 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 21. 4. 2023Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:00:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 1:00:33 – Vyjádření Tomáše Pfeiffera k těžkým lidským osudům. 1:08:50 – Žádost posluchače o konzultaci (diagnózu). 1:14:45 – Duchovní obřad, rozloučení. Přepis videa:Tak, dobrý den, vítám vás na naší přednášce Duchovní univerzity Bytí tady v Praze a začneme s tím, co jste připravili. Odpovědi zazní, vy sami si uděláte vlastní názor, jako vždy. Hledám napřed nějaký duchovní dotaz, moc se mi nedaří. Už mi nebude stačit stolek. Tady je dokonce dotaz z prvního stupně - prosím o kontrolu nácviku praktik. Tak to patří úplně někam jinam ale ne sem, to patří pro prvý stupeň. No. Tak tedy jediný a to ještě docela obtížný.
DOTAZ: Ptáte se, zda lze říci, že přinašeč období Ryb byl Ježíš? ODPOVĚĎ TP: Ano, přesně tak. Tak, jak se mění doby, které působí na Zemi, ve svém tisíciletém rytmu, přicházejí čtyři šestitisícileté éry a každá z nich má svůj vlastní charakter a vždy začíná tou dobou, která je příznačná (takže odcházíme z doby Ryb, a to je období dostředivosti) tak, jak se střídají ty vlivy. No a cílem nebo důvodem těchto dějů snad není nechat se zabít a tak ostatním prospět, ale pomoci jim na cestě ke světlu, protože to je jediný způsob, jak člověk může vyspívat. Kdyby vás někdo naložil na záda a odnesl, tak by vám mnoho neposloužil, protože byste zůstali stejní a jen byste se nacházeli v jiném prostředí, v jiné realitě než v té, která by odpovídala vám samým. Vlastně by to bylo trochu divné. No a tak vždycky musí ten člověk jít sám, musí se měnit, to je základ všeho - vlastní změna. Je jisté, že všichni by rádi zažili něco opačného, čili zázrak, který je přenese do toho ráje, který bude přinášet jen to dobré, nechápajíc, že součástí svého stavu jsou oni sami. Nevidouc osud v jeho celosti, v jeho vazbách, příčinách, následcích, nemohou (a je to správně) také do té hloubky pochopit. Je to postup, nejde to najednou. Lidé moudří, ti už dobře vědí, že se nestane nic než to, co v tom řádu je zakomponováno. A že to má ať takový nebo jiný důvod. A není to jenom systém: udělals - dostaneš, to také lidi rádi přijímají takhle. Je to ještě mnohem složitější. Jsou tady důvody plus i důvody mínus. No a tak občas nějaký nešťastník se vrací opačným způsobem. My jdeme směrem vzhůru, zkušenostmi, vývojem a občas přijde někdo z budoucnosti - vývojové budoucnosti - aby usnadnil tu cestu. Po celou historii člověk neprojevoval zatím většinově hodnoty lidství a duchovnosti, ale spíše hodnoty hrabivosti, s prominutím hlouposti, krátkozrakosti a tak dále. Přesvědčení o vlastní pravdě, bez pátravého sebedotazování a aktivní cesty hledání, je nejčastější. A tak ať už je ta kvazi pravda indukovaná někým, nebo je výtvorem vlastní mysle, často způsobuje veliké škody ostatním a nakonec i sobě. Aby tomu tak nebylo, musí přijít, logicky, vedle toho přísného zákona, i pomoc. Je vcelku logické, že je málokdy přijata, protože ti, kterým má být pomáháno, ještě nejsou schopni často pochopit ani ty nejzákladnější pravdy a logické - logické vazby. Ukazuje to třeba i současnost, minulost, budoucnost. Prostě bohužel, tak to je. Jsme tím, kým jsme, jsme lidé - první zvíře, které má rozum, první lidský druh na planetě. A té duchovní podoby se teprve budeme muset dočkávat, protože v té fázi vývoje, v které se nacházíme, je to zatím spíše výjimka. Většinou je to tak, že ten systém má tendenci to, co přesahuje, tedy i v duchovní oblasti, likvidovat tak, aby to neznepokojovalo, aby byl klid pro naše vlastní spády, pro naše vlastní způsoby řešení, pro naše cíle a tak dále. A tak už po tisíciletí tito lidé, jako je Ježíš, se setkávají v lepším případě s výsměchem, nepochopením, v horším vražděním, mučením či jinak. Jsou to nevinní lidé. Proč? Naopak je to největší naděje pro lidi, protože to, co je ztraceno, je vyměněno za neobyčejné množství utrpení a bolesti. Protože k tomu vede lidská podoba. Tato podoba malosti a omezenosti způsobuje potom vytváření situací, které vedou k těžkým poškozením života nejenom lidského, ale i jiného. A člověk se jen oklepe a jde dál, protože ho to vlastně ani se netkne. Vidíme, jak napřed s velkou pompou vyhlašuje svoje téze, ať jsou to téze vědecké nebo jiné, aby nakonec, za pár let, jakoby nic bude hlásat pravý opak - a všechno bude "v pořádku". Teď třeba před chviličkou běžel v televizi v tom, takovém tom letícím řádku, že se moře začínají zdvihat dva a vícekrát rychleji než se předpokládalo, než doposud. Když já jsem byl učen před těmi x desítkami let, tak Zezulka popisoval všechno to, co nastane. A bylo to logické, bylo to jasné, ale přesto veškeré vzdělání příslušných nositelů nestačilo k tomu, aby to pochopili. I to je typicky lidské. A má vám to být poučením - važte si vědy, važte si vzdělání, zároveň ale vždy si uvědomte, že nositelem téhož jsou jen lidé a nic víc. No, to proto, abyste nebyli zklamáni. Pak přichází někdo jako Ježíš. Protože jeho genialita přesahuje lidskou představivost, on všechno to ví, je to pochopitelné, logické, dokonce nemusíte být ani hydrology a glaciology a dendrology a jakými jinými "-logy", abyste pochopili situaci, v které se nacházíte, jaké bude mít důsledky, co je toho příčinou a proč. Přesto ze všech ostatních míst slyšíme, že je to v pořádku, že už jsme to tady měli, že to zajistíme, že uživíme 10 miliard lidí a že... a tak dále a tak dále. Stále lepší tryskové stavy, rychlejší doprava, potřeb, delší expirace potravin a tak dále a tak dále. No prostě "ráj na zemi". Ale ten ráj něco stojí. Stojí to naši vlastní, řekněmež, identitu. Teď mi někdo psal dotaz, že už tedy v důsledku mých přednášek nechce mít děti, že se pokouší najít nějakou ženu, ale zatím každá chce mít děti a tak tedy končí s tím, že tedy možná, snad z lásky, vyhoví. A to je krásné ukázka opět další lidské vlastnosti - neschopnosti vnímat pravou podstatu sdělení. Já jsem nikdy neříkal, abyste neměli děti. Jen jsem říkal, abyste neměli minimálně dvě a více dětí. Tedy aby populace nestoupala. To by byl ideál, kdyby několik generací se pokoušelo dobrovolně mít tak to jedno dítě - i když to jistě nejde, ale je to méně než 16. No. Tak to jsem vždycky říkal, na tom stojím. Protože k tomu druhou variantou je šplouchající Balt nebo Atlantik ve vaší kuchyni. Tedy tady v té kuchyni u nás ne, tady máte štěstí, ale velká část lidstva leží u moře, a to velká města jako New York a další. A ta hloupost krátkozrakosti, kdy zisk byl modlou, a za ten zisk jsme prodali dokonce i vlastní životy, je toho příkladem. Čili vždy vím, co říkám. Byl jsem učen tím, kdo věděl, co říká, a tak se pokuste vnímat, co vám říkám i já, stejně jako jsem vnímal, co mi říká můj učitel. Nejsem fanatik ani sektář, jsem jen ten, který přemýšlí o životě, o světě, v kterém žije, a snaží se hledat vztahy, které v něm panují a důsledky těchto vztahů. O to se pokouším již dlouho. A teď do toho ten přinašeč. No, to je bomba. Protože jak se ukazuje, lidský rod zatím není schopen nacházet ani v oblasti duchovní, natož v oblasti hmotné rovnováhu. I ti, kteří přišli, jsou následně často zneužívání k mocenským hrám a snahám si zdůvodnit nějaké genocidy nebo něco jiného. A tak pravý opak se odehrává. Člověk to zničí, obrátí v opak - oheň, krev a meč - místo změna k dobrému a opravdu ráj na Zemi. Dalo to dost práce zničit tuhle Zemi, protože ona byla rájem. Jistě, že tu byly veliké poruchy, ale a ty opět dělal člověk - hrůzy středověku a další, rozšíření lidského rodu tam, kde nemá co dělat, kde nám nenáleží ten biotop, a další a další chyby, včetně těch filosofických, náboženských a dalších. S tím ale přinašeči nemají nic společného. Nikdo vás neučil druhé pomlouvat, ničit, zabíjet nebo jinak se projevovat tímto směrem. No jo, co je to platné - mamon je mamon, zisk je zisk, vlastní potřeby, vlastní zajištění, bez ohledu na kohokoliv a cokoliv - počínaje sousedem nebo králíkem ve stráni nebo jelenem nebo čímkoliv jiným. Jen já, já, já. Jsme k tomu učeni. Žebříček hodnot je založen na soutěži, tedy boji, jen málo schopnosti. A tak dále. Abych nebyl stejný, přestanu. Rozumíte. No ale přesto, něco se daří - ten, který přišel naposled, tedy Zezulka, měl stejně těžkou situaci jako všichni ostatní, i stejně těžký osud, ale jinak. Ten poslední v konci zimy Platónského roku byl zavražděn. Byla to sprostá vražda, nic jiného. Je obludné si z této sprosté vraždy dokonce snad ještě dělat zásluhu, stejně jako přiřknout tomu Jidášovi zásluhy na tom, že se naplnil osud. Vražda je vražda. A nezáleží na tom, v jakých okolnostech. Zabíjet se nemá - a to ani nižší ani vyšší. No, takže to se hodilo. Pak už přestal "obtěžovat". I když později to hnutí zesílilo a na kořenech, které se stavěly až staletí po smrti Ježíše, začínalo růst. My v Praze jsme tu měli přinašeče v tomto minulém století. Zemřel v roce 1992, narodil se v roce 1912 a to je tak vždycky, protože se připravuje to období, musí tedy být vepředu. Tak to bylo i u Ježíše. A mimochodem narodil se asi tak o 7 let dříve, než dnes slavíte. Takže už máte jiný letopočet. A i on prošel tou cestou od zrození do těch třicátých let života, kdy se projeví tato bytost ve své skutečné podstatě. Do těch 33 let vyspívá, upevňuje se v lidském rodu - není to člověk - možná, že to dá trochu práce. No ale pak přichází to probuzení, kdy bez ohledu na veškeré současné názory, vědy, náboženství, či jinak se objeví nečekaně, bez varování, náhle zcela jiné pochopení světa, sebe, toho všeho, co ho pak dál provází. Většinou se snaží pomáhat jak filosofií, tak i léčbou - léčí slepé, vstávají z mrtvých a tak dále. A na té druhé straně přináší lidem poznání, kterého zatím nejsou schopni. Oni nejsou schopni pochopit ani to poznání, které jim přináší, mimochodem, často. No a to tak je. On dobře ví, že nemůže lidstvo vynést na zádech do toho zázračného ráje, ale on ví, že přináší něco cennějšího, čili postup a metodu, jak ti lidé postupně, krok za krokem, těchto stavů budou moci dosáhnout. A to je hodně, víte! Ale nikdo to nechápe. Všichni by radši ten balíček zabalený v tom hedvábném papíře, převázaný šňůrkou, kde největší námaha je vzít nůžky a to šňůrku rozstřihnout. Bohužel to tak ale nikdy nemůže fungovat. Bylo by to popření základních zákonů vývoje, bylo by to vlastně velmi špatně. No a tak ta zásluha z té smrti není, ale zásluha je z toho zrodu, protože je to veliká oběť vstoupit mezi někoho jako jsme my, se svým rozhledem, se svojí inteligencí, se vším, co provází. Teď jsem zrovna poslouchal Zezulkovu nějakou přednášku a tam z ní povolil jeden citát. Zezulka něco tvrdil, vysvětloval, načež tam někdo začal hudrovat: "To by mohl prohlásit každý, takhle by to mohl dokazovat každý." A teďka Zezulka se ho zeptá:"A viděl jste atomovou bombu?" On říkal:"Viděl, viděl, někde v časopise." A on říkal: Makal jste na ni, sáhnul jste si na ni? Ne? No tak není." Rozumíte? Čili abyste mohli něco tvrdit, musíte tím osobně projít a reálně to vlastně zrealizovat. Do té doby je mnoho "tvrdičů" a málo těch kteří... a z těch "tvrdičů" se pak odvíjejí stovky, stovky různých hnutí, směrů, sekt, které říkají často naprosté nesmysly. Dítě, pětileté dítě by to mohlo odhalit, a přesto se najdou následovníci, kteří těmto nesmyslům nejenomže věří, ale dokonce je dál rozšiřují a realizují. No a do toho přijde ten přinašeč. Je to obrovský zmatek. Proti němu stovky a stovky různých skupinek. Ve své vizi to viděl tak, že přišel do Vladislavského sálu na Pražském hradě a tam byly skupinky 5,10, 15 lidí, v prostředku vždycky nějaký kazatel a teď jeden říkal:"Jedna a jedna je pět a pět a pět je osmnáct." A tak dále. A on si říkal:" Proboha, co já s tím mám dělat?" Bylo jich tam moc. No, tak ho napadlo, že vlastně to nemůže udělat tak, že bude vykřikovat, ale musí ty lidi naučit číselnou osu, která zdůvodní, proč jedna a jedna jsou dvě, že to je jediný způsob, jak v této situaci něco vlastně vylepšit. A je to pravda. No a tak se snažil dávat 1 a 1 k té dvojce a tak dále. Samozřejmě, že takový ten "egálismus" (všechno jedno) je mocnou hnací silou sil zmaru, a tak než přistoupíte k tomuto řešení, snažte se vždycky pochopit tu podstatu, porovnat ji, usoudit, uměřit, teprve potom si udělat názor, a ne poslouchat s otevřenou pusinkou kdejaké povídání, které - včetně mého - které může být jistě velmi podivné. Takže tolik k těm přinašečům. Je to tak, že v té době jejich příchodu je zároveň nejenom nejvíce těch počtářů, ale také nejvíce těch, kteří se vydávají za tyto přinašeče. Tady v Německu jsme měli ženu, která se vydávala za přinašeče a další a další - a tito lidé vždycky vlastně vykazují naprosto odlišné vlastnosti, ale přesto, bez úvahy, mnozí takto sednou na lep. Takže jenom poznat přinašeče je problém, protože je tu velký chaos vždy. V závěru období největší, protože všechny ty dosavadní myšlenkové proudy, kulty, směry, sekty se snaží jakoby z neznámých důvodů na závěr ještě honem jaksi - jako by cítily, že zvoní hrana, že přichází období změn, že vlastně ta kultura se bude prudce přeměňovat - tak se snaží, ať už ve veřejné či neveřejné části, jaksi se uplatnit a svůj myšlenkový potenciál aplikovat. No, je to škoda, protože kdyby to bylo jinak, tak ta šance, že přijde tato osobnost mezi lid, je obrovská - a neumíte si ani představit, jakou hodnotu to má. Protože znovu - opozit, protipól tohoto, jsou nekonečné závěje utrpení, nekonečné. Než pochopíte některé věci v tom osudu, v životě, že je máte nebo nemáte dělat, uběhne často desítky, někdy i stovky životů, které jsou naplněny často těmi nejbědnějšími příběhy. Budete třeba diktátor, budete ostatní ničit, a to jen proto, abyste měl hezký barák, auto, jachtu... no, co tak ještě člověk může mít - no, trezor a letadlo, pardon, ano, ještě letadlo - tryskáč. No fajn. Případně kosmickou loď. Pozor, nezapomínejte, kosmickou loď. No a to všechno je z pohledu dalšího života naprostá nula, protože nezlobte se, ale do hrobu si to nevezmete a i v tom případě, že to máte. Já jsem poznal i velmi bohaté lidi, ale neřekl bych, že by to bohatství každé ráno vzbuzovalo v nich huronské nadšení a pocit štěstí. Čili - nebo i velmi mocné lidi. Čili podívejte se - jak bych to řekl - společnost přijímá nějaká měřítka, podle kterých se vlastně třídí, řídí, vyšší, nižší, jsou tu medaile, jsou tu hodnosti, jsou tu ceny a tak dále. No, ale to jsou lidské věci. Každý člověk je proti přírodě a proti světlu a proti vesmíru takhle malinký a všechny ty jeho věci taky - nebo ještě menší. Protože taková medaile je jenom takhle velká, že jo? No. Musíme zavést nějaké duchovní medaile, co říkáte? Že bychom takhle na řečništích vždycky měli ty prsa tou mosazí vystlána - a smaltem. No, bylo by to pěkné. Člověk by šel a hned byste věděli, že jo? Jenomže bohužel hmotná urozenost, ta se dá vidět snadno, ale duchovní mnohem hůř. Ta totiž není vidět. A to je přímý vlastně důkaz té dvojnosti - vždycky je tu nalevo, napravo. No, tak uvidíme. Taková čestná medaile Josefa Zezulky, co říkáte? To by bylo něco. Nebo biotronický znak s diamanty za zásluhy při šíření nauky. No, to by bylo pěkné. Tak jo, nominace prosím přijímáme příští čtvrtek. :) I nějaká šerpa nebo řetízek by se hodil. Co říkáte? Hm, a ozdobné knoflíky. Tak jo. To byl takový malý exkurz, který trochu souvisí s tím, nač jste narazili. Prorokovaný. Když bychom to vzali pragmaticky, tak ono to prorokování je vlastně docela varování, protože když se vám stane, že jste prorokování a přijdete, tak vás většinou ty lidi pěkně zmáčknou. No. Jdeme dál.
(TP: Tohleto není docela mým oborem.) DOTAZ: Evropská strategie od zemědělce ke spotřebiteli. Odpor vůči červenému masu. (TP: No tak já mám odpor vůči každému masu, jsem vegetarián.) Ekologický problém. Holandská cesta. Němci by vítali daň z masa. Pětina, 20 procent skleníkových plynů je ze zemědělství. ODPOVĚĎ TP: Zatracený krávy, ony nám meteorizují. Víte,co je to meteorizmus? Věděj. Kdo neví? Ano, vypouštějí metan. No, podívejte se, ta dnešní doba je krásným příkladem té neschopnosti lidského rodu myslet. Anebo cosi změnit k lepšímu. Červené maso - to není 20%, to může ještě být o pár procentíček víc. Je to tak jasné. Zvolíte tu nejhorší variantu, kterou můžete - z hlediska zdraví, z hlediska produkce skleníkových plynů, z hlediska rozšiřování osevních ploch, z hlediska dopravy a tak dále a tak dále. Vůbec tu nejhorší, kterou můžete vybrat, tu rozšíříte na celý svět a tváříte se, že jste v pořádku. No, tak to je třeba jenom tento příklad. Aby toho nebylo málo, vymýtíte prakticky veškerou zeleň, stromy - teď už to jde samo. jezdím na Vysočinu, viďte, tam už je vidět, že se nemusíme starat, tam to jde samospádem. Každý ten strom je pár metráků uhlíku a tak dále a tak dále. Doprava, distribuce uhlovodíků a tak dále, ale hlavně přemnožení. A tak v šíleném závodu po ovládnutí světa sousedů musí být každý větší, bohatší, mít více zbraní, a musí jich mít víc, aby mohli ty druhé zahnat. I kdyby měli jenom klacky. Aby uloupili jejich zdroje, to je přece "legitimní" důvod svého souseda praštit po hlavě. No a tak dále. Vidíte to na katastrálních úřadech a jinde, viďte, kdy si navzájem příslušníci české kotliny někteří snaží ukrást statky (a různě tak jinak) bez nejmenšího slitování. Jak vlkové - ale vlkové nejsou takoví. Jak člověk člověku. A co životní katastrofy, které potkávají a které jsou vytvořeny často uměle, anebo je k nim přiléváno. Chudí lidé - exekuce navýší jistinu na tisíce procent, úředník vám nechce poradit nebo nesmí nebo jiné takové věci. To už nemluvím o "výhodných" půjčkách a jiných "výhodných" věcech, které vám někdo nabídne - třeba "skvělou" dodávku elektřiny, nejméně o polovinu nebo třetinu dražší, než je ta nejdražší. Podvod na podvod. A to dělá člověk člověku, je mu to jedno, je schopen z druhého člověka sedřít kůži, i když ví, že skončí, že se dostane do obrovské životních potíží, přijde třeba o svoje nemovitostí, bydlení, byt možnosti... ale ten člověk... A co jiný člověk, který využívá své dovednosti právní? Fiškál - to jsem viděl slovenský film kdysi, byl to fiškál - a on místo aby sloužil právu, tak ho zneužívá, aby ostatní ožebračil. Například. No a tak dále a tak dále. Už radši přestanu, abych neskončil jako mnozí další. No. Ale je to cesta do pekel, protože nemůže být úspěšná. Ono se říká, že na každého jednou dojde a je to pravda. A ten systém vlastně osudové vazby je absolutně dokonalý a bezchybný. Kdykoliv jste někoho poškodili, budete sami muset pochopit, že to tak nemá být - a to názorně, nikoliv hypoteticky či nějakým povídáním, ale názorně, čili vlastním prožitkem. Budete muset řešit podobné nebo dokonce i stejné situace, které jste vytvořili, tak abyste se poučili, emočně poučili, že tudy cesta opravdu nevede. Většinou až v příštím životě, když to byl větší prohřešek. A pak přijdou ti, kteří před vámi žili možná statisíce, možná miliony milionů životů. O tolik je větší jejich životní zkušenost a jejich blízkost k tomu světlu. A tak se pokouší těm tvorům přinést jaksi naději, rozhřešení, pravdu, aby věděli kam by mohli jít, kdyby chtěli. Ale v žádném případě umíněnou nauku, kterou se musí každý řídit, protože "my jsme v právu, my máme pravdu", ale možnost - to je strašně důležité - pouze možnost pro ty, kteří chtějí. Hlavně by bylo velmi zrůdné, kdyby se tam možnost nutila, protože by se stala vlastně opakem a místo prospěchu neprospěchem. A tak se budete dozvídat teď mnoho informací. To, co jsem vám říkal posledních 30 let, se začíná rychle naplňovat. Tedy stoupání moří, další změny, další změny, změny ve vztahu určitých řekněme celků, priority, které se objeví, disbalance distribuce základních potřeb jako je voda a další - a to všechno je naším údělem, který jsme si z velké části způsobili sami tím, že jsme poslouchali hloupost, nepřemýšleli, že jsme nedokázali pochopit vztah mezi zátěží na prostředí a jeho kvalitou a že jsme si mysleli, že všechno je tady napořád, že prostě to projde. Ale ono to neprojde. Nedá se nic dělat. Bude to také život, hodnotný život, hodně se v něm poučíme všichni. Je to vlastně docela i přínosné, jen ... pusťte si třeba Říp, co jsme natočili před těmi 30 lety, naše video, a tam si poslechněte, co tam ten Pfeiffer "plká" na tom Řípu. Třeba v tom poznáte něco ze současnosti. A vůbec to není o tom, že máte páchat sebevraždy a odcházet a nemít děti a tak dále, vůbec ne, je to o vědomé, inteligentní, rozumné řekněmež odpovědi na výzvy, které na vás přicházejí a které často nemůžete ani sami ovlivnit. Vy těžko ovlivníte porodnost v Urundě Burundě nebo u Masajů nebo já nevím v Číně nebo kdekoliv jinde. S tím udělat nic nemůžete okamžitě. Když ale se zamyslíte a podpoříte myšlenku dobrovolnosti... Protože tady pořád jde v tom lidském rodu o peníze - prachy, prachy, prachy. Za chvilku budete platit uhlíkovou daň ze svých kamen ve svém obýváku a uhlíkovou daň ze svého baráku, protože máte hůř zateplený barák, a tak budete jaksi muset něco takového pravděpodobně platit a budete mít odpočítávání kilometrů, kolik jste ujeli, nebo to budete platit v naftě a v benzínu, nebo něco jiného - vždycky je "řešením" pro člověka prachy. Bohužel to správné řešení vypadá jinak. Je to sázka na lidskou dobrotu, moudrost. Lidi potřebují informace. A když je nedostávají nebo je dostávají chybné, tak samozřejmě inklinují k tomu špatnému řešení. Kdyby lidé pochopili, v jaké situaci se nacházejí v této chvíli, myslím planetární situaci, velmi rádi by většinově všichni začali společně táhnout za jeden provaz, protože ani nic jiného nezbývá, víte? Každý střípek toho procesu se sčítá s druhým, a tak jedna ta cesta je, samozřejmě - pokud možno dva lidé, jedno dítě. Další cesta spočívá v co nejlepší nápravě vztahů, které se nám tak vymstívají. Možná, že ty kravičky meteorizují těmi 20%, ale když se podíváte na výkazy lodní dopravy, tak se dozvíte velmi zajímavá čísla, když se podíváte na jiné výkazy, bude to podobné. Ale to nejhlavnější je množství. Kdyby tu byla ta řekněmež normální hladina obyvatelstva, což jsou tak dvě miliardy lidí, tak si můžete dovolit zapálit i tři táboráky najednou a bude to v pořádku. Když je vás ale 10 miliard, tak si budete zatápět táborák jednou za čtyři měsíce z povolení úřadu, jestli chápete - a za velký peníz. Takhle to funguje. Teď se honem všichni snaží zabránit tomu, co už najednou se objevilo. Jak říkám, ovce už jsou zneklidněny, i když bačové ještě stále říkají, že je všechno v pořádku. No, ale všechno bude jinak. Ten systém se chová naprosto vědecky, naprosto racionálně, naprosto logicky. Tam není stín "kdyby", "snad" a tak dál. A tak ten vývoj další je možno spočítat na prstech jedné ruky. V tomto měsíci jste se dozvěděli, že dochází k vážným poruchám proudů v moři a zároveň že moře stoupá 2x a vícekrát rychleji, než se doposud dělo, protože se ten proces urychluje. Když je to dnes tak a nyní o 100% víc, jak to bude zítra? Co myslíte? Má to tento trend, anebo to půjde takhle? Co myslíte? Takže to je současná situace. Jste vystaveni duchovní zkoušce, my všichni. Ještě to nevíte. Ta duchovní zkouška je mnohorozměrná. Mimo jiné i v tom, jak odporovat hlouposti zla, jak se nenechat manipulovat. Teď to nemyslím jen v nějakých současných kontextech, já to myslím ještě jinak. Svým způsobem ten sedlák kolem roku XY měl víc životní moudrosti než jeho následovník s vysokou školou, který dokázal zničit podzemní vody, zanést do země kadmium a další látky a další látky, tlačit ji pesticidy a tak dále a tak dále. V poslední fázi vytvořit geneticky manipulované odrůdy, které jsou to "ono", to "pravé". Je to jedno. My jsme se vydali nějakou cestou. Máme jít tam a my najednou se začínáme odchylovat a jdeme tam. Co si myslíte, že každý krok na té cestě přinese? Dosažení cíle? V žádném případě! Naopak! Stále větší zabředávání do bahna, které v tomto směru i v tomto je. Rovnováha je totiž poměrně dost vybíravá. Rovnováha chování druhu, rovnováha chování vlastně celku je imperativ, který jakmile porušíte, tak se dostáváte mimo tu střední cestu, která řekněmež vede po těch kládách, ale všude kolem jsou bažiny a jsou tam právem, protože čím více se odchýlíte, tím víc poškodíte vůbec samu svoji podstatu. Vidíte, jak dnešní člověk se zhlíží v cestách do vesmíru, zhlíží se ve všem podobném. No, nic proti tomu, ale v podstatě říká jediné - my jsme už tady na tom tak, že se půjdeme zachránit někam jinam. Já se ptám, kde jinde příště s násobnou možností a mocností něco zničíme? Kolik jiných planet jsme odhodláni se stejnou filosofií a logikou osídlit, tedy vlastně dobýt, protože člověk dobývá, člověk vyrvává přírodě, člověk dobývá a tak dále. Čili tady vidíte vlastně názorně tu vadnou filosofii rodu, která poztrácela na cestě moudrost. No a co s tím dál? Osud pracuje vždy názorně, a tak naše generace bude zažívat ty již výrazné počátky těch nápravných mechanismů, které povedou zase k normalitě, protože ten systém není bezhlavý a není neinteligentní, je to tedy živý systém. A ten systém má v sobě i mechanismy, které logicky tou zpětnou vazbou tlačí na ty řeknemež prohřešky vůči logice a normálnímu stavu. Ještě jsme ve fázi, kdy pořád věříme většinově, že ta cesta je jít pořád dál tímto směrem - ještě lepší vynálezy, ještě více a více a více... Potíž je v tom, že se to nezakládá na pravdě. Je to vlastně pohádkářina, jsou to pohádky. Budete mít o mnoho lepší cokoliv, ale zároveň budete stále blíže k nutnosti zásadní změny. Co je to platné, že máte lepší lak, kov, píst, turbínu, cokoliv, když v této chvíli raketovým tempem mizí producenti kyslíku - a to zejména v mořích, ale i na pevnině. Co je to platné, že zavedete bezuhlíkovou řekněmež realitu, což není možné, ale vy si to budete tvrdit, protože i pro ty nástroje, které budete používat k snížení té stopy, budete nakonec muset ten uhlík vytvářet, ať tak či tak. I ta nejlepší větrná elektrárna se skládá z plastů a z kovu a tedy i ona přináší určitou... i ten nejlepší automobil a tak dále. Některý škodí víc, některý míň. Zase záleží na tom tedy, kolik vás bude. Když budete v české kotlině samojediný, no tak můžete každý den vypálit hektar lesa a nikdo to nepozná, a když vás tady bude 10 milionů, no tak to už nepůjde. No, tak si zaplatíte uhlíkovou daň. To "pomůže", víte?! Na tom je nejstrašnější, že ty peníze které jsou takto získány, vůbec nejsou schopny ve skutečnosti situaci napravit, protože ten problém není v tom, že neplatíte peníze za uhlík - ano, tím zmenšujete, ano, lidé se budou uskrovňovat, ale jen do určité míry. Já a mnozí z vás jsme zažili za svého mládí ještě poměrně bezuhlíkovou dobu, svým způsobem, v něčem. To, co vlastně ten člověk spotřebovával, bylo mnohonásobně menší než dnes. Dnes si můžete vybírat ze stovek a tisíců výrobků, desítek stejného druhu, můžete cokoliv. V době, kdy jsem vyrůstal já, se pro kachličky jezdilo do Raka z protekce, protože nikde nebyly. A každá kachlička se musí ohřát na těch (já nevím kolik) 600-800 stupňů a tak dále a tak dál. No. Dnes jich máte tady v Praze v každém obchodu desítky, stovky tun a tak dále. Čili to je jenom jako naznačení té náročnosti. Tak to bylo i s řekněmež užíváním dopravy a tak dále. No, topení - to jsem dopředu tahal ten kýbl s uhlím, briketama každý den a ráno zase ten popel dolů. A počasí tady ve středu Prahy bylo horší než uprostřed koksárenské pece. Kdybyste jen viděli, jaké tady bylo v zimě, když přišla inverze, klima. To bylo nepředstavitelné, protože každý dům měl desítky kamen a v každých se topilo uhlím. A pak ti lampáři s těma bidlama rozsvěceli ty lampy, bylo to poetické. No ale ten čas je pryč, přibylo asfaltu, betonu, ubylo toho, co je vám blízké, tedy života. A přibylo různých "stratégů". Přitom základní pravdy jsou velmi prosté. Nějaký systém má určitou kapacitu a to nejenom jaksi do vyčerpání, nikoliv, ale kapacitu do rozumného exploatování, využívání. Vy nemůžete vytěžit maximum, můžete vytěžit jen tolik, aby to bylo skutečně v souladu s nějakým dlouhodobým pohledem. A tak za posledních pár let jsme vytěžili víc než celé lidstvo v historii - víc kovů, víc všeho, víc ropy a tak dále. Čili tato Země je dosti vydrancovaná již. Myslím ne tuto zem, ale myslím Zemi s velkým Z. Nevím, jestli by bylo velké Z i u naší země? Poraďte mi. Malý z u naší a velký Země velký, je to tak? Poradit. No. A stále více a více. Základní metoda je trvalý udržitelný růst v čase, kdy už žádný růst není možný. Ale je to skryto, nikdo o tom nepřemýšlí, protože se zdá, že je všechno v pořádku. Ale ono není. V čase, kdy populace překročila určité hodnoty v této zemi i jinde, už se nedá mluvit v žádném případě o udržitelném stavu, i když se zdá, že ještě se nic neděje. To je zvláštní. Ono totiž do toho výpočtu patří i svět jako celek. Člověk jako egoista vidí jenom sebe a své potřeby, ale k jeho potřebám patří i život chrousta a žížaly a tesaříka a kravičky a všech těch ostatních, i když si to neuvědomuje a vnímá je jako výrobní prostředky nebo jako obtížný hmyz. Je to zvláštní, je to záhadné, ale je to tak. Později to pochopíte. Tedy podmínkou existence života člověka je vyvážený život celého patra nižšího života, od rostlin až po člověka. Pokud se tohle poruší, tak není absolutně představitelné, že by to mohlo dál fungovat. Dokud to byly jen řeči - řekněmež, když Zezulka nám přednášel v sedmdesátých letech nebo osmdesátých nebo a tak dále - tak to všechno bylo ještě jakoby hodně daleko. Ještě pořád tady byla bujná vegetace, zeleň, relativně mírné jaksi počasové procesy, viďte - v létě přišla bouřka, sprchlo, blesky a pak zase bylo hezky a tak dále, pokud to nebyl špatný rok, no a jako by se zdálo to daleko. Pak přišla 90. léta, to jsem začínal já s vámi, začal jsem vám takhle prudit o těchhle věcech, no ale ještě pořád to bylo, vzpomeňte, jakoby trochu těžko představitelné. Teď je to ještě pořád těžko představitelné, i když už ta hladina těch moří stoupá - a stoupá rychle. Ale to, co je před námi, je přestavitelné, ale ještě neviditelné, víte, ale ono to tam je, stejně jako to bylo v těch 70., 80., 90. létech, tak všechny ty procesy tu už jsou, jen čekají na svůj čas. Takže tady si dopustím teda jistého prorokování - v těch dalších letech uvidíte a budete poučeni tímto směrem. A než dojde k uzavření toho systému, tak to potrvá určitou dobu, spíše generace. I když jsou zde ještě zkratky, o kterých si zase můžeme povídat jindy. No a do toho přijdou ti přinašeči, no, já se k tomu zase vrátím, a proti nim stojí miliony a miliardy těch "úžasných", které ani nenapadne, aby se pokusili pochopit jejich jazyk a pochopit, co jim to vlastně říkají, natož pochopit že je to jediná cesta. Takže kam ta cesta dojde, záleží na nás. Tam se dá jít dost daleko, tam taky (tedy do určité míry), pak přichází ty opravné síly, které začínají tu cestu vrážet jinam. V jisté fázi už nepřipustíte, aby na dvoře JZD jste nechali hrát děti v DDT, protože každý ví, že je to zločin a že je to jed. Ale ve své době nikoho ani nenapadlo, že to je špatně - vždyť přece je to moderní, je to pokrok. Vzpomínáte, někteří? Tak je to i dnes. Jen si to posuňte o 50 let dál. Takže dnes je to "moderní", nikoho by ani nenapadlo, že je to špatně. A pak přijde doba, kdy to pochopíte všichni. Je to tak správně také. Nemusíte se bát o své hrdélka - ono to bude tak, jak má být. Dokonce ti, kteří jsou nejméně opatrní, často doplácejí nejvíc. To jsou takoví ti správní chlapáci, kteří vědí, jak to musí být a teď: "Á, tohle to je nesmysl!" Rozumíte? Takže moudrost je často tichá. Často i z nedostatku, protože když moudrost promluví, ozvou se i ti "siláci". Samozřejmě, že biopotraviny jsou "špatné", protože se rychleji kazí a plesnivějí, vzpomínáte? To je tak 10 let, co to tady někdo vykřikoval. A tak dále a tak dále. Dnes už, ó Bože, vás vedou k tomu, abyste nejedli maso - červené nebo... a tak dále, už ó Bože se říkají jiné věci. Všímáte si těch změn? Ale krátká paměť je také další vlastností lidského rodu. Prostě jdeme, karavana jde dál, a tak se změní tohle, támhleto, ale ta reflexe tam chybí. Ale zároveň s tím postupem toho výzkumu a toho hledání se velmi, velmi narušil ten starý, dobrý, známý parostrojní fundament - já tomu říkám "věk páry". Teď už mnoho lidí vlastně na základě svých výzkumů to paradigma mění. No, takže nebojte se, dobře to dopadne - ve dvou směrech - lidé se poučí, lidská kultura se změní a nakonec dojde k nápravě.
Tak počkejte, to je strašně dlouhý dotaz. DOTAZ: Musím říci, že to s tím souvisí, že nová kniha Horizont poznání dvě je pro mě co by zvědavého čtenáře velmi zajímavá, a to i přesto, že většinu uváděných vzorců ponechávám zatím bez hlubšího rozboru, ne ale bez zájmu. A tak mojí pozornosti neunikla vaše preciznost v matematickém popisu obou dvou rozlišitelných stavů Podstaty. Přestože přesunuté kladné znaménko snad nemusí být uváděno, raději jste je zde s náležitou pozorností uvedl. ODPOVĚĎ TP: Ano. Povídáte teda o té nové knížce, která tedy vyšla a která se zabývá, to už jsem vám říkal, nebo se snaží vysvětlit jev, kdy nejnovější dalekohled Webbův ukázal na hranicích pozorovatelného vesmíru to, co tam nemá být, protože normální teorie říká, že tam je vznik vesmíru, že tam bude akorát teda maximálně plazma, a kupodivu jsou tam galaxie a hvězdy. A Horizont poznání říká, že vlastně vidíme jen do určité vzdálenosti a dál to nejde, protože vlivem zakřivenosti prostoru se rozejde vlastně ten interval na té lineární a na té zakřivené ploše. Ta plocha reálná je zakřivená, a tak každý přírůstek intervalu nakonec skončí nulovým přírůstkem na té měřitelné ose, na té naší reálné. No a tím vlastně je zdůvodněno, proč vidíte všude kolem sebe těch já nevím 14 miliard let a dál ne. A když vezmete lepší dalekohled, tak uvidíte o kousíček dál. Takže z tohoto pohledu je to vlastně prolnutí filosofie, což je základ, a pak k tomu přátelé, vědečtí přátelé, přidali vlastně tu další část, tedy tu vědeckou, fyzikální a tak dále.
DOTAZ: Můj život ve zkratce: psychické problémy v rodině, občas velká ochrana, šikana ve škole, manžel psychické a fyzické týrání, alkohol. ODPOVĚĎ TP: No, to je toho naložíno dost, poměrně. Jejej. Máte v tom životě samé - ani se mi to nechce číst - nevěděla jste, kam patříte, jaké máte schopnosti, dokážete lidem otevírat srdce. Proč ne? Lidé, kteří projdou takovým dnem, často také získávají. Já jsem tu měl dvě paní, které pomáhaly tady v domě - jedné se zabilo snad jedno dítě při gymnastice, byla tam smrt pilota, dalšího dítěte a ještě... A tak skončily tady. Vlastností osudu je, že nám neříká, proč něco se stalo nebo děje, a je to proto, abychom to žili naplno, čistě, bez kalkulace. Málokdy v takovém případě třeba, kdy je ten zásah osudu významný, dopředu tušíme. To si tak jdeme životem a najednou to přiletí, zleva, zprava a někdy je toho víc. Vy tady popisujete i smrt. No, je toho hodně. Jedno základní platí vždy - jakýkoliv život se musí žít. A je dokonce úplně jedno, jestli ten život přichází jako řekněmež zrcadlení nějakých dějů, tedy karma, nebo zda to má i jiný důvod. Vždycky je to zkouška, protože lehko se mluví, když svítí sluníčko, a horší je to, když každý krok, po každém kroku můžeme očekávat problém. Je to skoro v každém životě. Nevím, jak u vás, ale jsou chvíle v životě, kdy opravdu toho mnoho nevychází. A pak se to najednou uvolní. Jsou to jakési cykly, rytmy. Co se týče pocitu toho dluhu k lidem, ten tu bývá přítomen. Často také pocit Damoklova meče. Bez ohledu na to, co je popsáno v tom životním příběhu, tak u lidí, kteří mají třeba právě tu zátěž, je to příznačné. Oni nevědí co, jak, proč, kdy, a přesto je tu jakýsi vnitřní odstín, tušení, že by se něco mohlo, kdyby se.. .No, bývá to třeba právě u těch cest, které v minulosti nedopadly dobře. Jsou tu osudy, které třeba nikdy nejsou jenom černé, temné, to je ten strach lidský. Můžete být karmista až na půdu, a přesto budete zažívat dobré chvíle, anebo v tom životě něco získáte, pěkného. Můžete mít nadání, některé typy osudu přinášejí třeba větší sklony k uměleckým projevům, hudebním projevům a tak dále. A ne všichni hudebníci jsou karmisti, pozor, abyste mě nevzali za slovo. Ten svět je pestrý ve své dvojakosti. Nic není na jediné a správné výkladové rovině. Teprve když pochopíte tu pestrost toho projevu, budete blíže pravdě. Často vidíme sobě příslušnou rovinu, která nás oslovuje a která v tom případě nám připadá jako ta správná, ale vždycky hledejte i tu druhou stranu. Váš život vám sám donese postupně ty možnosti, ať už se naplní, nebo nenaplní. Vy něco chcete, po něčem toužíte, ale to ještě neznamená, že to tak ve vašem životě má být, anebo že to tak nebude. Čili nechte ten život projevit. Spíše je to o tom, aby člověk na druhou stranu nepropásl a na první stranu, aby neuspěchal - to je složité. Proto přicházejí ti přinašeči, aby vám umožnili se v té vědě o životě, o osudu orientovat. To je obrovská pomoc. Když mám třeba těžkou věc, no tak to je jako když jsem umazán. No tak co musím udělat? Musím se vyprat. Musím se očistit, změnit. A když to vím a přijmu to dobrovolně a skutečně se to snažím provést - a to ještě tady furt hraje ten fanatismus, všechny ty ostatní věci nežádoucí, já mluvím o normalitě - tak pak je to velká pomoc. Vždycky tu byli lidi, kteří trpěli a trpěli víc než vy. Tak si to uvědomte. Taky museli žít, taky prožili ty životy. Co se týče bídy života, nepředstavitelné - jenom za poslední století - nepředstavitelné, co všechno udělali lidé lidem, co všechno udělali lidé tvorům, Zemi...Zkuste si to někdy uvědomit, abyste pochopili, kde stojíte. A všichni ti, kteří ničí, se domnívají, že jich se to netýká. Když mají v ruce zbraň, kulku, nůž, tak se cítí být pevnými a nedomýšlí, že hned zítra bude mít tu zbraň někdo jiný. No. Vlastně největší zájem mají mít o ty nejnižší, kteří potřebují pomoc. A ne o vlastní pupky.
DOTAZ:Po přednášce? ODPOVĚĎ TP: Ano.
DOTAZ: Konzultace. ODPOVĚĎ TP: No, já nedělám diagnózu, nejsem diagnostik. Většinou vítám také výsledek diagnostiky medicínské nebo jiné, takže nevím, jestli v tomto budu úplně schopen naplnit očekávání. Počkejte, co tady? 18:11 h., já jsem nějaký dneska upovídaný. Tak poslední.
DOTAZ: Motto letošního kongresu - TP: bude tady kongres 15. až 17. září, bude to celosvětový kongres, 3. ročník, hybridní, objeví se tady mnoho světových osobností a má motto (teď to přečtu) - Úspěchy a současné trendy TCIM (čili tradiční komplementární integrativní medicíny) pro 21. století aneb Kulturní dědictví minulosti pro budoucnost. A chcete, abych pohovořil více. ODPOVĚĎ TP: Já myslím, že to je docela výstižné a že je to vlastně snaha přinášet i z téhle oblasti do té společnosti informace a propojovat tu společnost, aby docházelo - protože tam vystoupí i významní lékaři na tom kongresu a o to to bude cennější - čili má za cíl spojovat všechny ty jednotlivé proudy zdravotnictví a zlepšovat tu vzájemnou komunikaci. Je výjimečný právě v tom, že nejčastěji máte vlastně ve všech oborech více zaměřené nebo úžeji zaměřené akce, které se týkají třeba jedné oblasti, metody nebo více metod, ale tenhle kongres je výjimečný svým velmi širokým vlastně rozkročením. Je to od vrcholné medicíny až po řekněmež vrcholné zástupce té oblasti TCIM. A nemyslete si, že zde budou přednášet jen nějací šamani, tady budou přednášet profesoři světových jmen, kteří se věnují třeba tomu TCIM, a jen nedostatek informovanosti, která tady bohužel v našem státě je, vlastně vytváří určitý obraz. A já bych rád ten obraz také změnil, protože jsem při svých cestách v zahraničí vlastně se do této řekněmež společnosti také dostal, a tedy ty informace mohou tedy napomoci nám všem. A to je hlavní cíl, protože je úplně jedno, čím jste léčeni, ale je potřeba, aby to bylo řekněmež úspěšné, alespoň částečně. Je důležité, aby to bylo přínosem třeba i finančním, že to nebude náročné finančně a že to otevře třeba zase ty zdroje té klasické medicíně, aby mohla pokračovat ve svém velmi strmému vzrůstu. No. Jaká je moje vize? No, tak na tom mnoho nezáleží, ale myslím si, že ta vize spočívá v tom otevírání těch komunikačních cest, které nakonec povedou k nějakému výsledku. Jsem o tom přesvědčen. A řekl bych - co je podle mě problém současného zdravotnictví, to si nedovolím říct, ale řekl bych, že přece jenom, kdybych se měl zamýšlet, tak je to řekněmež přece jenom určité ohraničení. Protože - já nevím, teďka proběhla konference, která (světová konference) týkala se psychiatrie třeba a tam první dva vystupující byli velmi kvalitní, byli to profesoři světových jmen. A co bych z toho vypíchnul jako výsledek? Jednalo se o tedy duševní stav mládeže a jiných, no a byly tam uvedeny studie, které ukazovaly, že změnou životního stylu (výživy a tak dále) jsou dosahovány lepší výsledky potlačování řekněmež depresí a tak dále, než klasická medikace. No. To je docela dost, nemyslíte? No a tyhlety informace tedy jsou asi cenné, viďte?! Protože ta klasická medikace pomáhá, ale zároveň přináší i určitá negativa, a když to lze udělat i jinak - a možná ne u každého - ale prostě lze to udělat i jinak, tak to je jistě přínos. Rozumíte?! Jeden z těch profesorů léčil ty své pacienty - a on je představitelem sítě klinik (pozor, není to 1 klinika, je to celosvětová síť klinik) - a to, co propagoval, byla středomořská strava bez ryb. Rozumíte, co jsem vám řekl? (Odpověď posluchačky: Ano.) Děkuji. Středomořská strava bez ryb. Tak to jenom tak pro usmání. Takže já už praktikuji 40 let středomořskou stravu bez ryb.
S pomocí Boží - je to všechno - teď se rozloučíme. A byl jsem dneska delší, omlouvám se. Nemáte se ptát na přinašeče. Tak. Ať vás Pámbíček provází. A nebuďte smutní a nemyslete si, že všechno je špatně. Vůbec ne. Protože všechno, co vede ve vývoji k vývoji, je vlastně dobře. Tedy i nevývoj. No, tak to je. Mějte se. |
