 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 8. 3. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Obsah:17:47 - Můžete, prosím vysvětlit z knížky Bytí od pana Josefa Zezulky obraz o zrníčku písku? 35:28 - Je podle Vás škodlivá hydrocolon terapie, tedy výplach střev? 54:10 - Vzpomínka posluchačky na „dřevní doby" vegetariánství. 58:38 - Jaký máte názor na vesmírnou a planetární transformaci v souvislosti s aktuální pozemskou? Témata: celibát, vegetariánství Přepis videa:Vítám vás při naší přednášce Duchovní univerzity Bytí, začínáme. Zazní zde názory, které budou předloženy a vy sami budete jistě užívat vlastního citu i rozumu při svém hledání. Tak jdeme na první podnět.
DOTAZ: Dobrý den. Měla jsem jednou pocit, že si musím projít negativní zkušeností. Nevěděla jsem přesně, co se stane. Jen jsem věděla, že si to potřebuji prožít a stalo se. A mě zajímá, zda je to plán duše, něco, na co se rozpomeneme, nebo co jsem si vytvořila sama - zkušenost, kterou jsem pravděpodobně potřebovala zažít. ODPOVĚĎ TP: Osud je něco jako hřiště, na kterém vybíráte to, kterým směrem a kam běžíte. A platí to nejenom pro ty velká zastavení, jako je zrod, rodina, doba, místo ale platí to i pro cestu už v samotném osudu, kdy lze u některých osudů dokonce velmi široce měnit svoji polohu, a to na základě svého myšlení a chování, svých činů. Je případ třeba člověka, který má za sebou těžší zkušenost v minulých životech, je karmistou. A u nich často vidíme syndrom Damoklova meče. Damokles měl nad sebou zavěšený meč a tito lidé to vnímají podobně. Neví přesně, ale přesto vnímají život jako neustále ohrožený tím něčím, co nedovedou vyslovit. Jejich podvědomí prosakuje do vědomí a oni tak cítí, že v tom osudu může přijít něco nedobrého pro ně. To je z jejich pohledu. Jsou dvě cesty - buďto věc musíte prožít, anebo se změnit. V první případě jste změněni zkušeností, v druhém případě sami dobrovolně tuto práci vykonáte.Musí to být ale změna v hloubce, nejen na povrchu. Nestačilo by, kdybyste se ostentativně přihlašovali k nějaké frázi, kterou jste přijali a která je správná, že něco ne, pokud by to ve vás nebylo uvnitř. A v tom je ten zádrhel, protože změna hloubky bytosti se nedá udělat pouhým rozumem, uvažováním. Proto taky ten osud pořád nás zkouší a po každém kroku, který je vykonán, přijde právě tato reálná nebo názorná zkouška. No a tam se projevíte. A je to tak, anebo tak. A podle toho ten osud vypadá zase dál. A vcelku nezáleží na tom, co si o sobě myslíte, nebo co říkáte. Záleží na tom, jací jste. Přivolat nějakou událost - no, proč ne, do určité míry, ale musí být v osudu. Je to stejné, jako když ji přivoláváme chtěním nevědomým, to znamená konáme něco nerovnovážně a tato nerovnováha vytváří další postup. Součástí osudu je samozřejmě i naše bytostná vůle, která nás někam směřuje,a může být tedy projevená nějakým konkrétem - tedy například činem - nebo může být v poli řekněme abstraktním, kdy ten člověk si myšlenkově něco činí, a to potom může mít váhu stejně, jako ten předchozí případ. Vy jste pochopila, že jste musela prožít. To je dobře, protože na konci všech těch cest je hluboké pochopení té Jednoty světa. No a pak se taky ptejme, proč zrovna my bychom měli zažívat takové hrůzy, které nás někdy potkávají. A nešlo to jinak? Takže proto jsou i přednášky Duchovní univerzity Bytí, protože ty směřují za tímto cílem, abyste si tolik neubližovali, abyste byli na svých místech, na svých dvou nohou a abyste stáli za sebe, protože velmi často je to tak, že jiní, kteří sami nedošli k bytostnému poznání, se snaží radit druhým nebo je dokonce svádět k nějakým způsobům a obrazcům chování, které ale zdaleka nemusí být správné. Čili odpovědnost každého za sebe a takový ti mravokárci, škarohlídi nebo nějak jinak - no i to patří ke karmě. On jim to někdo zase vrátí, nebojte.
DOTAZ: Můžete prosím vysvětlit z knížky Bytí od pana Zezulky ten obraz o zrníčku písku? ODPOVĚĎ TP: Ano. Když se jedná o náš vesmír, prostor a čas, tak pan Zezulka v jedné ze svých vizí dostal tenhle obraz: Stál na mořském břehu, byl tam písek, vlny šuměly. Tak jedno to zrníčko z té pláže zvednul, malinký kousíček kamene. Začal se na něj dívat. Má ho na dlani a teď se mu stalo něco zvláštního - jeho vjem se měnil. To zrníčko bylo najednou větší a větší, jakoby se na něj díval mikroskopem, a stále větší, až najednou byl před ním celý vesmír jeho atomu - jeho molekul atomu - a on během té vize si vybral jednu z planet jednoho z atomů, který byl součástí toho kousíčku hmoty, toho zrníčka písku. Přistál na té planetě - v té vizi - a je opět na břehu moře. Uvědomuje si, že prošel cestou do hmoty, do atomárních částí, že je vlastně v podvesmíru. Je stejný, jako ten náš, jen je nekonečněkrát menší než ten náš. No tak sebral další zrníčko z té pláže toho podvesmíru. Zas ho dal na ruku, zas se na něj díval a zase se zrníčko začínalo zvětšovat, on se do něj nořil, letěl do něj, až nakonec opět uviděl vesmír. V té chvíli si uvědomil, že je v podvesmíru podvesmíru, to znamená že je v subčástici subčástice toho atomu. A opět se to opakovalo. Byl na břehu moře, opět šplouchaly vlny a opět sebral zrníčko. A tak pokračoval do subčástic subčástic tohoto atomu, tedy do vesmíru mínus tři. A tak pokračoval - říkal:"Nevím kolikrát" - ale nakonec, když opsal tento nekonečný kruh těch podvesmírů, skončil opět ve svém vlastním vesmíru. Je to logické, protože prostor a čas je zakřivený v nekonečné křivce. A tak v duchovních oblastech nám tento pojem nekonečna dělá mnohem menší problémy než současné matematice či jiným vědním oborům, má svoji vlastní logiku, svůj vlastní řád. A tady je dualita - rozumem to nepochopíte, na to musí být emoční myšlení. No a tak udělal tento pokrok - skrz celé vesmíry vesmírů - a je opět na své planetě. No tak je noc, podívá se nad svoji hlavu a vidí krásné hvězdy - tak jako my v nějakých částech světa, kde ještě člověk není civilizovaný - no a najednou se začíná zvětšovat ve své vizi, ten vesmír jakoby houstne, rozměry se zmenšují a na konci tohoto procesu mu padá na dlaň zrníčko písku. On si uvědomuje, že v tom zrníčku písku je i atom jeho sluneční soustavy i jeho galaxie, Mléčná dráha i všechny ostatní, které tvoří toto zrnéčko písku. Opět se děj opakuje, stejně jako v předchozím propadání se do hmoty, nyní výstup do vesmíru. A tak navštěvuje první nadvesmír, druhý, desátý, en-tý, aby se nakonec vrátil na místo, odkud vyšel - opět ze stejných důvodů: vesmír je zakřivený. Tak pochopil, jak je to s tvořením vesmírů, že nikdy není vytvořen jeden vesmír,ale že jsou to vlastně kola v kolech. Čili vesmíry tvoří vesmíry, a to jak směrem vzhůru, tak směrem dolů. Je to nekonečný příběh. Protože člověk ještě nezná nekonečno, neumí si ho představit, tak se domnívá že tvůrčí princip vzniku vesmíru - někteří se to domnívají, tedy přesněji - se týká jen jednoho vesmíru, ale to je nesmysl. Protože dnes se dostaváme ve své fyzice experimentální na úroveň podvesmíru maximálně na tu druhou rovinu, nikam dál. Čili máme tady atomy, máme elektrony a hledáme částice, z kterých jsou tvořeny tyto subčástice. Dál to nejde. Existuje tady přehrada, která brání této cestě ve hmotě. Čím jste vzdálenější, tím větší potřebujete - čím je to větší interval, buď rozměru velkého nebo malého - tím potřebujete větší energii k překonání této bariéry. To člověka uzavírá v jeho prostoročase. Ale v duchu to platí obráceně. Tam lze procházet všemi sférami bez omezení - tedy bez omezení tam, kde je to možné, kde lidský duch již dospěl do té úrovně, aby mohl něco podobného zažít.
DOTAZ: Kněží a kněžky v minulosti museli dodržovat celibát a museli být sami, aby mohli vykonávat svůj životní úkol. Jaký na to názor? ODPOVĚĎ TP: Začneme z jiného konce. Proč je celibát spojován s duchovní praxi? Je to proto, aby se příslušný kněz soustředil za svým životním cílem a nebyl odváděn. Jenomže žijeme v duálním světě, a tak máme dva druhy celibátu. Celibát se ženou a celibát bez ženy. Podrobnosti vám nebudu vykládat, už nyní se tato oblast zneužívá ažaž, ke škodě mnohých. Toto patří do rukou kněžím, tedy těm, kteří tyto síly jsou schopni zpracovávat. Má to důvod. Dokonce ne každý kněz, ale jen ten, který slouží ostatním v této silové oblasti. A proto tedy je tu i jisté nebezpečí. Nemoc je málo energie, nemoc je i mnoho energie. Když budete velmi vitálně na tom dobře, mít velkou sílu vitální, tak vás to dovede k pádu do temnoty. Stejně, jako když jí budete mít málo, vás to bude ničit. Cílem není mít maximální sílu, ale cílem je být vyrovnaný, aby danému našemu stupni odpovídala i naše silová vybavení. Je to logické. V běžném světě žádáte, abyste měli pilotní průkaz, řidičský průkaz nebo něco jiného, abyste tedy mohli vykonávat bezpečně tu nebo onu činnost. V duchovním světě některé z praktik jsou mnohonásobně rizikovější, pokud nejsou zvládnuty. Vezměte si například, když takový člověk, který je nepoznalý, ještě nevycválaný, by získal ony veliké schopnosti a dary. Jediná jeho myšlenka by mohla ničit, bortit - a to by jistě nikdo nechtěl. Bylo by to k jeho škodě. Takže proto. Celibát tedy je o životních silách. Když je zde člověk, který je kontemplován, dochází k tomu, co znáte z jógy, tedy k otvírání silového sloupu. A ten sloup je určen ve svém průtoku k vykonávání té kněžské praxe, či podobně. Když se běžný člověk věnuje sexu, dochází k vybíjení těchto životních sil, které se stahují z celého těla do pohlavních orgánů a tam většinou, tedy naštěstí, protože bychom se přemnožili, bez účelu tedy se vybíjí. Pokud je zrozen potomek, je to samozřejmě velmi důležité pro ten akt početí. Pokud se tomuto má věnovat člověk s tímto úkolem, to jsou věci jiné. Ale znovu, dle mého názoru - ptáte se na můj názor - ani každý kněz by neměl držet celibát, ale skutečně jen ti, kteří pracují aktivně v téhle oblasti. Dvojnásob to platí o tom druhém celibátu. Dnes už je zapomenut dlouhá staletí a tisíciletí. Lidé si z toho dělali legraci. No, známe lidi - takový ten Blesk, rozumíte, bulvár. Nechápali, o čem mluví, nechápali, co kritizují a o co se opírají ve své nevědomosti. Jdeme dál. Ještě na jednu věc jsem zapomněl - nemusí to být pouze silové důvody, některé osudy jsou tak specifické, že poutat k nim druhou bytost by nebylo svědomité. Jsou prostě i tak dost silné pro jednoho člověka, natož aby jej museli snášet dva. Neb vždycky je to ten jeden, který nese tu svoji rodovou předurčenost a duchovní. Pokud je jich více, pak je to klášter, který slouží k těmto účelům. Tedy v minulých dobách.
DOTAZ: Předpokládám, že "Podstata" při svém dechu nevydechuje jen jediné "Tvůrčí dílo" - TP: To už jsem vám říkal před chvílí - POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Myslela jsem, že je jich nekonečně mnoho. Ale ve "Fraktální astrologii pro každého" se na straně 44 v prvním odstavci praví, že existuje konečné množství osudů ve své nekonečné pestrosti. Pochybuji, že by se tento zákon zastavil u osudu v rámci "Tvůrčího díla". Takže i "Tvůrčích děl", která jsou vydechnuta "Podstatou", je konečné množství a opakují se v nekonečné pestrosti? A každé "Tvůrčí dílo" je po splynutí s "Podstatou" znovu vydechnuto - vždy totéž "Tvůrčí dílo", a přesto pokaždé trochu jiné? ODPOVĚĎ TP: Á, už jste mě chytili. Nebo ne? Já myslím, že ne. Zkuste o tom přemýšlet důkladněji. Výraz "konečné množství osudu" souvisí s daným místem celkově osudovosti, o kterém mluvíme. Jestliže dnes zde máme jako nejvyššího zástupce člověka, života na Zemi, pak tu nejsou hmotně žádní vyšší zástupci. Rozumíte? A přesto v budoucnosti budou. Čili v této rovině je to konečné tím osudem, tím stavem. A v tom konečném projevu je to nekonečné množství pestrosti všech těch osudových dějů, které se mohou stát. Takže tak. Nebojte se, není to žádný protimluv. A pokud se týká: (ZOPAKOVÁNÍ DOTAZU) "Každé Tvůrčí dílo je po splynutí s "Podstatou"znovu vydechnuto, vždy totéž "Tvůrčí dílo", a přesto pokaždé trochu jiné?" ODPOVĚĎ TP: V tomto případě vám musím dát svým způsobem za pravdu. Jinými slovy: stejně jako vy - je tu analogie, víte, ve všem - stejně jako vy večer usínáte a ráno se vzbudíte a jste jiní, protože jste se možná trochu vyspali a je to jiný den a jiné datum, tak i "Tvůrčí dílo" je kontinuum "Tvůrčích děl", které byly, jsou a budou a všechny jsou pospojovány svojí, řekněmež, kauzální rovinou - nebo jak by se to dalo říct. Čili jeden stav vychází z druhého. To, kde jsou planety, například Země, Slunce a tak dále, není náhoda. Ale to, kde jsou, je také výsledek procesu. Jestliže v minulém "Tvůrčím díle" došlo k nějaké změně, tato změna se replikuje. Je to stejné třeba, jako když pozorujeme zrozence, kteří se narodí do dalšího života a nesou si stopy toho života minulého - čili některé výraznější děje jsou potom patrny na jejich tělech. Je to třeba vidět u lidí, kteří spáchali sebevraždu - u některých jsou vidět barevné skvrny v místě například vstřelu nebo jiným způsobem. Nic se neztrácí, nic nevychází najednou, z ničeho, a všechno je součástí nekonečného kontinua trvání. Na to nezapomínejte.
DOTAZ: V roce 1987 úraz-zlomeniny spodiny lebeční vlevo a zlomenina páteře, kompresivní, osmý obratel. Ležel jsem v Slánské nemocnici, asi po osmém dnu ke mně přistoupil menší postavy muž, mluvil na mě, já věděl, kdo to je. Říkal:"Ty budeš žít!" a odešel. Už jsem ho nikdy neviděl, ale obrázky které poslední dobou vidím, mě říkají, že to je pan Zezulka. Je to možné, nebo si to jen namlouvám? Ať máte krásný den. ODPOVĚĎ TP: Tohle není jediný případ, kdy se něco podobného stalo. Zezulka se za svého života objevoval u přátel a známých - i hmotně, přišel k nim do bytu - a objevoval se i u neznámých lidí, kde k tomu byl osudový důvod. Občas se to stává. Tomuto jevu, pokud je člověk vtělen, se říká "bilokace". A pokud je nevtělen, tak je to ducháček. A tyto věci se prostě stávají. U nás v biotronice je to, řekněmež, hrubě řečeno, běžné. Stává se to nám všem.
DOTAZ: Rád bych se zeptal, zda je podle vás škodlivá hydrocolon terapie, tedy výplach střev? ODPOVĚĎ TP: Pokud je pro ni důvod, tak je prospěchem, přestože přináší i negativa. Za normálního života běžný člověk žijící v normální společnosti správným životním způsobem - tedy normálním - za celý život nikdy nepotřebuje žádný výplach střev. Do těla přichází ty látky, které tam mají být, tělo je schopno je zpracovat nevytváří se škodlivé metabolity, nic se neulpívá na stěně střeva, je ve skvělém stavu... jenomže dnes je to jinak. A tak před několika - už je to deset, možná i více let - tedy vznikla nová móda: výplachy střev. A má, podle mého názoru, velmi silný můstek, spojení s tím, jak stoupla spotřeba těch nezdravých potravin, jako je maso, které vedou k zahnívacím procesům uvnitř střev, jistému ulpívání na na stěnách střev a tak dále. Když máte tedy zanesený trávicí trakt těmito patogeny a vypláchnete jej, tak to bude určitě pro toho člověka ...ale je to trošku omyl. Lepší je se chovat normálně, než si vyplachovat střevo. Když to ale nastane, pak je to z různých důvodů nutné. Jsou tady také případy jiných onemocnění, které potřebují tuto terapii. Takže to, co popsal mistrně autor, kterého znáte všichni - Dobrý voják Švejk - a tam ten štábní profous, který tak pečoval o své pacienty, když ta kněžna přinesla ty dobroty těm hladovějícím, které léčil hladovkou, no tak pak jim ordinoval výplach střev, chudákům. No, myslel to s nimi určitě dobře, co myslíte? Takže nějak tak. Jinak ale příliš časté vyplachování střeva je patologické, protože vede k změnám - jednak jsou tu i možné infekční souvislosti, ale vede ke změnám vlastně střevního prostředí - nepřirozeným změnám. Stejně jako kožní pokryv mikrobiální, tak zejména i pokryv tedy mikrobiální našeho střeva je velmi, velmi důležitý. My jsme prošli dobou primitivů, kteří se domnívali, že svět mikrobů a ostatních nám nedává nic, naopak že je to pouze čistě škoda. Opak je pravdou. Ke svému životu potřebujete tyto agens, které formují váš genom, které formují váš trávicí proces a mnoho dalších otázek. Ve skutečnosti to má být rovnováha. A tak moderní hloupý člověk vytvořil takzvaně civilizaci, v této civilizaci ztratil vlastní přirozenou obranyschopnost, ztratil svoje přirozené vlastnosti, a tak si myslí, že tyto chyby, které způsobil, nahradí tím, že vymyslí ještě lepší antibiotika a tak dále. Je to hluboký omyl. To, co vás čeká - bohužel tedy, pro některé - je návrat k přirozenosti. Pokud to neuděláte, bude nemoc vždy o krok před vámi.
DOTAZ: Odkud přijde na mysl pocit, myšlenka, nápad ukončit svůj život, spáchat sebevraždu? Jde se toho zbavit i bez odborné léčby, hospitalizace? Vím, že v mém případě bych to nezvládl. Mám silný pocit svobody, ani chemie, léky nevidím pro mě jako přijatelné. Pokud někomu pomůžou, je to skvělé, ale já si myslím, že když to budu brát s pocitem odmítavým, taky mně moc stejně nepomůžou. ODPOVĚĎ TP: Tomu se říká iatrogenie, tedy stav, kdy lék, který jinak působí, nepůsobí tak dobře, jak běžně. Nikoliv ale pro biochemické důvody, ale pro psychogenní důvody. To existuje. Pokud se týká sebevraždy, tak tady to musí být velmi pečlivě váženo a zvláště deprese nebo jiné stavy mohou vést k těmto atakám - různé náhle emoční vzryvy a tak dále, a tak dále. Čili v té sebevražednosti se také projevuje něco jako obžaloba naší společnosti. Kdyby člověk byl vychováván ve vědě o životě,bylo by takto ukončených životů mnohem méně. Na jedné straně jsou tu sebevraždy, které přicházejí ze zkratu. Ty se nedají počítat mezi pravé sebevraždy. Ten člověk v té chvíli doslova vypne nebo přepne myšlení. Není to vědomé, je to - jak to nazvat? Pak jsou tu jiné stavy suicidiální a ty mají mnohé různé příčiny - stres, přetížení, nemoc, deprese, jiné stavy. Někdy i zásahy do činnosti mozku z vnějších podnětů, jindy můžou vzniknout třeba případy, které bychom nazvali "laktační psychóza", což jsou velmi vážné stavy rodiček. No, je potřeba s ním pracovat a když ucítím, že to nezvládám, obrátit se na odborníka. Je několik typů terapií. Sám nejsem v tomto odborník, takže ponechám těm potřebným tu cestu k nalezení. Jsou tu psychoterapie, jsou tu psychiatrické postupy, jsou tu také ale různé konstalace a další, které vám mohu pomoci. Takže, dej Bože, ať neuděláte to, co nemáte, protože je to jedna z dost nedobrých věcí. Proč? Že vražda je karmická záležitost, to chápete všichni. A vražda sebe je totéž jako vražda kohokoliv jiného. Jsou případy, kdy můžete vlastně spáchat tento čin, ale jsou velmi vyhraněné. Jednak je to oběť, kdy jdete do nebezpečí, v kterém je předem jasné, že to nedopadne dobře, čili vykonáte čin, který vede přímo k smrti,ale tím činem zachráníte mnoho lidí, například. Tak to by sebevraždou nebylo. Ale kolik je takových případů?! Dejte pozor, abyste si jen nenamlouvali, že ten váš případ s tímto souvisí. No a tak dále, a tak dále. Mezi zoufalstvím a beznadějí a radostí může být 5 vteřin, na to nikdy nezapomínejte. V jednu chvíli vidíte svět černě, bezvýchodně a za 5 minut se něco stane a vy jste na vrcholu štěstí. Takže pozor na to. Jste to pořád vy, je to stejný den a dělí vás pět minut - v jednu chvíli jste zoufale nešťastní, v druhé zoufale šťastní. Zkuste to chvilku vydržet, když jste nešťastní, než přijde ta druhá půlka. Já vím, maniodepresivita.
DOTAZ: Proč na přednáškách zaznívá tak málo konkrétních informací? Slýcháme dlouhé roky od vás o zásadních změnách, o kterých ovšem doposud nic bližšího nevíme. Můj děda mně vždy učil:"Když řekneš A, musíš říct B." To není, prosím pěkně, kritika, spíše povzdech dlouholetého posluchače, který mnohdy, protože se nedozví co chce, má depresi aniž by věděl konkrétní světlé body nebo způsob řešení. Rozbor současné situace známe možná již dokonale, avšak kudy vede cesta ven, dopředu? Nebo je skutečně tak bezvýchodná, že nás čeká jen zmar? ODPOVĚĎ TP: No jo, vy píšete o sobě, ne o mně a o mých přednáškách. To je ten problém. Vy z toho slyšíte jen to, co je vám dáno, nebo co chcete, nebo co podvědomě chcete. A to je trochu škoda. Takže nezlobte se, s tímto nemám nic společného. Abych mohl něco napravit, musím to popsat a uvědomit si to. Odtud ta první část. Když to popíšu, pak musím také, na druhé straně, hledat cestu k té nápravě. Jestli myslíte, že Zezulka a jeho knížky a moje Zezulkovy výroky, které tady říkám 50 let už pomalu, nejsou tím, na co se ptáte pak je to bohužel pro mě špatná zpráva, ale přesto -i když to není kritika, já to chápu - mě to, nezlobte se, nečiní nešťastným, protože sám před sebou mám čisté svědomí. A teď k podstatě vaší otázky. Všichni, kteří vědí, nesmí říci tak, aby to poškodilo Osud. Vy byste chtěl, abych způsobil velké zlo, představte si. Protože informace, která přichází v nepravý čas, se může zvrhnout stonásobně. Proč? Řekněme, že bych teoreticky věděl, co nás čeká, jaký bude další osud lidstva. A ten osud lidstva vychází z každého jednoho z nás i z větších celků. Žijeme nějakou dobu, která má svůj charakter. A teď si vezměte, že bych vám řekl informace, které by vás tak zastrašily, že byste se ve většině ukáznil. Čili byste se nezměnili. Pořád byste byli ve své podstatě zlí a nedomýšliví, jednostranní, egoističtí, chamtiví a tak dále - jen byste nekonali sami sebe. Čili na jedné straně stále stejný stav a na druhé straně úprava chování. Výsledek? možnost dojít dál ve zlu, než když tuto věc řídí Osud sám. Vaše otázka vyplývá z představy že Osud je zlo. Ne, Osud je nejvyšší láska. Protože vám často - proti vaší vůli - znemožní konat ty hrůzy, které byste jinak konali a které byste často ani nevnímali nebo je nevnímáte, přesto jsou to hrůzy. Čili tato cesta musí jít vždy jen do určité míry. Máte tady třeba povídání z Řípu, před mnoha lety jsem ho natočil. Jmenuje se "Říp" a je tam povídání, které popisuje to, co nás čeká. Mnohokrát jsem vám říkal, jak tento střet Platónské roku, jeho začátku, bude postupně probíhat. To není věc nějaké strany nebo nějakého chytrého člověka, který všechno vymyslí. To jsou dějinné události, proti kterým jsou často i naše předsevzetí takhle malá. Čili začínáte Platónský rok, to je to, nač se ptáte. Přichází tedy postupně "Zlatý věk" který přijde, ale až po té době velkého chaosu, toho přerodu společnosti. V téhle chvíli pozorujete drtivou převahu negativních zkušeností a zpráv. Nic na tomto světě v téhle chvíli není v pořádku - svět mizí ve všech svých komoditách: mizí lesy, mizí prostor pro živočichy, mizí živočiši, přibývá pouze lidí, v tom je ta negace. Tento proces bude zastaven. Bude zastaven Osudem a mnohokrát jsem vám to naznačoval. Později přijde doba rekonstrukce. Bude tu jiná věda, jiná filosofie druhu, bude to jiné. Už k tomu se schyluje, všimněte si. Zkuste mít systémové myšlení, nedívejte se na jednotlivosti, jen, ale sledujte duch doby - kam směřuje. A uvidíte zároveň vykvetení některých snah ad absurdum, ale zároveň vidíte už přibývání těch snah, které se dají vnímat jako ty, které budou mít pokračování. Každý myslící člověk nepotřebuje Pfeiffera, ani nikoho jiného, protože každý děj má své "bylo", má své "je" a své "bude". Nic na světě nevzniká z ničeho, všechno má svoji příčinu i následek. Tedy když pozorujete třeba poslední staletí vývoje, tak každý z těch kroků, který zažívaly ty společnosti, byl logický, čitelný a pochopitelný. Pokud byste přemýšleli tedy dopředu a transportovali to, co je, do toho, co bude, byli byste velmi blízko pravdy. Co říci dál? Když zažíváte tento přerod Platónského roku, je to vždycky těžké a je to o to těžší, když se společnost zvrhne jako ta naše. Dnes budu označen za škarohlída a za člověka, který to nemá hlavě v pořádku, když říkám, že jsme se zvrhli. Vždyť máme tu nejlepší techniku, nejlepší věci... Přátelé, no tak zkuste myslet. Já nejsem ten, kdo volal:" Zpátky na stromy!", vůbec ne, ani v nejmenším. Nejsem ten, který jde proti vědě či poznání, ani v nejmenším, naopak, zcela naopak. Ale vždy jsem šel a půjdu proti hloupé jednostranné nerovnováze, která vede nikam jinam než k zmaru, což je také osudový výsledek, který se musí prožít, aby nakonec se mohlo jít dál. Všechno co odumře, musí nakonec odpadnout, stejně jako suchá větev stromu. A všechno to, co je pokračováním, vede dál mízu života. Aby člověk mohl něco změnit, musí napřed změnit sebe. A proto je tu filosofie poznání, která je nabízena a předkládána k úvaze, nikoliv diktátu. Cokoliv se v téhle oblasti děje násilím, je padlé, nesmyslné a je zlem přesto, že byste měli tisíckrát pravdu. Vzpomínám, jak mě překvapil můj učitel Zezulka, když jsme jednou probírali McDonald's a kožešnictví a masny. On mě učil, že by nikdy nešel rozbíjet výlohy kožešnictví McDonalda nebo masen, protože je vegetarián a zastánce zvířat, a že jediná cesta vpřed je ta, že stále více lidí pochopí, že toto nepotřebují -že nechtějí jíst maso, nosit kůži jiných živočichů na sobě, či jinak - a tím pádem tyto odbyty klesnou, až zaniknou téměř úplně. Když nebude dost lidí, kteří chtějí pít alkohol nebo kouřit, nebude proč vyrábět cigarety. To je Zezulkův přístup. A hned "B" v tomto je, že se snažím lidem vysvětlit, proč by neměli pít alkohol, proč by neměli kouřit a dělat jiné věci. Ale bylo na těch lidech, aby si to promysleli a uvážili ty důvody buďto jako správné, nebo jako nesprávné - pokud budou chtít, samozřejmě.Takže snad jsem to trochu nakousl, tu vaši otázku. Takže s vašimi depresemi bych se nerad nechal spojovat. To, co říkáte, je opravdu výpověď o vás samém. Tak se snažte s tím něco dělat. Jen silný duch dokáže zvládnout tyto věci. A slabí nakonali tolik zla.
DOTAZ: Vzpomínka na "dřevní doby" vegetariánství. Na konci osmdesátých let minulého století jsem se stala vegetariánem. Příprava chutné vegetariánské stravy byla celkem dobrodružnou záležitostí, zejména při vysokohorské turistice. Nasušila jsem si zeleninové placky s ovesnými vločkami a semínky, rýži jsem předvařila a usušila v troubě. Vše jsem zabalila do krosny, společně s polévkami ze sáčku, suchary kokosovýmí koláčky a sušeným mlékem. ODPOVĚĎ TP: Ano, toto píše žena. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Přátelé mi se smáli, že jsem koza. Oni měli šišky Vysočiny, uzený sýr, konzervy s lančmítem a sardinkami. Počasí nám přálo. Venku bylo 20 stupňů. Slané uzeniny a uzený sýr v krosnách doslova potily tuk. Během dne je přikusovali s chlebem, večer opékali na ohni. Mě litovali, že nevím, o co přicházím. Po pěti dnech měli zdravotní potíže. Svůj podíl měla nepřevařená voda z potoka. Rýži a suchary pak vzali dobrovolně na milost. ODPOVĚĎ TP: No, tak vidíte, tak vám Pámbu aspoň určitou satisfakci uštědřil. No, vždyť to, co si vzali vaši přátelé, patřilo vzhledem k té zátěží k velmi nevhodným potravinám. Děkuji za zprávu. Ano, vzpomínam i já na dobu, kdy jsem měl vlastně na výběr bramborový salát, housku, no a tím to končilo. Co se týče nějakých - sóji nebo tofu nebo něčeho takového, to neexistovalo, v podstatě. Nic takového nebylo. Když jsem byl na vojenském cvičení - a byla dlouhá, taky dvouměsíční - tak jsem v důstojnické jídelně ponechal oběd svým kamarádům, nacpal jsem si kapsy suchým chlebem - ten tam vždycky byl nakrájený, ale musel být suchý, okoralý,protože aby vojáci spolu vydrželi, takže se nesměl dávat čerstvý chleba. Takže tam byly takové proutěné lodny, ty byly plné toho chleba, tak jsem nabral dvě hrsti těch chlebů, nacpal jsem si svoji uniformu a odebral jsem se opět spát na ubikaci. A tam jsem si lámal kousíčky toho chleba a ty jsem jedl. Nevěřili byste, jak takový chleba může být dobrý, jak sládne, jak je úžasný.. a to ještě nebyl chleba našich babiček a dědečků, ten z domácích pícek. A tak jsem se živil třeba měsíc nebo dva. Nedalo se nic dělat. Že bych tam získal nějakou dietu vegetariánskou, to bylo naprosto nemožné. A tak dále a tak dále. Jistě mnozí z vás mají stejnou zkušenost. Dneska je to ráj vegetariánů. Už v podstatě nevíte, co byste... Je tady takových výrobků na trhu - a je to dobře. No vidíte. A poslední měsíc a kus jím pořád jedno stejné jídlo - čočku, rýži s trochou zeleniny. Taková šlichta to. Už si o tom psaly naše posluchačky, abych jim sdělil tuto očistnou dietu. Je veganská a je skutečně účinná. Proč jsem ji začalo držet? Já se teda svěřím. Protože jsem rok nemocen. V Indii se mi stalo něco hodně nepěkného, asi mě něco kouslo do nohy. Málem jsem umřel a ty následky pociťuji až dodnes. Den za dnem, vteřinku za vteřinkou se to pomalinku lepší, ale strašně pomalu. Takže toto je jeden ze způsobů boje s tímto stavem. Jdeme dál.
DOTAZ: Názor na vesmírnou a planetární transformaci v souvislosti s aktuální pozemskou? ODPOVĚĎ TP: Není žádná vesmírná, planetární a pozemská. Země je součást vesmíru, stejně jako každý jiný nebeský útvar, a celý vesmír je jednota. Takže bavme se o transformaci. Součástí vlastností toho, čemu říkáme vesmír neboli prostoročas - nedílnou součástí - je rytmus, rezonance. Ta se projevuje ve všech oblastech a ve všech oborech - fyzika, chemie, osud, historie... kdeco. A jedním z z projevů této transformace se například zabývali i staří Mayové a jejich předchůdci, kteří vám zanechali kalendář, který je asi tak stokrát přesnější, než náš "úžasný", a to proto že oni z nějakých důvodů měli paměť na tyto cykly. My jsme se stali moderními, viďte. My jsme strašně chytří - a ve své "chytrosti" nesmírně hloupí. Takže ano, tyto cykly mají základ ve vesmíru a jsou dál modulovány tím, co se třeba na dané planetě děje. Je-li zde člověk, přispívá člověk, není-li, přispívají ti, kteří žijí, a není-li, je to čistě vesmírný děj. Tyto části se postupně sčítají. Například současná krize, kterou prožíváte právě teď, je velký výsledkem i činnosti člověka - jeho filozofie, jeho kultury a tak dále. Bude tedy jednou za 12 tisíc let možno pozorovat tuto změnu. Pak jsou cykly vyššího řádu, které násobí tuto dobu a jdou do nekonečna. 108 mi tak napadá. A pojďme dál. V těchto dobách se jakoby zatřese čas, planeta se jakoby zatřese, najednou se všechno jakoby změní. V poměrně krátkém období jen několika málo desetiletí a století. A pak se jde dál. Ano, žijete transformaci, žijete uzavření jednoho 12000 letého cyklu stejně, jako to žili vaši předchůdci v Atlantidě, kde i oni žili tento čas, jen na druhé části Platonského roku - přesně proti nám. Každý z těch přelomu má svůj vlastní charakter základní a ten je dále modulován dalšími vlivy. Ani jeden tedy není úplně stejný. No, tak co s tím? Žijeme, to budeme to žít ve vší pokoře a budeme vědět že svrchovanost Božího, Boží existence, je nad vším tím. A my se budeme snažit dělat, co nejlépe dovedeme.
DOTAZ: Minulý týden jsem přes vás najednou objevila pana Zezulku, tentýž den jsem přečetla online knihu, kterou jste o něm napsal, a tak jsem se dozvěděla něco víc o vás. ODPOVĚĎ TP: No, kupodivu. POKRAČOVÁNÍ OTÁZKY: Já hledám, jsem hledač a za vše, co se dozvím, vám děkuji. Nyní čtu "Bytí" a jsem šťastná, že jsem se mohla k tomu všemu dostat. A čtu - co čtu a slyším o něm, začínám cítit respekt. To je jeden z možných výstupů tohoto příběhu. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: Ano, i já cítím obrovský respekt - naprosto nepředstavitelný - úctu, pokoru. Ale ne takovou tu hodňoučkovskou, rozumíte, takový to - já bych (sepjaté ruce) - ne, ne ne, to je jiný druh úcty a pokory. Když je něco velkého opravdu, tak je to velké. Čili to není úcta a pokora malinkého človíčka, který se snaží něco takhle...(zamnuté ruce), ne ne. O to se snažím. Podívejte, váš čas možná přišel, nevím, a každý ten start na cestě hledání je zase jiný a může mít průběh složitý, bolestný, rychlý.. kdo ví?! Může se stát že za půl roku řeknete:" Zezulka? To už mám za sebou." A jdu dál. Anebo pochopíte, že lze jít dál, do nekonečné hloubky, protože můžeme poznat jen to, na co stačíme. A tak při každém dalším kontaktu, je-li to "TO", jdeme hlouběji a hlouběji. Jestliže na konci je nekonečno Podstaty, tedy Boha, nemá ten příběh žádné "už" Takže u(ž)šáci z vás nebudou. Ušáci žerou seno, dělají bobky a skáčou kolem nory. Ale vy nejste ušáci. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Začala jsem hledat před osmi lety, to mi bylo 40, ale nebylo tolik času jako nyní. DOTAZ: Dovolte mi, abych se s vámi podělil o svůj nevšední zážitek a zajímá mě váš názor na tuto věc. Jednoho krásného dne - TP: No, moc krásný asi nebyl. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU - se mi udělal hemoroid, což potvrdil i lékař při vyšetření. Byla to dost nepříjemná věc, která mě trápila. Ve spánku mě vzbudil jakýsi zvláštní stav - nebyl to sen, ani já jsem nebyl vzhůru. Před sebou vidím několik bytostí, jedna ke mně přichází, má tvar lidského těla, ale je astrálně průhledná. Mám k ní velkou důvěru, jako bych ji dlouho znal. Vyciťuje můj problém a cítím její působení v oblasti problému. Bytost mi sděluje, ať druhý den počítám se zhoršením a další den problém zmizí. To se stalo a již pět let jsem bez problémů. Bytost ke mně promluvila jakousi telepatickou řeči, které jsem rozuměl. Zajímalo by mě, kam zařadit tuto bytost? Jako bych ji strašně dlouho znal a ona znala mě. Děkuji. ODPOVĚĎ TP: Můžu odpovědět jen do určité míry, dále nesmím. Zkuste si položit otázku - proč někdo smí nebo může tuto zkušenost učinit a jiný ne? V čem tedy se tito dva lidé liší? Přemýšlejte o důvodech, proč by tak mohlo být. Určitě na něco přijdete, jsem přesvědčen. A to, co jste zažil, byl druhý pól našeho hmotného světa léčby. Toto existuje, je to. A v dalších osudech našeho rodu a planety jsou tyto zkušenosti mnohem častější než dnes. Ne, že by se lékaři museli bát o svoji praxi. To v žádném případě. Ale do životního projevu patří jistou měrou i tyto neviditelné operace nebo jiné stavy. Ta bytost u vás provedla operaci bez nože. To zhoršení je logické, než se terén zcela srovnal. Je to ostatně běžné, když se něco mění v těle - i v případě nemoci - tak někdy to to tělo vnímá jako zhoršení. No a co dál? Ten proces musí být umožněn,to znamená, že tu musí být v tom osudu svolení, aby k něčemu takovému došlo. I kdyby ten na té druhé straně, ten průhledný, sebevíc chtěl, on více než kdo jiný z nás tady zná řád osudu a respektuje jej. Nikdo tedy z nás, kteří by takto jednali, by nikdy nepřekročil Boží vůli. Všimli jste si té paní, kterou jsem četl v předchozí otázce? Ona prožila velmi těžkou zkušenost a trvala dlouho, než neskončila. Píše: "Prožila jsem si svoje." Takže muselo být. Taky by mohl přijít někdo poloprůhledný, udělat "budliky, budliky", ta zkušenost by nebyla. Ale ona musela být. A proč musí být? To je složitější, než si myslíte. To není jenom o rozhodnutí, zda ano, nebo ne. To jsou široko jdoucí vazby a důvody, které zde jsou. Jak vám rozumím. Sám jsem zažil stejnou zkušenost. Byl jsem léčen, bez hmotné přítomnosti, rovněž zřejmě v chirurgickém případě. A úspěšně. Od té doby ten problém se již nikdy neobjevil, i když mě provázel v mládí, minimálně jednou a vícekrát ročně. Bylo to zajímavé. Když jsem se probouzel po té operaci, ještě jsem zaslechl jakoby dozvuk svého výkřiku bolesti - protože to bolelo - výkřiku bolesti v místnosti. Ale stálo to za to. Protože ta bolest jinak byla minimálně stejná. Takže ať se stane, co státi se má, vám všem. Ať je vám pomoženo, ať máte dost moudrosti přijmout to, co vám život přináší. Jiná cesta není. A ještě to světýlko pro toho předchozího posluchače - až se upraví bytostné životy do vyšších stupňů, ubyde těchto věcí. Postupně se stanete méně závislými na hmotě, prostoru a času, až jednou tyto problémy budou velmi okrajově a zmizí úplně. To už budete ale jinými bytostmi a budete žít v jiné době.
A poslední DOTAZ: Je možné, že do určité doby, třeba do této, přišel člověk dobrovolně proto, že tu chtěl pomáhat? ODPOVĚĎ TP: Ano z poloviny. První je vždy Boží vůle a pak je tu vůle vaše, bytostná. Občas se stane, že i velmi vysocí zrozenci tedy podstoupí tento proces, kdy se vrátí zpět do té nižší reality, aby se stali pomocníky, aby ta realita nebyla tak těžká, aby se věci nadlehčily aby se tomu druhu pomohlo. Ano, děje se to. A teď je to dobrovolné nebo nedobrovolné? Jste-li vysokou bytostí, je stále menšího rozporu mezi tím, co chcete vy a v uvozovkách, co chce Bůh. Dochází tedy k sjednocení. Čili vy se nemusíte rozhodovat, vy tím jste. A to je pro dnešek všechno. Přeji vám krásný zbytek dne a - ale jo, já to řeknu, i když to se některým z vás třeba nebude líbit, ale tolerujte mě. Blíží se sčítání lidu. Je na vaší naprosté dobrovolnosti zaškrtnout políčko B10, tedy věřící, a do té náboženské společnosti můžete napsat, chcete-li, Společenství Josefa Zezulky. Pomůžete tím. A nemusíte být vůbec členy. Toto je deklarativní prohlášení. Takže pokud byste to chtěli udělat, jen bych byl rád, abyste věděli, že můžete, a to je všechno. Nemusíte. A děkuju. Mějte se krásně, ať vás Bůh provází. Na shledanou. |
