www.DUB.cz
UNIVERZITA
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek

PREAMBULE

KDO JSME

UNIVERZITA

Společenství
J. Z.

AKTUALITY

KNIHOVNA

PŘEDNÁŠKY

KONCERTY

ŘÍP

VÝSTAVY

VELETRHY

Bioconstruct

J. Z.

Sanátor – svaz biotroniků J.Z.

Biotronika Josefa Zezulky

T. P.

Nadační fond

Kontakty
 
E-OBCHOD
 

ŘÍP 2011

Zkrácený záznam projevu Tomáše Pfeiffera 30. 3. 2011 na hoře Říp


 

Hora Říp 30. 3. 2011 Vítám vás na Slavnosti dne otevřeného nebe, konané pravidelně zde, na Řípu, na místě nám všem vzácném a jistě výjimečném. Je to už po mnohokráte, co jsme tady stáli. Každý rok se odvíjela trochu jiná situace. Každý rok přináší nějakou novou zkušenost hlavní a pak mnoho těch ostatních, nejvíce těch osobních a pak také i ty společné.
Otevřené nebe je výraz poukazující na otevřenost srdce směrem k hloubce bytí, existence, tedy k tomu, co ať chceme nebo nechceme, my všichni, dříve či později, více či méně ucítíme, uslyšíme a co nás také jistě mnohé povede. Stojím tu kvůli muži, který je pravděpodobně skoro vám všem znám. Učitel Zezulka, duchovní člověk, duchovní vůdce, je pro mě osobně stále více rozkrýván, protože to, co člověk získává v životě, jsou zkušenosti, a z nich pak plyne poznání skutečné váhy a hloubky. Za ta léta od jeho smrti, jsem zažil mnoho, viděl mnoho, setkal se s mnohým i v oblasti ducha, duchovnosti. Uviděl jsem velikou pestrost filosofickou, náboženskou, jinou, a přesto i po těch letech, snad i právě proto, se skláním před osudem, který umožnil, abychom mohli stát poblíž toho, co se odvíjelo.
Zažíváte přechod, civilizační přechod; je stále silnější. Nechci příliš komentovat to konkrétní, co nás teď provází. Je to pár dní, co jsem stál v chrámu, kde kněží sloužili obřad za Japonsko, výjimečný obřad, a uvědomoval jsem si tu jednotu nás všech, která vlastně i tím byla vyjádřena. Bylo to silné, nebyl to křesťanský chrám, a přesto myšlenka byla stejná. Chápal jsem, že jedno, kde stojíme, a že máme-li dobré úmysly, chceme-li pomáhat, že to se počítá. Zkušenosti, jako je Fukušima nebo jiné, nás učí pokoře. Je-li tu věc, která při selhání – byť jakkoliv nepravděpodobném – znamená vážné ohrožení, nemá být tvořena. Lidský život je rozhodování, máme vždycky cestu. Není jen jedna, vždy je více cest, i v duchovní praxi. A tak nám opět osud a příroda ukázala, že to, co myslíme, že je naprosto zvládnuté, že tomu tak není. Platí to i pro mnohé jiné naše rozumové přesvědčení. Teď jsme přesvědčeni, že se nemůže nic stát: v genetice, zneužití energií, jinak. Ale ono se děje.
Žijete dobu přechodu, kdy si zvykáme až s obdivuhodnou rychlostí na nová fakta, která slýcháme z úst těch, kteří ještě před půlrokem, rokem, dvěma, tyto myšlenky zcela popírali. Nyní je to samozřejmé. Česká republika má o stupeň víc, celý svět má o nějaký ten stupeň víc; vše je v transformaci, vše se mění. Přichází čas, kdy by bylo možno znovu a znovu se pokoušet o nadstavbu hmotné transformace. Je to transformace filosofie, hledání, která má být: komu padni, tomu padni, nemá to být filosofie někoho jen proto, že má hodně posluchačů nebo že něco hlásá, ale má to být filosofie pravdy.
Často vidíme i na sobě, že nás mámení předkládaného názoru až příliš snadno strhává k tomu, abychom bez myšlení se vydali naznačeným směrem. To je to slabé, v nás. To je to, co je vlastní spíše opičkám než člověku.
Univerzita je rozšiřována různými způsoby. Tento rok budete poprvé moci vidět výsledek poměrně dlouhé práce. Je to obrazové zpracování filosofie Bytí, vždyť nejenom pan Effel ve svém „Stvoření světa“, ale i Zezulka může být popsán touto formou. Tedy Bytí v obrazech – filosofie v obrazech, tak trochu i v legraci, něco, na co jsem osobně čekal dlouho, a těšil jsem se na tu chvíli, až vám to budu moci představit.
Takže ta chvíle je zde. V druhé části naší slavnosti vás seznámím s tou věcí přímo. Jsou zde koncerty, jsou zde přednášky; tedy Univerzita se pokouší všemi dostupnými prostředky splnit svůj účel a úkol. A to není vaše jakési násilné měnění, ale je to stejně přátelsky podaná ruka s čistým pohledem bez vedlejších úmyslů, jako je ten pohled toho nejposlednějšího z posledních, který se vás zeptá, odkud jste, a se zářivým úsměvem řekne Czechoslovakia, mimochodem Czech Republic nezná nikdo. Snad tedy i příští rok, který bude tak významný, se budeme moci zde setkat, svým způsobem také trochu dělat účet a snad také přibude alespoň trochu naší vzájemnosti a práce. Když říkám naší, tak nemyslím naší v Univerzitě, myslím naší nás všech a všeho. Všech lidí, bytostí, zvířat, stromů, prostě všeho, co je.
A teď bych si dovolil přečíst tu část, kterou čtu pravidelně, a která je jakýmsi odkazem, který Zezulka zanechal před svým odchodem.

Slovo k těm, kteří přijali:
Ty, kdo jdeš učením, které jsem přijal a které se snažím lidstvu tlumočit,
Ty, kdo přijímáš a zdůvodňuješ si přijaté poznání životních zákonitostí,
Ty, kdo v poznané pravdě chceš jít dále, chceš ji rozšiřovat a tak vývojově vyspívat ve své bytosti,
Ty, kdo chceš přijaté uplatňovat na sobě a předávat druhým,
Ty, kdo jsi pochopil, že Ty sám jsi každý druhý, který v Tvůrčím díle jest,
Ty, kdo víš, že jakákoliv nedokonalost v Tvůrčím díle je právě jen Tvoje nedokonalost, protože jednou pochopíš sebe jako vše,
Ty, který proto chceš a musíš být nejprve kladnou složkou Tvůrčího díla, abys později byl rovnovážnou složkou,
Ty, který víš, že rovnováha patří k Podstatě, ze které jsi vyšel a do které jdeš,
Ty, kdo jsi vzal přijaté pravdy za své,
Ty, kdo chceš za nimi stát a dál je předávat,
Ty jdeš cestou a způsobem, který nyní započíná a je symbolicky vyjádřen znakem, který je v obraze smysl a podstata toho duchovního učení.
Byl mně v učení předán, stává se také Tvým, jestliže se rozhodneš tyto nauky přijmout, dle nich se řídit a měnit, věrně při nich stát a dále je předávat. Učení není pouze mé nebo Tvé, to patří celku.
Přijmeš-li tuto cestu, kterou jsem přijal a kterou předávám, přijímáš i její symbolické vyjádření, tento znak. Předáváš-li učení dále, předávej i tento symbol, který bude zjevně spojovat věrné v duchovním bratrstvu, ve vzájemné podpoře sebe i cíle.
Přetrvá věky, protože vyjadřuje Bytí.
Není nový, je pouze nyní sestavený a přinesený k oslavě duchovního jara, nového života, který otevírá souhvězdí Vodnáře. Pamatuj, že nauka, kterou přijímáš, není Ti dána proto, aby ses stal pánem nižších tvorů, ale naopak, abys nižší podporoval a jim sloužil.
Sloužíš-li jim, sloužíš a pomáháš sobě, protože jednou pochopíš, že Ty jsi vše.

To je filosofie altruismu. Tedy filosofie rozšíření. Cokoliv vás odděluje, ve smyslu výjimečnosti či čehokoliv jiného, vás zároveň také vězní. Na počátku je jedna Podstata – chcete-li Bůh – a je jedna pro všechno. Tedy nemá hranic. Vy jste na cestě do svého místa zrodu, a chcete-li tedy dojít na konec cesty, musíte pochopit tyto pravdy a vzít je za své a naplnit je. To je důležité. Není to o výuce jakýchsi posvátných textů, to jsou jen rady, pomůcky. Je to o změně vnitřního bytí člověka. Tedy o změně vlastní.
Ta jediná je vždy, byla a bude cílem všech filosofických systémů, nauk a snah. Proto, než se dopustíme lehkých úsudků, příliš rychlých, vždy máme přemýšlet o podstatě věci, o její hloubce.
A nyní bych si dovolil pozvat k sobě ty, kteří budou tento rok slibovat a vstupovat do prvního stupně Univerzity Bytí, pojďte prosím. Přečtu vám text slibu, který byl předán Zezulkou pro tento případ.

Zásady duchovní cesty
- Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď v ní a stávej se jí.
- Cesta je jen jedna - měnit sebe.
- Nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z té vlastní změny.
- Nebuď domýšlivý na své lidské zrození. Jsi jedním z tvorů vývojově teprve uprostřed cesty života.
- Cena života - každého života - je stejná. V životě se musíš bránit, ale nesmíš útočit. Nevytvářej nikdy zlo.
- Nesmíš se pouze ukáznit, pochopením musíš vytvořit vlastní vnitřní změnu.
- Nestačí být jenom dobrým, osud by tě zlomil v příštím životě. Čili musí tu být i hloubka, bytostná.
- Duchovně vyspělý člověk ví, že je zde proto, aby v Tvůrčím díle sloužil, ne aby ovládal.
- Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. Nerozevírej svoje srdce, emoční dění, nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve vlivové oblasti, to znamená deformováni vývojově. To znamená, že je-li kde jaká deformace, tak se k ní nelaď, ale přejdi ji.
- Cti ducha, který je bytím, a duši, která je životem. Ochraňuj je vždy a všude. Jdi za pravdou - duch a nezabíjej - duše.
- Cti všechny základní nauky, protože jsou pravdivé. Odstraňuj z nich lidské nepochopení, které je deformovalo. Pomáhej vytvářet jednotu pravdivého myšlení a postoje, to je jednotné učení.

Opět bod Slibu, který vás vede k vnitřní opravdovosti, odklonu od dogmat, naučených frází, ale k lidskosti všemi směry. Teď bych si dovolil poprosit o univerzitní žezlo. Prosím přistupte jednotlivě a položte dva prsty na žezlo Univerzity na znamení slibu, který dáváte.
Je čas na závěr, tedy na hymnu.
Každým rokem žehnám nejenom vám.
Žehnám tímto žezlem, které vyjadřuje duchovní cestu, rozvoj, vždyť jeho část pochází i z této hory, a její symbolické ustrojení, tohoto nástroje, je v souladu s filosofií Bytí. Rád bych tím žehnáním také vyjádřil poděkování, Zezulkovi. Za jeho životní cestu. Za všechno, co udělal pro všechny, ale i za to, co udělal pro mě. A snad můžu říct co udělal pro vás. Tak tedy žehnám všemu, co je.
Přeji jen dobro, postup, životní sílu, ale také pomoc, když je potřeba, také vedení, to je také hodně potřeba, a koneckonců když se to nepovede, tak přeji také shovívavost těch, kteří jsou nad námi všemi, a kteří možná někdy s lehkým úsměvem se dívají na ty naše životní trajektorie a cesty, kterými se potýkáme. Teď vzpomínám na ty, kteří nemají v této chvíli tolik klidu jako my. Ať i jim, je dáno to nejlepší, co může být. Děkuji za návštěvu Řípu, ne za sebe. Vytváříme-li nějaký vliv, jsme-li schopni sounáležitosti, není to hodnota, která je vidět, ale není hodnotou jen to, co je vidět.
Berete podíl na ovlivnění, berete podíl na pomoci a přeji vám, aby vaše zdi, osobnostní zdi, bytostné zdi, které vás oddělují od celku, byly stále více průhlednější. Vždyť zlo, to je vždycky v první frontě. A teprve když jsme schopni zastavení, hloubky, má šanci to druhé. Čili jedno jste, my všichni jedno jsme. Mnohé nás rozděluje, stavem, povinnostmi, čímkoliv, a přesto jedno jsme. Plníme-li každý jeden z nás svoji věc, tak je to společná věc. Je krásné, když to tak může být. Dokonce i ten, který bloudí, například, přesto všechno jde k cíli. Tak ať vás pánbůh provází. Hodně štěstí, síly, duchovnosti. Přeji vám krásný den, užijte Řípu, který je vám otevřen. Říp je váš.
Děkuji za návštěvu.

 
 
ŘÍP   30. 3. 2011
 

 
 

Doporučit stránku e-mailem (0)