Tomáš Pfeiffer: Vodnářský zvon zní pro všechny

Žijeme v době, kterou často nazýváme uspěchaná, zrychlená, technická... Naší oblíbenou zaklínací formulí je věta: „Nemám čas...“ Ovšem svět se mění a my s ním. Začínáme si více uvědomovat priority, začínáme více přemýšlet o životě i o jeho smyslu, o našem místě v něm.. Jedním z impulsů na této cestě může být i projekt, jehož poselství je naznačeno v názvu: Společná věc. Autorem a realizátorem tohoto u nás ojedinělého projektu je Tomáš Pfeiffer.

Pane Pfeiffere, kdy jste hrál poprvé na Vodnářský zvon a kdy jste poprvé, o tomto nástroji slyšel?
Setkal jsem se s ním, poprvé v tichu velehor, kam čas od času odjíždím. A bylo to setkání osudové, poklekl jsem a začal hrát. Neměl jsem tenkrát ponětí, že to dokážu a jak silný zážitek to bude. Měl jsem vizi a v ten moment věděl, že je mým úkolem předávat dál. Kdyby mi kdokoliv, před osmi lety řekl, že budu mít koncerty u nás i v zahraničí, asi bych mu nevěřil.
O historii tohoto nástroje, jsem více dověděl až později – písemné zmínky jsou tak 500 staré a pocházejí z čínské dynastie Ming a podle těch, co vidí přes hranice běžných dní, je ale mnohem starší. Používali ho tibetští lámové ve svých chrámech, zvon sloužil lidem a pomáhal jim na jejich cestě životem. Dle jejich poznání a i již četných ohlasů návštěvníků koncertů, Vodnářský zvon vylaďuje nejen prostory, ve kterých zní, ale také bytosti, jež mu naslouchají.

Popište našim čtenářům, co je vlastně Vodnářský zvon, čím je specifický, z čeho je vyroben?
Vodnářský zvon je ulit ze sedmi kovů, každý z nich má význam pro kvalitu hry a je nenahraditelný jiným materiálem. Dříve v minulosti, byly jednotlivé kovy, zároveň symboly uspořádání vesmíru podle tehdejších představ. Nástroj vypadá skutečně jako obrácený zvon, který je po bocích opatřen dvěma úchyty – madly na které se hraje. Uvnitř nástroje je voda, která citlivě reaguje na jednotlivé tóny. Samotný hráč je potom tím, kdo spolu s diváky a umístěním zvonu v prostoru určují vzájemné souznění a celkovou kvalitu hry, takže není stejného koncertu. Vodnářský zvon překvapil i mnohé hudební odborníky, kteří konstatovali, že rozsah alikvótních tónů je hodně široký a jeho škála je velmi barevná.

Vy jste léčitel, filosof, jak jste zjistil účinky tónů, které vznikají při hře na tento neobvyklý nástroj?
Jsme lidé různí a každý může mít svou vlastní zkušenost. Není jednoho stejného zážitku, i když obecně si mohou být podobné. Pokud budu hovořit za sebe, už když jsem nahrál pár nahrávek, ještě ve velehorách, našel jsem místo pro svůj klid a nahrávku si pustil, zažil jsem ne běžné stavy, které se těžko popisují. Těch zkušeností bylo více. Možná jeden zážitek za všechny – přišla za mnou, po jednom z koncertů, posluchačka a byla dojatá. Vzápětí jsem pochopil příčinu jejího dojetí. Při porodu zažila klinickou smrt a podle jejích slov, když se blížila ke světlu na konci tunelu, vnímala tóny, které jí byly skutečně příjemné. Když se vrátila zpět, domnívala se, že tyto tóny, už za svého života, neuslyší. Jaké bylo její překvapení, když je opět zažívala, po čtyřiceti letech, na našem koncertě.

Při hře se na hladině vody vytvářejí nejrůznější obrazce, opakují se?
Voda je velmi zajímavá tekutina. Je-li navíc rozrezonována alikvótními tóny, pamatuje si tyto rezonance a ukládá je. Když se alikvóty přelaďují a mění se styl hry, mění se také reakce vodní hladiny. Můžeme proto na ní vidět nejen geometrické obrazce, ale také levitaci vodních kapek nebo třeba kruh, který se blíží téměř hmotnému tvaru.

V průběhu koncertu nás čeká ještě jedna zajímavá podívaná na plátně před námi.
Máte pravdu, naše zážitky bývají tím silnější, čím více smyslů je zapojeno. Proto je součástí koncertu i vizuální zpracování všech skladeb promítané na speciální parabolickou scénu s 3D efektem. Koncert je členěn do jednotlivých skladeb, které začínají úvodní částí, našeho zatím největšího koncertu, v Kongresovém sále na pražském Vyšehradě pro tisícčtyřista diváků. Konal se ve významném datu 21. 12. 2012, kdy skončil cyklus Platónského roku. Návštěvníci se mohou např. těšit na Rezonantia temporum, kdy souzní Vodnářský zvon se zvonem z chrámu sv. Víta, Chaos, v němž jsou v kráse barev zobrazeny matematické jevy – fraktály, dále je to skladba Via ÓN se svými nevšedními záběry cesty do vysokohorské přírody. V závěru Patria Deum, ve kterém jsou záběry reálného vesmíru, tajemných mlhovin a je ukázkou jevů, jejž nás přesahují a jsou důkazem řádu světa i jeho tvoření. Projekce doprovází zvuk Vodnářského zvonu, tvoříc spolu tak, aspoň doufám, jednolitost.

Dalo by se říci, že má Vodnářský zvon i nějaké léčebné účinky?
Nejsem určen k tomu, abych posuzoval či hodnotil účinky Vodnářského zvonu. Tuto bilanci si udělá každý, kdo někdy Vodnářský zvon slyšel, viděl, vnímal. Každý z nás má jinak nastavené vnitřní vnímání, má jiné životní zkušenosti, a to vše dává dohromady mozaiku pocitů, zážitků a zkušeností. Mohu ovšem konstatovat, že za mnou přicházejí lidé, kteří měli nějaké zdravotní problémy, a tvrdí, že se jim ulevilo nebo jejich trápení pominulo. Neberu hru na Vodnářský zvon jako prostředek na každý neduh, ale pokud někomu pomůže, je jen dobře. Vodnářský zvon je určen pro všechny, bez rozdílu, a pokud je mi známo, poslouchají jej lidé všech generací. Mám zkušenost, že velmi otevřeně a pozitivně vnímají tóny zvonu děti – jsou velmi bezprostřední a bez předsudků.

Kde se Vámi můžeme potkat?
Na Vodnářský zvon hraju jen na koncertech, pro ty, kdo mají zájem. Dále je to přednášková činnost, kterou pořádám po celé republice. Je toho mnohem více – informace můžete nalézt na www. dub. cz.

Do kterého města nás můžete, na koncert Společná věc, pozvat?
Nejbližší koncert ve vašem okolí se bude konat ve čtvrtek 27. února v 19 h. Ve Valdštejnském zámku v Jičíně. Předprodej vstupenek v Městském informačním centru v Jičíně, tel. 493 534 390 nebo na www.dub.cz Budu se, opravdu, těšit na naše možné setkání.