 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 17. 3. 2023Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Přepis videa:Dobrý den, vítám vás všechny. Tak, je tu náš páteční čas, tak jako vždy, víte, co řeknu - předložím názor, vy sami máte svobodnou vůli a uděláte si vlastní a... Dobře. (TP: Tohle je dotaz.)
DOTAZ: Procházím velkým sálem plným různých řečníků a hloučků posluchačů. Vždy, když kolem nich procházím, volají: "Pojďte ke mně, řeknu vám pravdu." Když u nějakého zaslechnu, co mi imponuje, zastavím se. Po chvíli vždy ale zjistím, že s řečníkem nemohu souhlasit a jdu dál. Najednou slyším jednoho, jak říká: "Ptáte-li se, řeknu vám svůj názor." Mluví o tom, jak je možné skutečnost účinně hledat, a občas přidá nějaký příklad pro lepší pochopení. Občas ale zaslechnu i výkřiky sousedního řečníka, který jakoby mluví o stejném, ale namísto metody chrlí dál divná tvrzení. Je zjevné že se jen snaží přiživit na tom, co odposlouchal. Po chvíli ale začne útočit na řečníka, kterého právě poslouchám. Křičí: "Lže, copak neslyšíte, jak lže? Před chvílí říkal jiný příklad." A náhle vidím, jak někteří lidé v sále začínají slova křiklouna brát vážně. Některé to odradí a jiní se dokonce proti našemu řečníkovi začínají stavět. A dotaz - co všechno je potřeba vzít v úvahu z pozice tohoto posluchače? Jak na hledání přiměřené obrany napadeného řečníka, včetně jeho přínosu? Jakákoliv následná argumentace bude velmi pravděpodobně vzápětí zkreslena, zneužita. Navíc v dnešní době případné útoky ani nemívají formu přímé řeči ale, na kterou by bylo možné bezprostředně reagovat. ODPOVĚĎ TP: No - bylo, jest a bude. Toto je přece obvyklá rovina lidské společnosti. A v podstatě vždy tu máte ty, kteří tvoří, a ty, kteří boří. A ti, kteří boří, se snaží vždycky přiživit na těch tvůrcích. A to vždy s vlastními egoistickými zájmy, i když je často maskují ještě lépe než ti, kteří jsou ti tvůrci. Rozumíte? Je to proto, že oni vlastně pracují z toho pohledu své jakoby postranní myšlenky, čili se snaží ty lidi manipulovat, dostávat je do nějaké roviny, která se řekněmež některým může zdát, protože - nedělejme si příliš velké iluze - člověk není příliš schopen porovnat nějaké tvrzení nebo něco jiného, protože my lidé, za poslední historii tisíciletou, nalítli už tisíckrát nejrůznějším hlasatelům, kteří se pokoušeli, nikoliv pro naše dobro, ale pro manipulaci, zaujmout naši mysl. No a to vlastně dává i jisté varování. Vždycky najdete někoho, kdo bude myslet tak, někoho kdo tak, někoho, kdo jinak. To je prostě přirozené. Podívejte se - když o vás někdo řekne, že jste zločinec, no tak určitá část lidí začne uvažovat, zdali nejste zločinec, i když k tomu nebudou vůbec žádné důvody, anebo ty důvody budou zkreslené. Tak to funguje. Tak se dělá vlastně i veřejné mínění. Čili stačí mnohdy na někoho nakydat určité množství hnoje a on ten hnůj už potom pracuje sám. Je v něm teplíčko, že? A takto lidé zabili třeba Ježíše. Úplně stejně. Byl to naprosto dokonalý zrod, naprosto dokonalá filosofie, všecko v pořádku. Nebo co Mojžíš, Abrahám? A jak to dopadlo?! No přece ho ukřižovali, zabili a ryčeli štěstím a radostí na tom náměstí, že ten prostě "rušitel" bude zabit. Ten dav řval: "Ukřižuj, ukřižuj!" Byli nadšení, doslova. A to ještě nadšení pro popravu, kterou dělá jiný okupant, který je vlastně použit a zneužit vůči Ježíšovi ve jménu tedy těch farizejů a těch, kteří nebyli schopni dát pravdu v jeho stupni. Ale tak to bylo i za minulých. Podívejte se, jak práskne s tím, s těma deskama o zem, a jak tam jaksi řádí Kaifáš a jak se za pár dnů ti lidé vrátí ke zlatému teleti. To je přesně totéž. Oni viděli zázraky, viděli nesporné důkazy, ale bylo to k něčemu? Přece vůbec ne. Velká část se jich vrátila k tomu, co znali, ale co bylo chybné a co ten přinašeč přišel opravit. Takže zlaté tele, no. A jak to bylo ještě dřív? No, co si budeme povídat. A ještě dřív a ještě a ještě? Pokaždé to bylo tak trochu stejné, ale záleželo na dobových vlivech, které byly. Ježíš to měl nejtěžší, protože byl konec Platónského roku, čili zima, duchovní zima, a tedy byl zavražděn. Ti, kteří byli před ním, to také neměli lehké, a vlastně dokonce všech těch šest posledních - už když se začala naklánět ta doba - to mělo velmi, velmi těžké. Bylo tam období toho jara a léta, no, tak to bylo o něco lepší. Takže bránit a útočit a tak dále? Podívejte se, jak se to říká? Proti vyřčené pomluvě není obrany. Prostě je vyřknuta, pak už záleží na vaší etice, na vaší logice, na vaší schopnosti myslet, jestli se necháte těmito často utrhačnými myšlenkami jaksi obhmouřit, nebo zda nikoliv. Samozřejmě do toho patří apriori neodmítání, ale chápání vlastně reálného stavu. Většinou ti farizeové vždycky se nemohou ani v nejmenším rovnat se zdrojem, který kopírují. A tak se vyžívají v nejrůznějších podrobnostech, detailnostech jakoby výkladu, je tam hodně rozumu, ale není tam nic podstatného. Čili jsou vlastně něco jako planý keř. No a záleží na tom, jak tato doba nebo minulá doba nebo jiná doba měla nastavena ty, jak bych řekl, vlivové komplexy, které buďto tuto věc dokáží nadlehčit, anebo naopak úplně srazit až na zem. Čili každý si udělá vlastní názor, ale každý za něj platí. Ten, kdo druhého obviní neprávem ve své mysli jen proto, že mu tady někdo něco našeptává, ten na tom není příliš dobře, protože vytvořil reálné zlo, ke kterému byl vyprovokován sice temnotou - já nevím třeba tohleto se těžko říká, ale když Zezulka odcházel, tak jednak teda řekl, že teda to předává a tak dále, a taky řekl: "No, Tomáši nebudete to mít lehké, ale vězte - buďte pevný - kdykoliv proti vám někdo půjde, je to černota. Bez výjimky. A tak jsem se nestaral. Kdykoliv někdo takové něco dělá, no tak si vzpomenu na toho svého učitele - a on měl vždycky pravdu, úplně vždy. Takže není se vlastně dál o čem bavit. Kdo chce černého "najíst", "nají" se černého. Kdo se chce "najíst" světla, "nají" se světla. Je to svobodná vůle. Je jisté, že obé nese svoje ovoce. Světlo světlo. Černota temnotu. Ale to tak bylo, jest a bude.
DOTAZ: Od začátku covidu sleduji vaše působení a je to pro mě posila a slavnostní zakončení pracovní části dne. Napřed jsem tento duchovní obřad sledovala na stránkách DUB a nyní na YouTube. Tam je vidět, kolik stovek nás je. Jako poděkování vždycky kliknu palec nahoru. Jen mě trochu mrzí, že počet těchto palců je nižší než sledovanost. Tak moc děkuji i takto. ODPOVĚĎ TP: No, já rozhodně nebudu ten, který vám bude předepisovat, jestli máte klikat nebo nemáte klikat ty - jak se tomu říká? - lajky, ano. Lajky. To je zcela vaše svobodná vůle. A ostatně ani ten obřad není dělán proto, abyste jej nějak platili nebo... a tak dále. To prostě buďto uděláte, nebo neuděláte. A jaksi je to něco... Kdo takto činí, nečeká vděčnost, víte? Neviděl jsem to ani u Zezulky a snažím se to nevidět ani u sebe. Protože jakmile byste očekávali vděčnost, bylo by to vlastně špatně, nebylo by to čisté, bylo by to "něco za něco". Tak pojďme dál.
DOTAZ: Je při nádorovém onemocnění nutné dodržovat ovocno-zeleninovou dietu? ODPOVĚĎ TP: No, to se zeptejte toho, kdo to hlásá. Já to rozhodně nejsem. Ani Zezulka. A jestli se mě ptáte, je-li to vhodné? No, do určité míry ano, určitě. Pokud dokáže ta dieta jaksi sanovat ten organismus, tak ano. Protože pokud je to nejlépe v kvalitě bio, což je drahé, tak vám to nepřináší moc těch výdobytků "moderní" doby. Jsme "moderní", víte? Toto je věda rozumu, doba rozumu, no, doba vědy. No tak holt některý plod, třeba kiwi, je kyselý, některý je sladký a tak dále. Nemusíte mít ani laboratoř. To je jistě subjektivní a naprosto nesprávné, že? Nejlepší jsou manipulované, chemií nacpané potraviny - tak se nám to někteří snaží představit. Ale my s tím nesouhlasíme, někteří. U té rakoviny je nejdůležitější, aby tam nebyly ty nejtěžší kancerogeny. Tedy samozřejmě pyretické, tepelně vznikající deriváty základní látky - ať už jsou to akrylamidy u škrobovin nebo ať už jsou to kouřové splodiny, které tady jsou velmi nebezpečné, nebo další, ať už jsou to některé benzoany nebo jinak. Takže je to věc Zezulkovy diety a tu najdete na internetu.
DOTAZ: Jak se lze přihlásit k biotronickému duchovnímu působení? ODPOVĚĎ TP: To už teď, dneska určitě ne, protože jsme před Řípem, toto je myslím poslední přednáška vůbec a teď nás čeká skoro 14 dní přípravy. Tady bude ta slavnost, tak to všechno musíme připravit, je to mnoho práce. A ještě v dalších dnech je poměrně plno. Takže až tedy budeme někdy v dubnu nebo v květnu, tak tam by to bylo možné.
DOTAZ: Lze z dat narození poznat, zda se k sobě hodíme, aby být kladnou složkou Tvůrčího díla nebylo příliš obtížné? ODPOVĚĎ TP: Abyste se moc nehádali, myslíte? No, poznat to do určité míry je, akorát byste museli uvést celé datum, což jste neudělali, a kdybyste ho uvedli, tak já bych to asi neodpovídal, protože bych to nechal na Boží vůli. A tak si ty čumáčky svobodně... no... a třeba ne, třeba to bude dobře, nikdy nevíte. Když už se mě takhle ptáte, jistěže tam jsou vazby. Ano, samozřejmě. Jsou vytvářeny. Jistěže ty osobnosti nemusí být úplně stejné, spíš ne. A taky by to byla otrava, viďte, kdybychom byli úplně stejní. A jistěže vám život připraví překážkovou dráhu, v které se buďto osvědčíte, nebo ne. To záleží na vás. Ono totiž ani tak nezáleží na tom jak, s čím vstupujete, ale jak s tím, co máte, pracujete. Kdokoliv může kterýkoliv z osudů prožít lépe nebo hůře. A to je právě to - my naštěstí vstupujeme většinou do svazku ještě mladí a nezkušení. Je to tak? Jinak by lidstvo vyhynulo, pravděpodobně.:) Ale ono se to v podstatě tak koná i tím, že ta společnost a kultura vlastně se tomu příliš nevěnuje. Ale zase - jak to udělat, aby to nebylo předpisem, aby to nebylo "mustování", ale aby to bylo k prospěchu? To je složité. Protože vy musíte nechat pracovat Osud. Co když potřebujete toho strašnýho chlapa ve svém osudu, protože se něco máte naučit? (Nebo naopak.) A když to odstraníte, tak vlastně přijdete o jednu učební lekci. Daleko lepší je se s tím strašným chlapem sjednotit k dobru a k jaksi lepšímu soužití. No, takže nevím, asi bych neodpovídal víc.
DOTAZ: Pro odlehčení i poučení příhoda. (TP: No tak sem s ní.) Stařičký profesor, 90 let, (TP:podivte), v Lékařské fakultě Univerzity Karlovy přednášel studentům výživu: "Člověk je z opice a má jíst to, co opice." Studenti se zasmáli a mnohým zůstalo toto poučení do života. ODPOVĚĎ TP: Hm, ano. My máme zvláštní stav - to, co je navrchu, ta "karoserie", ta je přece jasná - vědecké poznání založené na důkazech a tak dále. A když se podíváme do reálného života, tak to někdy způsobuje stavy, kdy třeba výzkumník nemůže publikovat svůj výzkum, protože v zásadě popírá dosavadní teorii. Měl jsem tu třeba významného fyzika a ten s úsměvem mi sděloval, jak za svého mládí v experimentech dospěl tam, kam nesměl, a tak tyto práce nikdy nepublikoval, protože by se tím vlastně znemožnil ve vědecké komunitě. Vy můžete zkoumat - to jako když říkáte, co máte, a když říkáte, co nemáte, tak máte problém, že? A to je i v té vědecké komunitě. Čili jsou témata, která jsou obecně přijímána, schválena, jsou témata, která jsou za hranou - to se nesmí - a tak dále a tak dále. A tak i někteří profesoři, kteří samozřejmě musí držet ten standardní řekněmež projev, mají ve svém vnitřním světě často názory i trochu odlišné. Za svůj život jsem potkal několik takových významných mužů vědy, kteří jednali přesně stejně. Takže to byl zřejmě jeden z nich. Člověk, který myslel. Dneska už to skoro není pravda, protože i opice se zparchantěly a začínají lovit i ty, které nikdy nelovily, začínají požírat maso a tak dále. Asi je k tomu vhodná doba. Už jsem vám říkal - v Indii při těch cestách jsem viděl jak Indové stonásobně zvýšili svoji spotřebu masa, tedy kuřat zejména, protože jim někdo vysvětlil, že proteiny jsou nezbytné. I když oni už tisíce let bez těch "proteinů" žili, ale prostě nějak je to oslovilo. Takže skoro v každé vesnici už téměř (nebo v každé) máte to popraviště, máte tam ty krvavý špalky a ty klece na ty kuřata a už tam jezdí ty autíčka s těma klecema, kde jsou narvané ty slepičky. No a jde to k "světlým zítřkům". Ale to je jejich věc, já jim do toho mluvit nechci. (TP: Tak počkejte, co budeme mít ještě tady?) DOTAZ: Posílám text z Wikipedie, odkud má otázka vznikla. Opravdu mohl tak duchovní člověk, František z Assisi, toužit po mučednické smrti? Nejsou v tom aspekty sebepoškozování? Cíleně vyhledával nebezpečí - s křížovou výpravou se dostal do Egypta a vypráví se, že se dostal až k egyptskému sultánovi Al-Kamilovi a hlásal mu evangelium. Ten byl Františkem tak zaujat, že ho navzdory všem zvyklostem nenechal ani mučit ani popravit, ale v pokoji ho propustil. ODPOVĚĎ TP: No, vidíte, František. Co o Františkovi víte? Byl velmi skromný, dneska postavili nad jeho poustevnou obrovský chrám a je to docela velký kontrast. A čím se zapsal? Měl v srdci velkou lásku - a to i ke zvířatům, která k němu chodila bez bázně, a nakonec tedy i sultán tomuto vlivu podlehl. Protože každý "normální" sultán (ukázán podříznutý krk) - a bylo by. Natož když mu hlásí evangelia, rozumíte. On byl asi muslim, ten sultán, předpokládám, a tam moc pochopení... no, kdo ví? Ale je to podobné jako s Pilátem. Rodina Piláta, to byli vlastně příznivci Ježíše. Jeho žena velmi. Později hlásá evangelia taky a chodí do vzdálených míst. No a Pilát se pokouší, jak jen může, toho Ježíše zachránit, ale nakonec ta síla té vlastní komunity Ježíše dosáhne svého - skrze centrum římské. Čili nakonec je Pilát přinucen, aby tedy konal. No a tady je to podobné. Možná, že ta jeho snaha býti vlastně na špici těch nebezpečí, je způsobena jeho vlastní řekněmež povahou, protože on dokázal se vcítit - jako jeden z mála lidí dodnes, víte? Když se podíváme, z kolika milionů se najde jeden, ke kterému by přišlo zvíře bez obavy a s láskou, tak to je odpověď. U něj ano. Takže to soucítění nebo schopnost ladění se do nějakého děje se projevila i u případu Ježíše. Někdy tito lidé, kteří mají tu schopnost, dostávají to, čemu se říká stigmata. A tak se objeví na jejich tělech rány, které ovšem ve své podstatě nemají nic společného s Ježíšovým ukřižováním, protože žádný rozumný člověk se přece nebude ladit k tomu, když někoho vraždí. To je vražda! To není nic jiného. Je to normální sprostá vražda. A ta velikost je samozřejmě v tom podstoupení. Ale je to vidět na tom, že vlastně často ty krvavé rány, které zde jsou u těch dalších, jsou v jiných místech, než bylo původně křižováno. Platí to zejména pro nejčastější případ a to jsou ruce - většinou krvácejí stigmatizováni z rukou, ale Ježíš byl křižován zde - do Destotova bodu, tedy do zápěstí. Má to velmi logický důvod, Římani byli zkušení, on by se vám utrh, kdyby to bylo tady. No. Takže tak. Lidi jsou "šikovní", hodně. Takže možná, že bych viděl tento důvod. Vlastně ta schopnost pronikat do stavů čehokoliv, kohokoliv, velmi hluboce. (TP: Á, to už jsme měli několikrát.)
DOTAZ: Od letošního roku je povoleno do potravin přidávat cvrčky. Proč byl vybrán zrovna tento brouk? Respektive jaký je v tom záměr? Četl jsem například knihu od abatyše Hildegardy, kde se rozebírá, jaký je rozdíl v tom, když se s ní vrána, nebo slavík. To je podstatný rozdíl. Bude i v tom, když člověk pozře zrovna cvrčka a ne třeba tesaříka? Má cvrček nějakou vlastnost, která je právě za tímto účelem žádána? ODPOVĚĎ TP: Nevím, těžko říct, možná ano, možná ne. Je to trošku nápadné, jaksi ta trochu až řekl bych násilná podoba, protože - podívejte, vždycky nejdete skupinu lidí, kteří dělají to, nebo ono, takže tady jistě budou i lidé, kteří budou chtít jíst třeba ten hmyz, ty brouky. Ale to, co mi připadá nápadné a podivné je to, že je to uzákoněno v čase, kdy všichni v Evropě nejedí brouky, a je to uzákoněno jako - rozumíte - standard. To je přece divné. Není tady nátlaková skupina, která řve po náměstích: "My chceme jíst brouky!" Nic takového jsem neviděl. Tak jaký to má důvod? V obilí? No, ještě pořád máme, je to tak? No. Ale je to pozitivní. A víte, v čem? Protože se domnívám, že se v brzké době naučím péct rohlíky a chleba, což je zase další dovednost, kterou člověk získá. Každá dovednost, kterou člověk získá, je dobře, ne? Co říkáte? Doufejme, že regulátor zajistí, aby tyto potraviny byly označeny, a v tom případě si budeme moci vybrat. Já jako vegetarián, 40,50 let nebo kolik, tak samozřejmě netoužím po tom požírat jakýkoliv - pojídat jakýkoliv hmyz. Požírat, to by měl dravec, že? A jelikož nejsem dravec, tak ten hmyz můžu maximálně pojídat. Ale je-li to hmyz, tak ho vlastně... no, dobře. Prosím? Dotaz posluchačky: ... Zrovna dneska jsem se koukala na nabídku Rohlíku a tam nabízeli nějaké speciální fresh těstoviny s proteinem a to mě zaujalo. A dívala jsem se na to složení, schválně, a je tam mouk a bla, bla bla a potom na konci "proteinová moučka". Aha. Jaká? Proteinová moučka. No vida, tak to už máme. Ale nebylo tam napsáno, z čeho to je. Myslím si, že ta snaha zakrýt i možná - toto by mohla být snaha zakrýt vlastně pravý stav věcí - je dalším důvodem domnívat se, že celá ta akce je poněkud podivná. No, kdo ví? Tedy každopádně budu tedy si pořizovat lupu a budu více číst obaly, složení. No, je to složité. Zajímavé je to i v tom, že tomuto posunu nepředchází dělostřelecká příprava, tedy kampaň, rozumíte?! Většinou se to udělá tak, že se udělá kampaň, lidi s jásotem potom vstupují do brány, která se otevře, protože jsou přesvědčeni, že to je správně, na základě té kampaně, a věc se rozšíří a stane se obecně běžnou. V tomto případě, je-li to pravda, a já to nevím, musím si to ještě ověřit, v tomto případě by se celá věc konala jako jakási ponorná řeka Punkva - a to je trochu ještě podivnější. No. Doplnění posluchače: To je třeba, když jsou takový ty ochutnávky červů, ochutnávky hmyzu a dokonce nějaký restaurace na to přecházejí a jsou podporány právě penězma z Evropský unie. Ano, to je pravda, ale v podstatě to nevzniká z lidu přímo, protože většinová společnost jistě netouží po tom jíst červy. Nebo ano? Tak schválně - kdo z vás by si teď dal červa rád? Takhle se zvedá ruka. Kdybyste chtěli, tak můžete. Nevypadá to. Ale vy jste vzorek, který není úplně relevantní, protože jste na přednášce pana Pfeiffera, což znamená, že jste manipulováni, indoktrinováni a co jste ještě? No. Takže, dobře. Kdybychom to udělali na ulici, možná, že bychom získali nějaké množství rukou, kterým by to bylo jedno, ale chybí tady to zdůvodnění, aby to bylo dobře. Rozumíte? To mi je podivné. Protože normálně se vždycky začne prostě zvýrazňovat, v čem je to úžasné. No, dnes ne. Divné. Toto nás čeká v budoucí době. Když se to provalí a lidé začnou tedy býti neklidní, tak vystoupí několik zástupců nějaký institutů, kteří vysvětlí lidu, že právě tato moučka je skvělá. No, je "skvělá", ale má to drobné vady na kráse - spočívají v genetice, spočívají také ještě v jiných oblastech. Pro nás vegetariány je jeden z argumentů taky to, že v podstatě, když získáte ten svůj pecen chleba, no tak jste nezavraždili nikoho. Když získáte pecen chleba s cvrčkama, tak to jsou možná tisíce životů, které žily, vnímaly, cítily a nakonec byly zavražděny nejrůznějším způsobem. Nevím, jak to chtějí dělat, jistě "humánně", kdo ví - kysličníkem uhličitým jako slepičky nebo jinak - a tím pádem bude všechno "v pořádku". Možná, že některé komunity budou praktikovat i duchovní obřad jako ti řezníci, co prováděli "duchovní jatka", vzpomínáte? To je několik let a on se vždycky pomodlil, poprosil zvíře za odpuštění a pak ho praštil za ucho. No. Což jistě z pohledu zvířete bylo opravdu "humánní". Mě kdyby někdo chtěl praštit za ucho a přitom se pomodlil, tak hned to vnímám jinak.
DOTAZ: To "já" člověka je v těle nebo mimo tělo? Je vůbec v prostoru, anebo mimo něj? ODPOVĚĎ TP: To je velmi těžko uchopitelný díl naší bytosti. Ono může být kdekoliv. Ano, jistě, nemusí být jen v těle, to budou vystoupení z těla. To poznáte. Až na své duchovní praxi přijde doba, kdy budete vystupovat ze svých těl, a to zcela pravidelně, tak uvidíte, že to má skutečně reálnou podstatu. Je to velmi, velmi názorné. To není jenom jako, že nějaké prostě... Ne,ne, ne. To je se vším všudy. Čili běžně jste zapojeni do svých těl, vaše vědomí, mens, duše, hmota a vaše energie tvoří to, čím jste, tak, jak se vnímáte. No a někdy, vzácně, je nutné, aby vaše řekněmež vědomí vystoupilo z toho těla. Už jsem vám to tady kdysi popisoval, jak to vypadá. A je to vlastně velmi překvapivý, protože ten stav je nesmírně jiný než ten, který máte teď, v téhle chvíli. Zmizí veškeré vnímání tělesných funkcí, které nevnímáte, protože jste si na ně zvykli. Prostě vy to nevíte. Vy vnímáte každý tep srdce, každý pohyb žíly, cokoliv, peristaltiku střev, úplně všechno - a to poznáte teprve tehdy, když z toho těla vystoupíte. Do té doby to nevnímáte. Je to automatismus. No a pak najednou je tu tedy vědomí, které je svobodné, volné, do určité míry, zaleží potom zase na stupně toho vystoupení. Většinou to zůstává vlastně v jakémsi "zaparkování" poblíž, je tam spojnice mezi tělem (hmotou) a duchem, a vzácněji to potom jde dál. Samozřejmě také není nikde jaksi příliš vítáno, kdybyste nenašli cestu zpátky do svého těla, že? To se například týká hypnotických postupů, kdy ta duše je vlastně z toho těla umístěna na základě nějaké vůle, nějakého třeba hypnotického příkazu, a pokud ten člověk není schopný a není znalý, tak by se mohlo stát, že ta duše se nemusí vrátit. Ale je to opět velmi vzácné, protože zase i ti, kteří pracují, nejsou často tak silní. A byly tuším - kdysi jsem četl, ale už je to dávno, strašně, to už nedokážu ani identifikovat - že byly snad i případy, kdy se ta duše vracela poměrně dlouho. Jinak. Duše jako taková je opozit k hmotě, a tedy nehledejte hmotné souvislosti s vaším duchem. Nejsou v těle žádné tajné komůrky, kde je duše uskladněna a tak dále. Vůbec ne, nic takového. Je vlastně všude, všudypřítomně prostoupena vaším tělem a vaše tělo tímto. Jste jednotou. Živá bytost našeho druhu je takto konstruována. Ale i naši příslušníci někdy, v některých dobách, anebo některých místech, tyto oblasti zkoumali a praktikovali - je to hlavně Tibet, dodnes, už ne tak, ale přece, ale byly to zejména velké kultury a civilizace minulosti. Pohybovali se tam v těch oblastech, o kterých dnešní prý "osvícená" doba ještě nemá ani potuchy. Ještě ani neobjevila, že tyto fakta existují. Takže ano. Je tam i tam - jak je potřeba. Když budete odcházet třeba, s doktorem Moodym, tak se ocitnete u svojí sestry, 400 km daleko, které právě dosedá do svého autíčka a jede si nakoupit. A vy ji vidíte, do všech detailů, a pak to, když vás vrátí do života, popíšete, a ono se to zkontroluje a je to úplně přesně tak. Čili ten vnímatel tam byl. Odtud jenom kousek k takzvaným "spáčům", které využívají armády, a jsou to kupodivu vojáci, kteří mají za jediný cíl vlastně zjišťovat to, co protivník, protivní strana dělá, kde je a tak dále. Čili jsou to programy, které se k vám příliš nedostanou, protože je to tajné. Dotaz posluchačky: Můžu se zeptat? Můžete. Dotaz posluchačky: Když říkáte "duše", tak nemyslíte vnitřní bytost? Duše. Nevím, jestli bychom mohli dát rozdílnítko mezi duší a vnitřní bytostí. Duch má jednak svoji vlastně jednu rovinu paměti a to je hmota - mozek. To je počítací stroj. Když vás praští, nic nevíte. Hotovo. Ale pak jsou tu samotné tedy registry duše, čili to, co souvisí s jejím životem - a to je vědomí, to je pravý význam, a také podvědomí. A v konečném důsledku i nadvědomí. Ale duše si neuvědomuje, že má toto propojení, protože ještě nedospěla do stavu, kdy by se mohla třeba vědomě spojovat s obsahem podvědomí - to jen málokdy - a natož s obsahem nadvědomí, což je jaksi násobně vyšší rovina, tam je vědomí všeho a všech. Takže k podvědomí se dostáváte jen nepřímo, často, nějakým řekněmež tušením nebo někdy je ta branka otevřena - a někdy ji otvíráte sami, násilím, což není dobře, což třeba může být holotropní dýchání, čili způsobíte tak velkou vibraci ve svém těle (protože ten dech dělá vlastně kmit vašeho těla, nastavuje hodiny toho těla) a vy to tak rozdýcháte, až prorazíte tu hranici mezi vědomím a podvědomím, což mnohé může zajímat, ale má to svoje rizika, protože ve vašem nitru jsou uschovány věci, které mnohdy nejste schopni přijmout, nejste schopni je žít, jsou to dávné minulé zkušenosti nebo životní děje, které ne vždy... a tak dále. Čili jistě, že by to bylo bezpečnější u někoho, kdo je osvícený a kdo..., ale i on - pokud to bude mět nastat, nastane, a pokud ne, nemá to hledat příliš aktivním násilím. Dotaz posluchačky: Já myslela jako duch - hmota - duše. No. Ono tu máme duch, hmotu a duši, tedy sílu, která toto potencuje a která vlastně provází život toho útvaru, protože co je to platné míti hmotu, co je to platné míti ducha, pokud nemají tu sílu, která je realizuje, čili podílí se na pochodech a procesech, které probíhají v hmotné i v duševní části, a tak jsou současnou nedílnou částí těch životních projevů. Bez nich by život prostě nebyl. Když ztratíte tuto část, tak zemřete, protože vaše tělo přestane pracovat, vaše buňky přestanou pracovat, ony jsou jaksi zásobeny mitochondriemi, ale i jinak. A jestliže například nebudete spát a budete řekněmež se dlouho takto - tak to taky skončí špatně, viďte? To je pro tu duši. Když nebudete jíst, tak samozřejmě zase vaše tělo bude chřadnout a nakonec umře. Čili když odcházíte z těla, tak se vlastně odděluje ta část, která je tou silovou kostrou a tou duševních částí, a tady zůstává hmota se svojí částí energetickou nebo silovou. A jelikož tam chybí již ta řekněmež provázanost těch řídících procesů a pochodů, no tak začínají se ty buňky rozpadat - samozřejmě nedostávají kyslík, nedostávají živiny a nastává proces tedy rozkladu. No a nakonec ta hmota zmizí zcela. A jelikož máme svět duální, tedy dvojný - napravo, nalevo - tak zase ta druhá část je přesně opačná, čili tuto část nelze zničit, nelze ji jakkoliv po smrti jaksi chápat jako mrtvou, naopak. Vždycky tu jsou ty oposity a to je na tom světě krásné, protože nám to dovoluje i vlastně cíleně hledat a přesvědčovat se o tom, zda ten názor je správný a jestli jsou pro něj nějaké důvody. A takže když znáte jakoby kostru, tak se můžete pohybovat už ne jako slepec, ale jako člověk, který hledá cíleně - ve svém výzkumu, ve svém hledání nebo ve svém lidském přemýšlení. Tak.
DOTAZ: Na jedné vaší přednášce jste řekl, že jsme závislí na celku, na jeho stavu, a to mě trošku jde v rozporu s tím, co říká většina duchovních mistrů - a to, že u konce duchovní cesty už opouštíme vše, i to lpění na tom se sem vrátit. Jak to tedy ve skutečnosti je? Končí naše cesta tím, že už jsme vším, a zároveň už nemáme žádné pocity ani touhy, jenom prostě jsme, plujeme jako bílá oblaka, bez tvaru a bez cíle, jenom tam, kam právě vane vítr? Děkuji. ODPOVĚĎ TP: Řekl bych, že zčásti těchto výkladů je neporozumění a zčásti je mámení. Mnoho takzvaných "duchovních" mistrů... no, tak nějak tak. V té otázce je nepochopení. Čím jste výše, tím víc jste blíže všem, ale jinak. Vy jim nebudete utírat nudle, když budete na vrcholu, ale budete dělat něco mnohem důležitějšího. Na počátku konáme a to konání je dobré i zlé. Jak vysoko stojíme, tak přibývá světla - taky ne vždy - cesty Boží jsou velmi rozdílné, ale nakonec musí to Tvůrčí dílo, které vzniklo z jednoty, z Podstaty, z Boha, být opět dovedeno do absolutní rovnováhy. A to nelze udělat tak, že budete tady hmotně něco dělat - to je úkol pro jiné. Ti, kteří jsou v té poslední čtvrtině cesty, vlastně dokáží významně vyrovnávat ty všechny, no, hříchy lidstva tím, že jsou, a na konci jsou zcela rovnovážní a splynou. Ale to neznamená, že jdou od nás. Zezulka, Ježíš, Mojžíš, Abrahám, všichni ti ostatní jsou toho důkazem, protože necítí být se tak velkými, aby nešli pomoct svým nejmenším bratřím. Je to jasné? Čili dokonce i z té vrcholné pyramidy, z té špičky - a je to zákonité ze zákona duality - musí přijít i přímé spojení. Je to sice potíž, protože ten člověk tomu těžko rozumí, těžko to chápe, ale musí to tak být, musí to být pomoc. Takže je vzdálen - víte, někteří takzvaní "duchovní" mistři se snaží vytvářet aureolu své dokonalosti, výjimečnosti a jiné věci a oni UŽ... Těmhle já říkám "ušáci". Ale sám život, každý jeden jeho kousíček je Bůh - a vaším smyslem je být kladnou složkou. A to může mít mnoho významů. A tak nechtějte, aby mravenec posuzoval slona. Je ještě příliš malý. Nedopusťte, aby mravenci posuzovali vás. "Žádné pocity" - to je "úžasné". To je dekadentní filosofie a víte proč? Protože smyslem vašeho vývoje je přece nezničit dosavadní cestu, ale rozvinout ji. Tedy samozřejmě, že v těchto vysokých stavech jste nejvyšším výrazem pro sjednocování, tedy lásku, která nemá hranic, která chápe vše (protože my jsme všichni jedno, vznikli jsme z jednoho) ve všech svých odstínech a ve svých chybách i prospěších. A tak budeme asi ještě chvíli pracovat na tom, abychom se zbavili svého primitivního člověka - to je ten, který neustále něco odsuzuje, pro něco se nadchává - něco, no, nadchnout - nadchávat? Co?? Nadchávat? No. A něco miluje, něco nenávidí, není schopen pochopit ani přijmout, bojuje - jistěže se musíte chránit, o to nic, ale boj pro boj vychází jen z primitivismu. Ale ten může být taky zákonitý - náš druh ještě není moc vyspělý, je velmi primitivní, velmi. Ale abychom to pochopili, museli bychom výš, což je problém. Taková ta naše "lidština", to pro ty velké asi je docela úkol s tím žít a... no, nechme to. V každé době máte příležitost si zažívat tyto věci, v každé době. Když jste nejvyšší, tak jste vším - každým chtěním, každým vědomím, každým mrakem i ne-mrakem, vším. Celým Tvůrčím dílem. Je to přece logické. Ten začátek vznikl z něj. Rozdělením vznikla mnohost a posléze i to, co vnímáme jako vývoj a cestu zpět. Na konci musí být opět jednota. Na začátku je nekonečné vědomí všeho, na konci rovněž. Bez výjimky. Nepochopitelné. Ani nevíte, o čem to mluvím. Vidíte nejbližší milimetr - já tu mluvím o nekonečnu. To se nedá pochopit lidsky, natož "mistrovsky", rozumíte?! Nejsme tu proto, abychom zrušili myšlení, proboha. Koho tohle napadlo? Jsme tu proto, aby naše myšlení se stávalo stále dokonalejším a hlubším a silnějším - stejně jako naše cítění. Hodně mongoloidů se rekrutuje z těch, kteří tato cvičení dovedli ke konci. Byli tak "dokonalí", že skutečně zrušili svoji mens. je to typická destrukce, jak už jsem řekl před chvílí. No ale člověk to musí vyzkoušet. Kdyby to nevyzkoušel a byl k tomu laděn, tak bude něco scházet. On musí najít tu cestu, že to tudy nevede, že je to špatně. No. Později dostanete pro svoji cestu a práci vždycky dostatečnou pomoc. Každý z vás je jiný, někdo na začátku, někdo uprostřed, někdo už navštívil vysoké - a podle toho bude vypadat i ta cesta i vaše tušení. Bude to jenom tušení, často, vy nebudete vědět. A pak jednoho dne se to zas posune. A když bude důvod, tak ten velký dárce osudu způsobí zázrak a nějaký velký vám umožní, abyste vystoupili z těla a zažili to, o čem tady mluvím, jako realitu. Ale Zezulka vždycky říkal, že všichni mají stejnou cenu a že není vyšších ani nižších, že každá bytost, každá životní částka, nakonec i každá neživotná částka mají stejnou cenu a dělat si tu soutěž, kterou lidi tak rádi dělají, že to je známka právě toho propadu. No, tak víc nemůžeme, no, tak to tak je. A vždycky, když se něco takového stane, tak musíte zůstat pokorní. Mně v Indii říkají Bába. No. To nenosím šátek. Ale přitom já jsem já, rozumíte? A co kdo říká, ať si říká. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Chci se zeptat, zda má na nevtěleného po opuštění těla vliv to, zda jeho rodina dodrží jeho přání ohledně pohřbu? Když si nepřeje kremaci, ale uložení do země a rodina stejně tělo zpopelní. Nebo už je to duši jedno? ODPOVĚĎ TP: Mělo by být, ale mnohdy není. Duše často lpí na věcech hmotných, na svých tělech nebo na čemkoliv jiném, a tak někdy to může být problém. Můžu vás chodit strašit, třeba. Ve skutečnosti je úplně lhostejno, jakým způsobem se buňky a atomy vašeho těla vrátí do nekonečného koloběhu přírody. Je to lhostejné. I snaha zachovat si věčnost tím, že někoho balzamujete nebo jinak, je něco, co rozhodně nemá ale zhola nic společného s normálním rozumem. Podívejte, tak ty mumie tady máme tři tisíce, čtyři tisíce let. Teďka jsme je vykopali, dali pod rentgeny, tak uvidíme, jak dlouho nám ještě vydrží. No ale i kdyby jo, no tak co tím změníme? Duše má svůj hmotný příbytek po zrodu. A ten příbytek každá slušná duše opustí, když umírá. A to zpravidla řekněmež poměrně záhy. Ty případy, které vidíme třeba u Padre Pia nebo jiných (Terezy Neumannové - ne, tam ne) u jiných, tak ty zase souvisí s trochu jinou podobou. Nedochází k rozpadu a rozkladu těl. Myslím si, že byly popisovány případy 900 let, někde v Číně, nevím to už přesně. To má ale své konkrétní důvody a není to rozhodně tedy případ, který je běžný. Měli bychom asi ctít tu vůli toho zemřelého. A pak je to ještě strašně složité. Část z nich nepochopí, že zemřela, část z nich teritoriálně chrání svoje místo, a tak když tam přijdete jako vetřelec do toho "jejich", tak vás chce vyštvat. Část patří (naštěstí ta menší část, daleko malá část) mezi ty lidi, kteří pracovali ke zlu, k temnotě - temní, černí, a tak tedy tato nepatrná část chce způsobovat zlo. Jiná část se chce pomstít svým řekněmež vtěleným nepřátelům či jinak. Je to velmi pestré. Normální je odejít za světlem a pokračovat s Boží milostí v tom, v té cestě toho života, bez překážek. Často jsou to ale překážky, které trvají desetiletí i staletí. Tak se snažte, abyste nemuseli na svém paneláku v Jižním Městě se producírovat v "lajntuchu" ještě dalších 500 let. Jednak tam nemají cimbuří, ale antény... a tak dále. Dotaz posluchačky: Mohla bych se zeptat? A tady v tom případě je pořád svobodná vůle té duše? Není tam už vliv toho světla, kdy ten člověk je vlastně mezi? Samozřejmě, že je to řekněmež to, co chápete jako to světlo, čili řekněmež vysokou entitu Boží, ale ona je osudem. Čili jestliže konáte to, co vás poškozuje třeba (vzpomeňte na "Náš domov") a dáváte si v neděli ten doutníček a ten koňáček, no tak po smrti jste mezi sebevrahy a ptáte se: "Proč já, významný lékař?" A dostanete odpověď:" Ty jsi nevědomý sebevrah." Víte, kolik dnešních lidí skončí v této oblasti, než se z ní zase dostanou? Neuvěřitelné procento. Víte, kolik lidí tady dodává svým tělům alkohol jako nervový jed? Kolik lidí kouří? Tedy já asi budu od toho očistce asi jenom trochu, protože jsem kouřil do svých nějakých no... a ten alkohol, ten byl ještě méně. Ale tohleto je pravda života, jenom ji nesmíte většinově vědět, protože byste jinak se jen ukáznili, přestali byste kouřit a přestali byste pít alkohol a to by nebylo čisté, protože to by bylo ze strachu. Nebylo by to vaše rozhodnutí, a tedy by se vlastně nezměnilo nic než to, že byste to nedělali - ale chtěli byste to dělal, kdybyste to nevěděli. Takže stejně jako se musíte naučit, jak se chovat ke psům, že do nich nekopete, tak se musíte naučit chovat i k sobě, že tedy neotravujete svá těla, neničíte je, protože to je úplně stejné. Člověk, který touto školou života prošel, tak toho už většinou ani nenapadne, aby něco takového dělal. Ale těch taky moc není. No. Kolik z vás nikdy nekouřilo? Ukažte se. No, moc vás není, ale... ale jo. Jo, taky se to počítá. No tak vy už jste tímto prošli, no a my ostatní čekáme na výsledek.
DOTAZ: Když není čas, tak proč stárneme?
No a to je všechno. Pojďme se rozloučit. Hm, to je hezký dotaz na příště. Moc hezký. To s tím souvisí. Já ho ještě přečtu. Musíte všichni domů už?
DOTAZ: Je to asi šest let, kdy jsem se nad ránem probudil vedle své dcery, tehdy asi dvouleté, a vnímal jsem její zvláštní napojení k vesmíru. Vypadalo to jako jasně zelená šňůra, která pod úhlem asi 45 až 60 stupňů procházela stropem. Vnímal jsem i zvláštní zvuk, který toto napojení provázel, jakýsi šum. Překvapil mě vnitřní klid, jako bych to znal, přestože jsem toto v životě zažil poprvé. Možná jsem cítil nějakou věčnost, vděčnost pro svou dceru. Myslím, že se mi to nezdálo. Mohl byste k tomu něco? ODPOVĚĎ TP: Jen tolik, že jste to už znal a souvisí to s ději, které nepocházejí z této Země. |
