www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 12. 9. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 12. 9. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Všechny vás pěkně vítám při naší on-line přednášce Duchovní university Bytí. A i dnes (jako pokaždé) jste to vy, kdo si dělá svůj názor. A já se poctivě pokusím přenést to, jak jsem byl učen, jak znám, ale bez nejmenšího nároku na to vás předělávat. Je to prostě názor, který zazní a je připraven k tomu, abyste ho buďto použili, nebo nikoliv. První je vlastně trošku takové jakoby svěření se.

 

DOTAZ: Děkujeme za YouTube zvukové nahrávky (jako například Josef Zezulka může každý čerpat ze sebe), kde dostaneme odpovědi na otázky, odpovědi, které posouvají dopředu. Už rozumím, proč pan Zezulka tak chybí, už rozumím a děkuji. -:) A laskavě pozdravuji.

ODPOVĚĎ TP: I já Vás laskavě pozdravuji. Mám to s tím Zezulkou stejně jako Vy, takže to jsme na stejné lodi. A jdeme dál.

 

DOTAZ: Dobrý den. (TP: Tohle je spíše zpráva pro pana Pfeiffera než dotaz. Aha, tak další.) Noc před královninou smrtí měsíc silně svítil. (TP: No, byl úplněk.) Cítil jsem, že se něco stane, ale nevěděl jsem co. Škoda, že jsem nevěděl, že jste byl v Londýně. Mám to tam čtyři hodiny autem.

ODPOVĚĎ TP: No, to je opravdu škoda, protože určitě jste zaznamenal i to, co jsem při své cestě zaznamenal. Bylo to vlastně nechtěné takové trošku rozloučení. A bylo to tak, že už den předem přišly přívalové deště a bouře. A pak při odletu bylo Heathrow zavřené (letiště) - úplně všechny odlety i přílety, nikdo nemohl startovat - a tak jsem strávil hodiny v letadle. Ale nakonec všechno pominulo a my jsme se ve zdraví vrátili domů. Jakoby ta příroda sama reagovala na to, co se děje. A viděl jsem krásný snímek, jak nad Buckinghamským palácem je nádherná duha. A to je symbol i toho, že odchody nejsou vždycky jenom zlem, je to přirozený běh života. A když se život naplní (a tady se naplnil velmi krásně a velmi nádherně), navíc ještě u člověka, který vlastně neměl šanci stát se královnou a jenom ten historický vývoj (který všichni znáte jistě) najednou tohoto člověka posadí v mládí do této role, která je nesmírně obtížná, a on se tam osvědčí nesmírně. Tady vidíte, jak ten osud a jak ten Bůh pracuje, jak se věci skládají dohromady a nečekané se stane pravdou. Nikdy nevíte ani vteřinu. Jednání v Londýně byla krásná a je škoda, že jsme se nemohli vidět, i když jsem měl nabitý program. Ale tak snad někdy příště.

 

DOTAZ: Vím, že jsou zde lidé, kteří trpí rakovinou či jinými závažnějšími nemocemi. Chtěla jsem se zeptat. Jde zrušit přání, které aktivovala jedna paní? (TP: Prosíte vlastně o pomoc.) Lze zrušit přání, které bylo již vyslané? 

ODPOVĚĎ TP: No, když prosíte o pomoc, tak to přání možná nebylo pro Vás moc příznivé. To máte tak. Jestli nejsem daleko od pravdy, tak když člověk na jiného vyšle takovou myšlenku, má to odraz na něj menší. Pak ta myšlenka dorazí do cíle a buďto se ujme, nebo se neujme. To zase záleží na poměru jaksi duchovního stavu těch dvou bytostí. A samozřejmě čím je tam větší rozdíl, tím je to obtížnější. A někdy dokonce ta myšlenka se odrazí a vrátí se zpět (na toho, kdo ji vysílá) ihned. To je takový, jak bych řekl, přímý odraz v takových případech (je-li hodně silná). A zase záleží na síle té myšlenky. Něco jiného je pomluva, kdy sousedka vysloví něco o jiném člověku, a něco jiného je naprosto cílená duchovní jaksi a velmi sofistikovaná řekněmež třeba kletba, která má svou sílu danou silou toho, kdo ji vysílá. Pak zase musí být na protějšku velmi silná osobnost duchovní, aby tato kletba byla odražena. Většinou se setkáváme jen s takovým vlastně konáním z nerozumu. Někdo někoho naštve a ten prostě si uleví - vyšle na něj tu negaci. To není ještě příliš silné, není v tom obřad, není v tom duchovní zkušenost, a tak dále. To, co je třeba dělat tady, je začít se oddalovat od toho vědomí (i kdyby se to stalo). Ono se to taky nemuselo stát. A v některých případech vlastně to zlo vítězí proto, že se domníváme a sami začneme vlastně vytvářet podobné. Takže, zpravidla nemáme na ty, kteří nám škodí, myslet. Nemáme si upomínat, jako by nebyli, odejít od toho. Protože ta naše vědomost o té věci nás jakoby ladí k tomu procesu. Tím vytváří most (jakoby pojítko, jakoby vedení) a po něm potom ta myšlenka může přejít daleko snadněji. Někdy vidíme třeba u černých mágů, jak se snaží tu svou oběť pořád kontaktovat pod různými záminkami, jen aby docházelo k tomu spojení těch dvou vědomí. Třeba vám napíší dopis nebo telefonují nebo nějak jinak se snaží dostat do vašeho perimetru vašeho vjemu proto, aby si usnadnili tuto věc. Někdy je to nevědomé, kdy ten člověk patří prostě k lidem, kteří mají charakter poškozený, mají nějaké (jak bych řekl) třeba naučené role. Jsou lidé, kteří přijímají své síly životní z okolního světa tak jako všichni, jsou ale také lidé, kteří se snaží své síly přijímat například z druhých lidí, ze zvířat a podobně. No, a oni nemusí vědět, že to činí. Oni jsou k tomu vedeni jakýmsi podprahovým smyslem celé té věci. No, ale pak už jsou ty horší případy, kdy je to konáno vědomě a ještě hůře - s cílem poškodit, tedy ničit. Takže, první rada zní, zcela se od této zkušenosti (ať je pravdivá, či nikoliv) odstřihnout. Nemyslet na ni, nemyslet na toho člověka, jako by nebyl. Pak je také třeba poprosit o pomoc. Tedy, to je jistě blízké modlitbě, někdy meditaci. A to ještě tak, aby člověk nemyslel na toho ničitele (tím by si ho opět přitahoval), ale obecně. Čili, nekonkretizovat nebo neurčovat dokonce, že by se tomu člověku mělo něco stát zlého - jako obrana. To jsou takové ty americké manýry. Někdo vám v tom filmu poškodí rodinu a vy pak spálíte plamenometem půlku města a je to spravedlivá pomsta. Tak takhle ne. Vy se musíte bránit (když je to na místě), ale pak věci musí mít svůj řád. Takže, prosba - to je další věc. A pak v neposlední řadě je to i cesta směrem k sobě. Velmi často se děj odehrává duálně. Čili, je tu někdo, kdo tvoří, někdo, kdo přijímá. A velmi často je zde vztah, nějaký vztah. V těch horších případech je to třeba tak, že jste sami v minulém životě konali něco podobného a ta vaše tehdejší oběť jen kopíruje z neznalosti a vlastně z určité vývojové nezralosti ty minulé děje. Je to stále opakování téhož, což může trvat tisíciletí. Ale to není cesta. Takže, přemýšlejte i o sobě. Snažte se měnit to, co najdete, že je v nepořádku - ale ve své hloubce. Čili, přemýšlejte, proč jste něco dělali tak (nebo jinak) a jak by to bylo lépe. Snažte se měnit v hloubce. To není snadné, protože to není věc úvahy. Většinou nás osud učí karmicky silným prožitkem. Tedy něčím, co překoná naše špekulování, co jde přímo bez možnosti manévrovat a dopadá to na naše jádro. Proto silné prožitky mají tuto moc - změnit naše nitro. No, a my bysme se měli také pokoušet vlastně tu věc neodfláknout a prožít ji silně, pokud nalezneme nějaký nedostatek. Takže, ať Vám Bůh pomáhá. Může to být jen slabé, nevýznamné, může to být i silné. V našich krajinách to většinou (říkám jen většinou) až tak silné není, ale občas ano.

 

DOTAZ: Nedávno jsem Vás našla na internetu. (TP: Dobrý den.) Ráda poslouchám přednášky - Biovid TV. Informovala jsem o Vás své známé. Překvapivě někdo věděl a říkal, že tu Vaši energii cítí, že ho brní konečky prstů. To mě zaskočilo, já necítím nic. Jako že někdo cítí, a někdo ne? Děkuji za videa.

ODPOVĚĎ TP: Ano, jsme lidé různí a pro tyto duchovní síly má každý jiný stupeň vnímavosti. To, že necítíte nic, ještě neznamená, že se nic neděje. Je to vlastně tak, že kdybyste byla v záporu vůči těmto silám, k tomu konání, považovala byste to za hloupost (že to neexistuje a tak dále - takové to "brrr"), no tak pak ten proces přenosu nenastane. Protože i kdyby byl možný, tak není právo jaksi tuto věc udělat násilím proti vůli člověka. Pokud člověk chce, otevírá se, je to snazší. Ale i tak záleží na tom, jakou má míru schopnosti vjemu. Jsou lidé, kteří necítí nikdy nic, nebo pak cítí občas. Jsou lidé, kteří cítí středně, ale i lidé, kteří cítí velmi, ale velmi intenzivně. Občas je to třeba jako při výběru (já nevím) jedinců mediálních nebo jinak. Občas se vyskytne jedinec, který v průběhu tohoto činění dostává i dary z velké hloubky svého vědomí - nebo celkového vědomí přesněji. A je to tak úplně v pořádku. Stejné to je i třeba s reakcemi na to působení. Někteří zase mívají (vidím to třeba v praxi zpravidla druhý, třetí den) zcela pravidelně... Byli v ošetření třeba několik let (vždycky třeba jednou ročně nebo tak) a vždy třeba ten třetí den se objeví nějaká potíž (třeba bolest hlavy a podobně), která potom odezní a průběh je (dá-li Pánbůh) takový, jaký má být - čili, potíže se zmírní nebo zcela ustupují. Dá se dokonce říct, že ta silná reakce je spíše znakem kladným, protože znamená, že tělo reaguje na změnu, která je prudká. Vemte si, že máte třeba nějakou chronickou obtíž, která vás pronásleduje třeba 10 let, a to tělo je zcela nastaveno na tento režim. A pak je zasaženo do toho tělesného ústrojí (poměrně razantně) a to tělo potřebuje určitou dobu, aby si zase zvyklo na ten nový stav (nebo ta duše). Čili, to provází tyto obory zcela samozřejmě, je to normální. A je i normální, že řada lidí necítí nic. Nevypovídá to nic o míře té služby, absolutně. A pokud můžeme nacházet zkušenost nějakou řekněmež významnou mezi těmi diváky, no tak pak je třeba říci, že nelze odbýt tento fakt (že necítím nic) tím, že se nic neděje. Vedle vás je mnoho těch, kteří vnímají a jsou částí toho celku, toho zkušebního vzorku abych tak řekl. No, takže, tak to je. A o té vlastní úspěšnosti toho působení (nebo jinak) to mnoho nevypovídá. Takže, nemusíte mít strach. Přesto by ale mezi těmi, na které jaksi je působeno při duchovním obřadu, mělo být procento, které je schopno vnímat. Vzpomínám na jeden příběh, který mi napsali diváci tehdá ještě televize Nova. Dva manželé. Jsou skeptici. A tak při každé té seanci, která byla na té Nově, se docela baví, dělají vtipy, vysmívají se. Prostě - ten šarlatán tam zvedá ty ruce, chacha, copak by to bylo. No, dobře. A pak muž odjíždí na služební cestu. Žena se dívá, ale sama. A v tom přichází duchovní zážitek. Je poměrně silný. V noci se muž vrací (neví, že se něco takového stalo) a jde do ložnice. A při tom zažije i on cosi, protože ta žena tím zážitkem byla naplněna, a tak dále. Čili, zcela bez nějaké vědomé souvislosti pak ráno popisuje, co zažil. To je třeba o tom, jak jsem říkal, že jaksi jak také člověk přistupuje, že jo. To je stejné ve všem. Nemáte rádi matematiku? No tak se ji nebudete učit dobře, bude to problém ji poznat. Nemáte rádi fyziku? Bude to stejné. Nemáte rádi svět biologických sil a duchovno? No tak vám to bude uzavřeno - stejně, jako každý jiný obor.

 

DOTAZ: Ptáte se, zda je podle mého názoru bezpečné si představovat, že svým výdechem skrz dlaně vydechujeme napětí a své myšlenky. Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No, ten popis je poměrně vágní, bude mi dělat problém to řekněmež komentovat. Ten proces může být veden různou představou. My se chceme zbavit něčeho, co nás obtěžuje. Vezměme si třeba to napětí životní. My to životní napětí nemáme proto, že nevydechujeme skrz dlaně, ale proto, že je cosi v naší duši, v našem vědomí, co nám to napětí jakoby vytváří. Dokonce ani příliš nezáleží na tom, jaké vnější podmínky to tvoří. Víte proč? Když se podíváte do historie, tak uvidíte nejrůznější osudy. Ale jsou tu i osudy lidí, kteří žili za nepředstavitelně stresujících podmínek těžké životy. A přesto byli možná někdy klidnější a moudřejší než ten, kdo má všechno na zlatém tácku. Takže, je to i odsud třeba zohlednit. Zas je to o introspekci, o přemýšlení, hledání příčin, snahy změny v těchto příčinách. No, zase - každý stav životní nese nástroje, kterými to můžeme dělat. Na počátku jsme odkázáni spíše řekněmež na rozum a zčásti na intuici, později více intuice. No, a na konci meditace - a to už je vyhráno. Protože to je jediný nástroj, který dokáže přímo z naší vůle zasáhnout. Ale rád bych zdůraznil, že mám na mysli jen určité dění, a ne všechno, co se vydává za meditaci v běžném světě. Takže, nejsem schopen úplně cíleně odpovědět.

 

DOTAZ: Jak být prosím v přítomnosti tady a teď, jak být šťastná? (TP: To s tím souvisí.) Vnímám, že jsem velmi v budoucnosti v myšlenkách a představách, anebo v minulosti ve vzpomínkách. A necítím se takto dobře. Vzpomínám na zlé vzpomínky, na nepěkné, a pak myslím na děsivou budoucnost, co se stane. (TP: No, jste typický optimista. Jdeme dál.) Chodí mi na mysl zlé myšlenky a představy (i cizí myšlenky a představy). Mám pocit... Jak mi může být prosím pomoženo? Jak pomoci sama?

ODPOVĚĎ TP: My všichni si nastavujeme svoje nitra určitým způsobem. Když jste kovář, tak se vám naučí ta ruka tím kladivem mlátit a je to pro ni samozřejmé. Když jste básník, tak píšete básně. A když jste skeptik a chmurník, no tak se naučíte pracovat v této oblasti. Ono to často souvisí i s minulými životy, protože... Víte, dívejte se kolem sebe teď - a to je ještě doba relativně dobrá. A co v historii? Krev, slzy, hrůza - hrůza. A ty životy žili konkrétní lidé, a to jste byli třeba i vy. Byly to silně emocionálně zažité nepěkné situace. Bývá někdy tedy něco jako kopírák - ono se to provalí z toho podvědomí do tušeného. A navíc ještě doba není klidná, viďte, přidává strachu. Protože to, co se děje, někdy může být velmi znepokojivé. A pak ještě do toho mnozí, kteří ještě přilijí z každé strany, ne jenom z jedné. Takže, co s tím? Rada na to je moudrost. Ale kde ji vzít, v obchodu ji neprodávají. Moudrost je stav, kdy poznáte, že věci můžete ovlivnit jen tím, že z možností, které vám osud nabízí, vyberete tu lepší. Ale v žádném případě sami osud netvoříte. Tím, co v něm preferujete, tím ho můžete nadlehčit, anebo naopak - najít jeho horší, těžší podobu. A tak paradoxně, když konáte vůči druhým zlo, tak si to nespojujete sami se sebou, ale nakonec se na vás vrátí. Čili, neučiníš nic, co by se na tebe nevrátilo. Nešťastní ti, kteří tvoří zlo. No, a pokud se týká té přítomnosti, tak člověk nemůže užívat přítomnosti jako úniku, to by byl chybný předpoklad. Kdybysme byli plni strachu z budoucnosti, přitom jsme se informovali o hrůzách minulosti, a tak jsme sklouzli do přítomnosti (teď jsem se ráno vzbudil a teď žiji tu snídani a teď žiji to další a další až k tomu večeru a nebudu myslet na nic jiného), tak je to spíše únik než řešení. Vy můžete v sobě vytvořit moudrost - tedy nakonec i vědomí řádu, vědomí svého místa v tom řádu. A také tam k tomu patří důvěra, důvěra v Boha a osud. A to dokonce i do té míry, že když se vám stane něco zlého, tak budete stále vědět, že se to stalo řádem a právem. Vy uděláte všechno pro to, aby to nebylo. Budete se snažit být kladnou složku, budete se vyhýbat nebezpečí. A nakonec to stejně může přijít, úplně klidně. To je ten osud. Když se na to někdy dívám, tak vidím podoby těchto osudů. A je to až jakoby mysteriózní. Nevím, třeba dnes sedím v budově Biotronického centra sociální pomoci. Zde pracovali moji předci. No, a třeba jedna generace - mají svůj svět, svoji práci, jsou úspěšní, jsou relativně dobře postaveni ve společnosti tehdejší. Mají své koníčky, šerm, olympiádu, své životní naplnění. A život jde. A pak najednou jednoho dne je tu správce. Všechno je pryč. Mluví německy. No, a taky to musí dál žít, ale je to zlom. Ale bohužel ne poslední. Když skončí doba správce, přijde další správce - tentokrát rudý. A ten je v mnoha ohledech ještě horší než ten předchozí. Čili, nejenom zase o vše přijít... Teď se dívejte na to z pohledu toho člověka, který žije svůj osud, má velmi dobré podmínky, je to vlastně ředitel továrny, všechno běží. Má i navíc, a tak může jet svým Dodge do Alp třeba. A pak najednou nic a ještě k tomu koncentrák (čtyři). Čtyři koncentráky a pak domů - přežil. A doma ho čeká falešné obvinění a ztráta všeho. Tedy - žádný důchod, žádné peníze, žádné zabezpečení, nula, vlastně osud bezdomovce. A předtím (jenom krátkou dobu) život jaksi na úrovni. Takhle ten osud pracuje. No, a znáte to jistě ze svých rodin v různých podobách. Čili, jak bych to shrnul. Termín "žít v současnosti" se netýká úniku, ale stavu lidského ducha. Protože únik může být zrovna tak žít v budoucnosti, tedy ve svých představách (často chimérách), anebo v minulosti, v tom co bylo, co ale už není váš život. Čili, to vědomí má být "jsem". Jste-li duchovní již více, tak celý váš život obsahuje "jsem", které je. Není to "jsem jen teď", je to "jsem". Je to trvání, které obsahuje co bylo i co bude. Takže, vy se ptáte na to nejzákladnější. Zkuste zastavit veškeré svoje nánosy na své duši, všechny ty strachy a ostatní věci, v klidu se posaďte a zkuste prožít svoji existenci. Jste víc než jen bytost člověčí. Jste Bůh, který se rozdělil na mnohost, aby skrze mnohost našel opět svoji jednotu. Každou vteřinou je to mezi vámi. A záleží na úkolu toho konkrétního osudu v kterém žijete, kdy se třeba tato rovina objeví k řešení. Ze strachu se stalo mnohem víc zla, než předmět toho strachu vytvořil. Nikdy nejste sami a vždy je cesta (má-li to být), aby věc dopadla jinak než nejhůř. Nebuďte tedy malověrní a nebuďte také ale zkratkovití, protože není nic jaksi jiného než únik, takové to - ty nahoře to zařídí a hotovo. Ne, oni to zařídí, ale musíte být také aktivní. Čili, musí to být z každé strany. Čili, mouchy snězte si mě ne, to není dobré. Když vidíte hrozby, tak si taky uvědomte, že v téhle chvíli vám ještě tak zle není. Ještě pořád mají v regále rohlíky, a tak dále, a tak dále. Čili, nekreslete příliš, a zároveň nebuďte naivní. Když vidíte negativní děj, tak se snažte na něj reagovat logicky. To máte tak. Když třeba přicházela válečná léta, tak vaše babičky měly vždy ve spíži nějakou zásobu - trochu mouky, sirky a jiné věci. A bylo to v tom řekněme společenství těch rodin bráno jako samozřejmost, dělali to všichni. Snad i proto, že měli v paměti ještě první válku. Pak přišla doba, kdy se to všechno zahodilo - proboha proč, vždyť přece v každém obchodě to je. No, nedejbože kdyby přišla doba, která by hrozila nedostatkem, pak by nebylo marné, míti nějakou drobnou zásobu. Je to logické. Viděli jsme i poruchy, které byly nečekané, viďte. Krize, krize palivové, jiné. A ten náš systém běží výborně, dokud běží. Když ale přichází porucha, je problém. A ta může přijít velmi snadno, jak vidíte. Velmi snadno. Takže, v jisté době se těm našim babičkám mnoho lidí smálo - chacha. No, ale neznělo to příliš jinak než hýkání oslíka. No, ale ať má každý svůj názor. Takže, nebojte se, snažte se žít s otevřeným hledím, snažte se reagovat tam, kde je to na místě. A nesnažte se vytvářet si hrozby dřív, než jsou, a zároveň nebuďte naivní.

 

DOTAZ: Už jste mnohokrát mluvil na přednáškách o tom, že je třeba omezit porodnost. Mně se to už netýká, mám dvě dospělé děti. Ale vždycky jsem si myslela, že je právě toto řízeno od Boha, a že by člověk neměl do tohoto zasahovat - ať už antikoncepcí či jakýmkoliv jiným způsobem. Takže, když tuto přirozenou věc začneme kontrolovat a organizovat, jaký to bude mít z vyššího hlediska smysl? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Je to s prominutím tedy (není to osobní), je to velmi úsměvné ten váš dotaz. Je to vlastně veliká legrace. A víte proč? Odpověď Vám na Váš dotaz dává reálný stav. Nejenom, že v důsledku přemnožení si už musíte kupovat každý metr čtvereční za statisíce a stavět co nejvyšší budovy, abyste byli do výšky. Ale co horšího, ztrácí příroda svůj prostor i ti, kteří s vámi žijí - tedy zvířata. Což se vás zdánlivě netýká - ale velmi. Dochází k projevům přemnožení. To znamená - nemyslete si, že když zavedete elektroauta, že to vyřešíte. Vůbec ne. Bude jich stále víc a víc a budou zatěžovat planetu jiným způsobem, ale stále. Každý člověk spotřebuje určité množství energie, odpady vyprodukuje, a tak dále, životní prostor. Potíž je v tom, že když dosáhnete přemnožení (tedy stavu, který přesahuje přirozené množství nějakého druhu), tak musí přijít regulace. Příroda u nižších druhů to dělá systémem vztahu dravec a oběť například - čili predátor a jeho oběť. Když je hodně špačků, je hodně žížal. A když je málo žížal, je málo špačků. Je to tedy systém, který v jistých výkyvech reguluje své množství. Člověk není zvíře, má už rozum. A tak moudrá příroda spoléhala na to, že ve svém egoismu nepochopí planetu jako nástroj svého zisku. Bohužel se to nepodařilo. A tak středověká filosofie i novověká způsobily, že člověk se míní jako největší jaksi stvoření ve vesmíru, a že vše ostatní mu musí sloužit, a tak dále - neohlíží se na druhé. Důsledek? Žijete již rozvinutou fázi přírodní katastrofy. Tyto změny, které jsou stále prudší, ve svém důsledku způsobí omezení prostoru pro člověka. A tak se odvíjí mechanismy, které jsou přítomny u zvířat. To přemnožení přináší také animozitu - to znamená nebezpečí válek, válek o vodu, válek o zdroje, mocenských, silových zdrojů. Přináší to také ale změny, které postihnou miliony a miliardy lidí. Zanedlouho budou postiženy všechny ledovce na světě. Většina řek (velkých řek) na východě má svůj původ zde - tedy v Himálajích. Spadne pořád stejné množství vody nebo větší, jak vidíme v poslední době. Ale ta zádrž toho sněhu a ledu už nebude. Tedy - spadne velká povodeň, odteče, a mezitím sucho. To je možný scénář. Napřed ale bylo co? Právě ta představa, že člověk má právo. Ta nezřízená touha vše vlastnit, rozpínat se. Ta snaha se zajistit, aby rodina byla živena dětmi, a tak dále, a tak dále. Byla to jedna velká hloupost, protože člověk je člověk již s rozumem. Zvíře koná pudově, a tak musí být regulováno jinak. Člověk nemusí. Pokud na to ale zapomene, tak přijdou mechanismy, které to uvedou do podobného řádu. Tedy to přemnožení přináší tedy hlad po surovinách, přináší všechny ty negativní děje. Producenti kyslíku umírají. A za tím vším je ta Vaše představa, že nemáme právo do toho zasahovat. Oceány plné plastů. V oceánech celá velká oka kde není kyslík, kde umírají mikroorganismy - významní producenti kyslíku. Vybíjení deštných pralesů, protože tady máme stále nové lidi a oni potřebují přece se uživit. Změna v průmyslu. Průmyslové dobývání potravy, kdy v masném průmyslu mizí dvaceti- až čtyřicetinásobek skutečné potřeby výživové člověka. A to stále dopředu a dopředu. Vezeme se jak na Titaniku. Nikdo nevidí konec - tedy až na Zezulku. Já jsem o tom byl učen před mnoha a mnoha lety. V té době se přiznám, že v určitých chvílích mi to nebylo úplně jasné. Ještě bylo všechno vlastně - v té době už ne v pořádku. Já jsem se narodil v roce 1953. A tak s tím Zezulkou to trvalo nějaké desetiletí, než jsme se viděli. Byl jsem tedy mladý muž. No, už tenkrát to bylo, ale ještě stále... A on mi povídá o tom, jak to bude dál. Co je toho příčinou, co jsou důsledky, jaký bude další průběh. A vedle toho stály ty vědecké kapacity, které říkaly nesmysly, které se nikdy nenaplnily. Byla to jen navoněná hloupost, která neměla vlastně ani stopu toho nevědeckého života. A proti ní stál ten nevědec Zezulka, který měl ale stoprocentní pravdu. I to je jistá obžaloba techniky získávání poznání. Jsme na něj velmi pyšní, ale nikdy není na co. No, když letí kulka, bazírovat na tom, jestli je vědecky dokázáno, že letí, je pozdě. Pak už je jenom tupý náraz. Tato civilizace nemá naději na pokračování, protože už teď naráží na hranice možného. Komplexní pohled tady dlouho velmi chyběl. Nejde jen o pohled jednoho oboru. Musíte vzít v úvahu všechny pohledy ze všech možných směrů a vytvořit inteligentní analýzu (toho, co pozorujete), abyste se mohli přiblížit jakžtakž k pravdě. No, takže, co dál? Lidé se rozhodnou sami. Protože dál to je vždycky. To, oč se hraje, je vždycky způsob, jakým ten děj bude odehrán. Množství látek ovlivňujících naše prostředí je neuvěřitelné. Škoda o tom mluvit. Podstatou toho, proč tu ty látky jsou, je potřeba pokrýt potřeby stále většího počtu lidí. A tak byly vymyšleny umělé hmoty (plasty), které umožňují v lisostřiku jediným pohybem vytvořit výrobek, který by ještě před sto lety bylo třeba velmi pracně (a nikdy ne dokonce tak) vyrobit.

 

DOTAZ: Zda podle mého názoru jaksi alkoholové tinktury jsou k použití, nebo ne. Máte na mysli levandulovou tinkturu, homeopatika v alkoholových kapkách nebo Bachovy esence. Může i tak malé množství nervům v těle ublížit?

ODPOVĚĎ TP: No tak podívejte, většinou se tinktury používají ve velkém množství. To znamená 500 kapek najednou, což je štamprdle (taková slivovice, co říkáte, švestky nebo podobně) a to už by ublížilo. Ale osm kapek - to tedy rozhodně ne. I v běžném životě se s alkoholem můžete setkat, aniž byste ho vyráběli uměle, v některých - prostě v lehce navinulých potravinách či jinak. Protože co je to alkohol? To jsou hovínka kvasinek. A jsou tak toxická, že ta hovínka zabijí i kvasinky, pokud se ten alkohol neodvede a nechá se tvořit pořád. Dáte jim cukru kolik chtějí - a oni nakonec umřou, protože nesnesou svoje hovínka. No, protože je to jed. No tak i člověku to nedělá dobře. Ale zase mnoho látek se dá dobře extrahovat alkoholem. Někdy vhodnými roztoky, někdy alkoholem, někdy jinak. Čili ano, určitě vás pět nebo osm kapek neovlivní příliš, vaše játra to zpracují poměrně snadno. A tedy pokud nebudete léčbu opakovat celý den, to znamená každých pět minut osm kapek (to už by na to štamprdle dalo), tak to už bych asi nemyslel. Ale jinak ano. A k poslednímu téměř dotazu zřejmě.

 

DOTAZ: Kdysi prý Země zněla tónem o frekvenci 8 Hz a pak díky nějakému negativnímu experimentu lidí se to snížilo na 7. Nedovedu si představit, kde by lidé vzali takovou energii, aby mohli změnit frekvenci planety. Nebo je to tak jednoduché a zítra někdo tu frekvenci zase změní třeba na 11 Hz?

ODPOVĚĎ TP: No, chápu. Máte pravdu v tom, že Země jako celek je obrovská setrvačnost. Je to obrovské množství hmoty. Navíc je v závěsu s okolními částmi naší Sluneční soustavy. To máte pravdu. Pak je tu i efekt, kterému se říká "motýlí křídlo" - tedy rezonance. I malou silou lze zbourat most. Všichni to víme, kdo jsme byli na vojně, tak jsme pravidelně slýchali na mostě, když jsme jako vzorní vojáci pochodovali: "Zrušit krok!" Protože kdyby náhodou se frekvence toho mostu shodovala s frekvencí našeho kroku, pak bysme ten most destruovali - on by se rozpadl. Každá další ťápota by v té frekvenci v tom místě té síly přidala - málo, ale přece. Sám člověk most určitě nezboří, ale když je to už více těch bot, možná že by to bylo na místě. No, jinak by nám to neříkali ti velitelé, že jo - zrušit krok. Ano, skutečně dochází k změnám frekvencí v naší Sluneční soustavě. Tomuto se věnovali vědci již před lety a popisovali to. Ovšem v tom širokém vědeckém prostředí se tomu nevěnovala pozornost. Dochází k změnám napětí v naší Sluneční soustavě - v různých oborech. No, ono totiž všechno kmitá, nic není navěky. A tím pádem musíme vlastně počítat s tím, že cokoliv měříme, vykazuje určité rytmy a změny. Koneckonců je to vidět třeba i na tak nám blízké tématice, jako je měření času. Planeta se mění ve své rychlosti otáčení, a tak musíme korigovat ten náš atomový čas, abysme náhodou nedošli do stavu, kdy máme 12:00 hodin ve 3:00 ráno, protože se rozejde skutečný stav planety a naše časomíra. Proto se také upravují hodiny vždycky o nějakou vteřinu, abysme se k tomuhletomu nedostali. Pokud půjdeme ještě dál, tak vám řeknu tajemství. I ty atomové hodiny vykazují fluktuaci času. A to nikoliv jen na řekněmež rychlosti, v které se nacházejí, ale i z jiných příčin. Stejně jako naše planeta, která se někdy zrychluje, a někdy zpomaluje. Jsou zde třeba pozorovány jevy, které zatím jsou vnímány lokálně. Měsíc se nám vzdaluje. A znamená to, že za nějaké miliardy let ulítne úplně pryč. Je sice záhadou proč (ty gravitační závěsy jsem nestudoval), protože jinak každý normální kus materiálu z oběžné dráhy spadne na zem a shoří. Měsíc by neshořel, to si pište, že ne. Ale jsou to miliardy let, takže to vás nemusí trápit. Ale podle některých názorů ulítne. Jenomže ono je to ještě jinak. Až přijde doba, kdy umístíme laserové odražeče na třeba jiné planetě (na Venuši to asi nepůjde, tak co Mars, tam by to šlo) a budeme měřit vzdálenost mezi Zemí a Marsem - a najednou zjistíme, že naše oběžné dráhy také vykazují jisté změny a poruchy. A to platí obecně. Ale to je na dlouhé povídání. Je to o vlastnosti prostoročasu, ale to nechme na jindy. Čili, nelze vyloučit, že vhodnou rezonanční frekvencí ovlivníte i velmi velké celky. Na druhou stranu nelze vyloučit, že se v našem atomu (v naší Sluneční soustavě) jaksi odehrává děj, který jsme doposud nemohli pozorovat - a tedy rytmické změny, které souvisí vlastně se vším. A to nejenom s nejbližším vesmírem, ale v tomto případě (přes všechny ty miriády galaxií naší Mléčné dráhy) i s jádrem naší galaxie. Máme tady prý něco přes dvě miliardy těch útvarů, no tak kdoví. Zezulka mluvil o životě vesmíru, který pracuje cyklicky a mezi těmi čtyřmi základními silovými projevy se odehrává život hmoty. Podle tohoto schématu v této chvíli to, čemu říkáme velký třesk, je pouze poslední cyklus vesmírného řekněme rozežhavení. A abysme mohli mluvit o samotném procesu vzniku prostoročasu, museli bysme najít ještě vzdálenější čas. No, ale to je na jiné povídání. Čili ano, už desítky let pozorují někteří vědci tyto změny. Je to pravda.

 

No, omlouvám se za přerušení, někdy se to stane. A těším se na vás příště. Honem, honem, kdy to bude? Už to mám. Takže, co nás čeká nejdříve. 15. 9. (je to čtvrtek) bude tady v Praze v Sále Josefa Zezulky v Soukenické 21 koncert od 18:30. No, a potom přednáška v Plzni 17. 9. (to je sobota) v 15:45. A v neděli České Budějovice, 18. 9. v 15:15. No, a ještě potom v pátek bude přednáška v Praze od 17:00 hodin, čili prezenční, můžete přijít sem. A je to zase v Sále Josefa Zezulky, tady v Biotronickém centru sociální pomoci. No, a ještě jeden poslední - v neděli 25. 9. (to už je skoro na závěr měsíce) ve 14:45, Brno, Sono Hotel. Tak, a to jsou ty nejbližší termíny, které tady jsou. Tak, těším se na vás, ať vás provází všechno dobré. A ve 20:00 hodin bude jako každý den naše společné setkání při duchovním obřadu, na který se těším. Na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies