www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 10. 4. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 10. 4. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

0:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

0:18 – Jde vývoj bytosti vždy tou nejdelší cestou? O možnostech postupu vývoje bytosti v jednotlivých vývojových fázích (včetně tzv. „krátké cesty“).

7:23 – Jak (s jakým důrazem) řešit sporné situace mezi lidmi? Vyjádření Josefa Zezulky, příklad ze života Tomáše Pfeiffera.

13:14 – Vaše odpověď na dotaz patří vždy tomu dotyčnému člověku? Naladíte se k němu, a jste tedy jasnovidný? Nebo zas to blbé duální – jak u koho, jak u kterého dotazu?

15:27 – Problematika výživy dítěte v rodině, kde matka je vegetarián, a otec jí maso. Vegetariánství, omega-3 mastné kyseliny v rybím mase, zamoření rybníků, řek a moří.

21:09 – Jak řešit stravování dítěte z vegetariánské rodiny v MŠ (ZŠ), když školní jídelna vaří maso 3x denně? Nechat to být, nebo mu dávat jídlo s sebou a riskovat, že mu tím ublížíme?

23:17 – Komentář Tomáše Pfeiffera k článku „Covid urychlil boom bezmasé stravy, na pulty se derou neryby“.

26:42 – Mají rodiče dát pokřtít své malé děti, nebo ne, aby se v budoucnu mohli rozhodnout sami? Také o tom, zda je vhodná příslušnost k nějaké církvi.

33:09 – Je možné přeposlat energii jiné osobě, soustředím-li se na ni během obřadu? Jak mít během obřadu položené ruce? Oči zavřené, či nikoli? Příběh z praxe Josefa Zezulky.

36:13 – Hovořil jste o rezonanci jména a naší osobnosti. Jak ovlivňuje osud větší počet jmen, které člověk dostal při křtu? Vzniká tím úzké propojení s dušemi těch osob, a celého rodu?

37:39 – Jsem „obouruč“ (předělaný levák). Proč mám tuto možnost – používat častěji obě ruce? Chtěla bych jíst pouze plody (ovoce), nedělá mi dobře, řezat zeleninu nebo plít plevel, raději bych rostlinky nechala růst.

42:56 – Žijeme na pěkném místě, ale vedle závistivých sousedů, kteří nám ubližují (krádež, pomluvy, nenávist). Je řešením odstěhování?

44:37 – Šrí Ramana Mahariši (1879 – 1950): „Kdo jsem já?“ Tomáš Pfeiffer popisuje učení tohoto duchovního mistra (včetně své zkušenosti), setkání s jeho následovníky v Indii, svou vizi v šesti letech, dovedení k Josefu Zezulkovi.

58:23 – Rozloučení.


Přepis videa:

Vítám vás při naší sobotní přednášce Duchovní university Bytí. Máme krásnou sobotu a tak vás všechny vítám a začínáme. Budu se pokoušet odpovídat na vaše otázky, jak nejlépe dovedu, a vy si samozřejmě vytvoříte vlastní názor. Tak jako vždy.

 

DOTAZ: Postup vývoje bytosti. Jde vývoj bytosti vždy tou nejdelší cestou? Například od nejnižší bytosti, přes rostliny až k nejvyšší formě rostlin a potom do živočichů? Nebo je možné, aby se někteří živočichové začali vyvíjet i z nižších rostlin? Má-li nejvyšší forma rostlin požírat hmyz, měl být na planetě už existovat. Dá se používat analogie o vývoji lidských druhů?

ODPOVĚĎ TP: No, tak to se budu muset zamyslet, jak bych vám odpověděl. Ne nutně. Vždyť rostliny - saprofyté, kteří používají těla již žijících organismů, rostlin, můžou klidně existovat miliony let. A pak, v čase budoucím, se z nich vyvinou i ty rostliny, které se podobají řasnatce okrouhlolisté a mnoha jiným. Tedy naučí se lapat hmyz a ten stravovat. A to už vůbec nemluvím o "Adéle" - to je nejvyšší stupeň tohoto vývoje:) - a všichni jsme ho viděli, včetně dvou roztomilých detektivů. A teď k tomu vývoji. Je otázka, co chápete jako nejdelší cestu. I v cestě nevědomí - to znamená jako rostliny a zvířata, kdy ještě nezasahujete aktivně - se můžou jednotlivé doby, množství zrodů poměrně výrazně lišit. A je to tak v pořádku. Prostě každý pramínek té řeky života teče trochu jinou cestou. Někdy dokonce se zastaví v tůňce, kde nějakou dobu setrvává, jindy se odpaří a spadne do koryta v jiné části. Ale v pravdě musíte projít všemi stupni života, to znamená: musíte být rostliny, musíte být zvířata, musíte být lidé a musíte být také ti, kteří se nevtělují v poslední, čtvrté fázi. Odpověď je ještě důležitá v tomto: dokud je život v prvních dvou fázích, není možné to, nač se ptáte - tedy urychlení. Pakliže překročíte tuto hranici a stáváte se lidmi, potom už to teoreticky - teoreticky- možné je. Když jsem mluvil s profesory, kteří vykládají tisícileté poznatky velmi moudrých duchovních mistrů, tedy rišijů - profesoři véd to byli, kteří studují neobyčejně hluboce tyto filosofické texty - tak mi řekli, že díky Zezulkovi předkládám krátkou cestu. No jo, ale jedna věc je v té duchovní cestě, jak si něco vykládat, a druhá věc je, kolik z posluchačů ji bude schopno naplnit. V této době je to jeden z mnoha set milionů. Mluvím tedy o té nejvyšší formě krátké cesty - jste nezatíženi osudem, nemáte karmu, máte připravenou cestu k vysokým duchovním mistrům, kteří jsou jediní schopni překlenout vaše usilovné hledání a přehrabování a jsou schopni vás dovést během jednoho života na konec cesty. Musí to tak být, protože stejně, jako existuje od tohoto okamžiku pro nás, lidi tohoto druhu, ještě miliony životů, statisíce životů, tak musí existovat i cesta jen jediného života. To je ta dualita, to je ta dvojnost. Skutečně lze dojít z tohoto našeho lidského rodu na konec vývojové cesty. Ale jak jsem řekl, je to velmi obtížné, není to příliš pravděpodobné. Většina lidí má své naivní matoucí představy o sobě, o svém duchovním stavu a dalších věcech. Ale aby se naplnil skutečný uzavřený kruh cesty života, to je o něčem jiném. Dokonce ho nemůžete uzavřít ani jako lidé, tedy neuzavřete jej v této realitě, kterou všichni vnímáte. Uzavřete jej jinak, jiným způsobem. Jak? To se dozvíte, až tou cestou půjdete. Čili jsou tu cesty delší, kratší, je tu i ta nejkratší. To je pravda. A kterou půjdete, bude na Osudu a na Bohu - a na vás, protože cokoliv učiníte, bude se na vás vracet. Cokoliv bude těžké a špatné, vás bude brzdit. Cokoliv bude světlé a dobré, vás bude posilovat a urychlovat váš duchovní vývoj. Protože představte si, že z nějakého záhadného důvodu je jedním ze smyslů právě ten vývoj. Ne trvání v nevědomosti nebo v podobném stavu, ale vývoj. A k tomu směřuje vlastně veškerá snaha, která kolem vás je. Proto k vám přicházejí duchovní mistři, aby vám na této cestě pomohli. A to není proto, abyste vzývali někoho, něco, abyste byli zmanipulováni, aby vám byl vymyt mozek - nikoliv. Často ti, kteří v těchto případech mluví o této věci, vymývají sami mozky a mají mozek vymytý. Dobro existuje. Cesta k dobru rovněž. Nezapomeňte na to. A tak, než přijmete nějaké hloupé myšlenky, tak se napřed v meditacích hluboce zamyslete - a pak uvidíte, pro jakou stranu vaše srdce tepe. Uvidíme.

 

DOTAZ: Říkal jste dnes na přednášce, že je někdy lepší, než jít do přímého sporu, to naznačit ve třetí osobě. Mrzí mě to, ale nevím co tím myslíte?

ODPOVĚĎ TP: Proč by vás to mělo mrzet? Vždyť přece dobro se nedělá násilím. Vy nemusíte evangelizovat všechny názory kolem vás, které zde jsou. To by bylo poněkud podivné. Vlastně by zlo zvítězilo i u vás. A tak musíte pečlivě vážit, kdy a jak vlastně v té chvíli budete jednat. Když to bude opravdu na dřeň a bude to opravdu ohrožující a těžké, musíte jednat se vším důrazem možným, bez ohledu na cokoliv, protože dobro z toho plynoucí vysoce převažuje to, co by bylo spočinutím nebo nereagováním, či podobně. Na druhou stranu mnohdy jindy je nejlepší řešení nerozvíjet ten boj a je nejlepší řešení v klidu zůstat sám sebou a jít dál životem, ať kolem vás lidé říkají, co říkají, ať se stane, co stane. Ono mnozí by ve vás chtěli vyvolat pocit viny, chtěli by vás nějakým způsobem ovládnout, chtěli by, abyste jednali podle nich, abyste "panáčkovali" podle jejich vzoru - a je na vás, do jaké míry budete chápat, že je to třeba nutné, do jaké míry se tomu budete bránit. I to je jeden z úkolů života, který bude před vás postaven a budete ho muset vyřešit. Velmi mě učil můj učitel, pan Josef Zezulka, i v této oblasti, koneckonců. A dokonce nejednou jsem od něj slyšel jistý příměr - jednak říkal:"No, podívejte, Tomáši, já přece nemusím léčit a nemusím dělat jiné věci, není to moje povinnost, já to mohu dělat, pokud budu moci." A také říkal: "Podívejte, Tomáši, to máte jako s mravenci - máte v ruce cukr a jdete ho s láskou těm zvířátkům dát. Oni si chodí, odnášejí zrníčka, až se najednou objeví nějaká sekta, která vás začne do té ruky kousat. Tak co uděláte? No prostě tu ruku zavřete a jdete pryč. Vy nejste povinen proto, že máte cukr, si nechat tu ruku sežrat." A ještě jeden příměr - říkal, že když hodně prší, tak není špatné se schovat pod okap. A že by bylo poměrně nerozumné setrvat na tom dešti. Rozumíte? Takže nějak tak. Čili kdy a jak - to je právě to vaše rozhodnutí. Moudrost je vždycky velmi jednoduchá, ale je nesmírně složité ji správně naplnit.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Například příklad z vašeho života...

POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI: Podívejte, to máte tak: když někdo přede mnou se bude vyjadřovat k mému učiteli, kterého jsem poznal jako nejodpovědnější osobu svého života, v despektu - například řekne, že Zezulka je bl- a další tečky, tak se usměju a řeknu: "Je to váš názor. " Když by někdo chtěl ve jménu Zezulky vytvářet svoji vlastní verzi, nad to ještě chybnou, pak jsou někdy chvíle, kdy musím - jako ten, který byl pověřen ochranou té filosofie a nauky - musím se zamýšlet, co mám udělat. Takže třeba tak.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Zda to není podlost a neupřímnost a nečestnost a úskočnost a zbabělost?

POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI: To je váš názor, to už si musíte promyslet sami, jestli to tak je. Protože odpovědnost nese každý jeden z nás před Bohem - ne před vámi, na to jste příliš malý. Ale před Bohem, to je jiná, tam se vždy ptám, je-li to tak správně. Dejte pozor, aby vaše vnitřní agresivita, která byla způsobena mnoha úrazy - které jste udělali ve výchově, ve vývoji, kdekoliv - vás nevedla více, než je zdrávo.

 

DOTAZ: Mám dotaz ohledně vašeho odpovídání na dotazy od posluchačů. Vždy vše, co říkáte k tomu určitému dotazu, patří vše k tomu dotyčnému člověku? A ještě k němu třeba se naladíte tak, že je to pravda? Jste jasnovidný? Nebo zas to "blbé" duální, že jak u koho, jak u kterého dotazu - a pak to už ten dotyčný musí poznat sám? Nebo prostě někdy mluvíte obecně o tom člověku?

ODPOVĚĎ TP: Ne. Ne o tom člověku. Vy si opravdu myslíte, že kdybych byl jasnovidný, že vám to řeknu? A proč? Z jakého důvodu? Jestli jsem nebo nejsem jasnovidný, je naprosto vedlejší. Je důležité, co říkám, je-li to pravda - a to posoudíte zas jen a jen vy a nikdo jiný. Podle svého, já vím. Pro někoho jsem "Blábolil", který tady lidem blbne hlavu, pro jiného jsem vítaným zdrojem inspirace pro vlastní přemýšlení. Zas je to, jako vždycky, v tom duálním světě, který jste označila jako "blbé duální". No, víte, to je dost velká - dost velká věc říct, že je dualita "blbá", protože díky dualitě jste tu vy a je tu i váš dotaz. Nebýt toho, že se prazáklad rozdělil, tedy duálně, na první dvě části a ony opět na další dvě části, tak byste tento dotaz nemohla položit. Sama sobě - my všichni jsme jedno: vy jste Bůh, já jsem Bůh, všechno je Bůh - ne ve smyslu dokonalosti, ale ve smyslu části Boží. Takže kdykoliv řešíte anebo nadáváte na někoho jiného, tak nadáváte na sebe. Hodně štěstí.

 

DOTAZ: Dobrý den, mám dotaz - vegetariánství u dětí. Jsem vegetariánka přes 20 let, manžel není, jí maso jen v práci a čím dál méně. V těhotenství jsem maso nejedla, vše bylo v pořádku. Když se narodila dcera, tak jsme se s manželem domluvili na kompromisu: maso jíst dcera nebude, ale pro "jistotu", maximálně tak dvakrát do měsíce, malý kousek ryby kvůli Omega 3.

ODPOVĚĎ TP: To je "úžasná" věc, ty Omega 3. Vzbuzuje to ve mně, upřímně řečeno, velmi často velký úsměv. Ale pojďme dál.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Dávám úplně miniaturní, aby byl muž spokojen. Dcera jí jinak hodně zeleniny, mléko i vajíčka. Má pět let a dosud nebyla s ničím nemocná, prospívá takto perfektně. Přesto i ten miniaturní kousek ryby bych ráda přestala dávat, ale Omega-3 - kvůli vývoji mozku? Je to opravdu nutné? Co si myslíte? Nebo to už mám tak nechat, až dcera bude starší, nechat si ji rozhodnout z duchovního hlediska samotnou? Opravdu nikdy žádné jiné maso neměla a vůbec nechybí.

ODPOVĚĎ TP: No jo, ptáte se moc brzo, přátelé. Víte proč? Protože v této chvíli výživová věda ještě příliš nepostoupila, a tak vám mnohdy radí naprosto destruktivní věci. A společnost to přijímá a je přesvědčena, že je to tak správně. Kdybyste se zeptala svojí babičky nebo dokonce prababičky, tak by vám určitě vysvětlila, že to dítě, s prominutím, "zblbne", že nebude růst a že bude žít dalších 15 let a pak zemře. Tak to byl názor babiček. No tak váš muž, zaplať Bůh, už se spokojí jen s tou malou částí. Ale je to vaše odpovědnost, jako rodičů. V této chvíli za ni nesete odpovědnost oba dva. Každý z vás má tedy právo do tohoto zasáhnout. Až se stane ta dcera dospělou, tak skutečně bude jen a jen na ní, jakým výživovým doporučením - nebo svému citu, hlavně - se poddá. Samozřejmě, že ten miniaturní kousek ničemu nepomůže, ale také mnoho neuškodí. Protože speciálně rybičky jsou svým způsobem na tom stejně jako ostatní masa, dokonce ještě hůře, z hlediska tedy rakoviny. Ale to už je mnohokrát zapomenuto. Teď jste objevili, že tedy červená masa jsou kancerogenní jako azbest a ještě před delší dobou jste objevili i něco podobného u bílých mas. Kampak tečou ta pole? Do rybníčku, viďte? A tak máme teda rybníčky, které jsou plné "Omega-3" - nevím čeho. Kampak tečou naše řeky, které svádějí všechny naše výlevky, pračky, průmyslové podniky... a tak dále? Myslíte si, že nějaká čistička vyčistí chemii? Ani náhodou. Nevyčistí ani zbla. A tak dnešní Vltava je plná léků a dalších látek - a ne jenom ona. Rybičky žijí většinou tam, kde se mohou uživit, viďte. Kdepak to asi je? Co myslíte? No, ale to je vedlejší. Takže budete muset s tím manželem najít kompromis, jinak to nejde. Každý z vás má svaté právo, neb jste oba dva rovnocenní rodiče. A pak záleží na té dceři - záleží na jejím zrodu, na jejím duchovním vyspění - je-li na počátku lidských cest, bude mít jiné zájmy, je-li duchovně již nebo lidsky vyspělá, pochopí to dokonce sama, aniž by kdokoliv co říkal. Je to totiž naprosto přirozené. Duchovní lidé nezabíjejí. Nikdy. No, chápu, že to bude pro vás obtížné se dívat na tyto věci nebo to připravovat, ale jiná cesta není. I když muž váš jí maso, tak mu ho prostě musíte udělat. Jenom ho nemusíte chutnat, jako vegetarián. Pokud bude chtít, tak jeho chtění musí být naplněno, aby to odžil a aby nakonec, po mnoha životech, pochopil a začal se měnit. Je to o bolesti, je to o hrůze, je to o člověku nepřístojném chování - člověk je býložravec, všemi znaky, ale než to pochopí v této době člověk, to ještě chvíli bude trvat. Tak si na mě vzpomeňte za nějaké desítky let. To já už budu pod drnem a tady budou všichni vědět, jak to je. Všichni budou kázat ze svých kateder, jak je člověk postaven a co má jíst a co nemá jíst. Budou to znát. Ale až za ty desítky let. Tak mějte to jako můj odkaz - když mám být osobní.

 

DOTAZ: Ve městech už je situace stravování ve školkách a školách jinde lepší, na menších městech, ve vesnicích je to stále stejné - maso většinou třikrát denně. Mělo by smysl dítě v takovém prostředí vyčlenit, dávat mu například vegetariánské svačiny s sebou? Neublížili bychom tím více, než kdyby tím prošlo a v dospělosti se samo rozhodlo?

ODPOVĚĎ TP: To je otázka zase velmi složitá. Šikana je na každém rohu. Někdy je to šikana i zdravotnická - když řeknete často ve zdravotnickém zařízení, že jste vegetarián, od té chvíle veškeré vaše nemoci jsou z toho, že jste vegetarián, samozřejmě. A někdy, v těch nejhorších případech, to může i trochu změnit přístup toho, kdo vás ošetřuje, k vám. Vždyť přece on dělá tyhlecty věci, no, tak co se diví, patří mu to. Ale tak to samozřejmě nemůže a nesmí být. Ano, vy máte české informace, jste v malinkém rybníčku ve středu Evropy, který je pohříchu vždy zatížen -ismy. A tyto -ismy, speciálně v české kotlině, jsou velmi výrazné. Já se účastním celosvětových konferencí, kde vystupují velmi významní vědci, profesoři, kteří popisují třeba stav v oblasti výživy u dětí, u veganů, vegetariánů a tak dále. V některých zemích se již rozjely výrazné a masivní výzkumné programy, které probíhají - a já vás s nimi seznámím, až přijde čas, protože jsem vlastně byl u zrodu těchto aktivit a mají na tom hned několik univerzit svůj podíl v těchto zemích, není to jen otázka jedné univerzity a jednoho člověka. Jenomže o tom se u nás nedozvíte. V této chvíli začíná velmi stoupat - tady mám třeba článek, který jste mi napsali a žádáte komentář:

 

DOTAZ: Covid urychlil boom bezmasé stravy a na pult se derou ne-ryby.

ODPOVĚĎ TP: Ano, je to logické, protože ten proces infekce, do určité míry, také může souviset s vaší stravou. Vzpomeňte na to, jak se šířil třeba Covid v některých masokombinátech. A tak dále. Ale to není jediné vysvětlení, bylo by to příliš zkratkovité a příliš primitivní, je to složitější, jako vždycky. Začíná se - začíná se vlastně rozvíjet trh s těmito potravinami, a to velmi výrazně. Takže když se podíváme:rostlinné alternativy v milionech Euro - tak já nevím - v 2018 to bylo v komoditě maso 800 milionů Euro, dnes mluvíme o nějakých, řekněme, skoro 1500 milionech Euro produkce. Je to prostě trend celosvětový. Boom rostlinné stravy je skutečně faktem. Zatím ještě ne u nás, jsme zatím několik let za světem, někdy až desetiletí, ale zanedlouho i toto přijde k nám, a to jak po stránce tedy té odborné, tak i po stránce, řekněmež, obecné. Takže když se podíváme na celkové prodeje, už ne po komoditách, tak můžeme třeba vidět, že 2018 se tu udává, řekněmež, nějakých 2,3 miliardy Eur v prodejích a v roce 2020 už jsou to čtyři miliardy. To něco vypovídá, rozumíte? To je obrovský skok. Čili velmi výrazně se mění stravovací návyky Evropanů. A to se někde musí projevit. U nás ne, určitě, ne tolik, ale v okolních zemích, které jsou více informovány a mají otevřenější vědu, již ano. Takže ano, je to pravda, a tak zanedlouho už nebudete za zločince, který škodí. Přispěje k tomu i ta studie university, která se právě nyní provádí a která přinese opravdu velké množství dat. Ale více o tom teď nechci mluvit, neb jsem slíbil, že to zveřejním až v další fázi. Byl bych rád, kdybych tyto programy také přinesl k nám, do České republiky. Velmi rád bych spojil odpovědné činitele, a to jak na úrovni tedy politické, tak i na úrovni zdravotní. Je ale otázka, jestli o to bude mít kdo zájem.

 

DOTAZ: Křest dítěte. Sama jsem byla pokřtěná jako novorozenec, dnes nevím, zda mi to bylo - či ne - ku prospěchu.

ODPOVĚĎ TP: kdykoliv se lidé obrací k Bohu, a dělají to jakkoliv špatně, je to pořád lepší, než když se neobracejí. A tak sám ten křest je, svým způsobem začátek - výrazem spíše vašich rodičů - a později přichází tedy to vědomější rozhodnutí. A tak nedaleký kostel svatého Petra, na kterém v průčelí je Ježíš, který předává klíče svatému Petrovi, byl tím místem, kde jsem jako mrně řval, když mě ponořili do křtitelnice. A rozhodně z toho nemám žádné ujímání, přátelé. Takže musíte sami rozhodnout.

 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Mám čtyři děti, z toho dva syny, již dospělé. O Bohu, Božích zákonech a jeho synovi, Ježíši Nazaretském, principech pravdy, lásky s nimi hovořím, čtu jim nádherné knihy - Na křídlech od pana Antonína Mareše - Ježíšových posláních, o jeho čistotě, lásce, moudrosti. Kdykoliv jsem o křtu uvažovala, přišlo mi automaticky, že pro něco takového by se měl člověk vědomě rozhodnout sám.

ODPOVĚĎ TP: No, do určité míry ano, v jisté době. Ale zase na druhé straně, když člověk je, řekněmež, tím rodičem a dostal ten dar toho dítěte, tak pro něj podle svého přesvědčení a své vlastní filosofie chce samozřejmě udělat to nejlepší. A pro řadu lidí je to tedy třeba to přislíbení toho nového človíčka té duchovní cestě. Ono se to pak většinou trochu zvrtne, ale to už nechejme stranou. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: V Boha věřím, mám to i ve svém jménu - Bohuslava, nikdy jsem však nepotřebovala ani žádné komunity, ani církve a kostely, mám to od narození v sobě. A Bohoušek ze známé české komedie odpověděl lékařce bravurně. Jde asi o to, že nevím přesně, jedná-li se o hru ega, při mém rozhodování, či výčitky svědomí, že jsem je pokřtít nedala. Děkuji za vše.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to všechno se samozřejmě objeví. Zcela samozřejmě. A tak tady zase já se necítím být svrchovaným soudcem, to musíte rozhodnout sama. Myslím si, že je-li tu formální obřad, je tu ještě neformální obřad - ten činíme svým životem. Představte si, že jste v místě, kde nemají křtitelnici žádnou, kde dokonce nemáte ani možnost jinou. Budete Robinson Crusoe s nějakou "Pátkovou" na opuštěném ostrově - a co potom? Naprosto bezvýchodná situace. Kolem nanejvýš opice a to je všechno. No ale přesto budete Boží dítko a bude kolem vás jistě sdostatek Božího slitování a milosti. Co se týče těch církví - lidé, zvláště v Čechách, po staletých zkušenostech, zaujali k církvím poměrně vyhraněný postoj. A - to je úplně jedno, protože co je, to je. Církev, to je něco jako les. Jednotlivé stromy se o sebe opírají a pokud je nenapadne kůrovec, tak je všechno v pořádku. A ta druhá cesta, to je cesta osamělého krásného rozvinutého stromu v poli, kde kolem není nic, a všichni traktoristé ho objíždějí, kupodivu, a nechají ho tam růst. Jedno i druhé má své výhody. To druhé, to je svoboda. A to první je vzájemnost. A tak pro každého z lidí, podle jejich stavu vývoje, je vhodná jedna, druhá nebo jaká jiná cesta. Je to tedy v obou dvou případech naprosto geniální a zároveň naprosto hrozné - podle toho, jak se to vede. Není nikde psáno, že společenství musí být jen zlo. To si představují ti, kteří nejsou příliš inteligentní - promiňte mi to, že to tak říkám, ale je to tak. Protože jen člověk velmi neinteligentní přenáší jednu věc na druhou, aniž by pro to byl důvod. A tak dokonce i tam, kde se staly velké škody, křivdy a chyby, musíte stále ještě v milosti mít i tu stranu, že vývoj je, že se vše napraví postupně, že lidé pochopí - anebo příslušná věc zanikne, protože už nebude mít v Osudu dalšího pokračování, protože sama jest chybná a špatná. To ale neřeší lidé, to vyřeší Osud sám, nebojte se. A tak někdy v tom postoji je velká, řekl bych, sebestřednost a velmi patologická představa o sobě samém. Ten, který nedospěl do stádia rozvoje vysokého, bude jen velmi těžko hledat cestu. On potřebuje pomoc. Stejně jako učitel vás učí ve škole, abyste se naučili číst a psát a všechny ostatní důležité věci - a někdy i nedůležité - tak i v duchovní oblasti je nutný učitel, který vám pomůže na vaší cestě za vzděláním, za vývojem. No a organizace, které se takto tvoří, jsou zcela přirozené, protože chcete-li něco odpovědně a vážně dělat, tak to nemůže být jenom takové "hej - počkej". Ale taky může. To je ten svět krásný, viďte, všechno je možné. Pojďme dál.

 

DOTAZ: Zda je možné energii přeposlat jiné osobě? Soustředíme se na ni během obřadu, například z důvodu léčení. Prosím ještě, jak během obřadu mít ruce položené, oči zavřené, či nikoliv?

ODPOVĚĎ TP: To je naprosto na vás. A nikdy to nedělejte, prosím, varuji vás před tím. Nesmí se to dělat. Proč? V podstatě je to tak, že do toho proudu vložíte sama sebe. Ale vy přece nejste ten, kdo má za úkol ve svém životě toto činit. A to je velmi nebezpečné. Vytvoříte odtok, který už nebudete regulovat a bude stálý, i když často malý, a bude vás oslabovat a nakonec vás může i velmi těžce poškodit. Zároveň tím, že energie přechází přes vás, do ní zakládáte své vlastní komplexy. A upřímně řečeno - proč tedy je potřeba tak důsledně dbát na určitá pravidla v těchto oblastech? Zase najdete mnoho lidí, kteří to budou popírat, to jejich právo, ale všechny velké léčitelské směry, fakulty ve světě i kdekoliv, měly některé základní charakteristiky - ne takové to strejcovství "já pán - ty pán" - já to do něj napral - nic takového. Čili určitý stupeň - vědomostní - vědomí. Není-li tomu tak, dochází ke škodě. Když dáte svíčku do lucerny, tak bude výsledek takový, jaká bude mít lucerna sklíčka. Bude- li červená, bude tam červená, bude-li zelená, bude svítit zeleně - a tak dále. Víte vy, kdy má být která síla použita? Myslím si, že ne. Tak opatrně s tím. Bude to pro vás - Zezulka mi povídal třeba příběh, který se podobal tolika jiným lidem, ze zkušenosti, za ta desetiletí: je léčen lékař, docent medicíny, je léčen, cítí, vnímá léčbu - byl velmi citlivý, takže to bylo v pořádku. Měl vlastní přesvědčení. Přichází domů a hned první, co udělá manželce, dítěti - "Podívej, mně taky hřejou ruce". A skutečně mu hřejí. Je tu jediná vada: to není jeho síla, ale je to síla, kterou byl naplněn při léčbě Zezulkou. No, jak to dopadne? Tak se naučí tu sílu vydávat, postupně klesá - nemůže být pořád napojen - a nakonec z toho může být i nemoc. Tak opatrně.

 

DOTAZ: Na přednášce jste hovořil o rezonanci jménem naší osobnosti. Zajímá mě, jak ovlivňuje osud větší počet jmen, které člověk dostal při křtu? - TP: Jo, Chuan Rodrigéz Aldana a tak dále.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Bývalo běžné mít dvě křestní jména, ale tři, čtyři i sedm? Byly vybírány podle jmen blízkých příbuzných. - TP: No, Sigurdsson, třeba. Syn toho... figurka. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Vzniká tím úzké propojení s dušemi těch osob a celého rodu? 

ODPOVĚĎ TP: Do určité míry. Ale hlavně je to výraz opět podoby té osobnostní charakteristiky, která zde je, a proto dokonce někteří lidé během svého života usilují o to, aby si změnili své příjmení, někdy dokonce i jméno. Je to výraz, řekněme, právě těchto pochodů. Často je to v plném souladu s tím, jak se odvíjí vlastnost toho člověka. Takže - jak kdy.

 

DOTAZ: Jsem, jak jste říkal, "obojruč" - různé věci dělám pravou i levou rukou. Píšu jen pravou - jako předělaný levák. Proč mám tuto možnost používat častěji obě ruce? Ještě druhý dotaz: několikátý rok mám v hlavě myšlenku, že by mě vyhovovalo jíst převážně ovoce. Říkal jste, že tělo si řekne, co potřebuje. Je to trochu potíž, ovoce je drahé na každodenní stravu. Občas piji 100% džusy. Nedělá mi zrovna dobře řezat zeleninu nebo plít plevel či protrhávat mrkev, raději bych rostlinky nechal růst. Uvažuji o tom, že bych jedla především plody, tedy nejen ovoce, ale i rajčata a papriku - nic, co bych musela zničit. Potíž je v tom, že manžel je sice taky vegetarián, ale nemá problém jíst vše. Já sním bez problémů sýr, vejce, ale nerada trhám či krájím například mrkev a celer. Děkuji za vaši práci.

ODPOVĚĎ TP: No, zdravím vašeho manžela a pojďme dál. Tyto myšlenky, při vašem uvažování v této oblasti, pravděpodobně napadnou každého. Je to přirozené, opět. Když pochopíte, co je to život, začnete vnímat život mnohem detailněji. Pochopíte, že i rostlina má své "jsem" - svůj pojem vědomí - úplně stejný jako vy. Pochopíte, že když utrhnete mrkev, vyplejete svůj záhonek, že ničíte vlastně druhé bytosti v jejich hmotném zrodu. No, to je všechno pravda, jenomže je tu i druhá pravda: stejně jako každý tvor je posazen do přírodního rámce tak, aby zde plnil svoji úlohu. A tak ten kojot má nezadatelné právo na těch prériích honit gazely, či koho, a dohnat je, zakousnout a sežrat. A má k tomu dokonce něco jako lovecký pud - to mají také někteří lidé vyšších už zrodů, taky mají lovecký pud: ten vnitřní pocit, když někoho honí, zabíjejí... a tak dále. Zas to není jednoduché. Když jste zničili celý přírodní koloběh, pak musíte pečovat o vše - tedy i o množství těch zvířat, aby se nezničily. No tak, co k tomu říct dál? Budete si muset o tom přemýšlet. Můžete být fruktarián, tedy jíst jenom ovoce - je to drahé, jak říkáte, to je pravda. Záleží na tom, co vám bude říkat váš život, váš člověk. Duchovní mistr mého přítele, duchovního mistra - je jedním z mnoha duchovních mistrů, které jsem potkal - no tak ten jí za den těch 4 až 5 rozinek a 5 kešu oříšků. No, tak tady by to bylo v pořádku, co říkáte? Nikoho dokonce ani nezabil. Plody, které slouží na to, aby je někdy někdo spapal a pak roznesl semínka - tedy rozinky - plody, které mají sloužit témuž. Mimochodem kešu oříšky, to je vám zvláštní strom nebo keř, nebo jak to nazvat, ale rozhodně to vypadá velmi kuriózně. Než jsem je poprvé uviděl v Indii, tak jsem si myslel, že to má nějakou vcelku normální formu. Nemá. Je to krásné, má takové jako sukýnky - no, třeba to někdy uvidíte. Čili budete to muset promyslet. Ne každý. V této chvíli, z pohledu duchovního, jest už velké vítězství, že nezabíjíte těla tvorů a jako živočišný druh nebo teda lidský druh přesněji, máte určité spektrum, které patří jakoby do vašeho portfolia. Přesně stejně, jako tomu šakalovi patří ta gazela nebo někdo jiný. Když tedy vykonává ten proces, který udržuje život toho šakala, tak vykonává to, co není ani v nejmenším negativní či špatné. A tak i vy - když vykonáváte to, co je vlastní vašemu druhu, tak neškodíte ani v nejmenším. Tak to je. Takže, zkuste si to nějak promyslet. Zdravím manžela.

 

DOTAZ: Žijete vedle závistivých sousedů, kteří ubližují. Jde i o krádež, pomluvy, nenávist. Místo nám je líto opustit, protože jsme ho třicet let budovali a je u pěkné přírody.

ODPOVĚĎ TP: Tohle je příběh mnoha. Kdybyste žila v Americe, tak by se vám mohlo stát, že tam dojde na střílečku - tam se hodně často střílí - viděli jsme takové případy. Přesně stejně - závist sousedů, často neopodstatněná, nebylo co závidět. Proč člověk překmitne do závisti, místo aby s radostí pozoroval, že někdo má úspěch? Rozumíte? Vždyť přece z toho můžete mít radost, že se někomu daří. Je to i vaše, je to i váš úspěch. Ale jsou lidé - a není jich málo - kteří když vidí cokoliv, co je přesahuje, tak se pustí do zuřivé nenávisti a aniž by věděli proč, se snaží toho druhého co nejvíce poškodit - pomluvou, jak píšete, i jinými způsoby. No, je to těžká osudová zkouška, životní zkouška. Bez znalosti případu těžko odpovědět. Ano, jsou chvíle, kdy je možná na místě místo opustit, ale ty jsou vzácné. Většinou je to výzva k řešení, tedy pokusit se tu věc vyřešit - neříkám vám jak, to může být velmi různé.

 

DOTAZ: Maháriši říká:"Bez ohledu na své osvojené způsoby se musíte vrátit k "já". Proč tedy jako "já" nepřebývat tady a teď? Nemá cenu usilovat o to, co není stálé, jste "já", už jím jste. Meditace je vaše pravá přirozenost. Už nyní tomu říkáte meditace, přestože vás ruší myšlenky. Až budou tyto myšlenky rozehnané, zůstanete sami, ve stavu bez myšlenek - a to je vaše pravá podstata."

ODPOVĚĎ TP: Maháriši byl můj první skutečný duchovní mistr a musím říci, že vlivem těch, kteří překládali a zapisovali, nebylo plně pochopeno, co Maháriši říká. Jsou lidé velmi vyspělí a jsou tu ostatní lidé. Bývá velký problém, aby pochopili, co vlastně ti velmi vyspělí říkají. Vědomí je možno chápat také jako předmět myšlenky. Když jsem ten rok meditoval s Mahárišim, abych po tom roce tedy - jak se říká, že štěstí sedne i na na toho vola, s prominutím - tak když jsem po tom roce dostal od Mahárišiho odpověď - a já ho viděl v šesti letech, kdy mě vlastně jakoby poprvé přivítal do světa, než přišel Zezulka, Maháriši měl první práci u mé bytosti - a tak jsem díky té milosti dostal odpověď, po tom roce těch meditací, no a ta odpověď nebyla taková, jak je zde psáno. To není o tomto. Je to jiné. Všechny povídky, všechno povídání je sice nutné proto, abyste se nasměřovali, pak musí přijít ta realita - a to není povídání. Maháriši vám chtěl sdělit, že musíte ovládnout myšlení tak, aby vás nerušily jiné myšlenky a že musíte mít jen tu jednu myšlenku a touhu pochopit: "Kdo jsem já?" Ale i to vyžaduje nasměřování. Pokud zrušíte myšlení tak, jak si představujete, nebude tam ani myšlenka o tom: "Kdo jsem já?" Chápete to? Jistěže mnoho lidí hledá cestu i skrze Mahárišiho. A jisté je, že to ne vždy jsou jeho cesty, tedy takové, které by on vám doporučil. Je to osobní. Je to o vašich představách, stavech, schopnosti chápání. Chcete-li jít s duchovním mistrem, tedy nedbejte na to, co o něm ostatní říkají, dokonce ani tolik na mnoho jiných věcí, ale zkuste pochopit podstatu tohoto děje - a pak to bude už blízko. Možná tedy mnozí z vás v téhle chvíli usedají ve svém klidu a ptají se. Z mého pohledu dnešního, kdy jsem veden svým mistrem, bych to řekl ještě jinak: Maháriši přinesl mistrné a brilantní duchovní praktiky. Toto praktikum se nachází až po první části cesty. V Indii byla situace poněkud snazší, protože způsob vnímání a myšlení indické společnosti je zcela jiný než u Evropanů. Evropané potřebují projít určitými fázemi počátku, v kterých zapracují na tom, aby to otevření mohl být plnější. To jsem poznal až u svého učitele milovaného, on mně to vysvětlil a dal návody - jak a kdy. Je to cesta lásky, ale trochu jiná než "objímač" na rohu. Je to vnitřní cesta. Jako každá vnitřní cesta není mnoho navenek vidět. Potkáte člověka a bude vysoce rozvinutým duchovním mistrem, ale zpravidla to nebude ten, který to o sobě říká. Takže opatrně. Můžete dostávat různé - různá jména, někdy jim nemusíte ani rozumět. To se mi stalo v Indii, když mi začali říkat svámidží a jinými jmény. Já jsem nechápal, co to znamená, už jsem tam dlouho nežil, pochopte. Bylo to zvláštní. A tak svět ducha je otevřen vám všem. Vyplatí se být odpovědným, pozorným, klidným, bez obav přehnaných - a s obavami nutnými, protože obé má své místo. Později jsem pochopil, jak velkou roli hraje v duchovní oblasti strach. Jak mnoho lidí se bojí udělat ten krok, který překročí tu rovinu všednosti toho našeho světa, myšlenkového světa a který je vstupem do světa jiného. Stejného, v stejné části, protože svět myšlenky i ten svět druhý je v jednom prostoru, není to oddělené vesmír, je to jen jinak chápáno jinak vnímáno, jinými nástroji. Takže hledejte, pracujte - a uvidíte, že cesta se najde. Mahárišiho zmiňuji ke své osobě zejména proto, abyste si uvědomili, jak je to šíleně nepravděpodobný příběh: je hluboký komunismus, všechny duchovní knížky sbírá státní tajná bezpečnost, jak jen se k nim dostane, i prostřednictvím svých informátorů či agentů, a najednou k vám přistane knížka, která vás osloví a vy začnete to "něco" vykonávat, aniž více pořádně proč. Nemáte žádné duchovní zázemí, nemáte žádné rádce - nic. No a tak se rozhodnete. A vy nakonec tu odpověď dostanete - v této fázi. V této fázi! Vždyť to je přece nemyslitelné - kolem vás je vědecký materialismus, na školách vás něco učí, všichni to mají jasné - skoro všichni - a najednou se vám tedy zjeví v Praze Maháriši. Co to je? A to ještě netušíte, že za nějakých 20, 30, 40 let stanete v místech, kde žil, s jeho následovníky, s kněžími, na nejvyšším posvátném místě tam. Účastníte se jejich bohoslužeb, spíte s kněžími v chrámu, který je dírou v zemi přikrytou plachtou, a přesto je nejmajestátnější, jaký si umíte představit, a rozdáte sušenky a tulíte se s nimi, protože je děsná zima. A tak přežijete noc, aby ten kněz kolem vás proběhl po skále šestimetrovými skoky, zdánlivě bez gravitace... a tak dále. To jsou věci, které netušíte. Potkáváte mnichy, kteří zde jsou. A nakonec se dozvíte od jednoho, který uměl dokonce pár slov česky - říkal:"Podívej se, já jsem tu 17 let. 17 let pracuji. A to, co mi říkáš, tu odpověď, tu znám jenom z knih." A já jsem mu říkal, že nemusí být smutný, že to je naprosto tak správně a že není o nic lepší nebo horší, má-li tu odpověď nebo nemá-li - tedy v tom stupni. Zase: v tom stupni! No a tak dále. A tak ten život se valí a vy nevíte. V šesti letech potkáte Mahárišiho, který sedí na židli s vysokým opěradlem v obilném poli a něco vám telepatií sdělí. A vy nevíte ještě pořádně ani co, ani kdo to je. Vy jste ho po x letech poznali v chrámu, kde měli výstavu jeho fotek - a to byl přesně on. Tady vidíte, jak ten osud má svoji logiku, má svoji cestu a je mu houby, jestli to víte nebo nevíte anebo... a tak dále. Prostě je to cesta, která je připravena. V životě by mě nenapadlo že zažiji to, co mi bylo dáno zažít. V životě ne! Tím nejvyšším je samo přiblížení se k Zezulkovi. To mi přišlo tak... bez mého chtění... dokonce ještě, když mě pozval k sobě - on mě pozval, aby mně řekl, že mám nadání, že musím složit slib, chci-li, a půjdu dál. No tak já jsem v prvních chvílích vlastně vůbec netušil, kdo to přede mnou je a díval jsem se na něj tak jako trošku - no... Ale byl jsem k němu doveden, rozumíte? Proč jsem zrovna na té vysoké škole dělal? Byl jsem tam zaměstnán. A proč zrovna sekretářka naší katedry, z mnoha jiných kateder, šla dělat sekretářku profesorovi Kahudovi? A proč zrovna jsem byl přítomen tomu výzkumu, který tam dělali a já tam potkávám Zezulku? Rozumíte? Každý krok z těch částí v tom životě byl vlastně téměř nemožný. A přesto se stal. Říkám vám to proto, abyste měli důvěru v život - dostanete všechno, co potřebujete. Bude to pro vás velká jistota, až to pochopíte. Do té doby budete ukrutně sami, budete plni strachu a obav. No, trochu se bát musíte vždycky, ale když je ho moc, tak je ho moc. Čili na duchovní cestě, když dojdete k těmto otevřeným dveřím, mnoho lidí se najednou zalekne a cukne, vrátí se zpátky, protože vstupují do oblasti, s kterou zatím neměli žádnou zkušenost. No a to ještě musí být ta správná zkušenost, pozor na to, přátelé.

Tak hodně štěstí, ať se vám daří a zase v pondělí, tuším, budeme mít pokračování našich přednášek.

 

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.