www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 11. 4. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 11. 4. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

16:01 - Úvod

16:36 - Jak je to se zvířetem, které provází člověka při špatných situacích? A když zvíře škodí, může na něj být navázán zlý duch?

25:20 - Co je kosmické záření a co je volná energie, je to to samé? Jak to využít?

40:13 - Poděkování za film "Pomoc z absolutna".

41:42 - Posluchač informuje o existenci vitaminu D3 bez živočišné složky v lékárně. Jde o extrakt z lišejníku.

42:27 - Neškodíme si a nebereme si tím energii, když se modlíme nebo prosíme za druhé?

50:14 - Prosím, existuje nějaká alternativa pro dítě 3,5 let staré, které má zvětšenou nosní mandli a tlačí na oba zvukovody? Lékaři navrhují odstranění a zavedení trubičky do uší zhruba na rok.

53:05 – Může, prosím Biotronika pozitivně ovlivnit průběh tardivní dystonie?

54:23 - Kamarádka slyší hlasy s nehezkými vzkazy a nadávkami pro jiné lidi. Velmi se změnila a myslí si o sobě, že je vědma. Bojím se jí a mám o ni i strach, můžete poradit?

01:02:07 - Začala jsem řešit problém, snad konečně správně, ale mám obavy, zda je to opravdu správně. Nyní mě při mých krocích provází velká síla a odvaha, kterou jsem za svůj život nepocítila. Zvláštní odhodlání, připadám si jako jiný člověk, nerozumím tomu.

01:12:00 - Rozloučení


Přepis videa:

Vítám vás milí posluchači dnešní přednášky Duchovní university Bytí a budu zde odpovídat jako pokaždé na to, co dáte jako podnět. Budu odpovídat, jak jsem byl učen, jak znám, ale vy sami si musíte dělat vlastní názor. Protože není zdrávo, myslet jako někdo jiný, bez toho aniž bysme si svůj vlastní názor neprověřili citem, rozumem či čímkoliv jiným. Tak pojďme k tomu dnešnímu programu. 


DOTAZ: Dobrý večer. Prosím, jak je to se zvířetem, které provází člověka při špatných situacích? Pardon, vím, řekl jste, že byste o tom nerad mluvil, ale myslím, že je důležité znát svět se vším všudy (pokud to tedy je publikovatelné). Zajímá mě, proč se tak děje. Co pomáhá - modlitba, nebo se zvířete zbavit? Dřív i teď by někdo možná řekl zabít. Nemyslím si, že je to dobro - opak toho, že zvíře člověku pomáhá. Chcete naznačit, že je nalepen zlý duch? Přece zvíře by samo toto nemohlo. Nebo ano? 

ODPOVĚĎ TP: No, je otázka na to, kterou situaci máte na mysli. Jak je to se zvířetem, které provází člověka při špatných situacích. No, přátelé se provází v různých situacích, a někdy i v těch ne moc dobrých. Tak to je jedna rovina. Pak jsou situace, které třeba například vycházejí spíše od samotného zvířete. V lidských dějinách bylo několik takových zkušeností. Vzpomeňme třeba na monackou princeznu, a další, a další - tam bylo podezření. Ale to je věc jiná. Čili, svět je pestrý, má všechny své hranky, které si jen umíte představit. A není tady nějaká zaručená a všudypřítomná překrásná odpověď, která bude uspokojovat všechny, vůbec ne. Stejně, jako máme lidi, kteří jsou dobří, máme lidi, kteří jsou zlí. Máme zvířata, která jsou ve své podstatě agresivnější, a jiná méně. Máme zvířata, která byla zničena člověkem, špatným chováním člověka ke zvířeti a podobně. Ale jsou jistě i zvířata, která si přinášejí určitý vklad ve své duši ze svých minulých zrodů. Ale přesně tak je to se vším životem. Každý tvor má nějaký svůj projev. Říká se tomu etologie vědecky a je to vlastně velmi široké. Čím vyšší druh, tím také větší rozpětí těch možných jakoby postojů, chování, a tak dále. No, pokud je zde možnost pomáhat, tak přece člověk pomáhá. Ono je to podobné jako v té lidské společnosti. Když budete mít například zde nějakého člověka, který se chová velmi agresivně, nějakého sériového vraha nebo podobně, no tak co uděláte? Zajisté, že se budete snažit, tu společnost od toho člověka ochránit. To znamená, že ho uvrhnete do žaláře, v některých státech vykonáte rozsudek smrti. Mimochodem, ten rozsudek smrti je možná milostivější než setrvání v tom žaláři po dalších 50 let. No, ale to je věc jiná. Já nejsem příznivcem ani jednoho, ani druhého, protože tady zase vstupuje ta lidská omylnost. A lidský život, který je ztracen, se už nevrátí. Ale i zvířecí, je to stejné. Přesto, pokud přijde případ, kdy zvíře je vyloženě destruktivní, je třeba se tomuto bránit. A to zase mnoha způsoby. Když je tady výkon trestu, tak se také tiše někdy doufá, že nejde jen o to odstranění toho člověka z možného páchání těch činů, ale že je tu i prostor pro to, aby si nějakou věc uvědomil, aby se změnil ve své podstatě, a tak dále. Takže, stejné to bude i se zvířetem. Jistě, že budeme jaksi doufat v to, že to zvířátko se změní. Bude třeba mít za sebou těžký život s nedostatkem příklonosti, a pak najednou se to začne postupně a postupně to zvířátko lomit. A nakonec to může být váš velký přítel. Naposled jsem krmil jelena, z ruky. A vždycky, když někoho krmíte, tak stojíte před dilematem, hlavně poprvé - bude opatrný, nekousne vás, nebude příliš pažravý, nebude mít velkou vášeň, aby uzmul ten kousek toho tvrdého chleba? No, a musím říct, že nikdo z těch přátel takový nebyl. I když byli tedy vášniví. Co se týče toho chleba, tak to byly měkké pysky, lehký dotek zubů a velmi opatrné vybrání toho, co bylo cílem toho krmení, tedy toho krajíčku chleba. A bylo to o důvěře. Vůbec, všiml jsem si, že existuje i taková řekněmež zvláštní řeč. A ne, že bych ji každému doporučil, protože tam investujete i svoje možná rizika. Nejlepší je, když většině zvířat dáte ruku a nabídnete jim, aby si ji očuchali. Je to něco jako pozdrav. Oni si ji očuchají, a pak už vědí, s kým mají co do činění. Protože oni mají ten čuchometr hodně, hodně citlivý, a to hodně pomáhá. Funguje to vlastně u všech zvířat. Za můj život mě kousnul pouze jeden pes. Nabídnul jsem ručičku (aby si čuchnul), on bez varování udělal raf - a  bylo. Ale jinak nikdy nic takového se nestalo, a to nabízím tu ruku všem - tedy lidem, ale i zvířatům. Takže, i to je jeden pohled. Pak jsou ty pohledy zase jiné. Když budete mít třeba volně žijícího jedince, který se stane tím lidojedem například, no tak asi bude přirozené... Podívejte, spal jsem ve vesnici, a to mezi stovkami a stovkami tisíc hektarů čajových plantáží. No, a když jsem se večer chtěl projít, tak mi místní říkají: "Nechoď tam, sežere tě levhart." No tak jsem tam nešel, jsem jim věřil. No, a pak tam byl za nějaký měsíc přítel. A v té době to tam sežralo asi pět lidí najednou, rozumíte. No tak to je zase ta jiná podoba. A když vlastně se trošku posune ten vztah - oběť, nebo řekněmež predátor - no tak pak se ten člověk musí bránit. A nemůžeme se divit, že ti vesničané tedy to jistě nepřijímají příliš s velkou radostí, a že se chtějí bránit i vlastně takto. Ono se hezky teoretizuje za stolem v teple, ale pak přichází ten reálný život. A tady není jedna odpověď. Modlitby jsou jistě vždy účelné a vždy mají smysl. I kdyby nezpůsobily ihned obrat k lepšímu (třeba v chování zvířete), tak stejně je to síla, která byla vyřčena, která byla myslí stvořena. A jako taková se neztratí a bude mít svůj dopad krátkodobý nebo dlouhodobý. Ne, že byste umodlili celý svět, to vůbec ne. Do toho světa patří všechno. Domnívat se, že budete jako fanatici se vlastně upínat jen k jedné rovině nějakého řešení, to je pro člověka dost typické, ale není to správné. Čili, máte vyčerpat všechny možnosti, které jsou. Od těch hmotných, a patří sem logicky tedy i ta duchovní. No, tak to by byl můj názor na tu věc. 

DOTAZ: Zajímá Vás, co je kosmické záření, a co je volná energie. Je to to samé? Jak se to dá konkrétně využít prosím? Děkuji Vám moc. 

ODPOVĚĎ TP: No, to je krásný dotaz. Vypadá to, že za chvíli už nebudeme potřebovat elektrárny a jiné věci. A musím vám říct, že budu v té odpovědi velmi opatrný. Kosmické záření je samozřejmě součástí celého toho energetického prostředí, v kterém se nacházíme. Ale není jediným silovým prvkem. My ještě o hmotě, o atomu, o vesmíru, nevíme téměř nic. Dalo by se říct, že doslova nic, představte si. Některým se bude zdát tato odpověď poněkud troufalá. Nechám jim jejich názor. Na druhou stranu si uvědomte, že do této chvíle absolutně netušíte, jak drží vesmír pohromadě, jak drží atom pohromadě a mnoho základních informací vůbec o tom hmotném prostředí, v kterém se nacházíme. Vy se ptáte na kosmické záření. To je soubor tedy elektromagnetického záření různých spekter (od nižších až po ta nejvyšší), která vznikají samozřejmě různými způsoby. To, co je nám nejbližší, jsou například řekněmež erupce sluneční a jiné výrony v této oblasti. Jsou tu výbuchy supernov, jsou tu další a další možné zdroje. Jsou tu tedy singulární útvary temných děr, které také v jisté fázi produkují určitou část energie, která unikne nad horizontem událostí, a další a další. To všechno je ale jen jedna část. Ve skutečnosti je tu člověku zatím neznámá síla, která je vlastní podstatou a příčinou toho, co tak někdy upachtěně pozoruje svými dalekohledy, radioteleskopy a jinak, a co nakonec sjednocuje ty roviny atomární i vesmírné do jednotného pohledu, jednotné teorie - teorie hmoty. A tady je trochu brzo. Aby člověk pochopil, bude muset udělat několik kroků ve sblížení filosofie a vědy. Jakmile se mu to podaří, najednou se tyto věci začnou skládat. V této chvíli (s neobyčejným pokrokem astrofyziky, fyziky a dalších oborů) se zdá, že místo abysme zjišťovali stále více konečných poznatků, zjišťujeme stále více, že nic nevíme. To už řekl někdo kdysi dávno, viďte: "Vím, že nic nevím." Je to logické. Čím jste ve svých pokusech detailnější, pozornější, přesnější, jemnější, tím více objevujete skutečnou podstatu toho prostoru, který zkoumáte. A to má ten důsledek, že pokud nejste u konce bádání, tak toto poznání vám přináší stále více otázek. A tyto otázky zdánlivě popírají to, co znáte, ale to je jenom zdánlivé. Je to vlastně takové popostrčení k cestě za hlubším poznáním. A hlubší poznání se neodvíjí z vašich učebnic jen nebo z vašich kateder, hlubší poznání se odvíjí od skutečné reality. A některé části tohoto poznání zůstaly zatím člověku skryty. A ten člověk se chová docela zvláštním způsobem. I když pozoruje jisté anomálie, tak se velmi důsledně snaží ignorovat některá jiná řekněmež ťuknutí, která by ho normálně (při průměrné inteligenci) měla vést k nějakým dalším krokům v dané oblasti. Co udělá člověk? Popře to, nejraději se ještě vysměje, to znamená - udělá si z toho legraci. Z lidí, kteří se v tom oboru pohybují, udělá podvodníky (v lepším případě), a tak dále. Co bych tak uvedl například. Věc, která je poměrně rozšířená - je to jev biologického magnetismu. Jsou na světě lidé, kteří udrží na své hrudi dítě (což není magnetický předmět) nebo kovadlinu - a ona nespadne. To, co nás zajímá, není sám jev (to samozřejmě také), ale to, co mě osobně zajímá nejvíce - jak to, že člověk o tyto jevy, které jsou naprosto reprodukovatelné a naprosto reálné, nemá zájem. Vždyť toto je tak unikátní, že to posouvá náš pohled na fyziku (a v tomto případě biofyziku) někam daleko, daleko za současnou hranici. Ale právě takové jevy nás mohou posouvat o generace dopředu v našem poznání. Možná, že kdyby se více vědců zajímalo například o tento jev, že by nakonec výsledkem bylo pochopení toho, jak funguje třeba nadřazený vesmír. Zvláštní, viďte. No, ve skutečnosti v dnešním vesmíru panují takové síly, které nejsou vysvětlitelné klasickou fyzikou. Čili, ve skutečnosti to nemůže fungovat, ale v praxi to funguje. To je vždycky tak, když se pohybujeme kdesi na hranici řekněmež... No, nechme to. Jak se to dá využít? Tedy ještě zpět k Vaší otázce. Vesmír jako takový (stejně jako hmota, kterou máte před sebou) je založen na myšlence. Zezulka napsal dílo, které se tím zabývalo. A to dílo nese název Hmota je energie, energie je vibrace. A souvisí to velmi s Tvůrčí čtyřkou. Protože abysme dokázali o těchto věcech vůbec uvažovat, tak se musíme pokusit začít chápat samotný vznik časoprostoru, a potom i jaksi způsob jeho rozvinutí a zákony, které v něm panují. Na počátku není žádný prostor - ne tak, jak si dnešní (ještě příliš hmotní) představují, že je to jakási "superzhutnělá" hmota ve smyslu černé díry, kdy prostě hmota projde kolapsem a celý vesmír se smrští do nepatrného objemu. To je omyl. Na počátku není žádný prostor, žádný čas, nic takového. Je to jiná forma existence řekněmež ve čtvrtém rozměru. Pak ta forma v pravidelných cyklech vytváří dělením své části tu třírozměrnou realitu našeho vesmíru. A to se děje za velmi přísných, velmi jasných zákonů. Až tohle pochopíme, pochopíme podstatu gravitace, podstatu dalších sil, podstatu konstrukce atomu i vzájemné vazby historie vývoje třeba planety, sluneční soustavy, vesmíru. Všecko to ovšem velmi souvisí s vědomím, tedy přesněji s nejvyšší formou vědomí. Protože tento proces není nahodilý a náhoda v něm nemá své místo. Už tuším Albert Einstein řekl, že náhoda neexistuje. Je to pravda. Žádný náhodný děj nemůže být náhodný v soustavě, která je čtyřrozměrná. Má totiž jinou formu času i prostoru - je zde zároveň všechno, co bylo, je a bude, a je zde zároveň i každý rozměr. Znamená to tedy, že to, jak je nebo jak bude nebo jak byl nějaký vesmírný objekt například, je součástí ucelené dané řekněmež konstrukce systému. Zatím se člověk blíží k pojmu nekonečna velmi neochotně, protože ten krok mezi tří a čtyřrozměrným je neobyčejně obtížný. Paradoxně nejdále nedošli kvantoví fyzikové nebo věda, ale nejdále došli lidé v bederních rouškách se sandály, kteří žijí někdy vysoko v horách v ledu či meditují v džunglích. Protože toto je oblast, která není doménou inteligenčního rozumu, protože tento rozum je ještě příliš nízký, primitivní. A tak tito lidé našli cestu, jak se přiblížit těmto otázkám. Je jediná cesta, a to je emoční inteligence. Tedy přemýšlení jiným nástrojem, než jste zvyklí. Můžete sbírat tisíc let snímky ze stále lepších a lepších teleskopů, radioteleskopů, můžete mít terabity dat, ale nebude vám to k ničemu. Protože chcete-li se dostat nad rovinu v které jste, musíte povyskočit, a to nejde těmi stávajícími prostředky. Čili, tato věc samozřejmě má svůj vývoj. A jistě, že další budoucí lidstvo bude dál a dál posouvat svoje poznání, až po velmi dlouhé době dalších a dalších zrodů a vývojů dojde na konec té cesty. Pak nebude žádná pochyba, nebude žádné nedorozumění, protože konec té cesty je sjednocení. Na konci té cesty jste vlastně poblíž tvůrčího principu - chcete-li Boha. Když se ale v lidské společnosti našeho typu řekne slovo Bůh, tak to má velmi různé dopady. Někdo si představuje člověka s holí a s vousama, někdo zase něco jiného, někdo třeba geniální stroj, a tak dále. Ale to je poplatné té naší rovině. Přátelé, všechno je jinak. Takže, hodně štěstí na vaší cestě hledání. Až pokročíte jen o kousek dál, budete schopni pokořit své omezení časem a prostorem. A to je asi stejné jako za středověku, kdy zde byly rozdílné názory, někdy velmi naivní, velmi primitivní. Většinová společnost jim věřila. A pak se to změnilo a přišlo další poznání, a tak dále. Tady je to podobné. V té době tedy (protože jsme první zvíře, které má trochu rozumu), tak už vyšší druhy než jsou naše budou jistě schopny daleko a daleko účelněji využívat toho stavu přírody, světa, vesmíru, a budou stále méně závislé. Protože my jako primitivní druh chceme všechno vyválčit nebo vyvzdorovat nebo vyrvat přírodě. Nejsme k ní přátelští, protože ji nevnímáme jako partnera, a tak nemůžeme ani získat dary, po kterých se ptáte. Čili, někdy v té době už nebudete mít problém s tokamakem nebo s něčím jiným podobným, ale budete se moci více soustředit na samotnou podstatu a smysl existence člověka. A to je právě ta jeho vnitřní cesta. 

VZKAZ: (TP: To je spíš vzkaz.) Moc hezké pozadí dnes na přenosu. 

ODPOVĚĎ TP: Jenomže já nevím, který to byl. Dobře, děkuji. 

PODĚKOVÁNÍ: Děkujete za krásný film "Pomoc z Absolutna" a Vaši pomoc, a tak dále. 

ODPOVĚĎ TP: No ano, ta výpověď té paní je vlastně nesmírně silná. Protože přece už sám fakt, o čem ona povídá, je zázrak. Prostě je zázrak uzdravit její maminku z rakoviny, naprosto absolutní. Ještě větší zázrak je, že přijde jako neznámý, zazvoní a řekne: "Já jsem Vás přišel vyléčit." A ona se ptá: "A kdo jste?" A tak. A on říká: "Dostal jsem příkaz z Absolutna." To je přece úžasné, co říkáte. A skutečně ji vyléčí. A pak za desítky let, když přijde recidiva (desítky let), tak ona k němu přijde a on jí řekne: "Svůj životní smysl jste naplnila, už se nedá nic dělat. Je čas odchodu." To je přece nesmírně silný příběh. 

SDĚLENÍ: (TP: No, já nejsem bylinář ani lékař, ale...) Ptal se někdo na vitamín D a sdělujete, že existuje vitamín D3 a je to extrakt z lišejníku. (TP: To jistě najdete v lékárnách.) Je bez živočišných složek a je vhodný pro vegany. 

ODPOVĚĎ TP: Což je jistě pro nás, kteří se vyhýbáme produktům z masa a podobně, určitě dobrá zpráva. V dnešní době jsem slyšel, že mnoho lidí má určité jaksi menší hodnoty vitamínu. 

DOTAZ: Je dobré prosit za druhé anebo se za ně modlit? Nebereme si tím od sebe energii či neškodíme si tím? Jaký máte názor, co dělat správně? 

ODPOVĚĎ TP: No, to musíte poznat sami. Ale tak řeknu, jak to dělám já, a vy si to promyslíte podle sebe. Kdyby člověk nevnímal své okolí, asi... Jak u koho, záleží na tom, kde stojíte. Jste v prvním lidském zrodu nebo v prvních zrodech? Tam to nebude tak jednoznačné. Někdy uděláte pro druhé víc než jiní vyspělí, a jindy vůbec nic. No, vlastně i tady neexistuje jedna odpověď. Samozřejmě, že tedy citlivost nebo vjem k druhým je znakem lidství člověka. A vůbec někdo druhý nemusí vědět, že se tak děje. To by dělal možná jenom člověk pomatený nebo podvodník nebo šarlatán. Šla byste po ulici, nebo šel byste po ulici, a teď se k Vám přiřítí nějaký neznámý muž a řekne: "Právě jsem na Vás působil, právě jsem Vám předával sílu." No tak to by bylo podivné, nemyslíte? A přesto, jak mě učil Zezulka, jak o tom mluvil, no tak to je přece přirozené. Jdete po ulici a někdo má hůlku a kulhá třeba, má výrůstky na kloubní hlavici například - artrózu. No tak jdete kolem, tak pomyslíte, zdali by to nemohlo být aspoň trochu lepší, no. Nebo v jiných případech. Modlitba je všudypřítomná. Je totiž vyvolána její potřeba tím, že jsme ještě malí. Z toho obrovského přediva osudových vazeb jsme schopni pochopit jen nepatrnou část. A tak se stále musíme spoléhat i na to, co je tím základem, co přesahuje každého z nás. A tak, vždyť vy nedáváte sílu, vy jen prosíte. Prosíte za někoho, aby něco bylo lépe, nebo za něco, aby bylo lépe. Naše duchovní obřady každý den ve 20:00 hodin tady na BIOVIDU jsou vlastně tímtéž. A dle mého názoru je to nesmírně důležité. Protože ve skutečnosti všechno má stejnou cenu - i ten největší duchovní zřec a mudrc, i ten nejprimitivnější člověk, jakého si představíme. A tak kupodivu záleží na nás všech v součtu. Je vaše modlitba silná? Ano, je, někdy. Je to jenom slabá modlitba, nedokážete víc? Ano, jistě, a přesto má svoji cenu a hodnotu. Tím pádem vlastně by se dalo říct, že tehdy, kdy se člověk vzdálil Bohu, nastoupil cestu k vlastnímu sebezničení. Ne, že by ti, kteří nad námi bdí, byli závislí na tom, jestli je prosíme, nebo ne. To ne jen. Ale je-li tam i z té druhé strany (z té naší strany) ten vstřícný krok, je to velmi dobře. I tak, až jednou budete vidět osud ostřeji než dnes, budete vidět, kolik jen velmi vážných situací bylo od vás odvráceno. Zdánlivě náhodou, a přesto jste byli zachráněni. Zase si tady vzpomenu na případy, kdy lidé přežili stoprocentně smrtné situace, prostě 100%. Není nejmenší naděje, aby tu situaci člověk přežil. A přesto - ne jednou se stal zázrak a člověk tu situaci přežil bez úhony. Nic se mu nestalo. To jenom tak na okraj. Nejde o to vytvářet ten druhý pól, protože to hned napadne ctěné skeptiky. Nejde o to se obracet neustále na Boha a prosit a prosit a prosit. To byste byli jako žebráci. To, co můžete udělat, máte udělat. A to, co je nad touto možností, tam je na místě ta prosba, modlitba. Přát druhým prospěch je přece přirozené, je to normální. A tak modlitbou je třeba jen podpůrná, vstřícná myšlenka. Protože když se zajímáte o druhého a posíláte k němu určité řekněmež empatické vibrace, tak to vlastně děláte Bohu, protože Bůh je vše. Je tak nekonečný a všeobsažný, že nemůže být nic, co by on nebyl. A když sloužíte druhým, sloužíte jemu a vlastně nepřímo i sobě, protože vy jste vše stejně jako ten Bůh, jenom to ještě nevíte. Nebojte, na to přijdete - za nějaký čas. Čili, tím že jste kladnou složkou, rozhodně negativní nejste. Horší by to bylo, kdybyste se rozhodli, že svět uděláte podle obrazu svého. To znamená, že budete té realitě osudu vnucovat nějakou svoji osobní názorovou rovinu, která (vzhledem k tomu kdo to je, tedy my lidé) rozhodně nebude až tak vyspělá. Takže, i v tom hodnocení musíme být opatrní. A prosba je prosba, nikoliv diktát, na to nikdy nezapomínejte. Jinak se stanete třeba v lepším případě bílými mágy. Budete tedy svým myšlením, svým konáním, se snažit dle svého názoru něco co nejlépe zlepšit, ale ono to přitom ve skutečnosti v tom Božím řádu mělo být jinak. Někdy zlepšit, někdy nechat být. Čili, nemůžete předepisovat Bohu, jaký má být odsud. To by bylo velmi troufalé. Ale můžete s celou vahou svojí duše prosit právě tam "nahoru" (v uvozovkách, to je všude,  i dole a vpravo, nalevo), čili, prosit za co nejlepší možnou podobu daného děje. A to s vaším unavováním vůbec nesouvisí. Tedy vyjma toho, že se musíte soustředit na to.

DOTAZ: Mám vnuka, tři a půl roku, zvětšená nosní mandle tlačí na oba zvukovody. Lékaři nemohli odstranit mandle a do uší dát nějaké trubičky (na rok). Ptám se, zda existuje nějaká jiná alternativa. Předem děkuji. 

ODPOVĚĎ TP: Tady těžko můžu odpovědět cíleně, protože přece jen ten případ neznám detailně. A pokud se týká tedy působení na sliznice, případně na tu mandli, no tak to v historii jsme už viděli. Ale rozhodně nelze odpovídat jednoznačně. Ty trubičky zřejmě mají přijít do Eustachovy trubice, aby vlastně umožnily zlepšení sluchu. No, opravdu těžko odpovědět v této chvíli. Mnohdy je to v biotronice stejně jako v medicíně. Čili, udělá se nějaký názor (diagnostický nebo jiný), zvolí se příslušná jaksi existující metoda, no, a čeká se na výsledek. A ten někdy přijde, někdy ne. 

OZNÁMENÍ: Tady mám ještě pro vás oznámení. Ptali jste se mě, jestli bude koncert na Vysočině taky. A já vám velmi rád teda nyní můžu oznámit, že 5. 5. v 19:00 hodin se bude konat koncert s Vodnářským zvonem v Mikádu na Malé scéně v Humpolci. Takže - Humpolec, 5. 5., 19:00 hodin, Mikádo. Těším se tam. A už jsme tam tuším před lety byli, bylo to tam moc hezké. Tak doufám, že to bude i nadále pro vás potěšením ty koncerty. Je to vlastně takový audiovizuální program, kde je velkoplošná projekce a je tam také ten vlastní nástroj - tedy Vodnářský zvon, který je historický. Svůj původ má v Číně v Tibetu, z období dynastie Ming první písemné zmínky. No, tak pojďme dál.

DOTAZ: Chcete se zeptat, zda biotronika může pozitivně ovlivnit průběh tardivní dystonie. Jedná se o poměrně závažné a obtížně léčitelné onemocnění extrapyramidového systému centrální nervové soustavy, způsobeného nežádoucími účinky antipsychotik. Děkuji za odpověď. 

ODPOVĚĎ TP: No, s tou vazbou přímo na antipsychotika nemám mnoho zkušeností. Ale pokud se týká tedy extrapyramidového systému, tak tam nějaké drobné zkušenosti jsou. A je to vlastně vůbec celá oblast mostu a malého mozku, přechodu potom do míchy. A je to věc, která se podílí i na dalších diagnózách nebo syndromech, které pozorujeme. A myslím si, že to rozhodně nelze označit za neovlivnitelné. 

DOTAZ: Kamarádka (teda možná, bývalá), velmi se změnila. Slyší hlasy, které jí říkají věci na lidi. První dopis mi donesla k narozeninám, kde mi nadávali a ještě o rodině. Pak třeba když jsem jí volala, tak mi říkala, co mi vzkazují. Já se jí normálně bojím. Bojím se o ni, jestli ji nemají v moci zlé mocnosti. Ona je ve stavu, kdy si myslí, že je vědma. Nevím, co si mám o tom myslet. Možná potřebuje pomoci, nevím. Můžete poradit? Existují... Děkuji. 

ODPOVĚĎ TP: No, ano, to je vcelku dosti pravděpodobný případ schizofrenie. A bát se o ni můžete právem. Protože ten stav navíc jaksi nemá brzdu, ona se nevnímá jako potřebná pomoci. Ona vlastně ten život vnímá jinak než vy. Míra toho ovládnutí tím onemocněním je různá. Víte, i to, že se považuje za vědmu, může být jistě příznak těch sil, které ji ovládají. Ne všechny podobné stavy musí být nutně spojeny s duchovní oblastí. Můžou se objevit i při hmotných poškozeních, ale nejčastěji v těchto případech jsou to právě duchovní souvislosti. Jestliže někdo vykazuje snahu zásahu do života člověka (a to zásahu negativního), pak velmi těžko můžeme uvažovat o tom, že je to projev dobra. To něco nebo ten někdo kdo stojí na té druhé straně vlastně projevuje svoji kvalitu tím (v čase kdy pronikne do vašeho vědomí), takže tím, co generuje. Vlastně sám sebe usvědčuje z toho, kdo nebo co je. Často tu bývá zřetelná snaha poškozovat toho jedince. Způsobovat nejrůznější těžko ovladatelné stavy, které potom můžou přerůst až do hranice sebezničení nebo..., a tak dále. Je otázkou, jak to řešit. Já nejsem psychiatr. A je třeba se poradit. Ten člověk by se měl chtít nechat léčit. Protože čekat na to, až se stane něco těžkého, by samozřejmě nebylo úplně šťastné. Víte, těžko soudit případ, který neznám. Na druhou stranu, to něco (nebo chcete-li to zlo) velmi často využívá naší snahy uplatnit se, být řekněmež úspěšným nebo jinak, výjimečným i. A tam nachází živnou půdu pro zmenšený odpor. Nehledě na to, že i skutečné vlastnosti, výjimečné vlastnosti člověka, mají vždycky celou řadu stupňů, ale také odstínů. Je tu hloubka nebo síla, je tu i zaměření - to znamená, kterým směrem ten člověk inklinuje. A těch možných stavů je moc. Svým způsobem je to daň za to, že tyto oblasti dnešní kultura příliš nerozvíjí, a tak je v tom dosti velký nepořádek. Lidé často poslouchají lidi, kteří jsou psychicky narušeni, kteří jsou vlastně pro ně nebezpečím. Lidé dost často podléhají. Stačí jim jen lichotit, vzbuzovat pocit výjimečnosti nebo jinak. A z toho plyne i Zezulkova věta: "Když budete říkat lidem pravdu, tak u nich nikdy nebudete oblíbení. Když jim ale budete jaksi podkuřovat, tak to půjdete vždycky vepředu." Takže, ta Vaše kamarádka velmi nutně potřebuje pomoc - nějakou formu pomoci, psychiatrickou pomoc nebo jinak. Jak moc nevím, je to otázka. Pokud bysme vzali v úvahu to, že se jedná o skutečný duchovní stav, tedy je vědmou, tak jak je možné, že se zde objevují právě třeba zprávy o těch nadávkách nebo jinak. Protože to je právě typické pro tu těžkou část. Víte, když budete mít vnuknutí, budete skutečnou vědmou, tak to bude vlastně podobné, ale jiné. V těch skutečných případech nikdy nemůže jít o temnotu. Tedy nemůže to být o nějakém vymezování, nadávání, ničení či čemkoliv jiném - to je známka temnoty. Čili, musí to sloužit, pomáhat či jinak prostě se profilovat. Takže, jenom tady z této částečky toho Vašeho dopisu bych si troufnul soudit s větší jistotou, že se jedná o skutečné onemocnění negativní, a že potřebuje tu pomoc. 

DOTAZ: Začala jsem řešit problém. Snad konečně správně, ale mám obavy, zda je to opravdu správně. (TP: No jo. Tohle já nerad odpovídám, protože to znamená, že já budu určovat o tom, co je správně, a to musíte Vy.) Když mě k tomu dohnal z něčeho strach, jste dnes hovořil, že člověk napáchá velké zlo. 

ODPOVĚĎ TP: No, ne velké, různé - od velkého až po malé, ale většinou negativní věci. Strach je pozitivní pouze ve smyslu rozumného zachování své existence, svého života. Ale jestliže nás ovládne, tak pak už rozhodně pozitivní není. A má také svoje hranice. I to zachování. To už jsme v oblasti oběti. Když půjde lékař třeba léčit nemocné do leprosérie, kde je mezi lidmi, kteří mají těžké stavy, odpadávají jim části těla, a teďka on tam jako zdravý člověk pracuje, tak se samozřejmě může vystavit riziku, že to s ním dopadne stejně. Zvláště před lety. A tak zcela vědomě toto vykoná a s tím rizikem pracuje. Ano, pak je to jiná situace. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ale jindy jste hovořil, že strach je spojka, ochrana. 

ODPOVĚĎ TP: Teď jsem o tom mluvil. Čili, strach je emoční vlastnost. A tato vlastnost (jako všechno na našem světě) se ve svém projevu pohybuje od zla (až extrémního zla), až po dobro (tedy extrémní dobro) a všechno mezi tím. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A také teď dva týdny při mých krocích mě provázela velká síla, odvaha, kterou jsem opravdu ještě za tento svůj život nepocítila. Zvláštní odhodlání. Připadala jsem si jako jiný člověk. Nerozumím tomu. Prosím zvláštní energie? Nebo co to je? Pociťuji silný pevný klid, pokoj a pocit, že na světě je velké dobro a velké dojetí. Zároveň asi až lítost nad sebou i nad ostatními, co toho možná zažívají, tedy jistě zažívají. No, jak poznám, zda to byla jen zkouška, či učební lekce, kterou bylo třeba zažít na vlastní kůži? 

ODPOVĚĎ TP: Jsou v naší psychice i okamžiky velkých skokových změn. Je to stejné jako ve společnosti. 20 let se nic neděje, a pak během dvou tří měsíců najednou všechno jinak. Je to jakési kvantování. A tak i my. Neznám Váš případ a nechci komentovat přímo jen Vás. Rád bych se vyjádřil tedy obecněji. Toto je důležitá věc, dává naději. O něco se snažíte, nejde vám to moc, třeba i víc životů. A pak v jisté chvíli se to najednou jak lusknutím prstů změní a vy se vnímáte jinými. I to je možné. Většinou je to ale ta dlouhá cesta, to znamená krok za krokem. Ale když nazraje doba, dochází k tomuto. To, proč máme v sobě některé emoce, to má řadu důvodů jak vnitřních, tak vnějších. Je to výchova, rodina, co nám bylo vtisknuto, a tak dále. A když se nám podaří někdy třeba s některou takovou zátěží se vyrovnat, může se stát, že to skutečně nabývá až těchto překotných fází. Ale Váš případ neznám. No, všechno je učební lekce v našich životech, úplně všechno, každé vaše rozhodnutí. Z toho se nemůžete vylhat. Vy to ještě mnohdy nevíte, ale opravdu i ta nejjemnější rozhodnutí, která uděláte, mají často zásadní dopad na váš život a na vaše další životy. A tohle vypadá skoro jako výhrůžka, já vím, ale je to popis. Je to popis. Jako když hodíte sodík do vody. Dokud tam není, a je v tom petroleji nebo v čem, no tak je to materiál. A pak uděláte něco, co běžně neděláte - hodíte ho do té vody. Doufám, že to říkám správně. Nebo to je nějaký jiný kov? Já myslím, že by to mohl být sodík třeba. No, dochází k prudké reakci. Ale tak je to i v životě. Najednou se nastaví v tom životě nějaké zkušenosti, dojmy, stavy, a může dojít právě ke stejně prudké reakci třeba v té oblasti duševní. A to nejenom negativně (jako jsou syndromy vyhoření nebo nějaké posttraumatické stavy), ale i v té oblasti kladné. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Také pociťuji silnou touhu vydat se po stopách lidí, kteří mi byli oporou, a kteří stáli za mnou. Ale zároveň vím, že toto je cit. (TP: No a proč ne?) A vím... (TP: Dokonce cit je důležitější mnohdy... Však uvidíte.) Ale pořád musím myslet na ty, kteří teď řeší to, co teď já již snad vidím - tedy vidím konec tunelu. 

ODPOVĚĎ TP: Ale i Vy jste neviděla, i vy jste tápala. A i oni musí a i musí dojít na konec toho tunelu, protože život nezná ve skutečnosti neúspěch. Když je v jednom tom představení života neúspěch (zdánlivý tedy), pak během dalších období se ta věc napraví. Musí to tak být. Protože kdybysme přetrhli kruh, pak už to není nekonečno čtvrtého rozměru, ale je to jenom zdeformovaná přímka. Kruh nesmí mít nikde začátek ani konec. A taková je podstata našeho světa - je čtyřrozměrný. A proto stav toho roztržení nemůže nastat. Když to přeložím do případu, který zmiňujete, tak nemůže nastat situace, kdy by nějaká bytost došla do konečného bodu dál neřešitelného. Ano, vytvoříte hodně zla nebo jiné věci - pak ho budete muset umět taky sami na sobě strávit. A to je mnohem horší, než ho tvořit. Tvořit zlo, to jde snadno. Ale toto zlo vyrovnat... Protože svět je absolutní rovnováha na konci, a tak veškeré dobré i zlé činy se musí navzájem vlastně podělit a pokrátit, aby na konci zbyla ta jednota, čili ta jednička. Ničeho víc, ničeho míň. Je to proto, že vznikání časoprostoru vychází z nulového bodu, který rozděluje část vlastní Podstaty, což můžeme vnímat jako trojúhelník nebo jako pyramidu. Znamená to tedy, že všechno co existuje, vycházelo z absolutní rovnováhy svých počátečních prvků. Ony se rozdělily a vznikla mnohost, pestrost, ve stavu rozpoložení jednotlivých částí, které tvoří toto materium. No, a proto také jdeme-li cestou zpět, nemůžete vy jít takhle trvale, to byste došli takto a dál by to nešlo. Máte-li to opět spojit do bodu nula, musíte jít tak, až v závěru je absolutní rovnováha. Jinak to nejde. Takže Vám přeji hodně úspěchů ve Vašem hledání a vám všem. A přeji ho všem. A budu se těšit, že tedy mi budete dávat stejně krásné dotazy. 

A teďka ještě nějaká oznámení. 

OZNÁMENÍ: Takže, ten koncert v Teplicích jsem nezmínil ještě, ten bude 12. 4. (což je zítra v úterý), 18:30, konzervatoř v Teplicích. Tam bude tedy Vodnářský zvon. 

A pak jsou duchovní shromáždění, která budeme mít. A to je naživo tedy 22. 4. v pátek v 17:00 hodin tady v Biotronickém centru v Soukenické ulici 21 v Praze. A pak 23. 4. v 10:45 Ostrava, Dům kultury města Ostravy, je to ulice 28. října. A pak 24. 4., hned den nato v neděli ve 14:45 v Brně v Sono hotelu na Veveří. 

No, a to už je všechno pro dnešek. Tedy před námi je toho strašně moc, možná miliony, možná miliardy let, možná... Kdo ví, možná vteřina. Čas není. Tak vám přeji, ať ty zbylé vteřiny jsou co nejplodnější. Na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies