 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 18. 10. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:13:02 – Můžete, prosím pohovořit o Svatém Grálu? 30:27 – Poděkování za duchovní večer s Vodnářským zvonem v Hradci Králové. 31:02 – Můžete, prosím pohovořit o opičí civilizaci, která je starší než Lemurie? 44:00 – Vnuk s dětskou mozkovou obrnou, dá se pomoci? 44:57 – Jak pomoci alkoholikovi? Můj muž si nedá říct. Je to karma? Přepis videa:Tak, dobrý den. Vítám vás při přednášce (pravidelné přednášce pondělní) Duchovní university Bytí, začínáme. Mám tu první námět na zamyšlení.
DOTAZ: A to je dvojice slov - a to je Svatý grál. ODPOVĚĎ TP: Takže, to je velmi krátké, a velmi dlouhé. Protože jsme duchovní bytosti, pak to hlavní co se děje, se děje v našich duších. Je to naše změna, vývoj, a tak dále. A to má své nějaké vyjádření, které můžeme nazvat kvalitou, nebo mocností, jakkoliv jinak. Přesto, že tedy bych spatřoval Svatý grál v té oblasti, která není za každým rohem, pak na druhou stranu platí i to, že každá věc může být také zhmotněna. Představa o Svatém grálu jako o zbožněném předmětu, předmětu uctívání, a tak dále, je typicky lidská. Má taky svoji oprávněnou složku. Protože když by takový pohár byl, byl by nositelem určité informace, určité vibrace, a tak dále. Ale co je to platné, to je vnější, protože to hlavní musí být vždy uvnitř. Zbožňování předmětu či čehokoliv jiného, pokud se stane hlavním proudem, nepřináší nikdy takové výsledky jako schopnost přijmout, začít pracovat (tedy zbožnit činem), a tak naplnit nějakou oblast reálným obsahem v našich životech. Když se zamýšlíte nad tím, co že to odlišuje ty velké muže a ženy (až tedy včetně Ježíše a Zezulky a dalších), tak zjistíte, že je to vlastně stále o stejném. Člověk by rád získal osvícení pomocí nějakého klíče. To znamená - něco budu vlastnit, z něčeho se napiji, nebo jinak, a rázem se změní můj kvalitativní stupeň. No, aby to nebylo tak jednoduché - i rychlé posuny jsou možné, ale i ony musí být připraveny. Nemohou vzniknout jen tak, jakoby pro nic. I když dochází k rychlým změnám v našich duších, musí to být připraveno tak, aby velký řád to mohl umožnit. A vězte, že vy všichni jak tady jste v sále, dostáváte v pravý čas to, co vám náleží. Jste podrobeni mnoha vnějším vlivům. Duchovním, hmotným, starostem, radostem a inspiracím z nejrůznějších směrů - to všechno je. Také máte svůj osud, který na vás tlačí jako na jednotlivce, anebo na vás může tlačit jako na celek. Jednu takovou chvíli právě zažíváme. Toto už není otázka jednotlivce, toto je otázka systémová, celoplanetární. A ty velké dny započaly. A započaly proto, aby bylo na světě lépe, jiný důvod to nemá. Takže, možná i to je cesta, která k tomu Svatému grálu může vést. Veškeré vědění světa není ničím, pokud se nestane praktickou formou. Probíhá tedy dějinný proces, v kterém se mění celková míra (procentuální míra) nás lidí. Je to stejné, jako bylo uveřejněno v "Poselství pro Československo" z Tibetu, vzpomínáte? To už je moc let - 30. března jsme to vydali. A tam na tohle téma bylo mluveno. A pak to bylo i později. Koneckonců, i věda si řekla svoje. A teď jsem na přednáškách o víkendu o tom mluvil skoro na každé, jak ta skupina studentů, která je vybrána a nastavena k pokusu (ani ne autoritou), má pouštět ten elektrický proud do herce, který hraje, že ho to ničí. A zkoumá se, kolik lidí to udělá - z těch studentů. V celém světě přesně 60%. Čili, 60% těch studentů došlo na 450 voltů. A 30% ne. No, akorát v Německu to bylo 80%. No, co nám to říká? Vlastně nám to nepřímo ukazuje prognózu toho světa, víte? Protože za tohoto stavu ten svět nemá naději. Musí dojít ke generační změně. A ona už nastává. Toto lidstvo, ke kterému patříme nyní, není schopno tyto problémy řešit, včetně Svatého grálu. A tak se něco bude muset změnit. Ta změna přichází už staletí, ale právě nyní začíná další etapa té změny. Když budete mít demokracii a bude mít volit náhodný vzorek obyvatelstva nějakou otázku, která se týká toho knoflíku s tím proudem, tak v 10 případech z 10 bude zvolen knoflík, protože 60 je víc než 30. Musí tedy přibýt na straně pozitivní, na straně myslících, a musí ubýt na straně nemyslících, primitivních a hloupých. Protože tento pokus přesně tohle odhalil. Nebyl samotným, byly udělané i různé jiné zkušenosti a měly podobný výsledek. Je to totiž takhle - na vrcholu je jenom jeden, a pak víc, víc, víc, víc, víc. A nejvíc je vždy u té základny. No, ale ta doba se mění, a tedy se jakoby to měřítko posouvá. Teď přicházejí nové generace. Mají neobyčejné dary - inteligence, sociální inteligence, jiných inteligencí. A tyto děti (nezávisle na výchově, kterou jim jistě neuštědříme) budou schopny již býti odolné vůči manipulaci, vůči hlouposti. Za 30 let budou vést tuhle společnost, nebo za 40, a v té době už to bude trochu jiný počet. V té době možná už bude svět poznání, svět informací, svět myšlení, svět konání, více v pořádku. A tedy i Svatý grál bude moci vystoupit. Když Nostradamus psal své verše, tak v jednom z nich se věnuje užití svého díla. A říká, že šifra je zde proto, neb sviním se perle nehází. A kdykoliv byste dostali neprávem vědomí, vědomosti, rozvinutí, vedlo by to jen k většímu a účelnějšímu ničení, protože byste měli větší sílu, větší nástroje. A tak je to vlastně dobře, jak to je. Člověk má své zdary, svoje schopnosti, je geniální v technice, a tak dále. Ale bohužel, to nestačí. A tak ten nedostatek se projeví hmotně, a projevuje se i duchovně. Takže, na závěr - nespoléhejte na předměty, i když i ony mají svoje místo. Koneckonců, tady nade mnou je bysta muže, kterého si vážím nejvíc ze všech, a plní tedy jistou formu připomenutí či ikony. Ale v žádném případě ta bysta není podmínkou, je jen možností. Nechodím k ní, abych se jí dotknul prstem. Podívejte, není ohlazená jako Frantík anebo nějaká jiná podobná soška. No, takže, duchovní svět, duchovní rozměr, také i podoba světa. Je to vlastně váha - jací lidé, takový svět. A naopak. A navíc to ještě nevychází jen z těch lidí, ale vychází to z cyklů, které přicházejí na naši planetu - cyklů osudu. A tak máte období, kdy se musí rodit ti, kteří potřebují to, a zase v jiném období se rodí jiní, kteří potřebují něco jiného. Tedy, nic neroste do nebe. Každá doba má svůj čas vymezený. No, tak naše technická civilizace ten čas vyčerpala právě. Ještě to nevíte, ale už to tak je. Za 10, 20 let si vzpomenete na tahle slova. A možná, že vás napadne, jak bylo možné vyslovit je s takovou jistotou. Ta jistota plyne z jiného způsobu vjemu a vnoru, který překonává čas a rozměr. Vždyť Zezulka... No, nebudu mluvit. Již pomalu začínají lidé si uvědomovat, co se děje. Už tu a tam zahlédneme vědecký názor, který říká, co je pravdou. Začíná se to množit. Jenomže to nepomůže. Tohle mělo přijít před 40 lety. A už tenkrát se mělo poznávat a pracovat, jenomže tehdejší lidská inteligence na to nestačila na žádné úrovni - skoro na žádné. Teď mě pobavil jeden komentátor. Povídalo se o těch nepříznivých jevech a jen tak mezi řečí řekl: "No, oteplování, klima, to mě neznepokojuje, to vyřešíme, máme technologie, to zvládneme." Světlé zítřky - vždycky se slibují, no, a tak dále. Takže, aby se mohlo naplnit to, co se ptáte... Je to velmi pestré, u každého jinak, každý jste jiný, každý má jinou duchovní rovinu. Máte nejrůznější zkušenosti ve svých životech. U některých je vnitřní pevnost, majestátnost, a ani to nevíte. Můžete bejt úplně obyčejnej strejda, kterej někde kope příkopy. A jindy zase naopak. Takže, zachovejte si víru a klid - to je v dalším dotazu. Protože čím dále jdeme, tím více vidíme tu velikost, a tím více vidíme i důvod, ne se jí klanět ve smyslu zlatého telete, ale uznat ji a přijmout ji - tu velikost. A sebe do té velikosti také jakoby vnímat. No, jdeme dál. Podívejte, třeba Turínské plátno. To nevzniklo proto, abyste ho vzývali, ale vzniklo proto, abyste za 2 000 let začli myslet, no. Protože vám dává takové výzvy, které jsou vědecky nepochopitelné. A to hejno lidské pak má nejrůznější názory. A jsou tam (nic proti nim) i skeptici. Potíž je v tom, že ta vědecká pravda je taková, jaká je, víte? Jestli vy si myslíte, že to bylo tak nebo tak, tak to si jenom myslíte. Ale jsou tu reálie, které naprosto vymezují prostor pro vaši úvahu, což ovšem u skeptika neplatí. Skeptik (v zájmu popření toho, co nechce) je schopen vyslovit jakoukoliv teorii a jakkoliv šílenou, nepravděpodobnou, jen aby nemusel přijmout tu, která se mu nezdá. I to je lidská vlastnost. No, ale pojďme dál.
DOTAZ: Děkujete za duchovní večer s Vodnářským zvonem v Hradci Králové. Předčilo to mé očekávání a přání, perfektní. (TP: No, tak to je až moc chvály.) Údiv, klid, víra. Přece jenom jsme duše. Děkuji za vše. ODPOVĚĎ TP: No, tak mě těší, že ten koncert měl takovýhle dopad, to bych lhal, že ne. A to víte, že bych byl rád, kdyby to takhle působilo na mnohé, ale bude, jak bude. Tak jsem rád, že se Vám to dotklo srdéčka.
DOTAZ: Něco o opičí civilizaci, která je starší než Lemurie? Zmínil jste to. ODPOVĚĎ TP: No jo, já něco řeknu vždycky, a pak abych to vysvětloval, no. Já su Tomáš - skeptik. A život mě učil, neříkat nikdy nikdy, a to i názorně. A tak jsem potkal věci, které pro mnohé jsou fantazie. Kdysi jsem vám říkal o tom, jak v horách se občas dá potkat bytost, která je mrňavá, která už tam není, a přesto je. A když je to osobní zážitek (halucinace jsem nikdy neměl), tak je to docela silné. A máte k tomu ještě svědky. V tom případě jsme byli dva a v tom dalším případě jsem to mnoho nezahlédl. Prchali jsme z hor, z výšky, byla bouře, a on prchal taky. Tak jsme prchali spolu. Byl velmi kuriózní. No, pak přišly jiné zkušenosti. Ať to byly ty neexistující létající objekty, které (když jsem o tom přemýšlel) se přiblížily, ať to byly jiné zkušenosti. Když jsem byl v kómatu v Indii, měl jsem na lustru takhle pověšenou kapačku - protože jsem nechtěl do nemocnice, tak na lustru byla kapačka a já jsem tam prožíval svůj stav. A potom ještě jednou - to jsem byl v nemocnici, ale ta horečka dengue, to jsou docela horečky, víte, jako opravdu. A když toho je ještě víc najednou, tak je to o to horší. No, tak jsem viděl celou historii, nejenom Indie, ale viděl jsem i naši historii. Bylo to zvláštní, 10 vteřin a dost. Obrazy - obraz, pryč, obraz, pryč. Mohl jsem mít zavřené oči, mohl jsem je otevřít, ty obrazy šly pořád. Přesně 24 hodin. Po 24 hodinách (skoro přesně) jsem pochopil, že když budu pokračovat, tak zemřu. Tak jsem plnou osobností řekl: "A dost, dál ne." Viděl jsem dějiny naší země, viděl jsem dějiny Indie. A tehdy jsem viděl i opičí lidi, viděl jsem jejich kulturu v tom krátkém šotu. Až budete myslet, že je to nesmysl, nedejte se mýlit. To skutečně bylo, je to pravda. Dokonce některé nálezy z posledních let na to ukazují. Je to přesně stejně jako s tím mostem, který postavil ten Hanuman (či jak se jmenoval) mezi Srí Lankou a indickým kontinentem - myslím, že to bylo tam. Jednou, v jedné vesnici poblíž toho místa, jsem si mohl (asi, já nevím za kolik rupií - 10, 20) vzít do ruky kámen z toho mostu. A dokonce mi ho chtěli prodat. Ten most totiž existuje, je vidět z kosmu, přátelé. Teprve družicový výzkum tuhle starou báji potvrdil. Ten most byl. A ten kámen jsem tenkrát nekoupil. Naštěstí, protože kdyby mi ho našli na letišti v zavazadle, tak jsem objevil krásy indických věznic. Takže jsem byl ochráněn. Byl docela lehký (ten kámen), měl zvláštní strukturu. Oni to ukazovali jako velké tajemství. No, tak ano. Tam to moc není pro turisty, ale je to pro místní, protože jaksi turistů tam moc není. To musíte mít jó štěstí, abyste potkali mimo hlavní trasy turistických kanceláří nějakého tůristu. No, takže možné je všechno. Lemurie je mnohem dál než Atlantida - myslím v čase. Ten pracoval velmi uspokojivě. Ale dost možná, že s technikou, kterou máme, nakonec objevíme něco podobného jako zbytky Atlantidy, kterou jsme objevili přesně v den a rok, který udal Cayce. Čili, ta stavba hluboko na dně je dost možná právě zbytkem té prastaré kultury. U Lemurie, tam je to ještě trochu stranou, viďte. To není tak blízko té technice. Když se podíváte do upanišad a do jiných textů, tak si vzpomeňte na Schliemanna. Protože tím, jak jsme se zmátli svým rozumem (začali jsme se přesvědčovat, že nad nás není, že jsme nejvyšší), jsme začali chápat všechno, co bylo mimo nás, s despektem, s posměchem. A vysvětlovali jsme to podle svého současného stavu vědomí - tedy velmi primitivního vědomí. Ale ony ty texty namnoze jsou přesnější, než si vůbec můžete myslet. Lidé tam studují ty texty, které v Evropě nebo jinde neexistují - mimo Cambridge, nejhořejší patro největší knihovny. Tam jsou ukradené některé z nich. Teda, tohle šlo do éteru, proboha, co jsem to řekl. Byly přesunuty nebo získány, proč ne - a to byl vtip. No, a ty texty (velmi, velmi staré texty) prakticky nikdy nebyly výplodem pomatených myslí bájivých jedinců, kteří pracovali z nějakých pochybných důvodů. Když se díváte třeba na obsah těch prastarých věd jako je ájurvéda nebo jiné, tak tam jsou naprosto základní, zákonité informace, které vycházejí z reality světa. Totéž, když třeba začnete jít cestou těch jogínů nebo duchovních mistrů. Jste-li člověk, který je vyvážený, tak doslova cítíte to, co děláte - doslova. A všechno to, co tvrdí třeba ta nauka, si ověřujete. Najednou to funguje. A funguje to jak duchovně, tak to funguje i hmotně, i jakkoliv jinak. Třeba ti Indové speciálně neměli tu berličku rozumu, který by je chránil před nepřízní. A tak museli pracovat v souladu s přírodou, s možnostmi, které měli. A to vyústilo do konkrétní podoby chování té populace při svých problémech, potřebách, a tak dále. Zároveň, jak to tak bývá, vedle té moudrosti tam najdete i hrozné děje, příšerné děje. Tak v historii, kdy pod nájezdem byla prakticky zničena tehdejší indická kultura, a před těmi 1 000 lety se muselo začít znovu. Asi taky byla těžká doba. Ty chrámy stavěli znovu, víte? Ta prastará kultura, ještě starší, ta tam je okrajově. Viděl jsem při svých cestách třeba chrám, který byl z té staré doby - nejstarší. Byl malý, kolem něj byl postaven druhý chrám, ale taky ještě strašně starý. A u stěny byly sošky tesané do žuly - za každého kněze, který tam sloužil. Dalo se to spočítat, takhle, bylo jich moc, moc, moc, moc. No, to byl jeden z mála, který uniknul pohromě. Vždycky se to stane, že všechno se nezničí. Ale jinak všechno. Některé postavili už tenkrát, jiné později. Třeba teďka tam UNESCO restaurovalo nádherný chrám, opravdu překrásný. Takže to jde až do dnešní doby. Opičí lidé jsou od nás ještě o generace dál. Když se díváme třeba na stopy osídlení u nás v české kotlině, tak zde jsou. Jsou zde známky osídlení velmi historické. Ale je poučné se dívat na to, co z takové kultury zbyde. Kdysi tady byl film, viděli jste ho? Kdyby se teďka zastavila civilizace, naše, jak by to pokračovalo. Za 100, 200, 500 let, 1 000 let, 5 000 let. Jak krajina pohltí stavby, rozloží je, zoxiduje kovy, a co nakonec zbyde. No, tak nejspíš ten šutr, že? Ten už je tady miliony let. A tak mnohé ty staré texty už nejsou ani na papyrech. I když jsou. Třeba můj přítel, ten se věnuje studiu Véd v jedné z univerzit. No, a tam ty texty jsou velmi staré. Ale ty ještě starší jsou na kameni. No, takže kdoví, jestli náhodou nějaký kámen nevykopneme, kdoví.
DOTAZ: Vnuk s dětskou mozkovou obrnou. ODPOVĚĎ TP: No, toto je diagnóza, která má větší naději, čím dříve je zastižena. A má naději, protože v historii byly pozorovány i změny po týdenním působení - například rozvoj mluvy nebo pohybu. Každopádně, toto je velmi často alespoň částečně úspěšné. Je to ovšem problém, ano, ještě jiný.
DOTAZ: Jak pomoci alkoholikovi? Můj muž - nedá si říct. Je to karma? ODPOVĚĎ TP: Je, je. Není tady klima, které by tomu mělo bránit. A v České republice zvlášť. Společenský úzus je dosti silný nástroj. Když by bylo společností odmítáno otravování se alkoholem, opilost, a jinak, pak by to nebylo pro ty lidi tak snadné. Ale v podstatě alkohol na vás útočí ze všech stran. Z televize nejméně třikrát za den na mě vyskočí nějaká zelená nebo jaká, a pak něco dalšího. A pak to ještě podpoříme. Neurolog vám řekne - jen si dejte červený, je to na nervy nebo na co to je, na krvinky. No, vidíte, a současný vědecký názor (to bych rád zdůraznil), který vychází z hodnověrných studií, říká, že jakákoliv dávka alkoholu škodí vždy, včetně červeného vína. Jsou to jenom takové hezké povídačky, které se líbí. No, a jelikož ten alkohol má tu vlastnost, že vás zbavuje určité psychické tenze, protože otupí váš nervový systém a vy pak jste uvolnění, společenští. Teda pokud nejste tím druhým případem, kdy jste naopak zase draci. No, tak se to chápe, jako "dáme si na náladu", že? A pak si dají na zdraví. No, tak to zdraví u toho jednoho piva znamená kolik - 50 000 neuronů? No, tak máme jich miliardy, já vím, ale když to budete pěstovat důsledně, tak to uvidíte, že to funguje. Podívejte, tady vedle je hospoda, ob barák, taková opravdu exšpeluňka. Mohli bysme tam jít na exkurzi. Akorát nesmíte říct, že jdeme studovat ty opilce, protože by nám rozbili ciferník. Protože opilcům se zpravidla rychleji horší mozek, než svaly - tak to bývá. A teď k tomu případu vážněji, co jste napsali. Jestli je to karma, nebo není, nevím. Nemůžu vyloučit, že jste byla alkoholikem, a že teď jen se vyměnily role - proč ne. Je to možná posazení jako ochránce. Tedy, ten člověk se dívá, jak ten druhý se ničí, jak pomaličku klesá (alkohol je taky významně kancerogenní, to je třeba zdůraznit - a to významně) a jak prostě ten jeho život odchází. No, a snaží se mu pomoci, co se dá. Tak to je ten andělský úděl. Ten člověk, pokud nebude chtít... On má slabou vůli. Je příznačné, že alkoholik vykřikuje: "Já se nenechám ničím omezovat." Je to tak? "A proto si dám." Přitom je závislý až na půdu a je vlastně otrokem, ale přitom vykřikuje, že se nenechá omezovat - to je vtipné. Vztah k drogám se vyvíjel. Máte státy, kde je alkohol zakázán, třeba ten Kuvajt, nebo jinde. Tam na to mají zvláštní předpisy přátelé. A taky ne náhodou právě "Arabáši", kteří jedou sem do Evropy, třeba do Alp, se vyznačují tím, že... Tak tam Alláh nevidí, no. No, takže nějak tak. A je to v jádru správné, akorát ta forma se mi nelíbí, protože zakázat někomu alkohol není účinné. Když mu ho zakážete, tak on cítí potřebu, kterou nenaplňuje, a tedy touží po této věci. Musel by přestat být alkoholik. To znamená - musel by zrušit tu vazbu endorfinů na alkohol vědomě a cíleně. Nepomůže tady asi nic. Protože když člověku řeknete, že pokud si "dává", takže potom toho, co ho čeká... I když, to by se takhle nemělo říkat, víte, protože to už potom vzbuzuje strach. On přestane ze strachu. Ale jelikož tady není, tak to snad můžu říct. To, co následuje po těch občasných štamprdlích, je opravdu zásadní. Jakmile se potkáte se světlem a dostanete rozhřešení, tak šupky dupky do bahna, protože jste byli vrazi - nevědomí vrazi sebe. A tak vás na té druhé straně v tom v takzvaném očistci budou učit, že jste na to neměli právo, vystoupit proti životu - jakémukoliv životu, tedy i svému. Jsou to velmi nepěkné zkušenosti. A ten film Náš domov má pravdu. Viděli jste ho všichni (skoro), doufám - Náš domov. No, tady můžete být kýmkoliv - prezidentem, významnou osobností, naprosto čímkoliv, ale tohle je pro každého stejně. No, takže zázraky se dějí. Někdy se mísa naplní a ten člověk s tou závislostí skončí. Jindy se uvolí léčbě - tak Antabus, další. A někdy to vyjde. Anonymní klub alkoholiků, viďte. Pomáhají najít společně sílu, doslova ji vydupat ze země, protože na to je potřeba hodně síly a hodně odhodlání. A je to to nastavení společenské. Kdyby se chovala společnost jako anonymní alkoholici (to znamená měla představu o vztahu k těmto drogám), je to celospolečenský úzus, který přijímají všichni. V takovém prostředí pít dokážou jen opravdu kverulanti. Ale tak to není. Tak si za domácí úkol pusťte televizi (doma, až přijdete) a podívejte se, kolikrát vám tam nabídnou nějakou dobrotu. No, takže tak. Člověk se musí předělat sám. Vy můžete jenom pomoct - a on to musí chtít. Viděl jsem třeba v blízkém okolí ve vzdálenější rodině - partička, každý víkend v žigulíku, aspoň jedna basa piv, tak dva rumy, vodka. No, a tak každý víkend se popíjelo, hrálo na kytaru. A já jsem pro ně byl s prominutím blbec. Dneska už nežije nikdo z nich. Ten nejvyspělejší z nich, duchovní (a byl opravdu výborně duchovně narozen), v opilosti spadl z verandy své chajdy a zbytek života prožil na vozíku invalidním. Přerušila se mu mícha, protože u něj byla ta vina větší, víte? Čím jste vyspělejší, tím větší máte odpovědnost. No, a jiný, který jim tak jenom (prostě ve svém komplexu) ostatním hochům ukazoval, jak on všechno, a když teda, tak pořádně, a tak dále, ale byl takový, jaký byl, no, tak ten to ještě dělá dodnes. Takže, tady nebyl zastaven tak časně, protože měl menší odpovědnost. Jdeme dál. Vidíme, jak ten alkohol způsobuje změnu produkce žláz, vidíme, jak působí na mozek, metabolismus. Vidíme to na hodnotách sodíku, dalších v tom těle. Vy můžete říkat, že nepijete - stačí nabrat krev (a nemusí tam být ani gram alkoholu) a už je to jasné. No, čili, je to těžká škola, kterou člověk... Vlastně, kdyby tohle člověk dělal druhému vědomě a s plným uvědoměním, tak by to bylo vnímáno jako velmi špatné, velmi. No, tak na zdraví! To je zvláštní, viďte - "na zdraví".
DOTAZ: Skutečně se člověk rodí stále do stejných rodin? Nemůže to být i tak, že se... ODPOVĚĎ TP: No, skoro mě mrzí, že si o mně myslíte, že bych tohle myslel. Protože to je přece nesmysl. Svět využívá celé rozpětí - od leva do prava a všechny stavy mezi tím. Stejně, jako můžete žít v jedné rodině řadu generací, tak jako třeba Dalajláma, viďte. Jste pořád v tej Potále, a narodíte se, a už jste tam zase v tej Potále. A pak vás vyženou Číňani, když už to dál nejde, no. No, a jindy je to třeba jen jedno zastavení a jdete dál, jinam, do jiné souvislosti. Čili, samozřejmě, že to je velmi pružné. A spíš rozhoduje to, jak se má dořešit nějaká situace a co vám vlastně ta konkrétní rodina má přinést - vlastně jaký obraz podmínek, výchovy, a tak dále. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: V jednom životě se postupně ode všeho odpoutá, vykoření se. Přijde to tak nějak samo od sebe. A v dalším zrodu bude potom co? ODPOVĚĎ TP: Odpoutání hmotné má různé podoby. Někdy je to čiré zlo. Vy někde zaslechnete něco o duchovních mistrech, o józe, o čemkoliv jiném. A vy zahodíte rodinu, opustíte ženu s dítětem, a jdete konat své duchovní dobro. No, tak to je ta jedna podoba. Jindy ale váš život musí skončit tak, že se odpoutáte od všeho světského a jdete žít v nějakém takovém obraze třeba jako ti svatí muži z těch svatých hor. Nebo krásně jsou vidět u té řeky Gangy, když jdete proti toku k prameni, tak v těch svazích a v těch jeskyních na některých Bohem obdařených místech žijí ti muži. Dobře jsou vidět, jsou oranžoví, většinou, takže je poznáte na dálku. A tam prostě žijí svůj život. A ten život kupodivu funguje. Břehy Gangy nebyly posety mrtvolami svatých mužů, oni tam žili mnoho let. A říkal jsem vám taky o tom soudci, který prostě jednoho dne opustil svoji stolici (soudní) a je tam teďka na břehu s kytarou. Dokonce se stal slavnej, protože mu vydali nějací zápaďáci cédéčko. No, ale ostatní to mají jinak, samozřejmě. Ale mnoho takových bylo, kteří odešli najednou ode všeho, opustili často obrovské majetky, anebo pak je využili pro... Jako třeba, já nevím, ten náš Siddha, kterého mám velmi rád, a který opustil všechny ty obrovské majetky, které měl. A za ně postavil ten chrám. Prostě to tak cítil, tak ho postavil a hotovo - a staví ho. Teď to jde rychle dopředu. Zprávy nějaké občas přijdou, takže je vidět, že jestli je na světě nějaký workoholik, tak je to on. A k tomu ještě nejí, asi nepije a asi nespí. No, proto to taky tak staví, že jo. Protože... No, a spí s kobrou - vlastně nespí, medituje s kobrou. A pak leze do ohně (do roztopeného lůžka plného ohně) a do něj si lehne. No, a to mu řek ten jeho náčelník (tedy Šiva), že to má dělat, tak to dělá. Já jsem vám kdysi přivezl... Byl jsem na jedné z těch slavností (minulý, předminulý rok - ono to utíká), to je obrovský... Má to obrovského ducha. Mohli bysme si to někdy taky promítnout, ale až tady bude projektor. Zatím jezdíme na koncerty, tak nevím, kdy to bude možné. Tak bysme ho přinesli, já bych vám - záznam (to je krátké) z toho, z té slavnosti... Protože tam jsou prostě ty jejich hudby, a je to opravdu silné. No, je tam 30 a více tisíc lidí najednou, taky 50. V Indii je to normální. Horu Arunáčalu obchází milion až tři miliony lidí - čili celá Praha. V noci, i přes den.
DOTAZ: Zajímalo by mě, jestli to zařídil pan Zezulka nebo někdo vyšší. Pracuji dlouhý a krátký týden. A všechny Vaše přednášky, které byly a budou letos v našem městě, stejně tak Váš koncert v Brně, vychází na moje volno. Tak moc děkuji vyšší síle, že to tak pěkně zařídila. ODPOVĚĎ TP: No, namasté. No, tak co je, to je. Dobře jste si zvolila ty svoje směny. Kolik máme? Budeme končit. Trošku ještě nastavím, nepatrně jenom.
DOTAZ: Proč mám pocit, že když někdo (nebo i já) potřebujeme pomoci, děje se mu něco špatného. Že je špatný nebo méněcenný? ODPOVĚĎ TP: No, to je tak široký dotaz, že nelze odpovědět ano, ani ne. Takže, jak to vzít? Bude se vám dít příkoří, bude v osudu, bude to odraz. Svým způsobem to znamená, že jste zklamali, a vznikla potřeba tuto situaci prožít. Tedy ve Vaší mluvě (bližší pólu), že ten člověk nebyl dobrý. Jindy bude příběh třeba i obdobný, a nebude tam ta souvislost. Pak bysme těžko mohli tvrdit, že je to jeho vina. Když přišel přinašeč (poslední Zezulka, nebo předchozí Ježíš), tak to bylo vlastně stejně. Tito lidé vlastně nejsou tak docela tím, čím ostatní. Mají těla, lidská těla, jistě. Jsou jedněmi z nás, ale to je všechno. To, co je nad to, je jiné. Duše, která přichází do přinašeče, velmi jistě netrpí karmou. To není možné. Může tam být karma rodu například. On musí vstoupit do nějakého místa, času a prostoru, kde je potřeba jeho mise. A tak se musí vzít k dispozici nějaký jedinec - zrod člověka, který v tom daném místě se v té době uskuteční. Se vším, co to provází. Ten rod má svoji historii, má svoji genetiku, a tak dále. Tak potud ano. Čili, dostává nástroj, který pak slouží pro tu misi - to tělo je nástroj. A přesto vidíme, jak spojené síly zla... A to nejenom na těchto velkých, ale uvidíte to i na sobě. Kdykoliv se vaše bytosti a vaše duše začnou blížit něčemu opravdu významně světlému, silnému, dobrému, zažijete vždy celou řadu více či méně výjimečných zážitků na různých úrovních. Od dějových, přes třeba i vnitřní, nebo jiné. Ježíš nehřešil, a přesto byl bolestivě zavražděn, velmi bolestivě. Zezulka rovněž ne, a přesto za celý život si od lidí zas tak moc dobrého neužil. Někdy, aniž by věděli proč, šli proti němu - možná dokonce jediné naději, kterou měli. Ale oni s jakousi podprahovou jistotou se snažili tu naději zničit. To je jedna z vlastností člověka, víte? Nemá to nic společného s etikou, logikou, dobrem, ale je to tak. Je to o těch 60 procentech. V současnosti tedy mnohem spíše zaujmete člověka nějakou levárnou. Takže, kdybysme využili tohoto zákona, tak vám něco budeme slibovat, budeme vám lichotit, a tak dále. Vám se to bude líbit. A rozhodně lidé jako Zezulka, kteří popisují tu věc v plné nahotě (tak jak je, padni, komu padni), nebudou nikdy tak oblíbeni. Je to logické. A přesto není jiná cesta, než se zachovat sám před sebou i před světem. Čili - nelhat a neuhýbat. Když já jsem měl jít k Zezulkovi (po prvním setkání), tak v tom týdnu mě oslovila nejsilnější černá magie v Praze, v republice, a chtěla, abych se přidal. Ne přímo: "Pojď dělat černotu." Jinak. A tenkrát jsem z nějakého pomatení mysli řekl, že to, co říká ten člověk, nemůže být pravda. A kdybych tisíc let měl hledat, tak tohle nemůžu přijmout. A ten mág jenom zasyčel: "To mám tak rád. Vždycky se někdo chytí nějakého trámu." To jsou jako trámy v prostoru, to jsou myšlenky - on myslel toho Zezulku. Já jsem se ještě ani pořádně nechytil, rozumíte? Já to nevěděl, že jsem se chytil, ale už to tak bylo, no. Takže, tohleto je další podoba toho, nač se ptáte. Trošku jsem vám uhnul (zdánlivě, viďte) z toho, na co se ptáte, ale ono je to tak. Smyslem života není, prožít krásný a šťastný život od "A" až do "B", protože to tak vždycky nemůže být. Vy žijete v reálném světě reálných lidí, vašich bratří a sester a ostatního života. A ten život je takový, jaký je, a vy jste v něm právem. Nemůžete tedy očekávat, že to bude ráj na Zemi. Že si vystavíte nějakou věž, kde budete vy dobří a zachránění, a že ti nehodní skončí v té stoupě, kde je rozmašírujou na mašírku. Ale co s ní potom? Kam ji dáte, když Bůh je vše. To je ten problém. Nemůže být žádné místo, které by bylo mimo jeho jurisdikci. A tak bohužel je to tak (nebo bohudík), že vše se musí zpracovat. I ty nejhorší činy vám nakonec budou kázat jako duchovní mistr nebo jako Ježíš - on je vším, i tím. Dalskabáty, hříšná ves - zase jsem někam skočil, co říkáte? Jak lítají ty holuby z nebe a ten poustevník jak si stěžuje, že von tam poustevničí, a že ten Lotrando by měl dostat to samý? No, to v žádným případě přece. Ale skončil nějak špatně, nevzpomínáte si? Myslím, že si ho ten čert nakonec vzal, nebo co. Nebo byl zachráněn? No, kdoví. Pohádky mají někdy hlubokou moudrost, protože jsou archetypální. No, takže, druhá strana té zprávy (a už budu končit) jest v tom, že si můžete myslet co chcete. Že můžete vlastně mít náboženskou, vědeckou, nebo jinou filosofii, a na konci zbyde naprosto natvrdo jen ta pravda, která je, a ten zákon toho života. A bude tam i milost, bude tam i odpuštění, ale bude tam i vlastně odpovědnost za všechno, co jste učinili. No, takže, tak to je. A my jsme teďka v téhle fázi. Až budete ve vyšší fázi, tak na tom budete ještě hůř. To se budete muset vracet k těm nižším, abyste jim pomáhali na jich cestě životy, abyste ten život nadlehčovali, aby bylo méně zla, aby to šlo lehčeji, protože to je univerzální prospěch pro celý život a je to základní Boží vůle. No, takže tak. V jisté fázi se to znovu překlopí, naposled. Přestanete vyrovnávat a začnete tvořit v rovnováze. Ale to už je moc daleko. Napřed tvoříte z nerozumu mladé bytosti. Pak to jako vysoké bytosti vyrovnáváte, protože to je vaše nedokonalost, která se stala. A na konci dlíte ve zvláštním stavu, který nebudu popisovat. Tak, a to je všechno. Tak, máme tady nějakého ušáka? Co? Je tady nějaký ušák, který už? Tak nic, nedá se nic dělat, jdeme se rozloučit. S pomocí Boží, ať jsou s vámi ochranné síly. A všechno to, samozřejmě, že to záleží i na mně. Také jen zčásti, já jsem jedním - jen. Děkuji. Na přinašečích je nejúžasnější to, že je tam totální absence osobních zisků a témat, rozumíte? Vždy pracují jen pro celek, bez ohledu... I když, ten ohled je v tom, že oni jsou vším. No, tak pomáhají všemu, no. Děkuji, mějte se. |
