 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 11. 6. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:14:38 – Zdůvodnění psaní slova filosofie se „s“. 56:09 – Jaké jsou možnosti léčby psychózy? 1:10:11 – O singularitách, černých a bílých dírách. Přepis videa:První přednáška po tak strašně dlouhé době - osobní - a jsem tomu samozřejmě rád. Hned zítra jedu do Ostravy a pak bude přednáška, tuším, v Brně a v dalších místech, tak jak jsme byli zvyklí. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že tu můžete sedět, protože bylo potřeba naplnit všechna ta nařízení vlády, která máme a Ministerstva zdravotnictví a tak jste všichni splnili, doufám, a jste zcela bezpeční sobě i svému okolí - tedy po stránce infekční pouze... Já to tak trochu probírám, protože bych rád, abychom měli témata vedle jistě těch osobních i ta obecná filosofická, která ostatně jsou mnohdy na počátku všech dalších otázek. Budu i v tomto běhu vám odpovídat, jak dovedu, jak jsem byl učen, jak přichází a vy sami z těch předložených názorů si uděláte svůj vlastní. Takže žádné umíněné pravdy, ale společné hledání - na to nikdy nezapomínejte. No, a tedy začínáme.
DOTAZ: Poděkování za vaši lásku k Sofii, která se Žofií opravdu nemá nic společného. Naštěstí pravidla českého pravopisu jsou závazná pouze pro státní instituce. Nejen autoři, nakladatelé mohou mít svůj vlastní úzus, tedy i nakladatelství Dimenze 2 + 2. S úctou. ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji za zprávu a rád bych zdůraznil, že v tomto domě se filozofie se "z" nesmí vyskytnout a že když to zahlédnu, tak okamžitě beru do ruky gumu a snažím se tam vpašovat to "s", protože Sofie není Žofie, jak tady naznačil pisatel té otázky. Já sám nechápu, proč byla pravidla tímto způsobem změněna. Jistě budu poučen příslušnými odborníky a obávám se, že v tomto případě budu nadále rigidní. Každý máme svoje témata, viďte. Máme na ně právo a tak i já v tomto případě se bohužel nezměním. Budu stále trvat na tom, že Sofie je láska k moudrosti. Tak a jdeme dál.
DOTAZ: Mám dotaz ohledně posílání čehokoliv do jiné mysli, prostě do mysli někoho dalšího. ODPOVĚĎ: To je téma, které patří k těm mnoha základním tématům našeho světa. Můžete pozorovat, bohužel často i na vlastní zkušenosti, jak se prominují nebo prosakují myšlenky do někdy i velkých celků lidských a jak lidé postupně všichni vědí, jak to je, všichni vyžadují určitou reakci a tak dále. A přitom hned vzápětí se ukáže, že to celé byl nesmysl, že všechny výchozí důvody pro vyslovení těch paradigmat nebyly podloženy řádně. Ale v jisté chvíli všichni, jakkoliv vzdělaní často se domnívají, že to tak je, i když pro to není skutečný důvod. To je příklad jakéhosi stavu indoktrinace a bohužel lidská společnost, to jsou dějiny indoktrinace. Sotva jsme opustili indoktrinaci nacistickou, přišly další. Bylo to jen vlastně ukázkou toho, kdo člověk je a nezlobte se na něj, je to prostě vlastnost, nevyzrálost ještě vývojová. A tak - jak to zpívá ten Nohavica nebo to byl Klus? Klus - a pak to cpou do dětí. Víte, v jistých dobách bylo kritické myšlení neobyčejně povýšeno. Když pozoruji třeba rozpravu mnichů v Tibetu, kteří ukazují a zároveň mluví, a je to diskuze na dané téma, je to krásné. Když vzpomenu na diskuze filosofů, starověkých filosofů, vidíme z některých psaných textů - byly to vzkazy některým, (vzpomínáte?) a tak dále - jak probíhal, řekněmež, ten proces té úvahy. Daní za určitou podobu školského systému je přejímání, řekněmež, hotových informací často - ne vždy, nechci generalizovat - což má bohužel ten následek, že přestože přijímáte správné informace, se neučíte vlastní tvořivosti, což znamená, že pak kdykoliv v budoucnosti vás kdokoliv utáhne na vařené nudli příslovečné. Samostatnou disciplínou je oblast filosofie, náboženské filosofie, ale zdaleka nejen zde. Je to oblast i oborů jako je věda, které velmi často musí postupně svoje názory měnit podle stupně vývoje, a ten proces je sám o sobě zajímavý. Mě zvlášť zajímá ta chvíle, kdy přijde inspirovaný jedinec a posune poznání, posune pravdu. Většinou se snaží tu svou pravdu nějakým způsobem verifikovat, dokázat, představit - ať už je to teorie či důkaz. A pak se stane to, co je obrazem toho lidství. "X" kolegů místo, aby věc náležitě promysleli a prostudovali a zvážili pro a proti, se obrátí proti nové myšlence a většinou začne nositele této nové myšlenky likvidovat. Opakováno mnohokrát v lidských dějinách moderních, ale i v minulosti v oblasti náboženské nebo jiné. Jednou hoří hranice, jindy sviští prostorem namočená péra fatramentu a jaksi nit nezůstává suchá a někdy to přesahuje, protože agresivita ve společnosti je všudypřítomná, až do snahy nositele názorů, které nejsou někomu po chuti, snahy po likvidaci nositele těchto názorů - osobní likvidaci, odborné likvidaci a tak dále. Tohle prostředí je jedním z prvků, který splňuje těch sedm bodů základních - ale je jejich i víc - které předznamenávají zásadní problém každé kultury a civilizace, která se blíží k svému zenitu. Mimo jiné to velmi zásadně omezuje schopnost zkoumání. Jestliže víte, jak to je, ať už jaksi prvoplánově či druhoplánově, vlastně nepotřebujete něco zkoumat. Vy víte, není důvod. Jestliže jste příliš agresivní v tomto postoji, budete bravurně přecházet i naprosto důkladné důkazy. Tak to je indoktrinace tohoto typu. Pak jsou to indoktrinace jiné, například reklamní nebo další a další. Jsou to indoktrinace společenské, které se snaží ve vás vzbudit dojem, že nějaká věc je ta jediná správná a že vám přinese prospěch přesto, že nakonec je vám pohoršeno. Klasickým příkladem třeba může být stav, kdy vám někdo slíbí zvýšení platu a reorganizuje platové tabulky. Řekne vám, kolik můžete dostat, ale ve skutečnosti nikdy toho nedosáhnete, protože je tam to příslovečné "ale" a tak dále a tak dále. Takže, o čem to tady vlastně mluvíme? Mluvíme o schopnosti býti člověkem, který je kompletním člověkem, který v lásce myslí na to, co je kolem něj, a který se nesnaží ostatní agresivně přečíslit v kterékoliv oblasti. Čili vnímá ostatní jako součást svého hejna, snaží se přispět do společné pokladnice a samozřejmě se snaží také získat pro sebe nutné prostředky a tak dále. Jenomže často je to boj. Boj, který nehledá rovnováhu potřeb a jaksi toho, co se dává. V posledních letech jsme viděli třeba aktivity typu "fair play", to znamená, kdy se část obchodu zbavila té dominance, která vlastně byla vydíráním a snažila se vyrovnat prospěch, jak pro ten obchod, tak pro toho, kdo tu komunitu vyrábí. Je to totiž tak, že když budete chtít stále brát, tak váš vlastní systém se jistojistě zhroutí, protože pokračuje stále jen a jen k vyšším obrátkám, které mají tragické důsledky. V této chvíli najednou vidíme komunikaci o globální katastrofě a i to je krásný příklad manipulace v tom smyslu, že v čase, kdy já jsem byl učen Zezulkou, to byla naprosto téměř neznámá věc. Pak přicházely důkazy a ještě dlouhou dobu významné množství lidí toto nevnímalo. Přitom je to tak jednoduché, ale stačí vyslovit nějaký odsudek, nějaký názor, je-li "futrovaný" kariérou vyslovitele, nemusí být pravdivý. Všichni tomu věří, jenomže pravdu nemá větší nositel Nobelovy ceny nebo bezdomovec tamhle v parku, jestliže tu pravdu má. Ale společnost místo, aby hledala pravdu, často spíše hledí na to, jak společensky je ta pravda přístupná. Jsou tu manipulace z nevtěleného světa. Vy nikdy nejste sami, jste součástí prostoru, který je propojením myšlenkových zdrojů žijících i nežijících. Máme tady velký nedostatek opět výzkumu v této rovině. Já tomu říkám zkratkovitě "věda o životě". Přesto, že je tisíc a jeden bod proto, abychom zkoumali tyto věci, tak je z různých důvodů nezkoumáme, protože nám v tom cos brání. Jednou zdánlivá vědecká prestiž, jindy církevní názory, jindy zase něco jiného. Čili zdá se, že to naše společné lidské posouvání poznáním je vlastně s tímto tématem, které navozujete, velmi spojeno. Duchů, které myslí svobodně, "padni komu padni" bez ovlivnění dobovými hrátkami, je vždycky v každé době velmi málo, ale nyní jich přibývá velmi. A tak dost možná, že generace, která právě roste ve vašich kočárcích, vás jednou bude učit o tom, co je to sociální cítění, logika, co je to vědecká práce a naše generace, v kterých jsme žili my, budeme díky tomu vnímat svoji současnou rovinu, v které jsme se nacházeli. Jsou tu i cílené užití myšlenkových polí, a to jak jedinci tak většími celky. Jako všechno to má kladný i záporný význam. V jedné chvíli můžete zažít to, čemu se říká osvícení - stejně jako posednutí. Mechanismus stejný, jen předmět tohoto děje různý. Někdy člověk přijímá určitou rovinu, určitě nivó, které pak nastavuje v podstatě dalekosáhle jeho proces myšlení. "Jsi s námi nebo proti nám? - tak zní otázka - místo diskuse o tom, proč tak nebo proč jinak. Svým způsobem je to vidět i na formování skupin názorů. Mnohdy preferujeme nějaký názor, protože náležíme ke skupině, místo, abychom formulovali každý názor, který uznáme jako správný, rovnovážný a prospěšný. Ale v téhle chvíli moje skupina to hlásá jinak. Dalo by se o tom mluvit hodně dlouho. Každý z vás, tak jak budete žít ve svých životech, se budete postupně vlastně tímto tématem prokousávat a když na konci zbyde láska a pochopení k naší velikosti i slabosti, tak to bude neztracený čas. Jestliže to přetavíte do zuřivého odmítání člověka či jinak, pak jste zabloudili a síly zla vás dostaly. Čili jedna věc je pochopit, poznat, popsat, řekněmež, kvantifikovat a druhá věc je, zdali k tomu patří negativní úsudek. Když vím, že nějaký pejsek kouše, tak to využiji proto, že mu nebudu strkat ruku do pusy, do tlamičky - je to tak. Kdybych to udělal, tak jsem nerozumný člověk. Tak toho pejska mám rád, akorát tam nedávám tu ruku a využiji teda té informace tímto způsobem. A tak je tomu ve všech ostatních oblastech. Čili racionální myšlení a neboční myšlení nemůže vést k oddělování. Později pochopíte, půjdete-li duchovní cestou, do velkých hloubek to, co vám tady pouze naznačuji. Má to i určitá období, kdy budete ohromeni mnohými, řekněmež, najednou vnímanými skutečnostmi. Dosud jste to nevnímali vůbec, šli jste a jako by to nebylo. A pak najednou, aniž byste v nějakém záporu se snažili vypichovat některé ty chyby, o kterých jsem mluvil, je začnete vnímat. Budete tedy zkušenější - životně zkušenější, lidsky zkušenější. Proto jsou nejvíce manipulovatelní, s prominutím, naši mladí. Ti mají nejméně zkušeností, a proto jsou nejsnadnějším cílem manipulace. Je to odvěká věc, bylo to vždy. Vždycky tu byl ten mladočech, staročech - to mládí progresivní jdoucí dopředu, a to opatrné již trochu stáří, někdy také až je deformované špatně žitým životem, ano. Takže jediná cesta vpřed v té manipulaci je sounáležitost, tedy stav, který nemůže nastat v plnosti, to by byla demagogie. Musíme přijmout, kdo jsme, jaké máme chování - u zvířete bychom řekli etologie, u člověka bychom řekli psychologie - a z toho vycházet a člověka kultivovat tak, aby byl schopen samostatného myšlení, které bude logické a emočně vyvážené. Pak se nemusíte bát ani manipulací. Jindy je sama manipulace zneužita proti tomu, abyste se manipulací mohli bránit. Tak se dozvíte, že jste manipulováni, ale přitom vám to říká manipulátor. Dejte si na to pozor. Tak jdeme dál.
DOTAZ: (TP: No, tohle se mi ani nechce číst, to je příliš velké pochválení... takže pan Zezulka musí být spokojený.) Otázka: Jaký je rozdíl mezi duší a duchem? Má každý člověk, každá krajina duši a ducha? Co všechno má duši a ducha? Dá se s nimi spojit, komunikovat a jak rozpoznám, kdy je to potřebné nebo kdy člověk uzdraví svoji duši a ducha? Začne nějak poslouchat? Zlepší se to i kolektivním vedením automaticky nebo v rodinném nebo jiném? Jak to má být? ODPOVĚĎ TP: Žádné omezení, které bych teď vyslovil, by nebylo pravdou. Právě celá ta šíře možností života je to, co sem patří. Tak začnu duchem a duší. Když se z našeho pohledu rozdělí to Absolutno, které nemá žádný rozměr ani čas, vzniká první dělení a pak druhé, vzniká čtveřice základních principů sil ze starých živlů - plus ten základ, tedy to O. V tomto dělení je obsaženo vše, co bylo je a bude a zároveň i vše, co tento výraz naplňuje - tedy je tam vše hmotné, vše duchovní i duševní. Je velkým problémem filosofickým otázka vědomí. Začínáme překračovat hranice své kolébky. Začínáme pomalu vnímat v daleko širších souvislostech vesmír, ale i hmotu, její sub-částice, ale i otázky, řekněmež, fyziky, jak částicové, kvantové a jiné. To je startovací plošina pro další postup ve způsobu chápání světa. V dnešní době se již některé názory, řekněmež, nejmodernější fyziky velmi blíží mému oboru, tedy filosofii a také v těchto dnech je dokončována publikace, která je vlastně tou filosofií převedenou do řeči rovnic, fyzikálních rovnic. Je asi nejsložitější, jaká byla vydána na toto téma a ve které jsem filosofii Zezulky chtěl ukázat spolu s přáteli v té oblasti každodenního života. Postupně tedy pochopí věda to, co doposud stojí na hranici poznání. To něco je nekonečno, protože průměty nekonečna a takzvaného konečna jsou podstatou našeho světa. Jsou tedy tvořeny části hmotné, které žijí svým životem podporovány silou, jsou tvořeny části tedy duševní a pak tedy ty silové. Ten útvar se podobá pyramidě, která stojí k sobě vrcholem - přesně jako zde vidíte v sále. Proto tady ten útvar je. V našem útvaru vidíte vlastně tu hmotnou část Země, pak bod Zero a ta druhá - značená bílou barvou - vlastně není. Hmotu pozorujete, ducha nikoliv a duši, která je silou, která to vše naplňuje a dává tomu formu, rovněž ne. Tento útvar pak prochází svými vývojovými stádii. V jednom z nich se nacházím a je to chvíle, kdy se mohly příslušné atomy a molekuly spojit, vytvořit tak propojení hmoty a ducha. Dnes jsme na této planetě na špici toho vývoje. Už teda náš druh, moje generace, pomaličku může přemýšlet o tom, že tu přijde nový druh. Uvidíme - během několika generací, tak to probíhá vždycky. Žádný postupný vývoj darwinovského typu, kdy během statisíců let se tu protáhne pacička a tu stane něco jiného. Ne. Prudký rozvoj, kvantový skok, kdy z jednoho druhu se prakticky z historického hlediska okamžitě objeví druh nový, který dále potom se přizpůsobuje prostředí, v kterém se nachází, protože se mu protahují ty sosáky a zkracují podle toho, kde má co rád, ale zároveň je to jakýsi Genius loci, který doposud ještě nikdo nevysvětlil. Jak to, že rostlina, která nemá naše čití, tedy oči, uši a tak dále, ani mozek, který patří pro tvory, je schopna vědomě napodobovat ať už tvar a barvu v oblasti infrapektra pro hmyz nebo dokonce tvar svého těla tak, aby získala nějakou evoluční výhodu. Jak je to možné? Tajemství v přírodě je víc, než si myslíte. Z přírody známe zatím opravdu jen minimum. Pro mě třeba zkušenost poslední - já nevím, jsou to dva, tři dny, kdy jsem pozoroval, jakési povídání o delfíncích - tam zazněla naprosto správně důležitá informace. Delfín dosahuje rychlosti vysoké přes třicet kilometrů, tuším. Přitom ale objektivně a zcela vědecky této rychlosti nemůže svými svaly dosáhnout. Je to prostě nemožné. Tento paradox má své jméno. Podobně přemýšlel i Viktor Schauberger - Rakušan. Myslím si, že byl lesní inženýr. Jeho zase zaujalo, jak to, že pstruh v horské bystřině, aniž by se prakticky hýbal, stojí na místě v prudkém toku. Je tu mnoho a mnoho jiného. Je to jen úroveň naší schopnosti vnímat děje kolem nás. Tato schopnost nám vymezuje v podstatě to, co jsme schopni zkoumat, poznávat a chápat a rozvíjí se to - pořád. Takže to, co vám tady povídám, je vůbec to nejdůležitější a nejzákladnější ze všech věd, které kdy byly, jsou a budou. Všichni, kteří došli na tuto úroveň, dělali hmotné objekty, které své "vím" zobrazili - tedy pyramidy. První dělení a druhé dělení - okamžitě, čtvero, řekněmež, vlastností - z nich potom vše. Až budete jednou přemýšlet jako filosofové a vědci, začněte objevovat svět těchto proplétajících se oblastí, uvidíte, jak funguje dvojnost ve dvojnosti, čtvernosti, trojnosti a přesto je zachována. Uvidíte i zákony fraktální geometrie, zlatého řezu i zákony oběhu nebeských těles, života buňky a všeho ostatního, doslova všeho. Tady nás čeká obrovská cesta. Zatím jsme spíše observovali, to znamená získali jsme informace, pak jsme se snažili zasahovat často bez rozmyslu nebo jen s malou opatrností. V budoucnosti bude více lásky ve zkoumání, úcty před daným jevem a teprve potom vlastní akce. Těším se na tu dobu, ale to už bude můj příští zrod. To už v tomto životě nestihnu. Čili co je živé, co je neživé? To je další velký problém. Tím pohledem pozorujeme hmotu, vidíme, jak je konstruována, tedy vidíme zčásti my ve filosofii, která nepotřebuje pro svoji úvahu urychlovač, ale přesto potřebuje ten urychlovač jako důkaz. Ale pro vlastní pochopení to není nezbytné. Stačí jen použít analogie vnoru či inspirace, která vám může přinést myšlenku, která může být později potvrzena. Čili hmota končí kdesi na horizontu poznání pro nás. Někde tam, kde jsou popisována vlákna a kde začíná oblast "hictunt leones" - tady jsou lvi. Je to proto, že interval, který pozorujeme je už tak velký, že vlivem zakřivení časoprostoru nejsme schopni s jakýmkoliv přírůstkem energie pozorovatele získávat posun pozorovaného - čili doslova horizont. Stejný horizont dnes uvádí třeba fyzika do vztahu k černým děrám - horizont událostí. Je to ten samý zákon jen jinde. Tenhle horizont ale platí ve všech vědách. Platí ve společenských vědách, ve fyzice, v matematice, chemii, protože je to zákon, rozumíte? Je to vlastnost. Ke každému zákonu patří i jeho druhá strana. To nám ještě ztěžuje situaci. I když už máte heuréka, tak se vždycky ptejte, kde je ta druhá pravda, protože svět je symetricky duální. To znamená, že každý zákon musí platit a zároveň musí existovat i jeho zdánlivé popření. A tak různí zkoumající se v některých chvílích přimknout k té nebo k druhé polovině a mají ji za celou. Ten vesmír může být docela dobře součástí struktury, která je o dimenzi jinde, a tak to, co vnímáte jako skupinu galaxií v dohlédnutelném vesmíru, může být stonek rostliny v nadvesmíru nebo chlup třeba psa. To, co vidíte v podvesmíru - tedy třeba právě zde v této hmotě - ve skutečnosti obsahuje nekonečné množství toho, co zkoumáte nad svojí hlavou - černých děr, galaxií, mlhovin. Kdybyste se dokázali zmenšit na úroveň subatomárních částic, najednou byste viděli svět, který je tak podobný tomu našemu nad hlavou. Je to pravda. No, když už to mám v ruce, podívejte... To je rezonance. To je základní síla vesmíru, víte? Týká se i tvůrčích dějů. To, o čem tady mluvím, je plno rezonance, protože k vlastnosti vzniklého časoprostoru patří i kmit - tedy nestálost stavu. Neexistuje žádné konečné a trvalé umístění bodu v teorému, protože to není fyzikálně filozoficky možné. Proto kmitá i náš vesmír ve čtyřech fázích, představte si. Uvidíme, co nám přinesou nejnovější objevy. Tohoto tématu se dotýkáme také v té knížce a uvidíme, zda budeme mít pravdu. Týká se to rudého posuvu. A tak vlastně vidíte určitou část vesmíru, který je nekonečný a domníváte se, že na obálce té plochy máte počátek. A je to pouze horizont poznání. Nekonečno není jen slovo a propojit konečno a nekonečno je velmi obtížné. Takže váš duch a duše je ve všem, stejně jako hmota, stejně jako projevení i neprojevení. Ve skutečnosti vše existuje naráz. Průchod tomu dává pozorovatel, proto někteří můžou vidět to, co bylo i to, co bude - s různou kvalitou, protože toho, co bude, je obrovské množství, stejně jako toho, co bylo, přestože váš průmět tímto časoprostorem určuje, že bylo tohle a vedle toho je x-variant, které jsou stejnou součástí toho, co je - jako to, co jste vy vybrali svým stavem v dané soustavě. Ale pojďme dál. Tohle je téma, které opravdu stojí za přemýšlení. Nakonec vám umožní se pokoušet chápat, proč je tu to, co je, proč jste tu vy, co je smyslem toho celého útvaru, jaké má charakteristiky, jak se bude chovat a co vás čeká v té celkové budoucnosti. Vždyť ty nekonečné pramínky rytmů v té teorii chaosu, která vzniká od určitého matematického výrazu, protože každý systém do určité formy čísel se chová, řekněmež, jako předvídatelný, a když změníte číslo na mocninu, stane se typicky chaotickým. Je to stále jeden systém. No, ale dost o tom. Knížka vyjde - snad. Tak jdeme dál.
DOTAZ: A opět - duši a duch, to samé - v podstatě jako přes kopírák. ODPOVĚĎ TP: Tak vám řeknu ještě něco teda. To, co můžete pozorovat vnímat, žít, vůbec není náhodné, protože, aby bylo naplněno slovo nekonečno, tak ten tvůrčí princip když to zjednodušíme na počátku má - je to strašně jednoduché. Je to rozdělení toho nic na dva základní body. To je nejnižší úroveň složitosti. A přesto v tomto okamžiku existuje již všechno to, co ten projevený úsek bude dále prezentovat, žít, co tam bude - včetně vás. Vy máte svobodu rozhodování. Můžete volit různé cesty, různé směry pro to, abyste se mohli vyvíjet, protože vývoj je zase filosoficky jednou z podmínek existence nekonečna. Kdyby nekonečno neobsahovalo konečno s jeho vývojem, není nekonečné. Teprve součet a průmět všech těchto prvků můžeme nazvat nekonečnem - čili projevené a neprojevené. Boha nikdo z vás v té nejvyšší formě nemůže vnímat, protože není projevený. Ale vidíte ho neustále kolem sebe všude i tohle je Bůh, tento list papíru, protože to je to, co je výsledkem tvoření této Podstaty, které říkáme Bůh. Často máme sklony k tomu připisovat lidské vlastnosti a lidský pohled. Je to pochopitelné, jsme jen lidé a naše mozky jsou jen lidské. Někteří z nás lidí ovšem ve velký chvílích svého lidství dokážou překročit hranici, která je dána vývojovým stavem. No jistě, že na to můžou být názory různé. Někdo si myslí, že je to nesmysl, fantasmagorie či jinak. Ale je- li to pravda, nic to na tom nezmění, a není-li, pak není. Veškeré tedy děje, které zde jsou, jsou zákonité v makro, v mikro světě. Projevují se zde všechny síly, které známe i ještě neznáme. Pomaličku začínáme chápat, že gravitace není pouze monopol a že vedle kladné gravitace je také záporná gravitace, přesně podle zákona dělení. Velikost toho, o čem tady mluvím, se nedá v žádném případě ani slovy popsat. Tam, kde se dostáváme do čtvrtého rozměru, mizí naše zažitá schémata. Jak to, že jsou provázány stavy všech vesmírů, atomů, bytostí či jinak - do Jednoty? Znamená to, že například máte-li tuto rovinu ve svém žitém příběhu, pak k ní patří předrezonováno vše, co s ní souvisí. Ne tady nahoře, ne tady dole. Toto je vaše rovina průchodu, a přitom všechny ostatní roviny jsou v plné koherenci s tou vaší rovinou, což je neuvěřitelné. Osud každé molekuly, atomu, který tu je, atom plynu - je tu výš, uniká právě do vesmíru, jeden jediný atom. To všechno je součástí toho základního paradigmatu existence. Na konci cest, které budete konat ještě velmi dlouho, dojdete k plnému pochopení, proč věci jsou, jak jsou. Budete těmi věcmi, nebude mezi vaším já, vaším vnímatelem a tím, co vnímáte žádná stěna. Budete tou věcí. To je konec. Budete vším, co jest, i tím co není. A jeden cyklus je hotov. I když žádný cyklus není, protože není ani čas, představte si. A je to stálé trvání ve všech svých formách a variantách - všech možných formách a variantách. No, tak jsem vám zamotal hlavu, doufám, a uvidíme, jestli neřeknete, že jsem blázen, ale takto to vnímáme ve své filosofii.
DOTAZ: Léčba psychózy. ODPOVĚĎ TP: No, to patří těm, kteří buďto hmotou ovládají mozek - to jsou všechny léky, které působí na ty přenosy na těch klíčcích a zámcích, synapsích, ale patřila by sem také správně léčba duchovní silou nebo duševní silou. Sem můžeme zahrnovat obory jako je hypnóza a jiné - působení silou ducha. No, moc o tom nevím, není to můj obor. Takže tady můžu jen velmi těžko poradit. Musíte jinam. My tady prakticky v oblasti této nemáme nástroje.
DOTAZ: (TP: To jsou vždycky takové trošku strachy - teď to tady čtu - které vycházejí i z toho, že člověk vnímá nějakou realitu a tu realitu nedoplní ještě další částí.) ODPOVĚĎ TP: To je známé Čapkovo téma, viďte. To tvrzení má, podle mého názoru, zrnko pravdy, protože logicky - svět je v podstatě kruh. Když jdete dostatečně dlouho nějakým směrem, tak narazíte na určitou úroveň daného tématu. V této chvíli se již začínají vyrábět počítače, které jsou založeny na kvantových jevech, což pro běžného člověka je dost vzdálené a nepochopitelné. A když vám řeknu, že jeden takový procesor, dokáže nahradit možná, nevím, všechny procesory ve vašem městě nebo zemi nebo dokonce celé Zemi, tak už to dává představu o tom výkonu. Budete schopni určit všechny stavy všech molekul ve svém vesmíru, a to ještě v reálném stavu. Tento počítač nemusí mít zpoždění v čase. To je další jeho vlastností. V budoucnosti může dokonce překonat časovou bariéru, a to je velmi velký posun. Víte, tak jak lidstvo se zamilovalo do rozumu, tak přestalo chápat úplnost tohoto problému. Ono se domnívá, že když budeme mít v nějakém substrátu veškerou paměť a vědomosti celého lidstva, když tam budeme mít další a další informace, které si jen umíme představit, že získáme evoluční výhodu. Potíž je v tom, že život tak, jak probíhal a probíhá kdekoliv jinde, je založen na trochu jiných principech, a hlavně i cennostech, které takový člověk nevnímá. Setkal jsem se s lidmi, kteří tvrdí, že věk člověka skončil. A titíž lidé by chtěli vidět to, co popsal Čapek s tím, že člověk je výběhový typ, že později tady bude ten rychlejší, chytřejší, křemíkový život. Potíž je v tom, že to není pravda úplná. Svým způsobem může život fungovat na jakékoliv úrovni. Nemusí to být uhlíková, ale - se podívám, kolik máme - nemusí být jen uhlíková, na druhou stranu je taky ale ta druhá část, kterou jsem nakousl, ale nedořekl. Každá z těch rovin má svoji jakoby librační hodnotu. Kdykoliv se začnete vzdalovat od tohoto ideálního průchodu, začíná sílit korekční síla. Tato síla stoupá až přes všechny hranice. Staří tomu říkali Boží hněv, já tomu budu říkat zpětná vazba. A věřte, že existuje. Tedy podobná - v tom případě nevědomá - zpětná vazba tady byla na Zemi už mnohokrát. Byla tu velká traumata vyhynutí celých zástupců života. Tehdá to bylo v souladu s přírodním zákonem, protože do toho nezasahovala žádná cizí vůle. Byl to vývojový proces. Dnes je tu novinka. Život dospěl až do člověka. Člověk je nadán inteligencí a je schopen tedy rozvíjet i tu další část, která se na tom ději podílí. Nevím, jestli mi rozumíte, ale prostě toto je zásadní - naprosto. Ve výsledku je to ale jedno, protože ten korektiv, který... protože ten vývoj - ptali jste se na ducha - když jsem vám říkal, že vše je, tak existuje stále ta hypotetická symetrála, které ideálním průchodem a vše, co se od ní odchyluje, ale musí to být možné, aby vývoj mohl být, je dále korigováno vývojem do toho konečného stavu. Na konci musíte pochopit, proč tu musí být dojnost, množina všech vašich rozhodování a vedle toho ta Boží vůle a o té právě mluví. Čili nelze vytvořit něco, co přečíslí základní myšlenku Tvůrčího principu. Dokonce může skončit tato planeta. Byli jsme tak blízko, přátelé, tak... Jednalo se jen o hodiny. I teď jsme v nebezpečí - velmi. Když vidím motivy současných lidí, ať to je chlapáctví na úrovni rodin, států, neschopnost se s někým domluvit, naopak schopnost bojovat - to není moc nadějné. Přitom ten ráj, o kterém mnozí sní, je tady a teď, kdykoliv přístupný. Jen se musíte vzdát to je bojové rétoriky. "Přej a bude ti přáno." No, čili budeme doufat. Já sám jsem optimista. Nemyslím si, že spějeme ke konci věků, ale spějeme dozajista k nutnosti dalšího posunu. Některé větve skutečně umřou, jiné vyraší. To je můj názor. Umělá inteligence je možnost, kterou zkoumá člověk a do určité míry může být požehnáním a od určité míry může být těžkou hrozbou. A teď zas něco z toho mého oboru. Ještě stále nevíme dost o tom, co je reálný projev. Jsou to případy, kdy například volná energie, která vznikne v přírodě, je zcela viditelně inteligentně použita, což zcela překročí veškerá procenta pravděpodobnosti. To znamená, že ta anonymní energie, která nemá vědomí, je ovládána - něčím nebo někým. To platí i pro umělou inteligenci, protože z počtu pravděpodobnosti se nakonec musí vyskytnout určité stavy, které vyústí v určitý další vývoj. No, všimli jste si, že člověk se jakoby vzdálil své Matce přírodě, že už není schopen vnímat krásu - mnohý, tedy ne všichni, promiňte zase, abych to neudělal příliš - že ho neosloví krása zurčení potůčku a já nevím, šumění listu ve větru, vlnění obilí, zvíře, které někde něco požerákuje, nenaplňuje ho to radostí z jeho života. Naopak se začíná stále více uzavírat do svých umělých a zcela vzdálených oblastí pokojů, činek, všímáte si toho procesu, že ten člověk se vlastně vzdaluje svého základního životního prostoru? Vytváří si umělý. Dnes by nejradši skončil v podzemí anebo ve vesmíru ještě lépe, přátelé, to je skvělá představa - plechová roura, tam nějaké záhonky, je tam dost záření slunečního - úžasná. Později možná větší plechová roura - tak už si možná zaběháte ten kilometr. No, tady jste mohli běhat stovky kilometrů se svými bratry, v kráse. Ale vy chcete do té roury a říkáte tomu vývoj. To ještě nevíte, že byste mohli kamkoliv, že vaše vědomí je neomezitelné, že nepotřebujete dokonce žádnou kosmickou loď, a to ať už na úrovni té první tedy informační nebo později té druhé tedy přesunu v prostoru a času - říká se tomu bilokace. Za poslední století nejeden z duchovních lidí vám tuto bilokaci předvedl a to zcela dokazatelně. Tak se musíme ptát, proč neustále jdeme tou cestou "rozumu" v uvozovkách, který nám nabízí tu cestu toho spáleného "paliva" v uvozovkách. Možná, že z tohohle pohledu ani naši přátelé, kteří nás občas navštíví, nejsou zas až tak daleko, i když jsou tisíc let před námi, protože možná, že někteří z lidí, kteří tady jsou na povrchu této Země - někdy i jinak - mají své vědomí, které ruší tato omezení. Je to o tom, jak se vnímáte a co jste rozvíjeli. Když vás ve dvou letech přesvědčí, že to, co jste viděli, je nesmysl a co jste uměli, je nesmysl, tak to přijmete nakonec a potlačíte. Stejně jako kdyby Rembrandt ve své rodině byl peskován za to, že kreslí, že strašně čmáře a že je to tedy ošklivé a fuj, tak bychom asi ty obrazy od Rembrandta neměli. My jsme mistři v tom, jak budeme vysvětlovat, jak je to špatně. Ale to je vývoj. Je to vlastně omezení. Je to ten pohled, kam až člověk dosáhne. No, tak mi promiňte tyhle úvahy, ale vy jste mě k tomu nějak dovedli těmi dotazy, které jsem si vybral, aby to bylo aspoň trošku konzistentní.
DOTAZ: No, píšete, kdo předpověděl už dříve singularity a tak dále. ODPOVĚĎ: O tomto mě učil Zezulka od počátku - a jistě nebyl jediný - ale on první mně nefyzikovi vysvětlil, jak to funguje v tomto horizontu událostí, jaký to má vztah k nekonečnému množství vesmírů, protože je to velmi složitý děj, který v jedné straně končí průlivem hmoty z jednoho časoprostoru do druhého, čili to, co projde do gravitační čočky, vychází v bočném vesmíru. Čili najednou je změněna velikost toho rozměru. Jestliže velikost v tomto atomu toho papíru je pro mě nekonečně malá, tak pro mě v tom papíru, je to vesmír obdobný jako zde. Nejbližší Slunce od nás mnoho světelných let, natož další galaxie. No, a ta gravitační čočka dokáže ten zázrak, protože se překonají určitá propojení spádem, že dojde k přeskoku. No, ale to je jiné povídání. Čili stejně jako nacházíte černé díry, tak jsou v našem vesmíru i bílé díry, které jsou součástí černých děr nadvesmíru nebo podvesmíru. Zezulka byl naprosto geniální, víte? Naprosto. Doslova nic z toho, co jsem byl určen, jsem později nemusel změnit - naopak. Slyšel jsem mnohokrát z úst tehdy současné vědy, že to bylo objeveno. Takový obyčejný pán ze Smíchova s obyčejnou kuchyní, pokojem, kloboukem... Když jste ho potkali - starší pán už potom později. Vy jste netušili. A to platí obecně. Ti velcí se nepředvádí. No, a to je všechno. Takže budu se těšit na vaše další a další a další... Čemukoliv nerozumíte, zkusme se o tom bavit dál - pomocí toho, co budete předkládat. A já se opravdu pokusím to nějakým způsobem přenést - pokud budu znát samozřejmě. Je pravdou, že i já i jiní a i vy jdete vlastně stejnou cestou, která nemůže být ani jiná. A tak vaše otázky hledání jsou vlastně u vás všech v postupu času stejné. Postupně budete narážet na ty otázky života, které není možno nakonec neuchopit a ještě později budete dostávat odpovědi. A bude to tak správně. Čili nemusíte mít mindrák, jestli je to čtvrtý rozměr nebo třetí. Berte to jako fakt. Stejně jako vás neznervózňuje, jak přesně probíhá trakce v lokomotivě, která potáhne za chvíli váš vagon. Vás zajímá to, že to jede - a později to pochopíte koneckonců. Děkuji za pozornost. |
