Jsou místa, která mají neopakovatelnou atmosféru - energii. Lidé je vyhledávali již od dávnověku. Některá jsou všeobecně známá, jiná méně. Dne 20. 6. 2010 se konal výlet Duchovní univerzity Bytí po duchovních místech naší země na vrch Modla.
Přinášíme vám zkrácený záznam projevu Tomáše Pfeiffera.
Přátelé, posluchači Univerzity Bytí, vítám vás na místě, které bylo trochu mým dluhem. Vedl jsem Univerzitu na jiné výlety, byli jsme v Třebízi, i toto místo bylo odhaleno zcela intuitivně. Byla to cesta po silnici a naráz vědomí odboč. A najednou v malé vesnici se objeví amfiteátr, úžasné prastaré centrum, které bylo lidmi využíváno od nepaměti. A dnes jsem se rozhodl, tady na Moravě, ukázat vám podobné místo, které je nenápadné, zdánlivě není příliš známé, ale přesto má obrovský náboj. Je to místo, které chránilo zemi, nejenom ve smyslu hmotném, ale i ve smyslu duchovním. A to velmi významně. Zde se odehrávala osídlení už od doby neolitu. Byli tu Keltové, kteří zde sloužili Bohu a v konečné fázi tu byli i naši současníci, kteří zde postavili kapli Barborka. Nacházíte se na kopci, který se jmenuje Modla, i když se mu říká spíš dnes Barborka; je to jméno příznačné.
Je to místo, které je součástí krajinného reliéfu silových sítí, které se vinou Zemí jako její nervy, řídící systém. Je to významné místo, které se váže na všechna ostatní, která pokračují přes kontinent. Na jedné straně alpský masiv – a pokračují vlastně až k těm severním částem, jak britským, tak Carnacu a jiným. Je to místo, v kterém samozřejmě ve velkém množství lidí budete těžko nacházet svoje vnitřní zahloubání, ale zkuste na chvíli se ponořit do nitra svého klidu, budete-li mít čas a příležitost, a zkuste dnes, či jindy, najít jeho pravou sílu. To, co se má otevřít, se nedá otevřít tak, že někam prostě přiběhneme, pak se podíváme, kde co tam stojí, a zas běžíme dolů. Chce to trošku také srdce, chce to lásku a radil bych tedy, abyste přistupovali k tomuto místu po špičkách. Abyste si „očistili boty“. Jste první, kterým bylo takto zvýrazněno, i když sem jezdí generace poutníků, jezdí se sem dívat; jsou tu pamětihodnosti. Záměrně nebudu zmiňovat rod, který zde vládnul, a všechny ty další historické události, ty si můžete načíst kdykoli v průvodci, ale to hlavní, proč zde jsme, je to, že zde se nachází jedno z nejvýznamnějších duchovních míst naší Moravy, tedy duchovní důvod. Mimo jiné zde také, a to patří také k té duchovnosti, jistý čas pobývali Františkáni, františkánští mniši. Nebyla síla k dostavbě kláštera, ale to místo je přitáhlo, stejně jako přitáhlo kdysi v minulosti Kelty a všechny ostatní. Je to hráz, jedna z hrází chránící toto území, hráz Moravy. Přiznám se, že jsem sem, za těch dlouhých let, co jezdím Moravou na přednášky, byl přiveden právě do tohoto místa, této kaple. To mě vlastně poprvé upozornilo na sílu tohoto místa; byla to podobná zkušenost, kterou jsem měl ve Veroně v kostele, kde se člověk postavil a ruce se mu vznášely, ztratil váhu těla a byl to velmi silně duchovní zážitek. Podobné to bylo i zde. Takže užívejte darů; mysleli jste si, že v Univerzitě budete jenom hezky sedět v suchu a že budete v teple poslouchat nějaké povídání pana Pfeiffera? To jste se spletli. Je dobré občas zavítat do přírody, protože to je chrám největší. Chrám vašeho srdce a chrám přírody k sobě totiž patří od nepaměti a v tom chrámu přírody, pokud máte srdce, dokážete najít opravdu velké síly, které vám pomůžou na vaší cestě, je to opravdu významné.
Jsem potěšen, že jste se přišli v takovém počtu podívat, užijte si tedy toto místo.
A bylo by nádherné, kdybychom mohli občas pořádat přednášky takto přímo na nějakém palouku, velmi bych si to přál, ale ono to není zatím příliš reálné. Snad to čas přinese. V okamžiku několika let, které se odvinou, uvidíte, že ty změny budou dosti zásadní, a že nás možná naše realita velmi překvapí. Takže Modla je vám k dispozici, tedy ne že já bych ji vlastnil, ale proto, že sama o sobě
zde stojí připravena. Přejme si, aby vám byla otevřena a aby vás přijala vlídně a s otevřenou náručí.
Přeji mnoho štěstí.
