www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 19. 7. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 19. 7. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

15:10 - Úvod

15:46 - V mých palmových listech nebyla ani zmínka o současných tělesných problémech. Nejspíš jsem udělal v něčem nějakou zásadní chybu? Můžete k tomu něco říci?

23:32 - Můžeme měnit svůj osud? A jak mám zjistit, co je mé poslání? Co má člověk dělat, aby mu bylo odpuštěno a napravil, co bylo špatně?

33:19 - Jaký máte názor na očkování, a jak odolat tlaku médií?

39:51 - Kde zmizeli renesanční lidé? Může být člověk andělem?

48:05 - Jak mohu dojít po nekonečném kruhu zpět na počátek?

49:09 - Když je vše duální, obsahuje i nekonečno něco duálního?

1:00:22 - Mohu požádat o vyjádření se k islandským pohádkám, ve kterých se hojně objevují zlé duše, a magie spojená se zvířaty. O Islandu, lidové moudrosti i černé magii.

1:13:12 - Rozloučení


Přepis videa:

Vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. Jako vždy zdůrazním, že zde předložím názor a vy sami budete mít zajisté vlastní, který si vytvoříte. Tak, a jdeme na to, co jste připravili.

 

DOTAZ: V palmových listech nebyla ani zmínka o současných problémech týkajících se v současné době mojí tělesné schránky, spíše naopak. Můžete k tomu něco říci? Nejspíš jsem v něčem udělal zásadní chybu?

ODPOVĚĎ TP: To vůbec ne, to tak nemusí být. Registroval jsem to i v minulosti. A jelikož já sám nejsem nositelem palmových listů, jsem na tom stejně jako vy, tak to studuji. Sleduji ty příběhy, sleduji úspěšnost. No, a jeden pro mě z nejvýraznějších příběhů byl právě okamžik, kdy jsem zaplatil svému příteli, který tomu nevěřil. Byl to křesťan a k tomu ještě černoch a vozil mě po Indii. Byl to člen naší ambasády (bývalé). A on tomu nevěřil, tak jsem mu to zaplatil. Naprosto neznámé místo. Prostě neexistuje sebemenší možnost, aby tam byla nějaká informační spojka - naprosto neznámé. A teď oni mu čtou a začnou mu říkat, jak se jmenuje jeho žena, že má čtyři dcery a co s nimi právě řeší a jak to všechno vypadá. No, a je to přesně, úplně přesně. No, a pak popisuje jeho další život a tam není ani zmínka o tom, co následuje asi za rok potom, nebo za dva, kdy jsem... To bylo taky zvláštní. Byl jsem na vrcholu nějaké hory a najednou mi zazvonil telefon. Byl tam signál. Volal mi přítel z Číny, že on je ve špatném stavu. Má horečku dengue, jestli bych nemohl pomoci. Nemohl, nedalo se dělat nic, zemřel. A v tom čtení nebyla ani zmínka o tom, že za tu dobu krátkou zemře. Tak to byla třeba chvíle, kdy jsem tohleto pozoroval sám také. Viděl jsem někdy velkou přesnost, někdy menší, a přesto... Víte, aby to byla chyba, tak to je opravdu nepatrné množství těch čtení. Ale aby to byla opravdu chyba, která zpochybní tu věc, zásadně, tak to by muselo být všechno špatně. Ale v mnoha případech tam byly naprosto precizní údaje. A to typu - jména, data, konkrétní události, stavy těch lidí. Naprosto přesně. Bez možnosti, aby ti lidé věděli cokoliv (tedy ti co četli), aby věděli cokoliv o tom člověku. Je to naprosto vyloučeno. Ten můj případ byl nejlepší v tom, že jsem já osobně jel v té Indii a zastavil jsem na naprosto náhodně vybraném místě, kde teda bylo napsáno "nádí". A tam jsem vlastně si svoje čtení vyslechl. A ti lidé byli chudí, neměli žádnou vyspělou techniku - televizor skleněný, pod ním přehrávač s otevřeným krytem, v rozpadu, ještě na pásky. A to bylo všechno, co měli. Žádný počítač, žádné komunikační zařízení páté generace. A přesto za nějakých, já nevím, 15 minut čtou můj osud tak, jak je, čtou všechno, co jsem, a tak dále. Když se dívám třeba na problémy současné, tak tady nádí Jayaraj před nějakým časem v Brně četl poselství teda pro tu Českou republiku. Tak jsem si to taky vyposlechl. A musím říci, když se podíváte na internetu, že to nebylo až tak mimo. Označil ty roky. A mimochodem se vyjadřoval i k tomu dalšímu roku, že bude poněkud obtížnější. Tak uvidíme, zkontrolujeme to všichni, viďte. Protože teprve praxe, realita, je to, co se počítá, rozumíte? A pak musíme počítat také s tím, proč se některé události proti čtení posouvají, co je toho důvodem. Já jsem dalek toho, že když třeba nádí udělá chybu (nebo ten list udělá chybu) a třeba vám tohle neřekne, že to celé zavrhnu. Proč? Protože vzhledem k tomu, že to sdělení je staré staletí, tisíciletí, někdy 3000 let, tak ta šance, že cokoliv v tom listu bude, je naprosto nulová - jestli rozumíte. Ty listy vznikaly v době, která byla úplně jinou kulturou, jinou zemí v podstatě. Navíc zasahují do úplně jiného pásma - třeba do Evropy, oproti Indii. A samozřejmě, v době vzniku těch listů ti Indové měli svoji kulturu, která byla svým způsobem na hony vzdálena dnešním podmínkám. Přesto, v mnoha případech těch čtení nacházíme unikátně přesné informace. A i kdyby tam byla druhá polovina zcela špatně, tak je to důležité, rozumíte? Protože ta pravděpodobnost té přesné informace je nulová - prakticky. Vezměte si jenom, kolik generací proběhne od napsání toho svitku. Kolik různých křižovatek, rozhodování lidí (včetně vašich předků, kterých jste následovníci), a on si někdo v té Indii napíše váš osud - a napíše ho přesně. Já už jsem tu mockrát zmiňoval příklady, kdy třeba ten čtený něco tají, přede všemi, vůbec nikomu to neřekne. A ten nádí při první návštěvě mu to sdělí. Nebo se nám stala třeba taky (to jsem pozoroval) chyba - úřední chyba. A tak co s tím? Před nádím seděl někdo jiný, než tam měl být. No, vidíte, a on na to přišel. A dokonce našel ten správný list a přečetl jej. A bylo to v pořádku. Tohleto mám nejradši. Protože, víte, když se stane něco takového, tak tam není žádná možná připravenost. A to jsou ty nejcennější chvíle. Váš stav sleduji, vím o něm a snažím se pomoci, jak to jde. Možná, že bysme se mohli vidět zanedlouho.

 

DOTAZ: Můžete měnit svůj osud? A jak mám zjistit, co je mé poslání? Co má člověk dělat, aby mi bylo odpuštěné, a naopak napravil to, co bylo špatně? 

ODPOVĚĎ TP: Jsme lidé, jednáme jako lidi, máme své silné chvíle i slabé. Chyby se dějí. Obviňování, sebeobviňování, není dobré, ale retrospekce ano. Čili, pochopit, co bylo důvodem, proč jsem jednal, jak jsem jednal. A to byste měli dělat na závěr každého dne. Měli byste vlastně si ten den projít ve své mysli a zamýšlet se nad tím, jaká situace jak vypadala. A snažit se vyhmátnout tu kořenovou příčinu toho typu reakce nebo chování. To, co je naším posláním, je vždycky těžké najít. Teda u někoho velmi ne těžké, u někoho velmi těžké. Někdo se hledá půl života, a někdo to má už v pěti letech. On prostě ví, že bude atomový fyzik. A taky je atomový fyzik. Prostě je to jasné, přes to vlak nejede. Někdo jiný se stane atomovým fyzikem až po 40 letech úporného životního hledání. No, čili, svůj osud měnit můžete, samozřejmě. A to jak ve smyslu řekněmež váhy nebo tíhy toho osudu, tak i v absolutním smyslu - tedy ale zase jen v rámci toho daného osudu. Jestliže osud nenabízí určitý směr, dělejte co dělejte, nepůjde to. Ale žádný osud prakticky není jenom jedna cesta - je to tak, i tak. Můžete vlastně v té cestě si vybírat. Výběr se děje činem, vaším životním vlastně zaměřením, projevem, myšlenkou, hmotou, vším. A tomu zase odpovídá osud, protože každé z těch vláken toho osudového děje je spojeno samozřejmě s tou předchozí činností. Čili, tady tu kauzalitu velmi jistě vidíme - příčina a následek. A to i dokonce přes hranici života, protože řada z těch vlastně atraktorů (řada z těch nastavení), které na vás působí nebo kterými jste, pochází z celé vaší životní cesty ve všech životech třeba lidských, které jste doposud žili. Mělo to nějakou logiku, mělo to nějaké směřování. Taky záleží na tom, kam jste došli - to je velmi úhelný kámen. Jste ve fázi hmotaře, hmotného člověka, jste uměleckého založení, nebo jste filosof? To bude zásadně měnit vaše životní úkoly a vaši cestu. V každém případě budete muset ty části prožít a projít. Budete muset projít tou hmotou, budete muset projít tím emocionálním uměleckým oborem a také projít potom tou filosofií, jinak to nepůjde. Když tedy budete měnit, bude to jistě nejsilnější v té části filosofa. Tam už se dostáváte do oblastí i cílených zásahů do svého vlastního vývoje. Ve fázi citlivce (tedy toho umělce) je to možné, ale je to ještě stále velmi závislé na vnějších vlivech, které na vás působí jako na emočně přijímajícího. A ve fázi hmoty - no, tak tam je to nejtěžší, protože tam každá ta změna jde pomalu. Ale i to se musí projít. Je to správné a není to špatně. Čili, jsou šťastní ti se svojí hmotou, jsou šťastní ti se svým dlátem nebo smyčcem a jsou šťastní ti, kteří ve svých velkých chvílích dlí jako filosofové a blíží se k Božímu majestátu. Každá ta část tedy ještě navíc není vyhraněná zcela. A tak řada z těch vlastností v lidské bytosti se různě posouvá - tu jedna dopředu, tu jiná zase trochu pozadu. A tak ta rovnováha skutečná prakticky neexistuje. Vždy v každém člověku je něco více vepředu, něco více vzadu. Cílem je, aby to bylo tak plus mínus takto. Je-li to takhle /Je tam ta druhá ruka? Takhle, už to vidím./, tak už je to špatně, protože to už je velká nerovnováha, která způsobí třeba zásadní poruchy vaší úvahy, vaší inteligence třeba, zásadní poruchy také vaší duchovní nebo lidské cesty. Může to být třeba případ někoho, kdo se shlíží ve zlu, v černotě, a považuje to za správné. Nechápe, že si škodí nejvíc sám. No, a tak se pracuje na tom, aby to pochopil. On to pochopí za nějaký čas a jde se dál. Co se týče odpuštění, to je tak, že v podstatě se nejedná primárně o vinu a trest, ale jedná se o změnu. Jestliže tedy vykonáte nějakou věc, se kterou nejste spokojeni a která má svoji příčinu ve vyladění vašich vnitřních vlastností, pak, dokážete-li tyto vlastnosti vnitřní změnit (nikoliv ty vnější nějakým ukázněním, ale vnitřní), pak je vyřešeno. Já nevím, půjdete kolem psa (oblíbený Zezulkův pes). A teď do něj čutnete, vší silou. No, tak způsobíte zlo, samozřejmě. Proč byste kopali do psů? Ale něco ve vás vám umožňuje, abyste byli posednuti zlem. S radostí pozorujete, jak pes trpí. No, a když to dokážete zpracovat tak, abyste už nikdy do psa nekopli, spontánně (kdyby kolem vás bylo 100 psů a mohli jste si kopnout beztrestně kdykoliv, a vy byste to prostě neudělali, protože by ve vás tato vlastnost nebyla), tak jako byste nic neudělali. Je to vyřešeno. Chybovati je lidské, jak se říká. Nějaké písně taky říkají, že z lidí dělají chyby lidi - tak nějak to bylo. A ona je to do určité míry jen trochu pravda, protože mi tady nemluvíme o nějakém naprosto dokonalém tvoru, ale mluvíme o tvoru ve vývoji, který má své vlastnosti, které má mít, které může mít. A nemá vlastnosti, které ještě mít nemůže, protože na to nemá. Ještě tam nedospěl, ještě potřebuje vývojový čas. No, pokud se to nepodaří zcela, má tam být upřímná snaha a touha věci napravit. No, a také možná i ta modlitba tam patří. Protože kde je vůle, kde je jakoby snaha, tam je také cesta. Můžete jako okopávač psů dožít úctyhodného věku a budete velmi spokojeni. Budete prostě si užívat, ale přesto v podprahové rovině je s vámi spojena velmi velká temnota, protože jste tohle způsobili. Když jsem se ptal Zezulky na některé věci ze svého chlapeckého života, tak on se tak na mě podíval, hluboce, a řekl: "To už je pryč, s tím si nedělejte starosti." A bylo. Tak jsem se uklidnil. A šel jsem dál.

 

DOTAZ: Mluvit po přednášce?

ODPOVĚĎ TP: Ano. Potíž je v tom, že mám před sebou poslední týden a nejsem schopen reagovat. Prostě to nejde. Jsem na hranici svých lidských možností. A tak vlastně ten čas běží, viďte, před námi je kongres, to je velký úkol. A pak, koncem září - už teď je hodně plno. Čili, má schopnost reagovat je velmi omezena.

Ále, to je úžasné. No, tak jo, jdeme na to. "Děkuji" Vám za dotaz. 

 

DOTAZ: Poprosit o názor na očkování proti..., a tak dále... A jak odolat současnému tlaku médií?

ODPOVĚĎ TP: No, já nevím. Na tlak musí být vždycky dva - ten kdo tlačí, a ten kdo se nechá tlačit. Bez ohledu, aniž bych komentoval očkování. Je tu celá řada věcí, která vyvolává vážné otazníky. A budu šťasten, když ty věci projdou veřejnou diskusí. Ale diskusí, která bude "padni komu padni", ne diskuse cíleného manipulovaného rozhovoru. A dat. Čili, to bych velmi rád, protože já jsem ten nevěřící Tomáš, odjakživa. A tak se přiznám, že mi tak trochu někdy vadí brainwashing, víte? A to je moje chyba, já vím, já se za to omlouvám. Jestli se někomu nelíbím, nedá se nic dělat. My, co jsme vyrostli v komunismu, jsme velmi citliví na určité způsoby komunikace. No, nemůžem za to. Jsme prostě nějací potrefení. A já jsem vyrostl za komunismu. Já prostě potřebuji slyšet relevantní data. To znamená - u jednotlivých kmenů covidu infekčnost, ale zároveň smrtnost. To znamená, kolik lidí při prodělání té infekce bude mít vážné problémy nebo zemře. Touhle cestou jde Británie (jestli jste si všimli), která to všechno uvolňuje a pouští i díky proočkování vlastně celá ta ochranná opatření k vodě. Rád bych ale také viděl druhou část pravdy. To znamená - vedlejší účinky očkování a smrtnost očkování. Tyto údaje nezazněly pro mě věrohodným způsobem zvláště proto, že při celé řadě případů zaznamenávám případy, kdy lékař řekne: "No, to s tím nesouvisí, to tam nebudeme psát." A bohužel je to, já si nemůžu pomoct. Takže, já sám osobně jako člověk vždycky se chci rozhodovat na základě reálných dat. A to dokonce ani ne jako kverulant, který by odmítal očkování, ale jako člověk, který dbá na určitou jaksi hygienu informační, jestli rozumíte. Viděl jsem docela pěkně zpracované statistiky v minulosti, ale i tam mi chyběly některé části těch údajů. A v tom případě ta statistika mi nedává osobně (je to jen můj osobní lidský názor), nedává úplně jistotu, že tomu rozumím. Takže se přiznám, že tomu v téhle chvíli nerozumím, nechápu to. Samozřejmě, že ve společnosti vznikne nějaký názor, a tak dále, a tak dále. Je to velmi citlivé téma. Sbíráme jak ty kladné příběhy, tak ale i ty záporné. A byl bych rád, abych je nemusel říkat já, aby je říkala standardní zdravotní služba. Aby lidé věděli a mohli se ozvat. Protože lidé nejsou hloupí. Mají... Pokud vidí i třeba nevzdělaní lidé, že ta péče toho odborníka je "padni komu padni" a nepreferuje nějakou věc, a tak dále, tak mu rozhodně budou věřit a nechají se naočkovat i ti, kteří by dneska třeba váhali nebo nechtěli. Čili, svým způsobem, dle mého názoru, podhoubím pro ty různé jiné názory je i způsob, kterým my prezentujeme tuto věc dnes - tedy alespoň pro mě. Třeba se mýlím, já se omlouvám. Takže ještě jednou. Riziko zdravotní samotného prodělání. Zadruhé - riziko zdravotní včetně vedlejších jaksi případů samotného očkování. Rozvrstveno podle typu očkovací látky, podle řekněmež dalších kritérií. Je to - v tom podrobném pohledu - je to samozřejmě věk, nemocnost pacienta a další fakrory. A to včetně faktorů, které se týkají psyché. Je to člověk úzkostlivý, depresivní, má jiné vyčerpávání svého organismu? Protože i taková řekněmež nenálada může zásadně změnit vaši imunitu, a tak dále. Je toho hodně, co by se dalo v této věci dělat. A ono se dělá hodně, ale jak říkám, pořád něco mi schází. Takže já vám vlastně nemůžu odpovědět. Protože abych si mohl udělat názor, tak potřebuji informace, které podle mne (ne podle vás, ale podle mne) ještě nevidím v té komplexnosti. Takže, to je vše. Jedno je jisté - že vidíme u této současné kampaně nápadně nejvyšší procento vedlejších účinků, jaké jsme nikdy předtím neviděli. A to vyžaduje pozornost.

 

DOTAZ: Když jste na jedné z přednášek řekl, že kde jsou ty doby renesančních lidí, tak kam ti lidé zmizeli? Přeci v renesanci a pak se určitě přerozovali. Nebo oni již, že byli tak blízko rovnováze, a zmizeli? Tedy se stali vším? A již jsou zas třeba jepicí? Rodí se do primitivních zrodů? Ale co když oni se stali anděly? Andělé se také zúčastní koloběhu života. (TP: Je to trochu úsměvné, ano.) Může být člověk andělem?

ODPOVĚĎ TP: Ano, může. Můžete být vtěleným andělem, když sloužíte nějakému životu a pomáháte, ať je to jakýkoliv život, úplně jakýkoliv. Takový "Muž, který sázel stromy", to byl anděl stromů. Víte ten příběh, viďte. Bez žádné reklamy, bez ničeho. Ten člověk roky a roky bere ruksak a tu lopatu, a sází a sází v pustině, až vytvoří obrovské lesy. To byl anděl stromů. On mohl dělat cokoliv. Mohl žvatlat se sousedy v hospodě a popíjet - nevím co se tam popíjí, no, něco se tam určitě popíjí. Anebo se mohl věnovat nějaké osobní libůstce. No, vidíte, on se stal andělem stromů. Co se týče těch renesančních lidí, tak někdy vlastně dokonce za ten nedostatek... Je to vždycky souboj - dvou kritérií. Množství informací, které dnes máme ve všech oborech, je úžasné. Tedy, vede ke specializaci a neschopnosti vlastně obsáhnout celý obor, což je ovšem chyba, samozřejmě. Znamená to, že jsme nevykonali dost práce na tom, abychom zjistili základní pravdivostní výroky. Čili, je to houština skutečností, které nejsou pochopeny ve vzájemných vztazích. Tak to je jeden pohled. Druhý pohled je ten, že tomu renesančnímu člověku kupodivu právě proto trochu brání vzdělání. Už od brzkých let jste směřováni do určitých oborů a později se specializujete ještě víc. A tak není dost prostoru pro to, aby někdo vyzrával v té vševzdělanostní podobě. Také bude jistě námitka v tom, že právě ta doba renesance obsahovala ještě obsažitelné množství informací. No, ano. Ano i ne. Víte, zase, mě osobně úplně jaksi... Nevím, nemusíte být chodící lexikon. Na to máte počítač anebo knížku. Ale to, co byste měli mít, je schopnost, z těch informací, které si i najdete nebo máte, vytvořit názor - vlastní názor. A ten vlastní názor může být stejný s názorem mnoha jiných lidí, pokud uznáte. A může se taky stát, že váš vlastní názor bude úplně jiný, než celé klima současné doby. A ještě pořád to neznamená, že se mýlíte. Naopak, budete-li geniální, tak budete mít vy pravdu, a těch šest miliard lidí kolem vás se bude mýlit. Že to není možné? Nedejte se vysmát. Děje se to často. Je to tedy o tom, kdo a co jsme my, tedy člověk. Kam až sahá naše inteligence, jaké jsou naše mechanismy přijímání a hodnocení. A tak hlavním úkolem vzdělání má být způsob práce, úvahy - s informací. To je to nejdůležitější. Není důležité, jestli znáte "pí" na 12 desetinných míst. Proč byste se to učili nazpaměť? Tady je strašně důležité, vědět co s ním. A také samozřejmě jak vzniklo třeba případně, abyste nepoužívali něco, čemu vlastně nerozumíte. Ta výuka by teda měla být vedena i tím směrem. Když nějaký velikán vymyslí nějakou tu rovnici, tak abyste byli schopni pochopit, proč ta rovnice vypadá tak, jak vypadá. No, ale to je věc jiná. Samozřejmě, abyste mohli být renesančním člověkem, tak, abyste vynikli nad ostatní populaci, no tak to vyžaduje velké nadání. Většinou to přesahuje každodennost. Protože vy můžete být geniální třeba hospodský. Budete mít úžasné nápady pro ten svůj "džob". Budete přivádět mnoho svých diváků, bude to úžasné. Ale jak jistě chápete, je to omezené. Nebo můžete být Leonardo da Vinci. A budete si pohrávat se svou myslí a vytvářet já nevím ty tanky a helikoptéry a další věci, i když v té době ještě nebudou známy. Byl jsem na místě, kde dožíval svůj život - na zámku. Bylo to vlastně jakoby sponzorské. Ten člověk ho tam vlastně nechal dožít. Bylo to docela slušné bydlení. No, a dneska v celé té zámecké zahradě je vlastně něco jako muzeum. A tam jsou ty jeho vynálezy velké zhmotněny. A v tom domě ještě naleznete také modely všech těch jeho vizí. No, takže zajímavé. Budete jistě takové lidi obdivovat. A musí tady být, stejně jako tu musí být ti, kteří si nemůžou zavázat botičku a nejsou schopni něco jiného. A to všechno je jedno hejno a jeden svět a jedno lidstvo. A mění se to v době. Čili, závěrem bych rád řekl, že docela paradoxně někdy chybí ten úplný rozhled v tom odborném světě. A to je veliká chyba, protože potom nevidíte věci, které přesahují vaše humna. A to je škoda pro vás, protože za těmi humny může být něco velmi zajímavého. Čili, tvořivost. Vzdělání vás má vést k tvořivosti. To znamená, že to není pouhé přebírání hotových a konkrétních myšlenek, ale musí to být výuka k tvořivosti, užívání vlastní úvahy, rozumu, citu. Tak, aby se to hezky zúročilo. No, tak to je můj názor. Tak.

 

DOTAZ: Jak můžu dojít po nekonečném kruhu zpět na počátek? Pokud je něco nekonečné, neumím se vrátit na jeho počátek, protože mezi mou pozicí na kruhu a počátkem bude vždy nějaký interval.

ODPOVĚĎ TP: Mýlíte se v tom (s prominutím), že kruh nemá žádný počátek. To, co vydáváte za počátek, je vaše pozice, ale nikoliv počátek kruhu. Čili, neslučujte tedy význam nekonečna a vaší pozice.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Nebo se nekonečno nedá pochopit rozumem, kauzálně, ale musí jím se člověk stát?

ODPOVĚĎ TP: Ano, také, přesto ale o něm můžeme filosofovat, můžeme o něm přemýšlet, ale plné pochopení není opravdu možné. Rozumem a tímto mozkem to nejde.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Když je vše duální, má v sobě, obsahuje také nekonečno něco duálního?

ODPOVĚĎ TP: No, samozřejmě. Je to ta složená část, neprojevená, a pak ta část, která se projeví. Je to jedna část nekonečna, jen má jiný charakter. Je úplně stejná, jen je to to rozevření. Čili, ta změna není v kvalitě, ale je ve stavu. Jako když vezmete hrníček a bude mít tvar takovýhle, a pak vezmete hrníček, který bude baculatý. Tak tu vodu z toho hrníčku přelijete do baculatého hrníčku, ale pořád to bude stejná voda a stejné množství vody, jen bude mít jinou formu, tvar. Pokud se týká toho procesu, musíte říct ještě jedno slovíčko. Pokud půjdete po kruhu nekonečně, dojdete na jeho začátek. To slovo "nekonečně" je důležité. Aby mohla existovat vaše lidská bytost, tento svět, vesmír, je jediný způsob, jak toho dosáhnout. Kdykoliv do té rovnice zařadíte jistou nedokonavost, vždy nelze v konečném důsledku prokázat možnost existence. Je to dokonce základní podmínka toho, aby mohl existovat vesmír i vy. Dosavadní představy člověka v kosmologii nebo v jiných oborech jsou stále ještě omezeny jeho lidským osobním pohledem. Je to "sem". Jeho myšlení ještě nedostoupilo té schopnosti, plně pochopit to, čemu říká realita. Aby se tak stalo, musí se buďto vyvinout (což jde těžko), a u těch, kteří došli do určitého bodu, musí své omezení obejít. Tedy, nacházet řešení svých otázek jinak, než rozmlouváním u stolu. Jinak to nejde. I tady je dualita. Buďto zrealizujete tím, že poodstoupíte, nebo zrealizujete tím, že se dovyvinete. Vždycky je vám dávána možnost si jakoby povyskočit a nahlédnout za horizont. To je jeden z těch případů. A zároveň také vždycky máte možnost šlapat po cestě a na ten horizont dojít. Abyste měli motivaci, mnohým z vás se stane, že vás někdo popostrčí, že vás nadzvedne. A vy chviličku vidíte to, co je za tím horizontem. Smůla je, že každý horizont má další, ještě dlouho. Až teprve na konci... To máte jako v Alpách. Plahočíte se a lezete po kopcích, po ledovcích, a vidíte svůj cíl. A když na něj vylezete, tak vidíte hned další, na který budete moci vylézt, abyste viděli dál, výš a lépe. Teprve když vylezete na ten nejvyšší kopec, už není žádný jiný cíl, který byste mohli použít k tomu, abyste viděli dál. To je analogie k tomu problému, který tady naznačujete. Až dojdete na konec této cesty, už nebude dál co rozšiřovat. Budete realizovat. A to samozřejmě není otázka chvíle. V celém světě se lidé o toto snaží. Někdy veřejněji, někde tajněji, někdy pod společenským stigmatem, jindy úplně jinak. I v Evropě nacházíte lidi, kteří jdou duchovní cestou, do hloubek. A když putuji kolem tej Gangy a v tej Indii, tak potkávám zase ty "oranžový" nebo jiný, dokonce třeba nahatý, kteří se snaží jít touto cestou. No, anebo je potkáte úplně kde byste nečekali - v pralese. No, a tam jsou tajné struktury duchovních mistrů, o kterých neví vůbec nikdo. No, takže tak. Je asi samozřejmé, že každá kultura si to cenné chrání. Taky tady jsem nakonec pochopil, že vlastně ta tajná ponorná řeka duchovnosti, kterou rozhodně nenajdete v Indii přes cestovní kancelář, takže tam je. Jako všude jinde. Duchovno nelze zlikvidovat. I kdybyste zabili všechny, zrodí se noví. A opět se probudí a opět půjdou svojí cestou. Stejně jako všichni ostatní, je to tak správně. Stejně jako tvůrci parních strojů. Musí to být. Problém nekonečna je pochopitelný tedy jen zčásti. Knížku, kterou dokončujeme, bych doporučil těm, kteří mají o tento problém zájem. Zbývá ještě pár stran redakce. A podle mého soudu je to vlastně průnik filosofie do fyziky. A už slyším ty klapoty sanic. A přesto si myslím, že právě v tomto bodu je to velmi důležité na cestě k pochopení nekonečna. Někteří z vás se zrodí již s určitým nástrojem v této oblasti. Mají zvláštní druh vědomí. Je to opět vzácné. Toto vědomí je schopno tyto oblasti obsáhnout. Stejně reálně, jako je reálný váš svět po probuzení, když jste si dali kafe a topinku a vydali jste se do svého dne. Takže, stejně reálně to mohou někteří vidět. Není to zadarmo, i oni museli pracovat. Pakliže je to vlastnost, byla vytvořena. Jindy je to něco jako přenesení zkušenosti, kdy něco mimo vás vám umožní (byť jen na omezenou dobu) vstoupit do tohoto vjemu. Někdy si to můžete jen myslet, může to být autosugesce či podobně. Jindy autosugesce může přejít péčí nevtělených do skutečného zážitku. Záleží na tom, jaký je váš úkol, k čemu ten život slouží. Je to vždycky účelné, protože tady nejde o to, bezbřeze pro nic za nic tu věc probírat, ale jde o to, ji použít k tomu, k čemu je. A ona má (jako každé poznání přírodních zákonů) hluboký důvod. Protože vám umožňuje, býti lepšími lidmi s větším pochopením sebe i světa, v kterém žijete. A to je velmi cenné. Už historicky zanedlouho tady budou školy (historicky zanedlouho), které vás budou učit v mnohem širším kontextu než dnes. Budou vás učit více té lidštině. Tak, abyste mohli dobře v tom životě sloužit. Tak, a jdeme k nějakému dalšímu ještě dotazu - máme chviličku. Máte k tomu něco, k tomu nekonečnu? Krásně je to vidět v tej matematice. Když jdete do matematiky, tak zjistíte, že "hic sunt leones". Protože matematika v oboru nekonečna zatím nedošla příliš daleko. Jsme už blízko, pořád to jde. A pak najednou - a nic.

 

DOTAZ: Dobrý den. Při vandru na Islandu jsem se zamilovala do této země. Lidé mi tu připadali jednodušší, ale upřímní a čistící. Nyní se zabývám pohádkami a různými funkcemi pohádek, výkladu pohádek. A také pohádkami v různých zemích, protože mě zajímá, co si jednotlivé národy předávají. A překvapily mě velmi islandské pohádky. Pohádky o duších jsou až morbidní. Nenašla jsem pohádky o dobrých duších. Pohádky o zvířatech jsou zaměřeny na kouzelnou moc, ale způsobem, že když se ustřelí volavce nohy, nosí se v podpaždí, přináší to štěstí a podobně. V pohádkách o kouzlech jsem našla v názvu skoro vždy ďábel, někdy čert nebo rarach. Nevím, jestli jsem narazila jen na takovéhoto autora, nebo tyto pohádky opravdu odráží mentalitu Islandu. Opravdu jsem čekala u tohoto národa spíše zázraky islandské přírody, hodně elfů. Můžete se pokusit o vyjádření?

ODPOVĚĎ TP: No, skoro ne. Protože já jsem sice na Islandu byl. Je to nádherná země, úžasná, a osud dovolil, že ta cesta byla opravdu výjimečná. Nevím, jestli jsem vám říkal. Mé dítě... Tady byla fotografická soutěž. A mé dítě s "piškotem", což byl takovej malinkej foťáček, tu soutěž vyhrálo. A tak dostalo cenu - cestu na Island. No, pustíte dítě na Island samotný? V žádném případě. A tak jsem jel taky. Byli to úžasní lidé, kteří s námi jeli - velmi vzdělaní. A bylo to v krásné době. Island je dost pustý, ale v té době tam nebyl vůbec nikdo. Jedete stovky kilometrů, desítky kilometrů, hodiny - nepotkáte živáčka. Akorát vás strašně bolí za krkem. Protože, vemte si, že třeba tři hodiny děláte "takhle" - prostě ty rolety. A jedete skrz řeky, jedete naprostou pustinou. Obrovské sopky, obrovské ledovce, stovky vodopádů úžasných, gejzíry - ten slavný, velký. Termální elektrárna úžasná se svojí lagunou - Modrá laguna. Tam se můžete pomazat zvláštním bahnem, vypadáte jako mimozemšťan. Prý to léčí. No, ale taky příroda. Šli jsme do jednoho statku (úžasně zařízený) na večeři. No, a to vám byla taková vichřice, větší jsem nezažil. Pak to přešlo, tak jsme mohli se vrátit. Bylo to díky tomu, že to bylo velmi znalé, také levné. A ti lidé znali všechno. Jak jsem řekl, byli velmi vzděláni. Můj terénní vůz řídil absolvent matematicko-fyzikální fakulty, druhý taky. Najali jsme tedy terénní vozy. Tam dokonce je to tak, že máte jakoby průkaz, že podle toho jaký máte vůz, tak smíte jet po určitých silnicích. No, tam se vám klidně stane, že vám převrátí autobus řeka a takové věci. To prostě... Duhové hory - nádhera. No, a ty osobnosti, které tam žijí... Víte, tam nejsou stromy. Tam v podstatě není příroda ani zvířata - v podstatě. Strašně málo. Když jsou stromy, tak většinou se o ně starají lidé. Jako - té zeleně je tam strašně málo. Je to dost, dost chudá země a s velmi těžkým životem. Myslím si, že tam lidé nechodili za odměnu (jestli mi rozumíte) se zrodit. Velmi tvrdý život. Dnes už ne - turisti, viďte, to je nádhera. Kdo by se nechtěl podívat na traverzu, která je vysoká, no, metr dvacet nebo metr padesát, takhle velká traverza, která je zohybaná jak papír - při posledním výbuchu, kdy se roztavil ledovec a pak se vydal cestou k moři. Naštěstí snad nikdo nezahynul. Máte desítky kilometrů lávového pole. Ta láva tekla strašně daleko. No, a tak ti lidé, kteří tam žijí, určitě neměli snadný život. Nebyl to za odměnu. A to se také objeví logicky v těch bájích a mýtech, které zde jsou - ne vždy. Máme to i z jiných částí světa, kde to bylo mnohem snazší. A ti lidé se věnovali někdy dosti kuriózním činnostem. Jako Mayové, viďte, a další, i když to byl vlastně... To byla doba aktivního zla. Vždyť obřady, které všichni znáte, ale výrazně i řekněmež doba válek, kdy ty národy spolu bojovaly, velmi spolu bojovaly. Čili, tam zlo bylo všudypřítomné. A to zlo těch vytržených srdcí z hrudníku bylo, anebo svržených panen do těch studní, bylo jen logickým pokračováním toho nastavení společnosti. No, a tak vlastně v té lidové slovesnosti nacházíme vždycky celou tu paletu. Máme tady třeba lidovou moudrost. Ta byla všude, včetně naší země, a je stále. V těch okrajových částech, jako je Sibiř nebo jinde, je zachována více než třeba zde zcela. Anebo v Peru nebo jinde. A i tady můžete nádherně sledovat, jak to lidské řekněmež uvažování nebo duchovnost probíhá. Vidíte staleté a tisícileté moudrosti třeba šamanů, jejich napojení, jejich citové vnímání. A zároveň vidíte ceduli, že (v uvozovkách) "za 50 kopějek" způsobíte komukoliv zlo. Anebo vidíte boj jednotlivých šamanů proti sobě, představte si. A užívají magických sil. To je realita, tak to je. Co nám to říká? Tito lidé zřejmě potřebují nějaký čas k tomu, aby něco pochopili, aby se stali součástí jednotné řeky života, aby si navzájem přáli, ne aby se potírali. Rovněž tak kdykoliv člověk nepochopí, že utrpení, bolest a smrt jiného jej nemůže přivést k čemukoliv hodnotnému, přichází temná podoba zla. Vedle sil dobra jsou i síly zla. A ty vyžadují krvavé oběti, vyžadují i všechno to, co nakonec tady i tak nepřímo zmiňujete. Čili, ustřelit volavce nohy je zrůdné. Je to démonické, je to zlo. A domnívat se, že prospěch, který z toho máte, je právem, je bláznovství. Možná, že v té magii ty volavčí nohy něco způsobí, kdoví. Nejsem proti. Na druhou stranu ale - každý prospěch, který takto získáte, je následně draze zaplacen. Třeba na bojišti. "U kanónu stál a pořád ládo-, ládoval." Rozumíte mi? A pak zase někdo jiný ustřelí v jiné osudové rovině nohy vám. No, tak si to užijte. Tak to je. A je to jen názor. Pokud se někomu z vás nelíbí, vůbec mi to nevadí a respektuji vás. Ale žádám, abych směl vyslovit i svůj názor - jako každý z vás. Neb názor je něco, co může posouvat i v tom případě, že se mýlíme, víte? Protože stejně důležité, jako je vidět kam, je také vidět kam ne, kam to nešlo, kde to bylo chybně. Zkusme být tedy milostiví. A to je všechno pro dnešek. Island je velmi drahá země. Málokdo z nás by na to dneska měl. Je to velmi náročné. Navíc, pokud nemáte důkladnou znalost toho prostředí, je to o to náročnější. No, na druhou stranu, když vidíte polární záři, vzpomínám - poprvé. Vykouknul jsem jen tak koutkem oka a vidím cosi zeleného. Pak mi to došlo. A hned křičím na ostatní: "Pojďte honem všichni." A běžíme na "green" před tím domem a koukáme. A měli jsme štěstí. Byla to 10 z deseti. Taky to není pokaždé stejně, rozumíte? Takže, to byla ta silná záře. Úžasné. Tak to zase tady vidíme málokdy. I když u nás taky byla. Je zvláštní a možná zákonité, s jakou pravidelností jsou lidé dováděni k temným představám - tedy k magickým rituálům. Je to všelidské, prochází to všemi dějinami a v každé kultuře to najdete. A ukazuje to, že tu musí být také jednotící prvek. To znamená síly a zdroje, které jsou objektivně existující, a které u některých lidí nacházejí živnou půdu. A to je všechno. Takže, i vaše pohádky. Jistě tam mají i jiné, samozřejmě, určitě. Mám takovou představu, imagine. Třeba za 100 až 200 let nebude tak běžné ničit těla jiných tvorů, vraždit je. Třeba ne, uvidíme. Zas to ukáže ta budoucnost, kam vede cesta lidstva. Kudy vede cesta lidstva. A to je dokonce na úrovni nevědomí. Lidi si myslí, že to nějak vedou, ale ono to většinou je ještě trochu jinak.

Takže, to je pro dnešek vše. Teď si dovolím se s vámi rozloučit (jako pokaždé z našich přednášek) a půjdu za svými dalšími úkoly. S pomocí Boží, pojďme se rozloučit.

Tak, hezký zbytek dne a cestu domů vám přeji. Na shledanou.

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.