 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 16. 4. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:0:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 8:36 – Přiblížení pojmu „kvantování“ z pohledu publikace Horizont poznání. 40:07 – Proč je na Zemi dualita? 45:30 – Jak žít, abych nemusela do očistce? 53:46 – Rozloučení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin. Přepis videa:Dobrý den, vítám vás při naší páteční přednášce Duchovní university Bytí a to, co zde zazní, budou předložené názory, vy si uděláte vlastní. A začínáme.
První DOTAZ: Dobrý den, děkuji za přednášky a působení. Už mnohokrát jste mluvil na téma spirituální krize. Může se stát, že se z ní člověk nedostane? A druhý DOTAZ, obdobný: Můžete nám objasnit, co je to psychospirituální krize? Ještě jsem o tom neslyšela. ODPOVĚĎ TP: No, pokusím se. My jdeme životy - přes všechna předchozí stádia, tedy rostliny, živočiši - a jsme lidé. V určité fázi našich lidských zrodů se objevuje možnost se začít - poprvé v celém životě duše - věnovat aktivně tomu, čemu se říká, řekněmež, duchovní cesta nebo duchovní praktika. A v té době se někdy tato chvíle objeví. Ale je to ještě zase, jako vždycky, mnohem složitější. Protože často pod pojmem psychospirituální krize se rozumí zase celé spektrum - od řekněmež těch negativních působitelů až po ty zcela přirozené a kladné. Když žijeme ve svých životech, tak přijímáme svět a život jako samozřejmý, jsme na něj plně adaptování a je to pro nás prostě neotřesitelná realita a pravda. Když přijde ta chvíle vašeho duchovního probuzení - mluvíme o duchovním probuzení - pak najednou ta duše je vedena k dosti velké změně. A tam je počátek toho, co je popisováno jako psychospirituální krize. Člověk se musí v té nové pozici ustálit. A než se tak stane, tak je jistou chvíli ten stav takový prostě všelijaký. Termín psychospirituální krize je dneska součástí vlastně popisu psychiatrie, která ji dnes už nevnímá - aspoň ta americká a naše asi jistě taky - jako nemoc, ale spíše jako stav. Tato krize trvá určitou dobu. U každého je to jinak. U někoho je tak jemná, že ji ani neuvidí, jiný zase určitou dobu je tak trochu z toho života vyražen. A když se duše v té nové roli jakoby zabydlí, začne opět jít tím svým tempem dál, jak už bylo v minulosti jito a jak má býti v tomhle životě, podle Osudu. Takže to je přirozená psychospirituální krize. Pak jsou i nepřirozené psychospirituální krize, které se často schovávají za tento termín. Bývá to tehdy, kdy adept není veden duchovním mistrem, který ví a zná, anebo se vlastně pohybuje v oblastech tedy spíše nepoznalých nebo dokonce negativních. Tam dochází k jevům, které jsou mnohem závažnější a můžou znamenat i zlom v životě adepta. Jsou tu termíny jako jogínská nemoc. To souvisí s tím, že pokud jdoucí nesplní jisté nepřekročitelné podmínky, dostane se do disonance tedy ne rezonance, řekněmež - s Řádem, s Boží vůli a tak dále. A to má vážné následky. Když například jogín, který by chtěl vstoupit na cestu ovládání Kundalini, což je už vysoká škola, a přitom by ještě neopravil to nejzákladnější ve svém životě - třeba jedl by maso nebo jinak - tak to působí kolem jeho silového sloupu jakési víry, ty se roztáčejí a vedou do stavů, které mohou až vážně poškodit jeho myslící princip, jeho život. Někteří by mohli v těchto stavech spáchat i činy, které by jinak nebyly možné. A byli by vlastně mimo sebe. Doslova by se pomátli. Stalo se to již mnohokrát. Všechno ovšem záleží také na hloubce té cesty, protože samozřejmě, když si někdo hraje na jogína nebo na něco takového nebo to dělá jako povrchový, řekněme, děj, no tak samozřejmě to má jiný dopad, než když investuje celou svoji osobnost, celé své chtění do nástupu té cesty a třeba to zrovna neudělá příliš dobře a moc se mu to nepovede. Takže to je zase třeba negativní podoba. Jsou zde ještě další odnože a možnosti: na vaši duši, na vaše vědomí působí mnoho dalších faktorů - a to od vtělených i od nevtělených. A tito nevtělení mohu potom velmi výrazně vlastně pro ty, kteří jsou k tomu vnímaví, ovlivnit jejich životní cestu. Jsou tu případy, které třeba se až podnes na mě obrací. A rád bych třeba tento případ - pokud mě slyší pisatel těchto řádek - rád bych jej s ním řešil, až to bude možné. Dneska kvůli koronaviru to tak možné není. Byl to případ, který se datuje už dlouho dozadu, mnoho let, ale již někdy v okolí revoluce. Tehdá k nám přijel indický mistr - tedy takzvaný "mistr", spíše mistr černé magie - a měl samozřejmě v takto nepřipraveném podhoubí nebo národě ty nejlepší podmínky k tomu, aby svoje dílo, zhoubné dílo, dokonal. A tak mnoho českých lidí doslova nalétlo na jeho rétoriku. A mělo to velmi vážné důsledky. Rozdávaly se mantry, ale také dary. Ti, kteří takto učinili, byli zavázání a to mělo důsledek na jejich osud, dokonce na jejich zdraví a život. Odejít od tohoto vlivu bylo velmi těžké, protože pokud se aktivně zapojili do těchto, řekněmež, jak to nazvat? - myšlenko- emocionálních oblastí, je potom samozřejmě opět třeba velké energie na to se z tohoto vzdálit. No, takže to byl krásný příklad toho, jak lidé někdy jsou naivní. Ti lidé dostávali různé mantry a podle toho, jak byli významní - protože tato sekta cílila na významné lidi z politiky a tak dále - tak dostávali vlastně unikátní mantry, kdežto lidé pro ně obecní dostávala celá skupina stejnou mantru. Naštěstí dnes už jsme mnoho let od této zkušenosti vzdáleni. Ale je to pro nás zkušenost, každá zkušenost je cenná, a je to také varování. Čili musíme být na duchovních cestách opatrní, stejně jako na kterýchkoliv jiných cestách. Takže na nich nebudeme popíjet alkohol, abychom se nenabourali s tím autem, nebudeme dělat jiné věci, které nepatří do této oblasti. Vědomí, které má pronikat k Bohu, musí být čisté, jasné, ostré, logické, musí být přítomné - a musí být.
DOTAZ: Přiblížení pojmu kvantování z pohledu publikace Horizont poznání. ODPOVĚĎ TP: Když - (na toto téma připravujeme další publikaci) - ale když se zamýšlíme nad tímto jevem, narážíme na svět, který je světem jako v nějakém zvláštním zvětšovacím skle. Co je blízko, to vidíme relativně přesně, a co se vzdaluje - svým rozměrem, napětím, všemi dalšími možnými intervaly - tak to se nám stává méně přesně pozorovatelným, až nepozorovatelným. Existují tedy stavy, které jsou obecně známy, viďte - vlna, částice, dva fotony procházejí štěrbinou - a teď, co se děje? Navíc ještě, aby toho nebylo málo, tak záleží na tom, zda ten foton je nebo není pozorován, a podle toho se mění to, co pozorovatel může vnímat. V té publikaci najdete vysvětlení, proč by to mohlo takto vznikat a proč tedy můžeme mít naráz vlnu i částici a mnoho dalších jevů. Kvantová fyzika nakonec zcela převrátila naše poznání o hmotě, času, prostoru. Jenomže to, co dnes považuje za kvantovou fyziku, je pouze pozorováním, ale nikoliv pochopením. Je tu mnoho teorií, které se snaží dané jevy vysvětlovat. Horizont poznání je jedním z pokusů vám otevřít novou oblast vnímání světa, i když ji nikdy nemůžete vnímat z tohoto bodu, protože tento bod má svoji obálku vjemu a dál to nejde. Když se posunete na tuto obálku, zas je další obálka, a tak budete muset zapojit jiné způsoby vnímání a poznání matematiky, ale i fyziky, abyste pochopili jednotu i v tomto. Přečtěte si pozorně i tu knížku, uvidíte, že to tam najdete
DOTAZ: Dobrý den, snažím se číst Horizont poznání. Přiznám se, že mi to moc nejde. Zadrhla jsem se na straně 40. Některé části mi hlava moc nebere a ve škole mi fyzika moc nešla a ještě jsem ženská, ale jsem překvapena, kolik otázek ve mně tato knížka vyvolala. Přikládám jednu z nich a v budoucnu, s dovolením, bych ráda v dotazování pokračovala. ODPOVĚĎ TP: Vůbec se nemusíte podceňovat. Cenu našich fyziků dostala jedna dáma od plotny, která popsala fyziku úplně jiným způsobem a udělala to takovým způsobem, že i páni fyzikové jí tleskali. Takže plotna nevadí, naopak. Když máte tady a tady, tak můžete cokoliv. A je úplně jedno dokonce, jaké máte vzdělání, či co zrovna děláte. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Stojím v místě pozorování a když bych se přesunula z bodu, kde pozoruji, do bodu horizontu, tak uvidím další horizont? ODPOVĚĎ TP: Ano, uvidíte další horizon, přesně tak. Proto to, co vnímáte jako konečnost čehokoliv - rychlosti světla, prostoru, času, čehokoliv, napětí, anebo chladu, teploty - je pouze hranice intervalu. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Budu zároveň moci vidět místo, kde jsem předtím byla? POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Když budu v bodě horizontu, nebudu se již nacházet v jiné rovině? ODPOVĚĎ TP: Ne, nebudete. Budete pouze v tom časoprostorovém horizontu, ale abyste přešla jinam, to je - to si napíšeme v příští knížce, jak to funguje, protože ano, narazíte na základní přírodní zákon. Když to popíšu, tak třeba pomocí těch singularit. Jestliže máte velký interval, čili velký spád gravitace, tak ten spád gravitace na jedné straně vchází, na druhé straně vychází. Čili dvojice černá a bílá díra se nedají rozpojit, jsou součástí jednoho fenoménu. Nejsou černé a bílé díry. V každé části vesmíru je jednou díra černá a jednou díra bílá - jestli mi rozumíte? Řekněmež, že tu máme hypotetickou hranici mezi vesmíry. Abychom dosáhli prolomení do podvesmíru nebo nadvesmíru, musíme získat určité kvantum energie. A tato energie způsobí, že zde tedy vtahuje a zde naopak vypouští - čili vesmíry spolu neustále komunikují, všechny vesmírné roviny jsou trvale propojeny ve všech částech, které si jenom umíte představit. Ale o tom někdy jindy. Zrníčko písku pana Zezulky je popis toho, když v duchovní oblasti překonáte horizont poznání. To znamená, že neužíváte gravitační spád, ale užíváte jiný interval. A když se vám to podaří, můžete cestovat časem a prostorem dle libosti.
DOTAZ: V pátek se mi dostala do ruk malá brožurka ve zlatém obalu: Tibet - poselství pro Československo, kterou jste kdysi mi dal a rozdával na Řípu. Když jsem ji dala číst pár lidem - stačí na ni pár minut - tak některé to v dnešní náročné době uklidnilo, dodalo sílu, kladnou vizi budoucna a byli velmi rádi, že se jim tento text dostal k přečtení. Bylo by možné, abyste tento text měl přístupný například na stránkách www.dub.cz? Ráda bych ho poslala dalším, ne pouze těm, které osobně potkám. Jde o následující text, který jsem si dovolila přepsat. Děkuji. "Poselství pro Československo (výňatek). Přijaté telepaticky z Tibetu. Opět k vám promlouvám z onoho velebného klidu tam, odkud jsem již dříve promlouval k vám v osudových chvílích této planety. Jak jsem již předešle řekl, váš národ je původem z předků slunného orientu, (TP: Ježíš, to je dlouhý, to už nebudu muset vydávat, to je celé.) - ze země, která leží pod střechou světa. Proto znám dobře váš národ i jeho poslání, jelikož pouta utkaná předivem věků stále trvají. Vraťme se ještě jednou do minulosti národa a sledujeme jejich události, které nás poučily o tom, že jste vyvolení k velkému úkolu v dějinách světa. Váš malý nárůdek v moři nepřátel procházel vždy kritickými údobími svého vývoje a procházel i utrpením, a to proto, aby zrál pro svůj příští úkol v kultuře ducha. Již několikrát byl na pokraji záhuby, byl by zničen, avšak jinak bylo psáno v knize Osudu a nesměl zahynout, protože má své předurčení. Nezahyne, protože jméno Praha, pocházející z indického slova "Pragaja Deva" znamená "setkání Bohů", a tak se Praha má stát střediskem obrodného hnutí světových dějin ve smyslu duchovního vývoje. A tak první válka zrodila vaši samostatnost, druhá očistila vaši zemi od zrádných cizáckých živlů. Dnešní doba, kterou prožíváte, má sloužit k rozpoznání kladů a záporů světového názoru i vlasteneckých kvalit a současně ke krystalizaci ryzích charakterů ve vašem národě." No a tak dále a tak dále...
DOTAZ: Mohl byste mi prosím sdělit váš názor na indického gurua Sai Babu? Přečetl jsem několik jeho diktovaných knih opakovaně a vše se mi zdá v souladu s učením, které velmi koresponduje s křesťanským učením, buddhismem, učením Rudolfa Steinera, zkratka nic nezávadného, ba naopak. Na jednu stranu je ale obdivován pro své kladné vyzařování a vše, co pozitivního učinil, na druhou stranu zatracován za to, co údajně negativního provedl, včetně jeho vyzařování aury - viz například zdroj... a tak dále..., což je něco otřesného. Čemu už může člověk věřit, když kontakt s vyšším "já" nemá? Jaký je váš názor, pane Pfeifer? Vše, co mi sdělíte, zůstane důvěrné. ODPOVĚĎ TP: Ne, já to rád odpovím všem, a to proto, že to má určitou jaksi výpovědní hodnotu pro všechny. Podívejte, já jsem se Sai Bábou husy nepásl a těžko ho můžu tedy komentovat. Podívejte - každý člověk si nese něco dobrého, něco průměrného a často i něco ne úplně vyváženého. Je to věc, která vyžaduje spíše něco jiného. Neptejte se mě na Sai Bábu, ale pěstujte svoji logiku i duchovní logiku, pěstujte své poznání, také své dary vnoru, nebo řekněmež, jak to nazvat? no, však víte. A pak udělejte sám názor. Hledejte vždy otázky: Proč je to tak a tak? Mohlo by to být jinak? Je tak dobře, anebo špatně? A pomocí velmi jednoduchých nástrojů nakonec vždy dojdete k pravdě. I kdyby byl Sai Baba nejvyšší zrozenec z této planety, stejně můj komentář nebude vlastně významný. Naopak. I kdyby byl opačný. Dnes už nás opustil, jde svojí cestou na druhé straně. Čili zkuste použít selský rozum, přemýšlejte, zdůvodněte si. Vždycky je tam nutná ta otázka: proč? Proč tak? Proč zrovna tak, proč ne jinak? A z jakých důvodů? Hledejte. A potom budete ve svém, řekněmež, chápání blíže pravdě, protože kdokoliv jiný je pouze pomůcka, zdroj, ale na konci stojíte vy sami. Víte, odmítání někoho, to jde snadno, velmi snadno, ale nikdy, zpravidla, pokud nejste velmi jasnovidní - a to ještě čistě jasnovidní, ono je jasnovidnost a "jasnovidnost", přátelé, protože i jasnovidnost má své vlastní zákoutí - takže pokud by to byla skutečně čistá jasnovidnost, bez vlivu řekněmež těch nechtěných nevtělených nebo jinak, skutečně Boží jasnovidnost, tak potom byste se mohli mnohem více spoléhat, ale jinak nemáte jistotu - vy nevíte, proč ten člověk jedná, jak jedná, co udělá, jak udělá. Vy neznáte důvody, pohnutky, ale také tlaky, kterým je vystaven. Prostě - snadno se soudí. A tak v podstatě to souzení je spíš o nebezpečí pro vás. Samozřejmě, že se otevírejte jen tomu, co považujete za dobré. Nehleďte na množství - jako naši husité - na tom nezáleží. Kdyby byl duchovní mistr a měl 10 žáků, tak může být stokrát významnější než jiný, který jich má tisíce. Je to vlastně údaj, který má jistou váhu, ale ne absolutní. Takže buďte opatrní. Co člověk, to názor. Co člověk, to filosofie. A proto je tak důležité, aby k nám chodili ti Přinašeči, protože jinak se utopíme ve svém žvatlání. Takže buďme opatrní, rozumní, reální, konkrétní, emoční, citoví a všechno, co jen si vzpomenete - a jděte svojí cestou po svých nohou. A někdy to ještě nejde, někdy máte nožičky ještě moc malé, jako dítě, a pak nezbývá, než s dvojnásobnou opatrností se rozhlížet kolem sebe. Jenomže tady začíná nejvíc chyb. Když jste ještě duchovně malí a nevyspělí, tak vás často opije rohlíkem mnoho a mnoho spekulantů. A to pod různým úhlem. Může to být spekulant tedy pekuniární, přes peníze, může to být spekulant, který chce budovat svoji moc, vládnout lidmi, může to být spekulant, který bude chtít zase nějaký jiný pohnutek, třeba slávu nebo... a tak dále. Je jich moc. Takže vždy buďte si jisti, že máte Boží podporu. To je to nejdůležitější. Když jdete normálně svým životem, v pokoře, tak jste nakonec také účastníci určitého systému, který chrání svoje ovečky. Nesmíte jen sklouznout do machismu nebo do jiných chyb, které vás potom odvedou. Nesmíte se vrhat po hlavě do všeho, co vidíte. Rozumný člověk, než skočí do bazénu, tak si zjistí, jestli tam je dost vody, aby si náhodou nenatloukl, rozumíte?
DOTAZ: Dobrý den, když jste před lety, v rámci university a společné věci, přemýšleli a rozhodovali o cestě do Indie, viděli jste v některém z vašich pohledů, že kroky, které učiníte mohou vést doma k znovuotevření bran husitství a rozdělení společnosti podobně, jako se to, při vší úctě, kdysi možná podařilo Karlovi a jeho synové s tím bohužel nedokázali nic udělat? Museli jste přece počítat i s variantou, že zvlášť některé vaše kroky nezůstanou v zemi, která zrodila Zezulku a Husa a další, bez povšimnutí. Možná ten sen o husitství, o kterém jste mluvil, když jste v Indii málem umřel, mohl být znamením, že by bylo dobré s odstupem času některé věci a kroky znovu promyslet a přepočítat. Musíme nutně projít i touto temnou etapou? ODPOVĚĎ TP: Takže, příteli, důrazně se ohrazují od vašeho názoru. Toto, co říkáte, je váš názor, na který máte právo, ale není z mého pohledu pravdivý. Myslím si, že přeceňujete práci žáka Přinašeče. On tu nepracuje proto, aby způsobil v zemi schizma. Schizma totiž se rodí v hlavě těch, kteří to schizma chtějí svojí agresivitou vytvořit. Normální lidé totiž spolu komunikují a když dojde na rozštěpení názoru, tak nepůsobí ve zlu, ale působí v dobru. Dobro nevypadá tak, že toho, kdo má jiný názor než já, budeme ničit, likvidovat, pranýřovat a tak dále. To je možná husitství. Ale to je vaše strana, nikoliv moje. jestliže někdo ve své hlavě zrodí tento postoj, tak je to jen a jen jeho věc a nedá se s tím nic dělat. Musí si dojít na konec své cesty. Musí to pochopit. Mé cesty do Indie - a to znovu zdůrazňuji - zde byly pouze pro jiný úkol: je to nejduchovnější světadíl, nejduchovnější místo, je zde nejlepší prostor pro zasetí semen Zezulkovy nauky, což jsem také činil a činím stále, a nejenom tam, po celé zemi, od Brazílie, Německa, Francie, Itálie, kde si vzpomenete. A vyčítat mi, že jdu na tuto misi proto, že chci rozštěpit zem, je nemravné. Já nejsem hinduista a nejsem ani nikdo jiný. Jsem pověřený jediný Zezulkův žák, který má právo rozhodovat ze svého úřadu a ze své moci o všem, co dál bude vedeno v této věci. Každý jiný, který by to chtěl za mě vzít, je pouhý plagiátor a možná člověk mdlého rozumu. Jej Zezulka nepověřil. Já se nerozčiluji, já to chci jen zdůraznit. Ze všech lidí, kteří zde byli se Zezulkou, pověřil jediného člověka: Tomáše Pfeiffera. Tak to je a zůstane až do jeho smrti. Až budu odcházet, pověřím já opět svého nástupce. A tak to bude trvat, doufám, až do příchodu Přinašeče za 2000 let. Je to můj úkol a má cesta. Schizma, rozdělení, v této době Vodnářského jara, již nemá své místo. A postupně uvidíte - ti, kteří přijdete po mně - že tyto snahy nebudou úspěšné. Hledat vady a viny tam, kde nejsou, proto, aby pošpinily samotnou práci, která byla udělána na tomto poli, je pouze osobní egoistická snaha, nic víc. Budu vám rád vysvětlovat v budoucnosti další kroky, které jsme udělali v universitě. Víte, ono něco povídat, je jedna věc - a něco dělat je věc druhá. Velmi snadno se něco torpéduje, pomlouvá a ničí. Mnohem horší je něco prošlapávat. No. Takže k tomu patří život. Zezulka byl první, prošlapával cestu. V jeho šlépějích jdu s plnou odpovědností já. A tak to bude nadále. Po celý můj život. Myslete si o tom, co chcete, je to vaše právo. Ale toto je pravda. Nedá se s tím nic dělat, moc se omlouvám a chápu i vaše druhé strany, jistěže to všechno chápu, nejsem přece člověk natvrdlý. Ale ta fabule o tom, že odjíždím do Indie, abych universitu převedl do indické podoby, no, to je lež. To je sprostá lež, bohužel. Je mi to líto, že to musím takhle říct a musím se vymezit. Kdo bude chtít poslouchat, bude slyšet, kdo bude chtít neposlouchat, nebude slyšet nic, ať bych řekl cokoliv. Tak to v lidském rodu chodí. Hodně štěstí, přátelé, ať na jedné nebo na druhé straně. Já tu nepotřebuji budovat nějakou osobní prestiž nebo něco jiného. Já tu teď mluvím za to, co se stalo - tedy za Zezulku a za jeho pověření. A tak slova, která zazněla:"Já vám teď, Tomáši, tu naši společnou věc předávám, budete dále rozvíjet biotroniku, vydávat knížky - a tak dále - a budete odpovědný za tuto věc." Tak jsem odpovědný. A tak to zůstane.
DOTAZ: Dobrý den, dnes - 22. 2. - samé dvojky - se mi tohle přihodilo: po probuzení jsem zůstal ještě v klidu ležet se zavřenýma očima a najednou mi v hlavě jdou slova "skafajt" - nevím, jestli toho popíšu přesně, tak píši: čistit jejich mozek ne, je tam ticho a klid, pak další a další: čistit jejich mozek ne, je tam ticho a klid. Měla jsem dojem, že jde o něco, co mám nebo budu dělat, jenže vůbec nevím, co s tím. Pravdou je, že předtím mi řekla kartářka, pokud to mám brát jako informaci pro mě, něco o tom, že andělé mi vzkazují, že budu přivedena k duchovní práci a že se nemám bát. Takže první jste mě napadl vy tak, že vám o tom napíšu . POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Možná je to celé nesmysl, třeba to nebylo pro mě, nikdy jsem neslyšela něco jako "skafajt", "stefajt" - nevím. Zjišťovala jsem, co je to za výraz - a nic. Děkuji za vaši velkou práci. ODPOVĚĎ TP: Nenáleží mi, vám ani nikomu jinému příliš předkládat vaši osobní duchovní cestu v rozhodování. To musí přijít samo, postupně. Vemte to jinak: jsem vrbička u cesty, vy jdete po cestách a kolem té vrbičky projdete. Já "jsem" - ale vy jdete. Můžete se zastavit, zajímat, můžete jít dál. Tak to je. I Zezulka měl mnoho, mnoho lidí, kteří ho potkali, prošli kolem něj a každý si odnesl ten svůj díl. Vždyť to byl zdroj, který rozdával plnými náručemi a každý odnesl tolik, kolik mohl. A tak je to naprosto správně. Nebylo to tak, že Zezulka jakoby ty lidi předělával nebo nutil nebo jinak, vůbec ne. Věděl dobře, stejně jako mě učil, že cesta svobody a vlastních rozhodnutí je ta jediná správná. Jak už jsem vám říkal, nemůžete dát ani na pověst - lidi pomlouvají nebo dělají jiné věci - nemůžete dát na cokoliv než na to, co je nakonec to vaše osobní rozhodnutí. A nechť je vaše rozhodování co nejpřímější. To máte tak - někdy člověk drží v ruce zlatou hroudu a ptá se, co má dělat, aby zbohatl. Tak to bývá. Ona ta naše lidská mysl totiž funguje docela zajímavě. Když už je něco, třeba to i přijmete a je to správně a pak se vám to začne šrotovat a teď - což je na jednu stranu dobře, ale ono věci se nemají vlastně od určitého stupně - podívejte: vypěstuji nějakou rostlinu, věnoval jsem se jí, ona rostla a přišel čas sklizně. Poté už není důvod zalévat a hnojit, je potřeba jít dál - sebrat semena, znovu zasadit a znovu pěstovat o úroveň výš. Čili tímto způsobem. Ono to má taky svoje hranice, to přehrabování. Máme hledače: člověk, který vlastně v tomto životě má za úkol se jaksi rozhlížet, hledat, poznávat nejrůznější směry - jeden týden je tady, za půl roku objeví něco nového, úžasného za dalšího půl roku něco jiného - a vlastně to ani neprojde do hloubky, často. Je to vlastně takový průběžný nadšenec, který pokračuje od jednoho druhém. No a takto ten život prožije a získá z toho nějakou zkušenost. A v příštím životě už ta zkušenost ho vede lépe, už zná některé, řekněmež, negativní kroky, zná pozitivní kroky, a tak inklinuje přirozeně k tomu, co je pro něj výhodné. No, později své hledačství opustí, začne být aktivní, čili už to není pokus - omyl, ale je to vědomé, inteligentní, emoční hledání, kdy hledá oporu pro tu nebo jinou rovinu. Znám to - jak by to bylo tady? Například. Jak nahoře, tak dole, jak říkají moudří. A tak dále a tak dále.
(TP: Jejej, vy byste zase chtěli, abych vám něco radil z osobního.) DOTAZ: Jaký máte názor na přebrání partnera? Je to hřích? Zašpiním si tím karmu? Ale hlavní je, že nechci ublížit nikomu, takže se to snažím potlačovat. Jenže tím zas ubližuji sama sobě. Jaké je tady řešení? Nebo jak přestat na někoho myslet, vygumovat si ho z hlavy? Názor Zezulky na trojúhelníkové vztahy. ODPOVĚĎ TP: Prostě, podívejte - i tady, stejně jako u toho předchozího dotazu na Sai Babu, se asi nebude - nevystačíme s jednou odpovědí. Takže to, co je prioritou, je tedy zachování co největšího dobra - v rámci daných možností. Ta síla, která vás přitahuje k tomu člověku, má na 99,9% svůj původ ve vašich minulých životech. Tak to totiž bývá, víte. Ty vztahy, které jsou budovány, jsou velmi podmíněny, a to po všech stránkách. Je to nejenom jaksi taková ta vnějšková přitažlivost. Je to úplně vše. Je to od osobní vůně člověka, způsobu myšlení a i něco jako fluidum, které ten člověk nese a které ten druhý člověk vnímá. A pokud je tam ten háček, který se propojuje, tak to může být velmi silné. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Proč bolí neopětovaná láska? POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: No, proč? To je přece jasné - láska není rozum, láska je emoce. Rozum a emoce jsou dva póly jednoho myšlení. A tak možná, že jste někdy mohli také zaznamenat, že bolí myšlení. Zažili jste to někdy? Když jste opravdu mysleli hodně a cíleně, tak jste ucítili bolest mozku, doslova. To ale zažilo jenom málo lidí, protože takto vezmi málo lidí myslí. Čili i v myšlení můžete nalézt analogii. Ta emoce ovšem bývá mnohem silnější. Jelikož tato kultura se nenaučila svět emocí popsat vědecky a jinak tak, jako popsala rozum -samozřejmě, že v tom je jistý problém - ani v kolébce, ani později ve škole, ani později dál není dnešní člověk veden k tomu, aby užíval darů svého emočního myšlení tak, jak by měl. A to vede někdy i k těmto chybám. No, stane se. Tak co se stane? Budete řešit svoji situaci a vyřešíte ji lépe nebo hůře. A já vám neřeknu, jak to je, protože navíc ještě ke všemu, jako vždycky, není jen jedno rada. Je to velmi unikátní. A tak ten člověk vykoná řekněmež to, čeho byl schopen. Přijde další život - v něm přijde výsledek. Opět bude žít znovu svůj problém z trochu jiného pohledu. Za pár životů už vám to bude jasné. Anebo...? Cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Můžete také tuto věc procítit a promyslet v reálném ději. Stejně jako myslíte o nějaké věci, počítáte nějaký příklad, tak můžete i v emocích myslet. A bude to mít stejnou váhu jako to hmotné myšlení.
DOTAZ: Proč je na Zemi dualita? Četla jsem v knize od té a té - co když je to nebe, že se v onom světě - pohlaví, ani národnost, ani rasa - jsme jen pouhou energií. ODPOVĚĎ TP: No, tak podívejte se, toto přesto, že mnoho těchto názorů má svůj reálný, řekněmež střípek, tak v tomto odděleném a vytrženém smyslu za komentář ani nestojí. Je to vždy jednota. A když člověk objeví jednu fazetku toho děje, tak už spěchá s tím, že to všechno je tak - a pak najde jinou a zase jiný nebo najde jiný jinou a už zase spěchá s tím, že to "toto" je to vše... přátelé, jedině celek je vše. Tedy všechno - od těch myšlenek až po emoci - je teprve jako celek tou realitou. Všechno od hmoty až po ducha a jejich sil je tou realitou. Takže podívejte, dualita tady musí být proto, že svět vzniká rozdělením, čili i základ bytostný, tedy to, čemu říkáte duše, musí být rozdělena ve svých vlastnostech tak, aby později, po mnoha myriádách zrodů, se nakonec stala jednou - jako na počátku. Zmizí tedy dualita: muž - žena. Ale aby to zase nebylo tak jednoduché, tak i, jako vždy, v tomto případě si příroda vytváří své "jinak". A to jinak se jmenuje jak? No přece hermafrodité, tedy bytosti, které mohou být oboupohlavní. Ale přesto to nejsou ještě bytosti, které dospěly do tohoto stádia výškou vývoje celkového života. Vy jste lidé - první zvíře, které má rozum, nejnižší člověk, který může být, vůbec nejnižší. Po nás přijdou vyšší lidské druhy. A v této cestě postupně budete ztrácet tuto dualitu. Vím, že to některým dnes není příjemné, já vím, ale až to přijde, bude to pro vás naprosto samozřejmé. Budete ztrácet některé jiné danosti tohoto vjemu životního, které máte nyní a které vám připadají jako jediné možné, správné a tak dále. Postupně zjistíte, že je všechno jinak - jak říkají moudří. No, takže nakonec vyřešíte i tento problém - nebude dvoupohlavnosti. A to již před vstupem do poslední fáze vývoje života. No a potom to půjde dál a dál, až skončíte tam, kde jste začali, protože vaše nepatrná částka "jsem", která je zároveň vším, se spojí se vším a zmizí individualita a zbyde jenom vše. Jsem vše, co jest a co není. A to je konec cesty vašeho životního vjemu. Dnes řešíte svoje vztahy a řešíte svoje nejrůznější problémy, které tady máte - na konci jste vším, tedy všemi vztahy, všemi problémy, vším, co kdy bylo, jest a bude - nyní. Bez roztažení v čase. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ještě se ptáte, zda je nešťastná láska vyřešením vztahu s rodiči. Četla jsem to na Wikipedii, že prý si jedinec může za to sám. Že si to... ODPOVĚĎ TP: Na Wikipedii se může psát cokoliv, rozumíte, a jistěže to bude z jistého úhlu pravda. A to je to neštěstí poznání, protože když už uchopíme kousek pravdy a ono nám to funguje, tak začínáme často býti fanatici svého kousku pravdy. A to je ten problém. A potom najednou nám uniká ten problém v jeho celistvosti, jak už jsem naznačil. Samozřejmě, že rodina je mocný zdroj vašeho směřování, ale ne celý, vůbec ne. Podívejte se například, jak probíhá výchova dětí. Budou to jednovaječná dvojčata a budou pocházet z jedné matky, z jednoho místa - a přesto mohou mít zcela zásadní vlastnosti jiné. Rozumíte? Jeden bude nadaný malíř a druhý matematik třeba. A přitom prošli stejnou výchovou, ve stejné rodině, stejnou školou, a přesto jak můžou být tyto bytosti rozdílné. Tak to vám budiž jen námět k zamyšlení, jestli náhodou to ještě nebude jinak. Tak snad je to všechno.
DOTAZ: Jak žít, abych nemusela do Očistce? ODPOVĚĎ TP: Zdánlivě prostá otázka, ale k této otázce směřuje celý váš život, po miriády zrodů. Vývoj života vás vede k rovnováze. Rovnováha znamená, že nekonáte v rozporu se zákonem BYTÍ. Nekonáte v rozporu se zákonem, nemusíte do očistce. Takže pokračujte v tom, co už děláte, a bude to dobré.
DOTAZ: Rád bych se zeptal na otázku a dopředu už vím a omlouvám se za to (TP: Proč?), že odpověď přesahuje možnosti mého chápání. (TP: No, možná i mého při té otázce.) POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Zabývám se jí již delší dobu, časem jsem dospěl k určité poměrné odpovědi, snad alespoň trochu správného směru. Jsem si vědom, že častokráte připomínáte, že je to důležité, kdo se ptá a z jaké pozice vývoje. Tak tedy: asi jako šestiletý chlapec jsem přemýšlel, co bude po smrti, v té době jsem si představoval že nic. Ale tak intenzivně jsem to "nic" prožíval, že mi to přišlo jako absolutní "nic", totální "nic", absence čehokoliv. Před časem mě napadla myšlenka, proč vlastně něco existuje? Proč existuje i zdroj toho všeho? Proč neexistuje jen to absolutní "nic"? Také mě napadlo, že pokud to "nic" už nějak pojmenuji, už to není "nic" ale "něco". ODPOVĚĎ TP: Ano jistě. Když už tomu říkáte "nic" tak je to "něco" - sice to "nic". Máte pravdu souhlasím. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Také mě napadlo, že pokud to "nic" už nějak pojmenuji, tak že to "nic" by mělo být opravdu nic. Po nějaké době mě mé úvahy zavedly na myšlenku, že pokud je zdroj všeho - Podstata, Bůh - úplný, logicky v sobě obsahuje i toto "nic". A tedy jsem zákonitě ztracený úplně, protože se vlastně ptám na důvod existence Boha. Jsou mé úvahy o "nic" alespoň zčásti správné? Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: Takže tu část, kterou jste popsal, jste pochopil správně. To, co jste popsal, vlastně vám říká jednu důležitou věc: že "nic" nemůžete vyslovit ani pochopit způsobem, který je hmotný. "Nic" se můžete pouze stát. Potom není nic, co by bránilo tomu "nic" aby bylo ničím. Tedy je to spirituální stav. Proč musí být "něco", když je "nic"? Protože aby "nic" obsahovalo vše, je-li nekonečné, musí tu být i "něco" projevené. Takže v podstatě to, co pozorujete kolem sebe, je bezpodmínečnou podmínkou existence Boha. Je to jeho vlastnost, protože Bůh musí být sám sebou, tedy je i přírodním zákonem, je to on. A je i vším - každou molekulou, každou každým atomem, každým vesmírem, každou bytostí, vším. Čili to je to "nic". Protože on je tím vším ještě zvláštním způsobem. Vy jste člověk, vnímáte čas, prostor, realitu, kauzalitu - a to je pro tento stav naprosto přirozené. Přesto, až přijde čas, dají vám nahlédnout pod pokličku tvoření. Uvidíte to, co není. Budete ve stavu, kdy nebudete míti těla, nic hmotného, bude pouze vědomí - a to ještě ne specifikované ke konkrétní osobě - bude to čisté esenciální základní vědomí "já". Pak to čisté základní vědomí se rozšíří do jakési nepopsatelné roviny, plochy, v které nebude absolutně nic, co by se dalo hodnotit jako nějaká mez, tvar, forma, slovo a tak dále. A v tom "nic" budete vnímat totální existenci všeho, všech forem, tvarů, slov a tak dále. Budete chvíli s Bohem - Bohem neprojeveným, prazákladem. Aby tento prazáklad tedy obsahoval vše, musí obsahovat i to vaše "něco". A jinak to nejde. Musí tady být dualita, protože tvoření vzniká z prazákladu do duality: napravo - nalevo, nahoře - dole, E-I-U-A, dostředivost, odstředivost, klid a žár - čtyři základní principy. A tak ta dualita, která vypadá takto, znamená, že cokoliv, co je v Tvůrčím díle, čili v tom, co je kolem vás, musí mít své póly. Neexistuje nikde žádný mono pól, tedy jeden bod, který by v sobě neměl ten druhý. Můžou být nekonečně blízko u sebe, nekonečně daleko od sebe, ale nikdy to není - pokud je to Tvůrčí dílo - zbaveno duality. Teprve při posledním kroku vaší bytosti, kdy vstoupíte do svého původu, tedy do Boha, tam zmizí i cokoliv z té duality a změní se do jiné formy. V této fázi jste duální, jako součást duality, po tom přechodu je dualita vaší součástí. Je v tom rozdíl, představte si to. No, tak co to ještě píšete? To, jak popisujete "nic" ze svých šesti let, je vlastně tvrdý souboj. Možná, že jste v těch šesti letech měl k tomu "nic" blíž, než si myslíte. A tak jste ho možná - vědomě či nevědomě - mohl tušit či zažít. Potom přišel další vývoj, dospívání, kdy jste se chtěl nějak vyrovnat s tím "nic". Tak jste hledal cestičky a skulinky, jak to prostě udělat. A ono to šlo jen trochu. Zkuste číst víc Zezulku, protože ten je nejvyšším autorem v této oblasti, které nikdo z lidí, kteří žili, nerozuměl. On první vám to přinesl - v této formě. I před ním, v jeho minulých zrodech, byla otvírána různá témata - ať už jako Ježíš, Mojžíš, Abrahám a předchozí zástupci - pokaždé trochu jinak. Tak dnes je nám nejbližší tato forma. Tedy cesta je, máte ji u svých nohou a můžete ji jít. A to už bude dneska všechno. Takže děkuji vám za pozornost, za dotazy a těším se tedy na zítřek, kdy můžete opět navštívit naši Duchovní universitu Bytí. A pak tedy, dnes i zítra ve 20:00, jest tu duchovní obřad, který pro vás pořádáme už velmi dlouho. A těším se tedy ve 20 hodin na shledanou. |
