Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 12. 5. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý den, pěkně vás vítám milí posluchači Duchovní university Bytí. Začínáme náš nultý stupeň a (tady pražský) tak se pokusím věnovat vašim podnětům. Co řeknu, si sami pak přeložíte, zuvážíte a budu rád, když vám to pomůže. A když ne, tak mi to bude líto, ale nedá se nic dělat. Tak. Tak ještě něco takového lehčího na za... 

Zdravotní dotaz.

DOTAZ: Po přednášce, možnost léčby?

ODPOVĚĎ TP: No, z mého pohledu jsme už před prázdninami nebo spíš ("před prázdninami") před bohužel dalším maratonem a ten příjem pacientů je v podstatě zastaven. Je to už opravdu pozdě. Já se omlouvám, je nás málo a síly nejsou nekonečné. Prostě to tak je. Jediné co můžu říct na svoji obhajobu, že dělám, co je v mých lidských silách. Snažím se, no tak alespoň ty řekněmež přednášky. A mám taky duchovní obřad každý den v osm hodin večer už dva nebo více let, to taky dá trochu zabrat. No tak prostě tak to je. Dobře, tak ještě jeden světský dotaz.

 

DOTAZ: Je možné zakoupit žluté tričko s nápisem "DUB", jaké měli návštěvníci Indie?

ODPOVĚĎ TP: No, to už určitě ne, protože to jsme tenkrát udělali... My jsme jezdívali do té Indie (dokud to ještě šlo před covidem) vlastně každý rok a měla to být vlastně něco jako cesta na zkušenou, jako krajánci - protože kam jinam, než do nejduchovnější země světa. Je to opravdu tak, věřte mi. A zároveň ta zkušenost (přesto, že nejste hinduista nebo jakýkoliv jiný -ista) je nenahraditelná, protože ti lidé jsou nesmírně krásní. Žijí v jiných podmínkách a přestože vzývají jiná náboženství než třeba evropané a zase někde jinde další, tak to vůbec nevadí. Protože lidé hledají všude Boha a já jsem se vždycky cítil jako jejich bratr, žil jsem s nimi, protože jsem si jich vážil. A tak jsem třeba ten měsíc (někdy i dva) tedy žil jejich stylem, jedl jsem jejich jídla, jedl jsem rukama - mimochodem je to úžasné. Když se vrátíte zpátky a vezmete do ruky poprvé příbor, tak je to šok, protože najednou máte v ruce klacek (kovovej klacek) a ztrácíte haptickou kontrolu nad tím, co jíte. To se nedá vysvětlit. Teprve když to zažijete dlouho, tak najednou vidíte, o čem mluvím. Indie je samozřejmě taky jistě plná rozporů a negativ, ale zároveň je tam i to druhé. Takže trička, to byla taková reklama naší firmy. Protože jedním z mých důvodů, proč jsem jezdil do Indie, bylo, jim taky předávat to svoje, filosofii Zezulky - to je zase můj úkol. No a tak k tomu patřila i ta firma. Ale jinak jsme všichni byli v bílém a celá Indie, jižní nejduchovnější část Indie, všichni kněží (a je to cesta 2 500 km) se dodnes ptají, jestli ta "bílá síla" (nám říkali totiž "bílá síla"), jestli přijede. Byli jsme nepřehlédnutelní, bylo nás mnoho, 60 až 100. Dali jsme se dohromady jako kamarádi (žádná cestovka, nic), zaplatili jsme si letenku, přítel nám zajistil autobus. A tak jsme projeli vlastně to nejdůležitější vůbec. Ale všechno, co v té Indii za ta léta jsme navštívili - bylo to úžasné. Zažili jsme neuvěřitelné věci, zázraky. A zažili jsme hlavně lidský kontakt a to bylo nejdůležitější. A tak ti posluchači university vlastně měli možnost vidět, jak někde jinde ti lidé vnímají sebe, svět, Boha, duchovnost. A byla to dle mého soudu studijní cesta. No a tak uvidíme, jestli tam ještě někdy pojedeme, uvidíme, uvidíme. Zatím tedy na ten příští rok se domnívám, že ne. A kdybysme jeli a měli jsme tričko, tak se přihlašte, my Vám taky jedno uděláme.

 

DOTAZ: Záhada přinašeče pro nás v nultém stupni se nesnadno chápe. Oslavujeme datum jeho narození a tuším, že neméně slavné je splynutí duše přinašeče s tělesnou schránkou dosud obyčejného člověka - tedy jeho probuzení.

ODPOVĚĎ TP: Víte, to máte tak. Nám lidem se nesnadno chápe prakticky vše, protože jsme velmi na počátku. My všichni, ať jsme v jakémkoliv stupni duchovního rozvoje nebo poznání, jsme vlastně ten první biologický druh po zvířeti, který se stává člověkem. A to jistě by bylo troufalost se domnívat, že vývoj skončil. Jediný důvod k tomu nemáme. A tak zatím to naše poznání je, jaké je. A samozřejmě, že k tomu nejvíce jaksi, aby se to zlepšilo, přispívá právě ten děj, kdy přicházejí řekněmež... My jdeme zespoda nahoru, sbíráme zkušenosti, měníme se, působí na nás osud a tak se kultivujeme a vyspíváme. Je to takto. Občas se stane, že někdo z toho vrcholu se vrátí zpět. Je to velká oběť a je to výraz vlastně dokončené cesty, protože filosofie tohoto stupně života vnímá celý život jako sebe, vnímá vše jako řekněme svoji součást a snaží se tedy v podstatě také sobě pomoci - aby to tolik nebolelo, aby ta jaksi lidská schémata nebyla tak těžká. No, o čem mluvím, mluví historie současná, střednědobá i minulá. A v ní vidíte vlastně chování homo sapiens (prý), který celou tu dobu neměl nic lepšího na práci, než se navzájem vraždit, ničit, mučit, ničit planetu a všechno kolem sebe. Z důvodu vlastní hlouposti, zištnosti. Člověk má jednu základní větu a to je: "Co z toho budu mít?" Ať už hmotně nebo duchovně nebo nějak jinak. A tak mnozí "veleduši" se tady staví na piedestaly, představují si, jak jsou úžasní, snaží se získat svoji duchovní vyspělost a velikost, protože oni se snaží být těmi velkými. Je to daleko od reality, je to, jako když si pejsek hraje na něco, a přitom tím nemůže být. Kdyby to bylo doopravdy, vypadá to jinak. A byla by z toho stále větší služba, soucítění, láska, přijímání, a tak dále. I člověk je schopen lásky vyšší - často v některých chvílích svých životů. Je to v období zamilovanosti, je to v období mateřské lásky, která často není sobecká (i když ne všechny ženy jí jsou schopny) a která dokáže potlačit své vlastní potřeby a jakékoliv jiné důvody pro tu jednu bytost, i když je to moje dítě. A jen málokterá žena dokáže přijmout všechny děti. Tam už ta lidská láska většinou nesahá. Chápete? Kdyby to byla ta láska vyšší a ještě vyšší, pak by byla schopna téměř stejnou lásku projevit každému dítěti. Jakož třeba i člen nějaké smečky, který se stará i o děti jiných členů smečky - a to zvíře dokáže, některé, zčásti, no. Ale jenom tím ukazuji, že i tam je ta egoistická a sobecká část, protože se starám o sebe, o své, moje. Lidé duchovní se poznají podle toho, jak jednají, jak myslí, jak stojí vůči tomu, co je kolem nich, jak moc je tam to ego a jak moc je to jinak. Bez ohledu na všechny téze, na všechny ideologie, na všechny náboženské a jiné skupiny, protože to všechno se samo o sobě projevuje. Když máte nějakou skupinu, která směřuje k tomu, aby se dostali do nebe a aby byli ti nejvyšší a něco, no tak to je úžasné. Akorát jim v tom chybí ti ostatní, kteří jsou také jimi, protože všechno pochází z jednoho zdroje, chcete-li - Boha, Podstaty. A tak všechno od atomu až po bytost je sobě bratrem. A tím pádem tedy ti, kteří vystoupili výš nad náš stav, toto vnímají a vrhají se do té sebevražedné akce mezi ty "zvířata" (s prominutím), kteří je většinou neskutečným způsobem zničí, protože je nechápou. Oni by chtěli přinašeče, těší se na něj, vzývají ho, očekávají ho, ale když přijde, tak ho zabijí. Protože on nepřichází souhlasit, ale opravit a změnit chyby. Nepřichází splývat se současnými názory té které církve či jiné kultury, ale přichází napravit lidské pochybení. Mluví jiným jazykem, lidé mu často nerozumí. Je to, jako kdybyste římanovi, který právě opustil cirk v době své slavnosti nedělní, začali vysvětlovat, že je to špatně, že dívat se na vraždění je zrůdné. To byste mluvili jazykem, kterému by nerozuměl a pravděpodobně by vás uvařil v kotli s olejem. No, takže to je o tom lidském myšlení, o těch přinašečích, a tak dále. Není to o tom, že si budete vykutávat vlastní slávu, vlastní hodnosti či vlastní nějaké prebendy, ale je to o tom, že pokud jej přijmete, tak se stáváte stále více vědomým a tedy i sloužícím, no. Není to o tom, že ho máte vzývat v kapličkách nebo nějak jinak, to jistě může být, ale nesmí to být předmět. Čili, jde o ducha. Jste duše a jako duše se vyvíjíte. Tedy, ať na sebe navlečete cokoliv, jakákoliv roucha či dalšího, vevnitř budete pořád stejní. Jenom v tom případě, že se vnitřně změníte, budete jiní. A to se zase bohužel nevidí, víte? No, pověsit si kříž na krk nebo řád nebo něco jiného, no. I já ho tam mám, ale ne proto, abych se jím vyvyšoval, abych... Je to výraz mého světa, ale nic víc. Není tam dokonce ani proto, abych primárně byl chráněn či jinak. No, takže, nějak tak. V rytmu dění se odvíjí čas. V tom našem světě, který je třírozměrný, kauzální (tedy příčinný), je čas neoddělitelnou složkou. Jeho přítomnost tedy se projevuje i v kmitání rytmu. A ten rytmus (ať už je to koloběh znamení v našich horoskopech sluneční soustavy a galaxií, širších vesmírných rozměrů), tak ten koloběh je zcela řádný. Je založen na přírodním nebo chcete-li Božím zákonu a jako takový je vždy v souladu se vším, neb to, co pozorujete, je velká myšlenka, která je propojena se vším co existuje. Vědomí nevědomce - tak tam je místo pro náhodu, pro (jak bych to nazval), pro nahodilost, pro další věci. Protože jen nevědomost může popřít to, co mě učili ve škole (což bylo správně) - že svět je založen na přírodních zákonech (chcete-li Božích), které působí vždy a všude. Tenkrát ještě nevěděli úplně, že platí na všechny směry (napravo, nalevo), vždycky hledali jen tu jednu část. A tak dodnes se vlastně bez uzardění dozvíte, že osud je náhodný a že nemá smysl, dozvíte se mnoho jiných věcí, o vývoji, který už dnes je ale rozpoznán vědou. Dnes se ví, že vývoj není náhodný, protože kdyby byl náhodný podle matematiky náhody, tak ještě pořád lezete v zemi jako červi (v nejlepším případě). Jsou tu i jiné věci, je toho hodně. Pomalu začínáme objevovat další stupeň poznání a řádu v tom, co máme v kosmologii, ve fyzice, v chemii a ostatních oborech. Je to přirozený vlastně postup. No, právě zažíváte jednu z etap této duchovní revoluce. Ale ona je to i vědecká revoluce, protože množina poznatků rozumu, racia... Protože racio je od toho, aby zkoumalo, sbíralo informace, vytvářelo stále více a více poznatků, ale není zcela dobré pro syntézu, tedy pro pochopení souvislostí v celku. Kolik jsme jen viděli vyhlášení od mého mládí slovutných zástupců, kteří vlastně popírali cosi, aby se to právě nyní začínalo stávat vědeckým paradigmatem a součástí dnešního tedy stavu poznání. Takže, to vám říkám proto, abyste se drželi zpátky ve svých soudech a vždycky si říkali, jestli věci nemůžou být ještě jinak a jestli to nebo ono, a tak dále. Trošku tady hodně mi pomůže obraz z "Planety opic", kdy tito nám nepřátelští tedy zástupci poznání se vyjadřují podle svého. Přesně tak to dělá člověk. Byla to dobře vytvořená vlastně parafráze lidského chování. Čeká nás tedy hodně moc zvratů. A patří sem i ten přinašeč, který vždy posouvá svoji dobu tak, jak je dovoleno - protože někdy v těch nejtěžších dobách je zavražděn ihned téměř. Ale nyní máme platónské jaro (tedy začátek platónského roku) a přinašeč nemohl být zavražděn. Bylo (vlastně v rámci toho kmitání toho děje), bylo nutné, aby se zachoval. A tak bylo dáno, aby tedy pracoval, vytvořil. I když ne v plnosti tak, aby to bylo plně účelné - o samotě, vzdálen lidí, odmítán, vysmíván mnohdy či jinak. Ale na tom nezáleží. Dostaneme jen to, co si zasloužíme svými postoji. A ty postoje jsou často medializovány jen vlastně informacemi (které pocházejí z nejrůznějších zdrojů) a jen málokdy jsou konfrontovány logikou, úsudkem a nějak jinak. Tak je to v lidské společnosti. Když teď vám někdo ukáže na někoho, že je pacholek (s prominutím), tak x procent lidí... Když řeknete třeba (já nevím) o Čapkovi, že to byl blázen, no tak se bude psát v učebnicích, že Čapek byl blázen, že psal fantasmagorie a že to celé, a tak dále. Když to napíšeme o někom jiném, a tak dále. Je to tvorba... Co to je společenské mínění? Je to vlastně úkaz nemyšlení, protože často jej formují lidé, kteří se takto snaží dosahovat svých osobních cílů. Vzpomeňte třeba na komunisty, jak (to bylo třičtvrtě mého života), jak se vlastně manipulovalo s tím míněním, a tak dále, a tak dále, no. Takže, to souvisí s tím přinašečem, víte? No, on svoji práci odvedl a lidé tuto práci budou v dalších desetiletích, staletích a tisíciletích (do příchodu dalšího) přijímat, rozvíjet jak jim bude dáno, jak jim bude smět jaksi jejich rozoumek pracovat a jak budou schopni toto přijmout. Ne nadarmo řekl větu (já ji budu parafrázovat): "Toto je nové náboženství, které jediné dokáže zachránit (já už nevím) život nebo člověka nebo biologickou plazmu na Zemi." Když se podíváte, kam vedly dosavadní řekněmež trendy a směry (včetně náboženských, filosofických a jinak), tak se domnívám, že lze s jistotou tvrdit, že docházíme na konec jedné etapy, která končí fiaskem. Všichni myslí jen na sebe, na svoji vlastní sektu, církev, na svoji vlastní politickou stranu, na své vlastní hospodářské zájmy, na své vlastní to nebo ono. A tak pomalu, aniž si to uvědomují, rozebírají ten strom pod sebou třísku po třísce. Tedy, jak by měla být ta filosofie? Když se stane katastrofa, tak najednou se člověk mění. Sousedi, kteří se hádali o mez, najednou si pomáhají, najednou na sebe myslí v dobrou. V tom je to, víte? Bylo by to dobré, kdyby nemusela taková věc nastat. Aby duch společnosti toto dovolil vlastně vytvořit už od školy, kdy jedním z jaksi předmětů by měla být vlastně lidskost nebo chcete-li schopnost sblížení se s rostlinou, zvířetem, světem, kamarádem, se všemi ostatními. Kdy by se neměla pěstovat bojová schémata, kdy vítězí ti "silnější" (v uvozovkách), což většinou vůbec nebývají ti jaksi nosní. A kdy člověk jaksi pracuje nikoliv jen proto, aby nad něčím zvítězil, ale proto, aby prospěl. No, a tak dále, a tak dále. Koneckonců, i pracovat můžete s radostí proto, že sloužíte druhým. Anebo s neustálým úporným jaksi přemýšlením, jestli "tohle", no, a že "chudáci" musíte někde něco dělat. Jste součástí celku, všichni jste si rovni, není mezi vámi rozdílu, ať jste jakéhokoliv vyznání či čeho dalšího, vzdělání, a tak dále. I ten nejprvnější idiot má stejnou cenu jako nejvyšší duchovní mudrc, víte? No, ta společnost ještě podléhá těm starým zvířecím zvykům - kastování, další věci. My se smějeme Indům, že mají kasty (i když teďka zakázané), ale kvalita našeho auta, bydlení, domů, šatů... Máte hodinky, pěkný, za kolik? A co boty? No, teda, já bych to neměl ukazovat, to jsou croissanty. No a teďka od téhle chvíle jsem neakceptovatelná bytost, protože přece ten kdo nosí croissanty, nemůže být hodnotným člověkem, co říkáte? No, a tak dále. Čili, vždycky si ty společnosti vytvoří nějaká měřítka, v této době konce Kalijugy je to teda měřítko úspěšnosti. A v určitých chvílích, když trošku zpychnem a zbohatnem, tak zapomeneme na tu základní pravdu. No, v té Indii se to ještě úplně nepodařilo v těch duchovních státech a zvláště mezi duchovními lidmi, proto jsme tam jezdili. To je něco jako lázně pro duši. Protože když potkáváte takové množství lidí, kteří při každém pohledu vám dají kus srdce a něčeho... Víte, to je v pohledu třeba jen. No, a tak dále, rozdělí se s vámi, no. To už jsem vám kdysi říkal. Jdeme proti toku Gangy. Už je to jenom potůček takový větší, no, a tam rozbořený chrám z takovejchhle trámů obrovskejch, snad tisíciletý. Propadlé už stropy, všechno. No a taky je tam nádherný balvan vyčnívající do té řeky. A tak tam sedíme a zpíváme nějaké zpívánky a najednou, kde se vzal, tu se vzal, se objeví mnich a přinese nám banán. No a to je jaksi pro mnicha v těchto podmínkách... On ho musel materializovat (tedy mezi námi), protože tam žádné banány růst nemohly, bylo to vysoko. Ale on se s námi o ten svůj banán rozdělil, protože měl radost, že tam někdo vzývá toho Boha a že ta Boží energie je přítomna. No, takže, to bylo krásné. A krásné na tom bylo, že i to nebyl fanatik, víte, takový ten fanatik dobra, co prostě dělá to dobro, že jako jo, jo, jo - to ne. On přišel zcela důstojně a vážně a ten banán nám takhle podal. A pak odešel. No, takže, třeba i o tom to je. Generace přinašeče jste vlastně vy. Opět se to stalo, opět to nastalo. Stejně jako ve všech minulých příchodech je to doba, kdy se objeví nejvíce těch, kteří se za něj vydávají. Je to pravidlo. A zároveň platí jako vždy zásadní věc - on to o sobě nikdy sám neřekne a nikdy nevzbuzuje nějakou sektu nebo náboženskou jinou podobu. On přináší cestu. Cesta, která může být jaksi zkontrolována jako logická a proč se ty věci dělají, jak dělají. A je předkládána nikoliv nucena. Čili, vy ji nemusíte vykonávat a nemusíte jaksi... No tak vy už se zachráníte, teďka budete u toho Zezulky, tak půjdete do nebe a bude vám dobře. Po těch ostatních čert, rozumíte? Takže, je to úplně jiné než to, co si lidé po těch staletích vždycky vytvoří z těch velkých pravd, které dostanou od velkých mužů a žen a které lidem v něčem nevyhovují, víte? Oni nevyhovují jaksi dosavadní té druhové lidské podstatě. No, ale oni sem pořád chodí, no, jsou to "blázni", no. Protože už jenom sem přijít je obrovská oběť. Hlásat nebo mluvit lidem tu pravdu je obrovská... Oni vám neříkají: "Vy jste úžasní." Oni nám vždycky říkají, jací jste doopravdy, víte? Oni vám nepřicházejí pochlebovat, abyste je volili, abyste tleskali, byste přišli k jejich jaksi skupině a... Když umíral Ježíš, bylo to pár lidí, jen pár, opravdu. Getsemanská zahrada, učedníci, no a ještě ke všemu ta ženská tam byla, to je šílený. Jako jediná to vlastně všechno přežila ve Španělsku, no, a bylo. Čili, neznámý člověk. Když ho zabíjeli na tom náměstí, řval dav jeho bratří a sester nadšeně, freneticky: "Ukřižuj." Souhlasili s římskou mocí, kterou vyvolali sami Židé - farizejové, kteří přinutili toho, kdo si "myl" ruce a nechtěl s tím nic mít společného, protože on to byl jeho příznivec, víte? A jeho žena po smrti Ježíše chodí kázat jeho učení. Takže, nakonec ho přinutili, aby ho musel nechat zavraždit. A ti lidé byli nadšení. A je to stejné, jako kdykoliv i dnes. Kdyby byla jiná doba, tak jste možná se radovali nad tím, že STB konečně toho "toho" zatkla. A pak by v tichosti někde v žaláři zemřel ukopán, víte? Ale nestalo se. A kdyby to bylo dobře zmarktováno, tak byste možná taky jásali v novinách a psali byste petice, že konečně ten blázen, který přijel na oslu, že mu byl uťat tipec, chápete? To vám říkám proto, abyste si uvědomili ty jakoby souvislosti. V běžném životě to často neděláme, neuvědomíme si to ani - k naší škodě. No, takže, byl tu, no. Byl, byl docela obyčejnej, ale byl to on. Když budete číst jeho zápisy (tedy to, čím nám chtěl pomoci), tak zpočátku to půjde ztěžka, jako mně, možná, kdo ví. Možná ne. Přečetl jsem dvě strany, tři strany, víc to nešlo. Musel jsem chviličku o tom přemýšlet, zůstat. A pak zase dál, no. A dnes při každém čtení v redakci (když se třeba dělá tisk), pokaždé je tu znovu a znovu další pochopení tam (v další vrstvě), kde by to vypadalo, že už jsme na dně, no. Jakoby to otevírá vnitřní lidskou zkušenost. No, takže, oslavujeme ho. Ono tak docela nemůže jít jen o oslavu, to je asi tak v tom to nejmenší nebo nejvzdálenější. On se rodí v nějakém vibračním termínu, probouzí se v nějakém vibračním termínu, je to stejné vždy. A to přesto, že se nám mění kalendáře a že čas plyne. Vemte si, že Ježíš se narodil zhruba před sedmi lety. Slavíme tedy velmi krásně rok 2 000, ale poněkud pozdě, no. Čili, je to věc vývoje a nezáleží na mně, nezáleží na tom... Je to věc každého. Každý jeden si k tomu může přistoupit a je to svobodná vůle. Nemusíte. A pokud se to podaří, tak mi to neříkejte, rozumíte? Protože pokud ve vašich srdcích se otevře cos... Toto je vzdělání hlavně vašich duší, ne tolik rozumu. Když budete znát více aminů a více molekul, když budete znát více z naší historie, kdy který potentát koho zapích či co postavil, když budete znát mnoho jiných věcí, tak to bude důležité - ale v racionální úrovni. A pak je tu to, co znáte svým srdcem a to je pro vás dokonce mnohonásobně důležitější pro vaše životy. Protože pokud bude zde vaše moudrost, tak si nebudete tolik škodit tím, že škodíte druhým. Budete prospěšnější, budete uvážlivější, nemanipulovatelnější, moudřejší - a o to tady jde. Takže, přinašeč přichází právě proto. Ne, abyste ho vzývali, ale abyste ho následovali. Přinašeč vás nemůže vzít na záda jakkoliv je vysoký. Je to krásně vidět i při tom příchodu současného přinašeče. Ano, výjimečně se staly zázraky, ale nebyla to podstata té mise. Ale kdo má oči k vidění a uši k slyšení, tak uslyší. Čili, nejde o to vás přesvědčit (byť sebelepší přednáškou). Jde o to, abyste pochopili, abyste pochopili základní cestu života a smysl a pak z toho brali (teda nejenom vy, ale celý ten život) prospěch.

 

DOTAZ: Jsem z prvního stupně DUBu. Mohla bych Vás poprosit o krátkou konzultaci po přednášce k mému aktuálnímu zdravotnímu stavu?

ODPOVĚĎ TP: No, to se nemění, ať jste z dubu nebo z lípy nebo z vrby. Ale tak velmi krátce ano, i když nepracuji jako jasnovidný diagnostik. Jsem aktivista, a tak se snažím rozdávat, jak se dá. Jak už jsem říkal, je to tedy už vyčerpaná kapacita přímá. Pak jsou to ty řekněmež i duchovní obřady, které tady jsou.

 

KOMENTÁŘ TP K DOPISU POSLUCHAČE: Ha, tohleto je až příliš, příliš vlídné. Dobře. Možná, že jako reklama vyšlé knihy to bude dobré. Pak se s Vámi vyrovnám po přednášce. To byl vtip. "Horizont poznání II" to je knížka, která teď vyšla. A je to vlastně filosofie, kterou jsem stvořil jako žák Zezulky a mí přátelé dva (matematicko-fyzikální fakulta, fyzici, jeden kvantový optik, vědec, druhý fyzik) k tomu přidávali tu část, která souvisí s tím řekněmež světem rozumu (ale to je nepřesné). Takže.

DOPIS: Je to úžasná kniha. Dá se říci, že je to vlastně učebnice podle "obrazu o učení počtů" - převedeno do praxe. Lidem vysvětlujete zákonitost čísel a horizont poznání. A z tohoto samo vyplývá, že dvě a dvě skutečně není pět.

ODPOVĚĎ TP: Aha. No, je to hodně, hodně, hodně, hodně vstřícné. No, je to v podstatě vyjádření důvodu, proč se stoupající velikostí jakéhokoli intervalu (interval, to je odsuď pocuď, rozumíte), se stoupající velikostí intervalu se blížíte k okamžiku, kdy jakýkoliv přírůstek této veličiny již není pozorovatelný. Čili, přidejte kolik chcete (miliardu, milion) a už to neuvidíte. A vznikne z toho vlastně hranice, v případě třeba vesmíru jakoby bublina časoprostoru, která znamená že vidíte 14 a půl miliardy let všemi směry, jako by vesmír vzniknul tady (všemi směry). A to při psaní té knížky se ukázalo jako... To nám dal Pán Bůh dar. Protože poslední den redakce přinesl přítel fyzik připravovaný článek z odborného časopisu, kde se mluví o výsledcích Webbova teleskopu. A jelikož ten Webbův teleskop jakoby nastavuje tu naši schopnost vidět, protože je dokonalejší, tak se ukázalo něco, co rozbouralo současnou kosmologii. A to něco je, že na hranicích těch 14 miliard let jsou galaxie a planety. Tedy tam, kde už nic nemá být, protože tam už může být jenom ta plazma toho velkého třesku. A to vlastně prokázalo pravdivost té teorie. A zase naopak tato teorie vysvětlila, proč tam ty planety jsou. Platí to pro všechny věci našeho světa, nejenom pro kosmologii. Platí to pro chemii, fyziku, společenské děje, pro cokoliv dalšího, pro historii, a tak dále. Takže, je to ten rozdíl. My jsme schopni počítat v těch euklidovských sítích, což je ohromná legrace, máme tam koeficienty (já vím) v těch rovnicích. Ale v podstatě to všechno vztahujeme k normálu. A je to takhle, takhle, nebo taky takhle a takhle. A když to máme takhle moc pěkně, a přitom ale ten časoprostor je zakřivený (což nám říkají mnozí, mě učili taky, že), tak vlastně z toho vychází to, že ta skutečná pozice toho intervalu, který na něco nanášíme (on se sčítá), nakonec dosáhne vrcholu křivky. A pak můžete přidávat na tu křivku kolik chcete, ale už to nemůžete vidět, protože na této ose vidíte jen to, co vidíte. A navíc se stále více zmenšuje velikost v poměru k tomu intervalu. Budete mít 10, 10, 10, 10, 10 - a tady už to bude jenom 5, tady už to bude jenom 1, tady bude 0,1 a tady bude 0. Přitom to bude ale pořád 10, chápete mě? Prostě se vám zkreslí měřítko toho pozorovaného. Takže, v tom třeba je z mého pohledu vtipné pozorovat některé počty té současné fyziky, třeba teorie neurčitosti a další, to bylo úžasné. Už jenom jak se vytvářela matematika (teorie), ale tím vás nebudu zatěžovat. Ale je to velmi úsměvné v tom, že vlastně přijímáme relativitu Einsteina, přijímáme všechny tyto myšlenky, ale přitom hned za chvíli je v dalším svém jaksi pokusu tu realitu popsat nepoužijeme - jako by nebyly. No a tak se to řešilo většinou tak, že se udělaly ty koeficienty, víte? Prostě, ono to hrubě vycházelo, pak už míň a pak už vůbec. No tak jsme tam vrazili nějaký koeficient (který ten výsledek někam posunoval) a ono to plus mínus nějak jakoby odpovídalo. Ale s realitou to nemá nic společného. Matematika je věda přesná a kdykoliv potřebujete koeficient, tak to říká, že nejste úplně v pořádku. No, takže, to je "Horizont poznání". Děkuji za Váš odsudek tedy, ano. K tomu dělali vlastně recenzi. Kdo to byl proboha, poraďte mi. Jeden fyzik pracoval v NASA, druhý pracoval v CERNu. Kdo? Jo, pan Rak jeden z těch fyziků a druhý byl Áda Inneman, ano. Takže, bylo to poměrně milé a příznivé taky to jejich vlastně vyjádření k tomu, co četli. Ono to vypadá velmi jednoduše. Vlastně co, že jo. Jedna křivka, druhá křivka - a co? A ono to má naprosto zásadní důsledky pro náš časoprostor, ale naprosto zásadní. A myslím si, tedy samozřejmě jako každý tvůrce nějakého takového "nesmyslu" si myslím, že to vlastně může posunout vůbec naše chápání o hodný kus. Protože ten prostor, v kterém se nacházíme, vzniká z nekonečného útvaru, který nemá hranic. Člověk nechápe nekonečno a představuje se jako soubor konečen, což je "úžasné", protože na to nemá - prostě to nejde. No a ten horizont poznání vám dovoluje vlastně poprvé popsat vlastně skutečný tvar prostoročasu. No, a tak je to jednoduchý. Tak uvidíme, uvidíme co se s tím ještě bude dít, co s tím další lidé udělají. Teďka se připravuje vydání anglické verze, tak uvidíme, jestli se bude líbit. Předchozí "Horizont" měl docela slušnou návštěvnost - tedy v té vědecké části. Tak, a co máte dál přátelé, máme čas. Co by vás zajímalo? Udělal jsem si reklamu, ale ne sobě. Víte, že mlčet je krásné? Tak. Zdendo, zhasni to, huš. Tak, a ještě toho Zdendu. Zdendo, slyšíš mě? Á, slyší mě, výborně, děkuji. Tady to zhasnout nejde, to vede až na střechu a tudy je zajištěno, že můžete dýchat (mimo jiné). Tak, co by vás ještě zajímalo? Teď se nemusíte stydět, nebudete vidět pořádně.

 

DOTAZ: Dotaz z publika, týkající se možnosti přenosu genů z geneticky upravených rostlin na člověka.

ODPOVĚĎ TP: Ano, přirozená obava, rozumím jí, taky jsem o ní přemýšlel, když přišla doba. Já pocházím ještě z "dřevních" dob, kdy gen bylo neslušné slovo. A má to jednoduchou odpověď. Vy narážíte na to, že jsem říkal Zezulkovu myšlenku, že pokud budete jíst maso z geneticky upravených tvorů (tedy deformovaných těl tvorů)... Například prasátka byla šlechtěna po celé generace na užitkovost (to znamená, aby byla tlustá, a tak dále), takže může dojít k přeskoku genu z té potravy do vaší genetické informace, že potom budete mít hlavohrudě, budete poměrně jaksi signifikantní tělesné konstrukce. Na tom trvám, stejně jako Zezulka. A vy se ptáte, jestli něco podobného nehrozí v říši rostlin - speciálně v případně manipulace genů. A představte si, že nehrozí. Když si vezmeme prasátko, tak ta genetická informace je vám nesmírně blízko. Prase je jeden z tvorů, který je nám nejblíž, rozumíte. Když si vezmete genetiku rostlinné buňky, tak ta je myriády času vývojově níž - rostlina je před námi dávno a dávno, a tak ty její změny nás tímto způsobem nepoškodí. Ale můžou nás samozřejmě poškodit jinak, protože můžou způsobit, že ta hmota bude mít jinou interakci třeba s našimi buňkami nebo v našem trávicím traktu, že bude přinášet změněné chování v přírodním rámci, a tak dále, že bude syntetizovat ta rostlina jiné druhy látek. A tady je potřeba se pozastavit nad tím, co málokdo často vnímá, ale přitom je to zázrak. Když se podíváte na třeba historii farmacie, tak vidíte, že spočívá v herbální medicíně - bylinkářství. Tehda poprvé se začaly užívat účinné látky, které měly i rostlinný původ. No, když se podíváte na takovou rostlinu, tak z našeho pohledu ty buňky jsou poměrně stejný, jednoduchý, primitivní, všimli jste si? A přesto tato vývojová jaksi omladina je schopna vytvářet alkaloidy a mnoho jiných látek, které jsou nesmírně složité. Je třeba schopna vytvářet látky podobné našim hormonům (sója, další), je schopna vytvářet jiné typy látek a samozřejmě ovlivňovat i funkci našeho organismu v dobrém i špatném, že? No tak ono, když si vezmete toho námele moc, tak umřete, že? A když si ho vezmete akorát, tak ten digitális vás bude zachraňovat, no. Čili, říkám to proto, abyste si uvědomili tu zázračnost, že vlastně tak nízký stupeň života (ještě ne ani zvíře) dokáže z tak základních řekněmež zdrojů (jako je plyn, Slunce, voda a minerály obsažené v zemi) vytvořit komplex velmi složitých látek. Některé z nich dokonce nedokážeme plně nahradit dodnes - uměle. Ještě to neumíme. No, takže, nebojte se, v tomto ohledu jistě nebezpečí trvá. Konzumentů je hodně, ono se na to přijde, když by to bylo špatně, to by nám začali padat jako mouchy, to doufám nenastane. Ale samozřejmě to není dobře, protože ty organismy se stávají vlastně z lidské vůle jinými - s tím, že ta lidská vůle jen málokdy hledí dál než za práh. Genetika rostliny se vyvíjela miliony, miliony, miliardy let a prošla mnoha zátěžovými zkouškami - ať už od chorob, nedostatku vláhy či živin či změny kvality záření či změny v obsahu atmosféry. A na to vše ta rostlina má vnitřní paměť. Teď do toho přijde hloupej člověk. On potřebuje ten výnos, on potřebuje ty hektary a tuny. Už jenom samotné tuny jsou problém, protože ony se někde musí vzít. Proč hnojíte, proč rozhazujete chlévskou mrvu - v lepším případě, anebo tedy v horším případě to druhé? Protože rostlina vyčerpává půdu a musí z něčeho žít. Když tam nasadíte rostlinu, která bude tak úspěšná, vytváříte vlastně poušť, která bude závislá zas a pouze na umělém zásahu, který sám o sobě zas bude stát energii. Protože vytvořit ztrojená hnojiva je nesmírně energeticky náročný proces, kde se vytváří tedy ty chemické látky (čpavek, další), což se třeba děje katalýzou v generátorech za velmi vysoké teploty a také velmi vysokých tlaků. Ale zvláštní je, že vlastně aby k tomu došlo (k tomu spojení těch atomů), musí tam být ten katalyzátor. No a ten to umožní. A stojí to hodně energie, víte? Takže, my vlastně tlačíme kuličku v míse k okraji ve stále nestabilnější podobě. Stále víc nás přibývá, máme stále větší potřeby, a tak musíme stále více pracovat v rozumu, ve vědě, v rozvoji technologií. A přitom se domníváme, že je to správně. Přitom pouze nahrazujeme chybu, které jsme se dopustili, domnělou nápravou, která je stále víc nebezpečná. Právě nyní to začínáte zažívat. Nyní se bude zásadně měnit to, co nespravíte hnojivem - žádným hnojivem. Žádné hnojivo vám nepřidá déšť a klimatické podmínky. A vy budete pořád ve stejném množství, budete mít stále stejné potřeby. No, to jistě bude chtít nějaké řešení, co říkáte? No tak co Bajkal. To bylo dobré řešení, vzpomínáte? Víte o čem mluvím všichni? Ne? Takové krásné sladkovodní jezero, asi jedno největší na Zemi, viďte, a nejhlubší nebo velmi hluboké. A taky řeky, které do něj přitékaly. A taky potřeby zavlažování - až jsme nakonec ubrali tolik, že to jezero se zmenšuje.

(Z PUBLIKA: Já myslím, že Aralské jezero.)

Nebo Aralské jezero, ano. Ale Bajkal taky. Čili, to je varování. Nebo jiné případy. S rozvojem techniky se umožnilo čerpat z vrtů vodu hluboko z podloží. Kde? No, přece "Arabáši" v poušti. A tak tam ze satelitu uvidíte takové obrovské kruhy - kruhy kde je zeleň, kde to roste. No, fungovalo to skvěle až do doby, kdy zásobu těch vod, která neměla přítok významný... Protože tam neprší a ta tam byla z doby, kdy tam pršelo. No tak holt ta hladina klesá. A co jindy a jinde, viďte. Člověk má krátkou paměť a je ještě příliš nedokonalý, vlastně hloupý. Když se podíváte třeba na to, co bylo tak zjevné, teprve teď v těchto letech bylo prokázáno jako pravda - mamuti. Nacházíte je na Sibiři ve zmrzlé půdě, jsou skvěle zachováni, dokonce si z nich můžete udělat biftek - tedy, to maso se nerozpadlo a nekazilo, což je zákon každé mrtvoly. Víte o tom? Buď uschne anebo se zkazí. Jak je to možné? No přece ti mamuti mají v žaludku tropickou stravu, ti žili v tropech, víte. A zmrzli naráz - velcí, jejich děti, malí. A byli zakonzervováni - mrazem. To vědu nenapadlo, že to tak je? To je zvláštní, viďte. Co vás učili - praotec "Janeček", oštěpy, s přesličkou, na kyselo nebo na sladko, vykopat ďouru a už tam je. No, a aby toho nebylo málo, tak to, co řekl Zezulka, se nyní potvrdilo. Na pólech byla dřív tropická květena. A zase naopak (to se ještě nepotvrdilo, to ještě neví) - póly byly v místě pouště jeden čas. A ta změna klimatu vznikla jaksi prudkou změnou osy rotace Země. Tak i na to si museli zvyknout. Museli si zvyknout... Ten život si musel zvyknout na generace vyhlazení, kdy docházelo k obrovskému zmenšení zástupců života na Zemi. No, a tak dále, a tak dále. Zas vám to říkám proto, abyste se pokoušeli myslet, kdykoliv se něco dozvíte. Protože pochopit, proč mamut není zkaženej, to přece by bylo velmi snadné, nemyslíte? Na to nepotřebujete vysokou, protože jediný způsob, aby se to stalo, by byla konzervace - konzervace chladem. Mamuti neuschli, rozumíte, že by byli úplně suchý, ne, ne, ne. Oni tam jsou konzervováni velmi pěkně. Teďka na tej Sibiři jezděj bratři s těma transportérama vojenskejma a tam mají vodní děla a těma rozstřelují kopečky hlíny a země a tam najdou toho mamuta. A co udělaj, no? Uříznou mu kly a nechaj ho tam. Protože jde o to, že Čína a jiní pořád ještě chtějí slonovinu a slonovina je zakázána (tedy obchod s ní), ale kly mamutů, ty do toho nespadají. Takže, tak. To jsou věci, viďte, na tom světě. A zcela paradoxně právě ta poušť nepochopitelně zajišťuje život deštného pralesa v Brazílii, no, víte to? A zcela paradoxně je ještě všechno jinak. Jelikož nejsme ještě daleko, tak vždycky přijde výzkum a objeví se nějaké faktum. A to je jistě většinou blízko pravdy. Potíž je v tom začlenění toho fakta do celkového rámce života. No tak teď už se to lepší, konečně, blíží se nová doba. Jednou možná bude i biotronika (jako biologické síly) pochopena a uznána, protože je zcela zákonitá a zcela pochopitelná. Je to stejné jako s těmi mamuty, víte? Mamut žil v ledu a sněhu, a tak dále. No, kdyby to tak bylo, tak nemá v tom žaludku tropickou stravu, víte? To je logika. A tak dále, a tak dále. Zezulka byl naprosto geniální. To co řekl, byla vždy pravda (jako přinašeč). A vycházelo to jak z té prosté logiky, tak i z toho, co se logikou nedá získat - tedy, viděl tam, kam možná budeme vidět až za nějakou dobu. Když pozoruji třeba kosmologii v televizi, tak je to velmi poutavé. A z pohledu Zezulky je tady krásně vidět, jak ten člověk ještě pořád jaksi pátrá, ale pomaličku už to začíná trochu, trochu vnímat. Ne moc, ale přece trochu. Často jsou to "pohádkáři", tak jim říkám ze svého pohledu samozřejmě, bez urážky, no. Protože co dneska teorií a pravdou, zítra poopraveno. Budete generacemi, které budou tohle zažívat ve zvýšené míře. Protože ten přinašeč sám o sobě je něco jako signifikant. On popisuje změnu doby. Přichází vždy před její přelom, protože co by to mělo za smysl přicházet, když už k němu došlo. On vlastně... Nejenom on, ale někteří další přicházejí již staletí dopředu (já nevím, třeba já nevím Komenský nebo Hus nebo další a další nejenom u nás) a ti vlastně svým způsobem už rezonují s tou dobou, která přichází. A náboženští reformátoři třeba, kteří se stavěli vůči té egocentrické podobě církevního vnímání - tedy já, já, já. No, a tak dále. Tak nevím, jestli je to pochopitelné, ale snažím se o tom povídat. 18:02 - to už je moc. Poslední pokus. Je tu nějaký inspektor Columbo? To byl ten, který vždycky ještě se vrátil. Prosím.

 

DOTAZ: Já jsem se chtěla zeptat, kam jako lidstvo směřujeme?

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě ke světlým zítřkům. A to doslova, protože tyto cykly, všechny ty starosti, vývojové podoby zas nejsou nahodilé a náhodné - jsou zcela zákonité. A ten, který by byl jaksi poznalý nebo vědoucí, by mohl velmi dobře tento děj popsat. My vidíme sami sebe - čili, jsme od toho celku jakoby odděleni. Kdyby se nám podařilo se dostat kousek k tomu nadhledu, viděli bysme ten smysl. Čili, je tu určitá doba, která musí vytvořit a prožít určitá schémata, určité modely. Musí to tak být. Pak přichází doba změny. Popisuje to i zvěrokruh. Čili, ty Ryby, které opouštíme, střídá Vodnář. Vodnář je to takové řekněmež znamení v těch třech dvoutisíciletých podobách, které přijdou, je vlastně počátek toho řekněmež obrodného procesu duchovního jara. A tedy na jedné straně směřujeme k opuštění zažitých schémat, ať už dobrovolně či nedobrovolně. V této chvíli jste nedobrovolně přestali trochu topit a svítit, i když by vás to před třemi lety nenapadlo. Nedobrovolně jste zažili třeba oblast covidu a v životě by vás nenapadlo, že něco takového se může stát. To vám říkám zase proto, abyste věděli, že cokoliv je možné, no. A tak se postupně bude měnit řekněmež ten duch doby (zeitgeist) a bude to přecházet k trochu jiným schématům, která sama zase vytvoří... Takhle. Co vás čeká? Na to potřebujete inspekci. Kde? Napadne to někoho? No, přece v kočárcích, chápete? Když má být hodně žížal, bude hodně kosů. Když mají přijít doby větší moudrosti, budou i ty děti asi jiné, nemyslíte? A je to děj. Za mě to byli jedinci v celé regeneraci. Dnes - ať se podíváte do... Tohle si nemůžu odpustit, počkejte, to je můj milovaný skeč. Takže, za mě, když jsem se podíval do kočáru, tak to bylo "takhle". Dneska je to "takhle", všimli jste si? A ta nadání a ty dovednosti a ta inteligence. No, není to předobraz? Až oni budou těmi řekněmež povolanými, tak zřejmě budou odpovídat své době. To už "tihle" budou dále dávno pozorovat růže zespoda. Čili, je to generační změna, no a ta je někdy pomalá. Ta doba se musí vyžít, rozumíte? Naopak se do ní rodí stejní podobní lidé stejných kvalit. A pak přicházejí ty generační změny - a ty jsou taky potřeba. Bylo to a bude. Až skončí tato změna, přijde za pár tisíc let další - tedy za 12 000 let. Kdoví, uvidíme, možná že už ne tak velká, uvidíme. Čili, my jsme 12 000 let od velké změny. A vlastně, šli jsme trochu jinou cestu, ale přesto s podobnými výsledky. No, jsme šikovný. No, takže, teď nacházíte se přesně v polovině vývoje života na Zemi, jste přesně ta polovina. A tak je to vlastně stále více vlastností, úkolů, složitosti - a teď se to najednou musí změnit do té lidské formy, která to napřed musí nějak zpracovat, což je ohromný problém. A pak se to musí začít rozvíjet - logicky. No, na konci jste téměř jako ten tvořitel. Jste vším, není žádných omezení, vaše ego (ve smyslu oddělené bytosti) mizí. Čili, ne - tady je to moje a tam to je nemoje, to je cizí. Čili, vaše je všechno. A pak už teda ten poslední krok, jestli vás pustěj. No tak tam čekáte a stojíte jako tvrdý "Y". To už nejste ale člověk v hmotném těle, samozřejmě. No a jednoho dne se ozve klíč a je konec, vaše jedna epizoda skončí. A vaše oddělení je na řekněmež počátku dalšího oddělení, což je roztomilé, co? Čili, vy naplňujete Boží jsoucnost a nekonečnost. A to jak jaksi ve smyslu nekonečnosti, tak ve smyslu konečnosti (zdánlivé), protože to musí být, aby to nekonečno bylo úplné. Čili, nemůže být jen nerozdělení, ale musí být také rozdělení, aby byla zachována dualita. Jestliže nekonečno obsahuje vše, musí obsahovat i stav, který není nekonečnem, aby bylo nekonečné, rozumíte mi? No, takže, to je imperativ. Takže, plníte důležitý úkol, velmi důležitý. Bez vás by Pánbu nebyl úplnej. Jste Pánem Bohem tou částkou svého "jsem". A ta částka "jsem" od prvotního vlastně pokračuje, až se znovu vybrousí do té nejvyšší konečné fáze toho "jsem vše co jest i co není". A "co není", to je hrozná věta, že jo. Jak může být něco, co není. No, tak. Takže, takhle to je.

 

A je dost Pfeiffera. Děkuji za dotaz, zdržel jste to o devět minut. S pomocí Boží, ať jsou s námi síly dobra a prospěchu, rozloučíme se.

No, na závěr sektářský dovětek - je to neuvěřitelné, jste úžasní, cítím tady nejvyšší duchovní vibrace, mnozí z vás již tu napůl nejsou, klaním se před vámi. A taky je to pravda. Mějte se krásně, na shledanou.