www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 23. 4. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 23. 4. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

11:59 – Úvod.

12:16 – Jak by to vypadalo, pokud by zvířata získala tu evoluční výhodu, která byla dána lidem? Chovala by se stejně jako lidé? Škodila by planetě Zemi stejně jako my? Přechod od animala k člověku, vývojová krize, pomoc „vyšších“.

17:15 – Vliv masa na zdraví. Někteří odborníci viní červené maso z toho, že způsobuje onemocnění srdce, mrtvici, diabetes druhého typu, obezitu, rakovinu, a celkově vede k předčasnému úmrtí. Některé studie tvrdí, že maso neškodí. Co na to říkáte? Názor MUDr. Hany Krejčí versus studie WHO o škodlivosti červeného masa.

23:18 – Většina lékařů i jejich pacientů usiluje jen o co nejrychlejší odstranění symptomů nemocí pomocí léků a chirurgických zákroků. Lékaři nevedou své pacienty ke změně návyků, způsobu života, k souladu se zákony přírody. Dojde někdy ke změně? O nutnosti prevence a vzdělání (obzvláště v oblasti onkologie), o škodlivosti masa (hlavně uzenin), alkoholu, cigaret. Stres jako důvod vzniku žaludečních vředů.

37:03 – Dlouhodobá traumatická zátěž, často těžká deprese, vnitřní nutkavý neklid. Má mysl se zklidní při Vašich přednáškách – je to trochu jako poslouchat pohádku.

38:07 – Dva související dotazy: Jak lze vyléčit zraněnou a ublíženou duši? Poznám, že jsem poznal sám sebe? Děkuji za Vaše působení – pomáhá. / V důsledku dlouhodobého potlačování a nerespektování mne, i mne sebe, teď nemohu respektovat ostatní. Jak se vyléčit ze svého traumatu?

45:59 – Říkal jste, že ukáznění je dobré jen zčásti. Můžete na toto téma říci více? Jaký máte názor na chyby? Je chybovat dobré, učíme se tím?

56:52 – Říkal jste, že když se ukázníme, v dalším životě to může být ještě horší. Je tedy z pohledu filozofie lepší spáchat sebevraždu, když její nevykonání budu vnímat jako ukáznění? Také o oběti a eutanazii.

1:02:17 – Je správné, abychom věděli, že existuje karma, a chovali se podle toho? Říkal jste, že když to uděláme pro karmu, tak to se nepočítá. Nutkání chovat se dobře kvůli karmě je obrovské, proč tedy o tom mluvíte?

1:04:58 – Jak vylepšit negativní karmu? Konkrétní pomůcky, postup? Aktivní cesta vlastní změny, duchovní cesta, meditace.

1:09:21 – Rozloučení, přání hodně úspěchů.


Přepis videa:

Vítám vás. Přednáška Duchovní university je tady a my se začínáme zamýšlet nad všemožnými odstíny našich životů a světa, možná i vesmíru, a uvidíme, jak nám to půjde. Tak tedy - s pomocí Boží.

 

DOTAZ: Dobrý den, jsem vegetariánem už mnoho let. Někdy se zamýšlím nad otázkou, jak by to vypadalo, pokud by zvířata získala tu evoluční výhodu, která byla dána lidem. Chovala by se stejně jako lidé? Škodila by planetě Zemi - stejně jako my? Byla by s takovým rozumem a schopnostmi myslet - tím rozhodně nechci říci, že by zvířata nemyslela nebo neměla rozum - předpovězena nutně k tomu, aby světu bezmezně vládla a chovala se sobecky? Co kdyby se zvířata v budoucnosti začala chovat stejným způsobem jako my - k nám, jako my se chováme k nim? Přeji pevné zdraví a hlavně klid a mír v srdci a v tomto neklidném období.

ODPOVĚĎ TP: Děkuji, i vám přeji. No, podívejte se, ten dotaz si odpovídá vlastně sám. Ten, kdo se ptá, je zvíře - jen o trochu větší než to předchozí. Čili v tom tkví odpověď. Jistě, že se chováme tak, jak můžeme a jak jsme vlastně svým vývojem předurčeni. Člověk je opravdu ještě mnohdy, ve větší části, příliš, příliš zavázán nebo příliš si pamatuje ty nižší stavy - a to lidství se vyvíjí u lidí v průběhu tohoto druhu, tedy myslím takový ten přechod od animala k člověku. Je to tak asi od poloviny lidských zrodů. Do té poloviny ještě - na počátku více, později méně a méně - převládá ta animální logika. Taky podle toho svět vypadá. A tak, když budete dělat sociologický výzkum a budete třeba studovat vlastně způsob, hloubku, posouzení nějaké otázky a způsoby chování, tak vždy zjistíte tento obrazec - a na tom je bohužel založeno taky mnoho negativních jevů. Je ještě stále dost lidí, kterým stačí jenom říct: "Tam!" a už berou do ruky kameny a jdou. Je to známka vývojové slabosti. Moudrý člověk, ten věc napřed promyslí, pak si zaujme stanovisko a třeba i vezme ten kámen, ale ne na první dobrou. Takže určitě by to bylo jiné, kdybychom byli ve vyšším druhu, ale my jsme těmito lidmi, a tak nemůžeme očekávat, že to bude o moc lepší, než to je. Co se týče toho, co popisujete, tak je to vlastně velká krize. Přichází zde celá skupina nových možností. Člověk je zase o stupeň dál než nejvyšší, řekněmež, v uvozovkách "zvíře". To mu dává mnohem větší paletu možností a on se musí učit ty možnosti zvládat. A že to nejde dobře, no, to je logické. Je to nové, je to úplně nové. To lidství, které tady vlastně je tvořeno, je třeba - speciálně na planetě Zemi - poprvé. No a tak přichází - i když kdo ví, jestli poprvé, já bych neměl říkat nikdy - možná, že tu byly slepé uličky, které už dávno a dávno skončily. Ale kdo ví. V každém případě tedy ten úkol, doslova školní úkol, je velmi těžký, protože vlastně tíže toho úkolu je dána jakoby stářím dítěte, které má ten úkol tvořit. A tak možná že pro druháka je jeho - z pohledu vysokoškoláka naprosto triviální, řekněmež, učební látka a problém - stejným problémem, jako pro toho vysokoškoláka jeho vysoká matematika. Čili vlastně je to také funkce, z druhé strany. A tak ta objektivita toho úkolu je dána i tím, kdo ji řeší. Takže jenom hlavu vzhůru! Patří to k životu, jinak to nejde. Snad se nezničíme, úplně. Myslím si, že ne. Kdyby byl člověk ponechán sám sobě, bez zásahu těch vyšších, už by tu dávno nebyl. Ten život je chráněn. Je do něj zasahováno, opravováno, zároveň ale musí mít svobodu. A tak probíhají nejrůznější děje, které jsou v rámci těch zpětných vazeb, ale zároveň, pokud jdeme v jisté rovině, to není totální konec. V jiných rovinách ovšem ano. I to patří k životu.

 

DOTAZ: Vliv masa na zdraví. (TP: A budeme číst.) Jsou odborníci, kteří viní červené maso z toho, že způsobuje onemocnění srdce, mrtvici, diabetes druhého typu, obezitu, rakovinu a celkově vede k předčasnému úmrtí. Vloni publikovaná studie ale zjistila, že současná zdravotní doporučení ohledně snížení konzumace masa, včetně toho červeného, jsou založena na slabých vědeckých důkazech. A právě výsledky této studie jsme rozebrali společně s doktorkou Hanou Krejčí v aktuální rozhovoru - odkaz na video. Co na to říkáte? Paní doktorka říká, že maso vůbec člověku neškodí.

ODPOVĚĎ TP: No, co bych na to měl říkat? Je to její názor a já můžu uvádět důvody, proč si myslím, že škodí a ona zase bude uvádět důvody, proč maso neškodí. No, tak v tom se neshodneme, prosím pěkně. Kdybychom se shodli, tak si po téhle přednášce jdu dát steak. Ale já to neudělám už 40 let. Takže děkuji pěkně, tohle přenechám druhým. No a teď ty další otázky. Paní Hana Krejčí komentuje výsledek výzkumného úkolu, který byl založen na velkém množství respondentů. Tento výzkumný úkol zveřejnilo WHO, což je jistě organizace, která nepatří mezi amatéry - aspoň doufám - co říkáte? No a tak mi to připadá, jako když malinký ratlík, který tady štěká na slona, se právě chystá mu počůrat nohu. Myslím si, že jsme na tohle docela "machři". Je to obvyklý scénář - někdo ve světě udělá šílenou studii, pracnou a velikou a tak dále. A pak vystoupí zástupce nějakého českého zástupce a řekne: "No, víte, ano, ale já si myslím, že... No dobře, dost možná. Každý má nárok na svůj názor. Takže paní doktorka bude vlastně svůj názor jistě korigovat podle toho, jak přijdou pro ni hodnověrné studie. Pro mne je studie WHO dostatečně hodnověrná, ale i kdyby nebyla, tak mám pro to i jiné důvody. Když jsem já začínám být vegetariánem - to bylo šest let, ale pak jsem to dlouho ještě porušoval a až po prvním setkání se Zezulkou jsem začal být vegetariánem už natrvalo - tak tedy žádné studie nebyly, všichni věděli s naprostou jistotou, že mám jíst každý den steak a maso k masu a že pak budu "zdravý". No, to bylo "úžasné" a nebylo se vlastně o co opřít, vyjma tedy názorů, které byly naprosto mimo hlavní proud. A tak vidíte, bylo mi to jedno. Rozhodl jsem se, protože jsem tak chtěl učinit. A se všemi důsledky. I kdyby mně vypadaly za půl roku vlasy a zuby a byl jsem schlíplý a zcela zničený, udělal bych to na vlastní odpovědnost. Můj život patří mně a stojím před Bohem a jsem povinen o to tělo pečovat nejlépe, jak dovedu. A když se spletu a udělám chybu, tak za to ponesu důsledky a budu to brát jako samozřejmost. A tak člověk v životě mnohokrát musí investovat i trochu nejistoty, někdy musí dokonce - a neříkám to, že vždy - ale někdy i proti proudu. Víte? Každá doba má svoje ustálená dogmata. Když se podívám na velmi tvrdé příklady, tak vám to řeknu jenom proto, abyste to pochopili. Když jste žili v Německu po roce, řekněmež, 1939 a dále, tak jste měli velmi jasný státní a vědecký názor, který hlásali všichni. A jen mainstreemová skupina někde... a tak dále. Když jste žili za komunismu, tak jste všichni chodili na fakulty, učili jste se Marx -leninismus, učili jste se mnoho jiných věcí a bylo to všechno možná také trochu ještě jinak, než vám přednášeli ti, kteří vás učili. Tohle platí ale v celém světě, od východu na západ, od západu na jih a z jihu na sever. Je to důsledek toho, o čem jsme mluvili před chvílí. Člověk zatím mnoho samostatně nemyslí, podřizuje se módám, a to i ve vědě, nikoliv jen náhodně. Jsou tu různé proudy, každý z těch proudů se snaží, bohužel někdy až příliš, dokazovat svůj názor. Čistý výzkum, který je "padni, komu padni" zas tak častý není. No, tak ať každý rozhodne sám. Já si nepřeji, abyste nejedli maso kvůli mně. Ne. Já jsem jeden z těch, kteří maso nejedí desítky let, jsem vegetarián. Jsem šťastný, že to tak je, ale to neznamená, že to tak musí být u vás. V žádném případě. 

 

DOTAZ: Většina lékařů a jejich pacientů usiluje jen o co nejrychlejší odstranění symptomů pomocí léků a chirurgických zákroků, místo aby lékaři vedli své pacienty ke změně způsobu života a návyku a aby jim pomohli dosáhnout většího souladu se zákony přírody. Dojde někdy ke změně? Jak dlouho to ještě potrvá? 

ODPOVĚĎ TP: Toto je proces, má svoje výkyvy, má období, kdy se více dbá na prevenci, má období, kdy se méně dbá na prevenci, má období, kdy věda velmi vyspěje a mám mocné nástroje pomoci člověku a jsou období, kdy je v plenkách nebo ještě není. Tak co s tím? Samozřejmě, že ta racionální podoba, kterou vidíme, tedy racionální vědecká podoba, v určité své - říkám jen v určité své části sklouzla k tomu technickému pohledu na zdraví a na člověka. Jinými slovy: my to zařídíme, vemte si prášek, bude to v pořádku. To bylo moje mládí. Dneska už to také neplatí a medicína se velmi změnila a pomalinku, bohužel velmi pomalu, začíná pracovat v prevenci. Ale jak pracovat v prevenci ve společnosti, která dokonce ještě ani nepochopila některé základní pravdy? Jak to, že vyrábíte alkohol a tím se opíjíte, tím si zatemňujete mysl, ale hlavně ničíte svůj nervový systém? Jak je to možné? Jak je možné, že stát toto - minimálně nepodporuje? Jak je možné, že vyrábíme cigarety? Já jsem byl silný kuřák taky, dlouho. Jak je možné, že v podstatě jsme skončili u varování na krabičce cigaret?! Ano, to už je velký pokrok. Za mého mládí, když tam byly ty Letky, Astry, Sparty, Startky... to bylo sekané seno. A tak dále. Jak je možné, že tu tolerujeme jiné škodliviny? Třeba toxické finančnictví, kdy lidé, kteří nemají gramotnost, jsou neschopni domyslet důsledky svých činů z různých důvodů, jsou ještě pobízení reklamou, aby si škodili finančně. A co jiné a jiné věci? No, tak se nedivme, že je to tak, jak to je. V oblasti onkologie je to snad nejsilnější. Je to nemoc, která je na prudkém vzestupu. Už i děti, už nejenom dospělí, už nejenom staří, už i mladí. No a co dál? Móda - každý víkend kamarádi, bedna piva, láhev rumu, a k tomu 5kg buřtu grilovat, nebo maso nebo uzeniny, to ještě o hodně "lepší". A tak látka, která je sama sycena dehtem, což je nejsilnější kancerogen z těch běžných, se ještě nasytí znovu - nad tím ohněm. Spálené tuky tvoří další látky...jedná se tak asi o tisíc chemických látek, z nichž většina jsou kancerogeny. Říkal vám to někdo ve škole? Určitě ne. A co dál? Další reklama. Čili v této pozici je situace těžká, protože cílem není zakazovat, absolutně ne, není třeba bourat krámy s kožešinou, masny, Mac Donaldy nebo co dalšího. To by byla velmi zpozdilá reakce. Je třeba lidi vzdělat, aby pochopili, co je a co není pro ně dobré. A teď to vzdělání, viďte - jeden má názor ten, jiný jiný. Někdo nám říká, že bůček s bůčkem vede k omlazení organizmu a jiný řekne, že budete brzo staří a mrtví. No a jak se v tom ten člověk vlastně má teď orientovat? Není tu nějaký dluh, co myslíte? Bylo by třeba vytvořit skutečně nezávislé studie, které jdou ke svému cíli, protože v konečném důsledku tady mluvím o obrovském zatížení státu - to je nekonečné. A tak vlastně na účet jen několika málo desítek pacientů, možná stovek, lze ušetřit miliardy. Bohužel, podívejte, třeba takový onkologický pacient 500 tisíc, milionů - žádná cena za léčbu. A taková prevence, byť placená - za 20 milionů - by udělala hodně. Jak to, že lidé nejsou informování o škodlivinách, které jsou velmi razantní? Například to červené maso označilo WHO ve zpracované formě stejně silným kancerogenem jako azbest. Už jsem tady mnohokrát říkal - když nějaké školy najdou azbestovou desku, tak je z toho poprask, škola se zavře a v atom oblecích jdou bourat ten azbest. Ale v nejbližší samoobsluze dostanete pod chlazeným pultem metráky stejně kancerogenní látek. No ale, to je ten člověk - jako by si nerozuměl, ke své škodě. A tak přistoupíme mnohdy k tomu, co se nám líbí, z našeho založení. To přichází už při zrodu, víte. A někdy se s tím nedá mnoho dělat, ten člověk to prostě musí prožít, musí to odžít. Co s tím víc. U rakoviny není známá základní kauzální léčba, čili léčba léčící příčinu nemoci. To, co se vydává za léčbu, je zachraňování před rakovinou, ale ne léčba vlastní rakoviny. Tím, že použijete chemoterapii, kryoterapii, radioterapii či jiný postup, nepůsobíte v nejmenším na vlastní důvod zvrhnutí buňky nádoru, ale působíte na její existenci. Abyste mohli říct, že léčíte rakovinu, museli byste umět zasáhnout do procesu maligního zvratu, kdy z normální buňky se stane ta první rakovinová a pak se začne množit a ničit své okolí. V tomto světle je absence, speciálně v onkologii, naprosto příšerná. A tak pacienti po onkologické operaci dostávají uzeniny, párek, šunku... přitom jeden párek je 20 až 30 vykouřených cigaret, takový ten velký. To je šílené! Když jste po operaci, tak dostáváte šunku i v ostatních oborech - no to je přece šílené. Ta šunka je tak jedovatá, že se nekazí, protože je v ní dehet. Ale pacient v nejtěžší chvíli svého organického poškození chirurgií, který se potřebuje hojit a potřebuje co nejlepší podmínky, dostává to nejhorší. Jak je tohle možné? Čím je to zdůvodněno? Jakým vědeckým názorem, mimochodem? Vždyť podstatou uzení je tedy vystavení, ať už sprchováním anebo kouřem, potraviny dehtem. Proč se udí? Přece aby se to nekazilo. Je to konzervace, konzervace uzením, tedy to nežerou ani bakterie. Ani bakterie to nesežere, protože je to pro ni jedovaté. Člověk je mnohem vyšší tvor než bakterie, snese o mnoho víc, ale ne donekonečna. A tak jsou tu velké rozdíly. Někdo má imunitu vůči dané nemoci poměrně silnou, jiný velmi slabou. Na tom je založena taková ta strategie těch popíračů - podívejte, pil a umřel a nepil, taky umřel, a jedl maso celý život a každý ráno si dal štamprli a byl tady do devadesáti... a tak dále a tak dále. Aby to nebylo jednoduché, tak řada z těch věcí má i své kladné důsledky, protože když si dáte tu štamprli, tak zabijete možná několik set tisíc svých neuronů, ale zároveň to má kladné výsledky v jiné oblasti. A teď se ptejme, co je víc a co je míň? A tak dále. Na obranu výživové vědy je třeba říci, že patří k nejsložitějším. Nejenom, že zkoumaný subjekt je velmi pestrý - tedy my všichni - živý organismus si za standardních podmínek dělá přesně, co ho napadne. Za další je tu obrovská pestrost složení různých částí potravin - a jejich důsledky. A to je opět velmi velký úkol pro výzkum. Čili není to jenom proto, že by někdo nechtěl, ale je to i proto jistě, domnívám se, že daná problematika patří k těm nejsložitějším. Patří to také ale i vlastně v hledání základních léčeb, mnohdy. Já nevím, přiblížím třeba takovou drobnost - máte onemocnění, které se vyznačuje tím, že se objevuje, po řekněmež, určité stresové zátěži. Pak objevíte mikroorganismus, který se nachází v postiženém místě, a spěcháte s vysvětlením, že je-li tam, je to důvod toho onemocnění. Přitom je to přesně naopak. Helicobacter pylori se zde objeví v případě oslabení, které má ovšem jiný důvod. Jak to, že dostanete žaludeční vřed i po velmi málo hodinách od určité ataky? To ten mikrob nedokáže, tak rozložit tu tkáň žaludku, víte. Aby se rozložila tkáň, která normálně odolává kyselině žaludeční po 90, 100, 120 let - a to, aby se tedy rozložila ta tkáň během v podstatě hodin, to přece musí mít nějaký reálný a velmi razantní důvod. A tím důvodem je stresové sevření cévek v žaludeční stěně. Medicína tohle ovšem nechápe. A tak slyšíme nejrůznější teorie o tom, jak ten Helicobacter pylori tam pracuje... On tam je, ale co bylo dřív - vejce nebo slepice? Pro mne, pro moji logiku je důležité, že je to otázka několika málo hodin, rozumíte, kdy doposud relativně zdravá tkáň dochází k rozpadu. No, to se děje u všech tkání, které ztratí zásobení kyslíkem, víte? A tak dále a tak dále. Jdeme dál. To je biotronická patologie, víte, která se ve všem nestřetává s tou medicínskou - v mnoha věcech ano, ale v některých ne. A ještě jednu poznámku bych dal: jeden můj dobrý známý předvčerejšky pronesl větu při našem rozhovoru, kterou jsem musel označit za správnou: většina lékařů si dnes myslí, že vytváří u pacientů zdraví, opak je pravdou, pacienti se hojí sami za pomocí léků, které slouží k tomu, aby ty hojivé procesy - protože pokud to nejsou substituce, nejsou subtituovány nebo už je ztracena funkce a už jenom dodáváme - tak tyto léky pomáhají tělu zvládnout danou věc. Když se podíváme třeba na klasickou infekci, kterou tělo nezvládá, no tak podané antibiotikum - tento jed, který působí na ty naše nepřátelé mrňavé - zapůsobí, tělo začne fungovat a jednou se to antibiotikum musí ovšem odebrat, jinak byste zemřeli asi na něj. Ale v té době už tělo dostává šanci, není vyčerpáváno tolik masivní infekcí, aby jeho imunitní systém se mohl znovu zvednout a začít pracovat. Čili v podstatě jsme použili přípravek, který pomáhá tělu v jeho ozdravném procesu. Takže to je trochu také jiný pohled, z jiné strany. 

 

DOTAZ: Dlouhodobá traumatická zátěž, často těžká deprese, vnitřní neklid, nutkavý. Někdy je ten stav nesnesitelný a téměř nedokážu vydržet sama se sebou. Když si pustím on-line přednášku, má mysl se může zaobírat obsahy které předkládáte, a zklidní se. Je to trochu jako poslouchat pohádku. :) (TP:Děkuji vám.) Myslím tedy ten klid, který vyprávění přináší, ne že bych tomu nevěřila. 

ODPOVĚĎ TP: Jen se neomlouvejte, i kdybyste nevěřila, tak je to v pořádku. Tady nejde o to něčemu věřit, musíte vědět a věřit - je to polovina. Ano, těší mě, že to tak máte, netěší mě, že to tak máte, protože, jistě, traumatická zátěž se mnohdy nedá úplně odstranit, je to pravda. Dělejte, co můžete.

Hm, tohle je trochu ze stejného soudku:

DOTAZ: Dobrý den, jak lze vyléčit zraněná a ublížená duše a poznám, že jsem poznal sám sebe? Děkuji za vaše působení. Pomáhá. (TP:Děkuji za poděkování.) A když z důsledku potlačování je nerespektování mě, mě i sebe na úkor ostatních, teď nemohu respektovat ostatní. Bolí mě to, ale nejde mi to. Jak se vyléčit ze svého traumatu, abych byla stejná jako dříve?

ODPOVĚĎ TP: To všechno má podobný kořen, tyto dotazy. To je život, to všichni musíme dělat. A to, co ne zcela ovlivníme, jen zčásti, je vznik traumatu, i když i tady to jde - jsou lidé, když to přijde, která se usmějí a řeknou:"Jo, opravdu?" A jdou dál. Jsou lidé, kteří se začnou užírat, a jsou lidé, kteří se začnou "motorovat" a začne v nich stoupat ta síla žáru - takže to rozhoduje o tom, jak se ten útok ujme v té osobnosti. Ale teď - asi je to o tom, co všichni potřebujeme a k čemu spějeme. Já bych tady nerad dával "knížecí rady". Upřímně - i to, co vám teď budu radit, přemýšlím, jak říct co nejlépe, protože svým způsobem, aby mohla být ta věc dokončena v té negaci, tak ona potřebuje vás odlučovat, rozdělovat, oddělit. Když uvidíte nějakého, s prominutím, a tady je to na místě to slovo - pitomce - pitomce, který se projevuje, jak se projevuje, a dokážete pochopit, že to bylo kdysi tak krásné růžové miminko a že on má vlastně nemoc, zátěž, tak ne snad v tom řešení, ale v tom přijetí toho stavu můžete být o kousek dál. Všechny ty úrazy vás vedou k oddělení, protože se začínáte vlastně vnitřně zaměřovat na tu zraněnou část. Pomáhá nadhled. Kéž jsme ho všichni schopni. Jak říkám, "knížecí rady" bych nechtěl rozdávat. Podívat se na tu situaci, ale i na sebe, trošičku z větší výšky. Samozřejmě, že to, co se nás týká nejblíž, tak nás nejvíc zraňuje. To, co je blízko. Asi nás tolik některé - například, když budu dáma, tak mě asi příliš nezasáhne, že Franta Vonásek netrefil branku a že ten puk proletěl vedle, což zase někoho jiného může naprosto iritovat, samozřejmě, a bude to pro něj trauma jako hrom. No, záleží na těch prioritách, rozumíte. Jsou tu vlastně naskládány tyhle věci v těch osudech zcela účelové a zcela, zcela právem. Jedním z vašich úkolů jako člověka je projít vším tím. Vy se nerodíte do sterilního prostředí. Máte nejrůznější rodiče, nejrůznější lidi kolem sebe a možná, že je ta chyba i v tom vzdělání, kdy aspoň mě učili, jak že jsem úžasný frajer jako člověk, ten nejvyšší, a jak všechno ostatní nemyslí a necítí a jenom "JÁ" jsem ten... to byla ta středověká filosofie přetavená do novodobých osnov škol. Dneska máte krásné filmy, kde vidíte pozorování života zvířat - třeba goril jsem viděl nebo šimpanzů, či co to bylo za zvíře... a další a další. Vidíte snímky z jejich chování, vidíte, jak ta zvířata - a koneckonců nemalá část našich současníků má doma nějakého "partnera" a ten ho také vyučuje. Takže všechno se mění. Je to důsledek té době, o které se mnohokrát mluvil - přichází Vodnářská éra. Po ní další půlrok Platónského roku. V tomto půlroku budou tyto obruče postupně slábnout, bude ubývat těch negativních a nešťastných situací, které ovšem jsou v tom Osudu právem, protože i ti, co je prožívají, se na nich musí naučit, jak to je, když to je, když sami... Jestli rozumíte? Takže svým způsobem je to ucelený kruh, který nemá nikde mezeru. A můžete být oběť, ale můžete být také pomocník, ochránce, můžete sloužit, ale můžete být také ničitel - to všechno máte k dispozici - a to je ta výchova tím Osudem. Životy jdete se svými partnery, životy si něco provádíte, jsou to samozřejmě většinou absolutní nesmysly - a to, jak to vidíte teď, budete za 100 nebo 500 let vidět úplně jinak. Ale v té chvíli nemůžete jinak, prostě, tak to je. I to, co vás dneska trápí a co vnímáte jako nesnesitelnou věc, jednou budete vnímat jako věc víceméně úsměvnou. Ale to až jednou. Dneska vám to dává zabrat. Chce to tedy čas - vývojový čas. Koneckonců, možná, až dokážeme zvládnout cestování v čase - že se vám jednou podaří vycestovat ne na Srí Lanku nebo někam jinam, ale že se pojedete podívat do budoucnosti, kde uvidíte vyšší doby lidských rodů a uvidíte, že i tam jsou problémy, ale jsou jiné a už menší - tak, kdo ví? Bylo by to dobré. Já sám jsem se svými žáky z přesně stejného důvodu - aby získali zkušenost - jezdil do Indie, dokud to bylo možné, protože tady pro lidi, kteří jdou tou spirituální cestou, je možno nastavit zrcadlo a ukázat vlastně některé fazetky, které jsou důležité pro to vnímání světa. Ne, že by museli být hinduisté, to vůbec ne, ani v nejmenším, ale jde spíš o to se tím pozorováním poučit. Třeba i v tom špatném, aby člověk viděl, jak to nemá být, aby to dobře pochopil. Protože často, když nemá zkušenost, tak se dokáže vlastně kde k čemu zavázat.

 

DOTAZ: Říkal jste v jedné přednášce, že ukáznění je dobré jen zčásti, nebo nějak tak. (TP: Ano, říkal.) Můžete na toto téma říci něco více? Třeba má matka říká, že prý to pochopila tak, že ukáznění je dobré, ale pak v dalším životě uděláte zásadní chybu a pak budete na tom ještě hůře. Jaký je názor na chyby? (TP: ještě se ptáte:) Někdo tvrdí, že chybovat je dobré, že se díky tomu učíme. Bez chyb bychom se nemohli zlepšovat. Já mám na to asi jiný názor. Myslím, že se můžeme zlepšovat i bez chyb a chybovat se bojím. A vždy ty chyby nesu těžce.

ODPOVĚĎ TP: Ano, vy to chcete mít srovnané. Vítám vás do rodu Tomášů. Jak v té reklamě. Takže napřed k té chybě: vývoj je cesta z jednoho stavu do dalšího stavu - do stavu, který ještě nevlastníme, neznáme, tyto vlastnosti ještě nebyly rozvinuty. Vývojem se objevují, zvládáme je a používáme je. Znamená to tedy, že bych do toho názoru zasunul malinký šuplíček, třeba jenom takhle velký, pokory. Dnes chcete jednat nejlépe, jak dokážete. Kdybych měl tu moc - a to bych nechtěl mít - a teď jsem vás vzal za ruku a provedl skutečností, abyste viděla, co všechno činíte, o čem nepřemýšlíte, co považujete za samozřejmé a správné, abych vám ukázal tyto věci v jejich skutečném obrazu, pravděpodobně by to pro vás byla těžká rána. Neunesla byste to. A tak i to, co dnes považujete za správné, hned zítra budete revidovat a bude to všechno jinak. Nejsnáze se to povídá na příkladě těch nejtěžších zločinů, kterých se lidé dopouštějí - není daleko doba, kdy se vraždilo, mučilo před zraky tisíců a celá společnost to brala jako samozřejmé. Kdybyste byla Římanka v té době, tak holt v neděli na sebe hodíte svoji sváteční róbu, no a půjdete - kam jinam - no přece bavit se do cirku. Tam se budou mydlit ti gladiátoři, bude stříkat krev ze zvířat i z nich a budete zažívat emoce, jásání - stejně jako když někdo vstřelí gól nebo pleskne někam mičudu... Co dál? Celá historie lidstva je prodchnutá podobnými excesy. Celá. Proč? Proto, co jsem vám už říkal - člověk je první zvíře, které má trochu rozum. A je to tak správně. Nemůže být někým jiným. Jsou lidé kteří by nejradši evangelizovali celý svět a všechny lidi. Jenomže to nejde. U někoho je postup rychlý, u jiného velmi pomalý - a vy nemůžete nadiktovat člověku, jak to má být, nefungovalo by to. On si prostě musí prožít své. Od toho je tu velký milostivý a nekonečný Osud nekonečného a největšího Boha. A tak nikdo vůbec nikdy nemůže z tohoto zákona vystoupit. No, tak to jenom na okraj těch chyb. Čili chyba je nutným důsledkem cesty vpřed. Kdybyste nemusela cestu dělat, tak se taky nedopustíte chyb. Jenomže cesta vpřed je osobní hledání a každé hledání může být lepší nebo horší. Ano, souhlasím, jsou lidé kteří se dopouštějí velmi málo chyb, a přesto možná hned za další generace i na tom svém, nyní dobrém postoji uvidí, co zlepšovat. Kdyby to bylo jinak, tak každý člověk, který dosáhne "bezchybovosti" v uvozovkách, už tady dál nemá co dělat, zmizí. Jenomže je to jinak. A zase je to složitější - jak u koho. Takže chyba je nutný důsledek cesty - větší nebo menší - protože jít v rovnováze, středem, to neumí nikdo, ani vy ne. Tím, co jste vypsala v tom dopise, i když jste to nevyslovila naplno, jste vlastně vyjádřila, že na té cestě jdete tady - a pak je tady tohle - ale cíl je ta rovnováha. Musíte tedy chápat chybu druhých jako věc, která patří do života, které se nelze vyhnout - nebo se v dalším životě budete těžce zklamávat. Budete vlastně očekávat od lidí to, co vám nikdy nemůžou dát, protože toho nejsou schopni, je to nad jejich možnost. Ne, že by nechtěli, ne, že by neměli snahu, ale oni prostě toho nejsou schopni - a to objektivně, nikoliv proto, že by tam byla nějaká manýra. No. To platí pro všechny otázky života - platí to pro umění, pro vědu, náboženství velmi významně i pro všechny ostatní. A teď k tomu ukáznění: ukáznění je přijetí názoru, například na způsob chování, ale není to názor můj, přejímám názor, který přijímám, a byť by byl správný správný - dokud se nestane mým vnitřním názorem, není dokonáno. Budu tedy mít štěstí - potkám velmi moudré a inspirované lidi a oni, to by asi nebyli moc moudří, mi napíší knihu, která bude mít sto tisíc stránek, a tam bude pro každou situaci, co se má udělat: svědí tě nos, tak musíš udělat takhle, chceš tohle, musíš to udělat takhle... a tak dále. A bude to správné, jenomže tím v tomto životě vytvoříte pro sebe absenci nutnosti té výchovy - je tam absence změny sebe sama. Hned zítra - v příštím životě dostanete mnohem lepší podmínky: budete mít dost peněz, bohatí rodiče a tak dále. Zlatá mládež. A co myslíte, že budete dělat s těmi benefity? Protože jste tady, tedy tady a tady pořád stejní, tak už bez té knihy, kterou nedostanete, začnete dělat lumpárny, víte. A celé to zneužijete. A naopak tu sílu, kterou jste získali tím dobrem, obrátíte do zla, ke své škodě. A tak se dostanete mnohem níže, než kdybyste šli krok za krokem, přirozeně. Ukáznění je potřebné, samozřejmě, ale nesmí se stát základním prvkem naší životní cesty. V tom případě rezignujeme na vývoj, rezignujeme na vlastní cestu a stáváme se vlastně loutkami, byť i dobrých názorů, bohužel, s těmito důsledky. To by nebylo hodno člověka. Člověk přece už má svoji inteligenci, má svůj cit, je to vyspělý tvor, a tak se taky tak má chovat. Nebo měl by. Kdykoliv na to zapomene, vždy těžce doplatí. Těžce. Již na to zapomněli naši předci, mnohokráte na to zapomněli. Vedle soudů lidských jsou tu i ty, které jsou mnohem dokonalejší. A tak mnohdy ten, který se vysmívá právu a lidské právo si upraví ke své potřebě, hned vzápětí zjistí, že je tu právo, které má ty nejlepší, nejlepší zdroje. Každá vaše myšlenka, každý váš čin, i ten nejskrytější, je zde jako na dlani. Takže nějak tak. Čili nesmíte být jenom ukáznění, musíte být také vnitřně činní, jinak to nebude fungovat správně. Život by vás zlomil v příštím životě, víte, protože jestliže je něco pravda, tak to, že vedle světla je druhým pólem tma - a všechny ty části pracují po svém a čekají na vaši chybu. A stane-li se, máte si říct:"Dobře, v té chvíli jsem nemohl lépe." Máte to promyslet, procítit, pochopit a měnit se - snažit se o to aspoň. A znovu - aby to nebyly "knížecí rady". Ale stejně jinou cestu nemáte, protože i když to zamítnete, tak on to za vás ten Osud udělá tak jako tak. Cokoliv učiníte, vrací se na vás. To je zákon života. Není jiné cesty.

 

DOTAZ: Tady je stejný dotaz, ještě jinak: Říkal jste, že když se ukázníme, tak že v dalším životě to může být ještě horší. Když se ukázňuji ve výkonu sebevraždy, tak tyto situace do toho také zapadají? (TP: No samozřejmě. Počkejte.) POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Takže je lepší tedy z pohledu filosofie spáchat sebevraždu? 

ODPOVĚĎ TP: Proboha, jak jste na to přišli?

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jelikož, když to popírám, tak nejsem sama sebou a ukázňuji se?

ODPOVĚĎ TP: Je lepší mít ve svém životě rovnováhu. A pak sebevraždu nikdy neuděláte. Sebevražda není objektivní věc, která prostě musí být, vyjma sebevražd, které se stanou v pomatení smyslů a tak podobně. Myslím si tedy, že ten pohled, z mého pohledu, je trochu zkreslený, víte. Vy chápete sebevraždu jako něco, co je prostě instituce. Já ji vnímám jako lidské selhání. V tom se asi lišíme. A zase - i to selhání může být od absolutního, kdy utratíte život z naprosto manýristických důvodů, až po pochopitelný stav, kdy ten člověk ve své nemoci už nemůže jinak. Ať soudí ti, kteří jsou moudřejší než já. Já soudit nebudu. Stavět to tak, že když nespácháte sebevraždu, i když byste chtěla, to je vlastně - to je zkratka to je manýra. V zásadě vy nemáte chtít spáchat sebevraždu, pokud pro to nejsou nejvážnější důvody. Když budete voják, policista nebo hasič a půjdete konat svoje povolání a půjdete do situace, kdy přijdete o život, tak to vlastně bude také sebevražda - vy budete vědět, že na 99 procent zahynete, a přesto to uděláte. No vidíte, to je zase úplně jiný typ sebevraždy - tomu se říká oběť. Čili když uděláte sebevraždu, tak jste zabili jednoho z lidí, což je velký hřích. Budete muset dalším - už od pobytu na druhé straně - budete muset tyto věci vyrovnávat, nebude to snadné. Navíc to, co vás tísnilo v tomto životě a co vás vedlo k sebevraždě, se objeví znovu a zpravidla ještě v horší podobě. Budete muset znovu řešit tu početní úlohu, ještě za horších podmínek. A znovu: uděláte sebevraždu - dobře, jen tak dál - nic se ti neřeší, vůbec nic, nemůžete utéct od toho, co vám Osud připravil k řešení. Osud je všudypřítomný, nekonečný, není kam se před ním schovat. Měli by to všichni lidé vědět už ze základní školy. Bylo by na světě lépe. Také ty osobní pohledy, to sebe - láskové zahledění do svých stavů, byť třeba negativních. Přemýšlejí jen o sobě, o svých emocích, o všem možném - i to je nemoc, protože... Zas je tu celá škála případů - asi když vás bude bolet čtyřka vlevo nahoře, budete mít zánět okostnice, tak si asi moc na nic jiného myslet nebudete, viďte. A jindy to bude jinak. Přesto, že jsem za velmi kontrolovanou eutanázii - velmi kontrolovanou - tak bych ji nechápal jako sebevraždu. Přesto, že chápu okamžiky v životě lidském, kdy musí položit život za něco, co je důležité nebo za druhé lidi - i tady bych to nechápal jako sebevraždu. Přesto, že chápu duševní stavy lidi, kteří se doslova, s prominutím, pomátnou a v tom případě jejich rozhodovací schopnost není příliš veliká nebo dokonce žádná, to také není sebevražda, to je následek nemoci duševní. No, tak to je můj názor na tu věc.

 

DOTAZ: Je správné, abychom věděli, že existuje karma a chovali se podle toho? Pamatuji si, jak jste říkal, že když to uděláme pro karmu, tak to se nepočítá.

ODPOVĚĎ TP: Ano, nepočítá, přátelé, v tom je to krásné. Vy můžete vědět všechny správné věci - tak budete mít tu knížku, o které jsem mluvil, těch 10000 stran kdy, jak, proč správně. No jo. A vy to budete dělat, abyste jednali správně, vy to nebudete dělat ze srdce - že takoví jste - a tak i když uděláte strašně moc dobrých věcí, tak ten velký soudce na konci toho vašeho života vám řekne pořád jedno:" No, to si udělal pro sebe, to se nepočítá. " Jenom tam, kde jste jednali přímo, bez zámyslu tak, že to tak je, se to počítá. Takže na tom si trvám.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A pokud je to tak, tak proč tedy o tom mluvíte? Ono to nutkání chovat se dobře kvůli karmě je docela silně velké, obrovské.

ODPOVĚĎ TP: To ano, jenomže něco jiného je mluvit o karmě a něco jiného vám ji popsat. To tak často nedělám. Že je zákon, to musíte vědět, abyste byli kompletní, rozumní lidé, plně vzděláni. Že zákon dění je tak logický jako zákon zachování hmoty, energie a všech ostatních zákonů v přírodě. Toto je zákon zachování činu. No a kdybych měl teď povídat z té stránky, kterou naznačujete, i když to nedělám, možná, že by určitá část mých posluchačů docela radikálně změnila svůj život, víte, a to správně, jenomže by to bylo jenom ukáznění ze strachu. A tak to nechejme, jak to je. Kdo vidí, uvidí, kdo nevidí, kouká.

 

DOTAZ: Jak vylepšit negativní karmu? Konkrétní pomůcky, postup.

ODPOVĚĎ TP: No, to zase tak není. Konkrétní pomůckou je změnit se. Karma je nástroj pro vaši změnu. Ukazuje vám vaše činy ve vlastním prožitku. To, co jste často činili - činí se snadno - nyní musíte sami snášet. A to ještě ne jedna k jedné, je to zase mnohem, mnohem složitější v tom Osudu. Čili máme se snažit, jak jen dokážeme. Tu snahu máme doplňovat aktivní cestou vlastní směny, vytvářet ne posilování negativní komplexů, ale spíše se snažit posilovat ty kladné tak, aby člověk vlastně se také naučil, svým způsobem, v tomto trvat. Je to práce veliká. Čili ten postup jest v tomto. Později je to duchovní cesta, později meditace. No a to už je hodně silný nástroj. A teď zase - kdykoliv uděláte v kterékoliv části svých životních cest chybu, musí se spravit. Můžete dojít například do stavu meditací, ale jakmile tam bude chyba, tak se projeví. Zcela logicky. Když budete hoblíkem hoblovat prkno a uděláte to špatně, tak holt na tom hoblíku nebude nic - a na tom prknu bude ďoura, víte? Takže budete muset takto nějak a jinak - to je váš životní úkol. Ta karma se dává do klidu, čím víc se vám daří napravit některé věci v sobě. Protože - co je to karma? Karma není osud, karma je speciální část osudu. Lidé někdy chápou osud jako karmu v dobách, kdy jsou všichni karmisti. Ale tak to není přece nutně. Máte i běžný osud, tedy běh života - a v tom běhu života se občas objevují ty odrazové zkušenosti. To už potom bývá mazec, no, někdy hodně. Kdybyste měli - jak to říct? - kdybyste měli nějakým zázrakem možnost vidět člověka a jeho karmu, tak byste mohli nyní, v tomto životě, pozorovat, jaké důsledky ta karma pro člověka má. A věřte, že to není primitivní duchovědní povídání, které slyšíme tak často. Je to geniální, jak ten Osud pracuje. A vidíte třeba jak věci, které by u jiných prošly, u toho konkrétního člověka neprochází - a vy vidíte proč, co tam bylo, vidíte, jak je to absolutně spravedlivý zákon a ještě k tomu zákon lásky. Dokonce i když vám šlápnou na to "kuří oko", tak je to proto, abyste si příště neškodili, protože jinak to nejste schopni pochopit. Takže přátelé, roztáhnout křídla, vznést se aspoň pět metrů nad sebe a rozhlédnout se - a ono to půjde.

A to je všechno, pro dnešek tedy. Mějte se krásně. Přeji vám z celého srdce hodně úspěchů, pracujte, snažte se, ať je vám v životech dáno to nejzákladnější - tedy abyste naplňovali to Boží dílo sami, ve své části, tím, co dokážete - říkám, co dokážete - nejlepším. No a to stačí. Na shledanou.

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.