www.DUB.cz
UNIVERZITA
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek

PREAMBULE

KDO JSME

UNIVERZITA

Společenství
J. Z.

AKTUALITY

KNIHOVNA

PŘEDNÁŠKY

KONCERTY

ŘÍP

VÝSTAVY

VELETRHY

Bioconstruct

J. Z.

Sanátor – svaz biotroniků J.Z.

Biotronika Josefa Zezulky

T. P.

Nadační fond

Kontakty
 
E-OBCHOD
 

ŘÍP 2008

Projev Tomáše Pfeiffera 30. 3. 2008 na hoře Říp
 

Hora Říp 30. 3. 2008 Dámy a pánové, přátelé,

vítám vás jako každý rok již tradičně na místě, které je tak úžasné, výjimečné, krásné. A jsme tu hlavně ne pro tento předmět, to je hmotný předmět, ale jsme tu pro to, čeho je symbolem. Toto je symbol Univerzity Bytí. Hmotný symbol. Je to symbol, na který jste mnozí skládali svůj slib. Ne slib někomu, nějaké osobě, ne slib nějakém -ismu, ale bylo to vaše svobodné vyjádření svobodné vůle. Vždyť mnohokrát v životě jste se už rozhodovali, mnohokrát jste stáli na křižovatkách a vždycky se to nakonec spraví, viďte, vždycky ten život jde dál, a ať je jakákoliv nepřízeň, tak ona ta nepřízeň stejně nakonec pomine. Vždyť i ona je něčím, co patří do našeho světa.

Jen slabí by se báli a měli strach z toho, co přijde. Ty stromy, které jsou tady kolem nás, stojí na svém místě a stojí tady poměrně dlouho. Možná déle než stojíme my na svých nohách. A plní svůj účel a úkol, proč jsou na světě, proč byly stvořeny a vytvořeny ze semena nebo odnože a nejsou tu zbytečně, stejně jako nikdo jiný.

Hledat smysl, poznávat řád, můžeme v mnoha oborech. Jsou to obory rozumu, vědní, jsou to obory ducha, tedy ty, které jsou zejména zájmem tohoto symbolu.

Dnes je zvláštní den i proto v té řadě našich setkání, že, jestli dovolíte, tak tento předmět, který je zatím nikoliv černou, ale stříbrnou skříňkou, v této chvíli křtím a předurčuji k jeho poslání. Ať trvá dlouhou dobu, třeba staletí, ať je na pomoci všem těm, kteří jej budou potřebovat a ať všem těm předá, co předat má. Těším se na to, až jej spatříte, ale to teď ještě nebude. Přináším ho sem v pokoře jako k symbolu. K hoře, k symbolu, která kotví tento kousíček světa, který je stejně důležitý-nedůležitý jako každý jiný, ale přesto i on má svoji kotvu, a to je tato hora. Tedy nechť slouží všem dalším a nechť ho užívají ti, kteří přijdou po mně, stejně svobodně, a řádně, to hlavně, aby i další lidé a generace z něj mohly brát prospěch. Tak tedy, připsán tomuto místu, této hoře, domovským právem ale o kousek vedle, tedy tam, kde se všichni uvidíme, ve 14.50. To bude začátek té druhé části našeho dne.

Teď je na místě pár slov o vzájemnosti. Je to hrozně důležitá věc. Je to takový malý objev, tajemství. Tajemství, které nesete každý jeden v sobě, tak, že o tom často nevíme, a přesto je stále s námi. Jsme na cestě, vyvíjíme se všichni, máme své chyby, máme své přednosti. Zpravidla děláme více chyb, tak už to na světe je. A přesto, ať je chyba jakákoliv a jak těžká, jedno. Je ve vás obrovská síla vzájemnosti, tedy schopnosti sdílet něco co ani jeden z vás nemá o své osobě a přesto jste schopni to něco vytvořit. Dalo by se říci, že vždycky když zapomínáme na tuto podobu světa, tak vždy o něco přicházíme a stáváme se více chudší, šedší, ochuzeni. Vzájemnost pomáhá všude tam, kde je těžko. Kdyby nedej bože bylo těžko i vám, věřím, že ne, ale přece jenom někdy, zkuste se podívat jeden na druhého do očí, rozjasněte mysl, usmějte se na sebe, dejte tak vzniknout tomuto kouzlu vzájemnosti, která přinese vaše převedení, jako byste šli mrazem a přitom ten mráz vůbec necítíte. Vzájemnost lidská a vzájemnost světa, nejenom lidská, je něčím, co je obrovsky cenné. Pokud jdete světem bez vzájemnosti, jste sami a slabí. A tak tou vzájemností teď, této chvíle, tohoto nástroje i mou, jste vy, a vše. Pojďme se na sebe usmát a podívat se do očí, i když jsem daleko, co říkáte.

Ty všechny zprávy, horší či lepší, ty pominou. Je to otázka času. A vy žijete tady a teď a jste tvůrci tohoto života. Vy ho ovlivňujete, vy ho naplňujete, vy svým vědomím, svojí psychikou působíte na svět, blízký, ten nejbližší, ale vlastně přeneseně na ten vzdálený. Je úžasné vidět vás tady, protože jste překonali obtíže, které byly, obtíže, které nejsou malé. Někteří z vás vyjížděli možná v pět hodin ráno, kdyžtak mě opravte. Jste celý den na cestách, v nepohodlí a přesto cítím vzájemnost.

Když vzpomenu na toho, který je pravým důvodem proč tu stojím já a proč vše to, co zažíváme je vůbec možné, tak vzpomínám na jeho vzájemnost. Je mnohem větší než kohokoliv z nás. Jeho krásný pohled, jeho vzájemnost a hlubokost byla pravým opakem toho, co někdy vidíme u mnoha nešťastníků dnešních, kteří vlastně poslouchají a neslyší, vidí a nevidí, ženou se životem. Taky to není špatně, ale nemusíme říkat, že to tak musí být. Pozornost, citlivost, lidskost, dát to, co můžu, ale ne víc, to je to, co nás má provázet. Univerzita, a je vás zde asi převážná část, pokud bude úspěšná, tak povede k tomu cíli. Ne, že budete konat obřady, že budete cosi o sobě prohlašovat, ale Univerzita by měla být něčím, co vám pomůže skrze vás, ne skrze ni, ale skrze vás, hledat pohled na svět. Snad tedy se jí to povede, budem-li aspoň trošku úspěšní. Z celého srdce bych si to přál. Nesváry, závist, zloba, a to další si doplňte sami, to jsou věci, které nás oslabují. A to velmi. Já vím, můžete říct, tak si to ten člověk zaslouží, když koná to nebo to. Ale to není pravda. Je to ta vaše část jako každá jiná. Tak mu máte přát jen aby prozřel, a aby svůj názor sám, nikoliv na základě vaše přičinění, opravil a aby našel cestu.

Svobodný člověk nemá na nohou okovy. Těch okovů je moc, já už jsem je zmínil, je to strach, je to třeba nějaký -ismus, nebo je to neschopnost poznávat věci skrze svůj vlastní jiný filtr. Snažte se vnímat čistě a přímo, přemýšlejte o věcech. Snažte se ne řídit tolik jen názorem druhých, i když vám může pomáhat. Mně učitel nikdy neříkal, jak mám myslet a co mám dělat. Nikdy. A tak i tohle jenom můžete, já neříkám, že to musíte.

Je tu tajemství světa, které dnes zdá se hoří někdy až slabým plaménkem. To je zdání. Je zde tajemství řádu světa, který ať ho chápete nebo ne, všechno jedno. Neznáte-li ho a nevnímáte-li ho, taky dobře. Vždyť se to spraví, máte čas. Čím déle budete ale na světě, čím starší bytostí, tím víc vám bude jasný a bude vaší denní samozřejmostí. To je cesta člověka.

Doufám tedy, že budete spokojeni se službou, kterou vám Univerzita dává. Je to škola jako každá jiná, jen obor a oblast je jiná než oblast vzdělávání v racionalitě. Přeji Univerzitě, aby byla ochráněna před všemi chybami, které by se mohly stát. Přeji jí, aby všichni další včetně mě nikdy nesklouzli k osobnímu, nikdy nesklouzli k vlastním, parciálním cílům, a aby vždy byla zachována ta základní myšlenka vzájemnosti. Té, která je tady. Tady všude.

Stojíte na místě, které je duchovně nesmírně silné, vyspělé, je to symbol, znovu říkám. Zkuste teď na chvíli, chcete-li jen, zažít rozšíření nad svoji okamžitou chviličku a zkuste alespoň na chvíli rozšířit svoje vědomí ke zdroji toho všeho.

Učitel, který byl na počátku, dal jednu z nejkrásnějších věcí. A je to propojení nebytí a bytí v tvůrčí čtyřce. Je to zákonitost, která poprvé dokončuje kritické myšlení v oblasti tvaru, v oblasti prostoru, v oblasti času. První vyslovil propojení této myšlenky až k samotnému tvůrci. Chcete-li, velkému třesku. První. První zdůvodnil proč to tak musí být. A myslím si, že to je jedna z mnoha velkých jeho zásluh. Doposud žádný duch nedospěl na hranice samotného času a prostoru tímto způsobem. A máte tedy tu čest žít v době, která je po všech stránkách výjimečná, ona je na všechny strany výrazná. Je to doba určitých, řekněme, zaměření na tu nebo onu stranu. A jak platí zákon dvojnosti, musí být vždy, a na to si možná budete muset zvykat, že je-li nějaký bod nalevo, musí být i bod napravo. Protože vše, co je, je duální. Dvojné. Vzniklo to dělením a dualita je důsledek dělení. Tedy když přijdete mezi těžkou dobu nebo do těžkých míst, pak zároveň vždy tam hledejte to dobré, protože ta tíže jde jako bratr se sestrou, s tím, co je opakem tíže. To je zákon života.

Tak. Pojďme zkusit tu chviličku toho rozšíření. Zkuste teď na chvíli zapomenout, že něco musíte, a s pokorou a dětskou otevřeností, zkuste jen být, zkuste oslavit svým bytím samotný zdroj. Tedy Boha, Podstatu, Tvůrce. Myslím, že i na to čeká.

...

Poprosím teď, abysme v další části našeho setkání přivedli slibující. A další. Ti kteří přijdou, vykonají slib 1. stupně Univerzity Bytí. A já jim ho, předtím než to učiní, přečtu.

Dnes je to hlavně pro vás. Tak tedy Zásady duchovní cesty:

- Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď v ní a stávej se jí.
- Cesta je jen jedna - měnit sebe.
- Nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z vlastní změny.
- Nebuď domýšlivý na své lidské zrození. Jsi jedním z tvorů vývojově teprve uprostřed. (cesty života)
- Cena života - každého tvora - je stejná. V životě se musíš bránit, ale nesmíš útočit. Nevytvářej nikdy zlo.
- Nesmíš se pouze ukáznit, pochopením musíš vytvořit vlastní vnitřní změnu.
- Nestačí být jenom dobrým, osud by tě zlomil v příštím životě. (to je o jednostrannosti)
- Duchovně vyspělý člověk ví, že je zde proto, aby v Tvůrčím díle sloužil, a ne aby ovládal. (to je důležité)
- Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. Nerozvírej svoje srdce a emoční dění, nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve své vlivové oblasti, to znamená deformováni vývojově. (to je o udržování čistoty vašeho ducha, ne o agresi)
- Cti ducha, který je bytím, a duši, která je životem. Ochraňuj je vždy a všude. Jdi za pravdou - duch a nezabíjej - duše.
- Cti všechny základní nauky, protože jsou pravdivé. Odstraňuj z nich lidské nepochopení, které je deformovalo. Pomáhej vytvářet jednotu pravdivého myšlení a postoje, to je jednotné učení.
(čili nehledej v nauce rozpory a ničení druhých, a cti si každé základní pravdy. A můžeš-li, pak pomáhej, aby cesta k pravdě byla faktem a ne jen teorií)

Tak to jsou zásady duchovního slibu pro 1. stupeň Univerzity Bytí. Pokud s těmito zásadami souhlasíte, poprosím vás, abyste přistoupili.

(následuje slib)

No a dnes mám jednu další, milou, povinnost, neb i povinnosti mohou být milé, a rád bych požehnal dvoum mladým lidem na jejich cestě životem...
Ať je provází štěstí a milost boží. Přejem jim to všichni, viďte. Ať se nehádaj, nezloběj, ať maj k sobě důvěru. Ať vždycky jsou si oporou. Víte jaká je to hrozná opora? To je ta vzájemnost. Vždyť ta zájemnost, ta nemusí být provázena ničím jiným, než vědomím,že jsou...

(následuje hymna)

Že to ale bylo krásné.
Tak, první část je v té oficielní části za námi. A teď je Říp váš jako každého jiného, projděte, zastavte, prociťte. Domluvte odjezd tak, abyste byli na místě v Soukenické, ale opravdu, ve 14 hodin 50 minut je začátek druhé části. No a pánbůh vás opatruj. Všichni, kteří můžou přinést nejenom vám, ale všemu, všem, kteří vás mají rádi, i všem, kteří vás nemají rádi, prostě všem, ať dá posilu a sluníčko do srdce. Hledejte ho, a když náhodou zahřeje, tak si toho važte. Dneska jsme měli skoro opačný problém, viďte. Předtím v minulých letech to bylo tak, že jsme čekali na sluníčko, až se nám ukáže. A ono nás většinou nezklamalo, vlastně nikdy, i když to bylo sebehorší, tak ty paprsky se objevily. A tak je to i v životě. Najít to dobré v životě, to je velký dar. Dnes, snad to je předobraz, že přece jen to sluníčko bude přes všechnu bídu světa přibývat. Takže ať máte sluníčko v sobě, ale ať ho taky dáváte druhým. No a já se jdu podívat na pražskou vyhlídku. Mějte se krásně. Děkuju.
Takže 14 hodin 50 minut.

 
 
ŘÍP   30. 3. 2008
 

 
 

Doporučit stránku e-mailem (0)