www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 17. 1. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 17. 1. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

15:38 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

17:29 – Proč je idealismus špatný? A jak se proti tomu bránit, jak to ovládnout?

22:07 – Proč uctívali kočky v Egyptě?

24:04 – Velmi se divím – proč tolik lidí věří falešným duchovním vůdcům a následuje je? Jak hledat v dnešním světě (v době Kalijugy) pravdivé duchovní nauky a mistry, světlo.

40:15 – Podstata dýchá jako celek, anebo jen její část (podobně jako u našeho těla)? Jednota a rozdělení, konečno a nekonečno, 4 fáze kmitání vesmíru, vdech a výdech Podstaty…

47:55 – Když říkáte, že je k pochopení druhého potřeba si uvědomit, že jsme někdy něco v minulosti udělali špatně, tak se počítá i v dětství?

50:51 – Je možné zhlédnout záznam přednášky o panu Zezulkovi? Bylo to zajímavé, pěkné.

51:14 – Co je to vlastně vědomí? Vznik prvé bytosti (jsem), proces vývoje, umělá inteligence, kvantové počítače, chápání veškerého života…

1:03:42 – Když člověk splyne s Podstatou, s Bohem, tak stále vnímá svoje vědomí („já jsem“, sebe) jako oddělenou složku? Rozumové a emoční myšlení, duchovní praktika…

1:10:26 – A co znamená pojem „není“ – prázdnota? Meditační zkušenost Tomáše Pfeiffera.

1:13:41 – Může pro mne mít nějaké důsledky modlitba ke svatému, který sešel z cesty?

1:16:02 – Rozloučení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin.


Přepis videa:

Přeji vám krásný den, začínáme s naší přednáškou Duchovní university Bytí a Společenství Josefa Zezulky. Budu odpovídat na to, co jste mi připravili jako podnět, a budu předkládat odpovědi, protože v tom hledání, v tom filosofování musí být svoboda. Ovšem ta svoboda jde všemi směry. V životě bych vám vědomě neříkal něco, co by mělo být manipulující nebo s čím bych já sám nemohl souhlasit, a tedy počítám za svoji svobodu vám dosažený stupeň poznání takto předávat, sdělit. Už proto, že mě k tomu vlastně vychoval a nasměroval můj učitel pan Josef Zezulka. Takže svoboda úvahy. Svoboda neznamená, že vy budete zasahovat do toho, co já tu povídám - a jinak než vzájemnou diskuzí - a tedy neznamená to, že budete cenzurovat nebo nějak jinak vlastně se domnívat, že já musím myslet jako vy, protože i já vlastně se nedomnívám, že vy musíte myslet jako já. Filosofie je hledání, je to hledání pravdy, a může jít různou cestou. Filosofie jde cestou rozumu - tedy rozumování - a může jít také cestou jinou. A Zezulka jako přinašeč je úžasný příklad toho, jak to tou druhou cestou může jít také. Tak pojďme k prvnímu vašemu podnětu.

 

DOTAZ: Proč je idealismus špatný, jak se proti tomu bránit, jak to ovládnout?

ODPOVĚĎ TP: No, to máte asi tak, jako kdybyste se zeptali, je špatné dýchat, a jak to mám ovládnout? A já bych vám musel odpovědět, že dýchat je přirozené. A každý, kdo by vám říkal, že dýchání je špatné, je blázen. A tak v různých dobách se vytvářejí různé -ismy. Většinou je to to, co komentujeme nerovnováhou, a tak i dnes můžeme najít vlastně odpůrce idealismu nebo naopak jejich opačnou stranu, a ono to bude vlastně o tom, že každá z těch stran, pokud vezme ty klapsy, ty problémy nebo ty průšvihy, které se stanou, no tak samozřejmě potom všichni mají dojem, že mají pravdu. Bude-li tu idealista, který bude idealistou nerovnovážným, pak to bude velmi zničující. Zničí nejenom sebe, ale může zničit i mnoho ostatních lidí. Bude mít ty nejlepší úmysly, bude chtít konat dobro, jen zapomene na nutnost jaksi uctění reálných možností, rovnováhy a tak dále. A tak nakonec může strhnout do špatných řekněmež konců mnoho lidí kolem sebe. Koneckonců podívejme se na idealismus těch minulých kulturu. Prakticky vždy se hledalo to, v čem je to lepší, v čem jsme významnější v čem... a tak dále, a potom následně z toho, že jsme lepší, že máme právo ty ostatní nějakým způsobem ničit, likvidovat a tak dále. V současné době vidíme velký nárůst společenské nepřizpůsobivosti nebo společenské řekněmež zavilosti - nebo jak to nazvat - kdy lidé jdou proti lidem, člověk proti člověku jen kvůli často malicherným důvodům. Chybí tam schopnost tedy přijmout toho druhého s tím, jaký je, protože i my jsme nějací - co si budeme povídat - a ti ostatní se s tím musí také vyrovnat. Čili, jestli vám někdo se snaží vsugerovat, že idealismus je špatný, pak je to špatná rada. Je to nutná podmínka lidského vývoje. Kdyby lidé nebyli idealisté, tak mnoho z věcí, které dnes ve vašem okolí se nachází, by nebyly, protože upřímně řečeno, mnohdy je to tak, že logicky, vědecky nebo rozumově vzato, ta vaše věc nemá nejmenší naději - a pak se ukáže, že to byla pravda. Takže zaplaťpámbu, že jsou tady lidé všech směrů. Jak ti, kteří jsou konzervativní, nechtějí nic nového, tak i ti, kteří chtějí jít dopředu a pracovat. Patří to ke světu. Každý z nich je stejně důležitý. Čili to, čemu byste se měli bránit, je patologický idealismus, který znamená, že nevidíte svět zcela reálně, že se dopouštíte jakýchsi faulů na svém osudu a tak dále, a to určitě půjde jedinou cestou - zlepšovat svoji schopnost inteligenční. To znamená úvaha a tak dále, schopnost vnímat realitu a činit z ní závěry, schopnost tvořivosti, logických úvah - jak už jsem říkal - a tak dále. Pakliže se na této cestě nacházíte, jste na nejlepší cestě se zbavit těchto extrémů. Na druhé straně bude člověk, který nechce mít žádný ideál, nechce se posunout v ničem, bojí se jakýchkoliv změn a tak dále a tak dále.

 

DOTAZ: Proč uctívali kočky v Egyptě?

ODPOVĚĎ TP: No, upřímně řečeno nevím, ale zkusím se nad tím aspoň trochu zamyslet. Bude to pravděpodobně proto, že jsme už v historii mnohokrát pozorovali, jak celkový vliv dané kultury a společnosti se promítá do všech oblastí, ať už je to věda, kultura, umění tedy a další, ale v neposlední řadě i to, co jíme, i to, co si jaksi oblibujeme. A tak například doba odstředivá se přiklání více k těm tvorům, kteří jsou vzdušní. Možná proto tady máme za rok nejvíc zabitých kuřat ve velkopěstírnách, protože v této době se člověk odklání od předchozích oblíbených tvorů - i když ne zcela, já vím, vepřové se jí pořád a to hovězí také - ale ta kuřata významně, významně posílila. No, nevím, nechtěl bych se mýlit, ale dost možná, že právě egyptskému vlivu svým způsobem vyhovovaly právě kočičky. Jsou mnohem více ohňové, tedy jak které samozřejmě, jsme různí lidé, jsme různí také tvorové, a tak vlastně Egypt jako doba typická pro ohnivou kulturu - tam vládlo to A, ten oheň - tak tomu odpovídala ta kočička možná lépe než ten dnešní pejsek. 

 

DOTAZ: Na poslední přednášce jste se zmínil o tom, kolik se v poslední době se vyrojilo falešných duchovních vůdců, kteří nemají se skutečnou duchovní naukou nic společného. (TP: No, nerad bych soudil, prosím pěkně, to ne, ale přesto to možná je realita - bez toho soudu.) Souhlasím s vámi a velmi se tomu divím, kolik lidí je poslouchá a podporuje. Každý člověk v sobě asi nemá ten správný maják.

TP: No, kdo z nás, viďte. Všichni se v něčem mýlíme - ale někdy víc, někdy méně. Ano, když jsme trošičku řekněmež schopni úvahy, skutečně se můžeme divit - s láskou ovšem - tomu, čemu všemu člověk je schopen věřit, co je schopen následovat, za co je schopen do konce bojovat jako za jedinou pravdu, a přitom již při nepatrném užití soudnosti je prostě naprosto jisté, že se jedná o tedy podivný názor. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Na konci Kalijugy je asi možno očekávat podvody všeho druhu. (TP: Ano, souhlas.) Vždycky jsem vyhledávala ty pravé duchovní nauky a že tu bude jednoho dne tolik lidí, kteří budou duchovno takhle očerňovat, to mě ve snu nenapadlo.

ODPOVĚĎ TP: Musíme být opatrní s tím soudem rozumíte? Musíme pochopit, že každý z nás jedná tam, kam dosáhne, ale je tu ještě druhá pravda a v tom bych řekl, že trochu pravdu máte, protože tam, kde je konáno s nejlepším úmyslem, s čistou myslí a užitím všech opravných prostředků - jako je tedy rozum i cit - tak tam je to v pořádku. Jakmile ale nastoupí zištnost, snaha obelhávat lidi, získávat něco, dostávat nějaké brebendy jako je sláva nebo podobně, no tak to už potom nemá omluvu v žádném případě. Je pravdou, že člověk často toho mnoho nového nevymyslí, a tak se opakují naučená schémata, slovní spojení a tak dále - trošku se od sebe odkoukává, abych tak řekl - a i podle toho se můžete orientovat, protože skutečný duchovní vůdce a mistr se vždy vyznačuje tím, že není papouškem jen názorů cizích, ale že má místo, odkud tu nauku vzal, protože byl v nějakém řekněmež poměru učení - pokud to není přinašeč, tak se všichni učí - a že vlastně se vyhýbá takovým těm klišé obecného ražení. To je, jako kdybychom na každou otázku tady řekli s úsměvem: "Ty nahoře to zařídí. Všechno je jen myšlenka a hotovo." No, to by bylo málo. Bylo by to velmi, velmi nedostatečné.

 

DOTAZ: Na internetu je ve velké míře neskutečná esoterická žumpa - až na výjimky. Kroutím nad tím hlavou.

ODPOVĚĎ TP: No, snažte se být kritická, ale opatrně, protože každá kritika v sobě vlastně obsahuje i toho čerta. Je velmi těžké nepodlehnout někdy těm řekněmež tak lákavým končinám. Podívejte, řekl bych to jinak. Na internetu je taková řekněmež studie našeho lidství, a aniž bychom se rozčilovali nebo pohoršovali, můžeme číst ty názory... Já tedy osobně většinou nečtu a neposlouchám. Mám svého učitele, s kterým jsem spojen, a tam probíhá ta komunikace, a to proto, že jsem ve svém případě - ale v žádném jiném, jen ve svém - naznal, že takto je to řekněmež nejvhodnější. Ta sociologická studie na tom internetu je svým způsobem cenná, protože člověk se zde vyjadřuje, a tak pomáhá mapovat vlastně sama sebe jako druh. Jako vždy je tu tento tvar. Čili nejvíce je těch, kteří jsou na počátku. Ještě se tu uplatňuje další vliv. Víte, my se vyvíjíme ve čtyřech fázích ve svém druhu. Když končíme první fázi a vstupujeme do druhé fáze vývojové, což není nikdy takhle, takhle, ale je to vlastně prolnutí, tak se nám začne dít něco, co do té doby jsme nepěstovali, co jsme neznali, a říká se tomu duchovní puberta. Tedy vlastně ti nejnižší - trošičku pokročilejší začínají vnímat ze světa ducha. Do té doby byli zcela hmotní. Neviděli vůbec nic nad své osobní pocity, své jástvím, své smyslové vnímání, a to byl celý jejich svět. A pak se začaly objevovat jiné možnosti, jiné zkušenosti. Jelikož je to poprvé, tak oni se domnívají, že jsou mistři světa. Jsou přitom jako v roli prvňáků v 1. třídě, ale oni se domnívají, že jsou mistři, a tak většinou začínají psát, začínají tvořit nějakou nauku či podobně, zakládat nějakou sektu, a je tady vždy příznačná jedna věc. Toho nového je tam pramálo. Je to jen zopakování starých myšlenek, někdy jen jinými slovy, zdánlivě tedy nově, ale ve skutečnosti jenom mlácení stokrát vymlácené slámy. Pro ně je to ale vrchol. Pro ty dobré, kteří chtějí jít v tom světle, je to vlastně něco úžasného. Je to to nejlepší. Jelikož nejsou soudní, kritičtí sami k sobě a dokonce ještě ani mnoho nemůžou být, protože ještě neznají, neví, nezažili, netuší, kam je vede oblast ducha. No, tak podléhají. A pak jsou ti, kteří podléhají jim a tak dále. Žumpa - to bych vyhradil pro případy, kdy někdo tyto stavy duchovního vývoje zneužívá. A zas - někdy se přesvědčí, že to dělá pro dobro, že to tak musí být a zdůvodní si to. Prostě to tak musí být. To je asi jako kdybych já v té biotronice neposlechl svého učitele Zezulku. On za celý život nikdy neřekl nikomu za léčbu o korunu. A kolikrát já jsem těsně po revoluci třeba slyšel: "Ale takhle to přece nemůže být." A tak bych si prý měl říct za hodinu tolik a tolik - konzultace... a tak dále. U nás v biotronice je to tak, že nekupujeme, tak neprodáváme. A to je železný zákon. Nikdy to jinak nebylo. Víte, co je to filosofie? To je cesta ke sjednocení. Vy musíte z něčeho být, z něčeho žít a tak dále. Máte na sebe navaleny nejrůznější povinnosti, úkoly - k tomu přijdete ani nevíte jak. Sedíte na smíchovském bytě Zezulkově a tam vám jenoho dne řekne: "Tak, Tomáši, teď vám naši společnou věc předávám. Budete dále pečovat o nemocné, léčbu, budete pečovat o duchovní filosofii. Povedete to teď tu biotroniku dál." No, to je velmi nebezpečné, protože to znamená strašně moc. Vlastně vám to převrátí život - doslova. No, vidíte... a najednou máte povinností, až Bůh chraň. Už to není o vás, už to není jen o vašem životě - ten už nemá takový význam jako míval. Doba má takové duchovní mistry a vůdce, jaká je. A není-li tu snaha po světlu, po zlepšení, tak logicky nelze očekávat okamžitou nápravu. Jistě platí tady základní zákony osudu, ať kdokoliv pracuje, pracuje ve zlu, ať si to zdůvodní jakkoliv, vždy to špatně dopadne. Tedy špatně - dobře. On je veden k tomu, aby pochopil - což je dobře. Takovéto lidství, takové to "h" - to nebylo neslušné. To je takové to "he" - tak to k nám taky trochu patří. Ale jakmile společnost a lidé rezignují a opustí to jediné, co je může zachránit - protože oni jsou většinou "h"- tak to je potom průšvih. Kalijuga je jedna z takových dob. Světlo se vzdálilo a jen v dálce hoří malá svíčka. Z té populace, kdo by si dělal starosti, vždyť všechno zvládneme, uděláme, vytvoříme, zpracujeme. My na to máme. A přitom každý krok, který uděláme v takovém případě, je katastrofa. No, tak máte to štěstí, že zažíváte konec tohoto období i s tím, že můžete pozorovat důsledky tohoto procesu odklonu od Boha, světla - a teď, co je to příklon k Bohu? Protože máte mnoho špatných zkušeností, které převládají, a když se řekne tato věta, tak to pro mnohé zní až skoro neslušně, protože oni si představí v této souvislosti exces, tedy snaha ovládat, využívat, vykořisťovat, manipulovat, indoktrinovat či nějak jinak. Přitom to má pravý opak ve svém významu. Je to nejvyšší svoboda, protože dostáváte na své cestě pomoc od duchovního bratrstva, které stojí vysoko nad vámi - v celém vesmíru jsme. Ta pomoc je zadarmo, víte? To není prodávání informací, vlastnění informací či podobné lidské příběhy. No, takže Kalijuga. Je to velká škola. A ten váš dotaz vlastně trochu rezonuje s tím, že to je škola, protože si stěžujete a říkáte, jak jsou všichni... a tak dále. Jsme lidé. Nebudeme se tvářit, že nejsme lidé. A nejsme nic jiného než lidé, obyčejní lidé, a přesto tady je ta podmínka, že to má být vědomá snaha jít k tomu světlu, protože v opačném případě si vyrábíte utrpení, životní útrapy a nakonec i smrt. Není důležité, že vy jste nevymysleli nějaký technický způsob řešení například, který je úžasný, ale je důležité, že vaše plíce, vnitřní orgány právě teď musí s těmito důsledky bojovat. No, dalo by se hodně dlouho mluvit. Je to lákavé. V téhle chvíli v našem světě je pramálo věcí, které jsou v pořádku, a za tím vším je odklon od moudrosti. Člověk v sebestředném zaujetí království rozumu zapomněl, že rovnice má své členy i svůj výsledek, a tak středobodem jeho rovnic se stal on sám. Já, já, já, já, já - jenom pro mě. Všechno mi musí sloužit. No, to máte, jako když jdete do krámu. Napřed mají plné regály, a když vás bude hodně, tak tam za chvíli nebude skoro nic. Vykoupíte to. Tak jsme vykoupili velmi rozumně a obchodně už celou tuto Zem. No, a jde se dál. Přijde změna postupná, kultury se přemění, a bude tu další kulturní okruh, který na těch minulých zkušenostech půjde dál.

 

DOTAZ: Je to zatím zbytečné a velmi předčasné, vím to, ale přesto mě to napadlo. Podstata dýchá jako celek, anebo jen její část - podobně jako u našeho těla? Pokud po lidsky řečeno dýchají neprojevené plíce Podstaty a jejím produktem jednotlivých vdechů a výdechů je projevené Tvůrčí dílo, pak v neprojevené části funguje jakýsi mozek, který vše koordinuje? Vím, že budu srovnávat nesrovnatelné a srovnávat neprojevené a projevené nelze, ale nevím, jak se na to jinak zeptat.

ODPOVĚĎ TP: Předmět vaší otázky není vůbec důležitý, protože vy v podstatě řešíte jinou věc. Vy řešíte své pochopení nekonečna. To je poměrně abstraktní výraz, viďte, nekonečno. Takže ne-konečno. Není zde žádný začátek ani konec. A tak, jak ta projevená část, která vzniká dělením té neprojevené části, tak i ta neprojevená část jsou stále tímtéž, v jednotě. Nic nebylo, nic nebude. Toto je velmi pro mnoho nepochopitelná filosofická otázka. Já tomu rozumím. V této chvíli si možná řeknete, co to tady ten Pfeiffer povídá, vždyť je to nesmysl, je to na hlavu. Je to blázen. No, dost možná. A dost možná, že jen potřebujete trochu času a životní zkušenosti, než začnete tyto myšlenky vnímat daleko reálněji. Zaprvé tam, kde je absolutní všeobsažnost, nemůže být něco, co by nebylo. Nelze tedy v nekonečnu nacházet nějakou část, která není jeho samozřejmou částí, a to i v případě třeba toho vesmíru, který my pozorujeme a obýváme a který se pokoušíme pochopit. Blíží se doba, kdy astronomové pochopí, že vesmír kmitá. Jeho forma kvadrupolně osciluje mezi čtyřmi stavy - mezi plazmou, žárem, pevnou hmotou a chladem. Čili vesmír se rozžhavuje a chladne, rozchází a koncentruje kolem center, která později vnímáme jako planety. Tato centra dál žijí svým životem a pozorujeme zde úžasné děje černých děr, různých jiných obrovských jaksi vesmírných procesů, které mají jako celek svůj smysl, na který zatím astronomie nedohlédla. Jak budeme vyspívat, budeme stále více chápat tu geniální jednotu, kdy vše z těch částí, ať už atomu nebo vesmíru, je na svém místě, a to na přesném místě, kde má být. Nic z toho není náhoda. Je to ucelená myšlenka, která má jen svoji podobu statickou bez projevení i v projevení, a je vlastně tímtéž. Jediný rozdíl je, že tato myšlenka, která byla stejná před projevením, se nyní rozvinula do prostoročasu a v tom prostoročasu dál prožívá svůj život ve svých kmitech, aby jednou zase v jiném čase byla vdechnuta do části nekonečné, aby vzápětí došlo opět k výdechu čili i vesmíry kmitají ve velkém cyklu. Jsou to obrovské časové cykly, lidsky nepochopitelné, ale to nevadí. Jak se bude rozšiřovat lidský duch, bude nacházet cestu k pochopení těchto dějů. Tedy celý vesmír i celé nevědomí je vědomé. Je zde řád. Hmota je myšlenka, duch je myšlenka i energie je myšlenka - nikoliv ovšem lidská. Je to struktura, která se v nekonečném přelévání stavů projevuje buďto pozorovateli anebo sjednocenému. Oboje části musí být. Nekonečno by nebylo úplné, kdyby bylo jen v části pozorované - čili pozorované bytostné vnímání. Zároveň by ale nebylo kompletní, kdyby neobsahovalo i svoji nekonečnou bezčasovou a bezrozměrnou část. Zároveň by bylo podivné, kdyby obě dvě ty části nebyly jakoby - to je teďka těžké - vnímatelné, ale to je špatně. I tak snad rozumíte. Čili, jak část hmotná může být a je procházena bytostným vědomím, tak i část nekonečná je přibližována a procházena bytostným vědomím rovněž - jen pokaždé trochu jinak. Skutečně se zdá, že srovnávat prostoročas, náš vesmír a Boha otce - tedy Podstatu - se nedá. A je to hluboký omyl. Je to jedno a totéž. Podívejte se na první molekulu nebo věc kolem sebe - uvidíte Boha, Boha projeveného. Podívejte se na kterýkoliv z přírodních zákonů, který zde je, a studujete myšlenku Boží v projeveném Tvůrčím díle.

 

DOTAZ: Když říkáte, že je k pochopení druhého si uvědomit, že jsme někdy něco v minulosti udělali špatně, tak se počítá i v dětství?

ODPOVĚĎ TP: To máte tak. V podstatě do puberty jste více pod vlivem rodiny, výchovy a tak dále. Je to jakási přípravka. Nejprve jste narozeni, pak se učíte mluvit, pak se učíte běhat za balónem, skákat a mnoho jiných věcí, a pak přijde čas vašeho osamostatnění, že se někdy až násilně zbavíte rodiny, protože ten otec a maminka to jsou přece hlupáci. Vy jste daleko chytřejší - protože se musíte osamostatnit. Po té pubertě začínáte žít za své. Tam se projevíte, kdo jste. Do té puberty je ten vliv omezující - toho okolí, často k těmto projevům. Po pubertě se krystalizuje osud - i když samozřejmě chápu, ono někdy je vidět už ty osobnostní rysy... Vždy jsou vidět už velmi záhy, ale přece jenom. To skutečné nastavení odpovědnosti v životě... Proto vám třeba i soudní systém mluví o tom, že nezletilec má jinou trestní odpovědnost než zletilec, a je to vlastně jen nakopírování toho, o čem tu mluvím. Takže ano. I v dětství se můžeme dopustit velmi rozdílných činů, ale jejich váha stoupá s tou vědomostí. Čili později jste už více odpovědni. Pak se z té puberty proberete, jde-li všecko v pořádku, začnete rozvíjet osobnost člověka. A když je to hodně v pořádku, tak je to nádherná rostlinka - kvetoucí, každý rok sílící, každou zkušeností sílící. A když je to jinak, tak se to holt musí spravit.

 

DOTAZ: Je možno zhlédnout záznam přednášky o panu Zezulkovi? Bylo to zajímavé a pěkné. Byl to hezký dárek k Ježíšku.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to můžete, protože už ten záznam je na Biovidu čili na TV Biovid. V této televizi to můžete zhlédnout - kdykoliv. (záznam zde)

 

DOTAZ: Co je to vlastně vědomí?

ODPOVĚĎ TP: No, muška jenom zlatá. Technokrati se domnívají, že lze vědomí naprogramovat. Vychází z toho, že když popíší způsoby reakcí a vlastností a vtělí je do programu, že vytvoří totéž, co je vědomí. To je hluboký omyl. Vědomí je to, čemu se říká někdy duše, a duch je to, co je silovým nástrojem. Pak je tady hmota, jistě. Vědomí se neváže na hmotu tak, jak z běžné zkušenosti víte. Bylo tisíc a jednou dokázáno, že vědomí žijícího člověka se může oddělit od těla, pozorovat věci, které jsou často velmi vzdálené, a pak se vrátit k tělu a popsat to, co zde to vědomí zažilo. Přesto, že uši, nos, zuby, oči a všechno ostatní zůstaly s tělem, tedy vlastně to vědomí by podle té tvrdé materiální teorie nemělo čím vnímat, přesto vnímalo a často lépe než za přítomnosti smyslových orgánů. Kdyby byl člověk inteligentní, což není, dokázal by tyto zkušenosti využít ve svém vzdělání, ve své nauce, a tak posunout o velký řád - tak jak to řekl Einstein, že v čase až lidé se začnou věnovat tomu a tomu, že udělají největší pokrok v historii vědy. Je to pravda. Pokud sami sobě zakážete a vymezíte předmět vašeho zkoumání a metodu do určitých rovin, zároveň tím toto zkoumání tuto vědu omezíte. Vedle prospěchu - to znamená zlepšení přesnosti a tak dále - zároveň nastavíte hranice, které omezí to, až kam můžete dojít. Vědomí tedy vzniklo před miliardami, miliony let jako prvé prostoupení hmoty anorganické a anorganického ducha. Byl to zákonitý proces, který spojil i jejich silové projevy. Vznikla tedy prvá bytost se svým pojmem "Já jsem". Na počátku je to přesný opačný vjem "jsem" v opozitu k Božímu "jsem", a tak byl nastoupen proces vývoje, kdy se "jsem" stále více rozšiřovalo ve svých dovednostech, zkušenostech a později i duchovním rozměru. Na konci této cesty je "jsem", které je vším v plném nekonečném spojení a lásce. To je Bůh. Je tím zároveň, je i objektem, je i zdrojem, je vším. Vědomí tedy se v průběhu věků vyvíjí a je to pořád pojem "jsem", nikoliv programovaný, ale skutečný, reálný, základní. Aby došlo k tomu, co popsal Čapek a po čem stejně jako v Čapkově utopii mnozí tak touží, tedy po zničení lidstva - RUR. Vzpomeňte na ty konce v té jeho hře, jak lidstvo je decimováno. K tomu musí být další podmínky, které můžeme zkoumat ve filosofii. Je to zákonitý proces. Pokud půjdeme touto cestou, cestou zla, budeme nakonec hrobaři vlastního druhu. Ale aby se tak mohlo stát, musí se objevit soubor vědomostí, které přiblíží tento třeba silikonový nebo jiný produkt té složitosti biologické struktury. Donedávna se žádný z počítačů nemohl rovnat tomu, co má každý z vás ve své hlavě, i když to tak někdy nevypadá, já chápu. S rozvojem kvantových počítačů je možné uvažovat o překročení hranice. Svým způsobem tato hranice může být překročena jak silou prolomení - tedy výpočetní výkon a tak dále, kvantové jevy, anebo druhý způsob je silou mnohosti, tedy propojení sítí, které znásobí výpočetní výkon do té podoby, kdy bude tato brána prolomena. Bylo by to na dlouhé povídání - možná na celou knihu, protože jako ve všem, co se děje, nic se neděje náhodně. Ve všem je logika, řád, což ovšem neznamená, že je správné stát se hrobařem vlastního druhu. Soutěživá společnost, která vidí cíl v úspěšnosti, rychlosti a tak dále, nechápe, že samotná podstata jejich idejí a motivací je zrůdná. Dokonce se paradoxně dá říct, že ta řekněmež kvalita těch idejí se vždy pozná v tom, jak zacházíte s těmi slabými - počínaje školou. Jestliže váš spolužák je s prominutím tupý na matematiku, tak to je jeho stav, ale vy se vyjádříte. Buďto si z něj děláte legraci nebo ještě hůř, a tím ukazujete, kdo jste. Čili má to být více schopno lásky to lidské pokolení, lásky, která chápe i omezení a slabost, protože i Ti z vás, kteří jsou geniální v této době a řekněmež na vrcholu svých oborů, jsou s prominutím dementi jen o vývojový skok dál, protože to, co chápou nyní oni, ti, kteří stojí v tom vývoji dál, mají za primitivní a samozřejmé. Ovšem pro náš druh je to vrchol - těžko pochopitelný často atd. Vědomí je vlastně nutný důsledek struktury architektury Boho-vesmíru. Musí být v těchto dvou formách, aby se rozevřela možnost trvalé existence. Kdyby kterákoliv z těchto částí, ať už vědomí nejvyšší Boží, nebo vědomí bytostné od poslední žížaly, nebylo, tak ten útvar, který vnímáte nemůže existovat - minimálně v té podobě, jak ji vidíme. Nevím, jestli je to k pochopení. Čili dokonce i ten mongoloid, který si neumí zavázat ani botu, je pro vás důležitý. On je vámi. I to nejhloupější zvíře... Jak to říkal pes Fík: "Slepičky jsou hloupé." - nebo už si nevzpomínám - v té pohádce. No, a tak dále. Možná schopnost sžít se se světem a potřebami těch, kteří s námi žijí, ať je to pes, kočka nebo další tvor, pochopit v tom přiblížení jejich svět, starosti jako zcela řádné, podstatné, důležité pro všechny. No, tak to je. Kdyby byli všichni jenom chytří, jak by se to poznalo, kdyby tu nebyli ti hloupí, rozumíte? Vždycky je tu dualita, dvojnost. A to vědomí s tím velmi souvisí, protože základní vědomí je stále stejné - "jsem". A to "jsem" je provázeno nebo nabaleno nejrůznějšími přívlastky. Vy se něčím cítíte, někým být a tak dále, ale ve skutečnosti jste pouze "jsem" - ať už jste bakterie, máte úplně stejné "jsem" jako rododendron nebo jako krtek nebo pejsek, kočička nebo jako člověk. Jde jen o formu rozšíření tohoto vědomí - to jistě ano, ale samotný vjem existence je stále stejný. Pak je tu ten význam toho naplnění toho "jsem". Ano, to už potom je vývojová věc.

 

DOTAZ: Dobrý den, mohu se vás zeptat, když člověk splyne s Podstatou, s Bohem tak stále vnímá svoje vědomí "Já jsem", sebe jako oddělenou složku?

ODPOVĚĎ TP: To přece ne, to byl protimluv. Čili ještě jinak. Totéž, co je splývání s Bohem, se vám děje už i dávno předtím - jen v určitém rozmezí. Podívejte na třeba toho mnohokrát zmiňovaného hmotaře. Jeho vědomí je seskupeno kolem jeho samého. Vnímá aktivně svoje potřeby, vnímá aktivně tu realitu, na kterou přísahá a tak dále. A pak, je-li vyšším člověkem, už najednou začne vnímat, že mu něco říká rostlina, když kolem ní jde, nebo začne vnímat stavy ostatních lidí - třeba, nebo pozná, kdy je pejsek naštvaný nebo ne. A to znamená, že jeho vědomí překračuje tu jeho doposud obruč toho jájismu, která byla přirozená, protože on víc nemohl. Byl to stav. Naopak se zde velmi zajímal o okolí, prostě byl jím ohromen a tak dále, ohromován. No, a tak i v našem lidském rozměru tohoto druhu, nás lidí, vidíme, jak se vědomí mění. A to jenom takovýhle kousek na cestě života, nepatrný. Vy se mě ptáte na konec. Čili ano, "jste", úplně stejně, jen "jste" vším bez jakéhokoliv omezení, každou dobou, každou vteřinou, každou hmotou, každou planetou, každým atomem, vším - úplně naprosto bez výjimky vším, co je, a to nejenom ve smyslu vesmíru, ale zároveň i té druhé strany čili Podstaty, Boha. Je to lidsky nepopsatelný stav. My lidé jsme zvyklí na kauzální řešení, to znamená postupné - přibalování nějakých zkušeností a tak dále. A z tohohle pohledu je naprosto nepochopitelné, jak by toto šlo zrealizovat. Jenomže zákony čtvrtého rozměru - což jsou ty zákony Boží - jsou jiné než ty třírozměrné a ty dvourozměrné jsou jiné než ty třírozměrné samozřejmě. A tak se najednou ta matematická podoba a jiná podoba reality začíná měnit, takže to není sčítání - to zažíváme dnes - lidský rozum zkoumá svět, vyrábí miliony a miliony zkušeností, miliardy. A ty miliardy pokud nejsou doplněny ještě něčím, nevedou zcela přímočaře k poznání, protože máte stále více otázek a stále méně odpovědí. Je to logický vývoj. Čím víc chápete z toho světa, který zde je... Když jste v první rovině tak tu vidíte dřevo a třeba kov. Když jste v dalších rovinách začínáte sledovat jejich kvalitu vnější, pak vnitřní, pak složení, pak atomy, z kterých se skládají, a dál a dál a dál. A tak přibývá informací o tom, co tu máme. To je cesta rozumu, ale syntéza - tedy sjednocení v pochopení - vyžaduje jak cestu rozumu, tak cestu emočního myšlení. Právě proto, že rozum násobí množství informací, které musíte zpracovat, ale zároveň stejnou měrou nepřispívá ke schopnosti je zprocesovat. Proto doména čtvrtého rozměru a nekonečna se vždy týkala duchovních praktik, protože vy nemůžete pracovat na svých orgánech smyslových, musíte pracovat na svém vědomí - musíte se tedy přiblížit tomu, co chcete poznávat, což tímto mozkem a tímto okem a uchem a tak dále, je možné do stupně, který je dán vašemu druhu, ale dále ne. ... vodíku a kyslíku do válcovitých nádrží, abyste za velkého řevu a porušení obalu Země vystoupili nad její povrch, ve vesmírném měřítku jen nepatrně. Přitom ale je tu i mnoho dalších možností. Takže jdeme dál. Už to bude za chvilku naplněno - ta dnešní přednáška.

 

DOTAZ: A co znamená pojem "není"? Prázdnota?

ODPOVĚĎ TP: V žádném smyslu. Prázdnota ve smyslu vašeho smyslového vjemu, ale v tom, co není je vše. Kdysi jsem po roční meditaci vystoupil z těla, pak jsem se oddělil od těla zcela. Pak mé vědomí prošlo do stavu, kdy jakoby opustilo všechno známé. Najednou byl stav, který byl něčím jako, nevím, bezrozměrná koule. A v tom ničem, kde nebylo absolutně nic ze smyslového vjemu - nahoře nebylo světlo, tma a tak dále, nebylo absolutně nic - byl silný vjem všeho. V tom nic bylo vše, co si jen umíte představit. Je to jako vějíř. Když vějíř sklapnete, tak jakoby není, anebo ho rozložíte a najednou je vidět - jak ten paví chvost. No, takže tak bylo ukazováno jistě na nízké úrovni, jak to je s tím "není". Pokud to člověk chce hodnotit rozumem, nemá to řešení. Prostě to nejde. Tudy cesta nevede. 

 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jak si to všechno vlastně vědomě představit? 

ODPOVĚĎ TP: Jak si to chcete proboha představit, když vaše zkušenost je zkušenost tvora, který je přesně uprostřed vývoje života. Nejnižší člověk ještě, první člověk, muž z prvního století. I v té snaze si to představit je jasně vyjádřeno naše vlastně omezení, naše nepochopení. Je to vidět z mnoha otázek, které si klademe. Nejsme ještě schopni překročit hranici mezi tří a čtyřrozměrným světem, a tak všechno chceme násilím vnímat a chápat tím, co se nám osvědčilo v té naší třírozměrné realitě. To samozřejmě vždy není možné.

 

DOTAZ: Ptáte se na to, když je někdo svatý, a vy se k němu modlíte a třeba sešel z cesty a tak dále.

ODPOVĚĎ TP: Nebojte se, jste chráněni. Záleží, ke komu se modlíte. Není-li tam vědomá cesta ke zlu... To máte tak. Zas je to omezení časem a prostorem. Ve skutečnosti všichni ti, kteří jsou, byli a budou, nakonec dojdou do cíle. Mohl byste položit otázku i jinak - dnes se modlíte ke svatému, který má za sebou svoji životní cestu, miliony životů. Ne všechny byly dobré. Takže vy se nemodlíte k tomu, kdy se choval jako loupežník, zbojník, vrah - než ho ten život a osud dovedl do duchovní podoby bytosti. Vy se modlíte k tomu již vyzrálému. Tak to funguje i naopak. Je tu i ochrana. Každé dítě - svým způsobem člověk je dítě, protože je to první lidský tvor, který již není zvířetem - každé dítě potřebuje dohled dospělých. Takový dohled tu je. Až dospějeme jako životní druh - nevím, v kolika lidských druzích - začneme být sami těmi, kteří bdí nad životem a vedou tento život ke světlu. Ale to už bude zase jiné povídání.

Tak ať se vám všem v životech daří, ať nacházíte to, co potřebujete, a za nějakou chvíli se můžeme vidět při našem společném duchovním obřadu ve dvacet hodin, tedy dnes ve dvacet hodin. Na shledanou. Děkuji vám za pozornost.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies