www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 14. 6. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 14. 6. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

13:58 – Úvod

14:12 – Může biotronika ovlivnit nemoci krve? Například anémii a leukemii? Když ano, do jaké míry?

21:50 – Je nálada ovlivněna tím, jak jsme šli v minulých životech a jestli jsme v minulých životech pěstovali dobrou, pozitivní náladu či negativní? A ovlivňuje nálada výkonnost, úspěšnost, i vzrůst rychlosti vývoje? Tedy, když je člověk pozitivní, znamená to, že je výš ve vývoji? A může duchovně vyspělý člověk mít špatnou náladu, jelikož má v životě více překážek než člověk s nižším vývojovým stupněm? Vliv genetiky na duševní stav. Osud a genetika.

36:37 – Jaký máte názor na pochvalu? Není to náhodou manipulace?

40:49 – Jak je to s ekonomikou, má počátky také v přírodě? Mně osobně přijde totálně vytržená z kontextu, odpojena od celku.

50:23 – Zcela věřím, že jste aktivní na duchovní cestě již velmi dlouho. Když popisujete její zásady, říkáte, že přijde stav, kdy takový člověk nebude schopen jíst maso. Vám přesto ten stav z nějakého důvodu dovolil před setkáním se Zezulkou maso jíst. I přes to vysoké rozvinutí?

1:07:27 – Posluchač popisuje zánět.

1:08:51 – Říká se, že každý tu má svůj úkol, poslání. Má někdo možnost výběru více profesí? Nebo se vždy budeme cítit naplněni jen v jednom?

1:15:41 – Duchovní rozloučení s pozvánkou na další pořádané akce.


Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás tady v Praze na pravidelné pondělní přednášce a pokusím se opět i dnes reagovat na vaše podněty. Takže, zazní názory, které budou předloženy.

 

DOTAZ: Dobrý den. Chtěla bych poděkovat za přednášky a zeptat se, zda může biotronika ovlivnit nemoci krve - anémii a leukemii. Když ano, do jaké míry?

ODPOVĚĎ TP: To je různé. Pokud se týká té leukemie, tam je ten nepříjemný fakt, že buňky krevní zrají ve vrstvách. A když máme vlastně hodnotit výsledky, tak bysme museli počkat, až tedy ty předchozí defektní vrstvy se vyplaví do řečiště. To ztěžuje diagnostiku a pohled medicíny na úspěšnost či neúspěšnost léčby. No, pokud se týká zasahování do řekněmež krvetvorby, krevního obrazu, a tak dále, tam naděje je. Byla mnohokrát pozorována v historii. To znamená - jsou tu řekněmež rozdílná množství jednotlivých diferenciovaných částí krevního obrazu, například. Čili, do tohoto procesu se v minulosti podařilo zasáhnout. Pokud se týká té leukemie, tam spíše nikdy nenastane chvíle, kdy by léčba většinou mohla být zahájena. Většinou záleží také na typu té leukemie. Ty léčby, které zde jsou, jsou trvalého charakteru, a tak v podstatě neumožňují zahájení něčeho jiného v období prostě té remise.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Takže, léčba probíhá, je to chemoterapie. A máte rozsev v játrech, lalocích obou, a tak dále.

ODPOVĚĎ TP: No, zkušenost s účinností té chemoterapie v těch případech asi bude lépe hodnotit lékař. A tedy pro obory, jaké tu reprezentuji já, jde spíš o to, co bude poté, co bude ukončena ta řádná léčba. A s jistou přestávkou, která musí být několik týdnů, potom zase by přicházela ta jiná podoba. Čili, vyjadřovat se v těchto věcech přesně se nedá. A to ani lékaři, který používá ten svůj postup, protože opravdu každý pacient reaguje jinak a záleží to na více okolnostech. Čili, může to být statisticky průměrná úspěšnost, což vám řekne onkolog. No, a u nás je to řekněmež pak hodně závislé na tom, jaký druh léčby byl prováděn, jak dlouho, a na dalších faktorech, které jsou ještě o něco širší, než je ta medicínská oblast. No, viděl jsem případy, které byly doslova zázračné. Viděl jsem případy, které nebyly úspěšné. A musím říci, že dopředu nikdy nevíte. Je zde mnoho (jak už jsem řekl) faktorů. Od disciplíny pacienta, protože potřebujeme plnou spolupráci v oblasti diet, která vylučuje kancerogeny zejména ze stravy. A to je velmi bolavé místo, protože běžný člověk většinou není schopen se úplně ukáznit. Zvláště proto, že přestože je tady stejná citlivost na tyto patogeny v onkologii jako v například imunologii, jste-li alergik a něčeho si dýchnete, tak máte reakci ihned. Nebo něco zblajznete, a tak dále, což je pro vás velmi názorné. Když si dáte kancerogen, tak nevnímáte žádnou změnu. A je zdánlivě všechno v pořádku. Přitom je to ale vlastně počátek velmi často razantních jevů, které potřebují nějaký čas na svůj projev. Čili, ten okamžik toho porušení diety, a okamžik následků té diety, je tady daleko vzdálenější, a to mnohým lidem dělá velkou starost to pochopit. No, čili, toto je stejné jako u těch alergií, kde vám opravdu stačí často jen pár molů a pár atomů dané látky, aby se reakce vzbudila. A u onkologie je to stejné, ale lékař to nezná. A je to proto, že lékař nikdy neviděl proces uzdravení se z nádoru - z nemoci tedy přesněji. Nádor je výsledkem nemoci, a tak ani tento proces nemohl pozorovat. On pozoruje jiný proces. Snaží se pacientovi pomoci (a často úspěšně) tím, že postihne výsledek nemoci - tedy vlastní buňky. Tam zase naopak má velmi přesný přehled o postupech, které používá. To znamená, že má řekněmež velkou vědomost o tom, jak se bude chovat to chemoterapeutikum třeba v těle pacienta, a tak dále. Čili, jsou to vlastně dva pohledy. Jeden pohled je zaměřen na nádor, druhý pohled je zaměřen na příčinu - vlastní nemoc. Proč nádor vzniká? Protože biotronika tvrdí, že nádory nevznikají proto, že jsou sami sebou, ale vznikají proto, že některé funkce v těle jsou poškozeny a dovolí vznik tohoto nádoru. V tom je zásadní rozdíl. Proto také máme jiný názor na hodnocení třeba nádorových procesů, kdy medicína považuje každou novou buněčnou skupinu, která se zvrhne do nádorového procesu, jako samostatnou nemoc, kdežto biotronika chápe každou epizodu nádorovou v kterékoliv části organismu jako projev jedné nemoci. No, holt jsme primitivní. Jdeme dál. No, tak.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Nepíšete, co vás zajímá, což je pro mě dosti obtížné. A stavíte se tedy za mnou.

ODPOVĚĎ TP: Ale tady vlastně jest to tak, že jsou k dispozici ty řekněmež možnosti setkání na přednáškách. Koneckonců, máme tady pravidelný duchovní obřad každý den - a už je to přes rok. Má svůj smysl a cíl, ale to patří do jiné oblasti, a tak dále. Pak jistě je tu i vlastní práce, která je každodenní. Čili, přijďte

 

DOTAZ: Chci Vám jenom poděkovat. (TP: Tady tomu moc nerozumím. A je to spíš hodnocení přednášek. No, jistě, uvidíme, jestli Banská Bystrica nakonec bude mít tu možnost, kterou popisujete, ano.) Tak, a ptáte se: Jak je to s tím, že osud není sluhou? Nepodřizuje se genetice, ale je jejím pánem. Tedy například nálada, vrozenost ke špatné náladě, je ovlivněna tím, jak jsme šli v minulých životech, a jestli jsme v minulých životech pěstovali dobrou, pozitivní náladu, či negativní? A ovlivňuje nálada výkonnost, úspěšnost, i vzrůst - rychlost vývoje? Tedy, když člověk je pozitivní, znamená to, že je výš ve vývoji? To by přece... Ne, on může, myslím, vysoký člověk.

ODPOVĚĎ TP: No, nálada, nálada. Vy můžete být skvělé nálady, a přitom to nebude za moc stát, viďte. Budete dělat různé věci, které by asi neměly být. Dotýkáte se zlehka vlivu genetiky na náš duševní stav. Ten tady bezesporu je. Vždyť přece se váš psychiatr bude ptát, jestli jste měli v rodině suicidální pokus, tedy jestli tam byla sebevražda. Což samozřejmě může být jak genetika, tak rodinné prostředí, a tak dále. Jsou tu jasné zkušenosti z toho, jak kdy který rod ve svém celku mírně převažujícím způsobem myslel a jednal, a je to jistě i tak. Vy narážíte i na to, co jsem tady probíral v některých z minulých přednášek. Často slýcháme zvláště od skeptiků tezi, že jestliže máme člověka postiženého tím nebo oním v té genetické řadě, tak že to je proto, že by vlastně to byla věc náhodného výběru. A s osudem to nemá nic společného, protože tady přece je to genetika, to je hmotná věc, a tak co nám to tady povídáte, vždyť přece... Potíž je v tom, že tyto názory nezohledňují ten vyšší komplexní pohled na řízení vlastně dějů světa. A vlastně jenom proto, že nevidí za hranici svého plotu, se domnívají, že tam nic není. Naopak. Čili, skutečně přicházíte do těch míst, rodin, dějů, epoch, států, či jinak, které nejlépe odpovídají tomu, co sami nejste posoudit schopni - tedy největší prospěch pro váš život. Všechno to je úžasná geniální konstrukce, která je (jak už mnohokrát bylo mnohými řečeno) lidsky těžko pochopitelná. My máme problém pochopit základní vztahy a souvislosti - někdy velmi. A teď si představte, že byste museli chápat v daleko širším okruhu. Protože doslova vše, co je, vychází z bodu nula. V tom bodu nula je styčný bod všeho, co jest. Od tohoto bodu nula, přes existenci tohoto styčného bodu, se odvíjí rozevření časoprostorové existence. A to znamená, že nic z toho co existuje není vyňato jednak z procesu svého vzniku, který je jednotný pro vše - a tedy neexistuje nějaká rovina, která by byla mimo, anebo s tím jaksi nespojena. Takže ano, i genetika i jiné faktory jsou zcela zákonité. Potřebujete získat zkušenost člověka, který je postižen na své inteligenci? Nedá se nic dělat, bude to Downův syndrom nebo jiné postižení. Potřebujete zažít jiný stav, který vám přinese poškození neurologické, hmotné, nebo jiné? Je to tak, bohužel. Když bude vybírána cesta jiné duše, tak si počká na 19., 20. století, a počká si na ten lék jménem Contergan. A vy dostanete to, co bylo už dopředu existující. Žádná z těch duší, které jsou podrobeny všem těm životním peripetiím, zde nepřichází náhodou. A v podstatě jen nevědomí člověka, který nezkoumá mnoho oborů (které tu jsou objektivně, ale které ho jaksi v této fázi vývoje ještě nepolíbily), tak ten člověk z této neznalosti se uchyluje k hazardním stavům. Už jsem tady říkal minule, že například když pracujete v matematice, tak rozdíl mezi uspořádaným stavem, který znáte, a rozdíl mezi chaosem, je pouhé jedno číslo v odmocnině. A přesto, že je to stejné, rázem se to změní v podobu chaotické konstrukce, která ve svých rovinách je zdánlivě jakoby nečitelná nebo nepředvídatelná, a tak dále. Jenomže je předvídatelná stejně jako předtím. No, ale pojďme dál. Samozřejmě, že tam, kde je určitá vyváženost, je mnohem méně přítomna taková ta lidská zloba, závist, nabubřelost a takové ty věci. Člověk v tomto stavu už nežije tak často těmito emocemi, protože vlastně mu ani nepřichází, není to jeho rozměr jeho života. A někdo jiný zase ve svém životě se někde narodí, vyspěje, rodiče mu předají nějakou svoji stopu. A teď už v tom životě kolem sebe jenom brblá, jenom je pořád na něco napaprčený, na něco se tedy mračí, a tak dále, něčemu závidí. A všechno hodnotí ze svého jsem, protože jinak nemůže a je to jeho duchovní stav. I to samozřejmě je stav jako každý jiný - je legitimní. A on (stejně jako my všichni) se z toho musí dostat, dřív nebo později. A garantuji vám, že nakonec vy všichni, my všichni, skončíme tam - v jednom bodu. Jenom ty cesty budou velmi různé. A budou tam i ty všechny věci, které zmiňujete. Vaše zaměření v minulých životech je určité nastavení. Je to nastavení opět ne jen jedním směrem, je to nastavení křížnou zkušeností. Konal jsi - budeš sám prožívat. Je to nastavení přímou zkušeností. Byl jsi dobrým člověkem, přinášel si kolem sebe nadlehčení, byl jsi prospěchem pro ten život? Ano, i v tom dalším životě se budeš mít možnost dál vzdělávat v této oblasti. No, šel jsi temnou cestou? Dobře, možná že i v tomto to bude pokračovat, aby na závěr té doby, která je vyměřena, jsi byl opět přiveden tam, kam patříš. I kdyby kolem tebe bylo jen samé zlo a žádný světlý impuls, nakonec opustíš tuto oblast. Jiná cesta není, prostě to nejde. Je to proto, že ten systém musí mít jakousi sebezáchovnou linku, které říkáme zpětná vazba. Čili, je tu bod Zero. Je tu rozprostření času a prostoru a v něm navštívení všech možností, které jsou v daném regionu možné, aby později opět docházelo až ke splynutí do té jednoty. No, takže, až si budete stěžovat, co dělá Bůh, tak si vždycky vzpomeňte, že ten, kdo to spouští, není Bůh, ale my. A ještě píšete. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Pardon, omylem jsem odeslala dotaz dřív, než jsem ho dopsala. A duchovně vyspělý člověk může mít špatnou náladu, jelikož má v životě více překážek než člověk s nižším vývojovým stupněm?

ODPOVĚĎ TP: No, někdy se říká: "Blahoslavení chudí duchem." Viďte. No, to je také pravda. Budete mít nějakou životní situaci. A před tou situací bude stát 10 lidí. Na jednom pólu budou ti, kteří vůbec nebudou chápat, nebudou vůbec tušit, která bije a budou svým způsobem šťastni. Na druhé straně budou ti, kteří to nezvládnou zase jinak. Budou to vidět až příliš přesně a budou kvůli tomu ničit sebe nebo... A tak dále. Takže, asi ten střed bude tím nejlepším. Čili, plné poznání a zároveň zpracování. Neznamená to, že duchovně vyspělý člověk nemůže mít špatnou náladu nebo podobně. Jsou to zkratkovité představy o tom, že když jsme duchovní, tak že to máme dobrý. Protože tyto pohledy vycházejí z té představy, že když něco udělám, co se Bohu líbí, tak s ním vlastně uzavírám smlouvu, a že za to něco dostanu. Je to tedy ten klasický případ obchodu. Já tady jsem, a Pane, když teda udělám tohle, tak od tebe dostanu toto. To samozřejmě nebude úplně správná idea. Ano, čím jste duchovně vyspělejší, tím složitější problémy většinou musíte řešit, a zároveň tím více jste schopni je řešit. Takže, je to neustálý vlastně souběh těch hranic, někdy víc tak, někdy víc tak, a čím dál tím k větší tedy schopnosti. Vidíme u lidí vyvážených většinou tedy tu podobu, řekněmež. Ale jsou i fanatici. Stejně, jako můžete být fanatiky čehokoliv, tak se můžete druhým stavět jako velký duchovní mudrc - a budete se stále usmívat. A lidi to budou mít rádi, že jo. Protože když se někdo na vás usmívá, tak je to výborné. Sice to někdy je trochu křeč, ale i tak se to líbí. Takže, ty způsoby, kterými bytosti se snaží ukázat na sebe a svou vysokou duchovnost domnělou, těch je samozřejmě mnoho. Ale na konci zůstává jen ta syrová a skutečná pravda té osobnosti a té bytosti a důsledky jejích činů. A tak dále. V historii máme mnoho příkladů nejrůznějších stavů. Já vzpomínám v této souvislosti takovýchto dotazů vždycky na Vašištu. Vašišta je jeden z několika nejvyspělejších lidí, kteří žili na Zemi. Ve své době se rodili tam, kde měli - do svého místa. Bylo jich řekněmež - no víc než 10 a byli opravdu velmi, velmi dokonalí. A Vašišta proslul tím, že byl vzteklej, no. Takže, ono je tu ještě něco jiného. Máte tady lidská hodnocení, která vycházejí z rozsahu toho, co jste jako lidé chápat schopni. A pak je tu ta jiná pravda, která už tolik nesouvisí s tím, na jakém stupni úvahy stojíte, ale souvisí s tím, jak to je doopravdy. Takže, Vašišta byl vzteklej. Dokonce jaksi (to musela být domácnost) žil se ženou na břehu řeky Gangy a tam měl jeskyni, tak takhle pod silnicí tam dole. No, a pak tam měl ještě jednu, tu meditační - a ta je úžasná. Do té s těma hrncema jsem ani nešel, to byla jiná věc. No, tak možná, že tam ty hrnce taky lítaly vzduchem, kdoví, ale když byl teda vzteklej? Víc jsem ho nestudoval v tomto směru. Takže, jaksi počkejte se soudy, protože každý člověk může přinést velikost. A nemusí si říkat duchovní mistr ani duchovní, a může přinést obrovskou velikost pro lidskou společnost, pro Boha - chcete-li. A může to být opravdu veliké. Takže, jenom u těch velmi vyspělých se to stává častěji.

 

DOTAZ: Jak je to s tím - pochvaly. Jaký je na ně Váš názor? Není to náhodou manipulace?

ODPOVĚĎ TP: Žijeme mezi lidmi, jsme lidé. A tak sami jistě už víte, že stejná věc může mít různý původ a dopad. Záleží na tom, kdo chválí. Může vás někdo chválit proto, že chce něco získat. A pak vám musí zvonit zvonečky. A i mně mnohdy zvoní. Na druhou stranu je třeba říci, že proto nelze zamítnout pochvalu jako fakt, neb pochvala může být vyslovena i člověkem, který je zcela čistého ducha, nemá žádných vedlejších úmyslů či myšlenek - je čistý. A jak se říká: "Čistému vše čisté." Tedy je to člověk, který vám přináší vlastně radost, protože ta radost plyne z toho, odkud ta pochvala vyplývá. Pokud takový člověk by vám zároveň byl schopen i lát, tak je to v pořádku. Je tady mnoho způsobu manipulace - nepřeberné. A v té společnosti je to vlastně běžné. Možná, že dobrým způsobem chápání tohoto je začít napřed u těch nižších. Podívat se třeba na organizaci některých řekněmež, já nevím, primátů nebo podobně, nebo našich slepiček, nebo jinak, a tam studovat vlastně ty jejich společenské vztahy, které tam jsou. Pak volně přejít k naší společnosti a dívat se na ni jako nezúčastněný pozorovatel. Už ne jako ten, koho se to týká, ale jako ten, který to pozoruje, aby se z toho poučil. Myslím si, že to bude rozhodně v tomto oboru více poznání než méně, když to tak uděláte. Nesmíte sklouznout do odsudku, protože musíte chápat, stejně jako u té opičky, že je to její běžný životní projev. A i u člověka musíte tuto myšlenku přijmout. Tím zároveň musíte opustit domnění, že jste něco extra. Ne, jste jen další stupeň života na Zemi, nic víc. Když tohle uděláte a dokážete, váš pohled se neobyčejně projasní a budete tedy potom toto vnímat lépe. Nakonec vám bude možná úplně jedno, jak to kdo udělá, protože svým způsobem budete chápat každou rovinu, každý z těch stavů. A stejně uděláte jen to, co vám váš současný stav dovolí. Takže tak. Jsou pochvaly, které jsou nutné, aby se mohli vyvíjet. Když vás nechválí doma, naopak vás strhávají, máte to na celý život. Jsou pochvaly, které vás zničí. Když vám budou říkat celý život jak jste úžasní, zvláště zamlada, tak se z vás vyvine nekritický sobec a vlastně hlupák. Čili, pochvala nesmí být tím, co vás oddaluje od okolních, ale co vám pomáhá na vaší cestě. Jakmile by pochvala byla poměřování ve smyslu - "podívej se, co ty, ale ti ostatní, to je, to je nic" - tak to je přesně výchova k tomuto, tomuto nežádoucímu.

 

DOTAZ: Jak je to s ekonomikou, má počátky také v přírodě? Mně osobně přijde totálně vytržená z kontextu, odpojena od celku.

ODPOVĚĎ TP: No, kdoví, jestli spolu opice neobchodujou s ořechama nebo s čím, těžko říct. Možná jo. Možná, že přinášejí těm alfa samcům ty nejlepší pamlsky, aby si něco získali, což je obchod, viďte, a taky ovlivnění. Kdoví? No, ale člověk by samozřejmě mohl tu ekonomiku hodnotit zase podle stavu, v kterém se nachází. Čili, i ekonomie (jako všechno ostatní) je obrazem nás samých. Pokud budeme jiní, bude jiný náš vztah k obchodu, ekonomice, či jinde. Vidíte třeba období kolonialismu, kde ti, kteří byli obchváceni tou mocností, nebyli vnímáni v podstatě ani jako lidé, byli to napůl zvířata. A to, co ale naopak bylo vnímáno velmi pozorně, byly všechny ty prebendy jako je káva, koření, kovy, a všechny ty ostatní věci, které se nám samozřejmě líbily, ty jsme chtěli. Čili, byl to obchod, při kterém v nejlepším případě ten domorodec dostal bednu korálků, a ten mořeplavec si odvezl tedy hodnotu v jeho prostředí značnou. No, pak se rovnaly ty směnné obchody, viďte - podle toho, jak kdo měl sílu. Čili to v podstatě bylo vynuceno svým způsobem vlastně také manipulací. V posledních letech vidíme tedy už začátky něčeho, čemu se říká "fair trade", tedy férový obchod. A to ukazuje jistý posun ve vztahu vlastně těch finančních vzájemných komunikací. Čili, někteří lidé již odmítají využívat své výhody (z toho, že jsou v rozvinutých zemích a tak dále) a snaží se rozdělit tedy tu vzájemnou hodnotu na všechny strany. No, prostě jim je trapné, aby zaplatili 10 centů za kilo, a pak to prodali za 100 dolarů. No, a přitom se dívali, jak ti dodavatelé za těch 10 centů hladoví. Jelikož člověk je potvora ziskuchtivá, tak v podstatě tady vzniknul trh, který vlastně říká, že když je tu nějaký tlak, tak to upraví (ať už plus nebo mínus) hodnotu nějaké služby nebo nějaké věci. No, někteří mysleli, že je to všespásná věc. Zdá se, že není, protože všespásná věc je lidská inteligence, slušnost, logika, vzájemnost. A všechno ostatní, ať to budete nazývat jakkoliv, vždy nakonec skončí katastrofou. A tak jsme se právě před nějakými lety (málo) vyhnuli (tak, tak) ještě horšímu dopadu globální krize, která vznikla pro lidskou hrabivost, neústupnost, a tak dále. A tak v současnosti čelíme další krizi, která opět prověří naši schopnost a nastaví řekněmež i ta měřítka hodnot. A tak vidíte třeba právě nyní, jak poruchy v těch systémech hospodářských, ekonomických, přinášejí stoupání některých komodit, a tak dále, a tak dále. Vidíme to v oblasti bydlení, vidíme to v oblasti kterékoliv jiné. Čili, v podstatě svým způsobem jsme většinově ještě neopustili koloniální myšlení v oblasti (nebo ne většinově, jenom zčásti), koloniální myšlení v oblasti hospodářských vztahů. Teprve ta společnost, která vnímá potřebu každého svého člena tak, že vyvažuje potřeby všech, je schopna trvalého růstu. Všechny ostatní, které se snaží využívat okamžitých výhod, které vznikají - já nevím, třeba, nevím z čeho... Krásným příkladem byl covid. Když se podíváme, do jaké výše vylétly z důvodu nedostatku některé komodity (místo, aby to bylo naopak), když se díváme na jiné případy, vidíme toho jasný doklad. Čili, ukazuje to, že naše ekonomické myšlení, tedy spíš naše etická stránka jako lidí (už ne jako ekonomů, ale jako lidí) je na nějaké úrovni. Ta je tady zobrazena. Možná, že budeme potřebovat ještě 1000 let, možná 100 let, možná 10, kdoví? Nikdy nevíme. Čili, podstatou obchodu a ekonomie je služba, je-li všechno v pořádku. Tedy, je tu část řekněme výrobní, která nějakou hodnotu vytváří (jakoukoliv), a je tu část těch, kteří tuto hodnotu dopravují ostatním - tak, aby byly dostupné ty věci, řekněmež tedy ten obchod. A každý z nich má právo získat svoji část, která je logická, a která je potřebná. Pokud zde vzniknou nepřiměřené stavy, je to vždycky nakonec na škodu všem. Jeden příklad třeba z té Indie. Indický rolník pracoval chudě a s poměrně malými výnosy po tisíciletí. Pak zde vtrhly nadnárodní monopoly se svými hnojivy, pesticidy a dalšími látkami. Ti "chytřejší rolníci" (v uvozovkách) tuto možnost bleskově využili. Zvýšily se jim výnosy a začali tržit více. V okamžiku, kdy ale se toto stalo většinové, klesly ceny komodit, a dostali se na úroveň, která byla nižší než předtím - zejména o to, co museli vynaložit na ty chemické prostředky. Přestali být schopni tuto zátěž unést a začalo docházet masově k sebevraždám, dokonce celých rolnických rodin. Nebyli schopni se uživit. Byl to tedy konečný důsledek toho, co se zdálo na počátku tak úžasné, že? A takhle vám to budiž varováním. Kdykoliv porušíte jakousi rovnováhu v těchto vztazích, vždy na to doplatíme. A to v horizontu let, anebo taky někdy staletí, víte? A je otázka kde a jak. Čili to, co je vytrženo z kontextu, není tak ani ekonomie, jako lidské ego. No, a to lidské ego je bezbřehé. I ta touha něco získávat. Významné hodnoty - ty hodnoty se musí někde vytvořit. A já nejsem komunista, to v žádném případě, to by se děda v hrobě obracel, kdybych byl komunista. Ale já nejsem ani takový ten roduvěrný kapitalista, rozumíte? Takže to mám tak celý život. Čili, já věřím v lidskou slušnost a postupné zavádění jiného ducha společnosti, protože všechno ostatní je násilím a nemá úspěch. Nemůžete něco zakazovat, přikazovat, nebo jinak. Člověk je v podstatě dobrý. A to, v jakém se prostředí nachází, do značné míry formuje jeho projev. Je tedy velmi důležité, co v které době vítězí. A tohleto je povídání, které se nevztahuje na desetiletí - spíše na staletí a tisíciletí, víte? No, máme za sebou několik kultur a civilizací. Tyto kultury procházely svými zenity i pády. A bylo to v podstatě stále stejné - je to přírodní zákon, jak rád říkávám. I my a naše kultura tomuto plně podléhá. V přírodě se tomu říká evoluční výhoda, viďte. No, je ale otázka, jestli není třeba chápat evoluční výhody (se stoupajícím tedy číslem vývoje) také jinak. Evoluční výhoda - může to být to, že máte lepší vrtulníky, samopaly, atomovky. Anebo ne, víte? Možná od jistého stupně vypadá evoluční výhoda jinak. Tak pojďme dál.

 

DOTAZ: Můj dotaz se týká toho, co jste prožil konkrétně Vy sám. A tak otázku myslím spíše všeobecně. Nechci se Vás dotknout ani kritizovat. Zcela věřím, že jste aktivní na duchovní cestě již velmi dlouho. Když popisujete její zásady, říkáte, že přijde stav, kdy takový člověk nebude schopen jíst maso. Vám přesto ten stav z nějakého důvodu dovolil před setkáním se Zezulkou maso jíst. I přes to vysoké rozvinutí?

ODPOVĚĎ TP: Ano, to je důležitá otázka. Kdyby to bylo jinak, tak celý ten systém vývoje bytosti bude poněkud defektní. V podstatě to máte tak, že každá bytost, když se zrodí do nového těla, tak zhruba do puberty je pod jurisdikcí rodiče. V pubertě začíná vystrkovat růžky a za pár měsíců či let nasazuje na to, kde skončila. Čili, do té puberty bych to s tím masem a s tou Vaší otázkou odpověděl takto. Po pubertě pak už je to osobní rozhodnutí a musíte k němu dojít. Já jsem nepřestal maso jíst v tom mládí proto, že by mě to nějaký guru řekl a přinutil mě k tomu, to vůbec ne. On jenom řekl, abych to promyslel. A já jsem tím koridorem procházel, přemýšlel jsem, a musel jsem těm myšlenkám dát za pravdu. Což vy nemusíte, samozřejmě, to je moje věc. Měl jsem ty vize - v mládí, v šesti letech. To jsem vám říkal. Ta se týkala přesně této otázky. Tak jsem v šesti letech přestal jíst maso. No, asi na 14 dní, než mě rodina opět přivedla k tomu "správnému způsobu". No, a pak tedy jak se to projevilo? Že jsem maso dost nesnášel obecně. Nikdy jsem se nenaučil jíst ovar a jiné věci. Když jsem v mase narazil na šlachu, cévu či podobnou věc, no, navalilo se mi. Byl jsem takzvaně vybíravý. A tak se ta minulá zkušenost zřejmě přetavila do toho, že jsem vyžadoval pouze hovězí na česneku, to jediné mi chutnalo. Česneková chuť, maso, které nemá žádné stopy, že je to živý tvor. Byla to hmota. Jako dítě o tom moc nepřemýšlíte, zpočátku. I když ta vize, která zde byla, ta byla mimo dětskou duši. To bylo strašně silné, strašně. A musím říci, že mi strašně pomohla, protože když jsem poprvé navštívil toho svého učitele, tak první věc, kterou jsme probírali, byla tato - mé kouření a mé vraždění. A díky té vizi v těch šesti letech se to jakoby záhadně propojilo, nebyl to problém. Nebýt té vize, možná, že by to trvalo déle. Bylo to důležité i z jiných pohledů - aby dnes, když tu stojím v pozici přednášejícího, jsem dokázal chápat vás všechny. Protože sytý hladovému nevěří. Když jsem byl závislý na nikotinu (kouřil jsem svých 30 až 40 cigaret denně), tak to byl stav. A byl to reálný stav. Pak jsem naráz přestal, ze dne na den. A opět to byl reálný stav, ale rozumím díky tomu všem kuřákům. Stejně, jako rozumím vše masojedlíkům. Pak přišla chvíle, kdy jsem poprvé v mladém životě viděl možný konec svého života - do tří, čtyř týdnů. A to reálný konec života. To je velká zkušenost, kterou jsem později potřeboval taky mnohokrát. Já sice odbočuji, ale patří to k tomu. Takže, nemůžete pochopit člověka v této fázi, pokud to sami neprožijete. Opravdu to v podstatě nejde. Vždy je tam jistý odstín toho neprožití. Teprve tehdy, když opravdu ta smrt je blízko (naprosto reálně), si začínáte prožívat ty stavy, které tu jsou - napřed to ohromení, a tak dále. No, narodil jsem se do drtivě masojedné společnosti. V době mého mládí to bylo opravdu drtivé. Dnes se to rychle mění, a vegetariánů a veganů velmi přibývá. A to ještě u nás tolik ne, jako ve světě. Když se podívám na tento proces například v Americe, je to násobek toho, co můžete pozorovat u nás. No, čili, ta cesta k tomu probuzení je u každého jiná, víte? Tomu se říká duchovní probuzení a je to velmi reálný fakt. Znamená to, že máte jedince, kteří se probudí v mládí, ve středu, nebo také až ve stáří, klidně v 90 letech. I v tom je jistý důvod, jistá dynamika. Prostě přijde čas. Do té doby o věcech nepřemýšlíte. Jsou samozřejmé, všichni to dělají, je to správné. A pak najednou přijde chvíle, kdy to začnete pozorovat z různých pohledů. A tak (jako už mnohokrát) říkám, já si klidně sednu v restauraci ke kolegovi, který si dá řízek. A nebudu mu říkat: "Ježiš co to děláš! Vždyť ten řízek byl získán za cenu smrti nějakého tvora, který se bál a měl utrpení. A ty jsi toho příčinou, protože sis tu flaksu koupil, a tak..." To v životě neudělám, jenom tady na přednášce pro vás, jinak nikdy. Ano, když se mě zeptá, co je v mém srdci, proč to dělám, pak ano. Pak mu to rád řeknu, když o to bude mít zájem, ale dříve ne. Často jsou to otázky typu: "Jak to, že ten nebo onen duchovní člověk onemocněl, trpí, či jinak?" A pokud vás napadnou podobné myšlenkové cesty, tak si rychle vzpomeňte, že naopak všichni (téměř) významní a velcí to neměli jednoduché ve svých životních cestách. Jakoby ten syndrom úspěšnosti a blaha - protože jsem na té správné straně - nějak nefungoval. Spíše naopak, spíše syndrom ověření a prosazení za všech podmínek. No, o sobě člověk nemá mluvit. Možná, snad když bude mít čas, než zaklepe bačkorama, tak by to mohl druhým zprostředkovat pro jejich poučení. Ale dříve ne. Nechci tedy hodnotit svůj život a své řekněmež klady a zápory, které jsem v něm prožil. Stejně jako vy všichni, jsme všichni lidé. Je tu i druhý pohled. Bude k vám mluvit člověk v hadrech. Bude zavšivený a špinavý. Přesto, ten člověk může přinést vůbec to nejdůležitější, co byste kdy vůbec mohli slyšet. A to z pohledu všech možných pohledů - vývoje společnosti, finančnictví, fyziky, dalších oborů. A vy mu nebudete naslouchat jenom proto, že je takový, jaký je. Někdy se vám ti velcí zjeví v podobné podobě. No, jiný pohled. Někdy člověk, který je postižen a s tím IQ to nebude nejlepší, vám může říct myšlenku, na kterou byste nepřišli ani po 100 letech absolvování univerzit. Takže, musíme být vlastně otevření daleko šířeji, než je tomu dnes. Vytvořili jsme si žebříčky hodnot, hodností, a tak dále. A někdy to vede k jistému ustrnutí, protože už nehodnotíme podstatu, ale hodnotíme karoserii - tedy ten vnějšek. Někdy je to v souladu, máte krásnou karoserii a je krásný motor a další zařízení. Jindy je to naopak - v krásné karoserii se schovává trpaslík. Taky jsme tu měli auta, které vypadaly jako sporťáky, a měly tam úplně slaboučký motor. Ale jezdilo to, je pravda. Takže, tolik k tomu. Nevím, jestli jsem se dotknul toho, nač se ptáte. Jestliže se ptáte, je-li člověk duchovní a pracoval už v minulosti mnohokráte, zda musí začínat už od nuly stejným způsobem, tak nás život učí, že většinou nemusí, snad - ve společnostech, které si zachovaly určitou míru duchovní moudrosti. Ale i tam se to časem kazí. Ano, jsou osudy, které musí být na té druhé straně. Byl jste duchovním, a nyní vás hledají. Vypíší na vás zatykač. A teď vás hledají a hledají, až vás najdou. No, kdyby se spletli, tak je to pro tu osobu asi dost tristní, žít život toho velkého. Ale většinou se nespletli, budiž to k dobru. Víte o čem mluvím. No, to ale ta společnost musí být nastavena tak, aby hodnoty, které přijímá a vzývá, byly v souladu s tímto. Tak to je. Ve skutečnosti máte být pozorní ke každému, kdo kolem vás projde. Je vámi, ať je to miliardář a nebo bezdomovec - všichni mají stejnou cenu. Ostatně, mezi boháčem a chuďasem může být někdy jen několik málo chvil. /Tak, to nám to dneska neubíhá./ Čili, nemusíte se bát mě kritizovat, to není kritika, v žádném případě. Já se za to nestydím. Když jsem začal vyspívat, tak mi Bůh přinesl, co bylo třeba. A já jsem měl svobodnou vůli. Já jsem si mohl říct: "Mlč, dědku. Co mi to tady říkáš? Nezajímáš mě." I to je jisté bezdomovectví, viďte - já mladík, a on už starší pán. No, pro mě tedy velmi starý "Pán". No, a nestalo se to. Z nějakých důvodů v této chvíli jsem takto nereagoval. A tak ten život šel tím směrem. Tak hned po první návštěvě skončilo kouření i maso. A ne proto, že by mi říkal: "Vy nesmíte. A když..." Ne, ne, ne. On mi to prostě vysvětlil. A pro mě to bylo zásadní. Je to, jako když vám někdo otevře srdce. Do té doby je to okoralý, tuhý útvar, který nevnímá nic kolem sebe než sebe. No, v té pubertě, viďte. A pak najednou se stane ten zázrak, že začnete vnímat bolest druhých, že si ji uvědomíte. Že vám to přestane být jedno, jestli se tak stane nebo ne. A už vůbec v závislosti na vaší osobě. Můj děda, to byl bohatý člověk svého času. Měl dvě honitby, a tak dále. Moje mládí, to mu komunisti nesebrali, to byly stěny jeho víkendového domku, který mu zbyl. Aniž by měl důchod, všechno mu sebrali. Ale ty parohy ne, kupodivu. Takže to byly desítky prkének, na kterých byl jeden artefakt, jedna lebka (srnčí) vedle druhé. No, a pak byly ty lepší kusy, ty dvanácteráci, rozumíte, takhle. Těch bylo taky dost. No, a já jsem ho zažil jako starého dědulu, věchýtek, který sedí na zápraží, krmí slepičky, hladí je. A řekl bych, že má hluboký vztah k nim, k tomu životu. Teď řeknu zase něco, co vám bude možná... Jako kluk jsem zastřelil vrabce - před ním. A on (vzduchovkou, a já jsem mu to šel říct, hrdě), a on mi strašně vynadal. A já to nechápal. Jak to, že mi takhle nadává, když on tam má všude po stěnách ty - ty parohy. No, tak dneska už to chápu. Ale tenkrát jsem to nechápal. To jsem byl ještě malý hoch. No, zastřelil jsem vrabce. No, tak pojďme dál. Tohle je na dlouho, to necháme na příště. Tak.

 

DOTAZ: No, popisujete zánět. (TP: A tohleto těžko, těžko hodnotit, zdali to je vůbec pro moji oblast. Nevím.) Dva roky kojena, a tak dále.

ODPOVĚĎ TP: Spíše je to věcí tedy reálných výsledků než mého vyjádření. Kolik máme? Že by už byl konec? Já tady mám takové zařízení, tak já ho použiju. Já ho nepoužívám, abyste mi neříkali, že jsem hinduista nebo někdo. Slyšíte? To je krásná rezonance. Tak ještě ne, až za chvíli. Tak za malou chvíli.

 

DOTAZ: Dostal... Možnost více profesí? Říká se, že každý tu má svůj úkol, poslání. Tak má někdo možnost výběru? Nebo vždy budeme se cítit naplněni jen v jednom?

ODPOVĚĎ TP: Vůbec ne. Určitě je tu možnost výběru, a tedy máte možnost zasahovat do svých životů. To, co přinášíte - jako je nadání, schopnosti - to jistě je, to existuje. A pak se větví ty možnosti. Po škole se začínáte zajímat, kam půjdete dál nebo co budete dělat. No, a u některých vidíme opravdu širokou paletu toho, co dělají, a pak třeba skončí u jednoho. Jiní se dlouho hledají, a najdou tu správnou životní rovinu - to, co je naplňuje, co ovládají. Takže, asi tady vždycky bude to, co vám osud přinese. Vy ty možnosti ve skutečnosti nevytváříte, jen se v nich rozhodujete. A zas je to u každého jinak. Jsou tu lidé, kteří mají jen jeden obor a v podstatě není volby. Můžete být životem determinováni až na půdu. Prostě se zrodíte v nějaké epoše, v nějaké době, a je z toho "Pickwickovský" život v Anglii. A je to pravá hrůza, viďte. A čeká vás tedy prožitek toho života. Narodíte se v Irsku, a pak přijde ten mor, bramborový. A nemáte jinou možnost. Celá zem je vlastně bez pomoci. Tak budou hynout všichni kolem vás na hladomor. A vy to budete žít spolu s nimi a bude v tom pramálo rozhodování. A tak utečete do té Ameriky nebo někam jinam, ale budete muset mít tu možnost. Rád bych vám ukázal svět, který je všesměrný. Je to úžasné, dívat se na ten útvar. Ve všech jeho odstínech, stavech, povahách, tvarech, ve všem tom, co je. A to je jen nepatrný kousek toho, co je, protože vidíte jen to bezprostřední okolí, natož pak život v celém tom slova smyslu. Až začne hořet oheň ve vašich prsou, který vám otevře širší vědomí a pohled na svět, život, vesmír, bude to zase o kousek dál. A pak zase, a zase. Budete už mnohem méně zaměřeni na to - tady, já a teď. Některé věci pro vás nebudou tak důležité, ačkoliv se to tak bude zdát. Ale i to tak musí být, je to přirozené. Až jednou ti velicí, jako je Zezulka, kteří překročí všechny meze, tak i oni jsou vlastně podřízeni smyslu a cíli toho úkolu. Nepřicházejí proto, aby exhibovali svůj skutečný stav, ale aby tím stavem co nejúčelněji pomohli těm, kteří to potřebují. A to i tehdy, když to nechtějí, když je křižují, mučí, vraždí, protože ve své současné duchovní slepotě ještě nevidí, jakou obrovskou šanci dostali. Takže profese. Ať řeknu cokoliv, bude to stejně jen popis toho, co je - stavu, který jsem nevytvořil a vytvořil, stejně jako vy všichni. No, takže to je jenom úhel pohledu. Až dojdete na konec některých svých egoistických cest, teprve pochopíte nutnost a opodstatnění těchto dějů (jako je příchod přinašečů), protože je to možná největší forma lásky - jako každé obětování. Asi si člověk našeho druhu neumí představit, co je to za obětování, přijít mezi nás lidi. "My tu přece žijem, a taky tady vydržíme." Dost možná, že je to ještě jinak. Často obětuje strašnou bolestivou smrt, hrozný život pod psa, mezi odsudky, výsměchem, hloupostí. Ale tak to nevnímá. Takže bych mu dneska rád vzdal hold, protože... Vím, že na to nečeká a nic neovlivňuji, ale přesto to cítím jako potřebu. Je to holt směřované do budoucnosti. Kdyby si lidé uvědomili, že jednou budou stát ve stejné pozici... Každý jeden z vás, až dojdete do dalších stupňů, budete i vy přirozeně schopni obětovat své životy proto, abyste něco zlepšili. No, a tak věčný souboj dobra a zla bude pokračovat.

Děkuji vám za pozornost, mějte se krásně. A v pátek, budete-li chtít, můžete přijít. V pátek je jednička. Všechno špatně. Víte, já jsem teď trošku po tom koronaviru zmaten. Ještě se ten rytmus nějak nezaběhl, a tak se často pletu. Takže, v pátek je přednáška prvního stupně. Na tu nechoďte, pokud nemáte tedy první stupeň. A v pondělí... Počkejte, tady jsem měl... Druhého, to je... Počkejte, já se musím podívat, kde... Mně to tady napsali, a já to ztratil. No vidíte, to už je hrůza. Nejenom, že mi to napíšou, já to ještě ke všemu zase ztratím. Tady - 2. 7. v pátek, v 17:00 hodin je přednáška. A 25. 6., to je (a to mi nenapsali, co je to za den zase), to je v pátek, je koncert "Společná věc". Takže, to bude vlastně první koncert po celé té strašné době. Jestlipak ještě na to vůbec budu umět hrát? No, uvidíme. Kdyžtak vás lituji, ale - je to od 18:00 hodin tady v sále. A v pátek klasický termín - 17:00 hodin. 

No, tak, a teď už nezbývá, než se s vámi rozloučit. S pomocí Boží, ať je s vámi jen a jen to nejlepší.

No, a to je pro dnešek všechno, děkuji. Uvidíme se tedy, jak jsem říkal, v těch termínech dalších, tak.

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.