www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 6. 6. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 6. 6. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

0:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

0:24 – Dvěma posluchačům se velmi líbí skladba (Sergej Vasiljevič Rachmaninov – Vokalíza z cyklu 14 písní, op. 34), která zní před duchovním obřadem ve 20:00 hodin.

0:59 – Proč někdo prochází těžkou dobou lehce, a jiný s velkými problémy? Karmické a osudové souvislosti lidských zrodů.

5:05 – Jak se nahlíží na sebevraždu v případě, kdy je člověk nešťastný, zoufalý a nevidí jiné východisko?

8:36 – To, co člověk v životě zažívá, musí být vždy součástí jeho osudu? Nemůže tam být nic, co v jeho osudu není?

11:37 – Jak je to se spřízněnými dušemi – jsou? A co to vlastně znamená?

16:47 – Můj přítel (vegetarián) mne v legraci kouše a říká: „To je dobré masíčko!“ Mohl být v minulém životě kanibal?

18:43 – Přání hodně zdraví. Žádost o přiřazování datumů dotazů k obsahu přednášek. Plánujete opět v budoucnu přednášky v Karlových Varech a Ostrově?

21:36 – Čím to je, že se zdá, že čas běží jakoby zrychleně, že každý den ulítne jako vteřina?

24:57 – Když bytost hodně klesne ve vývoji kvůli tomu, že sejde z cesty v minulém životě, musí znovu začít duchovní cestu? Anebo se to samo vrátí k dosažené úrovni po odžití karmy?

26:22 – Jak zklidnit mysl?

33:02 – Jak lze vědomě přijímat z kosmu, abychom zesílili vitální sílu (její napětí v těle)? Přirozené versus nepřirozené přijímání sil.

37:04 – Proč nedochází k přechodu do vyššího lidského druhu v době rozvinuté civilizace (Atlantida, Indové), kdy je přítomno více vědění, než aby se indigové děti rodily nyní (do období Kalijugy), kdy je kontrast mezi nimi a jejich rodiči propastný? Také o přinašečích.

42:52 – O svobodě rozhodování, korekcích osudu, podporování dobra či zla…

45:13 – Posluchačka má problémy (bolesti hlavy, zvracení, únava, vyčerpání) se soustředěním při učení, poslouchání přednášek apod. Proč se mi to nyní děje? Kdo by mi mohl pomoci, nebo jak toto zvládnout sama?

50:47 – Mám přítele, který se brání mým modlitbám. Mohou tyto modlitby mně nebo jemu ublížit, když je to proti jeho vůli?

56:45 – Rozloučení, termíny přednášek, duchovní obřad.


Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás při naší přednášce online Duchovní university Bytí nultého stupně v souvislosti se Společenstvím Josefa Zezulky a já se pokusím odpovídat na vaše otázky, jak jsem byl učen, jak znám, a vy sami si budete dělat jistě vlastní názor. Hned tu mám dva podněty, které jsou pochvalné, tak děkuji za ně.

DOTAZ: Moc vás zdravím, vybral jste překrásnou skladbu při čekání na duchovní obřad – vokalízu.

ODPOVĚĎ TP: Mám z toho radost. Tak to je první a tady je druhý.

DOTAZ: Skladba, kterou máte v úvodu duchovního obřadu od 27. 5. je prostě fantastická. Díky.

ODPOVĚĎ TP: No, díky, že jsem se svými přáteli byl schopen pro vás najít tuto skladbu, která i mně se osobně velmi líbí. Tak děkuju. A jdeme dál.

DOTAZ: Chci se zeptat. I když je třeba těžká doba, tak každý ji prochází jinak podle svého osudu, a že ji někdo projde lehce a jiný s velkými problémy. Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to je pravda, a tak to přece je vždycky. Můžete mít jakoukoliv situaci, může být válka, může být jiná nepřízeň a vždycky tu budou lidé, kteří to období projdou relativně snadno nebo jen s malými obtížemi, a lidé, které zasáhne těžce nebo třeba způsobí jejich smrt a podobně. To tak bylo vždycky. Podívejte, třeba bude koncentrační tábor, kde se budou dít hrůzy a ti esesáci tam budou cosi konat a o kilometr vedle bude rodinný domek, kde bude žít rodina a vlastně se jí to nebude až tak stýkat. No, to platí pro všechno. Co rozhoduje je váš osud, protože ten děj, který prožíváte není stvořen vámi. Vy ho oživujete, vy ho procházíte, registrujete, a tím, jak se rozhodujete, máte možnost volby samozřejmě, ale také je to i oblast, kde vaše volba už nemá velký význam. Ať se rozhodnete, jak rozhodnete, ten děj směřuje k nějakému konkrétnímu vyjádření. Někdy tedy k lepšímu, jindy k horšímu. Tak to je. Zde se uplatní zejména i vaše chování v tomto životě. Uplatní se zde zejména také ale vaše dosavadní životní cesta, jaké životy jste naplňovaly, co jste do nich přinášeli. Zvyšovali jste svoje duchovní světlo nebo naopak, byli jste sobci, ničitelé. To všechno hraje svůj význam. Můžete si myslet, že jste úspěšní, že vám všechno vychází, že… ale když to nebude právem, tak každý váš úspěch bude později zaplacen. Ne, že bych chtěl vyhrožovat, tedy to v žádném případě, ale bohužel zákon akce a reakce tu je a funguje na všechno, tedy nejenom na pohyb hmoty, ale působí i na duševní oblasti. Takže co k tomu říct víc? Smyslem naší cesty dokonce ani není míti jen a jen krásný osud. To by byl obchod, který bychom se snažili vytvořit a bylo by to marné, protože smyslem té cesty je něco jiného. Tedy dobře být postaven v tom Tvůrčím díle, v té realitě, to znamená také se dobře vzdělávat duchovně, aby vaše světlo přibývalo, a k tomu patří všechny ty ostatní věci, někdy i negace, protože máte-li oživit nějakou část toho děje, toho Tvůrčího díla, tak ty osudy jsou konstruovány nejenom podle prospěchu pro vás, ale podle toho, jestli v daném místě a chvíli máte co dělat. Podívejte třeba na toho našeho tolikrát zmiňovaného Ježíše. Bytost, která zajisté nemá negativních souvislostí, a přesto prožívá život, který bychom asi nechtěli žít skoro nikdo nebo vůbec nikdo. Tedy je mučen, je velmi bolestivě popraven, je popliván svými vlastními. Farizejové proti němu vystoupí jako proti neznabohu a tak dále a tak dále. Čili to je přece život. To je živůtek, to není život, to je pod psa. No, vidíte, a přitom ten, kdo ho prožívá je naprosto fenomenální a úžasnou bytostí. No, tak tady z toho se poučte. Čili nejde tolik o váš prospěch jako o prospěch celku.

DOTAZ: Když člověk, který je nešťastný, pomyslí na to, že by se zabil, aby vyřešil situaci takto, nebo když nevidí jiné východisko a je velmi zoufalý, tak musí jít nebo jde po smrti na nepěkné místo, nebo by to opravdu musel udělat, aby tam musel jít, anebo v tomto případě takto to není. Jak se na toto nahlíží, jak se to bere?

ODPOVĚĎ TP: No, úplně čisté to není, protože stejně jako když pomyslíte, že přejete někomu něco špatného nebo dokonce smrt někomu jinému, tak to jistě chápete určitým způsobem. Když to přejete sobě, tak mnohé nenapadne, že to má úplně stejnou hodnotu. Takže raději s tím šetřit v rámci možností, odcházet co nejlépe přirozeně, a pokud tu nejsou ony výjimečné souvislosti, které jsou velmi vzácné, anebo pokud to není třeba náhlé zmatení smyslů, ale na to se člověk nesmí vymlouvat, protože před spravedlností Boží vám žádné výmluvy nepomohou. Nemůžete říkat: „Jo, to já jsem udělal, protože jsem měl zrovna jaksi depku a zmatení smyslů.“ Tak to platit nebude. To by muselo být doopravdy. Čili je sebevražda a sebevražda. Každá z nich má jinou cenu a není docela pro mě jaksi možné, abych soudil každého, protože se cítím být malým, a tak i když vidíte děje kolem sebe, tak do těch osudů nevidíte, neznáte souvislosti. Tak buďte opatrní, aby nemusela být ta výuka přenesena i na vás. Pokud se týká tedy klasických sebevražd ve snaze odejít nebo vyhnout se, tak je to občas pro někoho zdánlivá jaksi lákavá možnost východiska, ale není to pravda, protože přesně to, co na vás tlačilo, co jste nedokázali vyřešit, se v tom příštím životě objeví znovu, ale ještě v horší podobě, protože vaše bytost mezitím stihla zabít jednoho člověka, tedy sebe, a to je poměrně velký hřích, víte, protože život je svým způsobem posvátný. Ano, musíte se bránit, když musíte, to ano, ale to je jiný případ. Když ho vezmete darmo ten život, tak to je velmi těžké. Takže doporučoval bych si to vždycky promyslet a konat s rozvahou, protože zdánlivý prospěch někdy dopadá úplně jinak. Buďte opatrný. Je lepší žít pod psa, plazit se u země, ale ten život prožít, protože jestliže ten osud uvážil, že to má být takto, tak to není proto, že by někdo rozhodl o tom, že zrovna vy budete takový život a osud mít. O tom jste prakticky vždy rozhodli sami. Dnes to nevíte, protože už to je za tou hranicí zrodu, ale ten další život vás má něco poučit. Takže opatrně. 

DOTAZ: To, co se člověku děje v jeho životě, co zažívá, tak musí být vždy součástí jeho osudu? Nemůže tam být nic, co je v jeho osudu není?

ODPOVĚĎ TP: Takže. Ano, musí. Jinými slovy: cokoliv se stane, cokoliv prožijete, vytvoříte, uděláte, je. Jen vy svojí cestou životem, tedy tím osudem, který vnímáte v té kauzalitě příčina-následek, tak to jakoby oživujete z něčeho, co je statické stále. Osud je nehnutý, on se nepohybuje, on trvá, a vaše vědomí, vaše „jsem“ tímto útvarem prochází. Je tu osud konkrétní bytosti, třeba vás. Zrodili jste se do něj a v něm máte svobodnou vůli do určité meze jen – odsud posud. Tady se můžete pohybovat, ale nemůžete vytvořit něco, co by v osudu nebylo, protože ze své podstaty tento osud je nekonečný, absolutní. Je částí nekonečného čtyřrozměrného prostoru, to znamená, že je tam bezčasovost a bezrozměrnost, všechny časy naráz, všechny rozměry. Vybíráte určitou část z tohoto útvaru, kterou si jakoby přivlastníte a žijete ji. Tím jí dáváte postup, čas, kauzalitu, vše ostatní. Abyste mohli něco vytvořit, museli byste být zdrojem, tedy samým základem toho, co vytváří prostor a čas. A to v žádném případě zatím ve svém stupni nejste. Čili je to zvláštní. Jste determinováni, tedy omezeni tvarem osudu, a zároveň v tomto osudu máte svobodnou vůli, kterou můžete určovat, kterou částí toho řečiště vaše kapička bude téci. Je to důležité kvůli vývoji, protože vaše rozhodování, vaše životní stavy jsou vlastně přímým výsledkem toho, kam jste došli, co jste pochopili a tak dále. Když jdete cestou ne moc dobrou, přichází korekce. Když jdete cestou dobrou a lepší, přichází další úkoly. No, jdeme dál.

DOTAZ: Dobrý den, jak je to, prosím, se spřízněnými dušemi? Jsou? A co to vlastně znamená?

ODPOVĚĎ TP: No, tak jestli dobře rozumím otázce, tak tu je nějaký vztah mezi vámi nebo tím subjektem a tou duší. Můžou to být spřízněné duše vrozené, třeba jako dvojčata či jako lidé, kteří se narodí v jednom místě a mají k sobě silný vztah, anebo později jako partneři, kteří se nachází třeba přes celý oceán, ale sejdou se. Jsou tu i duše, které jsou spřízněny napříč čili nevtělený – vtělený. I to se může stát. Jsou to tedy vazby, protože tak velký rozdíl mezi tím, jestli máte tělo nebo nemáte tělo, z jistého pohledu není. Velký rozdíl je to v tom, že tělo musíte ošetřovat, živit a tak dále. Když se zbavíte těla v meditacích třeba, vystoupíte z těla, tak je to úžasný klid vědomí. Nic tam netepe, nic netráví a tak dále. Je to úžasné. A není to důvod, proč se meditacím věnovat, protože meditace je práce. Je to duchovní práce, která směřuje k nějakému cíli, k výsledku, tedy nikoliv k tomu, abyste si užívali nějakých duchovních stavů. Ty duše, které jsou spřízněné, vás provázejí životem. Jednak jsou to většinou ti, kteří se k vám v tom životě kterém přiblížili, to znamená rodina či jinak. Byly tam dobré vztahy. I když byly zlé, tak samozřejmě – a to už nejsou spřízněné duše, to už je pravý opak. Pak jsou vyšší stupně duší nebo vědomí, které jsou již velmi vyspělé. Jsou to ochránci, kteří stojí nad určitou částí života – větší, menší, anebo dokonce nad celým životem – jako přinašeč, Mojžíš, Ježíš, Abrahám, Zezulka, další. To je asi nám dosažitelná nejvyšší forma. Pomáhají celku, všichni jsou jejich bratři a sestry a vše – nejenom lidé, ale zvířena, květena, vše ostatní, zem a tak dále. No, tak ti potom také se snaží pomáhat, jak se dá a taky jak jim dovolíme zejména, což bývá zásadní. Takže spřízněné duše jsou částí reality, která je nedílnou součástí tvorby děje. Podílejí se přímo na konstrukci dějových částí, například když máte v životě něco zažít, s někým se třeba potkat, tak je pracováno někdy i roky dopředu na tom, aby ty dvě vtělené bytosti se spolu spojily, aby se potkaly, přiblížily a pak už záleží zase na vás. Buďto ten okamžik naplníte tak nebo jinak a tak dále. Nedávno jsem dvě, tři noci spal v domě, kde opravdu, ale opravdu strašilo. Ten duch, který tam byl, byl pravděpodobně duch stavitele toho objektu, vůbec nebyl negativní, a tak zpravidla kolem třetí hodiny se prošel po schodech a zpravidla při rozbřesku zapráskal vším dřevěným, co v místností bylo, a velmi silně. Nebál jsem se, proč? Navíc ten duch nebyl negativní, jen o sobě dával vědět. A byl něčím připoután třeba, rozumíte, něčím, co ho drželo v tom místě. Někdy jsou to naše lásky, filie. Třeba milujete krajinu, tak se rodíte do té krajiny třeba padesát životů, nebo máte vztah k něčemu jinému, co se vyskytuje v určité době. No, tak tu dobu navštěvujete. Máte vztah k někomu čili jsou to ty cesty životy, kdy se rodíme do blízkosti, a pak se znovu narodíme a už ani nevíme, proč to tak je, ale ono to je. Čili jsou.

DOTAZ: Můj přítel je sice vegetarián, ale velmi často mě kouše a říká o mé ruce a noze: „To je dobré masíčko.“ Může se to zdát velmi vtipné, ale já mám trošku pocit, že je to na hraně. Mohl být v minulém životě kanibal?

ODPOVĚĎ TP: Proč ne, všechno je možné, ano. Náčelník Bokassa – masa jak u rasa, francouzský prezident. Jak to je v té písničce? Už ani nevím. To vám muselo být, viďte. Letíte na státní návštěvu a oni vás pohostí. No, teda fujtajbl. Ale proti gustu není dišputát, zvláště pokud nejsem na pořadu menu já. Ale to byl vtip. No, já si myslím, že je to spíš vtipná analogie, ale vyloučit se to úplně nedá. Nebojte se, dneska už pravděpodobně neshání kotel a tak dále a šnytlík nebo kopr nebo s čím by to…, ale mohlo by se stát všechno jistě. Nechci to zakřiknout. Tedy dej, Bože, ať je vám osud nakloněn a všechno je, jak má být. Nejenom třeba tato zkušenost, ale celé naše životní cesty jsou nádherně vidět u každého z nás, tedy jakou cestou jsme šli například, které zvířecí rody jsme více navštěvovali než jiné a tak dále. Člověk s trpělivostí a zkušeností může v tomto nalézt velkou inspiraci. 

DOTAZ: (Organizační). Přeji vám hlavně hodně zdraví a hezké léto. (TP: I já vám přeji totéž.) Budeme se těšit na září a setkání s vámi. Chtěl bych se zeptat, jestli opět v budoucnu plánujete přednášky v Karlových Varech a Ostrově alespoň občas. Chápu, že je toho občas moc, ale do Plzně je to trošičku z ruky pro nás, co se máme co ohánět.   

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies