 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 14. 5. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:0:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 0:16 – Co dávám, život vrací. Souhlasíte s tímto tvrzením? Není v tom nějaký háček, výjimka? 1:32 – Jak se naučit respektovat svoje tělo? Pořád se přetěžuji. 31:51 – O osamělosti, vzájemnosti, lásce, o hledání rovnováhy a moudrosti. 34:28 – Carl Gustav Jung: „To, s čím se nesrovnáme sami v sobě, potkáme jako osud.“ 51:56 – Viry zde byly, jsou a budou, záleží na imunitě i osudu každého. Jaký na to máte názor? 56:24 – I v této těžké době zvítězí nakonec dobro? 1:02:35 – Rozloučení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin. Přepis videa:Dobrý den, vítám vás při naší pravidelné páteční přednášce Duchovní university Bytí. Odpovím, jak nejlépe dovedu, jak jsem byl učen, ale vše, co zde zazní bude předložený názor. A vy sami si budete muset najít ten svůj. Tak a začneme první.
DOTAZ: Souhlasíte s tvrzením "Co dávám, život vrací". Není v tom náhodou nějaké ale nebo háček nebo výjimka jako ve většině věcí? ODPOVĚĎ TP: Ano, je, jako ve všem, protože pokud budete dávat proto, aby život vrátil, tak to nebude fungovat. Pokud budete dávat proto, že vás osud k tomu vede, ale vy sami jste v minulosti brali, tedy jste karmisté, s tím navracením to bude poněkud obtížnější a tak dále. Jinak to platí ale beze zbytku, protože i když jste karmisté, tak to, co je nadhodnotou, je vždycky hodnota, která se neztrácí - tedy nadlehčuje, zmenšuje nebo ruší. To záleží na okolnostech.
DOTAZ: Jak se naučit respektovat své tělo? Pořád se přetěžuji. ODPOVĚĎ TP: To asi nebudete sám, kdo se pořád přetěžuje, a v podstatě je několik scénářů. Buďto vám to tělo řekne samo jak, to znamená, že ta možnost skončí. Jindy je to o přístupu hlavně psychickém, jindy je to o možnostech, které máte. Jak vyčítat matce, která je samoživitelka a která se stará o své dítě v čase kdy ji opustí ten, který zplodil její dítě, jak jí vysvětlit, že nemá se přetěžovat, že se musí postarat o to dítě, někdy dokonce bez pomoci prarodičů, musí vydělat peníze na to, aby měla kde bydlet a co jíst. No, tak to by asi šlo velmi těžko, viďte. Byly tady hrozné osudy v minulosti, viďte. Lidé odsuzovali třeba právě ty matky, které z nedostatku šly na ulici, neměly jinou možnost. Byly to takové dickensovské doby, kdy ta společnost byla nesmírně sobecká a nesmírně krutá. No a co dál? Co bylo teda víc? To odsouzení jejího konání anebo to, že chránila a zachránila život dítěte. Toť otázkou. Já sám to nechci soudit, ale vy si udělejte vlastní názor. Jsou i jiné případy. Čili všechno záleží na okolnostech a na důvodech. Na jedné straně tisíc výmluv pro přetěžování, na druhé straně tisíc mentorů, kteří absolutně netuší, o čem mluví a o co tady jde, v mnoha případech. Čili střezte se rychlých soudů a snažte se najít i tady rovnováhu. Pokud zjistíte, že vaše přetěžování nemá zásadní důvod, jinak to může být oběť, víte? Jsou i osudy, v kterých se přetěžovat musíte, protože jste se zrodili proto, abyste v nich tuto oběť dali. Jsou jiné, v kterých je to přesně naopak. Zkuste najít tu svoji rovinu.
DOTAZ: Jak správně rozpoznat, co je dobro a co zlo? A proč zlo vnímá dobro jako zlo? Manipulace, pomluva, omezování osobní svobody je zlo? ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě, bez výjimky... a tisíc dalších. Dokonce i zdánlivá dobra nakonec můžou po analýze vyjít jako zla. Takže jak rozpoznat? Moudrostí, rovnováhou. Nemůžete poslouchat, co vám do nakuká. Nemůžete dokonce dát ani na historické tvrzení či něco jiného. Dokonce stejná věc v různých podobách nebo dobách může mít různý důsledek. Takže není to jednoduché. Dobro je to, co napomáhá základnímu stromu života, to znamená vývoji a zlepšování všeho, podpoře, posile, cestě. Zlo je přesný opak. Snaží se vás strhnout, zamezit vám postup. Snaží se zamezit vám býti normálními, Vysměvačné, uštěpačné, jízlivé, využívající všech vašich špatných vlastností, závisti, ziskuchtivosti, závisti i třeba ve vztahu a jinak, hrabivosti, necitlivosti, nevnímání, nelogice a vše to ostatní, nelidskosti. Když se vás zmocní tyto vlastnosti, je už krůček k vykonávání aktivního zla. Proč zločinec je schopen vykonat svůj čin a proč člověk jiný ne. On nevnímá toho druhého. On vnímá jen sebe a své vlastní myšlení. Co si myslí člověk, který na počítači například zruší vaše data. Buď to udělá pro peníze nebo z pocitu moci, jak je úžasný, jak je vyspělý, jak je dokonalý, když to dokáže. A jsou to ty známé takové úsměvy - však je znáte všichni. Je za tím ale komplex méněcennosti přece, nic jiného než komplex. Místo aby svojí dovedností pomáhal a pomáhal svým bratřím a ostatním, aby vše šlo lépe, tak svoje umění a svůj dar zneužije k ničení - typické zlo, naprosto typické. A co voják, který se nechá najmout úplně od kohokoliv, žoldnéř a jde vraždit a je mu jedno koho a proč, protože on přece potřebuje peníze, no tak si je vydělává. A co jinak? Co manipulátor, který někoho likviduje, který soudí. Kdybyste žili před staletími, používali byste vážnost, společenskou podporu vrchnosti, vraždili byste a mučili, upalovali. Ve své době byste byli v pořádku. A co římský cirk? A honorace jde na představení. Všichni to tolerují, je to normální ve společnosti. Tady je to velké "ale". Lidská společnost je schopná přijímat cokoliv. Koneckonců vidíme to dodnes kdekoliv. Čili vraždit druhé, ničit je, posílat na ně zlo, to člověku šlo v minulosti i nyní ještě velmi dobře, ale doba se mění. Vodnář začíná svoji vládu, a to jsou velmi silné vlivy, které způsobují zpočátku obrovskou turbulenci. Tato turbulence se projeví tak, že se každý projeví podle toho, kdo je. Je to doba velkého projevení. Ještě pořád ti aktéři chtějí dohrát svoji hru na těch prknech zvaných svět. Ještě pořád si zdůvodňují svoje věci - někdy dobré, někdy špatné. Jednou padne opona a vše se změní. Ona vlastně padá tak jakoby nenápadně. Mění se duch doby, a tak nakonec ten krůček bude vykonán a půjde se k dalším úkolům, kde opět budete řešit vlastně dualitu světa. Zlo bez dobra nemůže existovat. Je to zákon dění, který je roztažen do svých krajních mezí. Děje-li se cokoliv, odvíjí se to mimo jiné mezi těmito hranicemi. Posoudit je, není tak snadné, jak se vám zdá. Jak jsem řekl, vyžaduje to velkou filosofii a moudrost. Vždycky, když chtěli lidé vykonat nějakou svoji manýru, nějaké zlo, tak to zařídili vlastně jednoduchým způsobem... a tak přepadení polského vysílače, viďte, nebo - no takových "nebo" je moc - granát na tržišti srbském či jinde a tak dále a tak dále. Musí se v člověku vzbudit ta síla toho vzteku, té nenávisti, toho odporu. Pak už ti mladí mužové v osmnácti až jednadvaceti letech stojí na nástupištích perónů čekajíc na svůj vlak za zpěvu radostných písní a jdou na tu "fašírku" do zákopů, kde jsou jim utrhány ruce v lepším případě, zastřeleni, postřeleni, zabiti. No, ale bylo třeba v nich vzbudit tu touhu po boji. Zajímavé je, že touha po míru, laskavosti a mírumilovnosti se tak nějak nenosí příliš, všimli jste si? Ale to přejde. Nakonec zvítězí právě tohle - čili schopnost pochopit, přijímat a tak dále. Tato doba je nejhorší ze všech - konec Kalijugy. A tak tu máte jednostranný vzorek. Nedejte se ale zaskočit, on není celým vzorkem. Je to jenom dobový snímek. Vedle zla všude kolem je obrovské množství dobra. Tak na to nezapomeňte.
DOTAZ: Jak dát do rovnováhy nebo jak odstranit ze svých vlastností ty, co jste našla v nějaké knížce - tzv. nezvládnuté znamení. Jaký je důvod našeho znamení? Je to úkol či zkouška? ODPOVĚĎ TP: Tak já nevím. Já bych asi úplně na tu první dobrou nemluvil o nezvládnutém znamení. Každý zrod je přesně tam, kde má být. Přináší to, co má a v tom, co se odvíjí v tom osudu, se samozřejmě můžete profilovat lépe, středně anebo taky hůře. To ovšem nesouvisí příliš s tím znamením, protože to se týká všech znamení. Nejsou špatná nebo dobrá znamení. To v žádném případě. Každé má určitý odstín té reality, vlastností, a tak... Nevím, jak. No, chce to čas. Jak...? Už to děláme tisíciletí, statisíciletí, ještě déle. Budeme to dělat i nadále. Kde je vůle, tam je cesta. Když chcete něco změnit - pokud to nevezmete přes fanatismus, což je ještě horší varianta - tak nakonec samozřejmě to bude mít výsledek jako každá jiná práce. Vyžaduje úsilí, nadšení, snahu a pak snad není ani možné, aby se něco nestalo.
DOTAZ: Povídal jste, že není dobrá přílišná citlivost. Je to stejné jako hroší kůže. Ale co takoví umělci? Vznikly by ty nádherné písně i bez jejich citlivosti nadměrné? Totiž mám z toho obavy. Přála bych se zdokonalovat v malování, skládání skladeb a jsem nadměrně citlivá. A když začnu tuto citlivost tlumit, zbavovat se jí, aby tu pro mě bylo schůdnější žít na této planetě, nestane se, že o svůj talent přijdu? Nepůjde mi už tolik kreslit. Možná si toho už i začínám všímat. Snažím se nebýt tak citlivá. Nejde mi tolik malovat. Děkuji předem za odpověď - smajlík. ODPOVĚĎ TP: Tady vidíte beze vší urážky, jak ta lidská mysl dokáže věci uchopit naprosto pokřiveně, dokonce vlastně negativně, i když to nevíte. V životě tady nezaznělo, že citlivost je špatná, a to i velká citlivost. To, co tu zaznělo bylo, že je špatně nezvládnout citlivost jako každý jiný prvek. Kdyby to byla pravda, jak píšete, a kdyby ti lidé neměli svůj cit, tak samozřejmě nic nesloží, nenamalují a tak dále. A na druhé straně, kdyby byli přecitlivělí, tak nic nesloží, nenamalují a tak dále, protože by byli neschopni to udělat skrze svoji přecitlivělost, nezdravou patologickou přecitlivělost. Cit se musí kultivovat ke svému projevu, proto je tak velký rozdíl mezi šumařem a geniálním dirigentem třeba. Oba dva jsou schopni vyvozovat nějakým nástrojem zvuk, ale jak velký je to rozdíl. Jeden to prostě neumí a druhý se v tomto díky i svému talentu vyšvihnul do výšek nebeských. Proboha nezbavujte se své citlivosti, jen jí ovládejte, aby ona nevládla vámi, ale aby vy jste vládli tímto nástrojem. To je totiž úkol jako všude jinde stejný. Ať jste filozofové, citlivci nebo hmotaři, vždy musíte své nástroje se snažit kultivovat a zvládat tak, aby sloužily. Jinak se stanou vašimi pány a vy nebudete schopni udělat vůbec nic. Samozřejmě, že vývoj je součástí tohoto povídání, protože vývoj není o tom, že je něco špatně nebo dobře, ale je to přirozená věc. Všimli jste si jistě, že každý z nás v daném oboru jsme schopni rozdílných výkonů. Říká se tomu nadání, a to není ale všechno. Nadání lze totiž také vytvořit. Stojí to velké úsilí. Někteří jej tvořili v minulosti a přicházejí tedy do tohoto života již plně v tom daném oboru nadaní. Jiní začínají, musí se to naučit. Naopak ten, kdo zvládá své nadání, se dostává do netušených hloubek, které povrchní pohled vůbec ani nemůže pochopit. Je to genialita, která se někdy nedá ani vyslovit nebo popsat nějakým uceleným postupem. Prostě je. Je to genialita. Geniální nikdy nebudete, když necháte sebou mávat. To bude špatně. To se vás jen zmocní síly negace. Vy jste ti, kteří zde pracují. Vy jste ta jednotka, která své dary užívá ve prospěch ostatních.
DOTAZ: V mysli hledám odpověď na otázku Boha, kterou nevím, jestli dobře položím. Myslím, že až to přečtete, tak si budete myslet, že jsem nepochopil základy Bytí, že jsem mimo. Prosím o vaši myšlenku, pokud mé otázky dávají trochu smysl a chápete je. Zkusím to. Pokud je Bůh a ten stvořil to, co jest, tuto myšlenku, tvůrčí celek, kdo stvořil Boha? Kdo vytvořil myšlenku Boha toho, co jest? Je to také jako nekonečno, jako koloběh zrození a smrti? A jde Bůh stejnou vývojovou cestou ale v jiné sféře? Pokládám si otázku: Pokud je dvojnost a Bůh vytvoří dobro i zlo - vyrovnanost, jestli je způsobem také zkoušen? ODPOVĚĎ TP: To je typický dotaz člověka. Je to jako když mravenec chce posoudit svět slona nebo velryby nebo dinosaura. Asi tak je tady ten pohled. Vy chápete soubor těch otázek zatím po svém a je to přirozené lidsky, ze svého lidského pohledu. Tedy doporučuji, zaměřte své úsilí na filosofii, protože skutečně v této chvíli je to, nač se ptáte zcela vlastně u každého stejné. Každý z nás, který se vydává cestou hledání Boha, tyto otázky musí řešit, jinak to nejde. A to buďto sám anebo s pomocí duchovních mistrů - to vždy. Tyto otázky přesahují tedy obzor člověka jako bytosti. Nemají prakticky nic společného s tím, co jste dosud zažil nebo ne nic... jinak řečeno. To, co jste doposud zažil, vnímal, co je vaším světem, vaším názorem, je v podstatě nepatrnou nickou proti tomu, nač se ptáte. Je to jeden jediný člověk, jedno jediné já, jedna jediná bytost, na jedné planetě, kterých jsou miliardy miliard, nespočetné množství galaxií a vesmírů, ne jenom jedno. A tady na té jedné malinké planetce stojíte vy takhle malinký člověk uprostřed vývoje a ptáte se, kdo stvořil Boha? Pokusím se odpovědět nejlépe, jak dovedu, ale ta odpověď přijde v plnosti mnohem později. To, že Bůh něco stvořil je licence lidského pohledu. Přestavte si, že je útvar, který obsahuje absolutně vše, co je, bylo a bude. Obsahuje všechny děje, všechny ostatní možné přestavitelné atributy. A není to vázáno na průběh v čase. Je to. Jsou tam všechny zániky i vzniky vesmíru. Jsou tam všechny zrody i úmrtí, naráz. Není tam čas tak, jak jej znáte. Není tam ani vznik a zánik tak, jak je chápete vy. Čemu říkáte zánik? Když něco zmizí z vašeho zorného pole. Čemu říkáte vznik? Když se něco v tomto poli objeví. Položte si otázku, jestli vy jste normou, objektivní normou existence či neexistence. Je mnoho věcí, které nejste schopen vnímat, a přesto jsou. Nevidíte plyny například, když se podívám do hmoty. Nevidíte další věci, a přesto jsou. Tak je to i zde v tom širším pohledu. Boha není možno stvořit, protože kdyby jej někdo stvořil, znamenalo by to, že by nebyl před stvořením. Jestliže ale je kruh uzavřený - tedy nekonečno - nemůže obsahovat tento pól, protože cokoliv je součástí tohoto nekonečného kruhu, je v něm. Je jím - tedy zrod i smrt, vznik i zánik, projekce i stažení zpátky do Podstaty. Dokonce i to, co vnímáte jako vývoj, má ve filosofické podstatě ještě daleko jiné významy, které jsou pro dnešní populaci člověka jen obtížně vnímatelné. Jen nejvyšší duchovní mistři zde jsou schopni se orientovat trochu více. Ten, který k vám přichází, tedy Přinašeč, je jediný ze všech, který vidí až na konec tohoto útvaru, který je. Všichni ostatní jej vidí také. Jen v čase, který vnímají jako svůj, se domnívají, že jej nevidí. A oni ho nevidí. Ano, jistě. Snad jsem vám tedy ukázal tuto otázku.
POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Zda Bůh jde stejnou cestou v jiné sféře? ODPOVĚĎ TP: V Bohu nemůže být vývoj tak, jak jej znáte. Opět, kdyby se vyvíjel, tak by to znamenalo, že cokoliv - něco, vlastnost či něco jiného v něm nebylo a nyní je vytvořeno, tedy je. Sama podstata tohoto útvaru, která je, bezčasová, bezrozměrná, ovšem vylučuje tento stav. Nic nebylo, nic nebude, vše je. Tedy Bůh nemůže mít vývoj v té rozložené části toho poutníka, ale má v sobě vývoj v té složené části. To je třeba si uvědomit i v ostatních významech. Čili v Bohu je vývoj, je v něm rozdělení, je v něm rozměr a čas, jen má jinou formu, jako když se rozevře vějíř a vy můžete prohlížet části - a pak se sklopí a je tu Jednota. Nic nebylo, nic nebude. Přesto v tomto stavu je úplně vše, co jest, co bylo, je a bude. Člověk našeho druhu tyto věci není opravdu schopen chápat mozkem. Je ještě příliš nedokonalý. Aby to mohl alespoň tušit, musí se vydat cestou, kterou procházeli myriády našich bratří v minulosti a v budoucnosti budou rovněž. Budou muset opustit své omezené možnosti. To jde, představte si. Protože v rámci duality světa je tu omezení i neomezení zároveň, je tu moudrost i nemoudrost, je tu vše zároveň. Ptát se na to, co sahá nad nekonečno, je nesmysl. Nekonečno je nekonečno. Není nic, co by mimo něj mohlo být v nějaké formě nadnekonečna nebo podnekonečna. Ze své podstaty musí obsahovat všechny stavy, vše naráz. Nemůže být ani další vyšší Bůh, na kterého se ptáte, ani nižší Bůh, protože jste-li nekoneční, není nic, čím byste nebyli. Takže, i kdyby byl nějaký vyšší a nižší Bůh, jste jím. Čili nemůže existovat jako samostatná jednotka. Vy ještě pořád vnímáte v čase. A je to tak správně. Jediné, co vám přinese budoucnost, je to, že pochopíte, že je to jen jedna z omezených možností, která nakonec bude rozšířena. Váš vjem je správný, kauzalita existuje a přesto, že existuje i nonkauzalita, tedy popření kauzality. Připomíná mi to otázky třeba, které zaznívají někdy: "Jak to, že tu máme třeba sedm miliard lidí, ale hmyzu, z nichž každý má svoji duši, jsou biliony bilionů?" Jak je to možné, ten nepoměr množství, že? Jak to, že tu jsou doby, kdy je na planetě - já nevím - pět set milionů lidí a sedm miliard nebo dokonce i méně? A tak dále. To všechno přesně odpovídá té logice toho kupeckého počítání, které platí jen v malých intervalech.
DOTAZ: V těžkých dobách by si měli lidé pomáhat a ne se od sebe oddělovat? Nejvíce tím trpí staří lidé, kteří mají pocity osamělosti a sahají po sebevraždě. ODPOVĚĎ TP: No, je to trochu velká zkratka pro můj komentář. Ano, celá společnost je nastavená, zvláště třeba ta západní, na určité atributy. A to potom určuje i jak ta společnost se chová. V této otázce jsou zaklety naše minulosti, církevní minulosti, jiné minulosti, středověká filosofie. Je v tom novověká filosofie - racionalismus takzvaný - vše ostatní. No takže, jaký na to mám názor? Podívejte, na mém názoru tolik nezáleží. Já se můžu modlit, abychom my lidé našli opět rovnováhu a moudrost. A pak jistě to bude o něco snazší. Proč se to šíří jako mor. Rodiče nepředají dětem lásku, ve stáří ji nedostanou. Společnost zaměřená na výkon a velmi soutěživá společnost, pak logicky nemá čas na hlouposti jako je popovídat si nebo podobně. Na druhou stranu zase ti, kteří tu společnost sami tvořili svým způsobem, pak cítí osamělost. Není to jenom jedna strana. Je to vlastně všudypřítomná nerovnováha zla. A jak to napravit? No určitě ne nějakým předpisem, ale snahou poctivou snahou. Kdo vám tohle říká, kdo vás učí ve škole, jak být rodičem, kdo vás učí se zbavit svých zátěží, které jste si přinesli z vlastních rodin. Často to bylo hrozné. Jak přetnout ten koloběh zla? No tak k tomu bude sloužit i ta nová doba. Ono se to postupně bude dařit.
DOTAZ: Rád bych se se všemi podílel o jeden moudrý citát Je od Carla Gustava Junga a zní: "To, s čím se nesrovnáme sami v sobě, potkáme jako osud." ODPOVĚĎ TP: Ano, velmi hezké, musím pana Junga pochválit, protože je to pravda, stará odvěká pravda.
DOTAZ: Dobrý den, dalo by se něco povědět o naší společnosti podle výběru příklonu k vědění, které v tu samou dobu přišli předat do stejného oboru význačné osobnosti, z nichž jedna vidí za první roh, ta druhá za dva rohy? Například mě napadají dvojice Tomáš Alva Edison versus Nikola Tesla nebo Freud versus Jung. Navzájem se vždy osobně znali. Přijetí novosti myšlenek prvních jmenovaných se také nerodilo lehce, ale od těch druhých to v podstatě v celé jejich plnosti chybí dodnes jako kdyby ty dvojice přišly schválně s podtitulem "Člověče, vyber si čemu dáš přednost a uvidíme co jsi už duchovně pochopil." ODPOVĚĎ TP: To je hodně komplexní otázka. Souvisí s tím, co všechno člověk na své cestě poznání a vědě může anebo dokonce smí poznat a kam rozvinout. Je to jako všude jinde. Máte nějakou oblast, ta se provozuje, a vy si na ni zvyknete. Je to prostě normální. Patří sem tedy normální průběh třeba vědních oborů či jinak. A pak jednou za čas se objeví někdo, kdo to všechno posune úplně jinam o obrovský kus. A skutečně máte pravdu, že tu jsou tyto vztahy, které pak hrají svoji roli. Když se podíváme třeba na tu první dvojici, tak tam je to velmi názorné. Museli se střetnout, také se střetli a věru, že z toho střetnutí ten jmenovec nevyšel příliš dobře. Nejenom, že se mýlil, protože svého génia zaměřil nepříliš rozumně, ale ještě se nechal strhnout k vykonávání velkého zla. Byl to obchodník, chtěl peníze, a tak utratil dokonce slona elektrickým proudem, aby dokázal, že ten Teslův proud je zdraví škodlivý, a to v době, kdy nebyl schopen zásobit svým systémem ani jedno větší město a Teslův systém byl plně funkční. Čili bez ohledu na technickou dokonalost myšlenky se pokoušel prosadit za cenu zla. Koneckonců dodnes existuje možná elektrické křeslo, nevím. Tak to byla jedna z těch věcí, ale byly tu i jiné vztahy. Když se podíváme třeba do historie Marconiho a Tesly, vidíme, že Marconi vykradl Teslu jako sprostý zloděj a ten, kdo stál u zrodu bezdrátového přenosu byl Tesla a nikoliv Marconi. Opakovalo se to ještě několikrát. Každý z nás i na vlastní zkušenosti vidí, jak člověk rád krade myšlenky druhého. Je to vlastně něco jako souboj, jak užít ve společnosti si nějaký prebend, a tak často ti neschopní se pokoušejí vydrápat na zádech schopných zvláště proto, že ti neschopní jsou schopni často všeho - což je zvláštní protimluv. Vědecky neschopní nebo poloschopní, ale schopní jakékoliv špinavosti, tedy krádeže myšlení, krádeže inovace a tak dále. Každý z nich ale přináší svůj díl. Když se podíváte na Edisona, tak přinesl svůj díl v rozvoji techniky, který je dodnes nezpochybnitelný. Ale přesto jako člověk se zachoval velmi nečistě. I otcové psychoanalýzy a psychiatrie - každý z nich přinesl svou pravdu. A většinou se lidem stává, že když objeví nějakou část základní pravdy, tak se snaží touto částí pak popsat vše. Podívejte třeba na imunitu, když byla objevena, tak všechno bylo imunitní. Pak byl objeven genom, tak už se o všem začalo mluvit, jako že je to geneticky podmíněné a tak dále a tak dále. Ono je ale jen zčásti. Dělá to i věda, dělají to i lidé. Osvědčí se vám nějaký postup a už se spěchá s tvrzením, že je to vše působící. Toto je vždycky velká soutěž toho osudu. Když se podívám, kolikrát často rozhodovalo, když někdo přihlašoval patent, tak velmi často se děje, že se souběžně pracuje na témže a vlastně rozhoduje potom jen, kdo z těch lidí to zadá na ten úřad první - třeba jenom minuty. Víte, myšlenky se nedají zavřít. A ty myšlenky přesahují do okolního prostoru. Když ty myšlenky jsou vyzářeny, pak i další je mohou přijímat. Jindy je to zase tak, že nazrála doba, aby určité myšlenky byly přijaty a zrealizovány. A tak ti, kteří jsou připraveni, mohou tyto myšlenky zachytit. Ano, jistě, tyto věci nejsou náhodné. Mají svůj smysl.
DOTAZ: Velmi vám děkuji za vaše každodenní působení, které mám doma - posilou je na těle i na duchu v této těžké době. Dotaz: Nemůže se ale stát, že když se na vás takto ladíme každý den, že naše těla zleniví a začnou postupně ztrácet schopnost přijímat vitální síly z potravy a našeho okolí? ODPOVĚĎ TP: No, to by byla hrozná představa, co říkáte? Ale naštěstí to tak není, nemusíte mít obavy. Pokud se týká toho silového napětí, taky vlastně přijímáte rovněž i z okolí různou formou, ať už hmotnou nebo nehmotnou, a to tělo vybírá to, co potřebuje. Úkolem duchovních obřadů je přinést vám tuto možnost, ale vlastní proces toho, jak je zpracováno je unikátní vašemu tělu, naštěstí. Čili máte jen tu možnost, že získáváte o něco více jídla než běžně, ale to tělo je moudřejší než my, tedy než já. Kdybych měl tolik dobrot před sebou, tak se přejím a je mi špatně. No což tělo neumí v této oblasti. Ono si vezme jen tolik, kolik potřebuje. Tohle je těžký dotaz.
DOTAZ: Mohu se, prosím, zeptat na váš názor? Mohu se bránit? Co když dvacetiletý potomek nechodí do školy ani do práce, odmítá jít i na úřad práce. Prý je to ponižující. Bydlí u rodičů, ti za něj platí zdravotní pojištění z důvodu, aby nepřišla na něj exekuce. Domluvy nechce slyšet. Co když vstává až po poledni a pak se nají, co matka uvaří? Ani talíř si po sobě neumyje. To už by totiž vnímal jako práci a pomoc rodičům a on je unaven. K lékaři ani k léčiteli nepůjde, stejně mu nepomohou. Když rodiče požadují, aby si alespoň uklízel po sobě základní věci, vnímá to jako šikanu. Jak dál? Zbývá jim prý už jen modlitba. Co si o tom myslíte? ODPOVĚĎ TP: Složitá situace dnes ne zcela neběžná. Takže... Zaprvé mohlo by to být ještě mnohem horší. Tam by ta odpověď zněla velmi natvrdo. Okamžitě vypsat z bytu tak, aby zde neměl domovské právo a neohrozil vás kvůli exekuci. Nebere drogy, doufám. To by byl podobný příběh. Tam člověk ztrácí vládu sám nad sebou. Ta pomoc může vypadat různě. Jak to půjde dál tímto směrem? No, je mu ještě dvacet, není tak stár, ještě teprve dozrává. No, ale dozrává po svém. Takže promlouvat, zkusit to ještě stále změnit, jak to půjde, aby to sám přijal - s láskou ale důsledně, bez agrese, promlouvat s ním. Pokud by to stále nešlo tak, jak jsem říkal. Začít chránit sebe před jeho zlem. Žádný potomek nemá právo zničit své rodiče. Má být vděčný za to, že žije - to je zásluha rodiče, že byl vychován a má se správně starat o rodiče. Pokud hrozí tedy až ty právní kroky tedy exekuce, tam bych byl již velmi, velmi radikální. Co se týče toho ostatního. Žádný rodič nerad by viděl, jak se dítě řítí do záhuby. Na druhou stranu je to pořád cesta stejným směrem. Jsou země, kde děti v tomto věku jsou nemilosrdně vystrčeny z hnízda - starej se, jak umíš. Jsou země jiné. Dříve to bylo řešeno pracovní povinností. Když jste neměli v "občance" razítko, byl jste "příživa" a bylo. A každý policajt, který vás načapal a legitimoval, zjistil, že nemáte razítko. Dneska je to naštěstí jinak, ale zároveň to dává možnost těmto "řekněmež" věcem. To dítě je trochu rozmazlené, nemyslíte, jen tak malinko. Zkuste tedy přemýšlet, jak mu dát pomocnou ruku, jak nastavit tu cestu, aby se vzpamatoval. Když nebude platit zdravotní a sociální, skončí velmi špatně. Účta narůstají velmi rychle. Jsou tam vysoká penále. Může se stát, že z nerozumu, který bude to trvat tři roky nebo čtyři, se už nikdy v životě nedostane běžným způsobem bez pomoci jiných. Pak si možná půjčí za velmi výhodných podmínek a překryje zdánlivý nedostatek zdánlivým řešením. A co dál? A tak dále, a tak dále. Těžká rada. Čili v klidu promyslet, jak k tomu došlo, co by se s tím dalo dělat, jak pokračovat. V krajních případech je namístě přestat podporovat a doufat, že se vzpamatuje. Jindy hledat nějaký způsob. Je mu dvacet. Možná, že nějaká princezna, kterou potká, mu vysvětlí, jak to v životě má vypadat. No, kdo ví? Láska je mocná čarodějka, a tak dále. Čili těžko říci, jakým přístupem neznajíc tu situaci. Těžko, těžko se vyjadřovat. Je to vlastní krev. Někdy potřebuje z nějakých důvodů dozrát, a tak nějakou dobu... Kdo ví? Viděl jsem případy otřesné. Viděl jsem gamblery, kteří nedávali nejmenší naději. Dneska je potkáte v saku a v kravatě jako úctyhodné muže, kteří se věnují své firmě nebo něčemu. Předtím dovedli rodinu až na nulu. Všechno vykradli z té rodiny pro svoji manýru, chcete-li nemoc. Ale pozor s těmi nemocemi, má to své hranice. Takže vlastně bez rady. Neznám dost, abych mohl odpovědět.
DOTAZ: Jaký máte názor na to, že viry zde byly, jsou a budou, záleží na imunitě i osudu každého? Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: No, nechápu, co by to mělo mít za dopady. To je přece obecná pravda, viry zde byly, jsou a budou a na imunitě záleží a na osudu taky, ale co z toho vyvodit dál, to teda nechápu. Samozřejmě, že to je pravda. A taky je pravda, že jindy bude záležet na tisíci jiných věcech. Žádná situace není stejná. Takže bude to vždy vaše rozhodnutí.
DOTAZ: To jsou covidové otázky, ty já nemám rád, ale dobře. Četla jsem, že vir covidu má nízké vibrace, a proto ho nemohou dostat duchovní lidé, nerezonují s ním. Jaký je váš názor? ODPOVĚĎ TP: No, takzvaní duchovědci vždycky přijdou s nějakou takovou věcí. To už by ani nebyl Pán Bůh doma, kdybychom se tohle nedočetli. No tak nezlobte se, ale to je samozřejmě nesmysl. Svoji ochranu máme každý, ať jste duchovní či nikoliv. Někteří lidé jsou duchovní až na půdu a nevědí o tom. To je trapné, viďte? Místo, aby tancovali kolem totemů nebo pardon totemů ne - kolem svých... Teď jsem tomu dal. Já jsem myslel jaksi kolem svých duchovních nějakých... tak dělají to, co mají v životě. To je totiž to nejvyšší, víte? Sem patří všechno i duchovní obřady, patří sem úplně vše, ale říct takhle natvrdo, že jako já se budu mít, když budu... No tak to ne, jak Pán Bůh dá. To by se nemohla potom stát tak ošklivá nemoc ani Ježíši. Ježíš umřel na lidi, víte to? No, umřel na lidskou zlobu a zvůli. To je skoro jako když umřete na něco podobného - mikrobiologii nebo jinak. Smrt jako smrt, některá lepší, jiná horší. No takže, ano. Když budete se otužovat, skákat do studené vody, dělat jiné hlouposti, tak potom velmi jistě budete více imunní vůči infekcím. Když budete dobří lidé s dobrým vztahem ke všemu životu, k lidem navzájem, tak i to zajisté bude jisté plus, a přesto i když to všechno budete dělat, tak nelze vyloučit, že dostanete covid hned zítra nebo nějakou jinou infekci. Je to jen nadlehčení té možnosti. Na světě je máloco zcela absolutní, víte? To by lidi rádi, takovéto když, tak a tady a takhle a takhle. Jenomže svět je krásný v tom, že si za zcela standardních podmínek vždycky udělá to, co sám chce. Čili ano. Pokud jste skutečně duchovní a ne jen jako, tak budete mít samozřejmě jistou výhodu, ale to je vše. A poslední krásná otázka, protože to je jedna věta, která bude trvat tak hodinu, než odpovím.
DOTAZ: I v této těžké době zvítězí nakonec dobrou? ODPOVĚĎ TP: No, máme to na standartě, je to tak? Pravda a láska vítězí a dá jí to fušku, víte? Protože, aby mohla zvítězit, tak musejí být také ti, kteří ji nechají zvítězit. A tak vlastně to tak, že je to ucelený stav. Ono musí zvítězit a zároveň se musí objevit ti, kteří dovolí, aby zvítězily. No, takže ano. Mohu dnes s plnou odpovědností vydat toto prohlášení. Nemusíte mít ty nejčernější obavy o svět. Čekají vás velmi dobrodružné roky. Čekají vás i těžké chvíle. Celý proces toho přerodu začal před staletími, a ještě nějakou dobu trvat bude. Takže se netěšte, že za čtyřicet pět měsíců bude všechno v pořádku, nebude. Ale postupně dojde ke generační změně, civilizační změně. Právě probíhá. I když se mnohým zdá, že to je úplně špatně a že to prostě může skončit jen a jen špatně. Ne, ne, dopadne to dobře, představte si. Bude to obrovská práce - teď nemyslím práci konkrétního člověka. Myslím obrovská práce života jako celku. Na konci toho období dostanete další dary, dary poznání. Vaše kultura, vaše náboženství, vaše věda půjde dál svojí cestou k rozvoji. Něco se změní, něco se opustí, něco přibude, třeba úplně netušeného a život půjde dál. Budoucí generace se na nás budou dívat jako na vzdálené předky, kteří žili jakýsi chaotický čas, a nebudou úplně chápat. To tak bývá. Ale ve svém koutku duše ano, protože to budou zase ti, kteří zde žili namnoze, ne vždy. A tak svoje podprahové zkušenosti budou vnímat. A ostatně v té době zde bude již mnoho vědních oborů, které neznáte a které s tím velmi souvisí. Přijdou další Teslové a Jungové a další a další. Jsme jenom ve stavu, kdy jsme poodhalili roušku reality světa. Jelikož jsme trošku tumpachoví, tak si neumíme představit, co by mohlo být víc. Tak někteří ano. To jsou ty ocelové svaly a místo očí kamery a tak dále. Ó, jak je to hloupé, protože ani ta nejdokonalejší hmota nemůže dojít tam, kam může každý z vás. Později to bude rovnováha hmotného poznání a i té druhé části. V té době už nebudete tolik omezeni prostorem, časem a jinak. Začnete se věnovat důsledně něčemu, co je strašně důležité. Budete vědomě přijímat životní cestu, kterou vám dá sám Řád a Podstata světa, protože ona je tou cestou. Nebudete už tolik tápat, ale budete pracovat stejně jako člověk, který se naučil ovládat nějaký nástroj, už netápe, ale používá ho. No, a to je vyhráno. Ale přijdou další výzvy potom. Nebojte se, to není konec. No, až to všechno skončí, to si budeme povídat za nějaké miliony let, možná. I když mnozí z vás už to mají poslední zrod, já vím. Někdy vám to Indové řekli, že se už nebudete rodit. No tak dejž to, Pane Bože, ale, ale... Možná do tohoto druhu. Takže nakonec zvítězí dobro, protože vývoj ve své podstatě je setrvání v Jednotě. Čili zmizí veškeré projevené ve své bezprojevené části, která obsahuje vše. Já vím, že se pořád opakuji, a je to složité. A už jsme taky tady strašně dlouho. Takže děkuji vám za otázky. Budeme pokračovat, pokud budete chtít. Hezký zbytek dne a ve dvacet hodin náš společný duchovní obřad. Těším se na vás. |
