 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 5. 6. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:13:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 13:16 – O palmových listech, jejich pravosti, čtení a jeho pochopení. 18:44 – Nemůže být Vaše online léčení zneužito temnými silami, zlem? 29:52 – Jak se chránit před negativními energiemi, jak odstranit kletbu sobě a svým blízkým? 39:41 – Upozornění na obnovení přednášek Tomáše Pfeiffera po celé ČR od 11. 6. 2021. 49:57 – Jak se žije po odchodu z tohoto světa, chodí se také do práce, nebo je to spíše duchovní? 54:34 – O přijetí a žití toho, co je, o užití síly modlitby za sebe nebo za druhé. 1:05:03 – O vlivu (rozhodování) duše na způsob odchodu z tohoto světa. Přepis videa:Krásné odpoledne, vítám vás při přednášce Duchovní university Bytí a jako vždy zde předložím názor a vy sami si budete dělat zajisté svůj.
DOTAZ: Poslouchám vaše přednášky. Nedávno byly dotazy, na které bych ráda navázala. Takže zaprvé... palmové listy - říkal jste, že v Indii je i hodně podvodníků. Kontakt na člověka, kterému bychom mohli věřit, obrátit se na něj v případě zájmu o písmo z palmových listů. ODPOVĚĎ TP: No, já vlastně tuto oblast sleduji zpovzdálí už léta, a to díky - jak jinak - svému učiteli panu Josefu Zezulkovi, protože on mě na to navedl. Ještě nebylo ani myslitelné, že bych mohl vystrčit nos z této bohulibé země, natož se potkat s nějakým Indem, a on už mi dal publikaci o této oblasti s tím, že to je pravda, že to skutečně existuje a že tedy to není podvod. Uběhla řada dalších let - docela dost - a měl jsem první příležitost se s tímto fenoménem setkat. Rozdělil jsem se s přáteli, no tak oni taky byli zvědaví jako já všichni skoro. A pak mi dávali ta čtení a já jsem si dělal takovou statistiku a přemýšlel jsem, jak že to je, jak to funguje a vůbec, protože je to velká vzdálenost kulturní, historická i jiná mezi Českou republikou a Indií, kde je zdroj těchto listů - ale listy jsou i v jiných zemích nejenom v Indii. No, a po těch letech tedy na tu věc mám svůj názor. Myslím si, že co se týče toho vlastního provedení, to nechť činí ti, kteří to konají, protože já jsem ten, který tomu rád pomůže. Je to zajímavé hlavně proto, že v dnešní době, která byla silně materialisticky jednostranná, když vás učili vaši "profesores" jen jednu umíněnou a jedinou pravdu, i když to pravda nebyla a to objektivně, protože všichni věřili, že to pravda je - to je zvláštní v té lidské společnosti. Lidé mají tendenci vždycky v každé epoše něčemu věřit a někdy věří v náboženskou oblast, jindy věří v oblasti vědy a techniky a to i když se snaží jaksi vzbuzovat dojem, že je to jinak. Často je to pouhá víra - byť podložená výzkumy a nálezy. Takže co bych k tomu řekl. Přiznám se, že po té roční pauze jsem k tomuto tématu poměrně daleko. Do Indie tento rok pravděpodobně nepojedu, protože ještě pořád ta situace není úplně klidná a tak dále. Myslím si, že tu je možnost... Jak se jmenují ti, co čtou? Nádí, viďte. Zkuste se podívat po tomto. Třeba nějakého nádia najdete. A ostatní si už domluvíte. A pak - jestli mohu prosit - tak mi napište, jak to dopadlo, jak moc to bylo konkrétní, geniální, až neuvěřitelné nebo naopak chybné a neúspěšné, protože mne to samozřejmě stále zajímá, protože skutečný pohled nemůže vycházet jen z našeho chtění nebo z pár zkušeností, ale musíme se snažit porozumět. A tady bych se možná ještě zastavil chvilinku. Když říkám porozumět, tak to má svůj význam, protože vy můžete rozumět nějaké větě, nějakému ději, přitom mu třeba vůbec nerozumíte. Můj oblíbený citát: "Překročíš-li řeku, zničíš velkou říši." To se dozvěděl velký vojevůdce, který se chystal napadnout vedlejší zemi. Proroctví bylo správné, ale on nepochopil, že zničí svoji říši velkou, a tak to je i v těch listech a je to mnohem, mnohem lidštější a jemnější a duchovnější. Hmotný člověk, který toho člověka příliš nerozvíjel, tak ten by chtěl jenom to "cak, cak", jednička, nula, dobře, špatně. Když náhodou dobře, tak to dobře popře, protože se mu to nehodí mnohdy, rozumíte mi? Čili chce to objektivní názor - jako jiný člověk - nedívat se na to z pozice svého názoru. A na tom pracuji stejně jako vy pořád celý život. Takže ano, jsou tam úžasné zkušenosti, naprosto nemyslitelné. Zkušenosti, které se běžným Středoevropanem pochopit nedají. No ale to musí každý sám.
DOTAZ: Říkal jste, že jste byl na pozoru při hromadných meditacích. I já se tomu vyhýbám, ale prosím není i nebezpečné vaše online léčení? Myslím to tak, že se mohou připojit i někteří lidé, co chtějí napojení zneužívat. V poslední době mám pocit, že na mě často někdo působí. Cítím různé brnění a pocit nějakého působení, ale neumím rozlišit, kdo a co to je. ODPVĚĎ TP: No, kdo a co to je. Může to být z různých směrů. Může to být z oblasti nevtělených, kteří na vás působí z nějakého důvodu. Můžou to být vaši blízcí, můžou to být vzdálenější. Může to být také čas duchovního probuzení, tedy psychospirituální krize nebo cokoliv jiného. To je možné. A teď, pokud se týká toho vlastního působení. Tady jest to tak, že je tu velmi konkrétní vztah, pokud ovšem znáte adresu tak, abyste ji chtěli ctít. Já vás při tom duchovním obřadu nevedu k tomu, abyste se ladili k čemukoliv. Vedu vás tomu, abyste se ladili k Bohu a k tomu, kdo je v té chvíli jako kněz prostředníkem. Pak je to jasné. Jistěže v životě máte tisíce podnětů. Je tady neustálý souboj dobra a zla a myslet si, že někdo už... je naprosto pošetilé. V historii známe příběhy, kdy jeden velký náboženský reformátor například hodil svůj kalamář plný inkoustu a potřísnil zeď, protože se mu zjevoval ďábel. On už nevěděl co, tak po něm hodil kalamář. Nevím, jestli se trefil, ale dost možná, že ten kalamář tím ďáblem prolétl, protože byl například projekcí skrze jeho mozková centra zraková, kdo ví? Nebyl jsem u toho. Takže vždy je potřeba míti tuto věc na paměti. Od toho jsou zde duchovní mistři jako je Zezulka a tak dále, protože na druhou stranu tato činění jsou nesmírně důležitá. Člověk jaksi pozapomněl na Boha a Boha vyměnil za svůj jaksi hmotný úspěch - a teď bych rád, aby to nebylo tak natvrdo, jestli mi rozumíte. To není o tom, že to je prostě zase "cák" anebo "cák". Spíš je to tak, že my lidé jsme ve svých životech teď vlastně neustále dotýkány svými povinnostmi, možnostmi. Neskonale se zvýšila i jaksi oblast toho, co můžeme získat nebo co zdánlivě potřebujeme nebo doopravdy potřebujeme. Když si vzpomenu na své mládí, přátelé, já pamatuji dobu, kdy se začaly poprvé rozvíjet umělé hmoty. To je naprosto zásadní. A víte proč? Protože do té doby se každá věc musela poctivě s prominutím vyhrabat z nějakého kusu materiálu, trvalo to hrozně dlouho a dalo to moc práce. Pak přišly umělé hmoty a lisostřik udělá "pssss" a je hotovo. Výrobek, který byste jinak vyráběli týden, je za pět vteřin. No, a to znásobilo možnosti výrobní. Později i AutoCADy - počítačové programy, které neobyčejně zpřesnily a zjednodušily návrhy zařízení a tedy velmi se zkvalitnila výroba. Kdepak je asi tak ta první pračka a ždímačka? Znáte ji? Takový ten pařízek. No, vy už ji mnozí neznáte tedy, ale někteří ještě ano. A to už nemluvím o valše. To byl ve své době taky nejmodernější vynález pro praní. Já jsem viděl vlastně původní praní v Indii na mnoha místech. No, to se vezme ten kus té lásky udělá se prásk o kámen nebo se do toho něčím praští a ono to funguje. A víte proč? Protože tam vznikají vlastně velmi silné tlakové vlny, někdy až na bázi velmi silných zvuků a ty perou samozřejmě. Uvolňují tu špínu z toho materiálu. No, takže pak to šlo dál. Kampak na to s dnešními Philco-Fordy nebo Mielemi nebo jinými přístroji. Zváží prádlo, nastaví množství vody, která je potřeba, a zvolíte program. Má to další a další funkce. Je to úžasné. Na druhou stranu nepozoruji zvýšení vašeho volného času oproti vašim babičkám. Je pravdou, že naši předci museli být větší "šmudlové" než my, protože se pralo jednou týdně většinou, viďte? To byl den praní. A vzpomínám ještě v domku, kde jsem byl, jak tam byl takový obrovský kotel - takovýhle průměr to mělo - a byl v takovém betonovém soklu a tam se zatopilo. Teď se tam topilo a tam se ohřála ta voda, tam prostě docházelo k tomu praní. No, pamatuji taky ještě trakař, představte si. S tím jsme jezdili potom s tím prádlem ke studánce, kde se to prádlo máchalo a pak se položilo na trávu a ono do něj pralo sluníčko a pak to prádlo nezřízeně, ale "strašně" vonělo. No, a bylo běloučké. No, tak to žádná aviváž podle mne nemůže nahradit, protože spíš u alergiků způsobí nechtěnou reakci, což to sluníčko nějak zapomnělo, neumí to. Takže vraťme se k tématu. Budete muset bez pardonu ve všech svých životech jít co nejvíce vědomě, jak budete schopni. Ne že to bude vědomé, já říkám, co nejvíce a bude se to lepšit stále více a více. Ta množina, to společenství těch, kteří ten duchovní obřad spolutvoří, je také významná. Je to něco jako modlitba k Bohu, něco jako připomenutí něčeho, co je nesmírně důležité, asi jako benzín pro vaše auto. Pokud nemáte auto, tak vám kanystr s benzínem mnoho nemusí říkat, a když ho máte, tak víte, že ho potřebujete, jinak je vám to auto k ničemu. Tak je to i s vašimi životy. Když je máte, tak ještě nevíte, že potřebujete benzín do svého motoru. A ten se nachází právě zde, a to ne v nějaké sektě nebo v nějaké církvi, která si uzurpuje jediné právo na Boha, vůbec ne. To, co přichází je doba vodnářská, což je naprosto zásadní. Ty modely, které znáte, jsou a budou postupně opouštěny. Ještě stále mnoho lidí bude cítit potřebu se osobně identifikovat a prezentovat skrze nějakou věrouku nebo něco jiného, ale bude stále přibývat více lidí, kteří budou přinášet čistě - tedy jinak. Za sto let už to bude všechno úplně jiné, ale toho my se nedožijeme. Ale už za deset, dvacet let uvidíte změny, jako je vidíte dnes od roku devadesát, od roku šedesát a koneckonců i od roku patnáct například. Čas se urychluje. Myslím tím i duchovní oblast světa. A tak nemusíte mít strach, že svět zcela zapomene. Nikoliv. Právě teď přichází doba, kdy se ze svého spánku rozpomíná, a teď jde o to, aby byl vědomý. Najednou přijde podvědomá touha, něco, co člověk ještě třeba neznal dlouhá léta a nesmí udělat chybu jenom proto, jak je to nové, jak to nezná. Vždycky užívejte zdravého rozumu a citu. Říkejte si, je to tak nebo jinak a proč? Snažte si to zdůvodňovat. Hledejte pravdu, hledejte velké muže a ženy, kteří šli kulturou ducha před vámi a kteří vám zanechali také svoje berličky, které vám mají pomáhat. Zezulka je nejvyšší ze všech jako každý Přinašeč. Je vám k dispozici, ale nemusíte ho přijímat. Je tisíce cest. Cokoliv konáte může být napadeno. Jedete automobilem a může se stát, že se vás zmocní temná entita, například na železničním přejezdu, na kterém budou umírat lidé jako na běžícím páse. Dokonce zde uvidí ty entity, budou vidět ty duchy. No, a to je odpověď na vaši otázku. Budete muset býti pozorní. Samozřejmě, že na vaší cestě se o vás bude vždy snažit zlo, aby vás převedlo na svoji stranu. Ani ne tak manifestováním často primárního zla, jako otupením vaší pozornosti, jakémsi ustrnutí, "uondáni", že najednou vám nevadí věci, které by vám normálně vadily velmi, a vy je začnete propagovat, hlásat třeba jen, protože je hlásají jiní. No, to je ta móda, víte? A to je velké neštěstí lidstva. Kdyby přišlo o deset procent více vlastní úvahy a citu, bylo by na světě lépe.
DOTAZ: Jak se chránit před negativními energiemi a jak by člověk mohl odstranit karmu sobě a svým blízkým, například dětem nebo někomu v rodině, když na to sami nevěří? ODPOVĚĎ TP: No, je-li tam opravdu kletba, tak to vyžaduje několik pohledů. Sám akt kletby může mít svůj původ v tomto životě - někomu se znelíbíte, může mít svůj původ v minulých životech - jednom či více. A tak svým způsobem s tím mnohdy také můžeme souviset. Často proklínající je sám proklet. Samozřejmě kletba to je černota, je to černá magie, nic jiného to není. Ať už jí provede obyčejný člověk, kněz nebo kdokoliv jiný. Člověk má přát všemu životu, všemu kolem sebe jen to dobré. Má na vše myslet s blízkostí a kletba je pravý opak. Je to vyjádření myšlenky po zhoršení životní pozice někomu, koho nemáme rádi. Tato vyslaná černá myšlenka se buďto ujme ve svém cíli nebo se odrazí. Záleží na tom, jak velkou duchovní ochranu máte. Čili tady je moje první odpověď na vaši otázku. Chcete-li ochranu před kletbou, snažte se si vybudovat duchovní ochranu. Teď se ptáte jak? No, přece tím, že vytváříte kolem sebe situace opačné, tedy nepřispíváte na tu negaci, zlo a tak dále. Když můžete pomůžete, když nemůžete alespoň neškodíte. Žijete tedy jako slušný člověk, který nepodlehne mámení nějaké příležitosti, peněz či čeho dalšího, aby si užil. Tak to je první ochrana, ta nejsilnější, protože vůle tohoto všeho, je vůlí Boží. Nad Boha není nic, žádná síla kdekoliv a kdykoliv. Vše se před ním musí sklánět, dokonce i ta negace. Takže je dovoleno, není dovoleno ve vašem osudu - to je jeden pohled. Můžou zde být případy, kdy skutečně se jedná o prvoplánovou kletbu. Vy jste nic zlého neudělali, a přesto na vás někdo vyšle negativní myšlenku. Vaši předci se těchto věcí poměrně dost báli. Někdy ten strach vyústil až v kriminální činy. Lidé hořeli na hranicích a tak dále. Ale to nic nemění na tom, že ta historická zkušenost, která je delší než posledních padesát let, má svoji váhu. Tedy zlá myšlenka dokáže mnohé ovlivnit. Záleží také na tom, kdo ji vysílá. Jsou lidé silní, jsou lidé slabí, jsou lidé světlí a jsou lidé černí - jak bota. Spojují se s tím, co sami mají. A tak světlo přináší světlo, temnota přináší temnotu a mnohdy se jedná o vícevrstevnatý proces, který je nakonec pozorován v reálu, v životě. Nejvíc si vždy škodí ten, kdo proklíná. Když se síla odrazí, dopadá na něj, protože co je vysláno musí se strávit. U velmi silných negativních jedinců se může jednat až o nebezpečí ohrožení života. Rozhodně tedy tento případ je rychlý, protože je tu nejenom zlo samotného vyslání, které je vždy. Čili rozdělme ten děj na dvě části. Je tu myšlenka vykonat ten děj a pak je tu ten děj sám čili vyslání temné energie, zla. Už jenom ta myšlenka je záležitost velmi osudová. Jestli na někoho myslíte ve zlu, pak je to něco, co dozajista ovlivní vaše příští životní děje, podle síly buď v tomto častěji však až v příštím životě. A pak nevíte, proč procházíte touto zkouškou, protože by to nebylo pro účel teto zkoušky výhodné. Takže blažení nevědomí. No, a pak tedy často po mnoho životů musíte hledat vyvedení z téhleté části. Není to snadné. Snadno se zlo tvoří, hůř se žije. Snadno se na zlo dívá, pokud nejsme s ním dějem zavázáni. Je to tam, to je to. A horší je to žít. To je úplně jiný pohled. Jak se říká "sytý hladovému nevěří". Navíc velmi zúžený obzor dnešního člověka dává možnost vzniknout představě, že je úplně jedno, co udělá, protože nedohlédne konec svého života. Vzpomínám, když mi bylo nějakých "cet", jak jsem se díval na ty třicátníky a neřku-li na čtyřicátníky jako na starce. A čas běžel. Dneska se dívám už na všechny stejně a vím, že je to stejné. No, takže nevycházet zlu v ústrety. Musíte se rozhodnout, jestli jste dost silní na to, abyste v televizi pozorovali černomagický obřad bez nebezpečí, že to na vás přeskočí, jestli jste dost silní na to, abyste jindy nevytvářeli na základě zla nebo domnělého zla další zlo sami, protože jste uchváceni svojí myšlenkou, která něco chápe, připisuje, popisuje, ale často bez jediného zrnka reality, což vaše zatemnělá mysl ovšem nedovolí rozpoznat, že v té chvíli už jste často ve spárech oddělení. Opak lásky je oddělení. Láska je spojení. A tak mnozí lidé dokáží pochopit jiné lidi v nejrůznějších jejich stavech, jejich činech a ten postoj je jiný. U jiných zas nacházíme přebytek toho žáru, té agresivity a pakliže se upevňují ve své správnosti, často neslyší i to, co by normálně slyšeli, ale prostě jejich nastavení to nedovolí. Slyší třeba jen to, co sami myslí. Nejsou schopni vnímat něco jiného. Pak by se dušovali a tak dále. Kletbu tedy odstraňujte i modlitbou, prosbou, někdy i vůní, zvukem, jakkoliv se dá. A to jak sami, tak někdy s pomocí duchovních.
DOTAZ: Ptáte se na komunikaci na přednáškách a tak dále. ODPOVĚĎ TP: Za chvilku to začne, přátelé. Už je to na www.dub.cz vyvěšeno. Jedenáctého začínáme s přednáškami. Konkrétní podoba těch podmínek, která tady bude, jistě ještě bude upravena během toho týdne třeba i příštího a pak to vyvěsíme nějakým způsobem nebo prostě dáme vědět. Pravděpodobně bude výhodné, když si přinesete potvrzení o testu a když to nebude možné, tak to budeme muset nějakým způsobem nahradit, například testem přímo na místě. No ale ne, abyste si mysleli, že budeme dělat přednášku s testováním. To v žádném případě. To bychom strávili tu hodinu jenom tím, že budeme testovat a k tomu přednáška určitě neslouží. Takže snažte se si to zajistit sami.
DOTAZ: Máte potíže zdravotní - myomy na děloze, ucpaný nos, otoky kolem očí. Silný nosní sprej vám pomáhá. Zda nemáte nějakou kletbu. ODPOVĚĎ TP: No, s tím bych šetřil. Ono těch kleteb... Víte ještě o jedné věci jsem se nezmínil. Něco jiného je uchopená a trochu posílená zlá myšlenka, pomluva, odsudek a tak dále. Něco jiného je celou bytostí koncentrovaná síla zla vyslaná na jinou bytost. To už je to ta kletba. Pokud popisuje tyto potíže, tak to vůbec bych neřekl, že je naprosto jisté. Může to být, souhlasím, a přesto statisticky spíše ne - naštěstí. Jsou tu vztahy v rodině, mezi partnery, kdeco, mezi dětmi - to jsou, jistě. Už to jsou konkrétní věci, které ovlivňují váš život. Kolik sluníčka v něm máte? Někdo na vás myslí špatně? Tak vás to více či méně vždy ovlivní. Je to tak. Proto šťastné společnosti, které se zbavily svých hrubých lidských chyb - že to máte za jedny prachy, jestli na někoho myslíte s láskou a s přejícností nebo zda se rozčilujete a tak dále. No, jen si kazíme život potom, protože na konci je ten soudce nejvyšší. Ať se tam stalo cokoliv špatného, nebojte se, ono to nakonec dopadne dobře. Takže na přednáškách se můžeme potkat. Tak seberte odvahu a přijďte se zeptat.
DOTAZ: Zdravíte, mnohokrát děkujete a vážíte si. Nedávno jsem měla možnost ucítit jakousi sounáležitost se vším a všem. Od té doby se často dívám kolem sebe a pozoruji, jak každý a vše je důležitou součástí celku, jak vše je smysluplné, i když na první pohled se to zdát nemusí. Pracuji s lidmi, starám se o jejich tělíčka a hodně u toho komunikujeme. Poslouchám strasti a radosti každého jedince, až na mě občas ukáže obraz, proč se to celé dění odehrává. Žasnu nad touto dokonalostí a děkuji Bohu, že mohu tu sloužit. Je to velký dar, není samozřejmostí. Pane Pfeiffer, je možné, že vás vidím při působení jako slunečné paprsky, které vyzařují přijímateli a který se na vás ladí? Takový světelný proud hlavní, z kterého jde k tolika lidem naráz. Tedy k těm, kteří se ladí. Přejete prozářené dny. ODPOVĚĎ TP: Může to být tak anebo to může být také autosugesce. Musíte zvážit vy. Mezi dary člověka patří i to, že může vidět věci, které jsou nezjevné a které jiní nevidí. A tak je toto možné. Již mnohokrát za dobu, kterou sčítám se svým Zezulkou a nakonec i se sebou, nějaké takové, řekněmež, zprávy přišly. Je to prostě asi tak, jako když máme trať železniční a po ní jede mašina a kouří se jí z "komínka". No, tak je tam ten šroub a je to naprosto samozřejmé, je to parní mašina. Když je duchovní obřad, tak je zase samozřejmě něco jiného přece. Není na tom nic zvláštního.
DOTAZ: Někdo tomu říká pověra a někdo zakřiknutí, například když se potkají dva známí a jeden druhého se ptá: "Jak se máš?" A druhý odpoví: "Dobře, ale bojím se to říci nahlas, abych to ne nezakřiknul." Je něco takového, že když se řekne, že je vše OK, tak se něco stane? ODPOVĚĎ TP: No, to má tohle hodně lidí, ano. Možná i proto, že když řeknete "dobře", tak se váš protějšek nezaraduje z celého srdce, ale z celého srdce zazávidí. Takže vás k tomu může vést poměrně rozumná opatrnost. Musíte vědět, komu řeknete, jak vám je. Aby si lidé přitahovali to dobro, jistě. Není potřeba vzývat negaci, takže asi zlatá střední cesta. Když vám bude dobře, tak to nevykřikujte všude i tam, kde to nechtějí slyšet. Řekněte to tam, kde to potěší, protože to je smysl života, někomu udělat radost. Takže zvažte vždycky, jestli to potěší nebo jestli to nezkazí ten život, že to dá možnost k závisti a tomu, co nakonec toho člověka přivede v dalších životech k velmi těžkým oblastem. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Zajímá mě to, protože jsem to stejné udělala a sdělovala, že se mám výborně a že mám nejkrásnější období života. A snad do týdne mi manžel řekl, že je se mnou nešťastný a že je ze mne zklamaný. Jsme spolu 25 let, nemáme děti. Nikdy jsem je nechtěla a manžel to věděl. Nikdy je po mně nechtěl. Nyní ho přepadla touha mít dítě a začal mě kvůli tomu nenávidět. To jenom na vysvětlenou. Nikdy jsem necítila takovou zášť. Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: Tohle je něco hlubšího, co stojí za poznámku. Aby se nám něco takového stalo, tak se musíme vlastně jakoby vnitřně koncentrovat kolem nějaké emoce nebo kolem nějaké myšlenky a tu rozvíjet. Čili i v těchto neviditelných oblastech ten domeček se vlastně musí postavit. A tak zpočátku často na zcela drobných příčinách se začíná pomaličku budovat ona, jak píšete, třeba velká nenávist. Může to být i tak, že manžela popíchne kamarád, rodina nebo někdo jiný a řekne mu: "Ty nemáš dítě?" a začne se mu nějakým způsobem tedy číst ty levity a on to neunese. Začne v něm ten názor té nedostatečnosti sílit, až prolomí ty hranice. Stejně jako se něco zkazí, dá se to i zlepšit. Vidíme to i při tom, když dostaneme chřipku, viďte. Napřed nám je tak jen trochu divně, pak do toho spadneme, pak třeba už skoro vůbec nic a pak po nějaké době se to najednou zlomí, začnou přibývat síly a pak už bychom skoro chtěli běhat, ale ještě pořád to nejde, a pak už budeme běhat. No, a tak se to rozbilo a spravilo. I tady by to šlo, kdyby se chtělo. To je osud.
DOTAZ: Dobrý den. Jak se žije na druhém břehu po odchodu z tohoto světa? Chodí se tam také do práce nebo je to spíš duchovní a jde o rozvoj vnitřní bytosti? Děkuji za přednášky a double smajlík. ODPOVĚĎ TP: No, to bude různé jako tady. Dívejte se, jak si žijí vaši bratři a sestry v téhle chvíli - od nekonečné hrůzy až po nekonečnou krásu, od absolutní bídy po absolutní bohatství, od veliké moudrosti až po velikou nemoudrost. Všechno je přítomno. Takže samozřejmě, že sama podstata existence oddělených bytostí jako jsme my - duší, je cesta vývojem. Z toho plyne, že tady i tam vlastně jdete cestou, která tento základní smysl života naplňuje. No, ale velmi různě. Prakticky všechno z toho, co prožíváte, z těch větších věcí je směřováno k tomuto cíli. Rozvíjíte se po stránce oborů vědních, uměleckých, jiných, rozvíjíte se po stránce lidskosti, schopnosti a tak to jde pořád a pořád a pořád až jednou to skončí. Ale to bude v úplně jiné době a v jiné situaci. Ještě je mnoho toho, co jsme nenačali, neochutnali, nevyrovnali. Tedy ten druhý břeh je u každého jiný. Pokud jsou tam lidé, kteří se věnovali již aktivně duchovní cestě, pokračují i tam. Pokud jsou to lidé, kteří byli navázáni svojí láskou, svojí filií k nějaké oblasti, pokračují i tam. Zezulka vždycky zmiňoval nějakého svého - já už nevím - strejdu, který byl u hasičů a strašlivě si zakládal na té uniformě. To ještě byly ty vyblýskané helmy s chocholem, vzpomínáte? Teda nevzpomínáte, ale viděli jste to. A pak když umře, tak se bude zjevovat v té helmě a v tom stejnokroji, rozumíte, protože k tomu měl to připoutání. A když budete majitel vznosného zámku, tak tam budete chodit po cimbuří a strašit nevinné a ostatní návštěvníky hradu a tak dále. A když se stane něco jiného, zas to může být... Záleží také na typu smrti, jak jste při tom byli emočně dotýkáni. Jsou smrti, kdy ani nevíte, že jste zemřeli. Jsou smrti, kdy je to nesmírně emoční. Čili nelze odpovědět jednou větou. Jedno lze říci a ještě... Podívejte se na film Náš domov například a jiné podobné. To je velmi detailní sonda do jednoho možného průběhu. Bytost je učena, jak je to se světlem a se tmou. V tomto filmu ten, který nedokázal za života pochopit, že musí chránit život i svůj, se dostává na druhé straně do velmi nevybrané společnosti. Tedy do společnosti sebevrahů a tak dále. A ptá se: "Proboha, proč já?" No, pak na to přijde. Podívejte se na ten film.
DOTAZ: Třikrát jsem si odpověď na radu na moji otázku o temných, že mě někdy manipulují, poslechla. Moc děkuji, ale musím přiznat, že mě zasáhlo vyjádření o černé magii. Přesto Vám děkuji za to, jak jste podal vysvětlení. Člověk ve své nevědomosti někdy ani netuší. Víte, už před lety jsem prosívala o cestu lásky a pokory. Za ty roky najednou jsem pocítila, jak je někdy tvrdá. Najednou jsem si vzpomněla na vaše slova, že neprosíte. (TP - Ale prosím, prosím. To bylo v jiné souvislosti.) Prostě je tak, jak je. ODPOVĚĎ TP: To je taky druhá pravda, ale to není o "prosím". Jedna věc je přijetí toho, co je, žití toho, co je, druhá věc je, kdy užijete sílu modlitby, jestli za sebe nebo za druhé. Většinou by to mělo být spíše za ty druhé. A když to jinak nejde, tak i za sebe. Ostatně, když je to za druhé, je to za vás, protože jste všechno.
DOTAZ: Dnes otázku nedám, jen chci ze srdce poděkovat. Děkuji, děkuji. Boží ochranu. DOTAZ: Hezký den, možná hloupý dotaz. (TP: To jsou ty nejzajímavější - hloupé dotazy.) Pokud vycházíme z Boha a on je dobro, proč činí i zlo? Jedná se o rovnováhu například přemnožení naší planety. Má naše planeta v osudu stejné poslání jako my a náš duchovní rozvoj? Co nastane za mnoho a mnoho let, až vše splyne s Bohem? ODPOVĚĎ TP: Míříte hodně daleko a vysoko. A tak napřed je třeba se zajímat o to, co leží u našich nohou. Ptáte se po struktuře toho útvaru, který žijete. V tom případě se ale ptáte po tom vzniku tohoto útvaru a hned předtím se ptáte po tom, jakou vlastnost, strukturu či co jiného má zdroj tohoto útvaru. Vše vychází ze samotného základního principu vznikání. Budeme ještě dlouho a mnohokrát mluvit o vztahu konečna a nekonečna, než pochopíme, že jinak není možno než tak, jak je a že jak je, je správně. Má-li vzniknout cokoliv, co je, musí to uvést proces, který ze stavu, kdy to nebylo, skončí ve stavu, kdy to je. Znamená to tedy, že stav neexistence se musí rozdělit tak, aby ty rozdělené části začaly tvořit existenci, tedy přesněji něco, co je vnímatelné v postupu. Základem tedy všeho, co jest, je dělení. Je to stejné jako, když prochází... Proto Newtona tak fascinoval jeho hranol, který dával spektrum. Jako člověk, který postoupil ve své filosofii velmi daleko, v tomto jevu chápal něco mnohem víc než dnešní student střední školy. Čili základ, který není projeven, prochází procesem, který dá vzniku rozevření toho vějíře - napravo, nalevo, nahoře, dole, světlo, tma, dobro, zlo. Lidé mají většinou tendenci připisovat tomu, co je přesahuje a čemu nerozumí, určité kvality, které vycházejí z jejich stavu. Budiž nám poučením, že jsme mnohokrát přisuzovali něco něčemu, a pak to bylo jinak, ještě hlouběji, košatěji, geniálněji a tak dále. Dnes nebudu povídat o tom, proč je bezrozměrnost a bezčasovost naprosto prioritní podmínkou toho, aby vznikl vesmír, čas a prostor tak, jak je známe. To si necháme někdy na příště. Vyjdu z tohoto tvrzení jako z faktu. Aby mohlo vzniknout něco, co je stabilní, musí to obsahovat všechny póly do všech stran a v čase složení v rovnováze. Dnes se díváte na děj jako člověk. Hodnotíte, že něco je zlé, něco je dobré a jinak. Bojíte se karmy, tedy negativních životních projevů, často ne dost, jinak byste nekonali to, co karmu přitáhne. A přesto, kdybyste byli vědoucí, tak chápete, že to, co vás potkalo, bylo jen a jen k vašemu dobru, protože vás to na vaší cestě zla zastavilo, což nešlo rozumem - tedy nějakým ukázněním - ale musela to být hluboká intuitivní myšlenka, která se s vámi sjednotila. Pak už nikdy stejné zlo neuděláte, je-li proces u konce a je-li třeba, pak ta karma vám tu situaci přinese stokrát jinak, ale přinese. Těším se na dobu, až na této zemi bude lidská kultura a civilizace, která bude vyučovat vědu o životě. Ti lidé už od mala, pokud budou chtít, budou mít možnost tyto věci zkoumat, přemýšlet o nich, vědecky zpracovávat, to zdůrazňuji, a duchovně zpracovávat. Až to doba přijde za nějaký čas, není to tak daleko, vzpomeňte si na mě, že tu byl jakýsi blázen, který mluvil něco o jakémsi rozvoji. Ale to je jedno. V téhle chvíli musíte v pokoře - není jiná cesta - přijmout svoji omezenost a zároveň přijmout svoji touhu po poznání a cestě vpřed. Tak, aby otázky, které si kladete, se odvíjely stále ve větší rovnováze a hloubce pochopení. Jiná cesta není. Vždy něco odsuzovat, něčemu tleskat, můžete dělat leccos, ale pravda zůstane pravdou, nižší nižší, vyšší vyšší, až jednou obsáhnete svou bytostí celý svět. A to už nebude důvod, abyste žili jako oddělené bytosti vtělené. Dojde ke splynutí se základem. Dokončíte cestu čili z dvojnosti do Jednoty. Budete mít tisíce lekcí a tisíce možností a příležitostí se vyjádřit. Budete mít své názory, kterým budete v té dané době věřit, abyste je hned později rozvinuli, posunuli zase o kousek a pak zase o kousek. Takže nikdy neříkej nikdy, to je stará a moudrá věta.
DOTAZ: Dokonce i v naší době je smrt předem stanovenou volbou duše. Stále si vybíráme, ať už vědomě nebo nevědomě, svůj způsob odchodu ze světa, často pro duchovní rozvoj rodiny a někdy jako výzvu k probuzení pro naše milované. Jindy se lidé na úrovni duše rozhodnou umírat pomaleji, díky čemuž se může jejich okolí emočně vyrovnat s jejich blížícím se odchodem. Prosím o váš názor. ODPOVĚĎ TP: To slovíčko jindy je důležité, protože mnoho je možné. Co se týče toho stanovení... Nepřímo ano, protože to, co konáte, to to také vytváří. Budete-li průměrným, tak si dejte denně "stakan" vodky, zajezte to bůčkem, pomluvte souseda, udělejte něco dalšího. No, a ten váš život bude o nějakých pět, deset let kratší, někdy i o víc - navzdory všem úžasným studiím. Čili délku života určujete tím, jak žijete, co žijete v oblasti ducha, v oblasti hmoty - tam patří jídlo i vše ostatní - ale také v oblasti energie. Máte spojení s přírodou nebo ne? Jste občerstvování i z tohoto zdroje? No, když si představím takového chrabrého junáka v plechové rouře na oběžné dráze, no, to je mazec. Něco jako vězení dobrovolné. Utekl z ráje. Zurčící voda, ševelící listí stromů, zpívající ptáci a on musí do plechové roury na oběžnou dráhu, že se nemůže ani pořádně protáhnout, a když se protáhne se praští. Kdyby se náhodou chtěl napít, tak musí ty kuličky té vody chytat. No, ještě ani nepochopil, co je to svět Boží, příroda, on a jak do toho patří a už by chtěl měnit celý svět, ty jeho obrovské výzkumy a tak dále. Čili v rámci svobody lidské, bytostné máte svobodnou vůli jít všemi směry, třeba i tímto a jiným a dalším, a tak si vyzkoušet tyto možnosti, abyste byly bohatší o toto vědomí, v tomto kompletnější a může se jít dál. Umřít můžete rychleji i pomaleji - i ze své vůle. Čekáte na svého vnuka, abyste se rozloučili, tak si umřete klidně o týden později, než by mělo být. Jindy vás to už nebaví, tak si klidně umřete o deset let než byste měli a tak dále a tak dále. Jsou tu i zcela vědomé smrti. Někteří jogíni v jistý fázích své duchovní cesty se rozhodli, že odejdou z tohoto světa. A zahájili obřad, rituál, který skutečně končil jejich smrtí, i když byli zcela zdrávi, dokonce zdravější než kdo jiný. Vše je možné, někdy si o tom budeme povídat. A to už bude úplně všechno. No, takže vám děkuji za dotazy. Popřeji vám hodně štěstí na vašich životních cestách a ať jsou jakékoliv, ať máte zájem o duchovní oblasti, nemáte zájem, všechno se musí žít. Tak buďte políbeni tou pomocí. Na shledanou. |
