www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 10. 10. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 10. 10. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

16:17 - Uvítání.

16:34 - Jak bude vypadat vrcholek doby odstředivé, až přejde krize a odstředivé učení bude na svém vrcholu? Dá se říct, že se lidstvo vyvíjí společně v nějakém vývojovém průměru?

27:38 - Halo efekt, ten kruh okolo slunce má nějakou duchovní spojitost s něčím? Nyní jsem něco podobného viděl ve filmu o zjevení Panny Marie ve Fatimě.

28:49 - Onkologicky nemocnému dítěti byly doporučeno, aby konzumovalo co nejvíce klobás a šunky. Pacienti prý mají spálené chuťové pohárky a je prý lepší, aby konzumovali toto, než aby byli na nitrožilní výživě. Jaký je prosím Váš názor?

35:09 - Co musel provést člověk ve svých minulých životech, že si v dalším životě vybírá osud, kde propadne alkoholu? A kolik životů v tom může ztrácet čas?

40:20 - Rodí se do pozemského těla celý duch nebo zůstává část v nevtělené formě? Je možné, aby duch spojený s tělem žil zde na Zemi a zároveň na onom světě, komunikoval s osobou, která například zemřela?

43:15 - Kam vlastně došel Buddha?

45:03 - Jaký máte názor na společenství Bruno Gröninga?

45:57 - Lidé začínají podléhat strachu o svou budoucnost a mění své návyky a podmínky, aby byli soběstační. Vznikají oddělené skupiny. Vytvářejí protiklad proti současnému stavu společnosti, je to vlastně únik?

54:40 - Nastala celospolečenská změna? Je nutno měnit sebe sama zevnitř?

1:00:22 –Je součástí nehmotného života práce se zhmotněním nebo rozhmotněním pro vyspělejší duše? Psychická chirurgie.

1:12:24 - Duchovní rozloučení.


Přepis videa:

Vítám vás při dnešní online přednášce Duchovní university Bytí. Začínáme, dotazy a podněty mám tady. Budu reagovat jak nejlépe dovedu, ale vy sami si uděláte svůj názor a svoje "přemýšlování". Tak, jdeme k prvnímu.

DOTAZ: Jak bude vypadat vrcholek doby odstředivé, až přejde krize a odstředivé učení bude na svém vrcholu? Dá se říci, že lidstvo se vyvíjí společně - v nějakém vývojovém průměru? Jinak děkuji za online přednášky, které díky tomu můžu postupně (někdy i opakovaně) poslouchat.

ODPOVĚĎ TP: Děkuji, zkusím odpovědět. No, ten vývoj - jako vždy - má napravo, nalevo a všechno mezi tím. Mohlo by se stát, že doba odstředivá (která je opakem naší doby) bude stejně patologická jako ta naše, pokud lidé neudrží rovnováhu. Pak se obtiskne tato nerovnováha i do jejich společenského zřízení, do jejich životů, do jejich zdraví a bude to stejně katastrofické jako dnes. Doufám, že k tomu nedojde. A tak Vy se mě samozřejmě ptáte po světlých zítřc... (No, to je hrůza. Zítřc... Já to neřeknu dneska.) Takže, to jistě nás všechny těší a doufáme v to. A tedy v čem bude jiná? Pravděpodobně nebude tak zaměřená na úspěch z hlediska egoistického - tedy abych já vyniknul, abych já shromáždil něco nebo abych někoho třeba i jaksi obral nějakým způsobem. Asi by v té době nebylo možné, aby člověk zneužil nějakou situaci, která je zdánlivě výhodná pro jeho prospěch - prostě by to nemohl udělat. Nemohl by třeba nasadit nějakou cenu, která by byla šílená a přitom by likvidovala jeho další bratry a sestry, protože by mu to prostě jeho svědomí a jeho morálka nedala. Bral by si tolik, kolik bude normální, kolik je potřeba (i pro jeho vlastní zajištění), ale nikdy by nezneužil tuto věc ve smyslu jaksi... Systém, který se rozvíjel, se vlastně vyznačoval egoismem. To znamená, že se jednalo vlastně o souboj, až kolik kam můžeme dojít, abysme byli takzvaně úspěšní. Čili, abysme ty své vlastně protějšky okradli až na tu míru, na kterou to lze. Nemělo to příliš mnoho co společného s potřebou vlastních potřeb a se službou hlavně. Protože služba je něco jiného než hledání meze, kam až můžu zajít, abych mohl tedy z toho člověka něco vytěžit. No a ten egoismus na konci této Kalijugy je samozřejmě největší, jaký byl - čili, je to opravdu šílené. Samozřejmě, byly tu i jiné "krásné" doby jako je tato a v něčem jistě horší. Ale svým způsobem jakoby ta množina motivací, která je dnes přítomna, také něco vypovídala. Čili, pravděpodobně ta doba bude jiná. Ne, že byste se právě patologicky rozdali. Že byste se narodili, a pak byste hrdinně zemřeli, protože byste rozebrali všechny svoje životní potřeby a neměli byste co jíst a byli byste zcela vlastně bezbranní. Tak to by nešlo. Ale to, co by šlo, je vlastně něco jako "fair trade". To už jsme taky vymysleli, viďte - férový obchod. To znamená, že ten obchodník si nebere nepřiměřené marže třeba jenom proto, že pochází z nějaké země koloniální (no, jako třeba, já nevím, no, to už máme jedno), ale snaží se, aby ten řetěz těch, kteří vlastně tu věc vytvářejí, zprostředkovávají, a tak dále, aby se choval každý ten jeho člen slušně, aby prostě nezneužíval tu pozici. Krásným příkladem bude, když třeba ten domorodec bude v potu tváře pěstovat a bude investovat 90% svého času na pěstování nějaké plodiny a bude doslova otrokem té plodiny. No, a ten obchodník mu dá co nejméně (nejméně znamená místo 20 haléřů 10 haléřů) a bude spokojeně očekávat své 1000% zisky, které dále realizuje v nějakém obchodním řetězci, na burze či podobně. Čili, tohleto možné jistě nebude. Vzájemnost bude tedy mnohem silněji pociťována. Je to stejné, jako dneska někteří vnímáte vzájemnost v rodinách a svým způsobem takové ty nejsilnější vzájemnosti egoistické, kdy vlastně ten rod vidí jenom sebe, nic jiného, všechny by kolem dokola zničil, jen aby on měl svoje. Tak tohleto se vlastně přetaví do všeobecného vnímání lidí jako celku. Já vím, že to vypadá jako utopie. Ano, Thomas Moore (můj řekněmež jmenovec) tady už byl před mnoha staletími. Ale víte co? Nebudeme soudit, necháme se překvapit. Protože ten systém, který jsem naznačil v protivce, je takový, že se sám nakonec zničí. A z toho zničení vzejdou potom vlastně nějaké další posuny v tom jaksi společenském vědomí, ve vědomí společnosti. A to nejenom ze strany zkušenosti, ale i ze strany jiných atraktorů, které to doplňují ještě z mnoha jiných stran. A někdy jsou mnohem silnější než naše vlastní přesvědčení, vzdělání nebo něco podobného. V této chvíli tedy společnost je založena na souboji, boji, a v tom okamžiku tedy samozřejmě se nemůže projevit obecná rovnováha. My máme pracovat, protože tedy samozřejmě také potřebujeme svůj životní rámec, ale i proto, že je to radost, že je to naše služba. Vzpomeňte třeba na tu dodávkovou společnost, která vozí úředníkům třeba ve velkém městě obědy, které uvaří jejich manželky. A je to nejdokonalejší logistický systém, o kterém se učí západní university, protože nic lepšího nevymysleli. A oni vlastně mají speciální řetězec předávek těchto kastrůlků a dokáží doručit tedy všem svým klientům tu potravu. A když se jich ptají, proč to dělají, tak oni odpovídají, že je to pro ně radost, když můžou druhému posloužit. No tak to bude také asi jeden z motivů té budoucí společnosti. Čili, bude tu radost z toho, že žijeme v nějakém rámci, v nějakém společenství, v nějakém řekněmež vzájemně provázaném systému, kdy každý tady naplňuje nějakou svoji část, ke které byl zrozen a ke které má nadání (a ke kterému třeba se i rozvinul) - a to udělal pro ty druhé. On to nedělal jenom pro sebe. On nestuduje proto, aby on měl ten doktorát, aby byl ten, kdo má tu jaksi vážnost nebo kdo má tu možnost, ale dělá to proto, aby mohl lépe sloužit. A to bude další velká změna. Čili, v podstatě ten duch vzájemnosti bude mnohem silnější. Samozřejmě, že nesmí překmitnout do negace (tedy patologie), protože pak by vedl k destrukci společnosti stejně spolehlivě, jako vedl tento dosavadní způsob k destrukci naší společnosti. Ta se právě v této chvíli v podstatě rozpadá. Je založena na základech, které jsou velmi nepevné. A přesto, že to mnozí ještě nevnímají a vidí to jaksi optikou každodennosti, tak ve své podstatě je to stav, v kterém se nacházíme v podobných situacích, jako se nacházely mnohé jiné nám předcházející kultury v čase svého vlastně řekněmež nejvyššího naplnění až odchodu. Čili, bude to jiné. Bude to svým způsobem také ale mnohem inteligentnější, protože generace, které se rodí už teď a budou dále přibývat, se vyznačují daleko vyšší inteligencí než třeba mé ročníky, a tak dále. Dnešní populace mnohdy je schopna vnímat etiku, logiku a podobné obory už v málo letech naprosto lépe než často jejich rodiče, kteří (většinou vedeni systémem a školstvím) nebyli příliš vyškoleni k užití vlastního rozumu a spíš jen často opakovali názory druhých, které často i vědomě jim byly podsouvány tak, aby věděli, co si mají myslet. No, takže uvidíme. Já jsem spíše optimista. A to proto, že když za prvé vidíte, co ten svět nabízí, a za druhé máte také přesvědčení, poznání a důvěru v řád, tak nemusíte příliš jaksi hádat. Takže, nemějte strach.

DOTAZ: Dobrý den. Na mobilu iPhone 5S se nelze na Vaše stránky vůbec dostat. Neustále to chce odsouhlasit cookies, a přitom to tlačítko "odsouhlasit" nefunguje. Můžete to a Váš web admin dát do pořádku?

ODPOVĚĎ TP: Ano, takže, je tu rada. Zkuste aktualizovat prohlížeč v mobilu. Je to 9 let starý iPhone. Čili, velmi pravděpodobně je chyba v prohlížeči, který máte nainstalovaný v mobilu. Čili, zkuste jej upgradovat.

DOTAZ: Haló efekt, ten kruh okolo Slunce, to nemá nějakou duchovní spojitost s něčím? Kdysi jsem to viděl i fotil. A teď jsem koukal na tu Fatimu a tam to také měli v tom filmu, když se zjevovala.

ODPOVĚĎ TP: Myslíte pannu Marii. A bylo to Fatimské zjevení, kdy se vlastně staly zázraky za bílého dne. Před sedmdesáti tisíci lidmi se objevila dvě Slunce a z čistého nebe pršelo, a tak dále, a tak dále. Ano, stejný efekt (nebo podobný efekt) nemusí mít stejnou příčinu, samozřejmě. A tak svým způsobem ten "hall" má samozřejmě fyzikální příčinu a atmosférickou, a jindy to může být příčina řekněmež jiná, spojená s nějakým duchovním procesem. Takže, proč ne. A myslím si, že jaksi ten efekt mohl být podobný anebo v té Fatimě mohl být ještě mnohem silnější.

DOTAZ: Tříletý syn, diagnostikovaná rakovina, nyní ozařování. Rodičům bylo doporučeno, aby mu dávali co nejvíce uzených klobás a šunky. Rodina není vegetariánská, přesto se jim taková strava nezdá vhodná - obzvláště pro oslabený dětský organismus. Primář dětské onkologie jim to zdůvodnil takto. Tyto potraviny jsou podávány dětem v chemoterapii, mají totiž spálené chuťové buňky, a proto nechtějí moc jíst. Tyto dvě potraviny jsou jakžtakž ochotny konzumovat. Je tedy mnohem lepší, když sní alespoň toto, než aby musely být na nitrožilní výživě. Jaký je Váš názor na tento postup? Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě s ním nesouhlasím, protože ten důvod zachování vlastně přirozeného příjmu potravy je přestřen velmi větším jaksi rizikem urychlení základního onemocnění. I když z pohledu primáře samozřejmě to vlastně není relevantní. A víte proč? Protože když dáváte těžkou silnou chemoterapii, tak to tělo je umrtvené ve všech svých šaržích, zvláště pak v dělících se buňkách - v těch mladých buňkách. No, a to znamená, že prostě nemůže vidět důsledek toho, co radí. Kdyby tam nebyla chemoterapie a začal dávat těm dětem tuto potravu, začal by vidět (v medicíně jaksi "evidence-based medicine"), musel by vidět, jak narůstá zhoršování průběhu stavu a zároveň i úmrtnost. Jenomže on to nemůže vidět, protože po dobu, kdy má pacienta v přímém dohledu (tedy po dobu chemoterapie), to vlastně se neuplatní. Ty buňky jsou tak umrtvené, že jaksi zvýšená aktivita (nebo růst těch buněk) je nepravděpodobná. Jenomže chemoterapie musí jednou skončit, jinak na ni člověk zemře. Vidíte sami, jaké má následky - tedy nevolnosti a změny krevního obrazu a kdeco dalšího. A když by se pokročilo v té chemoterapii nad dosažitelnou možnou mez, tak by dítě zemřelo na ni. Takže, tady je teď zajímavé spíš to, co se děje potom. Pacient je dopován nejsilnějšími kancerogeny vůbec - to je dehet přátelé. Jsou to cyklická jádra, která působí jako jeden ze základních (jenom jeden ale, pozor) spouštěčů. A znamená to tedy, že ty děti jsou v podstatě nadopovány těmito látkami. Pravděpodobně budou v této stravě... Buď budou poslouchat, budou poslušní ti rodiče, budou s touto stravou pokračovat - logicky, protože aby dítě papalo. No, a to i v době, kdy už třeba se vliv chemoterapie přece jenom poněkud zmenší. Tam se začne projevovat tento stav stále silněji až naplno. Je to tedy velmi destruktivní. A je to logika, která by říkala, že jaksi člověk s diabetem, který vlastně samozřejmě musí pečlivě regulovat látky ve svém jídelníčku, by měl jíst jenom čistě cukr, protože něco. No, a bylo by to vlastně svým způsobem podobné. Čili, jeden problém - jeden klín je vytloukán druhým klínem. A to tím nejhorším vůbec z pohledu onkologie. Kdybych to měl vzít z hlediska "evidence-based medicine", tak bych... Samozřejmě musím promluvit o tom, že to doporučení preventivní bylo (Zezulkovo) v roce 45, 50. Od té doby toto doporučení existuje a upozorňuje na vliv kancerogenu na incidenci nádoru. Ale když se podíváme, že trvalo medicíně 50 let - 50 let jí trvalo, než to pochopila a začala vlastně stejným způsobem pracovat. Tedy, doporučení Světové zdravotnické organizace a jiná doporučení mluví přesně ve stylu Zezulkovi diety. To znamená, že i zde nakonec pochopili, že tyto potraviny jsou pro pacienta s nádorem zhoubné. Šlo to dokonce tak daleko, že jiný výzkum vám prokázal, že například červená upravená masa (opět WHO výzkum) jsou stejně kancerogenní jako azbest. Vy když tady najdete v nějaké škole jedinou azbestovou příčku, tak tu školu zbouráte. Za veliké peníze přijde specializovaná firma, která za velkých bezpečnostních opatření ten azbest z té budovy odstraní. Vy tu máte potravinu, která je stejně nebezpečná, ale přitom nikdo o tom nemluví. Tak musíme ještě chvilku počkat, až lidé pochopí, jaká je váha jednotlivých věcí. Koneckonců, když se na to zamyslím z druhé strany, tak v podstatě to, co tomu dítěti vlastně dává tu chuť (která je silná, agresivní a mnoha z nás chutná, protože čmoud nám z nějakých důvodů chutná), no tak to by jistě šlo řešit i jinak. Jsou i jiné chuťové látky, které by mohly tu potravinu učinit pro to dítě zajímavější. A koneckonců, pravděpodobně mnohé z nich by také nebyly úplně nevinné. No, ale ten dehet je opravdu velmi, velmi...

DOTAZ: (TP: No prosím.) Toto není asi úplně duchovní dotaz, ale zajímalo by mě (pokud se na to dá vůbec odpovědět), co musel provést člověk ve svých minulých životech, že si v dalším životě vybírá osud, kde propadne alkoholu. A kolik životů v tom může ztrácet svůj drahocenný čas, který mohl využít jistě lépe ke svému duchovnímu růstu. Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Tak předem odpovědi chci říci, že je tu svoboda, a že nemusíte žít jenom pro duchovní růst. Jsou tu velmi pestré osudy a každý k něčemu jakoby je. Řekl bych spíše tedy vývoj, který zahrnuje i ten duchovní růst. No, a teď tedy co provedl? No, provedl - ono je to spíš o vlastně nastavení mens, té duše. Když se budete učit vlastně závislosti (to znamená jakoby ohlupování svého vědomí, a tak dále), no tak se to stane vaší vlastností. A i když potom zemřete a zrodíte se znovu, tak tu je jistý prvek závislosti. Ten prvek závislosti může vycházet jak z linie rodové, to znamená - v tom rodu byli jedinci, kteří byli závisláci a tento gen vlastně jakoby předali. No, a pak je to ještě ta druhá polovina - a to je ta duchovní závislost, o které mluvím. Čili, můžete... /Můžete tedy mi sdělit, jak se leze do kapesníčků, prosím pěkně? Nejsem schopen je otevřít. Neuvěřitelné. No, děkuji. To je výcvik. Všechny se otevírají zepředu, tyhlety z boku. Tak, jdeme dál./ Je to tedy vliv té minulosti hmotné i duchovní. A jsou tu další faktory, které ten děj samozřejmě mohou podporovat. Čili, celkový osudový tlak na jedince, může to být vliv společnosti, která bude tolerovat nebo dokonce vyvyšovat alkoholismus jako řekněmež standardní správnou společenskou rovinu. Mohli jste se narodit do státu, kde pili úplně všichni. A Česká republika ostatně je na tom poměrně v té "hitparádě" dobře - patříme mezi přední světové konzumenty alkoholu. Takže, to jistě také hraje svoji roli. Čili, taková ta společenská míra tolerance. Podívejte, pokud budeme normální a uvidíme člověka, který se válí na zemi ve špatném stavu, no tak to nebudeme chápat jako normalitu, ale budeme to chápat jako patologii, budeme to vnímat jako prostě, jak bych to řekl, no - úlet. No, ostatně, úlet by mohlo být, i když na večírku se začneme chovat trošku nevhodně, protože náš nervový systém je ovlivněn a my najednou ztrácíme zábrany a děláme vlastně ostudu. No, a tak dále, a tak dále. Normální je nepít, normální je se neničit. To dělají jen lidé velmi nízké inteligence. Ale musí na to také přijít. My všichni jsme vyrostli v prostředí, které alkohol zcela toleruje. A i já jsem v mládí nějaké to pivo vypil. A to prostě bylo. Je to pryč. Dnes už 40 let jsem se toho nedotkl. Ne, že bych se chtěl vytahovat, ale prostě necítím tu potřebu. Necítím potřebu ovlivňovat a zakalovat své vědomí. No, takže, většinou je to kombinace několika příčin, které vyústí potom v nějaký stav, který prostě... Je tu také slabost, rozumíte. Jste pod tlakem, a teď si vezmete nějakou tu náhražku - třeba ten alkohol. A rázem ta tíživost situace nemusí být až tak těžká. Najednou je všechno růžovější. No, to nám ten čert nabízí zdánlivě dobré řešení, ale většinou to končí velmi špatně.

DOTAZ: Zda se do pozemského těla rodí celý duch, nebo zůstává část v nevtělené formě? Tedy zda je možné, aby duch, který je spojen s tělem, žil zde na Zemi a zároveň na onom světě komunikoval s osobou, která například zemřela?

ODPOVĚĎ TP: Jako vždycky - ano i ne. Čili, nikdy, a jen vzácně ano. Je to tam, kde se musí z nějakého důvodu porušit kauzální zákon. To znamená, že ten vlastně stav ducha a stav těla je vždy v nějaké vzájemné závislosti. Krásným příkladem je například Zezulka nebo obecně všichni přinašeči, protože ta bytost přichází z jiného prostoru a času. Je vysoko vývojem nad námi, ale přitom z nějakých důvodů musí sem přijít a být schopna komunikovat s tímto druhem, který je hluboko, hluboko pod ní. A tedy musí se to udělat tak, že se zrodí do lidského těla - a ta část, která je maximálně možná také. Ovšem v těchto případech něco rozdělovat, je stejně problém, víte? Mluvit o tom, že něco je tady a něco je tam, když jste vším, když máte celkové vědomí, je poměrně pofidérní. Čili, v těchto případech to možné je. Pokud se týká jiných souvislostí Vašeho dotazu, tak jsou tu zase jiné možnosti. Jednak můžete (někdy, vzácně) dostat z učebních důvodů (nebo jinak) na chvíli třeba vědomí svého minulého života. Můžete získat vědomí svého budoucího života dokonce (nebo podobně). Ale to nebude stav jakoby řádný, ale bude to nějaký proces, který něco má ukázat, a tak dále. No, čili, za normálních okolností v našich současnících je duch spojen s tělem v čase zrodu a je zcela s ním identifikován. Jeho vjem je tedy zcela vázán na hmotné prostřednictvím smyslů, a tak dále. Není to tak ale vždy a nebude tomu tak vždy. Tedy, ta míra toho, nač se ptáte (čili toho provázání), je potom různá. A u vysokých duchovních osobností nebo mistrů má trochu jinou formu než u jaksi té 99,9999% většiny lidí, kteří to mají jinak.

DOTAZ: Kam vlastně došel Buddha?

ODPOVĚĎ TP: No, to mi řekněte. Zřejmě tam, kam nedochází většina lidí. Jinak by si ho netesali ze šutru, dřeva anebo z jiných materiálů a byl by to obyčejný živáček. To, že někam došel, je vlastně vůbec nejdůležitější, protože to nám dává zprávu, dává nám to informaci. A sice, že z toho, kde jsem, můžu být tam, kde nejsem, a že to je - což je důležité. Kdyby to nebylo, tak by to bylo beznadějné. Ale opakovaně mnozí lidé tam docházejí. Je to tedy o vědomí, sebeuvědomování, je to o životním vjemu, je to o napojení a o mnoha dalších podobných výrazech. Povídat o tom, jaký by to asi mohl být stav, nemá smysl. Zaprvé - je to poměrně nesdělitelné. A zadruhé - tam kde není, ani čert nebere. Čili, zajímá-li vás tato otázka, jděte duchovní cestou a nakonec pochopíte. 

DOTAZ: Jaký máte názor na společenství Bruno Gröninga?

ODPOVĚĎ TP: Žádný. Já tu nejsem proto, abych někoho soudil. A navíc bych toho musel vědět mnohem víc a musel bych se tomu věnovat - a to odpovědně. Já mám v této chvíli názor na Společenství Josefa Zezulky, kterého jsem představitelem. A to mi dává zatím dost zabrat. A tak v tomto vám asi těžko vyhovím. A to dokonce i kdybych věděl, protože bych to nepovažoval za správné, takto odpovídat. Čili, ti lidé jdou nějakým vlastně směrem, nějakým řekněmež vedením, které dostali, a snaží se ho následovat. To je vše.

DOTAZ: V dnešní době zažíváme spoustu převratných změn. Lidé začínají podléhat strachu o svoji budoucnost. Obávají se o své životní podmínky, stahují se z měst na venkov, snaží se změnit své životní podmínky, aby byli soběstační. Vznikají různé komunity, které nabízejí zdánlivě snadné řešení a vytvářejí si samostatné vnitřní struktury života společenství komunity. Oddělují se od systému, vymezují se společenskému řádu a podobně. Vlastně vytváří protitlak proti současnému stavu společnosti. Je to vlastně únik?

ODPOVĚĎ TP: To dozajista ano, ale hlavně také je to důsledek společnosti samé. Protože aby vznikla nějaká reakce, musí být akce, a naopak. A když ti lidé dojdou k názoru, že ten stávající systém ne plně zabezpečuje bezpečnost jejich, a tak dále, no tak potom samozřejmě se objeví tyto tendence, které budou takto pracovat. Byly ostatně vždycky. Svým způsobem je to vlastně i na počátku mnohých územních celků, které vznikaly anebo vznikají dodnes, a tak dále. Čili, často bývá tendence jim dávat nálepku sekt nebo vlastně podobných zařízení nebo podobných... S tím, že se v tichosti předpokládá, že při slově sekta se všichni oklepou hnusem a budou je považovat za blázny, kteří se nejlépe v příštím týdnu zavraždí, zasebevraždí a tak podobně. No, to může být pravda, ale také ne. Nevím. Já sám jsem navštívil kdysi jednu takovou komunitu, protože mě zajímala a můj přítel dlouholetý mě na ni upozornil. Byla vlastně to komunita řekněmež velmi rozsáhlá, která v jedné evropské zemi pořídila velké množství země, půdy, vystavěla podzemní chrám a kdeco dalšího. Ale teď se bavme o tom, co mě zajímalo nejvíce. Ta komunita nebyla založena na tedy boji a vytvářela pro sebe podmínky, které byly z hlediska současného pozoruhodné. Protože oni měli vlastní zemědělskou výrobu, měli vlastní vědu, vysoké školy, měli vlastní laboratoře, které se staraly o kvalitu těch produktů nejrůznějších, měli vlastní umění (a to velmi vyspělé umění, opravdu vyspělé), které se jinde jaksi nevidí. A měli i svůj společenský systém, měli prakticky všechno, co společnost musí naplnit, protože každá společnost vlastně dřív nebo později musí vytvářet určité systémy, které naplňují její potřebu. A teď mě to zajímalo, jak to funguje. Jestli teda jsou takoví ti, co mají tu jedinou prostě pravdu proti všem, a tak dále. Mají dokonce vlastní měnu. Prostě kompletní samostatná společnost - takový společenský experiment. No, a musím říci, že ten stav nebyl rozhodně vnímatelný jako tvrdě sektářský nebo jiný. Ti lidé žili šťastně, žili vlastně v absenci mnoha nesmyslů, které dnešní člověk tady následuje a dělá. A takže, rozhodně to nevyšlo zcela negativně ta moje návštěva. I když mě třeba ihned při vstupu podrobili důkladné vstupní jaksi prohlídce. Nafotografovali mi duhovku, měli vlastně mnoho tisíc dalších otázek - proč tam jsem a co, a tak dále, co mě přivádí. Ale bylo to spíš proto, že na ně působil tlak té společnosti, která se chovala jako každá jiná společnost a viděla v nich ty vyděděnce nebo ty prostě nějaké jiné - tedy podezřelé lidi. V podstatě to je tak vždycky. Vždycky když se objeví něco nového, tak společnost mívá tendenci tomu hezky takhle ty hlavy dolů, rozumíte. Co vyčuhuje, šmiky fiky, zavři oči brouku a je hotovo. No, a pak ta společnost zesílí třeba (nebo nezesílí) a zas to má nějaké další souvislosti. Je jisté, že to, co je historické, bude mít vždycky tendenci to nové nějakým způsobem regulovat nebo dokonce likvidovat. A to formou například nepodložených jaksi tvrzení, zpráv, vytváření jaksi nějakého řekněmež společenského odsudku či podobně. No, to ovšem nevylučuje, že taková společnost může být těžce patologická, ano. A že všechno to, co se jí připisuje, nakonec může být pravda. Čili, zase - nic na světě není jenom černé nebo bílé podle toho, jak nám to kdo nakuká, ale je to takové, jaké to je doopravdy. Čili, je-li to černé, je to černé, je-li to bílé, je to bílé. A nic na tom nezmění řekněmež falešné názory kohokoliv. Ten strach, který zde je (a který je předmětem vašeho dotazu), je vyvolán pravděpodobně určitými poruchami, které vidíme v systému a které, zdá se, ne zcela jaksi bezpečně reagují na výzvy, které vznikají. To ovšem potom snižuje kredibilitu a důvěru v systém. Takže, v podstatě důvodem těchto věcí jsou poruchy v tom systému. Bylo by přece nelogické, abyste, když vám jaksi naprosto spolehlivě funguje ten stroj vaší společnosti, abyste zahodili tedy své pomůcky, vzali do ruky rýče a motyky a šli ty brambory pěstovat k sobě na zahrádku. Ono to dá dost práce, víte? Já to vím, protože jsem zamlada musel pomáhat babičce, což jsem z duše nenáviděl. A ona tam měla takový kočárek starý, na to se vždycky dal ten kýbl a teďka se vykopávaly ty brambory. A byla to děsná práce, protože zem byla mazlavá, a vůbec. No, takže, od té doby vím, že jaksi každé sousto stojí hodně práce. A musím říct, že babičce do dneška mám dík a že se jí obdivuji, protože ona do svého vysokého věku vlastně každý rok se snažila pro tu rodinu vytvořit nějaký ten benefit. A bylo to obtížné, ale dokázala to. Velká to žena. No, takže, podívejte, každý je odpovědný sám za sebe. Každý má vždycky dostatek informací. A tak prostě, jak bych to řekl - často s vámi můžou lidé manipulovat. A vytvoří... Já nebudu říkat konkrétně, to nechci, ale třeba - bude tu nějaký řekněmež způsob reakce na něco. A teďka - cha, cha, cha. On to..., podívejte se, to je blázen, a tak dále. No, a tak prostě cha, cha, cha, on to nebude... A když přijde potom potřeba, no tak není, protože prostě cha, cha, cha. No, čili, ono ostatně vždycky je nejsnazší nic nedělat, protože to v první fázi nemá žádný dopad. Teprve když... To je, jako kdybyste nezasadili na jaře a bylo to cha, cha. No, a pak přijde ten podzim a zima a už to tak moc cha, cha být nemusí. No, takže, nějak asi tak. Čili, musí se pravidelně sázet a musí se pravidelně sklízet, aby to běželo. Tak taková je moje odpověď.

 

DOTAZ: Zda nastala celospolečenská změna? (TP: Ne, to ještě ne.) Nutno měnit sebe sama zevnitř?

ODPOVĚĎ TP: No, to nezáleží tolik na nás, ale je to obecný trend té doby. Vždycky jsem vám říkal, že zažíváte konec jedné etapy - tedy technické civilizace. A že vlastně přichází velmi silný tlak na změnu paradigmatu, který nakonec vyústí v naprosto zásadní tedy společenské změny. A že to nebude zadarmo, že to bude jako vždycky stát určité úsilí. No, ale já tedy mluvím o tom trendu, o té řekněmež budoucnosti, aniž bych ji chtěl precizovat nějak více. Podívejte, to, že tu jsme, je velmi silná zpráva. A víte proč? Těch možných poruch a nebezpečí je pro každý druh, pro každý život na té životní cestě nesmírné množství. A přesto jsme dokázali dojít až sem. Znamená to, že tu je řekněmež určité schéma nebo určitý plán. A je to ještě složitější, než že se buďto zachráníme (v uvozovkách), nebo nezachráníme - to by bylo velmi primitivní. Je to otázka vyšší filosofie. Takže, nemusíte mít obavy. Ten stav bude takový, jaký bude - tak jako tak. Můžete mnohé zlepšit, nebo mnohé zhoršit. Můžete dokonce nastavit duch doby. To znamená, že některé děje a procesy můžou proběhnout lépe, a jiné naopak třeba hůře. To záleží na tom, jakou měrou každý jeden (každá ta jedna buňka - čili každý člověk, my všichni) budeme tu věc posilovat, prožívat, a tak dále. I kdybysme ale nedělali vůbec nic, tak jsou tu základní vlivy, které působí na celý svět. Jsou zcela zákonité. A ti, kteří vědí, je vidí a mohou přesně očekávat, jaký vývoj půjde dál. Lidé si představují, že vývoj prostě musí jít takhle. A je to přímka, pěkně to stoupá. Ale ono je to ve skutečnosti jinak. Když se podíváte na křivky kterékoliv části přírodní, tak vidíte, že mají znaky teorie chaosu a že mají další znaky. A tak je to někdy dva kroky zpět, jeden dopředu a nakonec najednou 5 skoků. Nechme se překvapit. Mnozí jasnovidci (nebo lidé, kteří viděli) vám stejně jako já říkali, že čas změny prostě tu přichází, tam nepřichází, a že to nakonec dopadne tak, nebo onak. Zpravidla hybatelé nějakých dějinných událostí, jelikož jsou zpravidla ti praví hybatelé egoisté, tak se domnívají, že svojí vůlí a svojí vlastně invencí a inteligencí a vším ostatním dosáhnou svých cílů. Což mnohdy jakoby vypadá, že ano, protože se zdá, že se daří. Jenomže nakonec to dopadne vždycky nakonec. Takže, počkáme si. Nemusíte být v neklidu. Ostatně, jsme v prostředí, které je vždy plno možností. Když teď vyjdu na ulici, může mě srazit auto nebo se může stát nějaká drobná cévní příhoda nebo cokoliv jiného a já už s vámi nebudu povídat a třeba se na vás budu dívat z druhé strany. Anebo tady budu strašit ještě dalších 30 let, kdo ví. No, uvidíme. To platí pro všechno. To říkám ne kvůli sobě, kvůli své osobě, protože na tom příliš nezáleží, ale říkám to vlastně k tomu pochopení té podoby životních okolností. Čili ano, to, co je jediné záchranou, je filosofie a přirozenost chování člověka. Kdykoliv uděláte něco, co je nad tento rámec, povede to k dalším škodám a k dalším zpětným odrazům na společnost a na člověka, kterého budou tlačit do příslušného směru, který je žádaný. Není to věc lidského chtění, není to věc tedy nějakých jaksi člověkem nastavených mantinelů, ale vychází to ze samé podstaty jsoucna, přírody - přírodních zákonů.

DOTAZ: Nedávno jsem četl knihu pojednávající o životě mezi inkarnacemi. Informace byly zjištěny pomocí regresní terapie a zaměřovaly se na zkušenosti duše mezi hmotnými životy. Osoby uvedené do stavu regrese popisovaly, že některé vyspělejší duše (tedy nevtělení) se učí pomocí práce s energií tvořit takzvané mikroorganismy, kmeny, kameny, rostliny, a tak dále. Je tedy i toto součástí nehmotného života?

ODPOVĚĎ TP: No tak abyste mohli tvořit kameny (v tom našem světě), tak musíte pracovat s hmotou tímto způsobem. Čili, ať už jsou to řekněmež pohyby s hmotou, teleportace nebo zhmotňování nebo rozhmotňování, to dneska můžete vidět (každý z vás by to mohl vidět pravděpodobně) u následníků dávných kněží, kteří před tisíci lety - tisíciletími přesněji - pracovali v této oblasti. Čili, rozhmotňování a zhmotňování hmoty na profesionální úrovni. Kdo to je? No přece psychická chirurgie. Nikdo vám nemůže zabránit, abyste sebrali nejméně dvě kamery, abyste našli spřáteleného terapeuta, který vám dovolí dokonale prohlédnout jeho ruce, oděv, a tak dále. Ale hlavně vám dovolí ten proces psychické operace natočit z centimetrů a dokonale jej sledovat. Bude-li to skutečný odborník v téhleté oblasti, tak nakonec budete muset uznat, že se zde objevily hmoty, které tu předtím nebyly, a najednou byly. A to i přesto, že někdy zdánlivě z toho těla nic neubylo (jindy ano). Takže, toto zhmotňování tady je vám nejbližší. Jsou samozřejmě i jiné případy (ty jsou poněkud vzácnější), kdy jsou lidé, kteří dokáží před vašima očima zhmotňovat předměty, a tak dále. A to dokonce i živé objekty. Zas, to je na dlouhé povídání - kdy, jak, kdy ano, kdy je to na hranici, a tak dále. Spíš vám ta kniha něco naznačila. Ona vám vlastně naznačila, že ten vlastně systém toho světa, který tu máme, není jako my a oni, ale je to svaz všech pracujících, jsoucích, kteří podle svého stupně vyspělosti se zapojují do tohoto útvaru (který můžeme nazvat osud, svět nebo jak chceme) a v něm pracují. Čili, i osudové události, které prožíváte, jsou často připravovány těmi, které nevidíte - nevtělenými. Například máte-li se setkat s někým třeba za 5 let, tak ten systém pracuje těch 5 let na tom, aby se to stalo. A vám se potom stane ta "náhoda" - prostě neuvěřitelná náhoda. A vy něco prožijete, a ono to přitom ve skutečnosti je součást nějaké osudové podoby, která tu je, byla a bude, a která se musí naplnit. Ale to naplnění je výsledek nějakého procesu, nějaké práce, víte? Čili, to nevzniká samo o sobě jakoby že by z ničeho nic. A tak dále. Takže, má to dlouhé dopady, dlouhé směry. Může tu být třeba i stav, kdy se nám objevují některé nejnižší stavební části života v organismu. A nebude se jednat například o vir, což je nejnižší stavební jaksi složka, takový ten nejprimitivnější (vidíte, jak jsou chytrý ty viry ale), ale bude se jednat o viroid. Tuto myšlenku měli už naši lékařští předchůdci před mnoha a mnoha staletími, kdy tvrdili, že se lze nakazit i tam, kde ještě předtím příčina nebyla. Měli pravdu. Takový viroid se vám objeví v těle a bude zde působit nakonec konkrétní hmotné změny přesto, že pacient nemusí být předmětem nákazy. Jelikož se jedná o oblast velmi mrňavých potvor, tak je to složité pro důkaz. Protože standardní odpověď je: "No tak se ten člověk někde nakazil." Podívejte, třeba v některých případech získané ztráty imunity se jedná o podobný proces. Čili, ten člověk nemusí být v žádném kontaktu s nakaženým, a přesto, pokud je ten základní primární zdroj, se u něj ta nemoc může projevit. Platí to i pro mnohé další. Mnohem jaksi složitější je situace už u vyšších bakteriálních infekcí, ale nechme si to na nějaké další povídání příště. Svět je nesmírně jemný a nesmírně složitý. Vazby jdou všemi směry, vše záleží na všem. A tak každý život, každý organismus, každý šutr, každá voda, všechno spolu souvisí. Právě teď vás ohrožuje například porucha života moře, mořské inteligence. A to proto, že změna teploty na povrchu způsobí neschopnost proniknout okysličené vodě ke dnu, což má vliv na zdejší mikroflóru, která se přeorganizuje na tu negativní a pak působí vlastně na bázi síry, což je pro člověka poměrně nepříjemný plyn. Jednak to smrdí a jednak a jednak. No, už se to prý v minulosti snad i stalo. No, takže vidíte, že zcela drobné příčiny můžou mít nakonec velké následky. Tou drobnou příčinou je mimo jiné taková trubice s držátkem, kterou strčíte do nádrže svého vozu a zmáčknete a zajistíte. Dělám to taky. Teď už mnoho ne, ale dřív velmi. No, a pak tedy spálíte těch 50 litrů uhlovodíku a vypustíte určité množství CO2, no, v horším případě CO. No, ale protože jste ještě člověk poněkud mdlého rozumu, tak vykácíte co nejvíc stromů ve svém okolí, protože co kdyby, zrušíte další producenty třeba v tom moři. Víte o tom, že to nejsou zdaleka jen rostliny, které tvoří kyslík, ale naopak - právě ten mikroživot ve vodě? A ten hyne. Ty stromy vidíte, to je každému jasné, ale jaksi ty "mikropotvory" v té vodě už tak moc ne. A tak dále, a tak dále. Člověk ve své hlouposti a nadutosti vytvořil stav, kdy je největším predátorem v přírodě. Kam šlápne, 10 let nic neroste. A všechno co je za tím? Zisk, peníze, hmota a cokoliv dalšího - nerozum. No tak si počkáme, jak to všechno s námi dopadne. Nebojte, dobře. Ono se to zase dá do pořádku. Akorát by bylo těžko k představení, že při zachování dosavadních myšlenkových postupů, dosavadních procesů, které známe. No tak teďka třeba zrovna nám ubývá toho plynu, tak budeme méně topit a budeme dělat jiné věci. Vidíte, má to různé příčiny, ale ve skutečnosti je samo faktum faktem. Čili, předtím to byl covid - snížila se výroba, snížil se tlak, zlepšilo se ovzduší, letadla přestala létat. A už jenom to stačilo k tomu, aby... Víte, kolik je letadel každou vteřinu ve vzduchu a kolik tun kerosenu se tam spálí v těch vysokých vrstvách? Ale je to přece skvělá myšlenka, no - spalovací motor, turbína. No tak jedna možná, 10 taky, 100, ale co ty tisíce? A tak dále. O tom ale už nikdo nepřemýšlí v podstatě. Takže, ten systém se musí napravit. A když toho není schopen sám, tak se musí napravit vlastními důsledky svých chyb, to je přece zákonité. A tak uvidíme, jak se nám to napravování bude dařit. Sám jsem zvědav, no. Když vidím ve své ordinaci dnes některé ze svých pacientů, kteří se narodili (ó hrůza) v roce 2003, 2004, 2005, a když si uvědomím, kam až jejich život pravděpodobně doběhne, jak je to vlastně posunuto - my z roku 53 v minulém století. A teď - ono se to narodí v roce 2010. No, to je přece úžasná perspektiva, to bude ještě času, který bude k životu dán. No tak ať to dobře dopadne všem. Přeji hodně štěstí nejenom lidem, ale i všemu životu a planetě jako celku, neb je to vše živé. No, to je ten vtip známý. Potkají se planety: "Proč jsi zasmušilá? Ale, dostala jsem lidi." Tak to je. A ty lidi se z toho musí uzdravit. To chce čas. 

Takže, děkuji vám za pozornost, moc se těším na naše další setkání a spánembohem. No, na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies