www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 9. 5. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 9. 5. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

15:58 – Uvítání.

16:23 - Jak nemanipulovat? Jak nebýt manipulován? Je to v našem světě vůbec možné?

33:40 - Už pět let trpím bipolární afektivní poruchou. Jaká je příčina? Jak se z toho dostat?

41:40 - Jak se dá vyléčit psychiatrická nemoc jinak než léky? Jestli ano, jak a čím?

47:32 - Je vůbec možné v dnešní době něco udělat pro sebe, rodinu i ostatní? Abychom žili jako naši rodiče, předkové?

49:30 - Moc ráda bych se k Vám dostala, jestli byste uzdravil i mého manžela, ale o tom si můžu nechat jen zdát, je to osud?

58:40 - Proč nás manipulátor manipuluje? Je to pro pocit moci? A co nevědomý manipulátor, který to má vrozené a byl sám manipulován? Je to onemocnění? Zajímají mě hlavně neúmyslní manipulátoři, proč to dělají? Prý může probíhat manipulace i v práci.

01:07:07 - Jak je to se sdílením? Když je mi smutno nebo když prožívám těžké situace. Je to pro dítě zátěž nebo podnět k přemýšlení? A co můžu dělat, když nemám důvěru k psychologovi?

01:12:09 - Duchovní rozloučení.


Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás při naší přednášce Duchovní university Bytí - online. I dnes, jako pokaždé, se budu snažit vám zprostředkovat to, jak jsem byl učen svým duchovním mistrem Josefem Zezulkou, jak jsem pochopil, jak znám. Budu předkládat názory a vy sami si budete dělat svoje. Tak.

DOTAZ: Hned první dotaz se týká velmi důležité otázky: Jak nemanipulovat? Jak nebýt manipulován? Vůbec, v našem světě je to možné, když snad každý možná zažil nějakou tu manipulaci? A je to genetické? člověk, který je lehce manipulovatelný a člověk, který není? Nebo je to výchovou? Jaké jsou nejlepší kroky k úspěchu k vybočení z tohoto kruhu?

ODPOVĚĎ TP: Ano, manipulace, uznávám, může být častná. Víte, co je vrchol manipulace? Manipulovat tím, že jste manipulován. To je vůbec jaksi nejlepší manipulace, jakou můžeme mít. A tak v tomto problému, který se týká všech otázek, které si jen umíme představit v našem životě - ať je to věda, umění, filosofie nebo další - musíme vždycky stavět na tom, co máme k dispozici. Vy se ptáte na rozdíly mezi člověkem manipulovatelným a méně manipulovatelným. Ano, je to pravda. Určitá část člověčenstva, asi tak dvě třetiny, jsou pro manipulaci jako stvoření. Samozřejmě i v tom jsou rozdíly - od velmi brutálních stavů až po řekněmež ne úplně přesné hodnocení. V čem spočívá ten rozdíl? V množství životních zkušeností. Někdo vám něco namlouvá a snaží se to nějak zdůvodnit, často zdánlivě logicky, a právě ta zkušenost se zde projeví. Víte, zvrácená logika, ta se dá vždycky odhalit a svým způsobem nikdo z vás, až na ty počáteční zrody možná, nemusí být manipulován nebo nemusí připustit, aby byl manipulován. Co je potřeba? Na jednu stranu k vám doléhají informace z vnějšku a vy nemůžete najít polohu kverulanta, který všechno odmítá, se vším bojuje a tak dále. Tak si řekněte:" No, tak tady říkají, že je to tak. A teď - jak se to shoduje s tím, co jsem viděl ve svém životě nebo jak jsem byl vzdělán nebo jinak?" A tak si mohu vytvářet názor. Je tu i hlubší rovina - je to naše svědomí nebo chcete-li podvědomí, které u vyspělých nebo vyspělejších jedinců sehrává stále významnější roli. Tomu se říká, že vám takhle "zvoní zvonečky". Na něco se díváte, něco žijete a třeba všichni můžou říkat totéž v dané epoše, ale vám budou "zvonit zvonečky". Třeba i jedinému. Podívejte - kdybyste studovali před několika sty lety, tak by vám vaši profesores všichni s naprostou jistotou tvrdili, že Země je placatá a že obíhá vše kolem naší Země. No vidíte. Kdybyste řekli, že vám "zvoní zvonečky", tak by to bylo možná nebezpečné, dokonce by vás možná chtěli upálit. Přesto ti všichni kolem vás neměli pravdu. A ti nemocní nebo zabití nebo jinak poškození lidé - no, to bylo zlo. Bylo to lidské společenské zlo. Byla to manipulace. V jisté době si každý... (někdo nám tu rachotí, běž tam prosím tě to zařídit. Tak. Aha, možná je to vedle, ve vedlejším domě. Dobře.) Takže kde jsme to skončili? K manipulaci tedy mnohdy přispívá i sám systém vzdělávání a společenského klimatu. Když vás škola učí v podstatě bezduchému opakování, byť správných pouček, tak je to samozřejmě velmi malá obrana před manipulací. Jiné by to bylo, kdyby vás učila, jak se k tomu došlo a trochu historie třeba k tomu. A tak známe to třeba z příběhu o jablku - Newton, viďte, to je krásný příběh a každý z nás si ho pamatuje. Ale takto lze přistupovat - protože někdo jednou musel na to přijít a musel k tomu mít nějaký postup a ten postup je pochopitelný a logický, pokud to, na co přišel, je správné. Manipulace společenská je samostatná kapitola. Jsou to manipulace obchodní, že vás někdo manipuluje, abyste si museli koupit zrovna tento výrobek a ne jiný. Jsou to manipulace politické, kdy někdo se pokouší, abyste mysleli nějakým směrem - je to vidět třeba i při volebních kláních, kdy často slibované není splnitelné, ale přesto to svůj účel splní. Jsou tu také manipulace duchovní často, vlastně jsou stejné jako všechny ostatní manipulace. Není zvlášť jiná manipulace nějaké řekněmež manipulující sekty nebo církve od manipulace třeba prodejce, který vás manipuluje ke koupi produktu, anebo od manipulace například nějaké jiné. Takže vždy vzít rozum do hrsti. Říct:"A jak by to bylo, kdyby to bylo jinak?" - promyslet varianty. Abyste nezůstali jen u jednoho názoru, abyste vlastně se nenechali přikovat prostě k tomu jednostrannému. Bohužel lidská mysl ve většinovém provedení má tendenci sklouzávat do stádního myšlení. Je to stejné jako, já nevím, davová psychóza. A tak lidé mají sklony se přimknout k nějakému názoru a ten pak hlásat. Podívejte třeba na hodnoty, které byly nezrušitelné - třeba hodnoty otrokáře nebo hodnoty Římana, který naprosto žil a stvořil svět, v kterém jiné bytosti lidské neměly žádná práva, byly to věci, cokoliv s nimi mohl udělat, patřily mu. Čili člověk patřil člověku jako majetek. Svobodný člověk. No. A proč to říkám? Abyste si uvědomili, že naprosto zrůdné a naprosto nesmyslné myšlenky jdoucí proti Bohu byly přijímány těmi, kteří se vydávali za boží prostředníky, těmi, kteří se vydávali za řádné členy církve, a přesto - a nejde jen o tu církev, prosím pěkně, to v žádném případě, já tu nejsem od toho abych kritizoval nějakou konkrétní církev, já jsem tu od toho, abych vám sdělil myšlenky té filosofie, která přicházela od Přinašeče a která byla pro všechny bez rozdílu. Úplně pro všechny a všechno, nejenom lidi, ale celý život a v konečném důsledku i pro celou neživou přírodu. No. Manipulace jsou staré jako samo lidstvo. Vidíme třeba tam, kde někdo prosazoval svůj názor násilím, často krajním násilím, jak ten nástroj směřoval přece k čemu? K čemu směřuje manipulace? K změně vašeho myšlení. A k čemu směřuje třeba to brutální násilí, třeba středověku nebo jinak? Přece k témuž - aby vaše vědomí bylo ovlivněno. Když někdo zastával názor jiný než většinový za fašismu, byl postižen nebo zabit. Když někdo postihoval názor třeba komunistické éry a vystoupil by proti procesům, zločinným procesům, byl by zabit. Když někdo vystoupí jinde... čili je to vlastnost člověka. Souvisí to tedy s lidskou psychikou a se stupněm, na kterém se člověk nachází, který není nijak vysoký. V tem lidském hejně je tak zhruba 10 až 30 procent lidí, kteří jsou nemanipulovatelní. Vždyť i výzkum, který provedli na universitách, který se týkal schopnosti člověka konat brutální zlo na jinému člověku, kdy studenti fiktivně pouštěli proud do vybraného herce nebo kdy si hráli na komunitu vězňů a věznitelů. Výsledek byl stále stejný - určitá část těch studentů se nikdy nepropůjčila k tomuto experimentu. Jiná ovšem ráda. Přitom autorita, která nařídila tato zvěrstva, nebyla nijak vysoká - nebyl to ani prezident, ani vláda, ani nejvyšší zástupce university - kdepak. Bylo to vlastně takové zcela marginální. To vám něco říká o tomto tématu čili o manipulaci. Stačí, aby vám vedoucí na vaší katedře vašeho úkolu řekl:"Budeš provádět tento experiment." Čili tady máš kolečko, kterým zvyšuješ napětí a tady vidíš objekt svého experimentu, tedy herce, který hraje utrpení úměrné tomu, kam je otočeno kolečko s tím elektrickým proudem. Bohužel, ukázalo to pravou povahu lidského druhu - napůl zvíře napůl člověk. Někdy zvíře etičtější než člověk, bohužel. Je to dáno tím, že složitost úkolu, který má člověk, je daleko větší než složitost úkolu zvířete. A tedy i možnost udělat chybu je daleko a daleko vlastně bližší než u nižšího tvora, který nemá ještě tolik možností. No. Čili řekl bych to na závěr takto - je stupeň, do kterého se můžete bránit manipulaci. Závisí na stupni vaší vnitřní zkušenosti. Ale v každém případě je tu prostor, v kterém se pohybujete - od bezhlavého přijetí až po zhodnocení. Samozřejmě, že kvalita toho rozhodnutí se mění. U těch nejnižších samozřejmě bude nejnižší, spíše se nechávají vést, až po kvalitu nejvyšší, kdy je to jasný, pevný, zdůvodněný názor, který je podepřen jak tedy hmotnou vědou, tak filosofií a který tedy nepodlehne této věci nikdy, nebo ne na dlouho. Mistr Goebbels, tedy mistr propagandy, který zdánlivě je počátkem toho všeho, není rozhodně zakladatel. V každé etapě, v každé kultuře se vyskytovali manipulátoři, kteří toto vedli. Stejně jako jsou manipulátoři v duchovní oblasti, jsou manipulátoři i v oblasti rozumu. I tam se nachází, ti kteří se snaží manipulovat v rozporu s pravdou - pomocí různých nástrojů - tuto pravdu a vnucovat ji ostatním. Mimochodem jeden ze znaků manipulátorů je to, že - nebo stavu těchto manipulátorů přesněji, protože to souvisí s vaším vnitřkem - jaký jste. Buď jste ten chlapák, ten "macho", který všem chce všechno jaksi "urovnat", anebo jste moudrý člověk, který dokáže se dívat i na jiné názory a přitom zároveň si ponechat svůj. Takže záleží na vaší vnitřní struktuře. Snažte se tedy nepodléhat, protože často jsou tu situace, kdy nemáte šanci získat ucelený přehled. Když jste třeba žili v tom Římě a všichni chodili do toho cirku, kde se vraždila zvířata, vraždili se lidé a tak dále, prostě to byla "zábava" - a v té chvíli téměř nikoho nemuselo napadnout, že je to špatně. Lidé se dívali na sečné a bodné rány, tryskala krev, lidé umírali. Dívali se na smrt. Ve své podstatě to byla černá magie. Bylo to krystalické zlo. Totéž, co je korida, je to naprosto stejné. Korida si uchovala tutéž jaksi myšlenkovou substanci už od dob Říma. Je to vlastně pokračování až podnes, kdy se lidé baví tím, že pozorují, jak je někdo zabíjen. V moderní době potom vidíme někdy virtuální hry, které souvisí s tím, že hráči jsou ve hře po prohře zabiti. A tak podobně. Vidíte, že ten Řím se nám tak moc nevzdálil, on je tady pořád, jen ty nástroje se malinko mění. Ale kdo ví? Možná, že zanedlouho budeme vidět takovou hru doopravdy. Protože to, co nás brzdilo, byl jenom strach z trestu. Jakmile se objeví zdánlivá beztrestnost - tito lidé samozřejmě neví, že cokoliv učiní se na ně vrací, a tak se domnívají, že mohou vše - a ta zdánlivá beztrestnost potom vyústí někdy v takovéto konce. Sám jsem zažil manipulaci za svůj život mnohokrát - v souvislosti se svojí filosofií a oborem, kterého jsem nositelem. Například: předložil jsem lékařské zprávy a dokumenty jistému významnému lékaři, který měl při sobě i kolegu, ty dokumenty nebyly zpochybnitelné, a přitom se ten první lékař obrátí na druhého - ten významný, známý - a řekne:"Pane kolego, vy jste ještě nikdy nezfalšoval razítko?" Rozumíte? Takže to byla typická manipulace směrem k tomu druhému kolegovi, aby váha té chvíle byla rozmělněna.

DOTAZ: Bipolární afektivní porucha už pátým rokem, depresivní období bývají několik měsíců a je to hrůza. Jaký je váš názor na příčinu? Co to znamená? Jak se z toho dostat?

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě, že každá část našeho bytí, tedy hmota, duch i síly - vitalita, mohou fungovat správně nebo také ne. Pak přichází nemoc. Zde tedy se jedná o poruchu mentální části. Vlastně je to o tom, že emoční část je dnes ještě stále vnímána spíše jako výsledek hmotných souvislostí synapsí, endorfinů a dalších látek tvořících se v mozku, ale přitom je to úplně naopak, tedy naše emoční počasí vychází z té citové části a můžeme ji ovlivnit samozřejmě z jiných částí. Například budete mít třeba právě tu depresi a vy můžete vzít látku, která posílí vlastně tu dobrou náladu - bude to lék a on vám pomůže,změní se to, ulehčí. Samozřejmě také něco vezme. Nebo z druhé strany: budete mít depresi a z vás se stane například, nebo ne stane, ale budete se věnovat sportu, který vás plně zaměstná, kterým odčerpáte určitou nálož řekněme přetlaku a tak dále - a rovněž to bude pomáhat, alespoň zčásti. Ale nebude to v obou dvou případech příčinná léčba, bude to pouze jaksi zmenšování obtíží základního onemocnění. A kde je to základní onemocnění? To je přece v duši. Může mít jako vždy opět několik příčin - může to být přetížení psychické, které na vás dopadne, můžou to být následky i například hmotných dějů a procesů (jako některých typů infekcí), může to být - jako v současné době třeba vidíme masivní nárůst depresí po prodělaném covidu - to není náhoda. Řada z těch pacientů měla postiženy plíce, promiňte - srdce, plíce, ale také v nemalé míře mozek. Jsou to další možné příčiny, včetně těch duchovních, kdy se vlastně nalepí na tu bytost jiná, temná, která potom moduluje její myšlení. Jsou to i další možné příčiny. Skutečná léčba ovšem leží v té oblasti, řekněmež, psychické. Abyste mohli ovlivnit nějakou psychickou nemoc v její příčině, musíte použít síly psyché. Bývají to v této době u nás nevídané a neprovozované stupně, které vstupují do vaší mens, zejména stavy tedy - no vidíte, to je covid, já na to slovo nemůžu přijít, no... hypnóza - stavy hypnotické, ale ne takové, které známe většinově. Hypnóza má celou škálu stupňů a abyste dosáhli těch vyšších a ještě vyšších, tak zároveň musí i hypnoterapeut procházet jistou velmi významnou změnou své osobnosti. V této kultuře to není časté, protože tato kultura popřela duši, v podstatě, téměř. Tedy alespoň před několika léty - to byla typická kultura jen rozumu a hmoty. Dnes už to není pravda. Mění se to. Ale přesto! Ten dluh je tady pořád a je velký. Takže budu přát, ať se to daří spravit. Je důležité, abyste se neladili na svoji nemoc, ať je to, jak je to. Když mám bolavou nohu, tak prostě mám bolavou nohu, jsem nemocen a pajdám, prostě pajdám. Buď se najde pomoct nebo pajdám. Jinak to nejde. Tak je to i tady. Je v tom i jistá míra vlastně přijetí reality, která zde je. Kdykoliv se zaměříte na svoji potíž a začnete o ní výrazně celodenně přemýšlet, tak ji jen posilujete. Další věc je, že v té depresi jsou vlny, není stále stejná. A tak se snažte, když uvidíte, že přichází zhoršování stavu, se obracet v emočním počasí k něčemu, co vám dělalo radost, a vybavte si to. Tedy snažte se si dělat radost nebo na ni alespoň vzpomínat, svým způsobem. Kapka vyhlodá v kameni dírku, otvor. Už samotné klima, v kterém se pacient pohybuje, je naprosto zásadní, samozřejmě u všech nemocí. Je třeba tedy, aby zde byla i jistá míra jaksi nadšení pro uzdravení, doufání - a také právě jistá míra oponování, ale ne toho, že budeme myslet na nemoc, to ne. Kdybyste na nemoc mysleli v záporu, to znamená - a teď ta deprese a teď byste si vybavili a že ji nebudete mít, no tak ji pravděpodobně dostanete. Čili nemyslete na ty stavy, které vás tísní, ani na tu depresi, ale vytvářejte stavy, které jsou opačné. Uvidíte, že v některých případech, u některých z vás, se to emoční počasí dá změnit rychlostí, které je stejná na horách - tam jdete a je sluníčko a za 10 minut je vichřice, déšť a hrůza - a pak třeba zase za 5 minut sluníčko. Jde to někde rychle. Tak se pokuste. Neberte se vážně tak moc, samozřejmě do určité míry, protože nesmíte zanedbávat zase - musí to být vyvážené. Byli lidé, kteří trpěli depresivními stavy vlastně po celý život a byli velmi známí - vzpomeňme třeba na některé herce, kteří se vlastně takto potýkali se svým - a často to byli i baviči, lidé, kteří rozdávají smích plnými náručemi, ale ve svém soukromém životě byli postiženi tou chmurou. Čili svět je takový, jaký je, má své meze -napravo, nalevo, nahoře, dole, radost, neradost a tak dále - a toto je projev té konstrukce našeho světa, tak s tím musíme počítat. Člověk, který by byl jenom šťastný, by pravděpodobně musel být v tomto světě mdlého rozumu, protože by tedy vykazoval určitou duševní poruchu, protože rovnováha v tomto se projeví i tím, že někdy něco vnímáme lépe a něco hůře.

DOTAZ: Psychiatrická nemoc. Jak se dá vyléčit jinak než léky? Jestli ano, tak jak a čím?

ODPOVĚĎ TP: Těžká odpověď. Já jsem to už odpověděl před chvílí v tom předchozím dotazu, protože vždy tu máte dvojnost, dualitu - napravo, nalevo a tak dále, a tak vedle přímého ovlivnění mozku, který je vlastně zpracovatelem našich vnějších čití, ale také našeho vnitřního počasí - ano, to je jedna z cest, ale není to ta hlavní cesta. Aby něco takového nastalo, musel byste se přestěhovat asi možná pár tisíc - deset, dvacet, třicet tisíc let zpátky, kdy tu byly kultury, které dokázaly léčit ducha zcela samozřejmě. Možná jenom tisíc, možná, já nevím, no. Pak se to nějak zapomnělo. Pak se nemocní zavírali do blázinců, kde - vzpomeňte na "Přelet kukaččího hnízda". Vzpomínáte? A co lobotomie? Chirurgické odstranění části mozku s následky zmrzačení bytosti na celý život. A bylo to vydáváno za vědu. Byl to zločin, těžký zločin. Čili jako vždy musíme být opatrní. Jenom ty hrůzy - já když na ně... teď jste mně je připomněli - to je nepopsatelné. Ústavy, které zakopávaly svoje mrtvoly, pacienti, kteří žili ve výkalech, bez potravy, byly jim vylamovány zuby a jinak ničeni a mučeni... No, ale to, co na tom bylo nejhorší, že když už se na to v tom minulém století přišlo, tak ta praxe pokračovala ještě 10 a více let, než to doopravdy někdo zastavil. Je to barometr naší necitlivosti. Je to stejné jako s těmi studenty - dopadlo to úplně stejně. Čili z pomoci se stalo mučení. Lidé, když se cítili beztrestní, nakonec způsobili peklo na Zemi. Bohužel, to je vlastní člověku. Zatím. Až přijde další doba, nové duchovní vlivy, nové náboženství, začne se věc pomalu lepšit, začne přibývat více dobra mezi lidmi, také moudrosti a také odolnosti vůči manipulaci. Si představte - jste zdravotní sestra a ukončila jste školu a jdete do toho domu hrůzy. Za nějakou dobu děláte totéž. Nepředstavitelné hrůzy, no, které se vydávaly za léčbu. Kdykoliv má člověk nějakou moc nad druhým, je to vždy nebezpečné, pokud nemá ve svém srdci lásku, která brání tomuto zvrhnutí. A právě to vnímání filosofie a lásky, sounáležitosti bylo v rozumové vědě jaksi až na entém místě. Svým způsobem to začíná už na vivisekci - na pokusech na zvířatech - a končí to, no u těch lidí. A tak jsme se často snažili řešit naše problémy třeba se zvířaty tak, že jsme je mučili a vraždili, místo abychom našli rovnováhu mezi vztahem toho zvířete a člověka. My kdysi jsme neměli ty ostré nástroje, nemohli jsme takto zasahovat a asi tak, já nevím kolik milionů či miliard let jsme žili v přírodě. Byly doby horší, jako třeba středověk nebo možná doba ledová, v té době už kdosi jiný měl písemnosti, kulturu a vědu. Naši indičtí přátelé tvrdí, že mají kulturu starou 300 tisíc let. Tak se s tím nějak popasujte. Čili v této chvíli, abych odpověděl na vaši otázku, naštěstí už tyto excesy jsou pryč. Na druhou stranu rozvoj psychiatrie čeká ještě na svoji velkou dobu. Už dnes pomáhá, mnoha lidem dává šanci alespoň na nějaký život. No a budou-li rozvinuty skutečně příčinné léčby, pak to bude ještě lepší.

DOTAZ: Je vůbec možné v dnešní době něco udělat pro sebe, rodinu i ostatní, abychom žili jako naši rodiče, předkové?

ODPOVĚĎ TP: To je systémová věc - vy vlastně chcete vrátit život do nějaké podoby, která byla, která se vám zdá lepší, a ptáte se, jak to udělat. No, jestliže došlo k nějaké poruše vývoje nebo jinak, tak je to vždycky v našem srdci a následně v naší mens. Čili nebývá než doufat, že další vývoj povede ke zvýšení lidské lidskosti, duchovnosti, lásky, schopnosti si vážit třeba i toho, s čím nesouhlasím. Můžu vás potěšit. teď budu trochu jako Sibyla: v budoucnosti, v horizontu sta let to leží před vámi, možná někdy dříve, než si myslíte - ale také tam je mnoho, co nechci popisovat. No. Každý systém obsahuje i zpětnou vazbu a ta říká, že čím víc se odchýlíte od středu, tím větší úsilí systém vynaloží k tomu, aby vás vrátil. Je to korekce - oprava. A tak tyto korekce nás provázejí už co lidstvo lidstvem je a i předtím a fungují i nyní a budou fungovat.

DOTAZ: Moc ráda bych se dostala k vám, jestli byste uzdravil i mého manžela, ale o tom si můžu nechat zdát. Je to osud?

ODPOVĚĎ TP: Svým způsobem ano, protože už u mého mistra duchovního, filosofa, biotronika, zakladatelé biotroniky Josefa Zezulky muselo být odmítáno mnoho lidí. Dokonce svého času Zezulka říkal žadatelům o o přijetí, když už nemohl přijímat tolik: "Obraťte se na Ministerstvo zdravotnictví, jestli se pracuje na zřízení nějaké léčebny, kde by byl opravdu silný biotronik tak, aby ten obor se mohl rozvíjet a aby mohl být přítomen pro více lidí." Samozřejmě, když nás potká nějaká náhlá potíž, hledáme pomoc. Často do té doby o ní vůbec neuvažujeme, není to pro nás téma. Biotronika pro nás není téma, je to nějaká věc na okraji našeho zájmu, o které nic nevíme a vlastně nás ani nezajímá. No jo. Jenomže aby ta odpověď mohlo být většinově kladná, tak už za dob Zezulky tu měla být výchova jeho žáků nad lůžkem na lůžkovém oddělení, kde by ti adepti procházeli tedy výchovou, studiem tak, aby mohli dále pracovat a rozšiřovat obor. Zezulka byl jediný a byl důsledně likvidován lidskou společností. A tak se nemůžete zlobit na Zezulku, že nebyl schopen pomoci každému, ale musíte se zamyslet jako společnost - jestli něco chcete, jestli to potřebujete nebo jestli to nepotřebujete. Zezulka pracoval na sto procent, neflákal se. I já pracuji stejně na sto procent a někdy více. A teď je tu volba - zvýšit? Ano, proč ne, ale pak už nebudu k dispozici nikomu, protože zemřu. Běžný člověk si neumí představit, co to je biotronika. Žije v tom oddělení od vnějšího světa a od druhých. Biotronika je velmi osobní obor, souvisí s vaší bytostí, tedy dáváte sebe těm lidem. Já vím, že to dělá třeba i záchranář, lékař a tak dále, ale tak, že něco přenáší nebo něco koná. V tomto případě dáváme sami sebe ve své podstatě. A to je trochu jiná situace. Jistě - kdybych měl krabičky s biotronickou pomocí, pak byste přišli, já bych vás vyslechl, vyšetřil a dostali byste příslušnou pilulku nebo něco jiného. Takhle to u nás ale nefunguje. Musí to být konkrétní praktik, který je v tom oboru vzděláván a který je schopen tyto služby nabídnout. Já sám jsem optimistou. Udělal jsem pro vás, co jsem mohl. Sjezdil jsem celý svět. Osud zařídil - a nevím proč - že jsem mluvil v Evropském parlamentu na některých akcích, v britském parlamentu ve Westminsteru na některých akcích, kterých jsem se účastnil, dokonce jsem vedl polovinu akcí v Nehruově centru v Londýně a byl jsem účastníkem mnoha různých kongresů a tak dále - a dělal jsem všechno pro to, aby ta biotronika začala někoho zajímat. No, s poměrný výsledkem. Samozřejmě to nebylo nulové, to ne. V téhle chvíli celá Evropa a svět, od Indie po Ameriku, zná ústav jehož jsem vedoucím, tedy institut ITCIM, zná slovo biotronika, velmi široké množství -ať jsou to lékaři, kteří se zajímají o oblast alternativní, to je ta komplementární část, nebo integrativní přesně. Byl jsem na kongresu v Barceloně, krásný, krásný kongres. Tisíc lékařů, profesorů medicíny, opravdu velmi důstojné. První část v Tarragoně na univerzitě a velmi podnětné, krásné tam byly referáty. No a pak sám velký kongres. Vzpomínám na závěrečnou večerní část, večeři, kdy účastníci kongresu také ukázali, že jsou to lidé, že dokáží se veselit, tančit a tak dále. No, bylo to pěkné. Velkou část já i moji přátelé - a není jich málo - jsme věnovali právě tomuto cíli: jsou to stovky stránek překladů, kniha Alternativní medicína ve světě, jsou tu další a další práce. Řekl bych, že je to nejvýznamnější počin, který zde ve střední Evropě byl udělán, včetně kongresu, celosvětového kongresu - na němž vystoupili zástupci opravdu z celého světa a který měl velký úspěch. Byl ovšem virtuální, protože jak víte, covid řádí- nebo řádil, přesně. No tak, co víc se dá dělat? Jen to, co se dělat dá. A co se nedá, musíme přijmout. A nevím jestli budu schopen uzdravit každého, kdo se na mne obrátí. Já jsem nástroj, a tak stojím nebo klečím před Bohem a modlím se za to, abych mohl mít radost, ale nepředepisuji. Je krásné dívat se, když jste úspěšní, je to radost vidět člověka, kterému se uleví nebo je zachráněn život doslova. Dneska jsem dostal zrovna pozdravení od své pacientky. Je to muž, který mi zde pomáhá a jeho žena - už jsou rozvedení, ale to nevadí - jeho žena je po fázi, kdy umírala, na světě už desítky let. A umírala pro těžký nádor. No a není sama. Tak to jsou ty radosti v tom biotronickém v životě. Ano. Může mezi ně možná patřit i váš muž, ale zas - říkáte osud, ano - takže odpovím, že nevím, jestli můžu pomoci. Vždy se to ukáže až při té opravdové aktivní části. Rád bych pomohl celému světu, jistě, a zároveň vím, že to nesmím udělat, že to nejde, že můžu dělat jen tolik, kolik je mi dáno. Jako vy. Představte si, že budete pracovat 7 dní v týdnu a 20 hodin, 18 hodin, 16 hodin... no, tak si to představte při svých dosavadních volných nedělích a po práci "fajront" a jde se někam nebo něco... Takže nějak tak. Přednášky tu jsou. I naživo. Nyní, po té covidové hrůze, máme několik typů aktivit - jednak jsou to tyto přednášky online, pak jsem to přednášky, kdy můžete přijít přímo do sálu čili opět návrat těch klasických přednášek (anebo duchovních shromáždění). Pak je to také řekněmež nějaká slavnost, například Říp nebo podobně, jsou to koncerty, které jsou konány a tak dále a tak dále. Ale! Ještě otázka:

DOTAZ: Proč vás manipulátor manipuluje? Ano, vím, možná je to ten pocit moci, ale co takový ten manipulátor, ten nevědomý, který to má vrozené, když už vlastně byl sám manipulován? Je to tím, že to jinak neumí? Nebude v tom něco víc? Je to onemocnění?

ODPOVĚĎ TP: Ano, z jistého pohledu lze označit takový případ jako onemocnění úsudku nebo onemocnění vnitřního světa. Svým způsobem to může být i lehce geneticky podmíněné. Každý rod má svoji, řekněmež, nějakou linii, nějaký svůj vliv nebo svoji vlastnost. Stejně, jako máte rody těch, kteří jaksi produkují jednoho geniálního hudebníka za druhým, tak jsou rody, které produkují jednoho, řekněmež, konfidenta nebo práskače za druhým nebo produkují... a tak dále. Čili i to hraje svoji roli, i když ne stoprocentně. To by byl omyl.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Co je cílem manipulace?

ODPOVĚĎ TP: No tak většinou je to nějaký druh něčeho, co chce ten manipulátor dosáhnout. Bývá za tím tedy osobní prospěch. I pocit moci, úspěchů je svým způsobem tedy něco, čeho můžeme chtít dosáhnout - jako benefitu. Jsou to jiné důvody - manipulace třeba k tomu, aby někdo něco získal: podvod, podvodníci. Takový podvodník, to je klasický manipulátor. Snaží se vést mysl třeba svého tady bratra tak, aby zapomněl na opatrnost a něco se stalo. Když vám někdo pošle na internetu řekněme fingované stránky vaší spořitelny nebo něčeho jiného, tak je to klasický případ manipulace, protože on se pokouší vás uvést do přesvědčení, že je to v pořádku a že mu máte ten svůj kód zaslat. Cílem je samozřejmě zisk, chce vaše peníze. Jindy potřebuje vaši podporu. To znamená, že si vytváří hejno sympatizantů, kteří potom bojují s ním, za jeho cíle. Jsou tu samozřejmě ty manipulace zmíněné, třeba kdy se snaží někdo prosadit nějaký program. A v té politice je to časté, že? Vždyť ta je o programech. A já se těším na dobu, kdy bude základní program: aby věci byly lépe, nejlépe, jak to jde. A úplně nastejno, jestli středo- pravo- nebo levo- jsoucí. Ale nejlépe! Byl by to krásný svět, viďte. Ale my lidé zatím nejsme schopni uznat pravdu druhého, nejsme schopni při nějakém přesvědčení se rozšířit v názoru, a tak se to musí dělat takto. Jsou tu zuřiví zastánci toho, toho nebo toho a jen vzájemným soubojem se hledá pravda, která ovšem nikdy nemůže být nejlepší, protože podstatou není hledání často jaksi té nadosobní, ale spíše té osobní pravdy. I když každý takový je přesvědčen o správnosti, je to vlastně jeho vnitřní život, jeho vnitřní svět. Když jsem navštěvoval například sněmovnu nebo parlament, ale více sněmovnu, setkával se s mnoha poslanci, tak jsem viděl, jak vlastně to tam je přítomno. Mnohdy ti lidé byli lidští, dokázali vlastně překročit rámec jen jakoby takového tušeného řekněme světa, kam by mohli patřit, a tak dále. No ale je žádoucí, aby ta vzájemnost, spolupráce byla co nejsilnější, protože když se lidé dají dohromady a vezmou za "společnou věc", tak udělají strašně moc práce. Tak to je.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Vás zajímají hlavně neúmyslní manipulátoři - proč to dělá? Prý může probíhat manipulace i v práci.

ODPOVĚĎ TP: Ježíš, tam je to přece nejčastější. Kolik jen já viděl příběhů ve své ordinaci i mezi přáteli. Je kolektiv, jeden pracuje, neohlíží se nalevo napravo, je výkonný. Druhý chodí povídat všem ostatním o tom, jak pracuje a jak je dokonalý. Kdo myslíte, že to vyhraje, mnohdy? Kdo bude ten, který zůstane? Nebo jinak: bude člověk, který chce v té práci, aby to šlapalo a bude druhý, který bude pochlebovat šéfovi a bude mu mazat med kolem pusy, kdežto ten první bude vznášet nápady, myšlenky a tak dále. Kdo myslíte, že zůstane, mnohdy? A tak dále a tak dále. Toto je téma, které zažívají mnozí na svých pracovištích. Je to velmi, velmi, velmi běžné. Neúmyslné manipulace souvisí i s podprahovým vědomím. Když je vám něco libé, ty endorfiny, tak vy můžete být vlastně fanatikem čehokoliv: sázek, opia, vztahů, majetku, slávy, moci... No myslím si, že to vysochal ten Matyáš Braun u jednoho ze zámečků - byly to ty vlastnosti, které nás většinou brzdí. No a to všechno. Tak se na ně podívejte, když to nemůžete pochopit, obejděte je a zamyslete se a najednou vám ta manipulace bude mnohem a mnohem pochopitelnější. Hlavně si neříkejte to:"Jak je možné, že on toto?" Tím se vymezujete. Vy jste lepší? Nikoliv. Máte zase někde jinde své slabiny. Takže přejte tomu svému bližnímu, aby si na to přišel a sami pracujte na tom, co máte vy na pořadu dne. Tak. Tedy ještě jedno slovo bych rád k tomu řekl, no. Stejně jako můžeme myslet a cítit v pravdě, tak můžeme myslet a cítit v nepravdě. A když se nám tohle stane, tak celá ta konstrukce, která je takto budována, je zcela pokřivená, zcela nepravdivá, ale oběť tohoto stavu to nevidí, je přesvědčena o své pravdě.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jak je to se sdílením? ptáte se dál. Když je mi smutno nebo s těžkými situacemi, kdy mě třeba druhý nechápe, nebo na mě řve? Jak je to se sdílením třináctiletému dítěti? Je pro něj zátěž nebo je to pro něj podnět: "Přemýšlej!"?

ODPOVĚĎ TP: Když je vám 13 a přicházíte do puberty, tak se vlastně zúročí celá dosavadní doba vašeho spolužití s tímto jedincem. Pak je tu i jeho vrozená, získaná psychická poloha. Může to být bytost moudřejší, méně moudrá, nemoudrá a vy s tím budete muset vyjít, nedá se nic dělat. Není univerzální rada, ale schopnost vnímat a soucítit je důležitá. Zároveň ale i schopnost nacházení pozic, protože někdy když uhýbáme, vlastně posilujeme zlo. Ale to je složité.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A co když k psychologovi důvěru nemám? Co můžu dělat jiného?

ODPOVĚĎ TP: Najít lepšího, ve kterého budete mít důvěru, bude-li to možné. Psychologové, to je zvláštní sorta lidí - něco jako mimozemšťani - vezměte si, co oni jen vyslechnou lidských starostí a tíží a odstínů, vjemů, s čím vším od toho přemýšlení v pravdě až po to přemýšlení v nepravdě, od zcela tedy hraničních osobností, které souvisí až se sociální temnotou nebo postižením sociální inteligence... a tak dále a tak dále. No, těžká práce. A - no to ne, tohle, to je celá stránka, to je na jindy. Tak.

No, mám minutu a všechno to jsou docela těžké otázky. Možná, že budu chvíli mlčet, tu minutu, a necháme si to na příště. Budu odpovídat i v příštích přednáškách, které budou naživo tady v sále, najdete je na internetu na stránkách www.dub.cz A tak budete-li chtít vidět více těch odpovědí, tak můžete potom, po týdnu, nalézt tu přednášku v archivu. Vždycky po jednom týdnu se přednáška, která se koná třeba zde v sále naživo, umístí na internet tak, abyste nepřišli o žádnou z těch přednášek - pokud o to máte zájem, samozřejmě. Takže nemusíte mít obavy, že některý z těch dotazů pro vás bude nedosažitelný. Jsou to často zcela zásadní otázky, které navštěvují nás všechny a všichni je řešíme, úplně všichni. Sice ne ve stejném čase, ale dřív nebo později si myslím, že... to bylo třeba, se přiznám, když člověk začal dospívat a začal vyspívat a začal být trošku vyššího věku, tak začal zpočátku - zpočátku vnímal jakoby výjimečnost čili jak prostě on a tak dále, a pak najednou viděl, jak vlastně my všichni jsme na tom podobně, sice ne stejně, ale velmi podobně: řešíme podobné úkoly, máme podobné mindráky, máme podobné úkoly, a tak je to vlastně druhová vlastnost. Jsi člověk? Ano! Tak máš tyto vlastnosti a na těch pracuješ. No a ty vlastnosti mají všichni lidé stejně. Jediný rozdíl je v tom, že jsou různě vypilovány. A tak ten člověk, řekněmež, na vrcholu svého lidství v tomto druhu, má již jistou rovnováhu. Ten na počátku, ten ještě neví, je více odkázán na tu nejistotu. Ale ne, abyste se vymlouvali na nejistotu, to by bylo špatně. Pracovat, cítit, myslet, býti dobrým, býti kladnou složkou světa. Pak ten svět, v kterém budete žít, vás bude těšit.

No a to je pro dnešek tedy všechno. Nyní se s vámi rozloučím jako při každé z našich přednášek, anebo duchovních setkání: s pomocí Boží, ať dostáváte vše, co potřebujete. Děkuji vám za pozornost. Na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies