 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 17. 4. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:1:01:25 – Jak se naučit dívat i do pekla, aniž by to s člověkem hnulo? 1:08:27 – Má posun letního a zimního času nějaký vliv na slavnost 30. 3. ve 12:00 hodin na Řípu? Přepis videa:Vítám vás v dnešním sobotním odpoledni, začínáme s Duchovní universitou Bytí, její přednáškou, a tady je první dotaz.
DOTAZ: Dobrý den, jsem ohnivé znamení. Vždy jsem byla aktivní, bojovná a měla jsem ráda společnost. V poslední době ustupuji od aktivity, bojovnosti a mám ráda samotu. Soustředím se na sebe, své chování, které je bohužel plné chyb, ale snažím se své chování k ostatním, rodině, kolegům promýšlet. Začínám se vyhýbat střetům a také jsem pasivní při řešení problémů, které si myslím, že bych řešit aktivně neměla. Nevím, zda nejsem ve své pasivitě více a více dostředivá nebo zda je to období zklidnění, posunu. ODPOVĚĎ TP: No, tak já nikoho komentovat... POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jak poznat ty tenké hranice? POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: Ano, zdravím vás. Tak plno chyb jsou všichni a teď k tomu vašemu dotazu. No, on se mi odpovídá těžko, protože jedna z těch odpovědí je, že pravděpodobně stárnete, tedy že moudříte. Za to se omlouvám. A druhá část odpovědi je, že možná i dochází k změně osobnosti z jiných důvodů. Prostě možná vlastní duchovní cesta nebo zrání nebo jak jinak. Najít rovnováhu mezi těmito stavy, to není o tom, že když půl života jste drak, že dalších půl života budete slimák. To v žádném případě. Musí se vyrovnávat spíše jinak, protože co bylo, to bylo. To je minulost. Teď je to, co je, a tak ta rovnováha současného postoje se počítá. No, to je ten problém těch Daskabát. To znají skoro všichni, viďte. Dalskabáty hříšná ves, čerti, a tak dále. A teď ten svatý muž, který má ten nárok na všechny ty prebendy, a taky je dostává. Ale pak ten loupežník, že by najednou měl dostat totéž, co on, když doposud dělal, co dělal, a pak se obrátil? Takže to je ten problém. No, čili jenom klid. Všecko jde svojí cestou a tu cestu najdete v rovnováze nakonec všichni, i vy, tazateli těchto řádků, uvidíte. Máte jistě pomoc i ve svém založení. Je tam umělecký sklon nebo podobně. Je tam okolí, které je také takové. No, a ono, já vím, ono jaksi ta emoční část našich životů to někdy bývá pěkná Itálie. Já si tak dovedu představit, jak to probíhá, když tedy se zažehnout ty ohně toho uměleckého, řekněmež, vnímání světa. No, ale nakonec to dopadne určitě dobře. Takže držím palce a těším se na další dopisy, které přijdou, až přijdou.
DOTAZ: Chápu správně, že vědomí "Jsem" ve vývoji prochází postupnými vtěleními, kde se ztotožňuje od nejnižší bytosti až po nejvyšší, která je vším? Člověk, bytost by pak nemusela přijímat, že je člověkem, ale mohla by vnímat, že jest tímto "Jsem", které je vším. Meditaci tedy chápu jako změnit bytost ve smyslu této pravdy na úrovni jejího vnímání a prožívání. ODPOVĚĎ TP: Ano, ale to by mohla být fráze. Když se zamyšlíme nad tím, co jest meditace, pak mohu s plnou odpovědností zde říci, že není skoro nic z toho - to, co dnes můžete pozorovat - tak, aby to naplnilo vaši představu. Abyste došli k těmto stavům, je tu určitý způsob. Těch cest je dokonce více. Je jich mnoho, ale všechny mají jednu společnou věc. Musí být pravé. Vy se nemůžete přesvědčovat o tom ve svých chvílích klidu, kdy medituje takzvaně, že jste vším. Nemůžete meditovat na to primárně, že jste vším. To by byla snaha káčátka být orlem. Čili káčátko se musí do toho orla prožít, prozměňovat, doslova. To už potom nemáte ta žlutá peříčka mechová, a tak svým způsobem, je to pravda, jen to naplnění ve své podstatě na počátku člověk nemůže chápat, protože tam není. Tak, jak by to mohl chápat? On tam teprve musí dojít a teprve potom může chápat to, o čem je řeč. Slova, vzletná slova... No, to je hezká věc a patří to do našeho světa stejně jako všechno. Všichni ti duchomudrci, duchorádci, ducháčkové i neducháčkové. Vždyť to je přece krása toho našeho světa, a když se budeme bavit o tak vážných tématech, která jste nastínil ve svém dotazu, tak potom nelze mluvit jen podstatu. No, jak ji poznat, viďte? Ale ono to jde, přátelé, jde to. Je to na celoživotní cesty anebo taky na jeden život. To záleží, kdo jste. Tedy začíná se od počátku, ne od konce. A přitom musíte dlouho přemýšlet a hodnotit. Přemýšlet o všem, co je kolem vás i ve vás. Pak se musíte učit sami se sebou, s jasným cílem pracovat. Musíte ovládnout své myšlení, svůj klid a další věci. Někde tam teprve začíná ta stezka, po které se ptáte. Musíte mít duchovního vysokého učitele, mistra, a pak je-li vám přáno, můžete nastoupit. Teď se ošívají mnozí z diváků. Jakýpak učitel, jakýpak mistr? Vždyť já sám to všechno poznám. No, přátelé je to tak. Jak můžete poznat něco, co ještě nemáte, co jste neviděli, nezažili, nezrealizovali? Možná, že se uchýlíte k nějaké náhražce. Budete si myslet, že to je to pravé a že jste postoupili. Víte, něco prožít například ve změněném stavu vědomí, ještě zdaleka neznamená tím být, tedy to zrealizovat. Na to mnozí zapomínají. Oni vlastně chtějí ten obal, tu nákupní tašku a nechápou, že ta taška má mít i obsah. Oni se domnívají, že když něco zažijí, že už ten obsah vlastní. Omyl, v žádném případě. Tedy je to cesta duše, je to cesta člověka. A jako taková je stejně zákonitá jako cokoliv jiného v našem světě. Není to takzvaná "cochcárna", kde si uděláme, co chceme. Vůbec ne. Vychází to ze samé podstaty Boha a světa ve všech těch různých variantách, ale pořád stejným způsobem. Cíl je jasný. Ten jste naznačil. A pak tedy záleží na tom, kde se nacházíte v tom bytostném vývoji. Jste na počátku? Jste ještě počáteční lidský zrod s malou zkušeností? Budete obrácen ven, navenek na hmotnou realitu. Ta vás bude ohromovat, budete chtít cestovat, zažívat další a další zážitky. Doslova se jimi opíjet. Nebudete mít dost zkušeností. Budete riskovat a často vám to projde, protože nad dětmi vždycky stojí ochranná ruka anděla. Čím víc jste dítětem, tím víc potřebujete chránit. Až dospějete, už to bude za vaše - více, i když ta ochrana tam bude stále. Jste ten, který právě objevil svět ducha, emoční myšlení? Zas bude vaše cesta vypadat jinak. Budete žít v prožívání kterékoliv z reality tohoto světa, od duchovní až po hmotnou. Budete přetvářet do forem umění či jinak své zážitky a zprostředkovávat je ostatním. Budete v oblasti ducha jasnovidní nebo mediální a budete přinášet vědomí z jiných světů, ale to ještě pořád nebudete vy. Bude to to, co se skrze vás jaksi projevuje. Pak přijde chvíle, kdy začnete stále více býti filosofy. Pak to začne být zase jiné. Doposud jste pozorovali, předtím se opájeli. Nyní se tím začnete stávat. A ne hned. Mnoho druhů lidských, na konci další část nevtělených, kteří teprve mohou dokončit cestu. Na konci všeho toho, což je nepředstavitelně obrovská a majestátní stavba, je ten, kterého mají mnozí plnou pusu, tedy Bůh.
DOTAZ: Jak má člověk poznat, jaké je jeho poslání, úkol, aby zbytečně nehledal a nebloudil? ODPOVĚĎ TP: Žádné hledání a bloudění není zbytečné ve své podstatě, ale samozřejmě i to má svoje hranice. Když budeme vytvářet ve své cestě, ať už z nerozumu či vědomě chyby, pak bude dlouhé, zbytečně dlouhé. Ano, souhlasím. Jistá doba je potřebná vždy. Tedy není chybou jít v čase krok za krokem. Chyba je, pokud bychom chtěli něco vědomě nesprávně. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Zvláště pokud je senior, tedy už nemá tolik času jako mladý. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI: Ale máte času habaděj, protože smrt není konec. Je to jen přechod. I tam se naučíte další díly té skládačky, abyste příště v dalším z rodu zúročila všechno to, co jste doposud získala. A opět je to stejné, je to i tak, protože člověk nechápe, kam až lze jít. A co, že to je tam výš, protože to nemá, a tak to - znovu opakuji - nemůže chápat. Je to nad jeho možnosti. Stejně (prosím vás, zavřete ty dveře), stejně jako by asi bylo bláhové očekávat, že budeme se žížalou probírat nějaké třeba technické věci. Ona rozumí zemi, zbytkům listů, a tak dále. A koná užitečnou práci, velmi užitečnou, provzdušňuje zem, zatahuje živiny do země, slouží jako potrava dalším řetězcům. A tak dále. Už jenom tím, že žije, je nenahraditelná. Její život má stejnou cenu jako jakýkoliv jiný život. A tak je to i s námi všemi. Takže nebojte se. Syndrom zavírajících se vrátek není dobrý rádce. Ono totiž - Jak to říkal ten Komenský? - "Veškeré kvaltování toliko pro nějaké tvory vhodné jest." Ale zase takoví ti lenoši si to taky vzali za své. Takže bych to doplnil: "Veškeré nadměrné nekvaltování toliko pro jisté tvory hodné jest." Takže teď by to snad bylo rovnovážné. Přeji vám hodně štěstí. Jenom klid. Všechno máte na dlani. Jak už jsem říkal při poslední přednášce. Byl člověk, který měl na dlani zlatou hroudu a neustále si stěžoval, jak je chudý a jak nic nemůže.
Prosíte o odpověď. Zkusím. OTÁZKA: Když bytosti žije druhou část svého osudu bez těla a je například masožravec, ví například to, že jíst maso není dobré? Jsem vegetariánka asi 26 let. ODPOVĚĎ TP: Tak se tomu budeme věnovat. Podívejte. Podívejte se do svého světa současného - vtělených. Je běžné, aby vtělení viděli, že požívat mrtvá těla, tedy mrtvoly druhých tvorů, jim v jejich stupni vývoje nenáleží? Přece ne. Je vidět jasně, že člověk, který kouří nebo pije alkohol, zabíjí jednoho z lidí? Vůbec ne, přestože se mnohdy propije a prokouří až ke smrti. Takový kuřák může mít možná dvojnásobnou naději, že zemře na své kouření a zemře o několik let dříve než okolní populace. A říká mu to něco? Naprosto nic. Je to obecný zákon. Vy ve své podstatě zároveň nesmíte vědět a zároveň musíte a můžete vědět. Podívejte, budete mít třeba nějakou informaci o vegetariánství. Teď ji sdělíte kamarádům. A teď co se stane? Určitá část to v posměchu zneguje, jste rostlinožrout, pojídač lupení, a tak dále. Jistá část bude neutrální a jistá to najednou pochopí jako samozřejmost. Vůbec nebude třeba téměř nic vysvětlovat. Oni... stačí jenom ťuknout a už to chápou. No, a tak je to všude. Vy, abyste se rozhodovali svobodně, tak není možné... To by nebyl vývoj. Představte si, že získáte nějaký duchovní úřad, který vám nadiktuj všechno to, co je správné, co je nesprávné, jak se chovat. A vy to budete plnit. No, možná někdy byste rádi nějakou tu rošťárnu udělali. No, ale společenské povědomí je takové, takže holt to budete vykonávat. No, ale to nebudete vy, to nebude vaše vlastnost. To bude přijatá, pouze přijatá nějaká myšlenka. A jako taková tedy se ztrácí, minimálně s vaší smrtí. Když není hluboce zažitá, nestane se vámi ta vlastnost, tak ona vlastně jako by nebyla. V tom životě funguje, ano. Po celý život budete dodržovat přísná pravidla, budete světit služby, svátky, já nevím, co dalšího. Ale v příštím se narodíte někam úplně jinam. Takže je to tak, že je to proces. Ti, kteří pochopili, nemusí násilím prosazovat své pochopení. Oni vědí. Ti, kteří ještě nepochopili, pochopí za nějaký čas. To je řád světa.
DOTAZ: Vidí bytost v nevtělené části svého osudu, co je správné a co není? Chápe například to, že když zemře a navštěvuje své blízké, že je to vyčerpává nebo že se třeba i bojí? ODPOVĚĎ TP: Víte, co je to sociální cit? To je něco, co se vytváří mnoha zkušenostmi a co můžeme mít anebo taky nemusíme nebo v jisté míře. Proč se domnívat, že člověk, který žil určitým způsobem svého vidění světa nebo egocentrického vidění světa jindy, by smrtí se musel nutně zcela změnit. Může být úplně stejný jako za života, tedy bude vidět svoje pohledy, svoje potřeby. Nedohlédne na to, co působí tím. Měl jsem mnoho případů, kdy nevtělenec, který miloval své blízké, se pokoušel ty blízké převést k sobě, tedy je zabít, protože on už věděl, v čem se nachází, jaký ten stav má přednosti nebo zadnosti, a bylo mu smutno. A z pohledu toho vtělence to bylo vlastně vrcholné zlo, protože když tedy máme tu smrt, tak to je to, čeho se bojíme a co nechceme. Ale z pohledu toho vtělence, dokonce i nejbližších, je ten přechod na druhou stranu zase vnímán jinak. V podstatě máte-li světlo na své duši, tak toto se nejsilněji dozvíte při odchodu. To je ten zážitek se světelnou bytostí, to pochopení osudu, zpětné prožití osudu. Je to veliký dar. Je to pomoc vývoji, osudu, vám. A pak žijete dál v těch podmínkách, které jsou kolem vás a které jsou velmi různé. Můžete žít v krajinách, v domech či jinak. Záleží zase na tom, kdo jste. Takže to, že zemřelý nechápe, že jeho projev je pro vtěleného zatěžující, je úplně stejné jako nechápal za života třeba důsledky svých činů. Někdy dokonce nevtělenec vlastní svůj prostor. Má teritoriální sklony. A tak když do jeho prostoru se jaksi vláme vtělenec, tak má tendenci s ním bojovat. Snaží se ho zahnat, aby měl ten prostor pro sebe, aby byl jeho. No, takže ať se vám daří, ať máte kolem sebe samé láskyplné nevtělence a milující bytosti. Tedy spíš, ať je to, co má být, přesněji.
DOTAZ: Ptáte se, co je to hadí síla. Otvírá se samovolně s vyspěním bytosti nebo jinak? Jednou na jednom posvátném místě, když jsem rozjímala, jsem cítila, jak se mě okolo páteře směrem vzhůru zvedá síla, jako by se mně plazil had okolo páteře. Co to mělo znamenat? Měl by člověk s tím pracovat nebo to nechat být? Mívám občas sny s hady. Nebojím se jich, sny jsou pozitivní. ODPOVĚĎ TP: Hm, ano. Mnoho z nás se napřed hadů bojí, viďte, abychom je nakonec pochopili jako boží tvory, kteří jsou stejní jako všichni ostatní… no, nebo pavouků nebo čeho dalšího. Abych mohl odpovědět, musel bych o vás vědět více informací. Toto je málo. Tak obecně. Na naší cestě duchovní přichází chvíle, kdy skutečně se stává práce s hadí silou tématem. Bohužel velmi často se tak děje pod vlivem magie. Tedy lidé se dozvědí, že je, a rozhodnou se, že se jí zmocní, nebo ještě hůře nenaplní, co je podmínkou pro práci s touto silou a začnou otevírat tyto oblasti předčasně. Zase - nic vám neuteče. Všechno je ve správný čas. Střezte se fanatiků a lidí, kteří si chtějí ve svém podávání a prodávání informací vytvářet určité benefity. Jsme všichni dítka Boží. Všichni jdeme po stejné cestě a ta cesta musí být vaše. Kdyby vám někdo radil, co máte dělat, a vy jste nebyli na tom místě, čili on by byl nedostatečný, byl by to padlý učitel, který neví, kdy co kterému žáku přednášet, nebyla by to jenom jeho chyba, ale zčásti i vaše, z té menší. Hadí síla je ve vás ve všech. To, o čem se zde bavíme, je vědomé užití této síly pro duchovní praxi. Ta dětinskost současného člověka jako nejnižšího člověka spočívá mimo jiné i v tom, že prostě jako malé dítě se dotýká věcí, o kterých nic neví. Jako když si děti hrají s nábojnicí šrapnel. Oni netuší, co může ten granát udělat. Tak do něj buší, zkouší to. On skutečně je. Něco váží, má nějaký tvar, jenomže jako vše plus mínus. A není to umíněná pravda, že to musí být právě dnes anebo zítra, kdepak. Je to vlastně prolínání těch jednotlivých úkolů životních, které nás vedou. Když najdete cestu v duchovních praktikách, pak se to, nač se ptáte, stane skutečností, dokonce samozřejmou. A později s ní budete vědomě, inteligentně pracovat tak, abyste dosáhl prospěchu pro celek, ne pro sebe. Kolik lidí by jen chtělo nějakou sílu v touze po moci, aniž si to uvědomí v touze po ovládání. Jen málokdo chce sloužit. A i když někdy má plnou pusu služby, za tím vším je něco jiného. Čili dělejme to, co v dané chvíli potřebujeme a co je řádné. Je tak strašně málo učitelů. Je to poušť. Ale i to je řád, a i to je správné. Musí to tak být. Rytmus děje osudu se děje v jakýchsi vlnách. A ty vlny jsou kratší, delší i velmi dlouhé. A ve styku těchto vln dochází k většímu, menšímu vzedmutí anebo pak k poklesu. V dnešní době, která je koncem Kalijugy, musíte být obzvlášť opatrní. Snad více než kdy jindy, protože se nejenom střetá konec Kalijugy, a ještě ke všemu ta obrovská krize prvního tvora, tedy člověka, prvního člověka. Když je něco poprvé, je to vždycky nejtěžší. Je to vždycky doprovázeno jistou nejistotou, než se ten život a ten rod ustálí. Buďte vždy dobří, neničte. Snažte se, aby i ostatní měli možnost předkládané, budou-li chtít, pochopit. Ale jen když budou chtít. Nemyslete si, že všichni musí myslet jako vy. To by svět vůbec nemusel být. Každý, kdo je kolem vás se svým názorem, je součástí stejného světa jako vy. A to neznamená, že mu budete pochlebovat, uhýbat nebo nějak jinak. A přesto ho budete muset ctít a vnímat s láskou. Budete hledat ještě mnohokrát. Kundalini, hadí síla je často součástí nauky, která přicházela z východu, z Indie i odjinud. Byly doby, kdy zde byly kvetoucí, rozvinuté, vysoké kultury a civilizace. Byly doby, kdy zem úpěla pod nátlakem, zvnějšku, někdy i zevnitř. Čas pracoval, a tak někdy zůstávala z Praktik pouhá torza a někdy správná torza, která byla zachována čistě a plně, ale jen ona, ne zbytek. Čili nejčastější vada v této oblasti duchovních cest je neúplnost, kdy se ztrácí celé bloky a ty potom vedou k vážným chybám. Několikrát jsem zde promlouval například o užívání hadí síly v celibátu. Tak si představte. Josef Vonásek se zájmem o duchovní oblast se někde dočte, že lze takto pracovat a dostane návod. Protože bude mít v sobě tu energii, aby to následoval, tak to začne plnit. Zdánlivě je všechno v pořádku. Potíž je ale v tom, že ti duchovní mistři, kteří tato cvičení dávali, je dávali naprosto konkrétní skupině lidí, kteří je potřebovali pro svůj životní projev. Ale Pepa Vonásek v žádném případě nepotřebuje, dokonce je nesmí mít tyto síly, jinak se poškodí, padne. No, věřte - nevěřte musíte si to promyslet anebo také někdy bohužel zažít. Čili je na vás, kterou cestou jdete a já nemám z toho nic, rozumíte? Ale jsem odpovědný ne jenom Zezulkovi, abych tyto věci za svého života nesl dál, a tak dle mého názoru se vám pokoušel pomoci v orientaci na vašich duchovních cestách. Má to jediný tento cíl. Ne, že bych vám nepřál úspěch v těchto věcech. Přeji ho všem, kteří zde dospěli, a mají to dělat. Nechť je jim Bůh milostiv a nechť dostávají všechno, co potřebují. Já teď mluvím k těm, kteří jsou poněkud méně zaostření ve svém životním vjemu. Buďte opatrní. Hadí síla provází člověka jako každého tvora, každou rostlinu, jen pokaždé to má jinou kvalitu a složení. Vedle systémů, které se dají chápat jako nervové systémy, systémy chemické regulace další a další, hormonální regulace. Je zde i samotný projev živé hmoty v silové oblasti. Je to struktura, která má svůj pevný řád. Svojí zákonitostí je logická, je vyvíjená - i když i to bude někde předmětem naší přednášky - a tedy není náhodou. Stejně jako má-li se vyživit buňka v prstu vaší ruky, tak tam musí dojít ta vlásečnice, která je napojena na celkové řečiště, a musí být zásobena správnou silou krevního tlaku tak, aby zde docházelo k postupu, ale přitom aby zbytek těla nebyl ochuzen, mohl žít. Mimochodem už jenom tahle oblast je zázrak. Ty stovky metrů a kilometrů potrubí v našich tělech, je to pro dnešního technického člověka pravděpodobně těžko řešitelný problém, i když s nejmodernějšími počítači by to možná už šlo. Protože uregulovat tento systém, kdy otevře-li se jedna část, druhá je oslabená tak, aby nekmital, aby plynule fungoval, všem částem, do každé buňky, jednotlivé buňky přivedl živiny, a nakonec aby mízní systém také odvezl metabolity. To je zázrak, technický zázrak, i když biotechnický zázrak. Takže to, co jste zažila byla velmi pravděpodobně zkušenost s touto silou. To, že jste nehledala tuto věc přímo, potvrzuje moje slova. Kdykoliv ve svých cestách dostoupíte do stavu, kdy je to možné, stane se. A tak je třeba najít správné pokračování. Většinou napřed musí přijít to nejprimitivnější, nejhmotnější. Čili hodně přemýšlet, filosofovat, hledat pravdu, učit se, nacházet logické důvody. No, a z těchto nástrojů pak vytvářet další postup - ještě více hmotný, později - a také jak u koho - přichází inspirace větším slyšením svého nitra, svého podvědomí, ale také hlasů těch, kteří vás provázejí, průvodců, andělů, chcete-li. No, a pak to pokračuje dál a dál.
DOTAZ: Chci se ptát na přítele, který by chtěl pomoci své ženě a položit ruce, když má bolesti, že cítí, že mu síla jde přes ruce, je citlivec. Jaký je rozdíl, když způsobí biotronik, který je vyspělý v oblasti ducha a filosofie? Může citlivec léčit energií? ODPOVĚĎ TP: Citlivec většinou může jako médium. To znamená, že je celá oblast... Ale zase, jste-li nebo nejste-li médiem, není o tom, zda se o tom přesvědčíte sami, ale je o tom, zdali to tak skutečně je. Potom také záleží na kvalitě té nevtělené části, která se skrze vás projevuje, a proto každý citlivec, kdyby byl médiem, musí mít vědomou a jaksi jasnou snahu jíti ke světlu. Jinak by se mohl stát průlivem zase něčeho jiného. No, co se týče toho působení, no tak nelze vyloučit, že má nadání, ale má-li i nadání, tak o tom neví nic. Nebyl školen, nebyl veden. Tak často udělá chyby, které by nemusely být, kdyby byl moudrý. V oblasti bioenergie, tedy energie, která provází živou hmotu, je velmi důležité, aby tělo bylo zbaveno negativních komplexů této energie. Ty se vytvářejí při každé nemoci, nerovnováze, poruše činnosti, a tak dále. Sami jsou její příčinou mimochodem. A tak v první fázi musí být tělo, pokud možná těchto následků zbaveno, a teprve ve druhé fázi přichází to slavné přikládání rukou. A teď zase... Na té nejnižší úrovni nic nevím, přiložím ruku. Ono to hřeje nebo něco a pomáhá. Na té nejvyšší úrovni naprosto vědomý proces ovládání přírodních sil, biologických sil skrze oheň, který byl seslán na vaše ruce. Tak se to kdysi říkalo. Ale i to musí mít vždycky jistý postup. Byl jsem prý nadaný, říkal to Zezulka. Ale můj první pacient přišel až po několika letech. Do té doby mě ani nenapadlo vztáhnout ruku na kohokoliv. Až jednoho dne mi říká: "Tak, Tomáši, já myslím, že je čas, abyste přijal svého prvního pacienta." Neřekl koho, kde, jak, co. A on přišel. Byl to tuším manžel kamarádky mé ženy. Bylo to logické. Myslím si, že ten to začal. Už si ani... ale byl to asi on. Byl to skeptik, nevěřil tomu. No, čili jsem na vážkách, říci ano, jsem na vážkách říci úplné ne. Záleží na tom, kdo to je.
DOTAZ: Mám dotaz, zda je dobré podporovat finančně či jinak mladé zdravé bezdomovce, které potkáváme často žebrat na ulicích. Je to jejich osud a je vhodné jim pomáhat? ODPOVĚĎ TP: V osudu je potřeba lidem pomáhat a pomoc se nemá stát posílením v negaci. Přiznám se, že i já občas utrousím nějaký peníz a úplně vždycky, ano, přiznávám se, si nejsem jistý. Nejlepší bylo dávat to, co potřebují. Co člověk potřebuje? Potřebuje se vyspat, najíst, obléct. A tak dále. Někdy se tak i dělo. Bylo někdy vtipné se dívat na reakci bezdomovce, když dostal potravu nebo něco jiného. Ne vždy to bylo přijato s pochopením. No, jindy třeba vzpomínám, jak jsem si udělal zle u jedné bezdomovkyně, která byla daleko od nás. Já jsem vytahoval z peněženky nějaké to euro, ona se mi vrhla, vytrhla mi tu bankovku. Já jsem byl dost rychlý, tak jsem jí to vytrhl zpátky. Už jsem jí nic nedal. Vysloužil jsem si černomagickou nadílku, rozumíte? Tak se musíte rozhodnout sami vždycky. Jistěže je výhodné, když víme. Na druhou stranu, kdo může soudit? Já vím, že osud, který přišel, zhusta měl své důvody. Když máte nějakou těžkou situaci, opravdu takto těžkou, tak to nebývá poprvé. Všechny ty rozchody, rozvody, oškubání do mrtě, to nebývá poprvé. Ty bytosti se provázejí v životech často mnohokrát. Tak jen pokračují v naučených rolích. Tu jeden, tu druhý. Ten, který dneska těžce postižený, hned včera sám postihoval. Jenomže to není důvod, abyste nepomáhali. Řetězec zla se musí přetrhnout, může. A je tu jistá část toho děje, který je ovlivnitelný i zvenčí. No, na jedné straně máte nedat. To je špatné, když můžete. Na druhé straně máte dát. A teď je to třeba proto, aby ten člověk si koupil pouze alkohol nebo dokonce drogy nebo něco takového. Tak ho vlastně podporujete v jeho cestě úpadku. Pak jsou tu další odstíny a nuance. Když se na to podíváte z jeho pohledu, nemá žádné zázemí, často nikoho blízkého, je mu zima, prší na něj, v těch nejhorších případech. Je to život pod psa. Je nemocen. Někdy se snaží z toho utéci, třeba pomocí toho alkoholu, který sníží tu naléhavost vjemu životního. Najednou jste jakoby zatlumeni. Nevnímáte tak ostře svůj stav, je vám lépe. No, že to není řešení, to není řešení. Jsou tu jistě věci, které ti, kteří by nechtěli dávat rádi budou zmiňovat. Stalo se i mě, že jsem chtěl. Přišly veliké mrazy a vyzvali, aby lidi dali. Tak jsem běžel na nejbližší takové zařízení a nesl jsem nějaký peníz. No, nepodařilo se mi ho tam umístit, představte si. Nefungoval ten dobročinný systém. No, a tak dále. Navíc mezi těmi, kteří jsou postiženi takto osudem, je i mnoho těch, kteří mají problémy se začleněním do společnosti, ať už z důvodu, řekněmež, psychických nemocí nebo nejsou dost připraveni žít tu naši moderní společnost. Každá vesnice měla svého "Janku, vyskoč." A o toho člověka se lidé starali, takže nemusel žebrat - většinou. Zase, jak kdy. No, takže svým způsobem to bezdomovectví je tak i tak. Někdy nemoc, někdy obžaloba společnosti, která dovede lidi svým drastickým tlakem až na dlažbu. Jindy naše společnost ještě není dost bohatá a to, co běžně nahrazuje v některých státech tyto nedostatky, tedy charita, i když Češi dávají dost a pomohli všem, včetně naší nadace, významně pomáhají. A já za to všem děkuji. Bez nich by to nebylo možné. Pak ale ti opravdu bohatí, no, tak ve světě jich je víc. Hodně opravdu bohatých lidí nakonec pochopí, že jedním z životních poslání jich samých je užívat dle svého uvážení vědomě toho, co jim bylo naděleno, i pro ostatní. A právě oni řeší ten problém, viďte, aby nepodporovali vlastně to, co nechtějí, aby to sloužilo opravdu tam, kde má, a tak dále, a tak dále. Čili nemám pro vás radu. Jsou zde žebrající bratrstva, která se snaží využívat lidské dobroty. Jsou zde opravdu potřební, kteří jsou zcela závislí na vašich darech. Jsou zde jiné případy. A teď co já mám tady poradit? Kdykoliv jsem byl na cestách, řešil jsem to většinou raději drobným darem než opomenutím. Bylo to pro mě menší zlo, protože ať tak či tak, přece jenom třeba v té chudinské části té země ten drobný peníz něco nadlehčil. Takže tak.
DOTAZ: Jak se naučit dívat i do pekla, aniž by to s člověkem hnulo? ODPOVĚĎ TP: To se musíte zeptat Zezulky, to je jeho věta. A to mi taky říkal. No, jde to pomalu, ale jde to. Ne, že bychom to uměli naráz, ale je to vývoj, jde to postupně. Tak vás to nakonec nějakým způsobem dovede do těchto končin, nebojte se. Protože mnozí před něčím utíkají a vyjadřují tak svoji nejistotu, jindy zase příliš zbrkle se snaží do těchto oblastí nahlédnout v domnění své duchovní... a tak dále. Čili co já bych vám měl poradit? Zase než rovnováhu. Kdo se ptá, toho je odpověď. Není jedna. Jinak bude znít pro člověka, který stojí na počátku, jinak pro citlivého, jinak pro filozofa, jinak, jinak... Je to nejednoduché. Nejjistější cesta je cesta pochopení a lásky, protože vždyť o tom je život. To vás učí. Jakpak byste to chtěli umět naráz, když je to výuka. Sedíte ve třídě a učíte se to. Takže na začátku pololetí máte nějakou úroveň, na konci pololetí máte vyšší a pak přijde konec školního roku a vy uděláte zkoušku a jdete dál. Takže v rovnováze nezůstanete nikdy zcela, dokud nejste na konci cesty. Je pravdou, že je to něco jako exponenciála, kdy někde tamhle daleko je ten cíl. A má to tento průběh. Chcete-li, můžete-li, jdete-li po té duchovní cestě, bude se to postupně lepšit, někdy rychleji, někdy pomalu. Nakonec to zvládne každý. Kdyby Bůh měl mentalitu člověka, tak zničí sám sebe i své dílo, protože člověk v těchto případech myslí jen často na ničení. A je v tom nepochopení, neschopnost přijetí a mnoho dalších. No, takže abyste se mohli stát tím konečným, budete řešit i tohle.
DOTAZ: Jak to upravit? Jdu dlouho duchovní cestou. Pravidelné modlitby i malé dary shora, snaha o čistotu chování, ale nedaří se mi, jak zajistit u sebe, aby mě nerozčilovalo negativní chování řady lidí, neurvalost, prospěchářství, ubližování komukoliv, pachtění se za konzumem a v poslední řadě záměrné sabotování nošení roušek i při styku s lidmi. (počkejte, nošení roušek i při styku s lidmi, jo, sabotování - už to chápu.) Jak se vyrovnat s takovým světem kolem? ODPOVĚĎ TP: Máte-li mít něco rádi, tak to musíte se přiblížit. Musíte pochopit ten stav, který vás se dotýká. A pak je to už všechno mnohem snazší. Když pochopíte, to neznamená, že s tím budete tancovat. To v žádném případě. Ale vnitřně to už je jiná. Mnohdy s vámi ti lidé nemusí souhlasit. Mají názory nejrůznější. Připisují vám nejrůznější vlastnosti nebo viny nebo cokoliv jiného a vy se musíte naučit co nejlépe vyhmátnout z jejich podnětu to, co by mohlo být pravdou, a zároveň nenechat se vláčet názory druhých, pokud je sami nepřijmete, protože jinak byste byli "kam vítr, tam plášť". Jednou by řekl to, jednou tohle. Samozřejmě taky záleží na důležitosti. Můžou to být věci naprosto zásadní anebo věci méně zásadní. A můžeme se znám zdát něco zásadní a ono to nebude a jindy nám to bude připadat marginální tedy nevýznamné a ono to bude zásadní. To je ten svět. Čili někdy pomáhá třeba to, že člověk - je-li vegetarián jako já těch třicet, čtyřicet let - tak si vzpomene, jak mu chutnalo hovězí na česneku, pokud tam nebyly šlachy, nervy, kosti a byla to jenom čistá anonymní svalovina s bramborovým knedlíkem ovšem a na česneku. A rázem zapomene na svoje svaté bouření proti tomu hroznému masojedlíkovi, protože si uvědomí, že i on měl dobu, kdy to pro něj bylo samozřejmé, takže nechápal absolutně, že by to mohlo být nebo mělo být jinak. Čili se přiblížíte tomu stavu. Platí to i pro jiné věci. Uvidíte jistě nevyčíslitelné množství možných vad. Udělejte si výlet v neděli - tedy to říkám jenom symbolicky, protože tam nemůžete být ve velkém davu - do Kuksu. Podívejte se na ty sochy. Tam si vyberte nějakou, která se vás bude nejvíc týkat. Mají jich tam dost. Takže to je asi všechno.
DOTAZ: Již delší dobu přemýšlíme nad posunem letního a zimního času. Má to, prosím, nějaký vliv na slavnost 30. 3. ve 12:00 hodin na Řípu? ODPOVĚĎ TP: Jak vidíte, nemá. Ctíme ten čas, který je obvyklý, protože bychom se rádi všichni tam setkali v jeden čas. A tak i ty vlaky jezdí podle toho letního nebo zimního času, a tak to prostě je. Den otevřeného nebe se jmenuje tím slovíčkem "Den", a tak je to, prosím pěkně, celý den. Jistě, že i tam jsou křivky, samozřejmě, jak jinak. Není to prostě "cák", "cák", vypnuto, zapnuto. Ano, to je pravda, ale upřímně řečeno, jestli začínáme v jedenáct, dvanáct nebo v jednu hodinu, nemusí být zase až tak důležité. Pokud to počítá astrolog například nebo někdo jiný s tímto zájmem, tak je pro něj samozřejmě důležité, jaký je to čas, jak jsou postaveny v tom daném okamžiku třeba hvězdy nebo jiné věci, ale jinak musíme ustát všechno, víte? Ať prší, sněží nebo je krásně, je naším úkolem stát na svém místě. Takže tak. No, a to je pro dnešek všechno, protože za chviličku budeme mít náš společný duchovní obřad a tady nás čeká další dotaz na pondělí. Mějte se krásně, neberte to všechno tak strašně tragicky. Mějte milost k osudu, k sobě, jak jen dokážete, protože není tu nějaká ucelená, jasná, správná a jediná rovina, ve které musíte pracovat, ale je to proces, kterým každý z nás jde. Každý z nás tady řeší nějaké věci a až jsou vyšší, nižší, nejnižší, to je úplně jedno. Nebuďte fanatici, nebuďte papoušci a snažte se vždy jednat tak, aby to bylo, co největším dobrem. To jsou hezká předsevzetí, viďte? No, a když se vám to nepovede, tak se nezatracujte a řekněte si: "No, tak zítra to bude lepší." Ale aby to nebyla jenom výmluva. To by bylo dobré. Tak. Byl jsem s vámi rád a na shledanou. |
