www.DUB.cz
UNIVERZITA
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek

PREAMBULE

KDO JSME

UNIVERZITA

Společenství
J. Z.

AKTUALITY

KNIHOVNA

PŘEDNÁŠKY

KONCERTY

ŘÍP

VÝSTAVY

VELETRHY

Bioconstruct

J. Z.

Sanátor – svaz biotroniků J.Z.

Biotronika Josefa Zezulky

T. P.

Nadační fond

Kontakty
 
E-OBCHOD
 

Tomáš Pfeiffer: Vnímám svět i jako zvuk, vibraci

Tomáš Pfeiffer: Vnímám svět i jako zvuk, vibraci
Tomáš Pfeiffer a jeho hra na Vodnářský zvon
Tomáš Pfeiffer a jeho hra na Vodnářský zvon
Autor: archiv T. Pfeiffera
Sokolov - Rozhovor s významným českým filozofem, biotronikem a zároveň hráčem na unikátní nástroj – vodnářský zvon
 
Tomáše Pfeiffera není nutné ani dlouze představovat, mnoho lidí ho zná pro jeho činnost biotronika. Sokolovskému deníku poskytl rozhovor o tom, jak se dostal ke hraní na tak zvláštní nástroj, kterým je vodnářský zvon, jaké má u toho pocity a čím může posluchače na svých koncertech obohacovat. Uvedl, kdo ho svou filozofií v životě nejvíce ovlivnil a nasměroval.

Co je vodnářský zvon, je tak trochu záhada. Jak jste k němu přišel a jak vás napadlo dělat koncerty?
Byl to osud. Mám několik životních událostí, které zcela změnily můj život, a jednou z nich bylo i setkání s vodnářským zvonem. Odehrálo se vysoko v horách, nejdříve jsem kolem místa, kde byl vystaven, prošel bez povšimnutí, potom mě něco přimělo se vrátit a zahrát. Už při prvních tónech jsem věděl, že je dobře znám. Vybavila se mi vize, kterou jsem měl jako šestiletý a díky ní vnímám svět i jako zvuk, vibraci. A přišla silná potřeba se podělit i s ostatními, tak vznikla myšlenka koncertů, které dostaly název Společná věc.

Vyvíjejí se reakce posluchačů, nebo jsou po těch 8 let koncertování stále stejné?
Doba se mění a my s ní. Přibývá posluchačů, kteří jsou od svého založení velmi vnímaví. Dnes si lidé mnohem více uvědomují, že k racionálnímu pohledu na svět patří také intuitivní – cítění, prožitek. Tradice říká, že se poslechem vodnářského zvonu harmonizujeme a také že se vylaďuje prostředí, ve kterém zvon zní. Každá skladba je doplněna obrazovou projekcí, čímž se prožívání tónů umocňuje. Mám mnoho sdělení od lidí všech věkových kategorií.

Jaké jsou vaše pocity při hraní?
Stávám se součástí hraného, souzním s nástrojem. Intenzivně vnímám, v jakém prostoru hraji. Nejkrásnější je, když se společně naladíme se všemi přítomnými v sále a společně vnímáme a prožíváme rezonance tohoto nástroje.

Máte nějaký vztah k Sokolovsku?
Jezdívám sem na přednášky. Setkání s lidmi, kteří zde žijí, mě obohacuje díky jejich úhlu pohledu na život a na situace, které jim žití tady přináší. Na druhou stranu i já se snažím o to, aby to bylo i naopak. Na přednáškách i v rámci koncertů.

Jaký byl váš největší koncert? A největší úspěch?
Nepočítám koncerty na úspěšné a neúspěšné, velké nebo malé. Pokud je lidé navštíví a jsou jim něčím milé a prospěšné, je to pro mě největší odměna. Několikrát jsem vystoupil v zahraničí a byl jsem i zde příjemně potěšen ohlasem publika. V naší republice bych vzpomněl koncert na Vyšehradě, v Kongresovém sále, kde jsme hráli pro plný sál společně se světově uznávanými umělci, jakými jsou Panochovo kvarteto, Maida Hundeling – soprán, Jan Vacík – tenor a držitel ceny Thálie, violoncellista Jiří Bárta, a violistka Jitka Hosprová. Koncert se uskutečnil v den, kdy měl podle mayského kalendáře končit jeden Platónský cyklus – 21. 12. 2012. Oslavili jsme jej jako přechod do jara nového Platónského roku.

Hrál jste někdy s nějakým jiným nástrojem – doprovod houslí, klavíru a podobně?
Vodnářský zvon není a priori nástrojem hudebním, je starodávným nástrojem duchovním a jako takový je používán. Využil jsem možnosti vyzkoušet jeho tóny ve spojení s violoncellem v podání Jiřího Bárty právě při velkém koncertě v Praze a za dva roky poté i v Brně. Díky vyjádření účastníků těchto koncertů mohu konstatovat i za ně i za sebe, že to byl velmi krásný zážitek. Při hraní závěrečné skladby „Patria Deum“, kdy mě doprovázel Jiří Bárta na violoncello, jsem zažíval neuvěřitelnou sílu souznění.

V čem spočívá vaše práce jakožto biotronika?
Pomáhat lidem, pokud mou pomoc chtějí.

Jak jste poznal, že svým působením dokážete lidi uzdravovat?
Nepoznal jsem to, neustanovil jsem se sám biotronikem. Byl jsem osloven nejvýznamnějším léčitelem a filosofem panem Josefem Zezulkou. Řekl mi, že mám tento dar, a pokud chci, mohu díky němu pomáhat dalším lidem. Já jsem byl předtím technik a také skeptik – sám bych si nikdy neurčil, zda mám nějakou takovou schopnost. Dal jsem slib a začal k panu Zezulkovi „chodit do učení“. On sám pomohl mnoha lidem, i slavným osobnostem, vždy nezištně. A k tomu vedl i mě. Když odcházel z tohoto života, řekl mi: „Tomáši, předávám vám tu naši společnou věc.“ Jeho výrok je pro mě celoživotním závazkem a snažím se jej naplnit v rámci možností, jež jsou mi dány.

Léčíte od pohledu, dotykem, myšlenkou, nebo prosbou o uzdravení dotyčného?
Biotronika, která byla ustavena panem Josefem Zezulkou, je duchovní obor, který má své určité náležitosti. Biotronikem se člověk rodí, má tento dar daný do vínku. Je na něj vždy upozorněn, neurčuje si jej sám. Při biotronickém působení dochází nejdříve k odstranění škodlivé bioplazmy, která musí být odstraněna, proto si biotronik myje ruce v ohni. Potom nastává druhá část – posílení nemocné oblasti a celého vitálního systému. Biotronik je účinný u nemocí vzniklých na základě bioenergetické nedostatečnosti. V současnosti je takto nemocných stále více. Jen pro vysvětlení – každá bytost má tři složky: hmotnou, psychickou a vitální. Stejně jako hmotné nemoci léčí medicína, psychické psychologové a psychiatři, oblast vitálních sil patří do oboru biotroniky. Doufám v budoucí zařazení biotroniky do systému zdravotnictví, aby mohla pomáhat tam, kde je třeba, a spolupracovat s dalšími zdravotnickými obory. Předal jsem v televizním pořadu M. Jílkové „Máte slovo“ panu ministrovi složku se záznamy léčených nemocných, ve studiu byli mí tři vyléčení onkologičtí pacienti.

Často zmiňujete a rozvíjíte odkaz pana Josefa Zezulky. Kdo to byl?
Josef Zezulka (30.3.1912 – 13.12.1992) byl význačnou osobností české duchovní a filozofické kultury. Dne 30. března v roce 1945, v jeho 33 letech, u něj náhle dochází k rozevření vědomí přinašeče. Následně formuluje filozofii Bytí a zakládá nový obor léčby, který nazývá biotronika. Později se účastní českých i mezinárodních výzkumů s cílem zařadit biotroniku do zdravotnictví. Zájem o jeho práci projeví USA i tehdejší Sovětský svaz (prof. Parker, Stanley Krippner a prof. Iňjušin z Alma Aty). Komunistický režim tomu nepřeje. Tajně se vydávají v samizdatu jeho práce, některé publikuje na Západě (Psychoenergetics Systems – vydáno v New Yorku, Paříži, Londýně, Realms of Healing a další.) Tajně přednáší.

Co byste rád vzkázal našim čtenářům na závěr?
Pokud chcete a můžete, přemýšlejte a prociťujte svět do větší hloubky, objevíte neuvěřitelnou barevnost i bohatost toho, v čem žijeme. K tomu vám může svým malým kouskem pomoci i koncert Společná věc, který se bude konat v Městském kulturním středisku v Kynšperku nad Ohří v úterý 17. března v 19 hod. Předprodej vstupenek tamtéž, nebo přes e-mail: mks@mkskynsperk.cz, informace na tel. 723 312 964 a na www.dub.cz.

Lucie Marková, Sokolovský deník, 15. 3. 2015

 
Doporučit stránku e-mailem (0)