Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 20. 3. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Vítám vás přátelé. Naše online přednáška Duchovní university Bytí je tady a já se těším na vaše dotazy. Jsem tu s vámi rád a můžeme začít. Pokusím se odpovídat, jak nejlépe dovedu, no a vy sami si jako vždy uděláte vlastní názor a budete brát to, co zde zazní, jako řekněmež námět pro přemýšlení. Tak.

 

DOTAZ: Dobrý den. Zajímalo by mě toto. Jestliže je virus bytost jako my a my tím, že se uzdravíme, ho vlastně zabijeme a nemáme s ním v tom případě soucit? Nebo máme? Nebo jak se, prosím, na toto díval pan Zezulka? A taky na moly ve skříni nebo na útočivé komáry a podobně. Mohlo by to být i tak, že ve vyšších stupních poznání, kdy z duchovního člověka vyzařuje velká láska ke všemu, tak už ho ten komár neštípne? Jenom si na něm sedí a souzní? Ale jak to, prosím, řešit do té doby?

ODPOVĚĎ TP: Drahý tazateli, nemusíš mít obavy, že jsi málo duchovní. Zapomněl jsi v té své úvaze na jednu podstatnou věc - že komár má svoji vlastní hlavu (stejně jako mol), potřebuje žrát a rozmnožovat se, a tím pádem duchovní úvahy ho myslím vcelku nemusí úplně zajímat. A tak se podívejme na to z jiného pohledu. Příroda je založena na koexistenci druhů rostlinných, živočišných (čili, myslím živá příroda). A tyto druhy v těch nižších stupních sobě vlastně vybojovávají svůj prostor tak, aby mohli žít, ale aby se také nepřemnožili - a to je zase ta druhá strana, to jsou ti predátoři. Je to tedy systém, který funguje v přírodě (pokud je vše v pořádku) zcela dobře jen do doby, než do toho zasáhne člověk, který už mnohokrát způsobil určité poruchy. No, čili, každý z těch tvorů má nárok na svoje místo. Když se podíváme třeba na zajíce nebo podobného tvora, tak má svoji noru a kolem té nory je vydupáno - prostě tam zmizela tráva, je tam jenom zem, protože jak tam často tedy z té nory vylézá, no tak samozřejmě ta tráva to nevydrží. A je to úplně v pořádku, protože má právo na svůj kousek světa - kousek světa tedy používá ke své obživě, a tak dále. Když těch králíků by bylo moc nebo zajíců, no tak by to bylo asi už za hranou. Čili, z nějakého důvodu porušíme řetězec vyrovnávání živočišných druhů a najednou se stane to, že tento přemnožený druh může způsobit doslova katastrofu. Nejenom že jaksi zničí sebe, ale zničí i třeba další navazující potřebné - a to je samozřejmě špatně. Myslím si, že se něco takového stalo i v Austrálii nebo kdoví kde, kde člověk přivezl jaksi nové druhy tvorů, kteří potom tu starou populaci velmi poškodili. Čili, i vy máte právo na svoji šatní skříň a na svůj skvělý kostýmek a máte právo ho chránit. Ta skříň - to je vaše, tam nemá nikdo jiný co dělat. Stejně tak, jako by se neměli ve vašem bytě prohánět myši nebo krysy nebo šváby nebo kdokoliv jiný. Tato nora, tento prostor je váš a máte právo jej tedy chránit. Ostatně, i vaše tělo je vaše. A tak komárům se všem neubráníte, známe to všichni, ale každopádně se bránit musíte. Znáte ty velmi, velmi vypjaté chvíle? Ulehnete, zhasnete světlo a v tom se ozve to "bzzz". A vy už víte, kolik uhodilo. Rozsvítíte - nikde nic. No, tak několikrát a když máte štěstí, tak se vám podaří toho nezvaného hosta ulovit. No, nedá se nic dělat, musí si najít nějakou jinou oběť, která by se tak možná nebránila. Platí to i pro vaše další potřeby, které musí být ale legální. Vy nemáte právo utrhnout jedinou kytku jen pro nic za nic. Ale máte-li třeba potřebu naplnit životní jaksi potravu pro kravičku, no tak můžete zkosit louku - tak, jak je potřeba. I když se to tak dneska nevnímá, já vím. Já, pokud mohu, tak neubližuji ani žádné květině, stromku či podobně. Proč bych to dělal? Nemám to zapotřebí. Proč bych je rval na jeden den do své vázy (nebo na tři), proč bych jaksi svévolně zadupával nějaký život - není to důvodné. Kdybych tam ale potřeboval vypěstovat třeba brambory nebo něco pro svoji obživu, pak bych klidně ten svůj kousek země zoral a zasadil, protože i já potřebuji žít (stejně jako ten vlk, liška či kdo další). Takže, tak k tomu.

 

DOTAZ: Ráda bych se zeptala na názor, zda je pro čerstvě zemřelého dobré s ním v duchu mluvit, nebo zda ho tím u sebe držíme a nemůže jít dál?

ODPOVĚĎ TP: No, to je trochu složité. Záleží na tom, kdo zemřel. Jsou zemřelí velmi svobodní, jsou zemřelí velmi nesvobodní. To, co máme, to je vysílat svoji lásku, svoji pozornost, protože to je síla, která se počítá. Nebude to předepisování nějakého řekněmež děje, ne. Bude to prostá lidská prostě vzpomínka, poslání té řekněme hřejivé síly - no a to stačí. A pak bych doporučoval to nechat na Pánu Bohu. Čili, má-li slyšet - uslyší. Neuslyší-li, stále ještě působí, protože i vy můžete být předmětem lidské pomoci. Někdo na vás myslí dobře a vy to vůbec nevíte, a přesto vám to v životě pomáhá. Je výhodné myslet na druhé s láskou a s pomocí, protože se to vrací. A když to uděláte proto, že se to vrací, tak to není výhodné, protože to neplatí. A to je ten problém. Všechno se musí žít čistě, bez otázky: "A co z toho budu mít?" Takové to "bz bz bz bz". Takže tak, to je názor, vy si udělejte vlastní.

 

DOTAZ: Dobrý den. Jestli to dobře chápu, tak všechny duše vychází z Boha. Projdou celým dlouhým cyklem zrození od nejnižších forem života až po nejvyšší, aby poté opět splynuly s Bohem. Jenže - jako se vše na světě opakuje v cyklech, tak se (tedy předpokládám) opakuje stále dokola i celý tento cyklus. Jaký to má smysl? Stává se tím Bůh sám dokonalejším? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Moji zlatí, jak by se mohlo stát něco, co je absolutní rovinou, dokonalejším? Něco, co je všechno co bylo, je a bude. Tedy, nemůže se stát něčím, co už je. On už tím je. A tak z tohoto pohledu ta úvaha je dle mého názoru ne zcela správná. No a teď se ptáte na to, proč proboha se tu trmácíme, když na konci tedy splyneme a pak tradá, hurá znovu do nějaké další reality v nějakém příštím období, možná vesmíru, kdo ví? No, podívejte (a jestli Bůh bude dokonalejší, to k tomu patří), to máte tak. Když je něco absolutní hodnotou a samo to má vlastně řekněmež charakter fyzikálně by se dalo říct čtyřrozměrný, je to časo-bezčasovost (čili, všechny časy naráz) a rozměro-bezrozměrnost (tedy všechny existence naráz bez přítomnosti času jak jsem naznačil), čili, je to absolutní všeobsažné jsem. Dalo by se to říct slovy: "Jsem vše co jest i co není." Já vím, říct, že jsem něco co není, je divné - ale ono je to o tom, co není projevené. Čili, vy vnímáte třírozměrný svět (v něm kauzalitu, osudy, a tak dále) a nad tím je zdroj tohoto (tedy ten čtyřrozměrný svět) a ten obsahuje vše i v neprojevené části. Čili, pro vás to není, i když to je víc než tady, a tak dále. Aby Bůh byl takový, že nemá žádných hranic (a to je strašně důležité, protože nekonečno nemůže být odsaď pocaď a pak ne a možná snad, kdepak), nekonečno musí obsahovat vše. A tak částečka tohoto prazákladu (Boha) se oddělí a dělí. A vzniká tak vlastně tím rozdělením napravo, nalevo, nahoře, dole, vzniká čas a prostor, který je vnímatelný. Musí to obsahovat. Kdyby byl jen v té čtyřrozměrné, nekonečné a věčné podobě, tak mu chybí ta konečná a jiná podoba. A tak vy máte tu čest, naplňovat Boží život v této rovině. Vy nejste vše, vy jste oddělení, máte svoje osobnosti, jste bytostí. Ta bytost má odsaď, pocaď - čili, toto je moje, a za tou hranicí už to je cizí. A jelikož ještě nejste na konci cesty, tak ta hranice zde pořád existuje. Na konci zmizí. Už nebude rozdíl mezi tím co jste vy, a co je "to" - budete vším. No, to už bude blízko toho Boha. Takže, v podstatě se jedná o děj, který je součástí konstrukce těla (nebo jak to nazvat), toho, čemu říkáme Bůh. Musí to tak být, stejně jako to musí být i na té druhé straně. Znovu to uvažte. Když má být něco bez hranic, nekonečné, tak to nemůže být odsuď pocuď. Tak.

 

DOTAZ: Dobrý den. Zajímalo by mě, jestli se i přinašeč musí vracet zpět do jednoty, když je podle Vašich slov ta nejvyšší bytost, která stojí před branami. Anebo to špatně chápu? Je to tak, že se může stát přinašečem kdokoliv z nás, až dosáhneme vyšší úrovně bytí? Už se v tom uvažování o přinašeči asi nějak motám. :-)

ODPOVĚĎ TP: Ale nemotáte, je to logické, je to pochopitelné a je to lidské. Na jednu stranu lze říci, že v tomto stavu (na vrcholu) není druhých. Z tohoto pohledu lze odpovědět. Na první stranu lze zmínit i to, že ten děj je nekonečně přítomný. Stejně jako postupujete ve svém životě od jednoho úkolu k druhému a pak dalšímu, tak přicházejí životy i s velkým zryvem až k tomu konci. A tam někde na vás čekají tyto úkoly, protože už jste vším a chcete pomáhat všemu, protože jste to vy. Ti dole, ti lidičkové, kteří tak chybují nepředstavitelně a jsou tak primitivní - ničí se, vraždí se, mučí se, ničí všechno kolem sebe. (Ale toho si nevšímejmež, nebuďme depresivní, ono to svým způsobem je vlastně i výrazem stavu.) No tak když vidí sama sebe v těchto rovinách, tak by asi jen člověk, který není v jeho stupni, by nešel pomoci. A tak přichází mezi nás. My jsme první člověk, který má po zvířeti první úkoly lidské. Tady je to nejvíc potřeba. A tak chodí mezi nás, aby to podšprajcoval (hezky česky), aby tomu pomohl, aby to tolik nebolelo, aby nebylo tolik zla, tolik hlouposti, tolik příšerností. Většinou na to vždy příšerně doplatí i on, to je pravda. Protože - přineste lidem pravdu, ihned se vám odmění. A tak křižování, odcházení, vysmívání, odcházení ke zlu a plesání se zlem, no, vlastní názory a postrádání schopnosti poznat velikost, protože velikost sama nekřičí.

 

(TP: Máme dneska krásné duchovní dotazy.)

DOTAZ:  Dobrý den. Jestliže existuje řečiště osudu, potom jistě v některém osudu Ježíše nezabili. Zajímalo by mě, jak to tenkrát mohlo ještě jinak a lépe dopadnout. Je to až neuvěřitelné, kolik cest ve svých osudech někteří máme a přitom do toho vůbec nevidíme. Na konci Kalijugy je těžké být kladnou složkou tvůrčího díla, ale Vaše duchovní obřady tomu velmi pomáhají. Tiše k nám promlouvají a vedou. Děkuji Vám a přeji brzký výšlap na nějakou vysokou horu.

ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji. Vysoké hory - to je ráj. Není tam mnoho živých, je tam jen neživá hmota, jste sami a pak už je jenom ten Bůh. Je to krása. Křídla se vám lépe rozpínají. No, ale pojďme dál. Samozřejmě, že ta tíže Ježíšova konce byla obrovská. V podstatě ji způsobili ti, které usvědčoval z řekněmež fanatismu nebo nesprávného vědění. A jelikož ty svoje myšlenky (filosofické myšlenky) dokázal také zdůvodnit a lidu přednést (tak, aby pochopili), stal se nebezpečným. Takže, hlavní síla, která ničila Ježíše, nebyl Říman, vůbec ne. Říman se stal vlastně obětí politických hrátek, hry. Vždyť přece Pilát a jeho rodina byli vlastně příznivci Ježíše a zvláště jeho žena později v dalších obdobích po smrti Ježíše hlásala jeho myšlenky. No, i Pilát se pokusil Ježíše zachránit. To víte, máte úřad, to je vždycky těžké. Když máte úřad, tak někdy musíte. Napřed se snaží Ježíše od jeho osudu odvrátit - takzvaně si umyje ruce. No jo, jenomže ta zavilá nenávist, kterou známe i dnes (všimněte si, stačí jen nejít s proudem a už vás jsou schopni vyhodit z práce či s vámi nemluvit či něco jiného), tak ta zavilá nenávist pokračovala a přinutila Piláta silou z centra (tedy ze samotného Říma), aby konal jako zástupce v této zemi. No, jak to dopadlo, víme všichni. Čili, teoreticky - kdyby jeho soukmenovci pochopili, že je to velký dar a že mají velkou šanci, tak mohla ta Ježíšova mise skončit velikým nástupem a ovlivnit svoji celou další dobu, kdy by nebyly křižácké války, nebylo by vraždění, ničení, zabíjení. Lidé by byli duchovnější a chtěli by v souladu s Boží existencí žít více klidněji. Bohužel, nestalo se. Ale ono se to nepovedlo ani za předchůdců, skoro nikdy. V tom posledním zlatém věku před 25 000 lety snad trochu ano, ale pak už to bylo těch posledních 12 000 let pořád horší a horší. Vždycky 2 000, 2 000, 2 000, až teda k tomu Ježíšovi. I Mojžíš (vzpomeňte, máte to v Bibli) nebo Abrahám, vzpomeňte na ty příběhy. Vzpomeňte, jak praštil s těma kamenama, kdy se sotva chviličku vzdálil, aby v meditacích na hoře nalezl Boha, no tak už se dole zase křepčilo. No tak to je lidské. Ale, koneckonců, myslím si, že nikdo z takových velkých nepatří mezi ty, kteří by nedokázali chápat malost. Koneckonců i ten Ježíš.

 

(TP: Tohle je tvrdá politika. Já nejsem homo politikus, nerušte mé kruhy. Ale přečtu.) 

DOTAZ: Váš názor, vysvětlení. Která část lidí to cítí, dělá podle vás lépe, správně? Účast lidí na demonstracích. Jedna skupina lidí tvrdí, že tam chodí bojovat za dobro a lepší budoucnost a musí jít ukázat, když jim něco vadí a nesouhlasí s tím. Druhá skupina lidí si myslí, že první skupinu k tomu nutí pouze jejich ego a vidíme to jinak - tedy vůbec se těmi akcemi nezabývat, nedávat tomu svou energii, zůstat v klidu a snažit se věnovat pozitivním myšlenkám a činnostem, protože si myslíme, že svojí účastí na akcích by demonstrující lidé posilovali spíše zlo.

ODPOVĚĎ TP: No, takže, toto je velmi složité odpovědět, protože pokud odpovím podle pravdy, tak mě zařadíte do jaksi některé z těch skupin, i když to nebude pravda - což je na tom to nejtěžší. Podívejte, trochu to připomíná ty řekněmež, jak se jim říká, já jsem to zapomněl... Je to tak, že každý z nás je odpovědný tak v první řadě před Bohem a pak před vším ostatním, čemu můžeme být odpovědni, a že v podstatě ten systém... A teď se budeme bavit abstraktně, aniž bysme kterékoliv z těch skupin přiřkli roli zla, jak jste to udělal ve svém příspěvku, ale kdy budeme chápat to daleko obecněji. Aby mohl nějaký děj proběhnout, vždy se zde uplatňují řekněmež minimálně (jak píšete) dvě síly nebo dva pohledy. A ještě ke všemu, aby to bylo složitější, tak jen málokdy je něco jenom černé, nebo něco jenom bílé. Pak tedy záleží na tom vyvážení, kdy je to důležité býti zde, nebo jinde. Většinou to zhodnotíte až poté, co děje proběhnou. A vy budete ty květinové děti třeba a teď najednou tady bude, já nevím, fašistická diktatura nějakého diktátora (třeba Mussoliniho nebo jinak) a vy jste byly v klidu, protože jste vlastně nechtěly protestovat, a tak dále. Jindy budete protestovat a vytvoříte vlastně zlo. Svým způsobem tedy se můžete namočit v obou dvou případech. Zde existuje jistě hranice. Ale upřímně řečeno bych vám ji nerad představoval, protože bych se musel zapojit svým názorem, který nechci zveřejnit, do toho jednoho či druhého tábora nebo doprostřed nebo kamkoliv. Já podle svého vědomí a svědomí udělám to, co budu cítit. Budu se ptát svého podvědomí, budu se ptát svého "jsem", a tak dále, budu se ptát Boha - a podle toho se zachovám. To ale pro vás nemůže být příklad, to bych vás obral o vaši část cesty. I vy se budete muset rozhodnout. Čili, znovu - ta cesta může vést k neodporu ke zlu, jindy zase k vytváření zla. Přemýšlejte. Kdo neodporuje zlu, jej posiluje. Kdo koná zlo, podporuje zlo.

 

(TP: Teď ulítnem trochu.)

DOTAZ:  Mám vize v jiném světě, kde už vědomě létám a cíleně se pohybuji v prostoru vyhrazeném jen pro mě. Často jsem v nemocnici, kde mi během noci třeba odoperují jícen a vymění za nový. Někdy vyřeším úkoly, se kterými si nevím rady, někdy se následně vyřeší samy. Možná jsem se po 26 letech Vašeho působení a 16 letech vegetariánství definitivně zbláznil. (TP: No, gratuluji.) Celkově se můj život vyhrotil a i když cítím jisté pozitivní probuzení ve všech směrech, tlak je obrovský. Zůstal jsem sám. Otázka zní, proč zrovna já? Jaký to má smysl, když nelze nikomu pomoci?

ODPOVĚĎ TP: Ta poslední věta ukazuje Vaši odpověď. "Jaký to má smysl, když nelze nikomu pomoci?" To ukazuje, že máte tendence trochu vehementně pomáhat nebo projevovat názor. Možná se mýlím, to bych se musel omluvit, ale ta věta mě k tomu svádí. Možná, že právě tam je ten důvod. Říkáte, že jste takovou dobu v universitě, a tak dále. To je moc hezké. Víte, kolik lidí v té universitě pochopilo to, co dostávali, jako poukázku k tomu, aby se začali vymezovat vůči ostatním, že jsou už ti vegetariáni nebo že už jsou v té duchovní společnosti, a tak dále? A to je pravý opak toho, co ta universita má přinést. Má přinést vaši tichou pokoru, s kterou jste schopni dívat se na to, co se vám nelíbí a s kterou bez velkých reakcí vlastně také dokážete těm lidem nejlépe pomoci. Protože, ono upřímně řečeno, člověka nepředěláte. Ani to není smysl. Nejde o to, hlásat nějaké doktríny (byť Zezulkovy nebo jiné), jde o to, býti na straně všech, kteří jsou kolem vás. A jak to uděláte, to je různé. Tedy, udělal bych si inventuru, jestli toto náhodou neplatí na Vás. Kdyby ne, napište mi a budeme se bavit dál. Může to být osud, Vaše karma. Napište také datum svého zrození, z toho poznám, kde stojíte (i když Vám to neřeknu, protože nemůžu). A budeme tedy tuto věc probírat ještě možná jednou, no. Je to součást zrání. Dokonce i to, že jste zůstal sám. I to je důležitý podnět, který Vás bude v životě vést a učit. I když byste to třeba získal proto, že jste v minulosti někoho opustil (třeba z duchovních příčin). Kolik je jen takových osudů, kdy člověk má ženu, dítě - a prostě se rozhodne, že teda musí. No tak musí. Tak nechá tu ženu s malým dítětem na holičkách a vydá se do Tibetu nebo do Indie nebo někam jinam a zmizí. Zmizí i od svých závazků. Tak takových osudů je hodně. A pak jsou ty jiné, že jo, vždyť zdaleka nejen duchovní. Začnete s prominutím pít nebo dělat jiná alotria, brát drogy nebo co jiného - a ztratíte se jako hodnotný jedinec pro záchranu života a jeho podporu. Vlastně tady lze vyslovit až obdiv k těm ženám, které dokážou často jako oběti "mačů" přesto svoje děti vychovat a ten život chrání až s neuvěřitelnou silou. Je v tom kus Panny Marie, řekl bych. Je to zázrak, no.

 

DOTAZ: Měla jsem dnes zajímavý rozhovor s kamarádkou - evangelickou. Dělá to, že přikládá lidem ruce na bolavá místa a při tom nad nimi promlouvá modlitbu. Má inspiraci u Ježíše. Poslední dobou si stěžuje na únavu. Je pravda, že začala pracovní život, ale stejně. Vím, jak jste povídal o lidech, kteří dávají energii druhým. Může ji její činnost vyčerpávat? Jak jí to říct, aby to pochopila? Má to vůbec cenu? Jde si pevně za tím. Je hodně citlivá.

ODPOVĚĎ TP: To musíte uvážit Vy, Vy ji znáte dobře. A je také třeba uvážit, o jaký případ se jedná. Pokud by tam vznikla u ní myšlenka a přání tuto sílu dávat a neměla dar, bude dávat ze svého a bude se oslabovat. Pokud je prostředníkem těch vyšších, kteří skrze ní (to je spirituální léčba), skrze ní pracují v tomto světě, pak je to právem. Může mít tedy i sama tento dar, je to spontánní a nelze tedy odmítat i tuhle možnost. Je to ovšem velmi vzácné. A bohužel většina těch, kteří nic takového nemají (ale jsou to dobří lidé, kteří chtějí pomáhat), překročí tento Rubikon. Takže, kdo ví. Více bych věděl, kdyby bylo více podrobností o ní.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Měli jsme zajímavý rozhovor na téma Ježíš a jeho uzdravení. Prý je přesvědčena o tom, že když se píše v Bibli o tom, že Ježíš uzdravil někoho, kdo jej prosil o pomoc - ze zákonů světa se mi to nezdá pravda. Přeci opravdu někdy má nemoc svůj důvod či má to být člověku lekcí či prostě není jen v osudu z jiných důvodů možné pomoci. Vím, že jste o tom mluvil, o Zezulkovi. A dokládají to i lidé. Zezulka vlastně měl obrovskou moc jako Ježíš a jsem toho názoru, že je to další zrození Ježíše. Čím by měl mít Ježíš Nazaretský jinou moc, než JZ?

ODPOVĚĎ TP: Neměl, bylo to stejné, naprosto stejné. Ježíš žil v trošku jiné době a tak v té době i nauka i předávání nutně muselo odpovídat společnosti, v které se pohyboval. Dnes žil v jiné společnosti - tedy mezi námi a ve společnosti, kterou všichni důvěrně známe. A tak i tato jeho mise musela mít řekněmež přiměřený náboj nebo přiměřený způsob předávání. V době Ježíše bylo velmi účelné užívat příměrů a symbolů, to lidé chápali. Dnes (pravděpodobně z důvodu racionalismu) by to chápali mnohem hůř. A tak ten dnešní způsob podání (je to stále stejné ale přátelé, naprosto) je více posazen do naší doby. Má stejnou hodnotu, nebojte se. Protože proč přicházíte jako Ježíš? Ne abyste exhibovali svoji naučenou nějakou podobu nebo řekněme svůj stav. Ale abyste mohli co nejlépe těm lidem jaksi prospět a dát jim to, co potřebují, tak se jim musíte přiblížit. Musíte mluvit slovy, kterým oni rozumí, která chápou, která jsou pro ně emočně vnímatelná. No, proto je to tak, no. A pak jsou všechny ty otázky další. Nebojte se, na všechny dojde. 

 

DOTAZ: Uvnitř čeho je to "vše co je" a i to pak následně?

ODPOVĚĎ TP: Jako člověk si zatím neumíte představit, že existuje realita, která není stejná jako ta. Proto se ptáte "uvnitř čeho". Odpověď. Tento stav, jak už jsem řekl, nemá čas ani rozměr - tedy nemůže být v něčem a někdy. Říká se tomu čtvrtý rozměr také (jak už jsem říkal) - časo-bezčasovost a rozměro-bezrozměrnost. Je to těžko k pochopení. Představte si, že nevnímáte vůbec nic, absolutně nic. A pak v tom "nic" se objeví majestát všeho, co je - naráz. Není nahoře, není dole, není světlo, není tma, není bylo a bude - jen stálé "nyní". A v tom "nyní" jsou všechny časy budoucí i minulé i současné, jsou tam všechny osudy všech a všeho, co bylo ve všech vznicích a zánicích vesmírů - to je nekonečno přátelé. A přesahuje to nás nekonečně, jak už tak bývá u nekonečna. Takže, za touto hranicí není nic dalšího, protože je zde vše.

 

DOTAZ: Dobrý den. Prosím, jak vidíte citáty? Který je blíž k pravdě nebo jak to prosím chápat? (TP: Takže.) "Přátelství není, není to pravda, přátelství se tvoří, vyžaduje péči." Prý to tedy chápu, že jde o trpělivost. No jo, ale další je: "Přátelství nacházíš, když nastane čas. Ti praví přátelé přijdou." Chápu, že asi každý citát má pravdu.

ODPOVĚĎ TP: To chápete správně, protože stejně jako některé věci jdou věky a vy je v tom životě pouze jakoby odkryjete (ale ony jsou), tak v některém z těch životů (nebo v každém z nich) zase také něco vytváříte - něco co ještě nebylo. Tedy, můžete získat třeba právě toho přítele.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Ale týká se to hodně teď toho, hodně řeším to, že přijdu do přátelství a vím, jak ten člověk není takový, když jsem ho neznala. Je velmi slabý, vystrašený, nekomunikativní. Nechce se mi ztrácet čas, hnusí se mi. (TP: No, nemáte k sobě nějakou vazbu, to bývá. A zas přijde jiný, který na první pohled, jak se tomu říká, Vás zaujme.) Když řeším zdravotní problémy (a teď musím prostě, když tam není aktivita od druhého), podvědomě se snažím zastat obě strany. Zároveň, i když jsem se naučila, abych to nechala být neaktivní, tak mě to ničí ta jeho hloupost. Jsem divná?

ODPOVĚĎ TP: Kdybyste byli ve vztahu třeba z minulých životů, viděla byste tu jeho hloupost dokonce jako přednost. Tak to funguje. Dnes jste nastavena takto. A to i ještě stále nevylučuje... Protože od nenávisti k lásce je jen malý krůček a od lásky k nenávisti rovněž. Takže, počkáme, jak to dopadne, jenom klid.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Další člověk je zase aktivní v komunikaci. Zároveň není hloupý, ani moudrý, ale vyčůraný. Teď je snad lepší ten hloupý asi pro mě. Ale ani jeden. Proč není tolik moudrých lidí na Zemi? Asi se utrápím. Ne ne.

ODPOVĚĎ TP: Možná že ano, ale stane se jen to, co ve svých životech máme zažívat - já, Vy, každý z vás. Nemusíte se bát, je to zcela spravedlivé. Podívejte třeba, budu žít v nějakém klášterním společenství a přistoupím na hru, že budu odmítat vztahy. Nebudu držet celibát proto, abych naplnil nějakou potřebu lidí. Ale proto, že se to říká, tak si to musím zošklivit a musím to jaksi nějakým způsobem v sobě udusit. No, a pak je další život a on mě postaví hned vedle, no, třeba té nejkrásnější ženy na světě. A přitom ona mě odmítne - bude tu ten odmítající postoj. Tedy, urazím vztah, urazím lásku neprávem, tak budu mít problémy, no. A budu se ptát: "Pane Pfeiffer, jak to? Asi se zblázním." Nezblázňujte se, je to škoda práce. Každý kdo se zblázní, se taky musí odzbláznit a to dá taky fušku. Tak jen hrdě vykročit a čekat věcí příštích a moudrosti, to je důležité.

 

(TP: Přejete mi k svátku. Já to neslavím, ale děkuji.) 

DOTAZ: Mám dotaz. Dnes jsem na Instagramu viděla video (sdílející motivační video) o tom, že když si člověk přeje být silný, Bůh mu dá takové situace do života, které ho udělají silným. Pokud chce být moudrý, Bůh mu dá do života problémy, které ho udělají po jejich vyřešení moudřejším, a tak dále, láskyplnější lidi, kteří ubližují, aby se naučili lásku. A cítím i k těmto bytostem. Zároveň vnímám, že je ve všem něco víc. Určitě člověk může být moudřejší větším přemýšlením, a tak dále, láskyplnější vciťováním se do druhého. Váš názor? Zároveň rozumím, že tak jak říkáte a dává mi to smysl. Přirovnání k prvňákovi - má lehčí úkoly než deváťák, je mladší. Přirovnání k zlým životům na světě, v lidském těle, a tak dále - že se s vyspěním procházejí těžší úkoly. Ale je to podmínkou? 

ODPOVĚĎ TP: Je. Když neumíte počítat, nikoho ani nenapadne vás zaměstnat jako třeba technika, který počítá nosníky nebo nějakou techniku, protože na to nemáte. Ale když na to máte, tak je to vaše práce. Je to možná obtížnější než u toho prvňáka, který přijde domů z práce a má čistou hlavu, například.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Proč se neučí na školách aktivní přemýšlení, meditace? Stále mě udivuje toto jasné vysvětlení života. Proč to není nebo tomu ani nevěří druzí? Vždyť je to tak jasné.

ODPOVĚĎ TP: To je právě to. Časem pochopíte, že pravda se neprosadí tím, že je pravdou a že každý musí uznat - vždyť je to tak logické, jednoduché, bez problémů. No jo, ale ta lidská mysl má tendenci ulpívat, přijímat nejrůznější vzory a rozhodnutí, často vzývat naprosté nesmysly a hlouposti, a přesto na tom trvat. S tím také budete muset najít společnou řeč, budete se muset umět dívat s láskou. I kdybyste náhodou měli pravdu, tak nemůžete tu pravdu (jen proto, že to je pravda) vnucovat, ale můžete ji předložit. Proto vám vždycky říkám: "Sdělím svůj názor a vy pak rozhodujte sami."

 

(TP: Tohle je dobré.)

POZDRAV: Touto zprávou, prosím, pokud dovolíte, chci pozdravit své drahé dvojče (vím, že sleduje), které mi ubližovalo psychicky. Přerušila jsem s ní kontakt. Chci, aby věděla, že na ni myslím každý den a modlím se za ni.

ODPOVĚĎ TP: No, to je dobrý krok. Pokud to neskončí tím, že dvojče řekne, že o to nestojí. Ale něco mu to řekne, tak třeba se začne ono modlit zase za Vás a pak už to bude lepší. Tak.

 

DOTAZ: Můžeme se v příštím životě narodit například ve středověku?

ODPOVĚĎ TP: Můžeme kdekoliv, v jakékoliv části osudu, který zde je. I v té, který žijeme právě. Ale pro nás je třeba zajímavé, že můžeme třeba žít v době pyramid nebo v roce 10 500 od této chvíle. Ano, čas je zakotvením, které získáváme zrodem. Ale po odchodu toto zakotvení mizí a ta velká knihovna osudů je vám k dispozici - stále.

 

DOTAZ: Mám dotaz na Johanku z Arku. Její hlasy byly od Boha, či od ďábla, když při první vizi a hlasech vnímala úzkost?

ODPOVĚĎ TP: No, upřímně řečeno, já jsem tam nebyl, tak se necítím být dost jaksi připravený vyslovovat nějaké soudy. Sehrála svoji roli v osudu. Byl to také těžký osud, jen vzpomeňte - jeden z nejtěžších. No, dej jí Bůh milost.

 

(TP: To už jsem asi komentoval.)

DOTAZ:  Co říkáte, že EU schválila hmyzí moučku v potravinách jako jsou například těstoviny? Jak se v tom teď zorientujeme, abychom nesnědli nějakého broučka nebo žížalu, když nechceme zabíjet naše mladší bratry?

ODPOVĚĎ TP: No tak to víte, že mi to taky trochu jaksi se dotýká. Já jsem asi 40 let vegetarián. Dlouho jsem nikoho pro svoji potravu nezabil a rád bych u toho zůstal. Když si dám kilo hmyzí moučky, tak jsem zabil tisíce a tisíce životů, které žily a měly svoje osudy i svoji bolest cítily. Hmyz je živočich a jako takový musí mít nervovou soustavu a to všechno, co je s tím spojené. No, docela problém. Nedávno jsem viděl snímek z nějaké školy, kde se konala ochutnávka brouků a červů. No a to by mě zajímalo, jestli ta ochutnávka byla se souhlasem rodičů, či nějaký nadšený aktivista nebo prodejce (asi pravděpodobněji) se pokoušel najít mezi mladými zákazníky oporu. Docela, kdybych byl v roli toho rodiče, tak bych docela harašil - a docela silně. Tedy, každý se rozhodne podle svého. Já nepotřebuji vraždit a nepotřebuji jíst hmyz ve svém chlebu. Pravděpodobně se stanu pekařem. Pokud by mi ten hmyz dávali do všeho, no tak si budu muset svůj chléb vezdejší vyrobit sám. Nestojím o tyto moderní výdobytky, které (jako všechny ostatní) jsou dnes vnímány jako něco záchranného, aby hned zítra, po poznání důsledků, se začala doba měnit. Vzpomeňte jen, kolik klapotů sanic (tedy smíchu) se ozvalo, když se začalo mluvit o katastrofě, o tom, že tady je globální oteplení, že jsou tu další věci. No a vidíte - dneska to hýbe s celým světem. Někde víc, někde míň, ale to se ještě změní, nebojte se. Takže, lidé sami o sobě můžou mít nejrůznější názory. To ovšem nic nevypovídá o tom, zda jsou pravdivé, nikdy na to nezapomínejte.

 

DOTAZ: Mám dotaz týkající se bolesti ve vztazích. Dnes jsem slyšela zajímavé tvrzení a dovolím si říci, že nebylo dovysvětleno. A u člověka, který nemá kritické myšlení, může dle mého názoru napáchat značné škody. Znění, citát: "Vždy v každém vztahu přijde bolest. Teď je na nás, zda zvolíme bolest, či vztah." Tak co o tom říkáte? Možná někdy ano. Dávám velkou pozornost, jak se cítím - zároveň si nemyslím, že jde o to, že je to na škodu. Pokud vám někdo stále způsobuje bolest, při prosbě o změnu, při vymezení návrhu společné terapie - odmítnutí. Co mi zbývá? Naučit se, aby mě nebolelo ubližování? Ale co když chci okolo sebe lidi, kteří opakovaně neubližují, snaží se.

ODPOVĚĎ TP: No, tohle řekl člověk, který měl sám určitou bolest ve svém osudu a ve svém životě - a to nezpracovanou bolest. Říci, že zvolíme bolest, či vztah, je velmi zjednodušující. Zaprvé ne každý vztah (zcela výjimečně, zcela výjimečně) musí přinést bolest. Jsou vztahy, kde k ničemu takovému nedochází. Na druhé straně jsou vztahy, které přináší prakticky jen bolest - to je ta druhá polovina pravdy. Ale tvrdit, že zvolíme-li bolest či vztah, to je příliš vymezení zřejmě právě ze špatných zkušeností toho hlasatele tohoto názoru. Ono... Proč nemluví o tom, co ten vztah může přinést také kladného? Nebo všechny vztahy přinášejí jen bolest? Proč tedy stejně nehodnotí i to, co je přínosem na tom opačném znaménku, misce vah. Je to tedy jednostranné a je to způsobeno řekněmež osobností toho, kdo vyřknul. A tady to píšete.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Nebo dotyčný zapomněl na druhou stranu? Vše přeci má stejnou váhu. Člověk (například vrah) vám způsobí bolest, která druhého zabije. Míň ohleduplný člověk vám zlomí srdce, víc ohleduplný udělá šrám na duši. Proč si nevybrat takové vztahy, kde je bolest co nejmenší? Neboť stále se bránit, to je mezi lidmi zapotřebí často, ale u přátel se chci cítit bezpečně. Od toho jsou to přeci přátelé, že si navzájem přejeme jen to dobré.

ODPOVĚĎ TP: To jistě ano, a přesto musím tvrdit, že přítel není anděl - je to člověk (většinou). Můžete mít taky za přítele anděla, to jistě, no, ale většinou to tak není. A tak se může stát, že vás zklame i přítel v nějaké věci. No a proč ne? A přesto to přátelství nemusí skončit. Prostě, bude to možná z jeho strany lapsus, anebo také z vaší. Takže, jak tohleto hodnotit? Vidíte, tady zrovna je nastolena ta otázka vlastně bezpečného prostoru, který by člověk chtěl, a také obrany před zlem. Protože kdo se nebrání zlu, jej posiluje. No a kdy a jak, to je velká otázka. Vím, že by mnozí rádi slyšeli ucelený návod - kdy ano, kdy ne, jak, do jaké míry, proč, kdy, a tak dále. To by bylo velmi kontraproduktivní a samo toto doporučení by se mohlo stát zlem. Takže, každý jeden jdeme cestou ke světlu, každý jeden získáváme zkušenosti. Můžeme si brát vzory, můžeme poslouchat ty, kteří šli před námi, to jistě ano (od toho je přinašeč), ale jdeme sami.

 

DOTAZ: ...k rodině, či když je rodina násilná, rodiče psychické i fyzické násilí, sestra psychické. Někdy mě hrubě chytí za ruku a opakovaně chce, abych dělala věci, jak ona uzná za vhodné - věci týkající se mě, vůbec ne jí. Je hřích přerušit kontakt s násilnými členy rodiny? Vím, ochuzuji se o stránku nějakého rodinného kruhu. Ale když je toxický? To opravdu snad budu v samotě? Hezké dny. 

ODPOVĚĎ TP: Už vidím, to je druhá část dotazu, který jsem četl před chvílí, to je Váš dotaz. To je Vaše modlitba za sestru. No, i tady je to vždy rozhodnutí vaše. Jsou-li nepřízně tak velké, že vzbuzují velké škody, je čas odejít. Je-li tomu tak, nemůžu soudit já, ale vy. Většinou v těchto souvislostech je vidět to, co naznačujete - snaha prosadit vlastní vůli, necitlivost k stavu druhého, nedomýšlení. A často halené do tvrzení, že vlastně to děláme pro jeho dobro a že ho tím chráníme, protože v tomto stavu si člověk není schopen uvědomit reálnou podstatu věcí. Tedy je indoktrinován (buď sám sebou nebo někým jiným nebo jinak) a tím pádem není schopen poslouchat - nebo v jistou dobu není schopen poslouchat. Později ano, každý, ale chvilku to trvá. Takže, možná opět i tady má být uměřená reakce - nereagovat na zlo zlem a zhostit se této věci. Je velké umění jakoby ty aktéry nezahlušit, to je velké umění, jestli mi rozumíte. No tak ať se to daří, hodně štěstí. No a máme půl minuty do konce.

 

DOTAZ: Může urychlovač částic narušit paralelní vesmíry?

ODPOVĚĎ TP: Ano, může, ale i zde se uplatňuje zákon osudu a děje. Bude tedy zasahovat do míst, která z té lidské vůle, která vytvoří... Viděli jste Pekařova císaře a Císařova pekaře nebo jak se to jmenovalo? "Co děláš? Rozbíjím atom - bác. Prťála, paprťála." Vzpomínáte? No tak tohle je trochu dražší kladivo. Ale kdo ví. Možná, že existuje koneckonců i jiná cesta - cesta ducha a dalších nástrojů. Možná, že vůbec nemusíte rozbíjet atom či subčástice, možná je stačí jenom cítit a přemýšlet. Kdo ví. Možná, že máme všechno, co je potřeba, tady na stole. Dokonce i to, co objevíme za 10 let, za 100 let - tady a teď. No a mezitím rozbijeme ještě hodně atomů, no.

 

No a to je všechno. Přeji vám krásný zbytek dne, ať vás Pánbůh ochraňuje. Děkuji za dotazy. Děkuji Bohu, že vám smím odpovědět, jak nejlépe dovedu. Děkuji Bohu za to, že tu byl ten, kdo ty odpovědi do mě vložil. No a to je vše. Teď se rozloučíme - jenom krátce. Ve 20:00 hodin to bude duchovní...

PŘIPOMENUTÍ: Pozvánka na Říp.

ODPOVĚĎ TP: Aha, pozvat ještě na Říp, ano. Na to asi bych zapomněl. Takže, 30. března bude 31. slavnost Dne otevřeného nebe - vlastně vzpomínka na Zezulku, na jeho narození. A první část bude ve 12:00 hodin na Řípu a druhá tady v 15:00 hodin v sálu Biotronického centra sociální pomoci. Budou tu krásní umělci, no, a tak dále. Kdybyste náhodou chtěli navštívit Říp, tak jelikož dostat se do Prahy je poměrně snadné, ale na Říp už ne, tak ještě dnes si můžete objednávat autobusovou dopravu, která pojede z Prahy na Říp. Tam na vás počká autobus a zase vás doveze zpátky do Prahy. Je to na stránkách "dubáckých", čili, tam to najdete a můžete tedy tuto možnost využít.

No a to už je opravdu všechno. Teď už to rozloučení. S pomocí Boží, Bůh vás provázej. Děkuji vám za pozornost, na shledanou.