
Bohužel tomu tak není a i o tom budeme možná za chvíli mluvit.

JZ když byl těsně před svým odchodem tak ještě zažíval všechny ty naděje a všechny ty vzlety, zažíval televizní působení, zažíval mnoho dalších věcí a měl z toho upřímnou radost. Byl to velký pomocný palec, který byl držen a který jsem cítil při každém konání a já doufám, že ten palec, i když už není vidět, ten hmotný, tak je tady pořád. Univerzita je jeho dílem, jeho výsledkem a ohlédnu-li se za to uplynulé období, tak myslím, že přechází od toho prvního informování v těch prvních letech dnes už k docela normální a praktické části, která se pro mnohé začíná otvírat. Univerzita je místo, které má sloužit duchovnímu vzdělávání a také proto obzvlášť letos je mi milo, že letošní výstava a konání jest dirigováno duchu, tedy "Paměť ducha".

Přestože nositelé tohoto ducha byli také hmotní, je vždy třeba vidět, že to nejzákladnější co duchem jest, jest vlastně myšlenka a ta myšlenka může mít své naplnění jak ve hmotě, tak vlastně v té duchovní části, ale i v té silové. A v případě JZ tomu tak bylo ve všech částech silou prostě obrovskou. A často vzpomínám, nejenom když je mi těžko, ale i v běžném životě, na ty chvíle, kdy jsem měl tu milost a mohl jsem vedle tohodle člověka občas dýchat vzduch. Pouhá přítomnost, způsob myšlení, způsob řešení problémů, byla veliká škola. Tu školu jsem vám potom v dalších letech se pokoušel, teď je čas na shrnování, ukázat a vlastně na těch příkladech ukazovat, že to myšlení je vždycky ve vaší možnosti, kompetenci, že máte dost každý z vás darů, nejenom toho ducha, ale i rozumu, všech ostatních, které vám umožňují přemýšlet o světě, o věcech, nebýt v pozici pouhých konzumentů názorů, ale také samostanými, svébytnými, myslícími a filozofujícími lidmi.

Jestli se to podařilo aspoň trošku, budu, myslím, jednou odcházet velmi spokojen, protože to je jeden z hlavních cílů. Není cesty v porobení ducha, je cesty pouze v rozvinutí. A to rozvinutí, i když dá hroznou práci, a vidíme sami na sobě, jak nám to někdy skřípe a jak to není samozřejmé, tak i letos musím říci, jste jiní, měníte se.

Vidím na přednáškách nultého, ale zejména prvního stupně jiné dotazy, které se objevují jako důsledek cesty člověka, jeho nitra, je to také samozřejmě i tlak doby, který tady působí velmi silně, protože nelze si zakrývat, že žijete přelomové období. Přecházíte od fáze, kterou jste měli plně v rukou, kterou jste vlastně řídili, myslím ne vy zde, ale vy všichni lidé, my všichni lidé, přecházíme do fáze, kterou již v rukou nemáme, která je tou druhou výkonnou fází celého procesu.

Technická civilizace právě nyní zažívá svůj vrchol a pomalu, pomalu odchází.
Všimněte si, co se za těch 15 let od Zezulkovy smrti změnilo. Když lidé slyšeli poprvé, nejenom z jeho úst, slova slova o varování, slova o tom, že se cosi děje, a že to není samozřejmé, bylo to jak kdyby hrách na stěnu házel. A nyní dnes vidíte? Stádce jsou zneklidněny. Stále více lidí zvedá hlavu a říká, vždyť se něco děje. Jeden rok by nebylo nic významného, ale to, co pozorujete, je proces. Je to proces v rámci těch známých chaotických dějů, který bude pokračovat svým dalším tempem. A který nyní posílen již důsledky sama sebe, protože ty důsledky jsme stvořili my, z velké části jsme na nich působili. Vždyť jen tolik oblíbená dnešní témata skleníkového oteplování. Vzpomeňte, jak mnohým ještě dnes není jasno, že když mám uzavřenou láhev a v té lahvi pořád beru a dávám zpátky, tak nic nepřibývá a když do té láhve začnu dávat něco navíc z toho, co bylo v zemi ukryto před miliony a milony let, pak logicky musí přibývat toho, co jsem vydobyl. A dobýváme uhlík, velmi silně do dobýváme. A už mnoho let. Jeho podíl na dnešním počasí není bezvýznamný.
A myslím si, že ten další děj, bude dějem, v kterém důsledky tohoto prvního stupně povedou k stále většímu rozvoji těchto plynů, že mnoho života bude odcházet, plankton, rychlé změny klimatu nebudou schopny sledovat ani některé rostliny, bude docházet ale také k dalšímu jaksi doběhu lidského myšlení, které jak se zdá jako by, ve své nemoudrosti, se postavilo přírodě proti, my bojujeme s přírodou.
Když mě Zezulka učil, mluvil o tom, jak by bylo zajímavé filmovat Zem z výšky (tenkrát ještě moc fružic nelétalo, ale dnes už ano, dnes by to šlo) a udělat film, který by byl snímkem rok co rok, nebo deset snímků za rok, za každý měsíc jeden. Viděli bysme, jak pomaličku, ten lidský rod, se rozrůstá. Bohužel časy, kdy jsme mohli věc zcela ve svých intencích ještě řešit, jsou pryč. Nyní tedy budem žít ty důsledky a doufejme že se lidé včas vzpamatují – jediná cesta, jak se vyhnout tomu nejhoršímu. Je to okamžitá revize základní filozofie lidského rodu, omezení lidských jedinců, nejlépe dobrovolnou cestou samozřejmě, a to, jaksi, celo-lidskou dohodou dva lidé – jedno dítě, a to zvláště tam, kde je dnes tak velký přírůstek nových lidí. No, a potom také by bylo velmi dobré vázat uhlík, velmi, do různých rostlin, každý člověk - jeden strom, co říkáte, alespoň. Vždyť, jak jsem se v jednom chytrém filmu dozvěděl, ta naše slupička, která je kolem Země, je v příměru; když si představíme globus, školoní globus, tak atmosféra je tlustá jako lak na tomto glóbu. Čili je to naprosto nic, to je malinké, viďte.
Před týdnem, nebo před čtrnácti dny, jsem měl svůj automobil na přednášce po přednášce najednou celý špinavý. A byl to prý pouštní písek z Lybie. Co vám to říká. Ta pouštní bouře byla den před tím. Znamená to, že svět je malý. A bude stále menší, protože rychlost energie, která dává sílu větrům, se bude zvyšovat. Bude přibývat excesů, a tak vůbec není tak daleko na čtvrt oblouku po Zemi.
Tak to je jedna věc, kterou žijem, budem žít, viďte, pro nás je dnes příjemná, budem mít pravděpodobně jednu z bohem políbených zemí, tak jak už jsem vám mnohokrát říkal, tedy subtropický klimatický pás s alespoň dostatkem srážek. Mnoho lidí bude hledat vodu, mnoho lidí bude hledat zdroje, a to přinese další převratné změny. Půjdou rychle, protože ten proces má exponencionální růst. A je to teda jedna z věcí, s kterou se vy, příslušníci University, budete také stýkat. Nad tím vším ale má být naše moudrost, má tam být naše pokora, která není pokorou ve vyhovění negaci, ale má být pokorou před řádem světa. Změnit toho jistě nemůžem příliš, každý z nás snad jen sebe a své věci, a to je dost. Když se rozmnoží počet těch, kteří mají zájem o jiný způsob chápání těchto otázek života a filozofie, pak je najednou otevřená cesta, aniž by si museli mezi sebou cokoliv říkat. Pokud budeme žít s přesvědčením, že My máme právo, že My zvítězíme nad vším, pak to bude špatné. Pokud budeme sebe chápat za stejně hodna, jako všechno kolem sebe, a nebudeme působit proti sobě v nějakých fanatických hnutích, ale nebudeme působit ani vůči ostatnímu, a budem poctivě vnímat, že milost života je dána všemu kolem a všem stejně jako mě, pak bude na světě lépe.

Zezulka byl člověk, který dokázal vidět nesmírně daleko. Viděl i konec těch dějů, a byly to doby, kdy, vlastně všechny ty převratné procesy skončí, a mluvil tedy i o době, řekněme vyvedení. Bude to trvat poněkud, zase pár let. Všimněte si, že výročí Zezulky – 1912 – se také váže k roku 2012, který bude zase jedním z řady těch dnů, které přinášejí ty změny, ovšem ty dny jsou už tady, jak vidíte. Nemusíme čekat na ňáká data.
Co se týče duchovního vzdělávání jako takového, budiž vám dána svoboda a jsem za ni vděčen, že jí máte, osobní svoboda, jsem rád, že můžete v klidu pracovat a promýšlet tak, jak potřebujete a jak také hlavně chcete. Od University neočekávejte nějaké vedení, že v pondělí to a v úterý ono, ale očekávejte pomoc, jaksi, jako bratr bratru, sestra sestře, která má pomáhat na těch cestách, kteří mnozí z nás už šli, před staletími, tisíciletími, desetiletími, a které jsou věčné jako lidé sami. Je potěšitelné, že vás tolik má tento zájem. Když pozorujem některé tendence, jsou zcela přirozené mimochodem, tak vidíme jak se probouzí ke světu všechny možné názory, směry, a to na vás klade velkou, velkou, jaksi, tíži rozhodování. A vy potřebujete tedy mít tu svobodu, abyste mohli to rozhodování uskutečnit. Potřebujete také ale dobrou radu těch, kteří šli před vámi, kterou můžete a nemusíte přijmout. Čili dobrovolnost a rozvoj ducha je to základní co zde máme. Žádné -ismy. Žádné předpisy. Jen pomoc. Stejně, jako kdysi mnozí, kteří šli za Zezulkou, tu pomoc u něj nacházeli, aniž vlastně věděli napřed co dostanou, aniž něco očekávali, a bylo to často zpočátku jen z povrchního zájmu, pak se přiblížili, přišli do větší blízkosti, začli chápat, a možná že po letech se také začli měnit, tak stejně tak se pokoušíme Universitou tutéž možnost dát vám.
Letos to bude obzvlášť slavnostní, protože Zezulka má to výročí, má ho Universita, a tak, jak určitě už všichni víte, protože jsem to všude povídal, na všech přednáškách, dneska bude k jeho uctění uspořádán v Soukenické koncert, což je hlavní náplň. A, jak jinak, bude to duchovní koncert. Tedy vás na něj zvu a zároveň se těším.
Ani ty ptáčci nebyli tak často slyšet, viďte, slyšíte tu krásnou hudbu? To je symfonie. No, ty malí taky, ale, vidíte, kolikpak jich je, tak dva? A pomalu mě překřičí až támhle od chajdy, mrňouskové. Až ty budou dorůstat, budou dorůstat v úplně jiném světě. Vzpomeňte si na mně. Ano, bude to úplně jiný svět, a budou říkat úplné jiné věci než to áááááá, které tady teďka slyšíme. Kdoví, možná že v nich roste někdo nesmírně nadaný v oblasti kultury, vědy, anebo nakonec i duchovní vědy, kdoví.
No, takže tolik úvodem. Teď bych poprosil všechny slibující, aby se shromáždili tady na té straně, tak jako je obvyklé a přistoupíme ke slibu posluchačů. Popřeju jim aby i oni našli to, co hledají, aby i oni nebyli zklamáni a nemuseli nikdy revidovat svoje rozhodnutí. Poprosím taky aby nikdy ti, kteří je vedli, ať už vtělení či nevtělení, aby nikdy nedělali svoji práci nadarmo, aby to nebyla mrtvá investice. Tak. Tak i letos vám zásady duchovní cesty, které takto ustavil pan Josef Zezulka, a které ctíme my všichni, kteří jsme vstoupili do University.

Slib posluchačů prvého stupně Duchovní University Bytí:

-Zaprvé: Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď v ní a stávej se jí.
- Cesta je jen jedna - měnit sebe.
3. Nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z vlastní změny.
4. Nebuď domýšlivý na své lidské zrození. Jsi jedním z vývojově tvorů uprostřed.
5. Cena života - každého života - je stejná. V životě se musíš bránit, ale nesmíš útočit. Nevytvářej nikdy zlo.
6. Nesmíš se pouze ukáznit, pochopením musíš vytvořit vlastní vnitřní změnu.
7. Nestačí být jenom dobrým, osud by tě zlomil v příštím životě.
8. Duchovně vyspělý člověk ví, že je zde proto, aby v Tvůrčím díle sloužil, a ne aby ovládal.
9. Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. Nerozvírej svoje srdce, emoční dění, nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve vlivové oblasti, to znamená deformováni vývojově.
10.Cti ducha, který je bytím, a duši, která je životem. Ochraňuj je vždy a všude. Jdi za pravdou - duch a nezabíjej - duše.
11.Cti všechny základní nauky, protože jsou pravdivé. Odstraňuj z nich lidské nepochopení, které je deformovalo. Pomáhej vytvářet jednotu pravdivého myšlení a postoje, to je jednotné učení.

Čili tak je psáno, a tak také budete slibovat.
-
Slib posluchačů je u konce. Teď ještě dovolte abych požehnal těmto dvoum mladým lidem:-), oni to maj mnohem těžší než vy, protože když už stojíme při tom rozhodnutí takle vysoko na tom Řípu, u takové krásné rotundy, tak to už se nedá vůbec zrušit, to je navěky. Tedy na věky, no, hodně dlouho. Ať vás provází všechno, co dva mladé lidi má provázet, ať vás provází štěstí životní, milost boží a všechno pěkné. Dovolte abych se i já připojil k tomu přání a než vám předám váš list, tak bych vám požehnal. – Teď jsem povídal něco o hádání a takových věcech. To ste nemuseli slyšet.
No, a myslim si že projevů už bylo dosti, potřebujete taky trochu svobody se na tom krásném sluníčku projít po Řípu, připomněl bych kopeček za rotundou, který je kopečkem možná velké historické váhy, a který nese paměť, nese paměť možná až našich počátků, kdo ví, legendy jsou k tomu, aby se jim lidé na jedné straně vysmívali, a pak aby je třeba potvrzovali nakonec nálezy mnohem později. Takže, á máme tu ještě jednoho pána, no poď k nám, neboj se. No a tedy ten kopeček vzadu, před časem dlouhým možná snad, nesl mohylu, která byla připsána tomu, kdo v těch bájích a mýtech byl snad tím nejhlavnějším. Tedy tím, který vás vedl, který vás sem také přivedl. Jinak vzpomínejte také, že stojíte na středovém, srdečním uzlu evropské hiearchie, vlastně celého kontinentu, že tento uzel je nejsilnějším silovým místem v celém tomto spojení, jak už to tak bývá, srdce je něčím, co umožňuje život a co je velmi důležité. Ale srdce bez toho ostatního je také jen pouze orgán, a tak každý bod té sítě je stejně důležitý.
Bývá zvykem, že závěr našeho setkávání bývá provázen zpěvem hymny.

(následuje hymna)

Děkuju, moc, za závěr oficiální části, no a teď už, já se jenom podívám pro pořádek, jestli jsem na něco nezapomněl, a , ano zapomněl, jako vždycky. No a to je pro dnešek všechno poprosím ještě jednu, důležitou, maličkost, no, jen ke mně pojďte, honem, ať to všechno zvládneme. Čím menší tím důležitější, však to znáte. A tento mladý muž, by rád, ahoj – Tak slib budem skládat až za pár let. – Vidíte síla slova. Stačí promluvit a je hotovo. No, a to je všechno. Že by ještě jedno požehnání všem, aby to nebylo tak soukromé? Tak ano. Jelikož máme ten rok sedmý, který je tak důležitý, protože je vždy počátkem, žehnám vám, z pověření přinašeče.

No a teď už to žezlo bude odpočívat zase hezky dlouhou dobu, myslím si, že to budou začátky školních roků, viďte, kdy se znovu objeví na světle denním. No, užijte si Řípu, je krásně. Jeden z nejrásnějších, jaksi, let, jedno z nekrásnějších let, které jsme zde měli, viďte, co se týče počasí tedy. I když ona ta mlha má taky něco od sebe, viďte, když zmizí, je to taky zajímavé. Tak, hodně štěstí. V patnáct hodin v Soukenické.

 
 
ŘÍP   30. 3. 2007
 

 
 

Doporučit stránku e-mailem (0)