www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 7. 11. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 7. 11. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

15:09 - Zmiňujete Karla Čapka jako velkého jasnovidce. Zajímalo by mě, jestli o Čapkovi mluvil pan Zezulka a jestli se s ním někdy setkal?

20:03 - Posluchač děkuje za práci a každodenní snahu. Lidé jsou bohužel zvyklí, že si koupí odpustky a vesele pokračují ve lži bez odpovědnosti. Naštěstí, vše má svůj limit a tady každý dojde do bodu, odkud není návratu.

24:09 - Po úrazu hlavy po nehodě, jsem viděla sama sebe z výšky. Překvapilo mě, že jsem se na prahu toho jiného světa ocitla ve stejném oblečení. Jak dlouho zůstáváme v tomto jiném světě ve stejné podobě a stejném oblečení? Zcela zřetelně jsem tam slyšela hudbu. Odkud se tato hudba jiného světa bere? Kdo ji tam vytváří, naše mysl? Nebo tam skutečně zní? Bude nás hudba doprovázet i ve světě po smrti?

33:25 - Má každý svého ducha odlišného neb duch je pro všechny stejný?

34:44 - Jak zastavit rozjeté myšlenky obav z toho, co bude? Strach z nejistoty a k tomu nastřádané životní peripetie, kdy se nedaří v práci, a samota. Stavy nejdou zvládnout rozumem. Má nás těžší období někam posunout? Učí nás to pochopit věci prožitkem? A jak k tomu má člověk přistupovat, aby situaci nadlehčil?

42:57 - Je podnikatel postaven vývojově výš než člověk, který se raději spokojí s vedením, tedy poslouchá šéfa, byť ne vždy s ním souhlasí? Někdy je to i na úkor samotného zaměstnance.

45:49 - Je správná úvaha, že karma znamená a zapříčiní, že i při výběru pomyslné knihy osudu nedojde k výběru knihy osudu A, ale bude žít osud B, který obsahuje události zapříčiněné karmou?

47:53 - Modlitba, případně pomoc duchovního učitele může nadlehčit jednotlivé události, které v osudu přichází, ale nezmění, že v osudu B přijdou určité zkoušky podmíněné karmou, které by v případě nekarmického chování v osudu A vůbec nebyly?

51:34 - Co je možno udělat, když potkáte někoho, jak jste říkal „černý jak bota“? A pokud jejich působení zasahuje našeho syna, je tu možná ochrana, ústup z cesty, vysílání lásky?

57:00 - Kdysi jsem četla tento výrok „Dokud neztratíš vše, jsi ztracen a na nebe stoupá se pádem do propasti“. Chci se zeptat, jestli je možné si na sebe něco takového přivolat, s těmi ztrátami všeho, nebo to musí být v osudu?

1:01:51 - Občas hovoříte o tom, že v osudu jsou poruchy. Například, že přijdou krize palivové a jiné. Ale je to přece součást osudu a není to žádná porucha.

1:05:43 - To, co zde bude za stotisíc let, o půl jedné odpoledne, je už teď v okamžiku položení tohoto dotazu dáno. A kdyby to tak nebylo, tak existuje náhoda. A ta není. Jasnovidci mohou sice vidět skrze různé vrstvy osudu, ale průchod je nakonec jen jeden a ten je dán?

1:08:41 - Je používání homeopatik v souladu s Bohem?

1:11:42 - Duchovní rozloučení.


Přepis videa:

DOTAZ: Zmiňujete Karla Čapka jako velkého jasnovidce. Pro mě to byl velký spisovatel, jehož divadelní hry mě velice bavily a nejednou jsem si na některou z nich vzpomněla mnohokrát i ve svém životě. Měly v sobě jakousi lidskost, zároveň i varování. Zajímalo by mě, jestli o Čapkovi mluvil pan Zezulka a jestli se s ním někdy setkal. Žili přece alespoň chvíli ve stejném čase a oba v Praze. Jestli můžete, tak něco prosím povězte.

ODPOVĚĎ TP: Pokusím se, ano. Víte, desítky let, co jsem chodil k Zezulkovi, byly vlastně přípravou. A probrali jsme mnoho témat (zvláště těch důležitých - a to přednostně duchovně důležitých), mezi které patří i Karel Čapek a náš prezident Masaryk. Takže, samozřejmě, že jsme to probírali. A ještě jednu poznámku. Nikdy bych si nedovolil na přednášce prezentovat, jak bych řekl, příliš vlastní názor. A tak to, co zde říkám, je vlastně totéž, co jsme spolu probírali. Čili, názor na Karla Čapka je názor Zezulkův, který jsem přijal. A po promyšlení, protože když někdo je nějakým způsobem označen, popsán, tak to musí odpovídat skutečnosti. A tak jsem se ptal: "Je to opravdu náhoda, že ty hry se týkají základních lidských témat společenských nebo vůbec civilizačních?" Proto je Čapek největší jasnovidec, kterého máme v dohledu. On se nevyjadřoval k nějakým jen osudům naší nějaké země. On popisoval celkové problémy lidstva, mezi které patří RUR, Krakatit, Válka s Mloky a všechno to ostatní. Jako každý velký muž, který vidí, nemohl nikdy sdělit to, co pozoroval, přímou řečí. Bylo by to velmi kontraproduktivní. Bylo by to vlastně něčím jako magií, protože lidé by v důsledku jeho vidění se snažili vyhnout nějakým situacím, které by uviděl. Ale to je něco jiného, než se změnit, protože ta situace, která přichází, má jediný cíl - dát nám dar poznání (porozumění) na základě vlastní zkušenosti. A tak upozornil na nebezpečí způsobem, který dodnes většina lidí nečte. Většina lidí ho má za jaksi fantaskního autora, sice výborného, světoznámého, ale... A i tady vidíte - světoznámého - on vlastně dokázal tu svoji vizi vtělit takovou formou, že ho uznává prakticky celý svět. A to ještě neví ten svět, co za tím je. Takže, ptal jsem se: "Je to náhoda, že ty jeho vize se tak důsledně vyplňují?" A odpověděl jsem si, že v žádném případě a že to, co mě učí můj učitel Zezulka je tedy bezesporu hodno zájmu a je pravdivé. Takže, každý toho Čapka má jakoby vlastního. Literární kritik nebo člověk umění se na něj bude dívat tak, člověk řekněmež filosofický zase jinak, člověk s řekněmež malým zájmem o tuto tématiku zase jinak. Každý z vás si udělá svůj vlastní názor. Největší jasnovidec, co kdy byl.

 

DOTAZ: Chcete poděkovat za práci, každodenní snahu. Na duchovní cestě je vždy kam jít, je vždy možnost dalšího růstu.

ODPOVĚĎ TP: Souhlasím. Lidé se často podceňují a myslí si, že když jsou "obyčejní" (v uvozovkách), že pro ně jaksi ty velké věci jsou uzamčeny. Ale to není pravda - naopak. Někdy dokonce přesně naopak. A tak čím víc máme nějaké -ismy nebo nějaké jiné takové oblasti, tím to je obtížnější najít tu cestu. A tak mnozí museli často spadnout až na dno, aby tu cestu našli. Třeba Buddha, vzpomínejte. No.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Lidé, bohužel, jsou zvyklí, že si koupí odpustky a vesele pokračují ve lži bez odpovědnosti. Naštěstí, vše má svůj limit. Tady každý dojde do bodu, odkud není návratu. Ta sláva je taková falešná a zavádějící, na obtíž. Tak se nám to hezky všechno slévá do jednoho. A pozdravy a smajlík.

ODPOVĚĎ TP: No, ano. Ale vždyť pochopme, že jsme lidé. A když se podíváme na ten projev našeho druhu, tak on má určité charakteristiky. A je tu i vlastně určité rozpětí (nebo napětí) mezi tím a oním. Jsou lidé již poměrně vyspělí, jsou lidé, kteří tyto vlastnosti teprve budou vytvářet, hledají je. Pro někoho je určitá míra tedy nepřekročitelná, v životě by vlastně nepodváděl určitým způsobem. A pro jiného je to lákavá možnost, která se naplní kdykoliv. A vidíte, člověk jako člověk, jsme si všichni rovni. Takže, v tom je to vlastně vidět - to naše řekněmež duchovní směřování a to, kam jsme došli. Takže ano, souhlasím. Víte, tato věc vyžaduje spíše pochopení, kterého jsme nejvyššího schopni. Je to těžké, znám to z vlastní zkušenosti. Ale přesto to má jít tímto směrem - tedy chápat, nepodléhat, neposilovat, nepomáhat tedy těm negativním koncům. No, a to stačí. Jsme jen lidé. Když máte například styk s nějakým nižším tvorem (třeba ho hladíte nebo ho krmíte, a tak dále), tak se chováte rozumně. Čili, pravděpodobně nějakému záludnějšímu tvorovi nestrkáte do tlamičky svoji ruku nebo dokonce hlavu, ale máte jistý princip opatrnosti. Nezlobíte se na něj, jen se chováte přiměřeně situaci. Tak je to ale přece i s člověkem. Člověk si o sobě hodně myslí. A přesto - budete muset i tady najít rovnováhu. To, co jednomu můžete říct, druhému nikdy. To, s čím se můžete svěřit, ukázat vnitřní prostor, to zase u jiného by vedlo jen a pouze ke zneužití. Takže, musíte rozlišovat. Hodně štěstí.

 

DOTAZ: Dva roky od úrazu hlavy při nehodě. Podle lékařů k bezvědomí nedošlo, protože si vše do detailu pamatuji. Neodporuji jim, já jsem však viděla sama sebe z výšky pravého horního rohu. A dvě věci. Otázky s tím spojené mi stále zůstávají v hlavě a přemýšlím nad nimi.

ODPOVĚĎ TP: Tady je třeba říci, že v podstatě jsme pokročili v mnoha oborech technických (jako je matematika, fyzika, astronomie, a tak dále), ale v otázkách lidství jsme opravdu velmi zklamali - a dokonce logicky. Když totiž podporujete racionální (rozumové) myšlení, tak tím automaticky vytnete z té skutečnosti určitý výsek, který je předmětem vaší pozornosti. Ale ty druhé nikoliv, dokonce je někdy potlačujete. Čili, je to tak. Člověk něco zažije (skutečně, objektivně, bez nějakých řekněmež, jak bych to řekl, falešných vjemů), ale jiný člověk mu bude vysvětlovat, že neviděl nic a že názor jeho na tu věc (i když ji neviděl) je správný a jediný. To je opět typické pro člověka. Místo, aby cítil vlastně úctu k vjemu druhého, zamýšlel se nad tím a pak vyloučil třeba chybu, a tak dále, tak on apriori celou věc se snaží často znegovat. Je to určitý proces sebeobrany a sebereflexe. Protože kdyby uznal některé z těchto dějů a věcí (třeba o kterých můžeme mluvit), no tak by tím do určité míry destruoval svůj dosavadní názorový životní postoj - a toho se bojí. No tak pojďme dál.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Překvapilo mě, že jsem se na prahu toho jiného světa ocitla ve stejném oblečení. Je to asi hloupost, ale nějak ve mně uvízla. Jak dlouho zůstáváme v tomto jiném světě ve stejné podobě a stejném oblečení? Asi pak projdeme někam dále přes očistu již v jiné podobě. Ale chápete? Abych si dala pozor, v čem a jak budu umírat - a jeden, dva, tři smajlíky.

ODPOVĚĎ TP: No, to si dávejte, opravdu. Ale ono to není o tom, v čem umíráte (docela, vždy), ale co máte ráda. A tak, když budete milovat určitý typ oblečení, budete tak vyjádřena. A většinou se to shoduje i v tom, že to oblečení (které máte, které si zakoupíte, které získáte nebo které přijmete) nějakým způsobem odpovídá s vaším naturelem. A tím je to spojení dokončeno. Bude třeba krásné pozorovat hasiče z přelomu století, který se nám tady producíruje v té nablýskané helmě a v té úžasné uniformě. Když bude někdo milovat třeba tu militantní podobu, tak se bude zobrazovat jako voják v uniformě nebo jinak. No tak někdo možná taky v teplácích, no, to může být. A jak dlouho to bude? No, pokud vím, tak to úplně není tak, že si tam dojdete do second handu a vyberete si nějaký oblek. Ten si vyberete svojí náklonností, svojí filií. Čili, kdyby i tam vznikla nějaká taková myšlenková síla, pak by to asi bylo možné.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Zcela zřetelně jsem tam slyšela hudbu. Hudbou se zabývám, takže si ji dobře pamatuji. Byly to zvláště intenzivní zpěvy. Občas na podobné narazím - třeba na Vašem koncertě. Vždy mě to překvapí. Odkud se tato hudba jiného světa bere? Kdo ji tam vytváří, naše mysl? Nebo tam skutečně zní? Bude nás hudba doprovázet i ve světě po smrti?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Některé z vás ihned v procesu smrti, protože zdaleka ten průchod tím "tunelem" (v uvozovkách) není jediná (jakoby jediná) podoba. Tam nemusíte slyšet lomoz, skřípot, zvuky takového typu. Někteří z vás tady slyší právě tu krásnou hudbu, a tak dále. Čili, ano. Víte, hudba sfér (stejně jako hmota ve své jsoucnosti) je reálná. Taky ostatní druhy vibrací zde jsou. Ať už je to světlo, zvuk nebo jinak. U nás tady na Zemi se zčásti užívá těchto věcí k třeba i terapiím. Máme muzikoterapie, máme arteterapie, máme také terapie zvukem, obrazem, a tak dále, světlem. A tyto hudby bývají někdy velmi překrásné. Některé lidské skladby (jen některé) se těmto skladbám řekněmež na "druhé straně" blíží. A jsou to i skladby, které by jistě ocenil každý obyvatel celého vesmíru, protože je v nich řád, je v nich vlastně určitá jakoby harmonie. Nejedná se pouze o tu skladebnou harmonii, ale o celý projev té skladby. Takže, to existuje. Jako hudebníka Vás to jistě inspiruje a dostáváte tak z té "druhé strany" svoji pomoc. Pokud se týká toho zážitku, no tak pokud jste došla až sem, tak jste samozřejmě nutně musela jakoby v tom změněném stavu se nacházet. A ten může trvat i velmi krátkou dobu. Může to být třeba jen vteřina, kdy projdete, a na té vlastně vaší cestě ta vteřina může vypadat jako celý život. Čili, těm, kteří vás ošetřují, uběhne třeba 1 vteřina. Vám v tom prožitku je dáno prožít třeba celý dosavadní život, který jste žili - a to bez jakéhosi zrychlení. Čili, on ten čas je zvláštní věc, víte? A tak vy prožíváte ten život, je to třeba za těch pár vteřin nebo minut, ale vy ho prožíváte jakoby v podobném časovém formátu - čili, ten život skutečně znovu prožíváte. Kde se bere harmonie? Jsou to Boží, kosmické, přírodní zákony (nebo jak to nazvat), které se někdy objevují více, někdy méně. Všichni inspirovaní umělci (například malíři, a tak dále) užívali (ať už vědomě, a často i nevědomě) své schopnosti vnímat harmonii těch kreseb - zlatý řez například. A v té hudbě jsou to zase otázky pythagorejského ladění a ostatní, které vyjadřují ve všech oblastech náš svět. Když budeme oktavizovat oběžné doby našich planet (našeho Slunečního systému), tak dostanete stupnici - hudební stupnici. A ta stupnice je přesně ta, kterou lidé ještě před sto a více lety používali. My jsme ji trochu změnili, aby nám to lépe spolu znělo. Ale ta původní stupnice byla přesně taková. A to je zase náhoda, viďte. Ti lidé užívali frekvence, které byly v tom závěsu přesně odpovídající jednotlivým částem naší Sluneční soustavy - a to, aniž by to tušili.

 

DOTAZ: Má každý svého ducha odlišného, neb duch je pro všechny stejný?

ODPOVĚĎ TP: No, to je zase dvojné. Vaše duše je částí (rozdělenou jakoby částí), která sebe vnímá a svět kolem. Má své specifické zkušenosti a historii, a je tedy každá, ale úplně každá, v něčem jiná. Není dvou stejných duší. Ale na druhou stranu, všechny tyto části (ty jiskřičky) pocházejí ze svého základu. A tedy je to vlastně jako když vypustíte kapičky, ony tekou svoji cestu a dotekou do svého cíle. Jsou jiné tou cestou, zkušeností, ale jsou vlastně stejné. Takže, ano, i ne. 

 

DOTAZ: Jak zastavit rozjeté myšlenky obav z toho, co bude? Strach z nejistoty a k tomu nastřádané životní peripetie, kdy se nedaří v práci, a samota. Člověk se rozumově snaží říci a vysvětlit, jak to je a co by měl dělat, ale rozumově se ty stavy nedají tak úplně zvládnout. Má nás těžší období někam posunout? Učí nás to pochopit věci prožitkem? A jak k tomu má člověk přistupovat, aby situaci nadlehčil? Děkuji za názor, posluchač DUBu.

ODPOVĚĎ TP: No tak zkusím odpovědět. Vzpomínám si na chvíli (budiž vám to nenuceno, jen ukázáno), kdy, jak člověk procházel životem od toho mládí, bylo tam hodně strašáků. Moje styky se Zezulkou, nakonec potom i praxe, pomáhání lidem - a jistě, že to bylo svým způsobem i nebezpečné. A tak si jednoho dne, když mě přepadla obava, jsem si řekl: "No tak no a co, Pfeiffer, co se ti může stát? O všechno přijdeš? Přijdeš o rodinu, přijdeš o (já nevím) život?" No, a řekl jsem si: "No a co, bude to, co bude. Když se toho budu bát, tak to spíš přivolám, než abych se toho ochránil." Obava do určité míry je konstruktivní, protože nás nutí vykonat věci, které nás mohou ochránit. Na druhou stranu, pokud ta obava přeroste v panický strach, tak udělá přesný opak. V tom případě nebudeme schopni přiměřeně reagovat. A je to takový příběh myši. Když na myš skočí kočka, tak ona někdy dostane infarkt a umře dřív, než ji sežere, než ji zakousne. No, lidská slabost. Právě covid a příbuzné doby, ať už to byla třeba doba fašismu (to bylo velké ohrožení a masové ohrožení) a nyní tedy covid, ten nádherně ukázal tu podstatu v této věci mnoha lidí. Viděli jsme, jak je zachvátil doslova panický strach o svůj život. Udělali by cokoliv, jen aby se zachránili, uchránili. A kdyby jim někdo naordinoval sníst lžíci země, tak to udělají (nebo něco slámy nebo, a tak dále). No, vlastně cokoliv. Takže, ano. Ta potřeba zabývat se strachem tady vypnula velmi zřetelně. U některých došlo až k jakémusi umrtvení životního projevu. Strach se jich tak zmocnil, že nebyli schopni vlastně příliš konat. No, samozřejmě strach vždy v historii byl tím, co nejlépe ovládalo člověka. Strach, který je nespecifikovaný, je velmi výhodný, protože ten člověk si dosadí své možné tedy hrozby a o to víc se bojí. No, souvisí to také s duchovní vyspělostí. Lidé duchovní v této oblasti se většinou chovají jinak. Ne proto, že by se uchylovali k snadnému a lacinému, jaksi takovému prostě "mouchy, snězte si mě" - nikoliv, to v žádném případě. Ne proto, že by vlivem poznání a pochopení reinkarnace se snažili méně chránit život, vůbec ne. Je to o vyvážení životního přístupu. A tak ten strach vlastně ukazuje naši slabost. Já vím, řeknete: "Všichni nemůžou být hrdinové." No, ale přesto někteří ano, viďte. Jsou lidé, kteří v zájmu druhých nasazují životy (nebo nasadili, nebo zemřeli) - a udělali to s grácií. Nevykřikovali nic o tom strachu, a tak dále. Takže si udělejte inventuru. No, když člověk jezdil do přírody, tak v té přírodě spal, a tak dále. No, mohlo by se vám to stát, kdo ví. Jsou tu hrozby, existenční hrozby. No, i s tím se musíte vyrovnat. A jak? No, nerad bych směřoval vaše konání, to není mým úkolem. Ale jestliže něco vás ohrožuje, tak s tím něco dělejte. Nebudete-li, bude to tak, jak to bude. Takže, hodně štěstí na vaší cestě k stání na vlastních nohou. Protože člověk má být tvor již vědomý. Nemá se nechat manipulovat vytvářením strachu či čeho jiného. Má mít vlastní názor, nikoliv ten, který mu někdo manipulativně nakuká, ale vlastní. Aby ho mohl mít, musí cítit a myslet. Nesmí rezignovat na svoji člověčinu. No, a tak vám přeji hodně štěstí. Ostatně, když tu byla třeba poslední velká hrozba, třeba ty fašisty vyberu, ty se dobře hodí, tak jste měli místo, kde byl třeba koncentrační tábor. A tam umíraly stovky a tisíce lidí. A dva kilometry vedle byla vilka, v které žila rodina. No, asi neměla k jídlu co by chtěla, asi byla omezena, ale o život jí nešlo. Co tím chci říct. Že v tom osudu, který vypadá jako celková řekněmež tabule nějakých dějů, je pro každého připravena jiná jeho osobní rovina. A ta může být od těch nejhorších, až po ty nejlepší. Proč byste předpokládali jen ty nejhorší? Můžou být i průměrné.

 

DOTAZ: Je podnikatel postaven vývojově výš než člověk, který se raději spokojí s vedením - tedy poslouchá šéfa, byť ne vždy s ním souhlasí? Někdy je to i na úkor samotného zaměstnance.

ODPOVĚĎ TP: Zas, je to o poruchách. Správně tu vždycky musí být nějaká hierarchie, která zajišťuje, aby daný obor a daná věc probíhala uspokojivě. Není možné tedy, aby se ty role vyměňovaly. Je-li tu ten, kdo řídí, nebo ten, kdo řídí obchod dané firmy, nebo ten, kdo naplňuje jiné věci, všichni jsou si rovni. I v historii vznikly firmy, kde to tak bylo. A všichni pracovali ke společnému cíli - od toho, kdo montoval šroubky, až po toho, kdo to navrhoval a nakonec i po toho, kdo to řídil a kdo rozhodoval, kterým směrem se firma vydá. To je ideál, i když často nedostižný. Jednotlivé funkce lidi často změní, a tak zapomenou na svoji sounáležitost a začnou jednat s lidmi jako s věcí. Nebo začnou vidět svůj prospěch, ať už je jakýkoliv (skrze tu firmu, a tak dále). No, čili, ano. Je pravdou, že kdybysme měli třeba 20 ředitelů v jedné firmě, asi by to nefungovalo. K té odpovědnosti toho nasměřování se člověk musí také jaksi dostat skrze čitelnost. Takhle by 20 lidí rozhodovalo a nakonec by to rozhodnutí mohlo být i velmi špatné. Čili, špatné to není, jen s tou jaksi výjimkou, že pokud překročí vlastně ta situace určité meze, tak potom to bývá velmi nebezpečné a těžké. Protože přijdete o zaměstnání, když se ozvete, viďte, nebo něco nevykonáte nebo jste v rozporu. No, to je potom tedy k uvážení. Má tu být celkový duch, kdy ti lidé se snaží tu svou věc společnou jaksi nést. No, snad to přijde také časem, kdy se ten vžitý egoismus postupně začne obrušovat.

 

DOTAZ: Je správná úvaha, že karma znamená a zapříčiní, že i při výběru pomyslné knihy osudu nedojde k výběru knihy osudu "a", ale bude žit osud "b", který obsahuje události zapříčiněné karmou?

ODPOVĚĎ TP: Ne, tak to není. Ten výběr je totiž absolutní. Není žádné "a" nebo "b". K určitému profilu člověka (jeho osobnosti, jeho historii) patří jen a jen ta určitá kniha osudu, do které je zrozen. Není tedy možno uvažovat tímto způsobem, protože to tak trochu znejisťuje by (jaksi hypoteticky) velkého soudce. Ale tohleto není věc lidí - naštěstí. Člověk by jistě hledal pro a proti, ale byl by vždy omezen ve svém pochopení. Jste-li absolutní veličinou, která je vším, před kterou nic neschováte, ničemu se nevyhnete, pak samozřejmě je to rozhodnutí úplně jiné - je to naprosto po všech stránkách vyvážené. Takže, otázka je taková - osud "a" nebo "b" rozhodujete vy svým výběrem řekněmež postojů, myšlenek, činů v daném osudu nyní. A pak přijde ten osud "b". Může to být i varující. Představte si, že nejste docela moc dost morální člověk. Druhé okrádáte, působíte zlo, a tak dále. Copak myslíte, že vás čeká? Hádejte. Budete muset pochopit, že to nebylo vaším úkolem.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: (TP: A další.) Modlitba, případně pomoc duchovního učitele může nadlehčit jednotlivé události, které v osudu přichází, ale nezmění, že v osudu "b" přijdou určité zkoušky podmíněné karmou, které by v případě nekarmického chování v osudu "a" vůbec nebyly?

ODPOVĚĎ TP: Takže, nic není černé, nebo bílé. Do osudu patří i tyto bočné vlivy. Někdo se za vás pomodlí například (nebo vy sami) a tak podobně. A teď záleží na tom, jak je ta situace postavena. U těch tvrdých karmických vazeb se nedá dělat nic nebo téměř nic. U těch, které jsou jemnější, se dá určitá část děje změnit. Zas, do určité míry. Karma není zub za zub, oko za oko. A není to pomsta. Karma je tu proto, abyste danou věc pochopili na vlastním prožitku. Čili, uděláš - dostaneš. Ale to nikoliv proto, aby se daný pomstil, ale proto, abyste pochopili tuto situaci v její skutečné rovině. Abyste pochopili, že toto, co jste udělali, nebylo souladné, nebylo moudré a že to vlastně nemůžete dělat. Když budete vraždit třeba nebo budete (jak jsem říkal) okrádat, no tak vy musíte pochopit. Někdy je to docela špatný obchod. Třeba ukradnete ze společného nějakou velkou částku - a vy pak mnoho životů dalších toto budete muset vyrovnávat, než to pochopíte. Čili, podmínka pochopení je ten základní zákon. Kdyby tomu tak nebylo, tak karma je pomsta. Ale ona je to milost, je to učitel. Nebýt karmy, tak jsou na světě daleko větší excesy, než jsou nyní. Čili, jsou tu hranice zpětných vazeb, které obrací naše činy na nás a způsobují, že chápeme, v čem jsou dobré nebo špatné. Zas tedy, odpověď nemůže být jednoznačná. I ten nejvyšší (s nejvyšší kompetencí řekněmež), tak je služebník osudu a Boží vůle. A tak nikdo z nich (čím výš, tím méně) nebude podléhat magii a pokušení jít proti vůli Boží - tedy proti karmě. Proto můžeme jenom poprosit, žádat, přání vyslovit, ale nemůžeme určovat. A už vůbec ne násilně určovat svojí vůlí, to bysme byli magici. A proč to nejde? Víte vy, proč nějaký děj probíhá? Nevíte. A tak ani nemůžete zhodnotit tu danou situaci.

 

DOTAZ: Co je možno udělat, když potkáte někoho, jak jste říkal - černý jak bota? A pokud jejich působení zasahuje našeho syna, je tu možná ochrana, ústup z cesty, vysílání lásky? Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: Je potřeba nepodlehnout majstrštyku zla. Protože leckdy se nám nastavují možné cíle (tedy ničitelé) a jakoby je všechno jasné, ale přitom je to všechno obráceně. Proč je to majstrštyk? V tom případě se stane, že vy se postavíte proti třeba této osobě, ale ona je naprosto nevinná, nesouvisí s tím. Tak na to veliký pozor. Pokud se týká toho temného, tak základní rada je ta, zcela se oddělit od tohoto člověka. Tento člověk totiž se pokouší s vámi vytvořit spojení - most. Když na něj myslíte, bojíte se, vzpomínáte, bráníte se vědomě, a tak dále, tak vlastně toho člověka si přitahujete - vytváříte telepatii. A on potom, jestliže to dovede, k vám může přistupovat daleko snadněji a působit do vašeho osudu. Čili, musí to být tak, že jako by nebyl - vůbec nic, pryč. I to vědomé se vzdalování má prvek myšlenky na tohoto člověka. Čili, zapomeňte na něj, vůbec ho neřešte. Pokud to bude aktivní útok, tak řekněmež jsou zde mechanismy. Ale většinou jsou to jenom takové lehké útoky vytvořené řekněmež špatným charakterem toho člověka, který jakoby kolem sebe seká a kope, ale není v tom ještě ta síla. Pakliže narazíte na velekněze černé magie, to už je jiná - což se naštěstí naprosto téměř všem z vás nestane, díky Bohu. Ti lidé si na to můžou hrát, můžou být přesvědčeni, ale i k tomu je potřeba nadání. A tak ti největší, nejsilnější jsou schopni působit opravdu velké změny v osudu, ale i tam bývá jistá vazba. Jsou schopni vás zabít na dálku, jsou schopni vám přivolat nemoc a jiné nepříjemnosti, poškodit váš osud. Oni totiž působí svým vlivem jakoby snížení průchodu vaší osudovou osou nebo vaším osudem. Stane se to třeba, i když přistoupíte k někomu, kdo vás bude léčit a bude černý mág. V tom případě se vám jaksi nenápadně, a přesto, zhorší další osud. Protože on vstoupil do vašeho prostoru a zanechal v něm svůj vliv. A tento vliv potom dál narušuje a naleptává vaše životní zkušenosti. Proste a modlete se. Snažte se tedy vzdálit se tomuto člověku a nemyslete na něj nikdy zle, protože on je jen nešťastný. Je stejný jako vy, jen se pro něco nadchl, něco provádí, aniž by věděl co, i když si myslí, že ano. Nakonec to vždy srovná osud. Nemusíte se mstít, protože každý čin, který vytvoří, je naprosto všudypřítomný, nedá se odestát. A tak, aniž byste mu přáli jakoukoliv školu osudu, tak buďte jisti, že věc bude nakonec vyrovnána. A to tak, jak ten osud potřebuje. Čili, pozor na falešné představy, takové ty - buď bojovníci duchovní, kteří s někým bojují, a tak dále. Tak to není úplně dobře. Dobro má velkou moc. Čili, nemusíte být zlí, abyste porazili zlo - spíše naopak. Ještě naposled - aby mohl být útok zacílen, potřebuje se vytvořit spojení. Tak to přerušte. Někdy je to spojení historické. Třeba - někdo pracoval v magii v minulém životě. A nyní má zažít, jaké to je, když důsledky toho činění na něj dopadnou. Potom to bude samozřejmě těžké, ale i tam ta modlitba má sílu.

 

DOTAZ: Kdysi jsem četla tento výrok: "Dokud neztratíš vše, jsi ztracen a na nebe stoupá se pádem do propasti".

ODPOVĚĎ TP: A kdo tu hloupost řekl? To by mě zajímalo. Že to je pravda v mnoha osudech, to ano. Ale jen proto, že to jinak nešlo. To není každá cesta. Ale já ještě přečtu.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Bylo to ještě v době, kdy se mi dařilo dobře. Měla jsem kolem sebe rodinu, četla jsem duchovní knihy, poslouchala jsem se zaujetím mystika a podobně. S tím výrokem jsem si neustále pohrávala a najednou po letech se mi to začalo vyplňovat. Chci se zeptat, jestli je možné si na sebe něco takového přivolat (s těmi ztrátami všeho), nebo to musí být v osudu?

ODPOVĚĎ TP: No, i Vaše vůle má své místo. A kdybyste si přála, aby k tomu došlo, tak k tomu dojde pravděpodobněji, než kdyby ne. Výrok komentuji negativně proto, že je to hloupost. Vy můžete ztratit všechno, co je navíc, aniž byste jaksi museli padat do nějakých propastí. Tomu ztrácení věcí navíc se říká duchovní cesta. A ta konkrétní praktika duchovní cesty způsobí, že cestou zanecháte věci zbytečné, změní se vaše ego a řada jiných věcí. Změní se vaše vnímání života, přístup ke světu, k lidem, zvířatům, všemu, rostlinstvu, a tak dále. A pokud nemáte cestu, no tak ji často hledáte pokusem a omylem. A ten pokus a omyl někdy přináší také chybu a ta chyba vás hodně stojí. Zase, nemůžu nevzpomenout Buddhy. Bohatý hoch přeleze plot a vydá se na cestě hledání. Někdy v průběhu musí až téměř zemřít. A to proto, aby zůstala jen dřeň toho "já". A pak najednou tu cestu nachází. Ale to vůbec není nutné. Kdyby měl učitele, duchovního mistra, který ho povede, tak se stane totéž, ale bez těch negativních... Nevím, jestli Buddha neměl karmu třeba a musel odžít nějaké věci, kdo ví. Ale každopádně to není univerzální model. Vychází jen z pozorovaného a chybného zevšeobecnění. Protože, víte, když jste na duchovní cestě, tak se vám nemá kazit osud. Je to zase mnohem složitější, já to řeknu velmi stručně. Ale v zásadě se vám nemá kazit osud, protože dáváte karmu do klidu. A nejste-li na duchovní cestě, no tak pak je to běžný tedy průběh. Najít někoho, kdo nemá zátěž, je nesmírně obtížné - je to jeden z mnoha milionů. Protože naše cesta je cesta hledání, no, a to přináší i ty chyby. Vzpomínám, jak to komentoval kdysi Zezulka směrem k osobě, kterou dobře znám. Čili, přestaňte se obviňovat, přestaňte ty věci jaksi obracet proti své osobě. Žijte, co vám osud přináší, čiňte, jak nejlépe dovedete, a to bude stačit. Posun přijde někdy více, někdy nevědomě, někdy vědomě - a to je odvěký řád světa. Tak se nebojte, nic není tak horké.

 

DOTAZ: Občas hovoříte o tom, že v osudu jsou poruchy. Například, že přijdou krize palivové a jiné. (TP: Takhle jsem to neřekl, to mi vkládáte do úst. Tak aktuální nevím jestli jsem, ale dobře.) Ale je to přece součást osudu a není to žádná porucha.

ODPOVĚĎ TP: Opravdu? Když přijde nějaká katastrofa (třeba přírodní), tak vám to připadá jako kontinuum šťastného života? To přece ne. Je to třeba náhlé zhoršení životních podmínek. To není porucha? Opravdu? Přece ani to... To souvisí s tím předchozím dotazem, rozumíte? Vy nemusíte prožívat v každém životě přírodní katastrofu, absolutně ne. Proč? Můžete v tom životě pracovat (činit se, duchovně pracovat) a celý život jdete touto cestou. Nic vás neobtěžuje, máte vlastně svobodu. No, to už musí být velká milost ale osudu, no, aby to tak bylo. Takže, pojďme dál. Čili, osud není nikdy chybný. Ale z tohoto úhlu pohledu lze vnímat určité části toku té řeky, po které se plavíme, jako poruchu. Může to být třeba tak, že plavete ve své kánoi a je to fajn, kolem vás ty keříčky a ostrůvky. A pak najednou se ozve hukot a je tu vodopád. A vy se propadnete o desítky metrů a plavete dál. Čili, jakoby se ten čas a ten životní projev zatřese. Souvisí to i s karmou třeba celku. Když budeme chápat tu řeku jako život celkový, pak se občas stává, že doposud klidně běžící tok je najednou velmi dynamický. No, ale pojďme dál. Musíme se ještě ptát (abych se vrátil, promiňte), musíme se ještě ptát k tomu, jak hodnotit tyto věci z hlediska příčinnosti. Aby mohl vzniknout v té řece osudu tento vodopád, musí být nashromážděn důvod, aby byl, neb nic není bez důvodu. Znamená to tedy, že například porucha v konání nějaké skupiny nakonec vyvolá nutnost svého odrazu - tedy jakoby poruchy toho kontinuálního klidného života. Jinak to samozřejmě není porucha osudu jako celku, nikoliv. Ale je to porucha těch, kteří v tom osudu jdou a chybně se rozhodují, myslíc, že nad ně není a že osud není. Ale on je. Tak. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: To, co zde bude za 100 000 let a o půl jedné odpoledne, je už teď (v okamžiku položení tohoto dotazu) dáno. A kdyby to tak nebylo, tak existuje náhoda. A ta není. Jasnovidci mohou sice vidět skrze různé vrstvy osudu, ale průchod je nakonec jen jeden a ten je dán.

ODPOVĚĎ TP: Opět nesouhlasím. Každý osud má svoji rovinu. Ve stejném čase - třeba nyní - existuje x rovin průchodu tohoto "nyní". Může být i značně odlišný ten průchod. Takže, není jen jeden průchod, ale je často velké množství variant tohoto průchodu. No, tedy, pokud ten jasnovidec vidí ty různé vrstvy (vidíte, že mě posloucháte, tohleto je z mých přednášek), takže, pokud vidíte ty různé vrstvy toho průchodu, no tak samozřejmě záleží na tom, jak se ten jasnovidec dokáže identifikovat s tou konkrétní jednou jedinou vrstvou toho průchodu. Například když se budu já ptát jasnovidce, co mě čeká za měsíc, no tak pak on musí najít tu rovinu, v které se nacházím, přestože všechny ostatní roviny jsou zde přítomny zároveň. Odtud je třeba obtíž, když se má hledat třeba čas odchodu někoho (což se nemá hledat, ale lidi to zajímá), protože najít tu skutečnou událost, která v tom osudu je položena, je... A průchod k té události, protože ta událost má takovýto rozměr a my můžeme na ni narazit v dolní části, bude zničující, nebo v té střední nebo v té horní, kdy bude třeba jen obtíží, ale nebude to život ohrožující. No, takže, jasnovidci nevidí možnosti, jasnovidci vidí realitu (pokud jsou jasnovidci). To, co tu popisujete, souvisí se schopností zacílení k rovině skutečného průchodu. Všechny ty roviny jsou si ale rovnocenné, existují - stejně jako celý osud. Takže to neberte příliš ze svého ega, ale zkusme se na ten osud podívat spíše jako na útvar. Takže, s něčím souhlasím, s něčím ne. A vy si to promyslíte. Tak.

 

DOTAZ: Je používání homeopatik v souladu s Bohem?

ODPOVĚĎ TP: No, otázka je rovnocenna otázce: "Je užívání například penicilinu v případě infekční nemoci v souladu s Bohem?" Tak jak se vyrábí penicilin, víme. V počátcích to byly vlastně ještě primitivní způsoby, v současnosti už jsou to vysoce sofistikované způsoby, které často zasahují do oblasti genetiky a dalších. A my je používáme a tyto otázky, pokud vím, neklademe. Pokud se bude jednat o děj, který je ve své podstatě velmi primitivní (to znamená, že danou kapalinu protřepáváme, ředíme, protřepáváme, ředíme - až do nekonečna téměř), no tak se ptejme, v čem tento děj je tedy temný nebo v čem je negativní. V čem je negativní, použít (tedy jak tvrdí homeopaté) informace k ovlivnění našich těl. V této době existuje již dostatek studií, které vědeckým způsobem se zabývají účinností či neúčinností této léčby, i když u nás se o těchto studiích mnoho nedozvíte. No, budeme tedy muset spíš se ptát: "Proč tato metoda není v souladu s Bohem nebo by neměla být v souladu s Bohem?" A tam je odpověď. Když najdete proč, tak mi to napište. A když ne, tak se mě už neptejte, je to jasné. Není to o tvrzení někoho, že homeopatie je temná, nebo není temná, ale převeďme si to tvrzení do nějakého reálného emočního anebo myšlenkového schématu a zkusme to tedy pochopit z této věci. Chce homeopat ničit osud nebo zasahovat neprávem do osudu? No, asi ne. Vždyť on nepracuje... On pracuje na výrobě pomůcky nebo pomoci člověku - stejně, jako pracuje lékař, který třeba vyrábí ten penicilin. A je to identické. Takže, doufám, že jsem se alespoň trochu dotknul daného tématu. A kdyby ne, tak mi to napište - zvláště, pokud přijdete na to, proč je to tedy tak temné, když se třepe s tekutinou.

No, a to je všechno. Mám poslední úkol se s vámi rozloučit. Hlavní rozloučení bude ve 20:00 hodin. No, a jinak vás ještě pozvu na přednášky Duchovní university Bytí, které budou v sobotu (teď) v 15:45 v Areálu učilišť, Karlovarská 99, to je Plzeň, takže 15:45. A v neděli v Českých Budějovicích v 15:15 v Clarion Congress Hotel, Pražská třída. Čili, ta Plzeň je 15:45, Areál učilišť, a tak dále. No, a potom v pátek je tu v Praze přednáška naživo v sále Josefa Zezulky a je od 17:00 hodin. A to už je všechno. Takže vám děkuji za pozornost. Nyní se rozloučíme a ve 20:00 hodin při našem duchovním obřadu se těším na shledání. Takže, ať vás provází Boží milost, ať všechno temné se vás nedotýká, ať jste ve svých životech produktivní a ať také dáváte světu něco ze sebe. Tak, a zbytek si necháme na tu dvacátou hodinu. Mějte se krásně, na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies