www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 17. 6. 2022

Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 17. 6. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

00:00 - Uvítání.

00:44 - Je možné, aby v rámci prolnutí do paralelního času došlo k zanechání genetické DNA stopy? Mohl by tak být možný přenos bakterií i virů.

04:14 - Dá se, prosím ovlivnit zelený zákal? Výsledky léčby u roztroušené sklerózy (RS)

06:59 - Do jaké fáze duchovních praktik spadá chození po žhavých uhlících? Či je to vůbec duchovní praktika? Trochu o tom pochybuji, řekla bych, že nic takového neděláte ani v prvním stupni DUBu.

25:20 - Při oslavách anglické královny byla zmíněna nutnost ochrany životního prostředí a mohlo by se začít třeba používáním toaletního papíru, kterého se spotřebují miliony tun. Kde se vzal tento nehygienický zvyk, když některé orientální národy používají podle mne hygieničtější způsob, omývání vodou? O nutnosti regulace lidské porodnosti.

46:12 - Je to tak, že v době odstředivé už nebude možné meditovat do středu? Například na otázku „Kdo jsem já?“ A jak tedy bude probíhat meditace ze středu ven?

50:48 - Může magnetizér léčit biotronika sanátora? Může magnetizér dosahovat podobné výsledky v léčbě jako biotronik? A kolik lidí může být léčeno? A ten, kdo léčí, se unavuje z této činnosti?

53:47 - Proč duchovně nepůsobíte, když je bouřka? Vadí to i pro početí dětí?

56:52 - Mužská rýma je mnohem vážnější než ta ženská? Ženy mají jedinečnou příležitost se prý vcítit při porodu do takové bolesti, kterou mají muži, když mají rýmičku. Je to pravda?

57:51 - Viděl jste někdy osobně nějaké takzvané indigové dítě? Můžete nám říci, co takové dítě jiného dovedlo? Mně se naopak zdá, že se rodí daleko více dětí, které jsou nesamostatné, bojácné, na internetu závislé, neduživé, alergické, zdravotně slabé, konformní čímkoliv, neschopné odvahy v reálném světě, prostě opak toho, co vy tvrdíte o jakýchsi zázračných dementech, které budou tvořit civilizaci.

01:09:48 - Duchovní rozloučení.


Přepis videa:

Vítám vás na poslední přednášce v tomto školním roce a budu se věnovat tomu, co jste připravili. Sami si budete dělat názor vlastní, jako vždy, protože to, co je hlavním smyslem duchovní školy, je naučit vás způsobu cítění a myšlení, které sami používáte, a sami ho - čili vlastně tvořivosti.

 

DOTAZ: Takže dnes udělat pohovor.

ODPOVĚĎ TP: No, uvidíme. Dobře.

DOTAZ: Tohleto je zajímavý dotaz - ptáte se mě, zda je možné, aby v rámci prolnutí do paralelního času došlo k zanechání genetické DNA stopy? Možný by tak mohl být přenos bakterií i virů. Děkuji, přeji požehnané léto.

ODPOVĚĎ TP: Tak (pardon, já se ještě trošku usadím a budu o tom přemýšlet) jelikož někdy dochází k úplnému prolnutí, to znamená, že ten člověk skutečně se nachází v jiné části reality zcela hmotně, kompletně, pak to úplně nelze vyloučit. Bylo by velmi zajímavé zkoumat nějaký takový příklad, kdy by genetik z odebraného materiálu hledal shodu a pokud by ji našel, bylo by to velmi dobrým důkazem. O čem je řeč? Pro ty z vás, kteří nechápete: občas se stane, že nějaký člověk se propadne v čase do jiné doby, jiného místa a občas se stane, že se nevrátí, taky. To jsou ty případy zmizení, kdy to popisoval Čapek ve své povídce Šlépěj - a to skutečně existuje. Tedy pokud se ten dotyčný vrátí, tak je to jakýsi přeskok. Byl kdysi popisován případ budoucího amerického prezidenta, který kočoval ještě se svým přítelem a dostali se do neřešitelné situace - došla jim voda, a tak se vydali hledat v té poušti, no a nalezli kupodivu benzínovou stanici, kde byly reklamní materiály na nějaké ty buicky a moderní sklenice, teda lahve, tak natočili vodu, vrátili se a dobře to dopadlo. A ty materiály, pokud tedy zdroj nelhal, pak existovaly až do doby, kdy byly vytištěny. Jestliže byl možný přenos tištěného letáčku reklamního, no tak proč by nebyl možný přenos i nakonec DNA nebo podobně? Stejně jako vždycky jsou dvě cesty a více, tak třeba teď zažíváte vstup do jiného času tím, že se rozmrzá třeba permafrost a podobně, kde jsou stopy minulých životních cyklů, tak i tímto způsobem by snad mohlo být možné přenést skrze čas ty jednotlivé části života.

DOTAZ: Zda se dá ovlivnit zelený zákal? Vyléčit dle lékařů nelze. To ovšem lékaři tvrdí i o RS, ovšem já vím, že máte dobré výsledky, dal jste mi naději.

ODPOVĚĎ TP: No, ano, je to jako ve všem, u někoho větší, u někoho menší prospěch. U RS statisticky se zdá, že těch, kteří z toho měli významnější prospěch, je hodně, někteří opravdu velmi významný. No a co se týče zeleného zákalu, tak tam je to obtížnější, ale také jsou úspěchy. Je otázkou, jestli je to díky tedy cílenosti toho zásahu, nebo jestli to je možné i jaksi obecně, ale tak teoreticky ano. U toho zeleného zákalu je působeno na jisté mikrokanálky, které tam jsou, v blízkosti tedy té duhovky, a pokud se to podaří, tak ten nitrooční tlak klesá, objektivně, a to se samozřejmě tomu lékaři očnímu líbí. Za mojí praxe se to stalo již minimálně párkrát. Já si statistiku nevedu. Tak.

DOTAZ: Ano. Ptáte se na rakovinu prsu u muže... po skončení přednášky.

ODPOVĚĎ TP: Ale já vás teď nemohu opravdu jakkoliv uspokojit, prostě v této chvíli nejsem schopen nikoho přijmout, a to i proto, že mám 14 dní do konce, pak odjíždím do zahraničí, a tedy nebudu k dispozici, čili opravdu vás nemůžu potěšit. Příjem pacientů bude zahájen v září zase a už tam je teď...no, jak to je.

DOTAZ: Působení vám připadá větší.

ODPOVĚĎ TP: Děkuji.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Přejete hodně úspěchů.

ODPOVĚĎ TP: Děkuji vám, moc.

DOTAZ: Do jaké fáze duchovních praktik spadá chození po žhavých uhlících? Čí je to vůbec duchovní praktika? Trochu o tom pochybuji, řekla bych, že nic takového neděláte ani v prvním stupni DUBu.

ODPOVĚĎ TP: Jak víte, že v prvním stupni DUBu nechodíme po těch uhlících? :) Kdo ví? Ale zatím si to nepamatuji, to je pravda. Což může být mojí sklerózou, anebo tedy tím druhým důvodem. Víte, co to jsou duchovní praktika, v zásadě? V lidské povědomí prakticky cokoliv, na co si vzpomenete, ale vycházejme z podstaty, k čemu by asi tak mohla ta praktika sloužit? Máme tady přece svět, který můžeme pozorovat: sami sebe, historii, můžeme pozorovat vývoj toho života a vidíme, že má své stupně (svět rostlinný, živočišný, lidský) a můžeme tedy pozorovat, čím se ty stupně od sebe liší, nebo co každý z těch stupňů přidává. No, zkrátím to. V první fázi jsme pasivní životně i aktivitou, rosteme v květináči, nemůžeme ani na krok. V další fázi už ten krok může být, ale ještě ne aktivita kolem svého vývoje, žijeme tedy jaksi napřímo. Pak přichází třetí fáze a to je člověk - první ne - zvíře, tedy skoro, a ten člověk od nějaké fáze v tomto druhu může začít svoji aktivitu spojovat s tím duchem toho dosavadního pozorovaného vývoje. Všechno na světě je řád, všechno na světě má nějaký smysl, nějakou příčinu, následek, nějaké provedení, a tak ta analogie nám může hodně pomoci v úvaze. Vidíme, že tedy to, co nazýváme duchovní cestou, pravděpodobně souvisí s dosavadním směrem. To znamená, co se dělo? Rozšiřovala se naše, řekněmež, inteligence, ideálně emoční i citová, i když dnes to není pravda. Byli jsme schopni stále jaksi přesnějších a větších úvah, no a (i když ani to není vždycky pravda) taková úvaha krysy, která v patnáctém století prchla z korábu, byla rozhodně lepší, než úvaha těch námořníků, kteří potom ztroskotali a zemřeli někde na moři. Takže ono jak kdy a jak kde. Ale co se mění? Mění se přece to, co je navázáno na ten vjem "já". Ten má každý - má ho zvíře, má ho rostlina, má ho člověk - a teď jde o to, jak se to "já" vnímá. Čím jsme nižší, a to platí i pro stupnici našeho lidského rodu, tím víc jsme ego-centričtí, tím víc vidíme jen ten velmi úzký svět kolem naší bytosti. Tím víc jsme jakoby těmi obručemi (to bylo hezké v těch pohádkách) sevření a tím víc nevnímáme okolí, ať už ve smyslu třeba soucítění nebo jinak, prostě co není moje, to není důležité. Primitiv. No a pak se to mění a když vidíme třeba v našem druhu, jak ti duchovní lidé vyspívají, tak se zdá, že to "ne-já" se vlastně rozšiřuje a že jsou vlastně vnímaví daleko širším způsobem. Takže pravděpodobně se zde jedná o vlastní změnu své duše, duchovní změnu, a ta změna pravděpodobně se více týká něčeho jiného než demonstrativního provádění čehokoliv. Odtud třeba i funkce zázraků v naší realitě, která zde má své místo, ale nikdy se nesmí stát vedoucím vlivem našeho uvažování nebo naší cesty. Prostě jenom proto, že se tady vznesu na židli, pravděpodobně nebudu mít víc pravdy, než kdybych tu seděl 100 let, rozumíte? Ale kdybych se tu vznesl na té židli, tak mi všichni budete věřit, protože jsem se vznesl na židli. Ovšem nechápu, jakou má souvislost to, že jsem se vznesl na židli, s tím, jestli jsem duchovní, rozumíte?! Teď se stala nějaká nehoda, pokud jsem zaznamenal dobře, ale já jsem to nečetl, jenom mi to prolétlo, že někde se x lidí popálilo při vlastně chození po žhavých uhlících, tedy došlo k něčemu nešťastnému. Ale to není podstata otázky, protože po žhavých uhlících se skutečně dá chodit, což nám ukázaly tisíce ostatních lidí, a to tak, že neměli úhonu přesto,že by ji biofyzikálně měli mít na 100%. Mnozí skeptici vyvalili sudy svých ještě primitivněji hloupých názorů, to znamená - že ti "chůdci" mají natřená chodidla nějakým speciálním přípravkem, že se děje to a to a to a to. Což má asi tak stejnou cenu jako vyjádření těch vlastních lidí, protože je to bez důkazů a je to pouhé tvrzení proti tvrzení. Ty uhlíky mají ale jednu výhodu, že tam jsou, rozumíte? To je velká výhoda argumentační. No, takže samozřejmě, že toto je možné a ukazuje vám to sílu ducha, která se ukazuje v nesčetných jiných případech. Já bych teď mohl prostě tady deklamovat případ za případem, já nevím, skupina mistrů bojového umění ve Švédsku při objevu kamery Aga, což byla termovizní kamera, těm rozjásaným vědcům, kteří byli nadšení, že dokázali tedy konečně zobrazit teplo, ukázala, že jsou schopni zvýšit teplotu o 6 stupňů - svého těla. Nebo jiné a jiné. Lidé přežili naprosto nesmyslné teploty - a tak dále a tak dále. Ale je-li podstata duchovní cesty, to bych si nedovolil tvrdit, protože musíme si položit základní otázku: v čem jsem duchovně vyspělý, když se přejdu po uhlících? Ano, můžu ukázat, že jsem schopen se jaksi k tomu soustředit, že jsem schopen se naladit a tak dále - to jistě. Je to nepřímé. Ale přímou souvislost s tou duchovní cestou to samozřejmě nemá. Je to podobné - a teď si to rozleju u tak asi 150 tisíc lidí, v téhle chvíli, ale nešť, jsem připraven - za dalších 150 let na to přijdou, a to já už budu mrtev. Podívejte například, když se podíváme na funkci jógy, tak to rozhodně není přímá duchovní cesta, ale naopak, je to výborná příprava k duchovní cestě, kdy ten člověk naladěním svých silových center se ladí s vesmírem a připravuje se, učí se ovládat své tělo a tak dále a je to velmi dobré a v některých kulturách je to vlastně nezastupitelné. Ale vlastní duchovní cesta je něco jiného: čili změna vašeho vědomí! A aby ona dostala se jaksi na "pořad dne", tak musíte dospět do určitého stupně a fáze, v které je vůbec možné začít tu změnu provádět. Je to tedy úplně u každého jinak, je to nenáhodné a pakliže to nastane, tak se zpravidla zase objeví, neznámo jak, zase v závislosti na mnoha faktorech, nějaký duchovní učitel, který vám ty informace přenese jako službu a vy potom si s tím něco uděláte, podle toho - protože nestačí být jenom vlastně povolán, ale musí tam být i nadšení a tak dále a tak dále, aby ta cesta byla realizována. Zezulka, můj milovaný učitel, za život udělal několik zázraků, opravdu zázraků, a přitom mi o nich v podstatě nikdy neřekl, protože mě jako žáka, kterému chtěl potom předat celý ten odkaz filosofie biotroniky, tak necítil potřebu mě jakoby ustavit tím, že teda se stal nějaký zázrak, ale myslím si, že mě s tím taky něčemu naučil. A tak i kdyby se stal zázrak nějaký další, tak se to ode mě moc nedozvíte, protože bych to chápal jako nadbytečné. No, rozhodně to není špatně, svým způsobem. Trošku se to podobá nějaké té přípravce. Abyste našli cestu k tomu, jak praktika vykonávat, vám osud přinese opravdu pestrou směsici cest. U mne to bylo tak, že jsem v nějakých, já už -nácti nebo -ceti létech dostal záhadným způsobem tedy, protože to byla na indexu kniha, to sbíralo STB a tak - všechny knížky Weinfurtera - tak jakýsi Paul Brunton, žák jakéhosi východního mudrce, napsal knížku. No a já jsem si z toho vybral ten smysl, tak jsem to tedy cvičil ten rok a řešil jsem to rok. A to bylo vlastně první přiblížení se k duchovní cestě ve skutečnosti. Jistě, četl jsem jiné texty, rodina měla nádhernou Bibli ilustrovanou, takhle velkou, v slonovině, prosím pěkně. Vždycky mi ji teta slibovala, že bude jednou moje, ale už nevím, kde skončila. Byla opravdu nádherná. A protože tady se vyráběly knihy, a tak k těm knihám bylo blízko. No a pak, ani nevím proč, jsem přečetl nějaké další, no a pak přišel tenhleten mudrc z Východu, který mě takhle na dálku přitáhl. No a kupodivu to bylo cvičení, které vás čeká v druhém stupni University BYTÍ. Já jsem tenkrát netušil vůbec souvislosti (taky tam nebyly), prostě tam bylo to, co se má konat a tak. No a později jsem naznal, když jsem navštívil ta místa a byl jsem v těch klášterech, kde on pracoval, a poznal jsem tu historii detailněji, no tak jsem poznal, že vlastně ta zvěst u toho žáka vlastně byla částí té zvěsti, čili že to byla ta zvěst, kterou přijal ten žák, kterou byl schopen otevřít. A tak dále. To platí pro všechny, samozřejmě. No a i tady to bylo vlastně na bázi ducha. Tedy - byla to velká drzost, ale to jsem ještě tenkrát nevěděl - ptal jsem se: "Kdo jsem já?" Rok jsem to meditoval, dokonce se zkříženými hnáty, což bych dneska asi odnesl trojitou frakturou, ne-li čtvernou, a (no, bylo to předpisové) a když to skončilo, tak pak přišla ta odpověď. Jak je vidět, štěstí přeje odvážným - i když ani nevědí, že jsou odvážní. Jenomže pak přišel nějaký další čas a Zezulka a x let výuky, chození k němu, ale ještě pořád žádná praktika, přibližování se - učil jsem se tomu jazyku jeho filosofie, protože to není snadné, abyste něco pochopili, to nestačí si jenom přečíst. To napřed ani moc nešlo - jedna kniha, to byla doba, protože to byla jedna, dvě, tři stránky a víc to nešlo číst, no a tak to pokračovalo, až teda před koncem mě taky jednou takhle zavolal a tak mi teda zase šel do té skříně, to už jsem byl jak čoklík, který se chystá na nějaký pamlsek, který mají zrovna támhle v tom šuplíku, no a tak se ty vrátka otevřely a tam ty knížky byly takhle - a najednou to vytáhne a tam najednou vidím: "Praktika." Tak mě začínal učit vlastně ty další věci, vysvětlovat, ale hlavně řekl, že to ještě jinak. A to, co bylo nejohromujícnější v těch praktikách, byl vlastně ten soulad s tím vším, co napsal a popsal, jako stav naší reality, tvorba vesmíru, osudu a tak dále, a jak se to vtělilo vlastně do těch jednotlivých cvičení těch praktik, které vlastně to rozvíjejí na zcela vlastně mentální úrovni, tedy už nemusíte si dávat nohu za krk nebo dělat jiné "pumprnágle", ale musíte dělat jiné věci. V podstatě se přibližujeme k řádu Božího tvoření. Čili je to přesně tak, jak tady v té pyramidě - jestliže ze Základu vychází mnohost, pak chcete-li k Základu, musíte jít opačnou cestou - a to je podstata praktik. Čili vaše vědomí bylo utvořeno do mnohosti myriád samostatných existencí, abyste nakonec v té špici byli vědomím jediným, které je vším. Tady je vás strašně moc, tady je vás strašně málo - ale tady je vás málo, a přitom jste tu všichni, dole je vás strašně moc a jste sami. V tom je ten rozdíl. Takže ty změny se odehrávají ve vašem vědomí. A tak, jak se odehrávají, se otvírají ty vaše, jak bych to řekl, postoje, možnosti a jiné věci. Jednou budou duchovní praktika samozřejmou součástí určité části, ne celé, ale určité části, která bude právem k tomuto směřovat. Stejně jako tady máte chemiky, matematiky a tak dále. A část těch praktik bude součástí celkového vzdělání, ať už půjdete potom kteroukoliv cestou, tak když chcete popisovat kteroukoliv část světa, měli byste umět také alespoň něco o tom, jak ten svět vznikal a jaký má charakter, abyste se v tom neztratili. Takže choďte po žhavých uhlících dle libosti, dělejte jiné věci, ale duchovní praktika potom nejsou v rozporu, ale jsou jiná. Čili nebudete jaksi v oblasti duchovního pokroku školy dále, jestliže půjdete po uhlících nebo nepůjdete, nebo skoro nebudete dále, ale samozřejmě, že překonat strach, překonat svoje omezení a vykročit je také jistý přínos - a takových přínosů máte hodně. Takže choďte, choďte pokud možno naboso, když to tlačí, tak v botách, anebo po uhlících když teda... no. 

DOTAZ: Včera jsme sledovali oslavy anglické královny, mimo jiné tam bylo i změna - nutnost ochrany životního prostředí jako jeden z ústředních bodů. Hodně teorie a málo praxe. Mohli by lidé začít třeba s tím, že přestanou používat toaletní papír, kterého se zbytečně na planetě spotřebují miliony tun, přitom je to velmi nehygienický způsob očisty, na rozdíl od omývání se vodou, jak to dělaly a dělají orientální národy, včetně Číny, tisíce let. Kdo vlastně tenhle hygienický, či spíše nehygienický nesmysl zavedl? 

ODPOVĚĎ TP: Někdo, kdo neměl rád vodu, pravděpodobně. :) Ano, s tímto mám své zkušenosti. Ne, že by mi to bylo vždycky zcela příjemné, ale když nemáte jinou možnost, tak je to tak - za různých podmínek, které tady nebudu rozvádět, protože některé by mohly způsobit i mírný odliv diváků z přednášky. Takže víte, (reakce na ránu - to nic, to byl stolek, nejspíš), je to pravda. Teď jsem chtěl říct, že speciálně v tomto bodě je vidět opravdu nekonečná genialita Zezulky - když mluvil ke svým přátelům v 70. létech, v 60. létech, tak oni mu vlastně ani pořádně nerozuměli, nechápali, co jim říká - že to slyšeli, ale nechápali význam toho, co jim říká, nebo ne zcela. Od prvního dne, kdy jsem ho navštívil i já, občas přicházela témata tato. To, co ho velmi tížilo, byla nadcházející potíž plynoucí z lidské hlouposti. I v tom dotazu, který zde zazněl a který vyprovokoval k tomuto způsobu odpovědi, je vlastně ten problém obsažen. Mně popsal celý ten průšvih, který tady je a který se bude dále zhoršovat. Ten průšvih je větší, než si myslíte. A zatím vše, co mi popsal, se splnilo do písmene, na rozdíl od všech teorií a prognóz, které vydala věda různými ústy různých oborů. Všechny do jednoho se fatálně mýlily. Věda je dobrá v pozorování toho konkrétna, ale je velmi fatálně ne dobrá ve vytváření názoru na budoucnost. Z různých důvodů - někdy je to nejenom vědecká věc, někdy je to třeba politická nebo jiná. Pro mě Zezulka jako první - a nemůžu vyloučit, že to řekl někdo před ním - první vyslovil to naprosto nejdůležitější, co dodneška nezaznívá ani z těch nejvzdělanějších úst. Je to pohodlné totiž. Takže přátelé, kdyby vás byla miliarda a půl nebo dvě, tak si ctěné pozadí můžete otírat, čím budete chtít, bude dostatek všeho. Jenomže jste prošli takovouto evoluční křivkou, která takto prudce stoupá, každý jedinec spotřebuje své množství energie, vytvoří své množství odpadů, ovlivní svým způsobem Zem - a v této chvíli jsme přesáhli dokonce více než dvakrát kapacitu Země. Ekologisté hledají parciální problémy: budete třídit, budete snižovat spotřebu, budete se chovat ekologičtěji - to je všechno správné, ale bohužel to není řešení problému. Každá uspořená tuna je vzápětí nahrazena dalšími statisíci nových jedinců, kteří se narodí. Víte?! Rychlost úpravy ekologičnosti existence člověka a rychlost nástupu množství lidí je v rozporu, nekryje se, čili stav, přestože se chováte lépe, se neustále zhoršuje. Navíc dobíhají důsledky toho, co už se vytvořilo, a to je naprosto zásadní. Čili počínaje naší generací budeme zažívat tedy prudké klimatické změny, které nebude možné zastavit hned, protože jejich zdroje - Kraken byl vypuštěn, rozumíte? Ten Kraken se jmenuje plyn z moře, plyn z permafrostu a tak dále - to už nelze zastavit. Šlo to zastavit tak v 60. letech. Tehdá pyšná lidská kultura a věda si nepřipustila, vzpomeňte jen na teorii oteplování, jaký to způsobilo humbuk, když byla vyslovena poprvé Al Gorem a kolik lidí se jí vysmívalo, přesto že dnes už zase nikdo nemluví o tom, že by to nebylo - všimli jste si? - prakticky. Získáváme tvrdá data z družic, sedimentů, odkudkoliv a všechny naprosto s jistotou dokazují, že k tomuto jevu dochází. Měříme ppm z ledovců starých 300 000 let. Měříme ppm teď. Zjistili jsme, že nikdy nebylo tolik oxidu jako nyní, v minulých dobách. Zjišťujeme další věci. Příčina je jediná - přemnožení lidského rodu! Protože i kdybyste se chovali jako andělé, tak za 30 let tady máte o dvě, tři miliardy víc. Já sám jsem to zažil a viděl s velkou bolestí v Indii, u přátel. Oni to neví a nemá smysl jim to ani vysvětlovat, ale to, co se děje tam, je vlastně katastrofa. Kdybyste chtěli nejvíce uškodit lidskému rodu a Zemi samozřejmě, následně, tak vydáte tezi:" Milujte se a množte se." Důsledky, o kterých zde mluvím, teď nejsou zjevné, uvidíte je teprve v budoucnosti. Bude to horší než válka, bude to horší než co jiného. Postup je jasný. Nevím, jestli vám to mám povídat, už jsem to i několikrát udělal v historii přednášek, je to naprosto logické. Možná, že nějaký skeptik mne označí za šarlatána a vědeckého podvodníka, ale uvidíme, na čí slova dojde. Stejně jako doposud. No. Pak ti řádní, kteří mají své jasné představy - no, vzpomeňte, na počátku se mluvilo o půl stupni oteplení, dokonce snad století. No, kde jsme dnes, vidíte. Kam to půjde, uvidíte. Nejhorší na tom je, že miliardy lidí budou zasaženy, a to velmi tvrdě, nejenom poruchami válečných konfliktů jako nyní, tedy výživa, energie a tak dále, ale toto zasažení se nedá ukončit nějakou smlouvou o míru. My jsme začali bojovat se světem už před 150, 200 lety, protože jsme přesně v duchu té ne duchovní myšlenkové strategie vnímali svět jako prostor boje, ve kterém si vyvzdorujeme vybojujeme cokoliv, co budeme chtít, na přírodě, protože na to "máme právo". Neměli jsme nemenší ohled na ostatní život, na kterém jsme zoufale závislí. V téhle chvíli jsou mrtvá oka v moři, obrovská. Víte, že víc kyslíku vyprodukuje možná takhle mrňavá věc, než nějaký strom? No. A tak dále a tak dále. Nekonečná hloupost hospodářských "pokroků", nekonečná chamtivost, která vede k bezmyšlenkovitému postupu, navíc posílena úspěchy, které máme, úspěchy v oblasti rozumu, vědy. Když jsme chtěli přemístit horu, to bylo nějakých radvanců. Dnes je to otázka pohybem prstu, což není špatně, je to dobře, ale museli bychom ty hory přemisťovat z řádných důvodů. Takže v tom je problém, že jsme znásobili svoje potřeby, znásobili svoje možnosti, tedy užití energie k přetvoření prostředí, a to v čase, kdy prostředí je na konci svých sil. Pak už nezbývá jen divení: "Nemohli jsme očekávat...nemohli jsme předpokládat... nebylo představitelné, že..." Ale ten Zezulka, geniální Zezulka mi to popsal před desítkami let. A přesně! Už tenkrát mi říkal, když jsem k němu přišel: "Tomáši, je to problém. I kdybychom teď zastavili ty nejhorší agresory, stresory, no tak to nějakou dobu potrvá." Možná, že kdyby viděl ten dnešek, už by ani nemluvil. Už se nedá nic říct. Víte? Čili ta kultura musí projít svojí přeměnou. A to hlavně tedy přeměnou filosofickou, duchovní. V téhle chvíli není důležitější to, že objevíte nějakou další genovou sekvenci nebo další slitinu nebo další počítačový program, protože za tohoto stavu věcí to nepřinese úlevu. Já vím, vy si myslíte, že to zvládnete tím, čím se to pokazilo, to znamená, že stejné nástroje, které vedly k destrukci, budou použity k opravě. Potíž je v tom, že každý systém, který je vytvořen, je nastaven tak, aby byl vyvážený, a všechny ostatní způsoby dosažení rovnováhy jsou nesmyslné, protože každá činnost, která je vedena ne přirozeným směrem přináší další důsledky, které ten ne přirozený směr ještě posílí. Jsme v pasti, přátelé! Příroda na nás udělal past. My jsme strašně chytří, jsme strašně vyspělí, ale příroda nepovolí - a tak si to vyzkoumáme svými vlastními kroky, kudy že ta cesta vede. Zezulka mluvil vlastně v příměru o cestě v bažině, kde jsou klády a vy můžete jít po těch kládách, anebo uhnete. Když uhnete, tak to jde čím dál tím hůř, až to nejde. Takže když jste, řekněmež, v polovině toho úhybu, tak už taháte teda ty kolena z toho bahna a je to takové, ale vy si myslíte, že když půjdete ještě dál, tak že se zachráníte. Bohužel, takhle to ve filosofii nefunguje, je to hluboký omyl z nedostatku duchovní inteligence. No, čili nezlobte se, ten toaletní papír je jistě zajímavý a důležitý - můžete si třeba u nás koupit toaletu, která udělá totéž automaticky - to dělají... Japonci (Děkuji). A je to vlastně pokračování tohoto způsobu. Na druhou stranu, kdyby Indie, která nemá mnoho stromů v některých částech, měla používat papír k těmto účelům, tak tedy potěš Pánbůh. Jistě, že je to ekonomičtější a ekologičtější a možná i čistotnější, svým způsobem. Ono tam zjistíte mnoho věcí, když se vrátíte o těch 50, 100 let zpátky k těm umyvadlům, kyblíkům, konvím, tak nakonec zjistíte, že se dokážete naprosto luxusně umýt s nepatrným množstvím vody, na rozdíl od sprchy, kterou tak milujeme. A tedy to mě ty cesty naučily, že už nepadám do bezvědomí, když tam není sprcha. A to i když jsem pokryt bahnem od hlavy k patě, a to ještě zvláštní konzistence z nejrůznějších ingrediencí, roztlučené kořeny a tak dále a je to nějaká ajurvédní, řekněmež, procedura, a to jste opravdu celí tím pokryti. Kdyby třeba Indové používali ve větší míře, jaksi celonárodní míře, třeba jen papírové kapesníčky nebo cokoliv jiného, no, byl by to docela problém. Z tohohle pohledu se dá říct, že Indové jsou velmi chudí. Na druhou stranu zase mají věci, které nemáme my. No. Je to jako všude - něco je vepředu, něco je jinak. Tak je to i u nás - máme mnoho tedy úžasných věcí a také něco nemáme. Takže chcete-li zachránit svět, tak byste museli začít mluvit o dobrovolném konání, které vyplyne z pochopení stavu, ve kterém se nacházíme. Znovu opakuji: vy ještě nevíte, v jakém stavu se nacházíme. Nemáte dost informací. I ty, které vám poskytuje věda, nejsou zcela přesné. V této chvíli tedy dva lidé, jedno dítě, pokud možno. Samozřejmě, že by to mělo být dobrovolné. A lidé jsou schopni se v čase nepřízně semknout. Tohleto není nic tak obtížného. Já vím, jsou tu zvyky, že ti potomci živí svoje rodiče a tak dále a tak dále. Ale všechno se dá zvládnout, protože jiná cesta není. Buď to zařídí planeta, anebo my. A jestliže naši představitelé vědy a politiky tohleto nepochopí, tak není cesty vpřed jinak, než tak, že vyschnou ledovcové řeky a celý východ v určité části se octne v létě bez vody, změní se rozložení srážek, změní se četnost mimořádných metrologických jevů, dojde k dalším změnám širokého rozsahu, budou zcela holé polární čepičky, zvětší to přírůstek přijímaného tepla ze Slunce, zatíží to kontinentální desky v mořském prostředí, změní se tedy procentuální zatížení. Některé části budou odlehčeny a přestavte si, že takové odlehčení, jako jsou ledovce třeba v Alpách nebo jinde, hrají nějakou roli v tektonice. Odlehčí se ty tedy polární čepičky - miliardy miliard tun zde nebudou a naopak zvedne se mořská hladina. Tím dojde k rozložení hmoty na zemském povrchu se vším, co to přináší dávno. Ale to už nechejme. Jo, šetřete toaletní papír, to jsem chtěl zdůraznit.:) Dalo by se mluvit ještě dlouho, ale - kdo ví? Taková jednoduchá věc, přátelé, tak jednoduchá. Vzít si to za své. Lidi raději budou zvyšovat daně z energie, budu mít různé Zelené úděly, které nic nevyřeší, protože těch, kteří budou potřebovat to, co Zelený úděl vyrábí, těch bude přibývat dál exponenciálně. Ale možná ne tady, víte? Ale to je jedno. A navíc budou ještě všichni víc chtít. Dneska si můžete připadat možná v některém městě třetího světa jako chudí příbuzní, jestli mi rozumíte? I oni mají svoje rozhlasové přijímače, televize, automobily, všechny ty vymoženosti civilizace, ale to zase stojí materiály, energii a tak dále. Čili není to jenom prostý součet lidí, je to součet lidí a exponenciální stoupání nároků, které populace má. Ne, že bych jim nepřál ty televize a ty rádia. Kdyby nás bylo, kolik má být, což je tak maximálně dvě miliardy, tak můžete užívat Zem vcelku... bez toho, aniž by vás nějací zelení aktivisté honili, že jste upustili papírek. Člověk má rád zkratky. Tak i tady se jich dopouští bohatě. Nakonec zjistíte, jako už mnohokrát, že i to, co se vám zdá jako řešení, pokud jde stejným směrem, řešení není. A tak zlepšíte motory k lepšímu, tedy vyfukování, pak zjistíte, že jsou elektromobily, no tak uděláte elektromobily a zjistíte, že i to má nějakou vadu, no...

DOTAZ: Je to tak, že v době odstředivé už nebude možné meditovat do středu? Například na otázku:" Kdo jsem já?" A jak tedy bude probíhat meditace ze středu ven?

ODPOVĚĎ TP: Děláte si legraci, ale dobře, odpovím. Naopak, to, co vám brání jít do středu, je samozřejmě váš ego-ismus, homo-centrismus, který automaticky předpokládá, že jste na konci, že všechno, co vnímáte, všechno, co znáte a tak dále, že to je vrchol stvoření a celá pravda. Ale naštěstí je pořád vždy kam jít a co objevovat. Takže to, co zmiňujete, tedy: "Kdo jsem já?", obávám se, že jsem způsobil jistý rozruch v duchovních luzích a hájích a doufám, že nebudete meditovat nad otázkou:" Kdo jsem já?", dokud nebudete připraveni. Protože jinak by to bylo poněkud méně moudré. I když mně jistě logicky namítnete, že já jsem připraven taky nebyl. Ale byl, přátelé, ale byl. No. Takže, co pomáhá v té odstředivosti, je schopnost rozšíření úvahy. Když jste egoisté, tak máte to svoje "eh" - takhle to mám já, takhle to je pravda, nic jiného! A třeba to pravda není. A když je tam rozumná odstředivost, nikoliv patologická, tak to umožňuje se na věci dívat přeci jenom volněji, z více směrů. Zase to má, ta odpověď, mnoho odstínů - a jenom jsem udělal karikaturu, bez nároku na celkovost. Samozřejmě, odstředivé doby jsou zpravidla jaksi daleko připravenější k duchovním postupu, je tam volněji. Ale můžou se zvrhnout taky, protože všechno se může zvrhnout, tedy i odstředivé doby. No a pak z toho může být patologie, která vede k poškozování bytostí, duchovnímu i hmotnému, a skončí to stejně katastroficky, jako... Vy, vlastně - já, když jezdím do Indie nebo jsem jezdil (teď už nevím, jestli někdy pojedu), ale když jsem jezdil, tak jsem intenzivně vnímal, že bych strašně rád vás vzal s sebou aspoň na měsíc nebo na týden - ne proto, že jsem indofil a že jsem hinduista a že tohle nebo támhleto, vůbec ne! Proto, abyste zažili tu zkušenost toho jiného kulturního okruhu a tak dále. To je neocenitelné. No a totéž by bylo hezké, kdyby se stalo i v té duchovní oblasti. Bylo by krásné kdyby nás někdo vzal takhle na týden mimo sebe, abychom viděli sebe, protože jinak se neuvidíme, chápete?! Abyste mohli něco vnímat, musíte mít alespoň dva body, které vymezí nějaký interval. Když nemáte, žádný interval není - a taky se na sebe nemůžete podívat. Bylo by to pěkné, ale pěkné je to, jak to je, protože nebudeme se rouhat, Pánbůh to udělal moc dobře, protože vám dal tichou svobodu v té cestě a vy můžete myslet, co chcete, můžete si povídat, co chcete, a jaksi nakonec, pokuď ty zákony přírodní jsou, tak se tam stejně všichni nakonec sejdem - a je úplně jedno kterou cestou. Nemusíte bojovat. A tak dále.

DOTAZ: Může magnetizér léčit biotronika - sanátora? Může magnetizér dosahovat podobné výsledky v léčbě jako biotronik?

ODPOVĚĎ TP: No tak to je úplná smršť. Takže zaprvé: nemůže, nejde to. Může dosahovat podobné výsledky léčby jako biotronik? Může, protože rozdíl je v tom, že vlastně to složení těch použitých komponentů může být u někoho velmi úzce směřováno, silně, on je prostě laděn určitým způsobem a to vede k tomu posílení právě tohoto konkrétního typu vlastně dopadu na tu léčbu. Nemůže ale nikdy dosahovat té šíře toho sanátora.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Kolik lidí? Třeba Zezulka a jiní magnetizéři?

ODPOVĚĎ TP: Magnetizér většinou může léčit mnohem více lidí, protože je to méně náročné. On neprovádí žádnou vyšší činnost při tom zásahu a tak tam dá ty ruce, ono to hřeje a tím je to skončeno. V tom druhém případě je to mnohem složitější.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ten, kdo léčí, se unavuje z činnosti?

ODPOVĚĎ TP: Musí se soustředit, pokud možná, koncentrovat, ale z vlastních sil ne. Přesto, v jistém smyslu - protože obtížnější diagnóza samozřejmě vyžaduje trošku větší přístup - takže ano, je-li diagnóza obtížnější, je to také obtížnější pro toho, kdo to provádí. Ale na tom nezáleží, protože podívejte, každý obor má svůj čas. Kdyby tu byl ten jeden Zezulka, ve své době, a několik dalších se stupněm nad 6 - to byla Británie, Island, Amerika (tam byla velmi silná žena v té době) a ještě také Peru, no a pak ještě možná nějací - tak ti byli nad stupněm 6. Ta americká žena měla dokonce stupeň 8, to je velmi vysoké.

DOTAZ: Proč nepůsobit, když je bouřka? Vadí to i pro početí dětí?

ODPOVĚĎ TP: Je možné, že to napětí v atmosféře zvyšuje naděje na tedy to početí, ale pojďme dál. Bouřka. Vy žijete v nějakém prostředí na povrchu planety, ta planeta je faktum, má svoje silová centra, má okolí, má ostatní planety, Měsíce - a v tom nejbližším povrchu zemském se tedy odehrává ta meteorologie a ta bouřka se podobá jakoby silové poruše. Když odezní, cítíte všichni ten ozon a je krásně. A před bouřkou cítíte většinou napětí, všimli jste si? Působí na vás, a to i když je hodně vzdálená, a na vás, revmatiky, působí klidně i tři dny dopředu i víc, protože ten chaos těch silových centrech nebo řekněme ta neuspořádanost se obtiskuje i do silových center vašich těl a tam, kde je k tomu připravený prostor, kde ta tkáně je připravena k zánětu, například, tak stačí jen tento vliv, který není jaksi viditelný, ale ta místa se začínají aktivovat, tedy cítíte bolest nebo je vám nějak jinak. Čili to je jenom takové přiblížení, že tady snad přece jenom něco reálného je, co říkáte? Protože bouřka působí skoro na každého, jsem si všimnul. A to i když ji milujete, to nevadí. Abych ji začal brát vážně, mě musel trefit takový slabý blesk a ještě takové dva nebo tři musely sjet vedle mě, těsně. Jeden byl hodně silný. To bylo vysoko v horách a prásklo to. To opravdu bylo! Takže dneska ji beru vážně, ale stejně se na ni rád dívám. Přesto bych při ní nikdy neléčil, protože to prostředí, v kterém se nacházíme - a já jsem vlastně něco jako také závislý na tom prostředí, na tom okolním celkovém. Svět je plný síly, plný energie, vesmír - no, tak tady je ten filtr. Tak raději ne.

DOTAZ: Mužská rýma je mnohem vážnější než ta ženská?

ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě.

 

DOTAZ: Ženy mají jedinečnou příležitost se prý vcítit při porodu do takové bolesti, kterou mají muži, když mají rýmečku. Je to pravda?

ODPOVĚĎ TP: Naprosto. To je zatím nejlepší popis daného stavu a předpokládám, že to psala žena, tedy. No, abychom to nepřeháněli, tak řekněme do tří čtvrtin takového stavu, no.

(Osmnáct, podívejte, to to uteklo.) Tak tohle si ještě dovolím odpovědět:

DOTAZ: Viděl jste někdy osobně nějaké takzvané indigové dítě? Můžete nám říci, co takové dítě jiného dovedlo? Mně se naopak zdá, že se rodí daleko více dětí, které jsou nesamostatné, bojácné, na internetu závislé, neduživé, alergické, zdravotně slabé, konformní čímkoliv, neschopné odvahy v reálném světě, prostě opak toho, co vy tvrdíte o jakýchsi zázračných dementech, které budou tvořit civilizaci.

ODPOVĚĎ TP: Moc "pěkně". Vynechám všechny možné další následné legrácky a... snad máte smůlu, snad se díváte jinam, a proto tohleto vás nepotkalo. Začněte tím, že se podíváte, tedy delikátně, do každého kočáru, který pojede kolem vás. A spočítejte si, kolik toho bude (vytřeštěný pohled) a kolik toho bude takhle (vědoucí pohled). Soudím, že moje generace trpěla převahou toho prvého. To nám šlo dobře. A těchhle moc nebylo. Takže, co že tak umí? No, tak někdy umí číst ještě před druhým rokem, což není ale podstatné, daleko podstatnější jsou podle mého spíše ty oblasti sociální inteligence. To dítě někdy pronese větu, která shrne situaci lépe, než by to dokázal ten dospělec. Jsou tam nejrůznější nadání, jsou tam i nadání celková, taková vlastně celková genialita. Pro mě třeba je takovým malým vrcholem, když ten malý člověk mi řekne: "Víš, já mu to (tedy rozuměj rodiči) neříkám, on by to stejně nepochopil." Takže možná, že vás zhodnotili a chovají se tímto způsobem. Nevím. Ale nechtěl bych to. Protože to je velmi časté, že nejsou pochopeni. Mají určitý smysl pro, řekněmež, právo nebo řád a většinou to nemají později moc lehké v kolektivu. Čili popisovat jednotlivá nadání nemá smysl. Je to u každého jinak, ale zpravidla vždy to přesahuje jaksi zcela zřetelně dosavadní běžné možnosti. Viděl jsem dítě, které se naučilo číst podle nějaké soutěže - tam vždycky bylo taková ta písmena, že jo, a teďka ten moderátor řekl:" A teďka." No, tak ono se to naučilo. A tak kočár jel a z kočáru se ozvalo:"Té" a oni to měli plynaři takovou tu značku, víte, jak dělají, kde se bude kopat. No a tak dále. Takže zkusme nechat tomuto problému čas, protože na nás tolik nezáleží, co si o tom myslíme, ale spíš jde o to, co je. Tak podívejte, do výzkumu patří takzvaný první stupeň a to je observace, což není nic sprostého, ale je to, řekněme, označení způsobu získávání dat. Tak zatím jaksi observace některých, včetně mě, vedla k tomuto poznání. A jaká bude vaše observace, to nechám zase na vás. A za takových 50 let si to srovnáme a uvidíme. Samozřejmě, každý z nás si myslí, že jeho observace bude ta úspěšnější, ale - no, uvidíme. Zcela logicky svým způsobem ten jev popisujete, protože ten děj, jakýkoliv děj, má vždycky dvě strany: nalevo - napravo, nahoře - dole, světlo - tma a tak dále. A dost možná, že úměrně s tím, jak tento děj probíhá, se také rodí i ta druhá strana rovnice. No, kdo ví? Navíc, co proboha to dítě má získat jiného než to, co popisujete, ve společenském nastavení a zřízení, které tu máme. Já bych nechtěl mluvit dost podrobně, protože bych tím naštval asi zase určitou část a nebyl bych pochopen, že je to jen na jedné straně, na druhé straně je výborná. A tak dále. Už ten Komenský to pochopil, co říkáte, no, před staletími. Tak se snažíme, no. Snaha prosazovat svůj názor, svoje vidění světa, vtělená do způsobu odkrývání tajemství světa, je ještě stále příliš častá. Až se člověk tohodle zbaví, zmizí ta zavilá zarputilost, výsměch, hloupost a zbyde objektivní snaha, pak bude všechno líp. Takže na závěr, čím bych to dokumentoval? Něčím samozřejmě zcela rukolapným. Tamhle v sále natáčí můj přítel, doktor Pátek, dnes teda už zesnulý, náš pokus s živočišným magnetismem. Na těle drží - těla otřeme, samozřejmě, změříme teplotu, tlak, vlhkost a zvážíme předměty a ty předměty drží na těle. Je z toho filmový záznam, jmenuje se:" A přece drží." Teď mně proboha řekněte, proč ta fyzika se o takovou věc nezajímá? Ale vůbec! Myslím ta školní fyzika. Proč? Z jakého důvodu? Tam je jediný důvod - tohle: tak, tak, tak a tak (ukázán ohraničený úhel pohledu). Tady máte něco, co je vidět, co je nezpochybnitelné, co je naprosto reálné. Ale my přece "víme", že žádná biologická síla není, tak nemůže být ani držení předmětů na těle - tím je to hotovo. No, tak - viděl někdo z vás elektřinu? Myslím přímo. Není! Viděl někdo z vás atomovou bombu? Nejsou! Je tady jediný člověk, který viděl atomovou bombu, proboha? No, přiznejte se. Tak v tom případě musím prohlásit, že s jistotou jedna ku... neexistuje. Že byla na obrázku? To byla fotomontáž, nevěřte tomu. To je způsob úvahy. Rozumíte? Takových věcí je mnoho. Čili to, co potřebujeme nejvíc, je změna toho paradigmatu, změna etiky a tak dále. Má to být tak jako trychtýř - široký záběr a to, co za něco stojí, se začne stále více koncentrovat. Je to obrácený trychtýř, takhle. Tohle pustíme a cokoliv je mimo, tak to odrazíme do volného prostoru. Ještě jsme přesvědčeni, jak jsme důkladně racionální a vědečtí. Takže to na závěr k tomuto tématu těch dětí. Až oni dorostou, tak bych se docela rád vsadil, že se hodně věcí změní, protože s tímhle si na ně nepřijdete. Víte? Budou mít už jiného ducha - bude tam zvídavost mnohem větší, připravenost, nebudou mít tolik mindráků, aby se museli ujišťovat o své pravdě ničením jiných pravd, protože budu vědět, že svět je stejně takový, jaký je, a že tedy úplně nezáleží na tom... no a tak dále.

Takže to je pro dnešek všechno, poslední přednáška, užijte si těch časů, snad budete taky mít trochu na odpočinek, takže uvidíme. Příští přednáška bude zde na duchovním shromáždění, bude 23. září v 17 h. Jinak předtím ještě bude koncert tady v Praze, a to 15. září, to je čtvrtek, od 18:30 h. A nejbližší termíny, které budou: tak teď už je to pouze Ostrava, Dům kultury od 10: 45h. a Brno, Sono hotel od 14:45 h. A tím program Duchovní university Bytí a vůbec našich duchovních shromáždění před prázdninami končí. Tak.

Kdyby to bylo jen na nás, špatně to dopadne, buďte v klidu dopadne to dobře. Sice ne úplně, ale přesto dobře. Takže ten vývoj nebude ponechán až k tomu drtivému dopadu, ale bude různými formami bržděn a ovlivněn. To, co nepřežije, je v této podobě naše technická civilizace. Bude tu jiná, bude obsahovat rovněž techniku, ne-li více než dnes, ale jinak. No, tak už vidím ty výsměchy, jak... počkáme si těch 50 let nebo 100 let.

S pomocí Boží.

No, to je zvláštní, že vždycky přijdou holoubci, když je ten závěr. Někdy i dovnitř. Tak hezký den. Na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies