Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 13. 2. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý den. Vítám vás u naší pravidelné online přednášky Duchovní university Bytí, která je vzdělávacím systémem Společenství Josefa Zezulky. Mám od vás hodně podnětů na internetu, tak uvidíme, co nám dnešní den přinese. Pokusím se odpovídat co nejlépe (jak budu schopen) a vy sami si uděláte vlastní názor, protože tento bude pouze předložený.

 

Ptáte se: DOTAZ: Tím, že bytostem nebo věcem dáváme jména, ovlivňujeme jejich další osud? A jak je to s přejmenováním u lidí? Co třeba jména hurikánů - kdybychom je pojmenovali jinak, bude pak i jiný jejich výsledek?

ODPOVĚĎ TP: Myslím si, že bysme trochu přecenili tu naši snahu, protože je to vlastně půl napůl. Ten hurikán dostane jméno, které jsou lidé schopni v té chvíli mu přiřknout - a je to vlastně jednota. A jistěže není vyloučeno, že někdy v budoucnosti bude hurikán přejmenován v průběhu svého života. Tak je to i u lidí. Jsou pro to nejrůznější důvody, není to tak jednoduché. V některých osudech je, že skutečně musíte během života změnit jméno, protože k tomu jsou důvody - ta bytost je trochu jiná než ta, která vstoupila (například). Když se podíváme na vliv jména, tak pokud jaký je, měli bysme pozorovat u nositelů podobných jmen alespoň občas základní podobnosti. Čili, jinak by se mohly projevovat Aleny, Tomášové, a tak dále. A myslím si, že i staré kultury k tomuto přikládaly určitý význam. Například když jsem měl ty cesty do Indie, tak to byla taková duchovní dovolená, protože tam ať člověk potkal koho potkal, tak prakticky vždy to bylo setkání s láskou, pochopením, hlubokým pohledem, lidstvím, a tak dále. No, bez nějakých výčitek nebo nějakých podezření - prostě člověk a k člověku. No a tam mi říkali ti mistři, že mám dobré jméno, protože Tomáš je prý duchovní jméno. Tak já nevím, ale oni to znají. Všichni víme, že existuje řád. Ten řád vtělujeme do oborů (jako je chemie, fyzika a další) a z poznaného vytváříme určité předpoklady, jak se daná oblast bude chovat. V té chemii je to zvlášť jaksi názorné. Bylo by divné, kdyby neplatily přírodní zákony všemi směry, byl by to vlastně svým způsobem protimluv. Mě osobně učili, že přírodní zákon je neměnný, že to je prostě to faktum, a tak dále. A ono to svým způsobem je pravda. Záleží úplně na všem. Jsou tu cykly, rezonance. Každá věc má svůj charakter a význam, stejně jako každý prvek v Mendělejevově soustavě. Každé písmeno, každé číslo, každá doba, doslova vše. Jde to od nekonečna do nekonečna. My většinou počítáme pouze nejbližší cykly (řekněmež pár tisíc let), ale jiní se dívají až do milionletých a víceletých cyklů, které zde se vrší na těle těch, které známe. Takže, i přejmenování je osudová záležitost. Proč někdo cítí potřebu (někdy úplně bytostnou) změnit svoje jméno, a jiný ne? Proč u někoho vznikne třeba jen z módy tato snaha, ale přesto projeví dostatek své vůle, aby toho dosáhl? No, můžeme nad tím přemýšlet, co říkáte? 

 

DOTAZ: (Z minulé přednášky.) Píšete, že statkářům bylo vše sebráno za toho minula. Ale to asi nebude náhoda, že? Karma to asi vezme tam, kde to vzít má. Nebo karma bere něco nevinným? 

ODPOVĚĎ TP: Ano, bere vinným i nevinným. To je zase na dlouhou přednášku a v tomto rámci, který není směřován k jednomu konkrétnímu, by to bylo nad řekněmež možnosti. Ale odpověď celková zazní - čili, ano. Stává se, že se zrodíte do osudu, který prostě musí mít určité děje, přestože sami nejste nositeli příčin těchto dějů. Například za druhé války - museli jste žít ten děj, museli jste žít ta omezení. A bylo by asi bláhové si myslet, že všichni lidé té doby nějakým způsobem se podíleli na důvodech ke vzniku této celosvětové katastrofy. No, třeba proto, aby pomáhali nebo aby si získali nějakou zkušenost, a tak dále. Samozřejmě, že tu musí být i ti, kteří se v daných dobách jaksi "osvědčí" (v uvozovkách). Někdy je to velmi ošklivé dívání. A když přijde třeba umělecký dokument, který tu věc popíše, no tak člověka až mrazí. Mimo jiné i proto, že je to s námi víceméně stále přítomno. Protože jsme lidé, já vím. Včera (nebo předvčerejškem) jsem zhlédnul kousek filmu, myslím si, že to byl Obchod na korze. A tam bylo krásně vidět, jak lidé vlastně, kteří doposud spolu žijí, se dokáží proti sobě postavit v záporu. Jak se vytvářejí ty struktury těch vojenských jednotek a těch vlastně různých mocipánů, kteří nakonec způsobí to, co způsobí. Mrzí mě, když vidím, jak společnost se rozděluje a jak vítězí ideologická vlastně nátěrka na řekněmež dřív rozumných a normálních lidech do té míry, že jsou schopni konat aktivní zlo vůči jiným lidem, kteří třeba mají jiný názor. A oni se domnívají, že nikdo nesmí mít jiný názor než oni. Tomu se říká fašismus v podstatě. No, takže, i ti, kteří sbírali ty majetky, museli být připraveni k tomu, aby svoji dějinnou úlohu dokázali provést. Ono to je vlastně podobné kdykoliv. Když máte mladou generaci, tak ta se dívá na tu starou generaci, že už všechno mají, a oni nemají nic, a že tedy oni si zaslouží. A tak by nejradši to těm starším vzali, protože ti už přece nemají právo. Nebo zase naopak ti starší se mračí na ty mladé a... A tak dále, a tak dále. Rozdělování je cesta do pekel, a tak láska (a přání druhým k jejich prospěchu) by měla být normou. A měla by být předmětem vzdělávání na školách už od malička, aby i ten malý klouček nebo holčička pochopili, že ten jejich kamarád nebo i nekamarád je člověk, že je stejně Božím dílem jako on a že jsou součástí jednoho hejna. A že ten osud nakonec přinese všem velmi rozdílně, ale všem. Na jednom pólu máte ty velmi takzvaně úspěšné. Pak na druhém pólu máte ty, kteří jsou životně neúspěšní - třeba bezdomovce a tak podobně. A i tady máme příležitost se projevit. Je to velmi složitý komplexní společenský systém, problém. Protože to není zdaleka jen o tom, že něco rozhodneme a uděláme, ale vyžaduje to komplexní řešení. A to řešení samozřejmě se ne vždy nabízí hned. Takže ano, bylo to různé. Znám případy, kdy v tomto životě se ti sedláci a ty selky chovali zcela překrásně a pomáhali všem sousedům. A když mohli, tak jim něco dávali, a tak dále - a o všechno přišli. Znám případy, kdy se chovali opačně - a tam je možno mluvit o souvislosti. Koneckonců i já patřím vlastně k generaci, která vyrostla na ramenou těch předchozích členů rodu, kteří byli o všechno připraveni. Byly podvodem u nich vytvořeny dluhy ve velké výši, i když naopak se zabralo za mnoho a mnoho peněz. A bez penze a bez jakýchkoliv prostředků byli ponecháni ve zbytku života. To že by bylo v pořádku, co říkáte? Opravdu? Předtím živili nějakých 100 lidí a měli s nimi nádherné vztahy, byla to vlastně tak trochu rodina. A pak přišlo toto. Bylo to v jejich osudu, samozřejmě, tak to bylo. Takže, kdo jaksi bez viny, ať hodí kamenem. Kdo cítí potřebu soudit, ať soudí. Všichni se vyjádřili podle svého a na tom se už nedá nic změnit. I pionýrskej šátek mi sebrali. Napřed mi ho dali, a za tejden zjistili kdo jsem, tak mi ho sebrali. To byla pochvala, víte? I když to dítě vědělo opravdu nic o tom, o co jde. 

 

DOTAZ: Dobrý den. Nevím, jestli to dobře chápu, ale z Vašich slov vyplývá, že měl pan Zezulka jiné probuzení, než jaká měli třeba další duchovní mistři (třeba František Drtikol a podobně). Tak se ptám, k jakému probuzení dochází u těchto mistrů, a jaké měl pan Zezulka. Viděl ještě dál než oni? Nebo v čem je prosím ten rozdíl u přinašeče? Děkuji za vysvětlení. A ještě pravidelně sleduji duchovní obřady (skoro dva roky) a jsou opravdu účinné. 

ODPOVĚĎ TP: Děkuji, to je jejich smysl. Takže, podívejte, vcelku nezáleží na tom, co zde budu povídat. Na to musí přijít každý sám, pokud investuje určitou snahu a úsilí k tomu, aby poznal, co ten který jedinec pro ty lidi přinesl, co udělal. Samozřejmě, že probuzení těchto duchovních mistrů z lidského rodu je v něčem podobné navzájem. Ale v žádném případě ani vzdáleně s probuzením, které nacházíme u přinašečů. Rozdíl je v hloubce a komplexnosti. My máme svoji lidskou podobu. V různých dobách přemýšlíme více rozumem, jindy více emoční myšlení je u nás. Ale stále je to naše (našemu druhu odpovídající) myšlení, které překonává určité předěly, které z pohledu předchozího stavu se zdají být úžasné - a ony jsou. Čili, člověk nachází cestu a stává se člověkem. Už ne nemyslící sobecký egoista, ale člověk, který vnímá Boží stvoření samozřejmě každým pórem, který má. Přinašeč ovšem není zrod, který se nachází na té šňůře zrodů, ale je to jediná výjimka, kdy se vracíme zpět. Je to bytost, která stojí před koncem cesty. A z jistého pohledu zde vlastně nemůže být. Ona nemůže ve své plnosti, a tak se zrodí do některého lidského zrodu, který je k dispozici v daném místě a času. A přístupnou formou tomu druhu (tedy nám) se snaží pomoci na cestě poznání. Čili, podle ovoce poznáš každý strom. V případě přinašečů to není osobní řekněmež takto sevřené vnímání. Ale když jsem byl učen, tak se začínalo mnohdy od samotného zrodu času a prostoru, až k tomu danému problému, který se probíral. Lidé, jako byl pan Drtikol a další, byli opravdu velicí. Za posledních dva tisíce let se tady narodilo mnoho velmi významných duchovních mistrů. A nikdy to neměli jednoduché, samozřejmě. Je daleko snazší splývat, než stát na svém místě a trvat na té pravdě. Ostatně, někteří skončili až na hranici, viďte. Čili, odpověď zní, že rozdíl je v té hlubokosti toho poznání. Já jsem (stejně jako mnozí z vás) prošel také svojí cestou. První co mě občerstvilo byla naše rodinná Bible - takhle veliká, vázaná ve slonovině, s překrásnými rytinami. Tak to jsem měl už jako malý hoch. Pak přišly další knížky, které přišly ani nevím jak. Byl to zázrak v době jaksi komunistické péče, kdy STB tyto knihy úspěšně sbírala, aby zmizely z oběhu. A ony přišly. A tak jsem mohl číst Bhagavadgítu, upanišady, mohl jsem číst další texty. A tak přece jenom mohu tvrdit, že alespoň zčásti vím, co obsahují - té části, která je mi dána. A pak přichází Zezulka. Napřed nejsem schopen číst déle než jednu stranu - neznal jsem "jazyk tohoto kmene". A pak se to měnilo. Opisoval jsem je jako samizdaty, v tichosti, tajně. Později začínám vydávat. A při každé korektuře je to úplně jiné dílo, chápu ho stále jinak. Je to stejné, a přesto to pochopení z té četby je pokaždé jiné. Trvá to až dodnes. Čili, nějaká tvrzení o tom, jak je něco velkého nebo malého, není jaksi úplné řešení odpovědí pro Vaši otázku. Odpovědět si na ni musíte sami. Buďte si jisti, že je-li tam to, o čem mluvím (tedy ten zázrak té hloubky), tak nakonec to lidé pochopí. A nemusíme dělat vůbec nic. Vždyť třeba i současný postup výzkumů fyziky, kosmologie, zdraví a další krok za krokem ukazuje, že ta často s prominutím "šílená" tvrzení Zezulky (z pohledu tehdejší vědy) jsou pravdivá. Jeho přesah tedy - nejenom že pracoval v těch duchovních oblastech (to velmi), ale on se dotýkal všech témat, všelidských témat. A tak přemýšlejte, hledejte, kombinujte a zkuste najít něco, co by mohlo být dál než to, co on ve své filosofii publikoval. Já můžu být vnímán jako neobjektivní, referenční jaksi zdroj. Jsem jeho pověřený žák, pokračuji v jeho díle - tak jak mě ustavil. To byla zvláštní chvíle: "Tomáši, teď Vám předávám biotroniku i další věci publikační (a tak dále), filosofii. Nyní je dál povedete Vy (a tak dále)". Zděsil jsem se tenkrát, opravdu mě to překvapilo. Čili, odpovídejte si sami. Samozřejmě, že bych si osobně přál, je-li tam ta hodnota, aby byla objevena co nejdříve. Ale zároveň vím, že každá věc má svůj vlastní vývoj a svůj čas a že urychlovat ji nebývá vždy účelné. Čili, dnes vám můžu říct pouze - přinašeč je vědomí, které přichází z předbrany Boží, které je na konci bytostného vývoje a které se vrací ke svým bratřím, aby jim pomohlo co nejvíce na cestě hledání. Protože když se dnes podíváte do světa a promyslíte děje, které pozorujete, tak vidíte, že člověk sám o sobě není schopen najít cestu. Spíše nachází cestu k destrukci a k sebezničení. A to jak na poli hmotném, tak na poli duchovním. Takže, to je názor a vy mějte svůj. Čili, nejde o to, vytvářet kult osobnosti přinašeče, to by se mu velmi nelíbilo. Vemte si, že přinesete nějakou hodnotu, nějaké myšlenky, nějaké poznání. A kdybysme místo realizace na své vlastní životy (tohoto přineseného) začali stavět jaksi oltáříky a sošky a chodili se k nim dvakrát denně klanět, no, to by asi nebylo správné. Toho Zezulku samozřejmě na stěnu dám, je to mně nejmilejší člověk, ale nebude plnit funkci modly. Je to pro mě konkrétní životní zkušenost, chodil jsem k němu řadu let. Je to asi největší tiché přátelství, které jsem zažil. Taky si dáváte děti na obrázcích na římsu krbu.

 

ZPRÁVA: (TP: Čili.) Slib jsem složil v devadesátém pátém. Šest let jsem chodil na přednášky. Od té doby jsem už nebyl, více jsem se věnoval dětem a zaměstnání. Před dvěma roky mě propustili z pozice konstruktéra, kterou jsem velmi rád vykonával celých 30 let. Velmi mě naplňovala tato práce, a najednou bylo vše pryč. Začal jsem pečovat o moji 86letou maminku. Moje vnímání se mohlo více věnovat těm obyčejným věcem všedního života i mé oblíbené zahrádce. Změnilo mě to. Uvědomil jsem si, že oddělenost je pouze iluze měnících se projevení života ve vývoji. Vnímám "já jsem" i během dne. Stále více se cítím součástí všeho a všech, vědomím, které vše tvoří.

ODPOVĚĎ TP: Ano, životní úkoly jsou různé a cesty osudu také. A tak vždy něco ztrácíme, něco dostáváme. A i když ztrácíme, tak často dostáváme. Takže, hezká zpráva, děkuji za ni - bez komentáře, tak to je.

 

DOTAZ: Láska, jelikož to je nejsilnější zákon, je v dualitě? (TP: Ano, jistě, samozřejmě.) Jak to, že je tedy nejsilnější, když jsme na ose, kde je na jedné straně dobro a na druhé zlo? Je láska u dobra, nebo je láska vytvořena splynutím dobra a zla?

ODPOVĚĎ TP: Je to stejné jako v zákonu dění. Kdo je bez viny (přihlaste se), ať hodí kamenem. Vaše činy jsou uměřeně (i ve vaší největší rovnováze daného druhu) zatíženy přítomností jednoho i druhého pólu zákona dění - tedy dobra a zla. Jen někdy převládá zlo, jindy dobro, někdy velmi převládá dobro, jindy velmi zlo. Tak je to i s láskou. Neláska (tedy nenávist, a tak dále) je negativním pólem toho druhého. Učíte se po myriády věků ve svých milionech životů nacházet cestu od svého já k celku, protože na počátku je Bůh, který je vším. Tedy není v něm přítomna žádná překážka mezi jeho podstatou a čímkoliv co jest. Zárověň však ve vývoji musí nastat i cesta, která naplní opozit (tedy protipól). Proto je tu vývoj nebo chcete-li později duchovní vývoj. Je to tedy tak, že v dobách malin nezralých konáte a řítíte se světem, aniž by vás napadlo cokoliv, co by mohlo být jen vzdáleným pólem tedy pochopení důsledků svých činů - reflexe. V těch prvních nižších zrodech se staráte jenom o sebe, nic víc. Je to podobné, jako když dítě řekněmež do tří let má určitý myšlenkový prostor a později se to v průběhu stárnutí mění. Je tady vytvořena tedy určitá množina nerovnováhy tímto směrem. Tak, jak vyspíváte, začínáte chápat opak i svoje místo, tedy začínáte vyrovnávat. Protože celý svět - to jste vy. Každý kdo je, jste vy. Každý kdo tvoří, vytváří to, co se vás týká, i když to dnes ještě nechápete. A tak začínáte tvořit tedy v tomto směru cestu k vyrovnání. Až skončí tato fáze (což je na konci třetí vývojové fáze bytostného života), začínáte dlít v bezprojevení. A to je další velmi významný okamžik. Abyste mohli být vším, musí se vaše vědomí změnit, stát se vědomím, které je stále bližší vašemu zdroji. Je to pro člověka těžko pochopitelné, vlastně téměř nepochopitelné. A jak pracovat bez činění, a přesto výrazněji než 1 000 permoníků? Já vím, je to divné. Tu poslední čtvrtinu svého vývojového cyklu tedy žijete bez těl a v jistém stavu vědomí, který naplňujete a který končí před branou Boží, odkud k vám přichází ten přinašeč - přesně odsud. No, takže, taková ta představa, že splynutí dobra a zla - že to je tak, nebo onak, to by bylo příliš velkou zkratkou. Nezapomeňte, že jste jednota, a tedy musíte se starat o ty slabé a nízké. Čili, dobro se musí vlastně ukázat těm zlým, aby věděli a mohli časem následovat. A zlo zase zkoumá vaši pevnost, protože je snadné býti dobrým, když je sluníčko, a je těžší býti dobrým, když prší a hřmí bouřka. Nakonec pochopíte ten celek jako sebe ve všech svých odstínech - zdůrazňuji ve všech odstínech. Protože budeme-li říkat o Bohu, že je absolutní zdroj všeho (a to má své důsledky), pak vše co existuje je jím. Samozřejmě nikdo vás nenutí, abyste šli tou nebo onou cestou v osudu, abyste vybírali ty horší nebo ty lepší osudové cestičky. To je vaše vůle. A musí být přítomna, abyste se mohli svobodně rozhodnout a následně pochopit, kde leží rovnováha. Čili, ten osud vás stále vede k tomu, abyste se stávali kvalitnějšími a kvalitnějšími bytostmi. Kdybyste se mohli teď potkat za 1 000 let nebo za 10 000 let, to byste viděli, jak byste byli jiní a jak byste měli jiný pohled na svět, na otázky dobra a zla, a tak dále. Takže, ať je tu dobro, ať je tu rovnováha, protože nejvyšší dobro je rovnováha. Ne rovnováha v činění dobra a zla - to je v prostřední části. Na konci je to jinak.

 

DOTAZ: Co dělat, když mě nechce můj duchovní partner?

ODPOVĚĎ TP: No, to někdy dělaj, potvory. Je to osud. A je otázkou, zdali je to skutečně tak, nebo je to řekněmež informace, která není úplně čistě vnímána. Kdoví. I tady se jedná velmi silně často o osud. Ty bytosti se v průběhu věků proplétají v různých úlohách a sbírají řekněmež nutnost určitých učebních lekcí. Většinou v každém jaksi duálním vztahu jsou ne úplně karty rozdány stejně. Někdy je ta duchovní podoba u jednoho vyšší, u druhého nižší. No, je to i důvod, proč spolu často jsou tito lidé - protože se musí navzájem od sebe učit. A od každého se učit můžeme, protože každý má něco, co je unikátní. Co dělat? No, počkat - a ono se uvidí. Vím, že to je těžké, ale čekat se někdy musí celé životy.

 

DOTAZ: V Brně na přednášce jste se zmínil, že se Vám několikrát podařilo vyfotit mimozemšťany. Nikdy jsem na ně nevěřila. Možná proto, že jsem je nikdy neviděla. Co si myslíte, že tady u nás hledají? Nebo se jen tak prolétávají na po obloze? Vy na ně dokážete nějak naladit se a něco o nich zjistit? Jednou jsem četla v knize duchovního mistra (který byl Osho), že je život jenom na naší planetě. Proto mě to překvapuje. Je možné, že by to Osho nevěděl, když byl osvícený? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No, přátelé, možné je všechno. A i mnozí velcí muži dějin prosluli svými výroky, které se přiřadily k těm, které se později ukázaly jako ne zcela smysluplné. Nic proti tomu. A to i u osvícených. Za tu dobu svého pobytu na této Zemi jsem měl možnost potkat relativně mnoho osvícených jedinců a... Nesmíte to brát tak jakoby jednostranně, víte? Nemůžeme vlastně vylít vaničku s dítětem. Máte člověka, který se snaží, má řekněmež duchovní aspirace a duchovní stavy, ale to neznamená, že jaksi je z tohoto vyčleněn tak, aby nevznikaly chyby. Proč? Já osobně patřím k lidem, kteří říkají, že Tomáš je nevěřící Tomáš. A to už od dob Kristových, kdy on jediný z žáků musel vnořit prst do jeho rány, aby uvěřil. Takže, rád se o věcech pokud možno přesvědčím osobně, je-li to možné. Komunikace s těmito řekněmež entitami je závislá na vaší schopnosti telepatické - to znamená jak jste nebo nejste schopni ovládat tuto disciplínu. Když třeba provádíme náš duchovní obřad (každý den v osm hodin večer na této stanici televizní), tak je to vlastně totéž. V tomhle případě je to vlastně naladění těch příjemců a toho, kdo stojí v mé pozici. Stejně ale to lze provádět i jinak, i když to není žádoucí v případě, že je to nadivoko. Svého času narazil můj duch na problém nezemšťanů. No a po nějaké krátké době začalo docházet k nějakým úkazům. A tak jsem mohl vidět děje, které nebylo možné vysvětlit běžným způsobem. Žádná z technických možností, které máme, by je nedokázala vysvětlit. Čili, tuto věc jsem spatřil ne jednou. Proč se zde nacházejí? To se jich budete muset zeptat. Ale (jako vždy) je tu dualita. Část těchto kontaktů je vysoce negativní. Ve své podstatě je to čisté zlo. Opravdu si myslíte, že je smysluplné usmrtit třeba dobytče a rozřezat ho na kousky chirurgickými nástroji, které jsme dlouho ještě ani my neměli? Opravdu si myslíte, že je smysluplné vkládat čipy do lidských těl a konat jiné věci? Vážně o tom pochybuji. Na druhé straně jsou zde zase příběhy, které byly ukázkou čistého dobra. Je to mnohem složitější problém, než myslíme. Protože jestliže někdo potřebuje konat pokusy (genetické pokusy), tak to říká jediné - je to civilizace a kultura, která nás jistě předběhla o dlouhou dobu, ale která se již sama není schopna rozmnožovat. A tak se konají pokusy, které tady na Zemi byly už mnohokrát (i mezi lidmi). Nemyslete si, že naše genetika je nejdál - ne, ne. Nějaké příběhy à la Minotaurus nemusí být fikcí, ale mohou být realitou. Čili, jak vyspívají duše (lidské duše - ať už tady nebo v jiné části vesmíru), nacházejí i možnost vytváření dějů, které mohou být zlem, i dobrem. Některé upadají ve svých dekadentních civilizačních okruzích, jiné stoupají a jdou dobře svou cestou k Bohu. Vesmír je plný života - doslova napěchovaný životem. To jen egoista člověk, který se sám sobě sebežerně obdivuje, se domnívá, že nad něj není a že..., a tak dále. Ty mimozemšťany jsem se vám pokoušel promítnout, ale měl jsem špatně nastavený projektor. Záleží tedy, jestli příště si řeknete, a já na přednášce vám to promítnu. Jak to vzniklo? V tomto případě to nebylo vědomé. Byl jsem s přítelem na Pražském hradě a dívali jsme se na Malou Stranu směrem k Petřínu. Jelikož jsem tedy vždycky s kamerou, tak jsem udělal několik snímků Prahy, protože se mi to líbilo. No a pak mě přítel upozornil: "Hele, co to tady je?" Já říkám: "No to je Slunce." Jenomže nebylo, tam Slunce nemělo co dělat. A na tom filmu je ne jeden, ale poměrně dosti útvarů, které jsou velmi kuriózní. Ostatně, žiji v pavlačovém domě (starém, velmi starém) a ty pavlače jsou do obdélníku. Byla tam lavička, tak tam sedíme a koukáme na hvězdičky - teda v Praze jich moc není vidět, ale... Tak koukáme nahoru. A najednou vám letí - když vezmete měsíc v úplňku, tak čistá bílá plocha, zářící - letí jedna a v zápětí za ní druhá. Jsou to věci, které nebere rozum. Můj kolega tady v centru šel na nákup Soukenickou ulicí, je tam proluka, kde byl zbouraný dům. A najednou se tam podívá - a tam je taková ta klasická mateřská loď mimozemšťanů. To by bylo fajn, tak má halucinace nebo něco. Ale člověk, který šel s ním, najednou kouká, a tak si řeknou: "Proboha, co to je?" Bylo to tam. Jsou tu případy, kdy jeden něco vidí, druhý ne. Jsou tu případy, kdy se něco zjeví, a najednou to zmizí v mžiku. Třeba při jedné cestě z Teplic na Chomutov jedu po té silnici a jen tak koutkem oka takhle to do strany švihnu nad hory a tam je krásný klasický trojúhelníkový létající objekt (temný), ale za chviličku zmizí, úplně. Bylo toho víc, co bylo dáno vidět. Později již se můj zájem změnil. Vím, že jsou tu bratři - jsem s nimi, jako oni se mnou. Ale upřímně řečeno, to vědomí nepotřebuje něco vidět. Protože duch je víc než oko, a tak se to přesunulo. Až přijde čas, i vy (má-li to být) se s něčím takovým třeba setkáte. Dnes už je to snazší. Tady třeba si můžete ověřit sami, jak jste s prominutím hypnabilní, dovolím si říct přímo naivní. Proč? V minulých letech (desetiletích) jste byli masírováni řekněmež informacemi, které měly jediný cíl - vás od tohoto tématu odvést, popírat jej, a tak dále. Je to pár let, co se otevřely archivy (myslím státní archivy), kdy promluvili vysoce postavení lidé. Byli to lidé, kteří pracovali v letectvu, lidé, kteří pracovali řekněmež v tajných službách. A tam si můžete přečíst příběhy, které nelze vysvětlit skeptickým "chacha", protože jsou doprovázeny optickým pozorováním, radarovým pozorováním, pozorováním letců, a tak dále. Tedy, tady vidíte, pokud jste nevěřili těmto věcem a nechali jste se uchlácholit výrazy, že je to hejno mušek nebo meteorologický balón - a to v případě, že jsme viděli létající objekt rychlostí 20 - 30 000 km za hodinu. A oficiální vysvětlení? To je zvláštní vám doména. Kdysi před lety jsem se dokonce rozhodoval, že bych sepsal knihu s názvem "Oficiální vědecká vysvětlení". Věda často se vysmívá nebo trvá na tvrdých datech (to je to EBM, a tak dále), ale přitom mnohdy při setkání s těmito řekněme neobvyklými jevy sahá zcela ad hoc k vysvětlením, která nemají žádnou oporu ve vědě a je to pouhý dojem autora. On se domnívá, že je to nesmysl, on se domnívá, že to nemůže být. No, to je vývoj, to je ve všech oborech. A tak budeme čekat, jak to bude dál.

 

DOTAZ: Říká se, že sója, která není fermentovaná, je škodlivá. Nebo je to jedno, kterou sóju si dáme?

ODPOVĚĎ TP: Ano, mnozí takto uvažují. A v mnoha zdrojích se dozvíte, že skutečně fermentovaná sója je taková, nebo maková. No, těch zdrojů je poměrně dost, tak já vám nevím. A ta sója má řadu dalších vlastností. Jsou to její hormonální dopady, a tak dále. Ostatně, myslím si, že i když jste masožravci, tak ta flákota, kterou si dáváte, v mnoha případech byla vykrmena sójou. Tak uvidíme. Čili, nebude to katastrofa - fermentovaná bude bezpečnější.

 

DOTAZ: Jak vypadá nebo jak se dá trochu více srozumitelněji popsat existence nehmotného silového centra?

ODPOVĚĎ TP: No, když odmyslíte tu specifikaci (řeknete nehmotné, tím vlastně říkáte - vždyť to není, není to vidět), tak to má jiný nátěr ta otázka. Silová centra přece - tomu rozumíme (ať už jsou to, já nevím, silové kmity nebo jiné věci) a to je pro nás vcelku jasné. Když se podíváme třeba na interferenci zvukových vln například, tak vidíme, že toto pole zvukové má svoji strukturu, kde nacházíme tedy místa zhuštěná, kmity nebo místa zase jiná - a připadá nám to normální. Tak zapomeňte, že se zde mluví o silových centrech nehmotných a dívejte se na ně jako na všechna jiná centra, která zde jsou. Každá struktura má tedy nějakou svoji formu. Počínaje molekulou vody, kdy nám tam obíhají tedy tři atomy (H₂O - tedy dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku) a my to vnímáme jako podobu tohoto útvaru, který na nás občas prší z nebe anebo vyvěrá ze země. I organismy jako takové mají celou kaskádu procesů, které podmiňují jejich životní funkce. Hmotná centra - no tak tam je to jasné, viďte. Jsou to základní živiny, vitamíny, další látky, atomy, fosfor, další, vápník, které se podílejí na životě vaší hmoty. A jsou - a to je zdůrazněno - distribuovány opět nějakým logickým logistickým systémem. Tedy zpracování potravy, její analýza, její štěpení ve střevě a její cílené tedy dopravování do míst potřeby tak, aby hmotná část - tedy buňky, mohly dál tedy zdravě žít. Máme tady hormonální a jiné chemické řekněmež informační systémy a řízení (života buněk, a tak dále). Máme tady elektrické signály, které se v našich tělech odvíjejí. Koneckonců i vaše myšlení, které je závislé na synapsích vašeho mozku, je také podobným dějem. A tak neurolog zkoumá, kde které centrum v mozku odpovídá za kterou funkci (ať už kognitivní nebo jinou). A je to opět stejný obraz řádu, kdy ne celek, ale některé části se podílejí na té činnosti, jiné na jiné. Jsou tady i silové systémy, protože jen člověk s prominutím mdlého ducha by nepochopil, že stejně jako známe energie a síly, které provází neživou hmotu, musí existovat té živé hmotě příslušně složité a odpovídající energie biologické. Ostatně, na důkaz tohoto jevu stačí kousek našeho filmu "A přece drží". Na zcela suchém těle drží předměty z různých materiálů bez závislosti na magnetismu či jinak. A můžeme zde tušit nějaký jiný nám ještě neznámý soubor sil, které to umožňují, protože ten jev je opakovatelný, je zřetelný a je fyzikálně běžnými způsoby nevysvětlitelný, no. Samozřejmě, pokud budete mdlého ducha z jiné strany, protože začnete povídat nesmysly o tom, že je přilepený, že je to nějaký zvláštní druh potu, a tak dále - no, nic snazšího, než se na to jít podívat a pak je myslím všechno vysvětleno. Je to stejné jako s těmi létajícími talíři. Když vám vystoupí takový skeptik, tak všechno strhá, aniž by o tom měl nejmenší ánunk. A on se cítí být pověřený toto vysvětlit v duchu svého přesvědčení. To je vlastně církev, víte? A tak máme vidět to, co je, a ne to, co si myslíme. Takže, centra silová. Jestliže dokáže v jedné své nejkrajnější části tato silová biologická oblast udržet na vašem těle dokonce i dítě nebo kovadlinu (u těch nejlepších, ale jinak stačí docela kousek jakékoliv hmoty, třeba příbor nebo tak), tak to ukazuje, jakou mocnost tyto síly v těle mají. Nebýt těchto sil, nejste živi ani vteřinu, stejně jako nebýt hmoty vašeho těla nebo nebýt vašich dalších částí. Teprve celek je jednota. Když je něco pokaženého, vždycky to přináší nějakou nepřízeň. Tak i v oblasti biologických sil. Každá buňka má své vlastní silové centrum. Je to vlastně demokracie. Ale ty buňky jsou sdruženy do nadřazených center (funkčních) a ty opět k nadřazeným až k celoorgánovému centru. Svoje celkové centrum má třeba ledvina, játra, prostě každý orgán. No a dokonce je to ještě mnohem složitější, ale to sem nepatří. A tak když se někdy vyskytne chyba, která spočívá v dysbalanci této části, tak zpravidla nebudete mít úspěch (pokud je to primárně jen zde) žádným jiným oborem zdravotnictví. Nebudete moci operovat, nebudete moci medikovat, nebudete moci působit psychikou ani ničím jiným. Bude to čistě funkční porucha na bázi té vitální nedostatečnosti. A tak jediný obor, který zde bude mít úspěch, bude adekvátní působení biologickými silami. Takže, to je jejich místo v oblasti zdraví. A jinak je to ještě možno probrat všemi jinými směry.

 

DOTAZ: Dnes v noci proletěl kolem naší planety opět další asteroid, nějak se to množí. Není to o tom, že lidstvo začalo používat atomovou energii, a tak stejné přitahuje stejné? (Je to z 27. ledna.)

ODPOVĚĎ TP: Ale tak dost dobře i ano. Protože... Ono je to zase ještě trochu jinak, protože každá ta hmota... Ne náhodou potřebujete třeba obohacený uran nebo plutonium nebo jiné druhé hmoty, které jsou opět něčím samozřejmě výjimečné pro tento druh dějů. Jestliže dochází k štěpné reakci, tak vlastně na úrovni toho podvesmíru bombardujete ten daný úsek řekněmež částicemi (tedy nějakými řekněme i hmotnými projektily) třeba i takto. A jelikož hmota je nesmírně prázdná, opravdu nesmírně - není nic prázdnějšího než hmota, přátelé. Tady je střed, atomové jádro a x metrů běhá první elektron - to je prázdnota. A i ten elektron i to jádro se skládá ze svých částí, které se opět skládají ze svých částí - tedy subčástic. A opět je to stejně prázdné. A tak někoho trefit je docela problém. Proto je tak těžké třeba spustit řetězovou reakci - tedy naštěstí. A zatím toho dosáhly díkybohu ne všechny státy. Ale jde to. Všechno je to o statistické četnosti tedy těch prolétajících částí. Stejně jako v případě naší Země. Čím více bude těchto projektilů procházet v okolí, tím větší pravděpodobnost zásahu bude. A teď záleží zase na tom, jak velký ten projektil je. Aby došlo k řetězové reakci, musí dojít vlastně k destrukci, anihilaci daného místa s vytvořením další energie, která pokračuje svojí cestou. Čili, je to - z jednoho minimálně dva. Proto je tam úloha těch speciálních hmot, které svojí charakteristikou umožňují znásobení. Ve skutečnosti i při úspěšném štěpení je zasažena jen nepatrná část dané hmoty. Vše ostatní je o statistice. Ale jak to znáte - tisíckrát nic umořilo osla. A tak miliardy miliard z pohledu toho "makro" nakonec dává velkou sílu. Mimochodem, máme-li se bavit o bezpečí nás jako lidstva a kultury, tak to už bylo dávno vymyšleno. Aktivistický přístup - ten známe z filmu. Geniální mladý vědec nebo vědkyně objeví blížící se planetoid. Bohužel to není standardní. Přes veškerý pokrok sledování nejbližšího vesmíru nám kolem prolétá nejeden projektil, který jsme viděli až na poslední chvíli. Takže, geniální vědec objeví projektil. Pak je tam ta zápletka - někteří ano, a někteří ne. Pak se vytvoří záchranná mise z odvážných jedinců, kteří nejlépe atomovou zbraní rozstřílí daný planetoid na kousíčky a lidstvo je zachráněno. No, dejž to Pane Bože. Osud je silnější než všechny atomovky, které máme. A má-li se co stát, tak se to stane. Ten, kdo stojí nad tím vším, je samotný řád, přírodní zákon, chcete-li Bůh. A tak, aby se něco stalo nebo nestalo, jsou důležité i jiné atributy mnohem více než to, jestli zapřáhnete svůj motor a neodchýlíte asteroid ze své dráhy tím, že uděláte gravitační závěs nebo na něj dáte plachtu, která se napne slunečním větrem. Nebo nějak jinak. Víte, možná, že by tu jistá štábní kultura mezi lidstvem pomohla více. Je to pokora i prosba. No jo, ale aby lidé viděli, že zázraky jsou, museli by je vidět. Dnes je to tak, že i kdyby byly, tak je neuvidí. A tak nemůžou považovat za normální a reálné tímto způsobem tedy zlepšit svoji kvalitu jako celku. Protože pravý důvod, proč by dopadl takový útvar, je, že daná etapa vývoje byla dokončena a že se musí udělat prostor pro pokračování znovu a jinak. Někdy i proto, že daná etapa skončila řekněme vývojovým fiaskem, že toto vlákno vede příliš ke zlu, a tak nezbývá, než to zařídit. Podobá se to řece. Řeka si teče mezi vrbičkama krásně a pak najednou slyšíme hukot. Do poslední chvíle nevidíme nic. A najednou už je to těch x metrů a my lezeme do bečky a chceme to slézt s tou bečkou vevnitř, abysme se proslavili nebo nějak jinak. No, někomu se to povede, někomu ne.

Takže, to by bylo za mě asi všechno. Byl bych šťasten, kdyby těchto řekněmež příběhů bylo co nejméně, byl bych šťasten, kdybysme se my jako bratři dokázali také vnímat a kdybysme vytvořili skutečnou kulturu nejen pro kulturu. Pak nám bude stát po boku celý vesmír. Bude nás chránit, protože... No, a tak dále.

Tak vám děkuji za pozornost. Mějte se krásně, no a někdy příště zase na shledanou. Tedy naposled za dvě hodiny - a to při našem duchovním obřadu tady. Těším se na vás, na shledanou.