 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 12. 7. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:25:38 – Dotazující nechce číst dotaz nahlas. Prosí o názor. 30:18 – Děkujete za výbornou přednášku live z Ostravy. 54:10 – Mohu se zeptat na oheň v srdci? Vnímám ho poslední dobou čím dál tím častěji. 1:05:50 – Co přesně, prosím myslíte tím, že Praha bude hrát hlavní úlohu v budoucnu dějin? 1:11:00 – Jak poznám, že mám k někomu karmický dluh? Přepis videa:Dobrý den, vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. Máme pondělí a začínáme. Od příštího týdne (pokud máme přednášku, doufám, že máme - ano) budeme z technických důvodů vysílat přednášku až v úterý nebo ve středu. Uveřejníme to nějak včas. Nejspíš ve středu. Tak, ale vy přijďte sem, pokud chcete být přímí účastníci. Tak, a jdeme k tomu, co vás zajímá. Rád bych řekl, že co tady zazní, tak to jsou předložené názory, a vy sami musíte mít vlastní. Tedy nemyslete, že v životě cokoliv může být děláno bez vaší pomoci.
DOTAZ: Tak, děkujete za působení a přednášky. Byť mnohému z nich nemůžu ani porozumět. Vnímám však v nich pro mě jistou útěchu. Srdečně zdraví... ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji. To je moc hezká reakce, protože jste mě pochválili, a řekli jste mi, že to říkám špatně, když tomu nerozumíte. A tak to není. Já to chápu. Snažím se co nejvíc, abych byl sdělný, ale chápu, že to není snadné. Protože i já (stejně jako vy) jdu životem a otvírají se mi věci, které předtím ještě nebyly zcela zjevné, a pak se stanou možná trochu zjevnějšími. A tak to jde celý život. A je to tak v pořádku. Myslím si, že kdybysme byli na konci cesty, tak tu nemusíme spolu sedět. A tak sem patří i vlastní iniciativa, vlastní cesta, vlastní úvaha, úsudek. Patří sem i pomoc těch, kteří na té cestě, pokud uznáte, mohou pomáhat. Ale cesta je vaše, na to nikdy nezapomínejte. Cesta není opakování něčeho, co je předkládáno a co (byť by to byla pravda) bylo na první dobu vynucováno jako jediný správný pohled. Protože i když je to správný pohled, tak ale tu musí být i přijetí a pochopení, protože jinak by to byla dost nebezpečná situace a nemělo by to význam. Když se na sebe podíváte za posledních (podle toho jak kdo, viďte) někdo 20, někdo 30, někdo 50 let, a podíváte se, jaké jste měli postoje, jak jste se měnili, jak jste vnímali svět, tak teda budu hádat, ale myslím, že všichni uvidíte změnu. Změnu sama na sobě, která ani nemusí vyplývat z nějakých ukrutných duchovních cvičení, ale je to sám život, který vás k té změně vede. V mládí jste více radikální, více víte, jak to je. A čím víc sbíráte zkušenosti, tím víc postupně začínáte chápat, že i v téhle oblasti je na místě opatrnost. Také vy sami tedy jistě k sobě vnímáte během toho života rozdílné postoje. Také ke svým životním cílům. To, co vám ve dvaceti přicházelo jako naprosto urgentní a nezastupitelné, možná v v padesáti zas vidíte jinak. A ne proto, že byste trpěli senilitou nebo něčím podobným. Jsou to prostě zkušenosti. Svět je v podstatě moudrý. Naše pobývání v něm přináší veliké prospěchy. A vždycky si říkáme: "Kdybych tohle věděl ve dvaceti (viďte), jak bych co dělal jinak." No jo, to je pravda, možná, ale možná by mně potom nebylo dvacet. Takže, tolik k tomu. Děkuji za poděkování. Chápu, že to, co tady někdy povídám, je opravdu na hranici možného pochopení. Je to zčásti proto, že naše kultura všelidská (nejenom místní) se převážně v posledních staletích a tisíciletích nevěnovala některým oblastem poznání, některým oborům. A tak se jakoby nevytvářela podhoubí pro rozvoj řekněmež tohoto chápání. Je úplně jiné. Vždyť stejně tak nakonec paradoxně (a trochu je to úsměvné) dopadá i naše poznání hmotné. Kde jsou ty doby, kdy bylo všechno jasné. Kilogram byl kilogram, metr byl metr, vteřina byla vteřina. A najednou žijeme ve světě, kdy je všechno jinak. Napřed tedy řekněmež neurčitost a další, abysme později dospěli ke kvantovému jevu, který převrátil naše dosavadní uvažování o hmotě. A nakonec i jistě další kroky, které posunou i v této oblasti, které rozumí řekněmež jen malá část lidí. Objeví zákonitosti, o kterých dnešní ani netuší. A život půjde dál. No, jdeme dál taky.
DOTAZ: Můžete uvést, jak s testy na přednášky pro ty, co jsou doma a nikde se neotestují? Máme si je koupit a udělat doma, nebo si je máme koupit a udělat na místě před přednáškou? ODPOVĚĎ TP: No, na to je, myslím, docela přesný postup, viďte. Buďto se prokážete testem (většinou ho míváte na mobilu), nebo se prokážete tedy tím očkováním slavným, nebo proběhnutou nemocí. A dneska už nestačí tedy první dávka - vyjma jedné, která je jednodávková. No, anebo tedy máte možnost si udělat test, protože všichni co zde jste na přednáškovém tedy místě, máte udělaný test. Čili, i ti z vás, kteří ho neměli, tak udělali ten test zde. Co se týče hrazení těch testů, to nevím úplně přesně. Myslím si, že je to půl napůl. Zatím ještě je test hrazen jednou týdně. Poraďte mi někdo. Jednou týdně je hrazen test. Čili, naši zdravotníci můžou... Dva PCR, ano - čili do měsíce. PCR mají delší dobu. A antigenní asi kolik? 72 hodin - děleno 24, to je kolik? No, to jsou tři dny. Takže teoreticky s tím vystačíte na ten týden, když teda dva. Ale potřebujete tedy míti na přednášku funkční test, protože jak už jsem řekl, v nejhorším ten test bude zde. Pokud není možno jej hradit z pojištění, tak jej budete muset uhradit. Zatím tedy těch testů, které jsou konány na přednáškách, zas tak mnoho není. Kolik jste jich udělali dnes? Oni jsou ještě dole. Tak bohužel, ještě se čeká, kdyby někdo přišel. Ale není to tak mnoho. A to i při velkých přednáškách, větších přednáškách než třeba v této chvíli zde v Praze. Takže, to řešení tady je, abysme se mohli scházet. Všichni jsme testováni (včetně mě) naprosto pravidelně a usilovně. Dá se říci, že v tomto domě není nikdo, kdo by nebyl testován - nejenom vy na přednášce, ale i všichni ostatní.
DOTAZ: Čtěte prosím potichu. Prosíte ale o názor. ODPOVĚĎ TP: To bude schizofrenní situace, ale přesto se můžu vyjádřit obecněji. No, těžko se mi bude odpovídat. Ne. Tedy výjimečně pro Vás. Nejedná se o sektu v pravém slova smyslu, v žádném případě. Je to skupina lidí, kteří hledají řekněmež názor, který vyvěrá i z pozorování jisté nedostatečnosti současného stavu. A ty způsoby, kterými hledají - víte každé hledání je hledání, a někdy i z našeho pohledu můžou být lehce nepochopitelné. Já nevím, píšete tady například... Počkejte, třeba bych tak mohl říct, abych neřek. To je nejtěžší - říct, a neříct. No, přílišná vyrovnanost až přílišný klid. Anebo, jaksi, dalo by se říci povinná jóga nebo odříkávání nějakého textu. Víte, když se z toho stane klišé, protože se to má, tak to asi nebude tak docela úplně účinné. Když objevíte svět, který vás nadchne, vy se v něm orientujete a s láskou konáte něco v tomto světě, bude to zase jiné. V dnešní době je svět ducha poměrně nevnímán. Často se zkarikuje na oblast právě jakéhosi opakování, nebo vykonávání, nebo jinak. A ostatně, když se podíváme (těžko se mi odpovídá, opravdu těžko) na různé aktivity, které pozorujeme jinde, tak jest to vlastně podobné. Podívejte, kdybysme si my dnes při každé přednášce trošku zazpívali, tak to bude vzbuzovat větší pocit sounáležitosti. Budeme spolu něco vykonávat a jistě to nebude špatné. Kdybysme ale zpívali proto, že je to předpis, že se to musí, no tak už by to nebylo tak ze srdce. No, kdo začne? Čili, odpověď v této podobě není úplně možná. S něčím, co píšete, souhlasím. Jako vždycky ale, každá věc na světě má své plus a mínus - a jde o to kolik plus, a kolik mínus. A když převažuje trochu plus, zaplaťpánbůh za to. Protože na druhou stranu v té úvaze bych Vám doporučil, si představit tedy to, co stojí na opačném pólu, rozumíte? Nestačí jenom vidět tu věc jednu, ale je důležité se podívat i to, co leží na tom opačném pólu, co to působí, co to vykonává, jaké to je, jak to působí. Víc říct nemůžu. Ale rázem uvidíte, že ten pohled je úplně jiný. Začnete si vážit toho dobrého na tom druhém pólu, ale zároveň budete pozorovat i to, co třeba až tak úplně v pořádku u toho hledání není. Takže, kdo bez chyby, ať hodí kamenem. Ale to je názor jednoho z vás.
PODĚKOVÁNÍ: Děkujete za výbornou přednášku live z Ostravy po delší přestávce. Nabil jste mě opět duchovnem z té nejvyšší ligy. (TP: Ó, hrůza.) Už jsem to potřeboval jak pejsek drbání. Vlastně díky Vám a učení Zezulky se na sebe můžu podívat opět do zrcadla. Děkuji. ODPOVĚĎ TP: Příteli, dívejte se na sebe do zrcadla kdykoliv bez Zezulky. A pak to půjde ještě líp s tím Zezulkou. Já žádná liga nejsem. Jako mladík jsem dokonce nikdy fotbal nehrál. Prostě patřím k těm nemehlům, která prostě k tomuto neměla vztah. Vztah ke sportu jsem si získával až mnohem později, ale v mládí rozhodně ne. Mohla za to třeba škola, nebo já nevím proč, ale prostě ne. A co se týká... No, byl bych nebezpečný s tím balonem. A co se týká jaksi toho, těší mě, když vás dokážu něčím potěšit, to je velmi potěšující. A to, co mě těší daleko víc, je, pokud mohu být u toho, když je vám pomoženo v tom vašem lidském hledání. Ono se to lehko řekne, rozumíte. Nešťastní ti, kteří vidí, jak všechno je snadné a rychlé. Protože je to jen předstupeň dalšího kroku. Ale i šťastní, samozřejmě. Víte, já mám vždycky strach (taky trochu se přiznám), abych vám nebyl důvodem k přílišnému... Já vždycky chci, aby ten člověk stál na vlastních nohou, aby šel, jako jsem šel já a všichni ostatní a... Vzpomínám, když jsem poprvé pochopil (alespoň trochu), co že to mám za obrovskou kliku, že jsem dostal takového duchovního učitele. Přišlo to tak nenápadně - mezi dveřmi, v Komsomolské ulici, myslím 20 nebo kolik to bylo. No, a to jsem ještě dlouho nevěděl, co se to stalo. Jsme všichni součástí jednoho celku. Váš pocit je i mým pocitem. Vzpomínám, když jsem to pochopil, jak jsem na chvíli zarezonoval s tím pocitem úžasné jaksi velikosti a odpovědnosti - což tedy mám taky pořád, ale abych řekl, tak tohle není to hlavní. Když nastoupíte do nové práce, je všechno nové, učíte se. Vzpomínám, když jsem nastoupil do jedné ze svých škol, jak jsem si zpočátku říkal, že ten barák se nenaučím nikdy. Rozlehlé chodby, stovky a stovky dveří. No, ale po roce už člověk věděl. Tak je to i tady při tom nástupu - nástup je silné slovo - při té životní cestě. No, jsem šťastný, že jste mi to napsal. Děkuji a držte se.
DOTAZ: V den, v roce kdy pan Zezulka zemřel, mně bylo 20 let. V té době jsem se už zajímala o duchovní nauku, ale o panu Zezulkovi jsem nevěděla. Nějak jsem ho propásla, škoda. Vás už jsem sledovala jako mladého léčitele na TV Nova. Musím říci, že jste se od těch dob posunul ještě dále, je to na vás vidět. ODPOVĚĎ TP: No, nevím, trochu jsem ztloustnul. Když se podíváte, kolik lidí chodilo k Zezulkovi, a také jak to bylo rozvrstveno, protože každý je jiný. Někdo občasný návštěvník zpovzdálí, to už je velké plus, když občas alespoň zpovzdálí - tady jsem já, tam je on. Někdo trochu blíž, někdo hodně blízko, ale jak málo to bylo lidí. Takže, v té době tady bylo těch skoro 10 milionů lidí, a kolikpak z nich znalo Zezulku (zvláště proto, že byl vlastně utajen)? Režim rozhodně netoužil po tom, aby se tu jeho osoba příliš zviditelňovala. A bylo to vidět třeba při Pražském kongresu. To byl první velký psychotronický kongres v Praze. A Zezulka tam vystoupil, měl tedy svoji prezentaci. Prezentace se dostala do... Nedostala vlastně vůbec ani do sborníku. Anebo se to dostalo (vyšlo) v novinovém článku pod toho Rusa Krivorutova. Čili, jeho vystoupení bylo vydáváno za vystoupení Rusa Krivorutova. A to proto: "No, to víte pane Zezulka, mi to takhle nemůžeme napsat, takhle nám to projde." No, tak to prošlo, nějak. Takže, tak to bylo pořád v jeho životě, v celém jeho životě. Měl zákaz vstupu do nemocnic, představte si, v Praze. Nemohlo se o něm psát, nemohlo se nic. Což se nemůže ani o mně, přátelé - a dokonce po revoluci. Je to stejné. To jsem si rozlil kafetéčka. Ale je to pravda. Čili, nemusíte se rmoutit. Ta šance ho potkat byla neobyčejně mizivá. Ostatně, napadlo by vás, že třeba ten Pfeifer ho potká při akci, kterou pořádá jaksi při katedře na vysoké škole profesor Kahuda v rámci psychoenergetické laboratoře, která byla při Vysoké škole chemicko-technologické nějaký čas. Takže, vlastně při státní škole se setkáte se Zezulkou. No, to je vlastně docela úsměvné. Tedy v době ještě komunismu, kdy rozhodně to nebylo prioritní. Takže, o to nejde. To, co zanechal v tom řekněmež svém písemném odkazu, v knihách které napsal... A z nich jsem teda všechny vydal, zatím. A za čas vydáme další. V tomto roce to byla knížka s názvem Otazník. Ne "Otazník", ale byl tam jenom "?" A jistě za čas vyjdou další, které čekají na svoji publikaci. No, tak to vám dává možnost, jakoby s ním být virtuálně na dálku. V téhle chvíli je tu mnoho přednášek, které jsou zaznamenány. A stejně jako na přednáškách se ptáte vy, ptal jsem se i já. A tak po těch letech vlastně kdy mě vedl, kdy jsem k němu docházel na ty jeho přednášky, tady ještě nějaký rok snad budu strašit. No, a pak možná zbydou ty nahrané přednášky. Uvidíme, co zbyde dál. Ono nestačí jenom číst, bohužel. Už staří, přátelé v Tibetu a jinde, dobře věděli, že z úst v ucho je nejlepší výuka. Při čtení pracuje naše fantazie, náš intelekt, naše zkušenost, a tak čtené je mnohem více zasaženo naší vlastní osobností, než předané ústně. Při čteném se nemůžeme tak docela zeptat - můžeme se podívat do další kapitoly. Ale při tom ústním způsobu je to přece jenom snazší. No, půjdeme dál.
DOTAZ: To je katastrofický dotaz. Ptáte se, jestliže dojde k události, která přiblíží moře k naší hranici, tak zcela jistě dojde k obrovskému procesu, který přinese velké změny a ovlivní Evropu a i naše území. ODPOVĚĎ TP: Tomu bych se nerad věnoval až tak podrobně, jak tady vyžadujete - co kde bude zatopeno, nebo nebude zatopeno. Podívejte, jedno je jisto - bude to, co má být, nikoliv to, co vám předkládají mnozí lidé, co hlásají z titulu čehokoliv, včetně mne. Ale buďte jisti, že to bude právem. Ty změny, které dneska žijete, jsem vám přednášel od prvních možností přednášek. To už bude 30 let pomalu, nebo kolik. Jenomže, já jsem ty změny byl učen před dalšími x lety, desítkami let. A už v té době onen muž - onen muž, kterému se říkalo šarlatán, pavědec, nebo ještě hůře - dával přesnější předpovědi vývoje než všichni tehdejší..., nebo téměř všichni. No, byl geniální. A tak z toho co mě učil nemusím vůbec nic škrtnout, je to přesně tak. Nejhorší na tom je ale, že to není výsledek nějakého esoterního jen procesu. Potíž je v tom, že to vše je naprosto a zcela zákonité a logické. Není v tom jediná chyba, která by dovolovala hazardní stav. Přísné kritické myšlení, padni komu padni, to odhalí u každého. Není třeba se uchylovat jen k esoterice. A tak co nám to ukazuje? Ukazuje nám to nedostatky nás lidí jako druhu, ať už v pozici vědce, nebo v pozici truhláře, nebo kameníka, nebo koho jiného. Z toho plynou ty omyly, nedotaženosti, mámení, pábení, a tak dále. Zajisté, že vás nutně čekají velké změny. Dokonce nemusíte být ani tak moc velkými odborníky v nějakém oboru, stačí jen logicky myslet. Když spálím kubík plynu, tak ohřeju 100 litrů na tu a tu teplotu. Každý to bere za samozřejmost. Když udělám něco jiného, jak to, že to nechápeme stejně samozřejmě, protože to je stejně logické, je to součást jedné reality. Bohužel, člověk nechtěl něco měnit v době, kdy to bylo ještě snadnější - snadné ne, snadnější. To znamená v šedesátých letech, sedmdesátých letech. Jenomže systém získává sílu trváním odchylky. Ten systém má obrovskou hmotnost. Je to stejné, jako když chcete odvrátit asteroid o hmotnosti 100 tisíc tun. A buď ho odvrátíte malou silou po dlouhou dobu, nebo tam pošlete tu atomovku, která nic neudělá stejně, ale to je jedno. Takže, rozumíte mi? Snad ano. Když dochází k převratným změnám, tak se vás většinou nikdo neptá, jestli jste připraveni, nebo jinak. Ale ta změna vás prověří, jestli jste připraveni. Jedno je jisto. Na druhou stranu - jestli si myslíte, že nějaká příprava je stoprocentní jistota, tak v žádném případě. Neb příroda si dělá i věci velmi zatím nečekané. A tak uvidíme, jak to všechno půjde dál. Jestli rychle, nebo pomalu? Ten proces může trvat další staletí, anebo taky jen desetiletí. Jsou tu jasné faktory dynamiky procesu, které známe. Nadto se vždycky objeví ty, které jsme doposud neuvažovali. Krásným příkladem jest třeba to, že skvěle počítáme, kolik spálíme fosilních paliv, ale meteorismus krav jsme začali počítat až později. A stejně jako třeba plyn, který vyvěrá z mořského dna - metan a další. Až mnohem později jsme si uvědomili, že tající permafrost bude obrovským zdrojem miliard a miliard tun uhlíku, který se dá do pohybu. Čili, proces není lineární. Nefunguje to tak, že jeden rok, druhý rok, a takový přírůstek z populace člověka a z všech ostatních, ale sám proces na sebe působí a mění svoji vlastní dynamiku. Takže, uvidíme.
DOTAZ: Dobrý den. Dá se pochopit člověka, když páchá zlo? To asi bude jeho cesta osudem, že při ní například ubližuje lidem. Má takový osud. A i kdyby se snažil sebevíc, není to možné jinak, je jen možné, že při snaze nebýt takový dokáže jen neubližovat takovou měrou. (TP: Píšete to složitě, ale je to pravda.) Navíc lidem, kterým osudem má být ublíženo, být ublíženo musí. (TP: Také nemusí. Aby... Vyrovnejte tu odpověď i do té druhé strany.) Dá se tedy říci, že člověk předurčený k tomuto ději je vlastně svým způsobem chudák? ODPOVĚĎ TP: Takže, je tu část zákonná, tedy to, co systém nasměřovalo do určitého směru. A je tu část volní, která zase umožňuje v tomto směru korigovat. Platí to i pro druhou stranu. Je-li v osudu přítomna nějaká zkušenost typu válečného konfliktu nebo něčeho jiného, tak i to je kdykoliv v průběhu života dál ovlivnitelné v síle toho procesu - může být horší, nebo lepší, až nejlepší. Pokud se týká cesty zla, tady funguje to, co se lidově nazývá šikmou plochou. Stejně, jako když jste třeba vědci, věnujete se nějakému oboru a věnovali jste se mu i v minulých životech, tak v tom novém životě opět musíte projít (byť zkráceně) tou dobou vzdělávání. Objeví se u vás takzvané nadání a pak začínáte třeba prudce stoupat ve svých dovednostech. Tak je to i u zla obráceně. Čili, na začátku toho zla ukradnete kamarádovi svačinu. No, to by ještě nebylo tak zle. Ale pak jde ta cesta k tomu zločinu, k tomu..., třeba až k vraždám nebo jinak, stanete se třeba členem gangu v Rio de Janeiru, viďte. Napřed se s kluky perete na ulici, házíte po sobě kameny, no, a na konci toho procesu máte v ruce samopal. No, čili, samozřejmě, že nasměřování, osudové nasměřování, hraje svoji roli. Kdybyste ve svém osudu neměli možnost stát se padouchem, budete andělem. Ale i když jste andělem, můžete se stát padouchem, a naopak. To je krása života. Je otázka, jak moc jste nasměřováni. A většinou nebývá dožita ta cesta. A tak člověk nastoupí do nějakého života, a pak to rozvíjí a je mu to blízké. Třeba dělal v minulém životě magii, černou magii. Došel do nějakého stupně, zrodí se do nového života a v nějakém čase horizontu jeho života ho vždy znovu černá magie osloví - to je zákon. Jako možnost. A tam je ten okamžik - tak, anebo tak. Když odolá v tom okamžiku, život může jít jiným stylem. Když neodolá, začíná cesta dalšího sestupu, který skončí třeba v dalším životě ještě v jiné rovině. Mnoho lidí, kteří třeba byli negativní, se po nějaké době změnilo - vnitřně se změnili. Vidíte třeba i na příkladu některých zločinců, viďte, kdy třeba po letech (byť třeba v tom kriminále) vyjdou lidé, kteří jsou dobří - ve své podstatě. Dokonce dobřejší (to je strašné slovo) než ti možná, kteří je soudili, rozumíte, v té době jejich zločinu. Čili ano, všechno je možné. Pro všechno potřebujete nadání, tedy i pro zlo. Nadání se vytváří zkušeností, tím co provádíte. Jste-li skvělý malíř, tak jste malovali v minulých životech. A taky jste malovali ty hlavonožce napřed, viďte. A pak najednou z toho začíná být vidět krásná kresba. Na jednu stranu se musíme bránit postoje, kdy spočineme. Čili, řekneme ano, tak ten páchá zlo, ten to měl jaksi od toho zla schytat, mělo to být. To v žádném případě. Takhle jsem nemluvil, abyste mě dobře rozuměli. Na druhé straně i ti, které popisujete, nakonec potřebují pomoc a potřebují prostor pro své vyvedení. Osud je velký demokrat. Nechá vás ve vaší někdy tůňce se cachtat klidně milion životů, dokud chcete, než najdete cestu. A zároveň vám i někdy ukáže víc, někdy méně, ale nikdy ne tak, abyste šli po kolejích. Přečtěte si tady ten text a už jste v pořádku - to tedy rozhodně ne. Musí to být vnitřní změna. A ta se dá udělat různou cestou.
DOTAZ: Mohu se zeptat na oheň v srdci? Vnímám ho poslední dobou. Začínal mi v 16 letech výjimečně, ale teď čím dál tím častěji. ODPOVĚĎ TP: To už je duchovní záležitost. A jako všechno, i ta odpověď bude mít dvě roviny. Duchovní praktika, tedy kompletní duchovní cesta, se vykonávají svým způsobem co lidstvo lidstvem je. Vzpomeňte na výrazy typu "ohnivý keř" a tak dále. Pravdou ale je, že dle mého názoru v té obrovské historické zkušenosti naleznete většinou to, co někdo pochopil anebo pochopil po svém, a jen velmi občas to, co je skutečně čisté, kořenové, k jádru jdoucí. I v případě toho stavu, který popisujete. S velkou pravděpodobností byl vykonáván v minulém životě v rámci učení. Ale v každém dalším životě musí nastat až po splnění předchozích částí. Nemůže nastat jako sám o sobě, jinak převládne. A zároveň nesmí být nikdy vnímán hmotně. Pokud by tedy byl vnímán jako konkrétní pocit, a může být velmi silný (a ti z vás, kteří cvičí v duchu, ví, o čem mluvím), tak vždy musí být jakoby ne aktivně popřen, vůbec ne, musí být nevnímán. Vy jste duše. Každý z vás sice má tady tělo, někteří ne v tomto sále, ale většina z vás má tělo. A jako takové vám bude přinášet svoji část. Ale vy jste duše. A duchovní praktika jsou cestou duše, ne primárně těla. Tělo se může při nich měnit, jistě, ale ta podstata je jinde. Tedy hledejte, zkoumejte. Já vám v tomto prostoru nesmím a nemohu odpovědět napřímo. Hledejte, zkoumejte, přemýšlejte. Zkuste se zamyslet nad tím, co je pyramida, proč má 4 ráhna a co tento prostor po vás vyžaduje. Vždyť chcete-li dojít do bodu Zero, tedy k Bohu, kde není času ani prostoru, nepůjde to jen o jedné noze. Je to příměr o strži, přes kterou vedou dvě klády. A vy víte, že musíte a chcete přejít na druhou stranu. Jedna noha - to je rozum, druhá noha - to je cit. Když budete skákat jenom po jedné - spadnete na jednu, po druhé - spadnete na druhou stranu. Ale nepřejdete, dokud nepochopíte tuto zákonitost. Takže, levá - pravá. Patří sem tedy i úvaha, i emoce (emoční myšlení). To, co popisujete, je navýsost díl emoční. Projev emočního myšlení, i když nevíte, že myslíte. Je třeba to rozšířit, doplnit, aby se naplnila ta touha, která skrze tuto vlastnost ve Vás (aniž to víte) vzniká. Kdoví, třeba mi za rok, za pět, napíšete, že se ta touha rozšířila. I když ještě nevíte, že ji máte. Tak, a jdeme dál.
DOTAZ: Děti s vědomým pohledem - tak to přesně jsem viděla u dítěte v porodnici. Jenže už je to velký člověk a je poněkud sebestředný, s mámou už nechce mít moc společného. Nikdy přitom nebyl omezován nebo k něčemu tlačen. ODPOVĚĎ TP: No, možná právě proto. Protože někdy (občas) je nutné, aby byl omezován a k něčemu tlačen, aby dostal hranice, mantinely. To velmi pomůže. Představy moderních psychologů jsou v lecčem správné, a v něčem mylné. Z viktoriánského pojetí mládí jsme se ocitli v některých případech až na zcela opačném pólu, který je stejně špatný jako ty vzorně ustrojené dětičky v těch námořnických oblečcích, způsobně jdoucí v neděli s maminkou a tatínkem po kolonádě. Ale kde to vzít, když nás to nikdo neučil, viďte.
POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jací jsou vlastně tito lidé nebo jací mohou být? Nevím, kde jsem udělala chybu, podle palmových listů bych měla mít s potomkem dobrý vztah. Ale jaksi to nefunguje. ODPOVĚĎ TP: No tak teď. To ještě přece není konec světa. On musí dospět. Možná, že je tu puberta nebo jiné podobné problémy. Potíž je v tom, že když je někdo geniální, tak mu negeniální většina většinou nerozumí. A tak to, co vy ještě ani nechápete, on vysloví jedním slovem a je to pro něj hotové. Ale nevím, jestli to je Váš případ. Jsou tu také důsledky i toho, že on se musí naučit žít v prostředí, které je pro něj obtížné. Jste-li takovým zrodem, tak mezi lidmi velmi trpíte. A trpíte něčím, co vás zraňuje. A pro ostatní jsou to věci, které nevnímají. Zraňuje vás ve škole zrada kamaráda, když někde něco plácne. Zraňuje vás nespravedlnost učitele, kterou vidíte naprosto jasně. Zraňuje vás vztah vašich rodičů, když se spolu hádají o nesmysly. A vy víte, protože jste geniální, že je to špatně. Tak žijete v prostředí, kde byste vlastně potřebovali trochu skafandr. Protože dokud to nezpracujete, tak vaše bytost vypadá jak posekaná mečem. No, a pak to zpracujete, po nějaké době. Bývá tam velmi silná jaksi schopnost vnímat bezpráví, vedle ostatních darů. Jsou to dary v oborech, které známe, i dary v oborech, které neznáme. Většinou o ty, které neznáme, přijdou, protože jim to přece jenom ta většinová společnost vysvětlí, že to není tak, a že to je nesmysl, a tak dále. No, a pak záleží na tom, zda je najdete nebo nenajdete. Nedávno jsem viděl útržek filmu, v kterém vypovídali policejní důstojníci o práci člověka, kterého trefil blesk (mě taky trefil). A po tom zásahu blesku nabyl výjimečných schopností - tedy jasnovidnosti. A tak té policii našel v neřešitelném případě jak místo zločinu, i tělo. S přesností, nad mapou, a ne v jednom případě. Takových lidí bude přibývat, postupně. Jak se tíže doby bude uvolňovat (a ona bude, to si pište, už se uvolňuje), bude stoupat prostor i pro tyto lidské schopnosti. Ubude těch starých, kteří věří, že to nejde. A přibude těch, kteří se nedozví, že to nejde. A tak to nebudou vědět, a tak to prostě udělaj. Mimochodem se ptám zas a znova - jak je možné, že v jednadvacátém století (máme naprosto tvrdá data tohoto typu) se nedozvídáme v žádném z vědních oborů ani zmínku o tom, že to možná existuje. Nebo se dozvídáme? Nejsem si nějak vědom, ale třeba se mýlím, to přiznávám. Naopak se dozvídáme odsudky a výsměch od těch, kteří to nezkoumali, nikdy neviděli, a cítí se být povinni tuto věc komentovat - bez jakéhokoliv ovšem oprávnění. Tak, tady je...
DOTAZ: Co přesně prosím myslíte tím, že Praha bude hrát hlavní úlohu v budoucnu dějin? Jsem strááášně zvědavá. V přednášce z 21. 5. A je to záznam z dávných let z Řípu. ODPOVĚĎ TP: Většinou říkám, co si myslím. A vy se mě ptáte, co si myslím, aha. Stejně, jako ten někdo viděl pro toho policistu, kde leží to tělo, může někdo jiný zase vidět to, co se stane v Praze. Proč? Takže, co se stane v Praze? Ve velmi dlouhých cyklech, které vedou k zapomnění, se jakoby rozsvěcí na povrchu Země postupně jednotlivá místa. Budeme jim říkat duchovní centra. Některá jsou v jiné periodě, jiná jsou zase v jiné. Praha je místo, které pro další období (minimálně 6000 let) bude místem, které znáte i z jiných oblastí. Tak některá už ani neznáte. Co vy víte o Lemurii, o prastaré Indii? Co víte o jiných místech? Dneska už nic. Ale pamatujete ta poslední duchovní centra. Ona nezanikají často fyzicky, ale předávají tu práci dál a dál. Nebojte se, vystřídají se úplně všichni na povrchu Země. To není jen pro někoho, je to všelidská záležitost, dokonce vševesmírná. A tak na dalších 6000 let budeme mít tady duchovní centrum - celosvětové duchovní centrum, představte si. Už teď máte takové náznaky. Řada cizinců mluví o tom, jak je Praha mystická, magická, jak tady zažívají... No, když jedete někam do Tibetu, taky zažíváte takové stavy. A ta místa se aktivují, víte? A tak mohou se připravovat dlouhá staletí. Další tisíciletí můžou spát. Pak přijde chvíle, a to centrum se aktivizuje, začíná ten osudový běh, osudový děj. V Praze už začal. Poběží dál. Nebojte se, není to nic proti nikomu a něčemu, naopak. Byl to vždycky a je velký prospěch. V dnešní době konce Kalijugy, když řekneme duchovní centrum, tak mnohým z vás na mysli vytanou všechny ty zkušenosti ze sektami a kdečím, církvemi, a podobně. Zkuste přemýšlet hlouběji. Ne každé červené auto je Porsche a ne každý Trabant je Jaguár. No, takže zkuste rozlišovat, když jste tak hróóózně zvědavá, teda strááášně zvědavá. Což mě těší, protože zvědavost, pokud... No tak má taky svoje meze, viďte, ale je to motor. No, co k tomu říct víc? Když řekneme duchovní centrum, tak s tím je spojeno všechno to, co k takovému místu patří. Nechte se překvapit. Byl bych dokonce nešťasten, kdybyste začali realizovat toto proto, že to někdo řekl nebo podobně. To by bylo vlastně uzpůsobení děje ve smyslu něčích představ nebo... To ne. Takže, nechte se překvapit. Více pro to říct nemůžu. Ani nechci. Tak, a už budeme končit.
DOTAZ: Jak poznám, že mám k někomu karmický dluh? ODPOVĚĎ TP: Většinou to poznáte dost dobře, protože většinou vám to dá ten druhý dobře znát. Čili, jakoby ho dostanete do života a cosi se vyrovnává. Je to jako na houpačce. Uděláš - dostaneš, uděláš - dostaneš. V jednom životě tak, v druhém životě naopak, a zase, a teď se to znovu a znovu vrací, dokud se to nerozpustí. Proto ti vaši předkové se na smrtelném loži usmiřovali: "Tak, sousede, co jsme si, to jsme si." Podali si ruce, když to dobře dopadlo. Jindy se chodili strašit kvůli tej mezi ještě dalších 500 let, co říkáte? Celý velký velebný vesmír, neměřitelný prostor a čas, a tady se Pepa s Frantou hádají o 10 cm svého políčka. No, je potřeba být zásadový. No, takže tak nějak. Někdy jsou tu ale karmické dluhy pozitivní. Máte bytosti, které přicházejí sloužit do osudu - a je to karma, to už jsem vám mnohokrát říkal. Žena milující svého muže, manžel tedy opravdu vejlupek. A na konci života (jak to tak bývá) demence, nehybnost, či něco dalšího. A ona při něm stojí, uvaří mu, postará se o něj po celý život až do konce. Ale jakou ona má karmu? No přece strašnou. Pro ni to je obrovské omezení - nežije. Celý její život je směřován k té službě tomu muži. Řekli byste: "No, to je karmistka." No, není. Je to anděl. Jindy ale je tam přítomna i ta druhá složka. Čili slouží, pomáhá. Je to anděl? Ale anděl z důvodu karmy. Jindy přichází dobrovolně. Jsou bytosti, představte si to, které vstupují v souladu s Boží vůlí. Nebo spíš jinak - přijímají Boží vůli a vstupují do světa i tam, kam by nikdo nechtěl. A tam vykonají své. No, dobrovolně - nedobrovolně. Kde je dobrovolnost? Když souhlasíte, rozumíte? Dobrovolně znamená, že byste nemuseli, ale že teda nakonec uděláte něco, co byste jinak neudělali. Ale ono to je ještě jinak, protože tam není rozdíl mezi tím jsem, a tím "nahoře". No, takže to jest pro dnešek přátelé všechno. A pojďme k závěru, k rozloučení. Tak, ať se vám všem krásně daří, ať všechny svoje rovnice vypočítáte co nejmilostivěji, a ať máte pomoc. Rozloučím se s vámi, na shledanou. A ještě naposled. Mimochodem, kongres se blíží, takže už nyní se můžete podívat na stránky nebo se přihlásit - zdarma. Přihlásit na adrese tuším www.mkz2021praha.cz. Mně se plete ta anglická verze a ta česká - takže www.mkz2021praha.cz. Tak, a to je všechno. Mějte se krásně. Na shledanou. |
