www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 18. 11. 2022

Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 18. 11. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

0:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

1:42 – Filosofický pohled pana Josefa Zezulky na problémy tohoto světa, jejich důvody (přemnožení lidí…), varování. Příčiny současného stavu, dopady na planetu a lidstvo, možnosti řešení.

59:10 – Byl pan Josef Zezulka někdy v cizině?

1:01:26 – O plagiátorovi, který vydával myšlenky pana Josefa Zezulky za své.

1:03:23 – Jakou měl pan Josef Zezulka barvu očí? O tom, jaký byl a jak se projevoval.

1:09:26 – Závěr – naplnění a pochopení lidského života, nástin budoucnosti…

1:14:05 – Duchovní obřad.


Přepis videa:

Vítám vás všechny pěkně na vzácné přednášce prezenční nultého stupně. Vidím, že to mám skoro jako přehled denního tisku. Tak. Je čas začít. Co zde zazní, bude pouze předložený názor. Vy sami si uděláte názory jako vždy a já se pokusím dopustit nějakých předložených názorů a vy sami si to jistě přeberete. Mám tady hned několik výstřižků. No, to je pěkné, ale tohle těžko můžu komentovat, takže pojďme k dalšímu. Něco pěkného na začátek jste připravili.

DOTAZ: Na konci století nás bude jen polovina. Že by se příroda pomátla? (TP: A to nepřečtu, nezlobte se. Já si musím pořídit nové brýle. Vidím špatně.) A teď tu vyjmenovávají všechny nepříznivé faktory, které bychom si mohli jen vymyslet, a také vyjádření, jak vidím odborníků.

ODPOVĚĎ TP: Co z toho plyne pro mne? Vzácně budu osobní. Když já jsem potkal svého učitele pana Josefa Zezulku, tak jsem byl poměrně mladý hoch. Byl jsem tak trochu pozitivista jako mnoho dnešních lidí a viděl jsem ty úžasné výdobytky moderního poznání vědy a sám jsem byl technikem čili patřil jsem do této skupiny víceméně. Pak přichází setkání se Zezulkou přes všechno to, co předcházelo, on mě začíná učit a najednou se otvírá pohled na svět, který vůbec není tak jednoznačný, a přitom to není pohled kverulanta nebo člověka, který jde proti systému - naopak. Je to pohled člověka, který chce pomoci systému - navzdory systému, což je pozoruhodné. A tak už v těch prvních létech jsou probírána různá témata z pohledu filosofie, ne biologických nebo jiných věd, klimatologie a jiných, ale z pohledu filosofie, a tyto pohledy jsou vždy doloženy naprosto logickým zdůvodněním, které ovšem až podnes mnohdy ještě stále je pro mnohé nepochopitelné. A proto jsme tam, kde jsme. Vidím-li současnost, vidím stoprocentní naplnění toho, co jsem byl před desítkami let učen, kam to povede, jaké budou důsledky, následky, jaký bude vývoj společnosti, světa a postupně začínám chápat tu genialitu tohoto pohledu, který nesouvisí s žádnou katedrou ani s žádnou vysokou školou. Ne, že by byly špatné, ale musím poctivě prohlásit, že v oblasti predikce čili předpovězení nějakého vývoje systému je věda většinou naprosto neschopná. Ukazovalo se to potom celé ty roky, protože už na prvních přednáškách, které mohly být, jsem vám přednášel, co je špatně a co je třeba dělat, ale zejména i ty důvody, dopady. No, co dělat? Když se podíváte třeba do filmu, který jsme natočili před už mnoha lety - Říp se jmenuje - tak už tam zaznívá všechno to varování, které teď žijete pouze na začátku. Je to jen začátek. Dodnes vidíme, jak na nejrůznějších úrovních, ať už tedy vládních či vědeckých, jsou naprosto ignorovány příčiny současného stavu a možnosti jeho řešení a všichni se uchylují k parciálním, částečným také řešením, které ovšem nemají nejmenší naději na úspěch. V roce 70 mi říkal Zezulka, už byla tak poslední doba, kdy ten vývoj by bylo možno začít zvrátit, protože toto je velmi jakoby hmotný systém. Planeta to není něco na vašem talíři, to je obrovská setrvačná síla. A nic se nedělo. Zezulka varoval, ano. Nebyl jediný, ale komplexní názor byl jediný. Takže poté, co jsme zvládli vcelku mistrně v České republice třídění odpadů a zhasínání žárovek a plynových kotlů v současnosti, jsme si pomohli procentuálním snížením tlaku, který ovšem briskně vyčerpáme během dalších pár let zvýšením počtu produkujících odpady CO2 a všechno ostatní. Z toho logicky plyne, že problém není v tom, že netřídíte, ale problém je v tom, že je vás moc. A teď jak to řešit? Oblíbené metody jsou zločinné. To znamená ničit lidi a tak dále. Přitom naprosto jednoduché a naprosto elegantní je využít lidského dobra. Lidé jsou v podstatě dobří, víte? A tak kdyby ti, kteří chtějí vést lidi, nesměřovali ve svých prohlášeních, že uživíme deset miliard a že to není problém, jak jsme slyšeli v minulých létech, by se zaměřili na vysvětlení skutečného stavu planety a nás všech a z toho vysvětlení pak by vznikla ochota lidí něco dělat. Dnes neděláte nic. Přesto, že se pokoušíte prodávat nějaké povolenky nebo jiné věci, jak vidíte v současné době je to stejně všechno na nic, protože vývoj jde dál a zničující vlastně zpětné vazby, které z toho vznikají, spolehlivě zničí jakoukoliv vaši dobrou snahu. Dva lidé jedno dítě - to je řešení. A dobrovolně. Ne nějakým rozhodnutím nějakého mocipána, orgánu či něčeho jiného - právě proto ta dobrota lidská. Ovšem trochu také sobecká, protože kdybyste poznali, v jaké fázi vývoje se nacházíte, velmi rádi byste okamžitě učinili na celosvětové úrovni zásadní kroky. Vaše věda vám nedala v podstatě žádná reálná vodítka. Vy vůbec netušíte, v jaké fázi se nacházíte. Všechna vyjádření, která jsme slyšeli v posledních letech - od prvotního jaksi zlehčování a řekněmež skandalizování a výsměchu až po dnešní dny, kdy se dozvídáte "takzvaně" fundované předpovědi - všechno to je špatně. Vývoj bude jiný. Jediný, kdo ten vývoj popsal zcela přesně, byl nevědec, filosof. Je to logické. Jestliže se v posledních létech podstatně zlepšila schopnost vědy se provazovat mezi jednotlivými obory, přineslo to již první výsledky, ale přesto podhoubí, z kterého vznikala ta dnešní podoba, je příliš silné. Je tu také vlastnost člověka. Člověk rád manipuluje, ať už zadáním výzkumného úkolu či jeho zhodnocením, a tak v podstatě jste viděli třeba proces, kdy zpočátku většina publikovaných názorů vás vlastně ujišťovala, že je všechno v pořádku - v nějakých 80., 90. létech. Dnes už vidíte, že všichni vědí, že teče do bot. Ten proces se už nedá zastavit, lze ho pouze zmírnit. Zmírnit znamená, že nedojde do svého vrcholu. Vrchol může vypadat ještě hůře než název tohoto článku. Řada těch, kteří vedli populaci, aby se množila, způsobila zlo, které je nepředstavitelné, a to tisíci různými způsoby. Rostoucí populace musí zachovat své potřeby. Nikdo nechce umírat hlady nebo nahý, nikdo nechce žít mezi odpadky nebo ve stoce, a tak musela jednat a zdokonalovat svoje technická řešení. Tato technická řešení ovšem způsobovala změnu výchozích podmínek hrazení těchto potřeb. Tak to, co je obecně přijímáno jako správné, jako například již přímý zásah do genomu ať už rostlin či zvířat, který způsobil navýšení produkce, což ovšem znamenalo pouze ulehčení jaksi dekadentního vývoje populace na Zemi čili to nebylo řešení, ale bylo to posunutí do ještě horších rovin, než kdyby tomu tak nebylo. Vy řeknete: "Vy byste chtěl, aby lidé hladověli?" Ne, nechtěl, ale chtěl bych, aby lidé byli rozumní a inteligentní. Uvědomte si tedy, kolik dnes slýcháte i z těch nejpovolanějších úst podstatu procesu, který žijete. Dnes je nás osm miliard, osm miliard jedinců, kteří pro zachování svého života potřebují určitou část energie, odpadů a všeho ostatního. To je matematika, to nezměníte. Aby nějaký organismus lidský mohl existovat, musí se splnit jeho potřeby. A splnění těchto potřeb přináší následky. Jestliže tady jsou dvě miliardy lidí, na které je planeta konstruovaná zhruba, je všechno v pořádku - včetně vašich excesů. Můžete na přírodu působit i mírně negativně a ona to vyrovná. V dnešní době vyčerpáváme možná už dvojnásobnou rychlostí kapacitu zdrojů Země. A žádná konference na kterékoliv úrovni, to nezmění. Žijeme na dluh. A ten dluh nebude vyjádřen v dolarech, jenech, rublech nebo v čemkoliv jiném, ani v korunách kupodivu, ale ten dluh bude vyjádřen něčím mnohem, mnohem čitelnějším. No, i tohle se nakonec přežije. Část populace zůstane, vy budete žít tady v Čechách v oblasti subtropického klimatu čili klasické subtropy, a velké části Země nebudou obyvatelné - ať už z důvodu teplot, z důvodu srážek či jinak. Kolísání doposud po dlouhá období standardního schématu vám můžou naznačovat, kam to povede, protože vždy každý systém napřed vykazuje drobné odchylky a zdánlivě se nic neděje, pak dochází k četnosti těch odchylek. Začíná se to množit a pak dochází k zásadním zlomům daného systému. To je filosofie. Je úplně jedno, jestli pro něco máte doklady, tvrdá data či něco jiného, když nebudete myslet. A odvaha k myšlení tu není z mnoha důvodů. Jsou to hospodářské, finanční, politické a jiné důvody, a tak se jede na lodi, která někam směřuje, přikládá se pod kotel a mnoho se nepřemýšlí, jestli je volná dráha. Já vám garantuji, že není. Změny, které nastaly se již udržují samy sebou. Není to zdaleka tedy jen za prvé vliv člověka, jsou té určité cykly, ale zadruhé, když se nasuperponuje vliv člověka na stávající křivku, dochází k velmi silným výchylkám, které způsobí vlastně další děje. Byly to výborné nápady. Poté, co se objevil bakelit, přišly termoplasty a další plastické hmoty, a člověk je začal užívat. Uvidíte, že podobný příběh jako byl u plastu, nakonec pochopíte prakticky ve všem, co dnes vzýváte jako moderní dobu. V této chvíli je celá příroda - nejenom oceány, ale i oceány - zaplaveny mikroplasty. To jsou velikosti částic, které pronikají hravě skrz vaše těla a způsobují své následky. Za další je to třeba změna teploty moře, která způsobuje, že - to vás ale straším, co - ale tak jste mi nahráli, no tak vám trošku o tom popovím. Moře a jeho proudy fungují nesmírně sofistikovaně. Dochází také k nikoliv jen horizontálním proudům, ale i k vertikálním propadům, které mají své důsledky k přinášení kyslíku do určitých vrstev moře. Když se tento systém naruší, a ten se naruší právě teplotní změnou, kdy se změní kvalita proudění, dochází k změně řekněmež bakterií, které se nacházejí v moři, a získáme co? Získáme bakterie, které produkují sirovodík, což je poměrně velký problém, a už se to na Zemi stalo v minulých jaksi obdobích vývoje. Tak třeba jen toto. To vás nenapadne, viďte. Jsou dneska v moři již obrovská oka již bez života, protože se mění množství kyslíku a jiné charakteristiky. Kam se podíváte, všude jen destrukce, umírání, konec. Člověk samozřejmě tohle nechce vidět. Ten potřebuje svoje množství řekněmež ošípaných a hydiny ve svých klecích a nechápe souvislost mezi rozmanitostí druhovou a svým vlastním životem. Jste nesmírně závislí na dosavadním "primitivním" miliardy let vytvářeném systému, který měl svoje údobí - vzlety i pády - logické. A tak když přišel čas, museli odejít ti velcí, abyste je dneska mohli plácat z gypsu a chodit se na ně dívat, na ty velké zuby a tak dále, a tak je to vlastně vždy. Období zmaru, které je teď, je ovšem ještě silnější než v leckterých obdobích vymírání. Mizí život tempem, který tu nikdy nebyl. A důvodem toho všeho je inteligentní člověk. No, co dál. Podstatou toho děje je kupodivu opět filosofie. Je to filosofie druhu, protože veškeré ostatní nástroje drží v ruce člověk, který se chová po člověčím. Máte nějaký nástroj, nějaké poznání. Místo, abyste je užili moudře k rozvoji, zvolíte svoje sobecké a naprosto nesmyslné cíle a tento nástroj zneužijete, viz třeba ty plasty. Všichni mohli vědět, že to tak dopadne. No, nádherný okamžik, když vykopali na Ostravě kus toho uhlí a dali to do kamen a ono to hořelo, že? Úžasné. Omlouvám se Ostravákům. A oni to udělali. No, byla úžasná chvíle, když pan Otto Diesel - jmenoval se tak, myslím - poprvé dokázal zapálit kompresním tlakem tedy ropu. Vidíte kolem sebe svět, který bobtná. Tisíce a tisíce producentů plynu, ale hlavně spalovačů kyslíku. Každé auto, včetně mého, potřebuje na každý kilometr spotřebovat obrovské množství vzduchu, které bych já vydýchal za poměrně dlouho - nebo i vy, ale těch aut je strašně moc. My se chováme jak smyslu zbaveni, jako bychom měli naprosto otevřený kredit bez jakéhokoliv omezení. A jedeme pořád dál, stále víc a víc. No, tak v České republice už to není tak zlé, ale co taková Čína nebo Afrika? Tam se doposud jezdilo rikšou, která spotřebovala někdy dva krajíce na den. No, to je fajn. Bylo to velmi jaksi úsporné a tak dále. Logicky svojí vlastní logikou ten systém, který bobtná na nesprávných základech, protože je nesmyslný doslova, ničí sám sebe a dovede sám sebe ke zničení. Tomuhle, jak jsem řekl, se říká zpětná vazba čili vyčerpání zdrojů, rozmnožení důsledků nějaké praxe, ať už v oblasti objevení se nepřirozených látek v prostředí průmyslově zpracovaných látek a tak dále. Typické je, že tato etnika, když už vidí konec své zničující práce nesmyslné, se ohlížejí po tom, kde by jakou jinou planetu zdevastovala a zničila a tak se "zachránila" svojí moderní dobou. Tady člověku nescházelo nic. Měl nádhernou přírodu a všechno k dispozici. Musel se jen chovat moudře. Nesměl by válčit, ničit, pokřivovat svoje hospodářské a jiné vztahy, přát si navzájem a žít ve všeobecném míru, vzájemnosti a lásce. Teď mi řekněte, že jsem utopista. Možná, ale ta druhá cesta, která byla zvolena, vede k tomu, že už nebudete mít žádné starosti, rozumíte? Ani utopii. Už jste dost postrašeni? Mám pokračovat? Dobře, tak jste ochotni k čemukoliv. Tím, jak se množí lidská společnost, jsou otevírány zcela známé zákonitosti chování druhů, kterýkoliv - nejenom člověk. Čili souběžně s tím, jak ubývá prostoru, dochází k zvyšování ceny tohoto prostoru a také k ochotě získávat tento prostor násilím. Je to nejenom prostor geografický, ale je to prostor také řekněmež klimatický, kde by se dalo něco pěstovat. Je to prostor řekněmež surovin a nakonec i prostor politický, který tomu všemu vládne. Tento stav tohoto přemnožení vždy a zcela logicky musí vést k velkým soubojům v lidské společnosti. To máte tak. Když si jdete dneska koupit pozemek někde na vesnici třeba u nás, tak ho zaplatíte strašné peníze, ale jsou to strašné peníze. Když si půjdete koupit pozemek třeba v Praze, no tak zaplatíte astronomické peníze, protože je tu větší zájem a větší hustota. To se pořád stoupá. Kde jsou ty doby, kdy moje generace, když vstupovala do života, musela našetřit nějakých sto tisíc nebo dvě stě nebo tři sta, aby si pořídila dům nebo byt. Dnes potřebujete 5 až 10 milionů, i když samozřejmě zase hodnota je taková nebo maková, ale to je jedno. Čili stoupá stále více jaksi to, co musíte platit za své životní potřeby. Čím víc vás bude, tím víc to bude dražší. Tomu se říká zákon trhu, víte? A tak když prostě trhnete moc, tak hodně zaplatíte. A teď je úžasné se dívat na to, jak ten člověk se na to dívá a myslí si, že je všechno v pořádku, že jako je to fajn. Jsme ready. Bohužel k těm nástrojům patří úplně vše. Patří sem tedy hospodářské konflikty, výrobní konflikty, politické, válečné, klimatické a jakékoli jiné. A žádná z těch jednotlivých věcí není oddělená, ale je součástí celku, který je důsledkem chování lidského rodu, v té jeho pokřivené filosofii. Člověk učen církví minulá staletí, že je po bohu nejvyšším a že si může dělat cokoliv chce, protože on na to má právo. Je to pán tvorstva a pán této zeměkoule. Toto bylo velmi hloupé a egoistické, protože pán, je-li kde jaký pán, má jedinou povinnost, a to sloužit, sloužit všemu kolem sebe, pomáhat. Kdykoli na to zapomene, dostane se do pekel. Vzpomeňte třeba na naše šlechtice, kteří byli šlechetní, a pak se to občas zvrtlo a ze své pozice už nesloužili svým poddaným, už je nevedli, ale odírali je, využívali a bezuzdně ničili, což nakonec vedlo k pádu této společenské skupiny. My bezuzdně vydíráme a zotročujeme celou Zemi. Doslova úpí. Někteří z vás, kteří mají určité mimosmyslové schopnosti, mohou tyto jevy skutečně vnímat. Celý okolní vesmír, tedy ti, které neznáte, mají o vás starost. Ale každý vývoj musí jít v souladu s řádem. Vy máte právo na svoje chyby, vy je musíte vytvořit a zažít, abyste se změnili. Kdyby vám bylo pomoženo až příliš, vedlo by to ještě k většímu ničení a bezuzdnému drancování, které by skončilo ještě horšími důsledky. Tato doba je koncem technické civilizace. Zažíváte konec jedné epochy, jedné éry. Opět je to v zásadě filosofie, protože středověká filosofie, že vám všechno má patřit, se přetavila do představy, že vy vše poznáte, všechno napravíte a vše bude výborné. Potíž je v tom, že inteligence tohoto lidského rodu při všech úspěších poznání, je rovna mravenci. Nedokážete domyslet ani všechny vztahy a teprve třeba některé z nich v poslední době můžete zaznamenat. Napřed musel být Avatar, abyste se následně za pár let dozvěděli, že ve své podstatě je to pravda, že ty stromy spolu komunikuji, že si navzájem pomáhají a tak dále. Lidská hloupost a egoismus na začátku století - ještě já jsem toho byl účastník - nevnímala nic kolem sebe doopravdy, ale jen ze své vlastní optiky, tedy "já". Když prohlásí třeba zástupce duchovního směru, že když zvíře trpí a křičí, že to není nic jiného, než úder kladiva na kovadlinu, tak to něco říká. Ale tak to je obecně. Lidská neschopnost vnímat utrpení druhých, sjednocovat se s nimi vede k tomu, že sám člověk se dostává stále více do podobných souvislostí. Když vytváříte třeba nelidské podmínky pro zvířata nebo pro jiné lidi, tak to není jenom věc toho konkrétního případu, ale ukazuje to na určitou chybu vaší sociální, etické nebo jiné inteligence. Když se to zesiluje, je to stále větší tlak, který na vás začíná dopadat a bude dopadat stále silněji. Jsou zde vlastně mantinely celkové osudové cesty, které vymezují prostor, do kterého lze systém jaksi vychýlit, a tak blížíme-li se k této hranici, přichází stále více korektivních zásahů do života toho systému až k jeho destrukci v tom nejhorším případě. U nás to nedopadne celkovou destrukcí. Nebude to tak, ale bude to těžké. Už teď je to těžké. Když se podívám třeba na prostředí, které důvěrně znám, protože jsem ho studoval, tak třeba ta Indie. Vidíme exponenciální růst obyvatelstva, protože ten přírůstek je samozřejmě z Číny, z Indie a podobně, z Afriky, a vidíme ty důsledky, jak se ta společnost rychle mění, a i tam začneme vidět ty ztráty řekněme předchozí jisté schopnosti koexistovat a tak dále, a vidíme základy budoucích převratných dějů, které se zde... Jistěže to není poprvé. Kdo z vás viděl i třeba historii rozčlenění Indie na Pákistán a Indii, tak to byly opravdu těžké chvíle, ale bylo to lokální. Bylo to vlastně svým způsobem politicky způsobené a bylo to lokální. Nyní se ten systém blíží daleko zásadnějším změnám, a to vlastně všechny země, které jsou závislé na ledovcích a tak dále. Čili za nějaký čas bude pro vás velmi cenná voda, cennější než co jiného - ale pro vás tolik tady ne. Spíš pro ty země, které to mají jinak. Dopady energetických změn způsobují tání permafrostu. To je samostatná kapitola. Biliardy tun organické hmoty se začínají dostávat do procesu tlení. To znamená, že se začne produkovat obrovské množství dalších skleníkových plynů. Obrovská množství metanu na mořském dně a jinde se rovněž dává do pohybu. Znásobuje se vymírání dřevní, anebo jiné hmoty biologické včetně zmíněných mořských organizmů, které jsou významným producentem kyslíku. Ten systém tedy je komplexní a později pochopíte, jak každá z těch částí nemůže nereagovat. Buďto jste v pořádku nebo jste trochu v nepořádku nebo hodně nebo to už máte na konci cesty. A to je teď. Další léta tedy budete sčítat stále silnější bouře, vichřice, sucha, přívalové deště, změny také ale na úrovni zemského povrchu. Přibude velmi zemětřesení a i jiných jevů - mimo jiné i proto, že se zásadně mění rozložení hmot na glóbu. Tak, jak odtávají ledovcové špičky naší planety a přibývá vody, která se rozlévá v mořích, dochází k těmto změnám tlaků na kontinenty. Když třeba Rakušané v Alpách postavili přehrady, leckdy se stalo, že to způsobilo lokální zemětřesení. Stačily na to jen poměrně nepatrné změny váhy, které zde působily. Představte si, jaké obrovské množství hmoty nyní mění svoje místo - obrovská množství. Některé části se budou mírně zvedat. Jsou to nepatrné změny. Jiné budou zatlačovány. Dochází také z tohoto důvodu ke změnám některých sil na zemském glóbu. Je to celé spektrum sil, které zde jsou, a v konečném důsledku to nemůže nemít i vliv na konkrétní tvar našeho rotačního bramboroidu. No, může docházet k dalším změnám, uvidíme, ale tohle to všechno totiž není důležité. Důležité je odstřihnout se od těch počátečních příčin, a tak velmi rozumně a inteligentně volený postup. Samozřejmě, že podporovat vznik populace na poušti, je nesmysl. Tím jenom vytvoříte další trpící, hladovějící a tak dál. Takže dobro se musí umět dělat. To je jen jeden pohled. Další, další, další - je jich mnoho. Samozřejmě, že to podmiňuje také zastavit vlčí chuť po válčení, protože zem, která bude mít méně lidí, se jistě bude obávat útoku jiných. Před 20, 30 lety jsem vám říkal, že zanedlouho budete mít úplně jiné starosti než to, do které strany kdo patří, a že se objeví naprosto zásadní globální výzvy, které se vůbec nebudou starat o tyto vaše úžasné starosti. No, co dál. Příznačné je, že kultury, civilizace na konci svého života ztrácejí schopnost, akceschopnost, řešit své problémy, a naopak hypertrofují ve své řekněmež části řízení - je to stejné jako u Mayů nebo jinde, kdekoliv - a dochází tedy k jevům, kdy stát bobtná, ale výkon tohoto státu nikoliv - naopak. To je obecné. Tím nekritizuji tento stát, ale mluvím o obecném poznání zániku kultur. Je to jeden z vůdčích příznaků. Bylo to pravdou už - kdykoliv prostě - za dob Říma. A tak společnost se vždycky rozdělí do určitých skupin a vrstev. Lze říci, že zhruba dvě třetiny lidí budou reagovat nějakým způsobem a třetina - až třetina - způsobem jiným. Vytvoří se formy úniku, tedy nereagování, nevnímání, a to ve všech vrstvách - od těch nejnižších až po tu vědeckou. Vytvoří se také ti, kteří varují. Vytvoří se ti, kteří nebudou mít názor. Ale to všechno je úplně jedno. Na konci zůstane jen tvrdá a neměnná pravda faktu. Často takzvaná řešení v této fázi, ač jsou zdánlivě úspěšná, nejenomže nepřinesou úlevu, ale ještě situaci zhorší. Svým způsobem tedy se zde musíme významnou měrou neobrátit jen sami na sebe, ale také na Boží majestát, protože on ve skutečnosti a v pravdě rozhoduje nejvíce, kam až dojdou tyto síly zmaru a co bude, anebo nebude vyvedeno. To ovšem by bylo málo, protože pod tou Boží pomocí se musí myslet - inspirovanost vás, nás, pomoc ve schopnosti pochopit, co je skutečným problémem, a řešit tyto věci. No, a od toho se odvine ten další postup. Na jednu stranu, podívejte, ono to dopadne, jak dopadne. Ještě pořád jsou rohlíky v krámě. Je to tak? Ještě pořád si můžete koupit svoje triko nebo kalhoty, a když vyjdou z módy, tak je odvezou do Afriky, a tam je zahrabou v takové velké jámě po statisících, aby se mohly vyrobit nové třeba, nevím. Třeba to tak je. Samozřejmě, že lze mluvit o všech možných formách, to znamená výroba jinde, spotřeba jinde, vlastně výroba v nadvýrobě, výroba šmejdů, které stojí energii, stojí materiál a tak dále a tak dále. Za tím vším je lidská bezuzdná snaha kořistit, vydělávat a jelikož tato snaha v této podobě vlastně znerovnovážní celý systém, tak je vysoce destruktivní a zbytečná, a ta druhá podoba je naprosto běžná, normální... Mohli byste žít ráj na Zemi. Tato planeta je pro vás opravdu ráj. No, ale hodně lidí se rozhodlo, že místo posezení u zurčícího se vodopádu mezi mnoha rostlinami je lépe být v plechové trubici na oběžné dráze a koukat a koukat. No, tak proti gustu žádný dišputát, ale jsou tu i lidé včetně mě, kteří by rádi zažívali bujarou, šťavnatou a silnou existenci přírody, která mě samotného nabíjí a dává mi vlastně do života mnoho energie, na rozdíl od betonových a asfaltových pouští, které... Kdybych vás tu neměl, tak vám dávno uteču a žiju někde u toho vodopádu. Ale bohužel nebylo mi v tomto životě dáno. Ale nebudu předjímat. Třeba by se mi ten vodopád taky zprotivil. Vzpomínám na své mládí. Byl jsem dosti technický. Když jsem šel do lesa - to už jsem vám říkal - tak jsem šel mezi stromy. Protože jsem byl úplně odpojen, jsem říkal: "Proboha, co já tu budu dělat, to je otrava," rozumíte? No, a o tom to je. Člověk se odpojil svým srdcem od ostatních žijících, dokonce i od své planety. Stal se tedy destruktivním tvorem, který nevnímá jemnost života, a z toho nevnímání jemnosti života si stanovil cíle, které jsou absolutně mimo. A tak mnoho lidí touží po bionické paži, oku, uchu či čem dalším, protože se domnívá, že cílem je mít v hlavě celou knihovnu, na čipu nebo v paži sílu tedy gorily. Toto preferují ti, kteří zcela zabloudili a tedy neví, co je podstatou biologického života a co je také jeho cestou. Když pozorujeme vývoj života, tak pozorujeme určité markanty. Vždyť je to jasné. Život složití, získává vlastnosti, učí se, replikuje a v předělu jako je tento, má nastávat další epizoda tohoto vývoje, kdy pozorností vaší bytosti, vašeho ducha se dostáváte do oblastí, které doposud pro vás byly neznámé, nedosažitelné, tedy řekněmež za to Alenčino zrcadlo. Proč vám to dneska celé říkám? Abyste pochopila, že ti, kteří tam stojí, nemusí mít ani urychlovač ani mikroskop ani další nástroje, a přesto svým dílem, který není celkový, je to tento díl, dokáží poznat z této reality víc než tisíce jiných, kteří ve svých oborech pracují a domnívají se, že jsou vrcholem poznání. Existuje intuitivní myšlení a toto je mnohem silnější v oblasti té nadstavby, a to rozumové myšlení zase mnohem silnější v té oblasti té hmoty. Ale hmota se řídí duchem, nikdy naopak. To znamená, že chcete-li něčím pohnout, musíte se změnit. Musíte začít pracovat i tímto směrem. Jinak to samozřejmě špatně dopadne. To si samozřejmě nikdo nepřeje a také to nedopadne špatně, jak už jsem vám řekl. Jen daň, kterou zaplatíme za svoji - jak to hezky říci - no, snad výraz je vývojová hloupost, protože proboha, který druh měl-li by rozum, by se sám zničil. Zvířata mají mnoho rozumu, ale méně než člověk, tak jsou podřízena zákonitosti přírody mnohem víc, a ta řeší jejich problémy, jejich kultury, civilizace po svém. Tím, že jsme dostali o něco víc v makovičkách, bychom měli být schopni pominout již ty devastující procesy zpětných vazeb, protože pokud bychom byli moudří - člověk Homo sapiens, tak pochopíme, jaké je naše místo v přírodě, kolik tak můžeme a nemůžeme a kolik můžeme a nemůžeme pomáhat té přírodě, když už máme teda v té makovičce trochu. No, nebude to jenom o nedělní grilovačce a popíjení, případně o úžasném kariérním postupu o čtyři stovky nahoru příští rok, a bude to o vědomém začlenění do celého toku života, faktu života, který tady je. On vás potřebuje. Jste jeho částí, a to nedílnou, a dokonce částí všeho života od bakterií až po další formy, kterou jste dnes vy. Zatím stále s chvályhodným postupem vědy, který je ovšem velmi pomalý svým způsobem, se najednou dozvídáme o vzájemných vztazích. Nic z toho, co tu je, není zbytečné. Všechno naplňuje termín trvalá udržitelnost, a tak představy primitivních lidí, že nahradí nakonec v době katastrofy všechno, zakopají se pod zem a budou si svítit svým rostlinám a budou zde pěstovat svoje životní potřeby a tak dále, je naprosto nesmyslná a neuskutečnitelná. Když se tu dělal projekt biosféra, vzpomínáte, to byl obrovský projekt a týkal se jaksi snah obydlit třeba Mars nebo Měsíc a tak dále, tak se nakonec zjistilo, že tento systém není schopen samostatně fungovat. To mělo být varování. Váš lidsky podmíněný systém chápání ve vztazích s přírodou i s velikostí jednotlivých systémů je velmi jistě defektní. A my to víme. Dalo by se mluvit ještě hodně. Příroda je založená na cyklech. Co vás ohrožuje, nejsou například jen dřevorubci v deštném pralese, ale i změna proudění vzduchu, protože na poušti se udělá bouře a ta bouře odnese částečky materiálu přesně do Jižní Ameriky. Ty částečky působí jako stimulancia růstu. A předtím ještě vypadnou do oceánu a tam - už jsme si říkali - že je dost procentů kyslíku. No, nebylo na planetě hloupějšího tvora, než je člověk - v této chvíli, protože se rozhodl jít cestou hlouposti, a tak prakticky vše, co vyrábíte, co děláte, vám škodí, úplně vše. No, samozřejmě, čím víc jste jaksi nezatíženi inženýrstvím potravin, kdy není nejhlavnějším důvodem prospěch pro vaše zdraví, ale skladovatelnost, možnost výroby, zisk. Podívejte se třeba sem. Abyste měli dostatek kuřat na svých stolech, tak se používají v chovech různé látky nebo používali - od solí arsenu až po antibiotika, která se podávají nikoliv, protože by zvířata byla nemocná, ale protože se zjistilo, že s přídavky antibiotik rychleji přibývají na váze. Nikdo sice neví úplně proč, možná že už ano, ale to je typicky lidské řešení současnosti. Všichni samozřejmě vědí, že antibiotika se nemají zneužívat a tak dále. Dalo by se mluvit ještě dlouho a dlouho. Křehkost systému moderní společnosti je další závažný faktor. Je založena na velmi variabilní energii. A tak máte tady zaprvé přídavek hnojiv, které zvyšují produkci, máte schopnost tuto produkci vyrobit, to znamená traktory, doprava, zpracování a jelikož tu kuličku v té míse tlačíte až k okraji takhle prstem v balančním stavu, nelze se ptát zdali, ale kdy, protože jakákoliv porucha tohoto systému může být fatální. Takže potraviny se nejenom musí vyrobit, ale také dopravit, a také to musí mít určité zásoby, protože ten systém není z různých důvodů vždy plynulý. Vaše babičky to věděly, vzpomínáte? To byly ty špajzy, kam jste chodili krást koláčky nebo kremrole nebo něco jiného, a vedle toho tam byly i nějaké jiné věci. Člověk dokonce zhloupnul do té míry, že se dnes té babičce vysmívá, protože tam měla dvě kila mouky, protože ona zažila válku. Ale ti novodobí chytráci - cha cha cha. Čili ta společnost vytváří vlastně pokřivené i řekněmež, jak to nazvat, soudící nebo vnímající nebo vyjadřující se schémata. Neobyčejný pokles schopnosti samostatného myšlení a hodnocení, schopnosti porovnávat informace, byl vyměněn za poměrně snadný konzumní způsob a školství tomu jistě nenapomáhá, protože mnohdy tam mnoho úsilí tímto směrem nevidím. Nevím, jak vy. Je to opět jeden z mechanismů, které jsem popisoval jako procesy, které jsou důsledkem lidského přemnožení, představte si. To není, protože by něco bylo špatně tady, ale je to logický důsledek, protože je to systém. Když se podíváte na ten problém z nadhledu, ne z toho konkrétního místa, tak najednou musíte vidět tyto systémové změny jako jednotný proud a proces, který se slévá. No tak k tomu vašemu článku by to bylo všechno v téhle chvíli a příště si řekneme víc. Na konci ale se uplatní Boží milost kupodivu. Do určité doby nemůžete být chráněni sami před sebou. To by bylo zlo. Jakmile alespoň určitá část lidí začne toužit více po světlu než po tmě a temnotě - já vím, to je divný z dnešního pohledu, já vím - začnou se uplatňovat zpětné mechanismy jiného řádu. Jednak se začnou rodit ti, kteří budou pokračovat v dalších desetiletích téměř stoletích. Chcete-li znát budoucnost, dívejte se na děti, jejich inteligence a jejich schopnost etické či jiné hodnocení a budete vidět společnost budoucí, protože je omyl, že ta společnost vzniká pouze fakty okamžitého vývoje, ale naopak třída pracuje vždy dopředu, a tak se kupodivu narodí víc špačků nebo spíš žížal, když má být víc špačků, rozumíte. I když nikdo neví jak, je to možné, že to příroda ví, ale ona to ví. Takže v tomto a v mnoha další procesech je další pokračování. Na konci tohoto století tady bude úplně jiná společnost, naprosto jiná, a to ve všech ohledech - počínaje vědou, uměním, náboženstvím a všemi dalšími základními oblastmi, které společnost, každá společnost, má. Nebude to jenom proto, že projdete katarzí. Bude to i proto, že to budou jiné síly, které působí na tento proces ostatně jako vždy. Zpětnou vazbu lze vnímat jako sílu, destruktivní sílu, ale ve skutečnosti je to síla, která umožňuje pokrok. Kdyby jí nebylo, systém se kompletně spolehlivě zničí. Ta druhá síla, ta konstruktivní, i ona musí mít právo na svou existenci stejně jako ta první. A tak příslušná populace, která žije tu dobu, je svázána s těmito ději i sama s sebou, svojí kvalitou a vším ostatním. Někdy, občas se můžete dočíst o příbězích, kdy někdo ve velmi těžkém stavu se obrátí k té druhé síle a přežije věci, které jsou fyzikálně, logicky, vědecky nemyslitelné. Zkuste se nad tím někdy zamyslet. Může to být pro vás naděje, pokud budou přibývat lidé dobří, přející, v zásadě neničící, nepodléhající všeobecnému zlu, které na vás čiší z každé strany. Čili každá doba má svůj čas. Je čas záporné výchylky a je čas opravování. Takže těšme se. Bude to určitě zajímavé.

 

DOTAZ: Ptáte se, jestli byl Zezulka někdy v cizině.

ODPOVĚĎ TP: No, nejsem si úplně jist, protože my jsme žili v době, kdy ani on ani já, jsme se do nějaké ciziny nemohli dostat, protože jsem byl syn buržoazní třídy. Ta je tady ta buržoazní třída - mimochodem v tomto sále. A tak to rodina měla špatné. Nemyslitelné vyrazit do Jugoslávie nebo někam jinam z mnoha důvodů. On to měl podobně. Byl to podivný člověk z hlediska bezpečnosti. Chodili němu lidi. To bylo dost nebezpečné. Na to se tehdy pan komisař díval velmi, velmi pozorně. Někdy tam bylo dokonce pět lidí v čekárně, než je ošetřil. Takže nemyslím si, že by měl otevřenou cestu. Na tohle téma jsme spolu nikdy nemluvili, nebylo to důležité, protože tady je vše - právě v tomto místě. Jistěže je příjemné poznávat jiné kultury a má to z jiných důvodů třeba i nějaký smysl, ale domnívám se, že on daleko více než já třeba, kdybych užil sebe, anebo i někdo jiný, nepotřeboval až tak měnit svá místa. Měl rád přírodu, to měl, ale také... Zeptejte se tuláka po hvězdách, jestli chce tady k žabákovi. To vám budiž odpovědí. Dnešní přednáška má tu výhodu, že je tu málo dotazů, tak se sem vejdou.

 

DOTAZ: Vyprávěl pan Zezulka o mistru...?

ODPOVĚĎ TP: A já nebudu říkat to jméno, abych mohl odpovědět. Sice odpovím hlavně vám, ale odpovím i trochu všem. Tam byl kontakt krátký a zajímal se tento muž o jeho filosofii a následně ji vtělil bez udání zdroje do svého díla, které pak v jisté době zaujalo českou společnost, a dokonce se ani nesnažil, aby ty věty změnil, takže je to téměř doslova. Tak bych řekl, že jsem řekl, co jsem řekl, co říkáte? To stačí. Víc není potřeba. Ale... ne už nic. Samozřejmě, že jsme o tom mluvili, protože jsem se na to samozřejmě zeptal. No, takže nějak tak. Znáte všichni tu knihu skoro. Před pár už desítkou let, tedy po revoluci, byla velmi populární.

 

DOTAZ: Jakou měl barvu očí?

ODPOVĚĎ TP: To vám neřeknu ani u svých nejbližších, neb to není pro mě důležité. Jakou měl barvu duše? To ano, to bylo velmi úžasné. A ani to se fanaticky neprosazovalo, jaksi nevykřičelo to do okolí: "Světe, a dívej se, jak jsem a co jsem." A tak, když jste v přítomnosti něčeho opravdu velikého, tak se nemusí mluvit, a to, co mluví, je váš životní vjem. Kdo nezažil, neporozumí. Není to zbožňování fanatické, ječení fanynek nebo fanoušků - v žádném případě. Je to konkrétní, skutečná a reálná věc, která se nedá ani pořádně popsat. Ten okamžik, kdy usednul a vložil tu svoji mysl - klidný, soustředěný a nadšený - do velké životní pravdy, se také zcela reálně fakticky projevil jakoby v tom, co nelze popsat, ale co jste vnímali každý, kdo jste tam byl. Dokonce ani to, čím ve skutečnosti byl, tedy nekonečná láska, se neprojevovalo tak, abyste tam..., rozumíte? Vůbec ne. Je to až dojemné. Když jsem sepisoval knížku Život přinašeče a přiblížil se k těm, kteří ho také provázeli, tak teprve tehdy zazněly věty o jeho vztahu - a teď je to teda o mně - ke mně, ale to nevadí, že to je o mně, berme to neosobně. Tím chci říct, že nikdy ani na vteřinu to nebylo znát, chápete? Ostatním to řekl, mně nikdy. A bylo to dobře. Třeba bych trochu potom toho chtěl zneužívat nebo já nevím proč, ale prostě bylo to dobře. Takže takovou měl barvu duše. Nejenom, že byl naprosto geniální v těch věcech třeba, které jsme popisovali, tedy toho varování lidské společnosti, která se vydala na cestu stále rychlejší, protože jestliže na počátku v polovině padesátých let nebo v osmdesátých létech jsme měli přístup k informacím, jaký jsme měli, a měli jsme výrobní nástroje, jaké jsme měli, pak exponenciální křivka, která znásobila přístup k informaci, ale také schopnost tedy ovlivňovat prostředí, tedy výrobu, se neobyčejně zrychlila, neobyčejně. Zkvalitnila, ano. Máte-li AutoCAD, což je program na návrh třeba strojů, tak to, co byste jako rýsovník vymýšleli možná den nebo týden, máte jedním kliknutím myši, a ještě si to prohlédnete ze všech stran, pak to přenesete do zadání stroje a on to vyrobí. Za mého mládí se všechno muselo pracně ohlodat čili veškeré stroje, přístroje, jejich těla, korpusy - to se muselo vyfrézovat, vysoustružit, dalo práci. Dneska to natisknete na tiskárně, jde to velmi rychle a nebylo by to špatně, kdybychom znali míru, kdybychom dělali to, co je opravdu důležité. Nikdo po vás nechce, abyste tloukli zrní kůlem v děravém šutru, vůbec ne, nebo jiné věci. Svým způsobem ten možný majetek a bohatství, které máte na Zemi, jste si rozdělili pro příliš mnoho lidí a ještě nerovnoměrně k tomu. A tím pádem na vás mnoho nezbývá. (Barvu očí - to jsem se dostal daleko.)

Pojďme. No, jenomže tohle já nepřečtu. Je to článek. No,to prostě nejde.

18:11 - proboha, proč mě nevarujete? Tak něco hezkého na závěr?

Až jako společnost zmoudříme, pochopíme skutečně reálné děje a pochopíme, že je tu vždy cesta, že je tu vždy světlo, že je tu vždy nakonec vyvedení a pochopíme, že nelze dojít nikam jinam než do svého cíle. Vaši duši nemůže nikdo zabít, jste nesmrtelní doslova. Vaši hmotu ano. Hmota je časově omezený příbytek. Ne, abyste z toho utíkali dřív. Chraň vás ruka Páně. Ale jsou to dva protipóly. Na jedné straně pomíjející, na druhé straně věčné. A tak vlastně naplňujeme Boha v jeho rozdělené části. To je velký úkol, posvátný dokonce, a je to velké štěstí na jednu stranu. Lidé moudří žijí to, co je. Co mohou změní a co nemohou přijmou. Až jednou vzniknou obory jako je nauka o osudu, přerozování, vývoji vesmíru, o všem možném dalším, co dneska není, nauka o lidskosti doslova, tak to všechno bude snazší, a to bude za těch sto let. Ještě chvíli si počkáme, ale nechci být špatným prorokem. Už v řádu let až desítek let uvidíte velké změny, protože to neřídí jen člověk. Jsou tu mohutné síly rytmů, které ovlivňují chování a myšlení společnosti a ony nakonec zvítězí. Není to možno jinak. Ti z vás, kteří vidí budoucnost, mi jistě dají za pravdu. Ti z vás, kteří vidí minulost, mi jistě dají za pravdu, protože ty stejné děje vidíme i tam. Když vidíme přírodní zákon, trváme na tom, že je to přírodní zákon, že je to všepřítomné, že je to reálné. A je to pravda. Proč nevidíme přírodní zákon z toho nadhledu na celkové chování systému. Je to totéž. Takže vám přeji hodně úspěchů, nebojte se proboha, protože strach zaprvé nic nevyřeší, je pojistkou proti sebezničení, to ano, ale pokud byste chtěli žít pouze ve strachu, pak jen prokazujete nutnost práce, kterou ještě musíte udělat. No, takže jste teď v pozici pasažéra letadla, který se vždycky bojí, že by to mohlo spadnout, ale doufá, že ne a že to dobře dopadne, a tak to není tak zničující. Je to tak? I když to někdy spadne.

Teď už se s vámi rozloučím.

Ještě něco zásadního pro vás. Máte to štěstí žít v místě a čase, které z nějakých důvodů všech těch procesních změn bude přece jenom na tom o něco lépe než některá jiná místa jako například Tichomořské ostrovy a tak podobně. Tak si toho važte. Přesto moře dojde k vaší hranici.

(duchovní obřad)

No, a to je všechno. A teď už mě propusťte. Mějte se krásně. To byla dneska přednáška, co teda? Fujtajbl. A budete-li se mnou souhlasit - dobře, a když ne - taky dobře.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies