www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 23. 5. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 23. 5. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý den. Přeji vám krásné pondělní odpoledne a i dnes se budu spolu s vámi zamýšlet nad otázkami života. A to ještě tak, abych vás ve vašich názorech neovlivňoval přímo. Předkládám názory, ale vy sami musíte hledat a hodnotit. Jinak by to nebylo vaše poznání, ale opakování někoho jiného (a to by určitě nebylo vždycky, někdy ano). Ale stejně, pokud tam není ta osobní rovina té cesty, tak to vždycky je slabé.

Tak, ptáte se:

DOTAZ: Jak se stát nezávislými? Myslím bytostně, ne finančně, spíše duševně a duchovně. I když tedy finanční stránka mě též zajímá. A jak šetřit, jak nerozhazovat zbytečně za jídlo? Jak je to s jídlem, vyplatí se do něho investovat? Bude člověk výkonnější v práci, nebo jak kdo? A jak je to se sladkým? Potřebuje člověk k životu stresovému (ne bohužel meditativnímu, ale pracovnímu) rafinovaný a rychlý cukr?

ODPOVĚĎ TP: To je úplná smršť otázek. Ale všechny mají společného jmenovatele - hledání našeho postoje ve světě, v kterém žijeme. No, ten, kdo je moudrý, je nezávislý. Protože moudrému člověku může kdokoliv cokoliv se snažit namluvit, ale on to v klidu zhodnotí, promyslí, procítí, případně promedituje, a udělá si vlastní názor. Většinou ti moudří mají názor, který je blízko pravdě. A ti, kteří se nechávají vléci nějakým obecným názorem, dosti často chybují osudově a vytvářejí tak situace, které potom musí opět ve svém životě (v tomto i kterémkoliv dalším) vyrovnávat. Já vždycky v této chvíli vzpomínám třeba velkých hnutí společenských, třeba já nevím, tak třeba toho nacismu. A tvrdím, že ti lidé (Němci) nebyli zlí jako lidé, ale jen se uplatnila ta lidská malost, kdy jednak trochu strachu (nebo i hodně), ale zároveň i tlak té ideologie a toho, co bylo tehdy stále více společensky správné, bylo často bez rozmyslu přijímáno. Přitom asi nikdo z nás by neoponoval názoru, že jaksi cokoliv, co vede k vraždění a tak dále, určitě není dobré. Ale je snadné neposlouchat své svědomí, je snadné zatlačit do pozadí některé varovné příznaky a je snadné se přidat k tomu davu. No, a výsledek všichni známe. A není to jenom zde, opakuje se to v historii, co historii známe. A možná že i v té, kterou už neznáme, protože byla dávná. Takže, rada zní - staňte se moudrými. To znamená, že jste vyrovnáni ve své rozumové racionální složce, která (pokud není řízena také emotivní částí myšlení) může klidně spočinout ve zcela falešných konstrukcích, které ovšem ten rozum vnímá jako zcela správné. Pokud uděláte chybu na druhé straně (to znamená v té emoční části, emočního myšlení), tak i tam zase vznikají zásadní škody - tentokrát často pro vašeho ducha. Čili, stáváte se fanatiky, stáváte se duchovně tedy myslícími podivně. Koneckonců, hranice tu plály, vzpomínáte? A tak dále. Teprve tam, kde se vyrovnávají principy člověka (kdy tedy vzniká člověk řekněmež dobrý - tedy člověk, který inklinuje k dobru, nikoliv k fanatismu, ke zlu, k odmítání, rozdělování, a tak dále), tam můžeme být v bezpečí. No, nezávislost (i finanční i duševní) souvisí vlastně s vaším vývojem. Pokud jste ve svých životech šli cestou, která vás posvěcovala (byli jste světlí), pak zpravidla budete mít osudy, které jsou příslušně nastaveny - tedy snadnější, a tak dále. Ani to neplatí vždy úplně stejně, protože čím jaksi jste vyšší bytostí a vyspělejší duchovně, tak také občas jdete někam sloužit. A ono to bolí, protože většinou tam, kde je potřeba nějaké pomoci, tam není dobře a nikdy nebylo. A tak to musíte snášet jako součást své mise a nic jiného vám nezbývá. Takže, taky někdy nic moc. No, co se týče toho, co je dnešním tématem - a to je tedy velký postup tedy nároků finančních - no, to samozřejmě bude muset vést ke změnám. Pociťujeme to všichni - vy i já. Dnes jsem se dozvěděl, kolik za Biotronické centrum sociální pomoci budu muset tedy platit za energie. A je to opravdu hrůza, vyvolává to velké vrásky. Stejné to bude i u vás. Myslím si, že nejlepší to mají breathariáni, ti nejedí vůbec. A ještě lepší to mají ti, co ani nepijí - čili, nepřijímají ani hutnou ani tekutou stravu. Ti to mají vyřešeno. Stejně, jako pan Monfort říkal na přednášce tady v Praze, že doma má ledničku, ale že v ní skladuje knihy. Asi není zapnutá, rozumíte. No, takže, ptáte se na kvalitu potravin (nepřímo), zda se vyplatí do ní investovat. To máte tak - pokud je vám to možné, tak vždy, protože kvalitní strava je kvalitní život. Když vám to není možné, tak musíte jíst to, co je k dispozici. Nic jiného nezbývá. Buď tedy zemřete hlady, anebo se budete poškozovat nekvalitním jídlem. Ale pokud můžete... A v českých zemích je to často problém, protože Češi příliš neznají cenu kvality potravin a velmi často se ženou za vlastně náhražkami potravin, které často neobsahují ani polovinu té základní látky, která by v té potravině měla být. Je to zvláštní doba. No, tak to potom jistě člověku neprospívá. Ty názory na potravu se dnes velmi mění. A získáváme mnoho nových a nových informací a půjde to tak dál. No, na konci možná bude zas jen ta původní přirozenost, kterou znali naši předci. Uvidíme, necháme se překvapit. Zpravidla platí, že průmyslové zpracování potravy vždy vzbuzuje otázku, je-li všechno v pořádku. A často to v pořádku není. Co se týče tedy dopadů zdravé stravy, no, tak to je vlastně multidisciplinární věc. Vy máte svoje zátěže - rodové zátěže, získané zátěže, a tak dále. Máte svůj životní styl. A teď se mě ptáte, jestli tu bude ráj na Zemi, když si koupíte nějaké bio kiwi. No, samozřejmě, že hned nebude, ale váš život bude přece jen o trochu jaksi normálnější, snazší. Jsou tu případy onemocnění. To znamená - když jíme potravu, která je opravdu velmi špatná, tak to může vést k onemocnění, stejně, jako když budeme jíst potravu chybně vyváženou. Evropa z hlediska nutrice byla velmi zaostalá a velmi řekněmež nepoučená. Na rozdíl od některých jiných zemí, kde už tisíce let hledali souvislosti a studovali je ve své vědě nebo védě. Takže, nyní to ta Evropa začíná dohánět po svém. Máme tady stále větší a mohutnější nástroje výzkumu, máme statistiku, nejrůznější jiné nástroje. Můžeme sledovat rezidua v potravinách, přídavné látky (které tam nepatří), a tak dále. A to zase z této strany přináší prospěch. Tedy, jaký bude rozdíl? Když budete jíst dobré potraviny a v dobrém složení, tak ten rozdíl uvidíme hlavně a zejména v době, kdy už ubývá organismu sil. Ve středním věku se zdánlivě nic neděje, sil je dost, překonáváte cokoliv. A pak přichází ten vyšší věk. A tam už teprve potom můžeme pozorovat, jestli se ploužíme o holi (a zdali se vůbec ploužíme), nebo zdali jsme plně aktivní myšlenkově i tělesně, zdrávi a užívajíc života. Já tady vždycky vzpomínám na Hunzy, kteří to mají tak, že rodí v šedesáti jejich ženy, v sedmdesáti, dožívají se nad 120 let a jsou velmi zdrávi. Jsou to vegetariáni, kteří celý život nejedí nic jiného než rostlinnou stravu. Jistou část roku také semínka, a tak dále. Žijí vysoko v horách. No, to by nám mělo něco říct. Jenomže, bohužel se mi zdá, že je to, jako by hrách na stěnu házel, a že pro mnoho lidí to neznamená vůbec nic. Protože oni chtějí to, co jim chutná, na co jsou zvyklí. A všechno ostatní je jim putna. Takže, v průměru se budete dožívat o několik let déle v první generaci. V dalších generacích ještě více. Hunzové je mnohogenerační národ, který vždy žil v vegetariánském způsobu. A proto také mají tak vysoký věk a tak vysokou vlastně životní vitalitu. Dokázal to i výzkum WHO, který byl kdysi prováděn. A zjistilo se, že masitá strava zatěžuje organismus, že bere mnoho procent tedy (to říkám já) energie při trávení, místo aby dodávala. A že lidé, kteří jí maso, mají výbušnou sílu, ale krátkou, kdežto lidé, kteří bílkoviny získávají z rostlin, mají dlouhodobě trvale větší výkon. Ostatně, v posledních letech to také již jaksi začínají praktikovat sportovci. No, jdeme dál. Za mého mládí se doporučovalo, aby si každý správný hokejista snědl takhle silný biftek, a tak dále, a tak dále. No, pokud se týká těch dalších částí, které zmiňujete (jako je cukr a další), no tak samozřejmě, že zpracovaný cukr má mnoho odpůrců. A jistě, že z části právem. Na druhou stranu, když nebudete mít k potravě (nebo skoro nic), no tak pak jistě vezmete zavděk jakoukoliv energií, kterou budete mít (a v těch mimořádných podmínkách). No, a co se týče těch sladkostí, no tak o tom se mluví vlastně jako o závislosti - závislosti na cukru, protože cukr prý funguje také trochu jako droga. Vídáme to někdy v cukrárnách, kde lidé jaksi této droze holdují. A myslím si, že je to věc také míry. Záleží na tom, kolik toho sníte a zase jak kvalitního. To znamená, že některé receptury nemusí být až tak zdravé, a jiné až tak nezdravé - budou trošičku zdravější, no. To jsem vám to řekl zamotaně, viďte. A teďka vy nevíte, jestli toho "indiána" si máte dát, nebo nemáte. To je hrůza. Tak, a jdeme dál.

DOTAZ: Neustále si pokládám otázku, co je přirozené? Do jaké míry zohledňovat vývoj lidstva? Protože ať už se rozhodujeme jakkoliv, je jeho součástí se mýlit.

ODPOVĚĎ TP: Ano, samozřejmě. Každý vývoj je provázen chybou, protože kdybysme se rozhodovali všichni správně, tak nemusí být vývoj, to už všechno víme.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Pokud to dobře chápu, v našem duálním světě - tedy dvojném, má všechny strany, nikoliv jednu (TP: Ano, že je tu dvojnost, - napravo, nalevo, nahoře, dole) - z hlediska přirozenosti je vegetariánská strava ta správná. Jak je to ale se syrovou stravou? Je normální, že pojídáme vařenou stravu? Nebo by pro to mohlo být také jednoznačné pravidlo? (TP: No, jednoznačná pravidla tak moc nejsou úplně vždy tak bezpečná, jak si myslíte.) Myslím, že by to mohlo být hodně ovlivňující pro zdraví člověka, protože někdy pouze vegetariánství nemusí stačit. Je možné, že by si člověk mohl vařenou stravou spíše škodit, i když z ní částečně získává? Má člověk využít toho, že je dnes tolik možností a může mít například spoustu potravin i v zimě, které by tu neměl? A také se chci zeptat, zda existuje jakási Božská ochrana pro rostliny, které musí být dost vyčerpané ze všech těch chemikálií a dalších negativních vlivů, které musí snášet. Předem děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Tak to, co mě napadlo při tom, co jsem četl, tak - "protože pouze vegetariánství nemusí stačit". A já se domnívám, že narážíte na jednu zkušenost, která vyplývá ze statistiky onkologických onemocnění - nejnižší vůbec mají vegani a hned nad nimi stojí vegetariáni, a pak několik set procent a ostatní populace. Ano, slyšíte dobře. Nádorové procesy jsou odstupňované podle typu stravy a je tu rozdíl několika set procent. Mimo jiné nám to říká, že v oblasti prevence je naprosto zásadní, jakou máte stravu. Dnes už i lékaři (jak jsem registroval) začínají doporučovat daleko větší kvanta zeleniny, a tak dále. Když se třeba sledovala jaksi kvalita receptů jednotlivých zemí, tak jsme skončili na velmi nelichotivém místě (v Čechách). Ale i všechny ostatní země to neměly úplně ideální. No, a tak z toho pohledu se zdá, že veganství je výhodnější než vegetariánství z hlediska nádorových procesů. Ono to může být ale ještě trochu jinak. To, že stoupá o nějaký malý díl incidence těch nádorů u vegetariánů, může být způsobeno tím, že ten vegetarián přece jenom častěji jí potraviny, které jsou takové ty sběrné potraviny. Když si dáte mléko, tak ta kravička musí sežrat té píce, té trávy, a tak dále. Když si dáte sýr, je to koncentrát mléka, a tak dále, a tak dále. Samozřejmě, že i vegan, pokud nemá jinou možnost, musí konzumovat ovoce, zeleninu, která sebou nese jistou zátěž. Bohužel, žijeme v moderní době a náš rozum (ten geniální lidský rozum) způsobil, že jsme z hlediska kvality výživy poněkud pozadu. Pozná se to i senzoricky, na to nepotřebujete laboratoř. Potrava, která je manipulována, bývá většinou horší chuti, kyselá a vlastně nedobrá. Potrava, která je bio, bývá lahodná, sladká, a tak dále. Samozřejmě pokud není podtržená. No, a to je jenom nejpovrchnější hledisko. Pak jsou ta další. Ve skutečnosti to není tak, že by vegetariánství samo o sobě přinášelo toto riziko nepatrně větší, ale je to z důvodů zase té řekněmež metody zpracování potraviny. Myslím si, že vaření přináší negativa zvláště v tom, že tedy odebírá některé látky, některé vitamíny a podobně. A tak by člověk měl se snažit, přijímat potravu také čerstvou. Na druhou stranu ale také pomáhá ve stravitelnosti některých látek, a tedy to není úplně primárně jaksi špatně. Člověk si zvykal po generace na maso - to se mu nepovedlo. Ale i po generace si zvykal na jiné typy úpravy potravy. Teď mluvím spíše o generacích tisíciletých, než o generacích v našem starověku, středověku, a tak dále. No, na druhé straně veganství, pokud není rozumné, přináší také rizika. A přináší je z několika pohledů. Já třeba jsem strávil mnoho času v Indii a pozoroval jsem tedy často populace, které byly převážně veganské nebo minimálně vegetariánské. A viděl jsem, že tam není narůst toho, čím nás straší naši lékaři - tedy křivice a další a další komplikace mladých dětí. Ale přesto tyto komplikace jsou. Zvláště, pokud tu není dostatek zkušenosti pro jaksi tu výživu. Něco jiného je tedy například ta indická výživa, která má tisíciletou tradici, a něco jiného je prostě odloučení nějaké části potravin bez jaksi vyvážené náhrady. Z tohoto pohledu je vegetariánství naprosto bezpečné a přináší tedy bezpečí i tomuto systému jiné. Jakmile se objeví totiž vedlejší nepříznivý důsledek vegetariánství nebo veganství, ihned začíná společenská diskuse. Část těch diskutérů by nejradši to vegetariánství zakázala jako něco, co není vědecky..., a tak dále. I když to není pravda, je to lež. Je to sprostá lež, ale tak to funguje. A tak i z tohoto pohledu je to důležité, aby i vegani mohli dále býti vegany, víte? Protože kdyby tu byl nerozum, tak tu dojde k zásahům, které nebudou hledět na nuance, ale půjdou prostě středem. Vzpomínám na soudní proces s rodiči, kteří živili své děti vegetariánsky. A ty soudy je hnaly přes celou západní Evropu. To přece není dobré. No, jdeme dál. Čili, jistě, že máte jíst potravu, která je živá, plně životná. Než mít třešňový kompot, tak je důležité ty třešně z toho stromu natrhat rovnou do pusy. Když už je odvezete, do druhého dne či tak, už ta síla z nich vyprchává - životní síla toho plodu. Ale ještě pořád je to dobré, neděje se nic špatného, jenom už není tak kvalitní. Čili, ideálně bylo, když člověk žil v přírodě a mohl si natáhnout ruku a utrhnout něco, co bylo čerstvé, co bylo plně životné - to přinášelo prospěch. Dnes už to pro řadu z nás možné není a nedá se s tím nic dělat. Pokud se týká jaksi té sofistikované a veganské stravy, tam potom také mnoho těch důsledků negativních nemusíme vidět. Ale je bezpečnější tedy to vegetariánství. No, takže, myslím si, že velkým pokrokem je současný stav, kdy v celosvětovém měřítku je na obrovském vzestupu vegetariánství i veganství, fruktariánství (také jiné zdroje). A že přesto, že v některých případech bývá obtížné zachovat tu nutriční hodnotu (když se díváme třeba ještě na ty přísnější stravovací systémy), tak přesto je nepřehlédnutelný prospěch pro ty lidi. Protože to masojedení je opravdu nejhorší varianta ze všech možných variant. A tak vždy to ostatní je alespoň o kousek lepší. No, mimo extrémů samozřejmě.

DOTAZ: Jak je to se zhmotněním myšlení? Přichází mi, že to, co se ve světě děje, je realita filmová.

ODPOVĚĎ TP: No, to může být jakoby také únik, protože si nemyslím, že by mnoho současníků skutečně vnímalo roviny reality v plnosti. Ano, v konečném důsledku jest to s tou realitou tak, že můžete snít sen (a bude dokonalý ten sen - budete všechno vidět, čuchat, slyšet, a tak dále) a nebude jak poznat, že je to sen. No, a teď mi řekněte, jestli můžete nějakým způsobem dokázat, že se neprobudíte hned za vteřinu. Já vím, je to naprosto reálné. Máte zde přístroje, máte zde všechny svoje vjemy senzorické, máte dalekohledy a nevím co dalšího. To je úžasné. Ale ty můžete mít i v tom snu. No, vidíte jak se vyrábí. I v tom snu se mohou vyrábět, a tak dále, a tak dále. Ve skutečnosti je realita už od dob starověku filosofy označována trochu jinak než těmi, kteří vidí jen hmotu v té prvoplánové rovině. Mluví se o svíčce, která se odráží v zrcadle - a to že je ta realita. A takto přeneseně symbolicky vlastně také je. Myšlenka skutečně může být zhmotněna. Stejně, jako hmota může doprovázet nějakou myšlenku. A tak se může stát, že tak jeden ze 100 milionů se může účastnit třeba děje, při kterém se objeví zhmotnění objektu. On není, a najednou zde je - čili materializace, zhmotnění. To všechno je možné, je to. Velmi se v tomto proslavil jistý Sáí Bába, který na svých shromážděních, jdouc kolem svých přívrženců, materializoval předměty a rozdával je. Anebo nejen to. Z jeho ruky se sypal písek - "vibhuti". Z jeho obrazů, které byly zakoupeny, se tento písek sypal rovněž. No, kdepak je ten zákon zachování energie a hmoty? Asi funguje ještě jinak, protože i on tam funguje, ale jinak.

DOTAZ: Může mít ajurvédská strava podle typu člověka kladný vliv na zdraví, například když si člověk zjistil, že je typ váta? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Já nemůžu garantovat Vaše zjištění, jaký somatotyp jste - jestli kapha, váta, a tak dále. Ale obecně se vyjádřit mohu. Samozřejmě, že může, protože tyto myšlenky jsou výsledkem už dnes tisíciletých studií (a to vědeckých studií), které vlastně před námi jsoucí civilizace ovládali. Nedávno jsem viděl snímek z chrámu (z indického chrámu), kde v prostoru pro kněží byly vytesány do kamene některé velmi zvláštní věci. A co jsme tam viděli? Viděli jsme tam oplodnění vajíček (vajíčka zárodků), viděli jsme tam umělé oplodnění vajíčka, viděli jsme tam práci s genomem. Viděli jsme tam mnoho jiných věcí, o kterých se domníváme, že jsou výsledkem pouze naší osvícené technické civilizace. Ale v tom chrámu tyto postupy jsou vytesány. Ostatně, stejně jako v jistých kamenech popsaných, kde se s úžasem zjistilo, že zde byly zobrazeny dalekohledy, operace mozku, srdce, a tak dále - v kultuře, která je od nás možná až desítky tisíc let vzdálená (nebo tisíce let vzdálená). Čili, ono nic nového pod sluncem. Ta realita tady byla stále. Stále tu byly srdce, mozky, byly tu čočky, a tak dále. A to, že jsme je dokázali strukturovat do podoby, která je použitelná dnes, neznamená, že to neudělal nikdo před námi. Už jenom poznání somatotypů, které je dodnes moderní evropské medicíně cizí, má úžasné důsledky. Já sám, jak už jsem mnohokrát řekl, jsem Tomáš a spíše skeptik, víte? A musím říct, že po těch letech zkušeností, které jsem měl (osobních zkušeností), musím skutečně potvrdit, že to význam má. Účastnil jsem se například i řekněmež jisté zkušenosti v džungli, kde pod vedením jistého duchovního mistra jsem se podroboval poměrně nepohodlnému životu. To znamená - ráno teda plechovej tác a na to se kydla strava ("kyd"), která vycházela z naprosto originálních potravin tisíciletých. Dokonce i všechny známé plodiny byly neovlivněné tedy nějakou podobou šlechtění. No, pak přišla řekněmež aktivní část terapie, pak zase oběd, no, odpolední část a večeře. Lůžko tvrdé jako hrom, vedro, nádhera (opravdu velké vedro). Umýváte se kýblem, žádná sprcha - a ono to funguje docela i líp než sprcha, víte? To je na tom to kouzelné. Když jste odcházeli z nějaké takové části, tak jste byli pomazáni od hlavy až k patě něčím, co bylo velmi barevné. No, tak se to muselo smýt - a ono to šlo. No, bylo to velmi, velmi účelné. A bylo to tak, že například někteří Indové, kteří mají tu možnost, tak tvrdí, že jaksi opakované užití těchto metod po nějakou dobu (oni chtějí většinou tak 2 týdny a více) prodlužuje objektivně život o 5 a více let. Jenom tato věc. A skládá se vlastně z té terapie, ale také z té stravy výrazně. Čili, najednou vidíte (vy Evropan, který jste zvyklý na hranolky a smažák), najednou vidíte věci... Teda ne, že bych to jedl každý den, to vůbec ne. Většinou mi to odpírají (teda se přiznám), že to je nezdravé. Kdyby mi to neodpírali, možná, že bych si to dal častěji, protože to miluju. Ale na druhou stranu... To jsem se přiznal k věci, viďte. Takže, na druhou stranu musím říct, že jaksi ten zážitek z tohoto pro mne osobně byl velmi pozitivní. A ostatně - i na každé z těch cest, které jsme konali. Ta indická strava je pestrá, dělí se do několika směrů. A vlastně nejblíže tomu, o čem tady mluvíme, je South Indian Style. To je jihoindický styl, který je podřízen právě přesně těm pravidlům ajurvédní vědy, kdy dostanete tác a na něm máte x malinkých mističek s různými potravinami. A pokud jste znalí, tak to jíte přesně v tom pořadí, jak to tam je naskládáno. A to pořadí má také vlastně svůj důvod a svoji výživovou hodnotu. No, takže ano, jistě, možná že je to pro nás trošku neobvyklé, ale za čas si zvyknete. A zvyknete si nejenom na jídlo, ale i na to, že to jíte rukama, že nepoužíváte žádné příbory, žádné tyčky, nic. Všechno se jí rukama - a to i věci poměrně tekuté. Ale mají na to svůj styl, "papr" se když tak přidá, ten to trochu vysuší, a tak dále. Nakonec se to naučíte. Čili, rozhodně jsem pro to, aby lidé jedli věci, které jsou jim blízké v jejich domovině. Že v podstatě mnoho z těch věcí, které zde vidíme, se dají nahradit... Nebo ne nahradit - jsou přítomny i zde, jen jaksi zpracování, agrotechnika, a tak dále, a nakonec i to vaření je poněkud jiné. No, když si dáte třeba Puri, tak to je pravá nezdravá pochoutka, nebo butter masala, anebo jiné takové věci. Oni jsou také docela mlsní ti Indové, víte? To si nemyslete, že je to jenom výsada těch Evropanů. Tak, jdeme dál. 

DOTAZ: Chtěla jsem se zeptat ohledně působení. Dříve jste vždy říkal, že se jedná o léčebné působení - tedy, že se máme přiladit a proběhne léčba. Teď vždy říkáte duchovní obřad. Je v tom rozdíl?

ODPOVĚĎ TP: No, já si myslím, že i působení je duchovní obřad. Co myslíte? Takže, tak zní odpověď. Ostatně, pokud se jedná o náboženskou část (což se jedná, protože jsme 38. řádně registrovaná náboženská společnost - Společenství Josefa Zezulky) a je to součástí vlastně naší věrouky, je to součástí naší duchovní filosofie, no tak je to naprosto v pořádku, doufám.

DOTAZ: Víte, jak je to v současné době s výskytem nádorů? Slyšel jsem jednoho lékaře, který říkal, že dochází k explozi rakovin u nádorů mezi očkovanými lidmi.

ODPOVĚĎ TP: No, to nevím. Ale lze říci, že k té explozi dochází už po léta, ještě dávno před covidem. Ta křivka výskytu nádorů vypadá zhruba takhle - a tady se zvedá to koleno nahoru a prudce stoupá. Blížíme se době, kdy každý druhý člověk u nás dostane nádorovou nemoc. Za mého mládí to bylo tak 10 000 (15 000). No, dneska je to 100 000 nových případů ročně. Tak jestli tohle není jaksi výrazný nárůst, tak je to podle mě jaksi nepravda. Na druhou stranu, stoupá i jaksi úspěšnost medicínských léčeb, které zlepšily podávání cytostatických léků, zlepšily diagnostiku, a tak dále. Tím zlepšily i naději - a to tak, že ten obrovský nárůst od jistého roku již nepřinášel přílišné zvyšování počtu zemřelých. Také samozřejmě záleží na tom, co považujeme za dobu uzdravení. V počátku to byly 3 roky, nebyla-li jaksi další potíž, pak 5 let. No, tak uvidíme. Mimochodem to ukazuje na jasnou věc - přes veškeré úspěchy, které jsou zde vidět, v oblasti prevence nádorových onemocnění jsme zoufale, ale zoufale neúspěšní. Já bych tady vzpomněl (to nemůžu jinak, teď je zrovna doba, kdy o tom všichni mluví) - grilování je poukázka na nádor. Když zgrilujete uzeninu, která je sama sycena dehtem, a opracuje se velkým žárem, dochází k tvorbě tedy látek kancerogenních. Ještě ke všemu ty tuky padají na ty rozžhavené části a zase se odpařují (a za vysokých teplot - tam bývá 700 stupňů, 600 stupňů, možná víc) a to opět působí celou řadu chemicky nepříjemných látek. Bývá jich tam až 1000 a téměř všechny jsou kancerogenní. A tak, bohužel, já tady už léta brojím proti tomuto zvyku a tvrdím, že masový řekněmež výskyt grilování přinese další znatelné nárůsty výskytu onkologických onemocnění nejenom trávicího traktu, bohužel. Čili, těch věcí, které mohou jaksi nádorovému procesu pomoci, je velmi mnoho. Počínaje zcela psychickými vlivy (tedy stresem, který netvoří nádor, ale oslabením těla vlastně připraví půdu), přes ty chemické látky, které na nás působí, a jakákoliv jiná dráždění, která v těle se vyskytnou. Čili, je to pestré. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Proč je tak těžká rovnost, se ptáte dál. Někdo se furt povyšuje, či ponižuje. Proč?

ODPOVĚĎ TP: Bývá to často spojeno s dětstvím a s výchovou. Protože tak, jak rodiče nastavují to dítě, tak ono potom často koná po celý život. A tak někomu říkají, že je nemehlo, k ničemu - a on se celý život cítí jakoby nedostatečný. Nebo zase chce celý život dokazovat, že je výborný. A tak tedy pracuje až do úmoru, protože jeho rodiče ho neocenili. Jistě je pro to i mnoho jiných vlivů - kolektiv školní, také minulé životy s velkou měrou, protože to se může dědit, a tak dále. V normální společnosti dobra (nikoliv zla) je každý jedinec vnímán stejně, se stejnou láskou. A to i když je geniální, nebo i když je s prominutím idiot, je vnímána jeho osoba jako stejně cenná. V normální společnosti dobra vidí každý ve všem kolem sebe to nejvyšší - chcete-li Boha nebo Podstatu. A tak si všeho kolem sebe váží - od květiny, přes zvíře, až k tomu člověku. Tam by potom mohla být rovnost, protože by zanikla ta soutěživost, která je předobrazem války, souboje, boje. No jo, už jsem zase slyšel, že se připravujeme na to, že dobydeme vesmír, anebo planetu Venuši, anebo planetu Mars, nebo Měsíc. Pořád něco dobýváme, víte? To už máme od toho středověku. No, je to v celé společnosti. Místo, abysme poznávali s láskou a moudrostí krásu veškerenstva a stvoření, tak my (hloupí lidé) bysme pořád něco násilím ovládali a s něčím bojovali. Až tohle skončí, bude na světě líp.

DOTAZ: Knížka "Čistí" pojednává o tom, jak lotři čistili prostor, aby mohli dál lotřit. Zde je věta: "Zlo není konstruktivní - když začne vyhrávat, tak začne požírat samo sebe." Já jsem si myslela, že se víc a víc roztahuje. Jaký je, prosím, Váš názor? 

ODPOVĚĎ TP: Ta věta má mnoho pravdy, protože zlo je zlo, a dobro je dobro. Zlo můžeme spojovat s překážkami na cestě vývoje, s potížemi, s nedobrotou, a tak dále. Čím více se vám podaří vytvořit zla, tím větší síla na vás zpětně působí. A tak vlastně zlo ničí samo sebe. Když se dopustíte nějakého zlého činu, kdy vysíláte na někoho jiného nějaké nedobré myšlenky nebo nedejbože provádíme obřady, které mají za cíl někoho poškodit, tak ve skutečnosti (i když si to neuvědomíte) vždycky poškozujete nejvíc sebe. A jakmile je dosažena míra, která je v tomto Vašem konkrétním případě dostupná, začíná opačný proces. Potkávám mnoho karmistů, kteří vybudovali hory zla ve svých minulých životech. A teď pozoruji jejich život nyní. Vidím, jak to často padá tím namazaným dolů, jak každá věc v jejich životě se mnohdy musí vybojovat. A pak jsou zase jiné a je to zdánlivě v pořádku. Víte, to je složitější než nějaké - "rrr", to si zasloužíš, a ty, a tak dále. Takže, porozumět osudu, to je úkol pro mudrce, a ne pro fanatika. Protože jakmile se necháte do tohoto procesu vtáhnout a začnete něco podporovat ve zlu (třeba přeji tomu člověku, aby byl zabit), no, to je černá magie. Nedávno jsem to slyšel z televizní obrazovky. Někdo přál někomu jinému smrt. To je opravdu velmi riskantní. Takže, když se tohle stane třeba, tak najednou ten "všehomír" vlastně začíná působit na tohoto chybujícího a jeho světlo ubývá, jeho duchovní ochrana se zeslabuje. A pak přicházejí ty těžké zážitky, aby se změnil, aby to pochopil, víte? Takže, svým způsobem, nic neroste do nebe. Znáte tu větu. Čili, ani zlo nemůže pracovat nekonečně, protože je v útvaru, který má svoji zpětnou vazbu. A tomuto útvaru se říká Boží vůle neboli osud. Čili, může působit jen tam, kde je to vlastně svým způsobem dovoleno tak, aby cíl tohoto zlého činu nakonec byl popřen a... Tedy ne ten cíl, ale ten zlý čin byl popřen a vyrovnán. Nakonec i ten, kdo koná zlo, musí zmoudřet. A zmoudří, to vám garantuji. A jak to bylo v těch Dalskabátech, jak tam ten mnich žijící po léta v té jeskyni - a vždycky čekal na to, jak mu přiletí z nebe to pečený kuře. No hrůza. A teďka ten Lotrando (nebo jak se jmenoval) že by měl mít stejné prebendy jako on? A tak se protivil Bohu. No, to nebylo dobré, protože on chtěl soudit, i když byl jen pouhým mnichem a člověkem. Takže, nikdy nesuďte příliš, snad jen tak, jak je nutné.

DOTAZ: Na minulé přednášce jste mluvil, že třeba před 1 000 nebo 30 000 lety uměli lidé léčit duševní nebo duchovní nemoce. Víte, prosím Vás, jak to ti lidé dříve dělali - tu léčbu duševní nemoce? Příčinu duševní nemoci nebo duchovní nemoci? Umíte to třeba Vy? (TP: Ne, neumím. To není pro můj obor.) A když Indie, tak jste říkal, že je 3 000 let stará, tak v Indii to neumí?

ODPOVĚĎ TP: No, spíše než v Evropě. Jenomže najít někoho, kdo to dělá (i v Indii)... To není tak, že přijedete do Dillí na letiště a kolem vás je srocení duchovních mistrů, kterí se předhánějí v tom, aby vás vyléčili. Naopak. Mně osobně trvalo mnoho let, než jsem..., a tak dále. Čili, jak to dělali, to je jasné. Vychází to ze samé podstaty (pokud je to čistě duševní nemoc) právě ducha. Duševní nemoc nezpůsobuje hmota, ta jen následuje tu duševní příčinu, duchovní. Jestli máte přenosy na synapsích v mozku, může být proto, že tam jsou nedostatečnosti hmotné, anebo nějaké jiné. Duševní nemoc by se přece z podstaty měla léčit duševní silou. A proto zde má své místo obor zvaný hypnóza, sugesce. Jenomže - potíž je v tom, že tento obor není příliš rozvinut. A i řekněmež z našeho pohledu poměrně silní terapeuti zdaleka nedosahují těch kvalit svých dávných předchůdců. Hypnóza má celou řadu stupňů a hloubek. Něco jiného je hypnóza typu "Vašku vyskoč", kdy po probuzení z hypnotického spánku se řekne slovo a ten člověk vyskočí. To je vlastně zneužití hypnózy. A něco jiného je cílené terapeutické využití, které ovšem znamená (stejně jako všude jinde) extrémní důraz na kvalitu. Aby někdo mohl pracovat v hlubokých hypnózách, musí sám projít obrovskou změnou osobnostní - lidskou. Teprve potom by to bylo možné. Protože kdyby to bylo jinak, tak zanáší do toho člověka (tím průnikem do jeho vědomí a hlubších struktur), zanáší ten svůj řekněmež chaos. No, a tím pádem tedy musíme doufat, že se zde opět tyto vědy a dovednosti objeví a budou k dispozici. Zatím mnoho nejsou, bohužel. I tak je tu pomoc. Medicína z té druhé části, která je vlastně jakoby za plotem, přece jen pomáhá těm lidem a dává jim naději na jakž takž důstojný život. Jistě, být zatlumen lékem není úplně šťastné. Je to za cenu jisté ztráty, ale umožňuje to sám život. A tak chválabohu za to, chválabohu za tyto postupy v moderní medicínské praxi. Ale to neznamená, že tato metoda může plně nahradit tu, která je příčinná. Protože duše musí být léčena duší (a ne primárně hmotou), je-li to možné. Teprve není-li to možné, musí přijít ta hmota. No, čili, najít tady pomoc, bývá obtížné. Ne vždy se to podaří. Ale přesto v dnešní době se dá poměrně ta věc ovlivňovat. No, za můj obor (tedy biotroniku) musím říci, že ta pro zvládání duševní části ze své podstaty nemůže být zcela primární. Je to vlastně stejné jako s tou řekněme hmotnou pomocí. My máme jiný rozměr. Pracujeme s biologickými silami, ne se silami ducha. I když nám často podsouvají, že je to placebo, a že to je jaksi vzbuzováno po této stránce, což není pravda. Ale to říkají jen ti, kteří tomu nerozumí, neví o tom nic. Jen se snaží vlastně uplatit nějaký svůj názor. Ajurvéda - tam nejsem úplně kompetentním, abych to mohl odpovědět zcela. Myslím si, že se dotýká i této části. A pakliže se dotýká tedy příčinně, to nevím. Budou tam jistě názory, které souvisí se všemi těmi metodami, které ajurvéda zahrnuje. No, máme tak čtyři minuty do konce. No, tak většinou to vždycky přetáhnu. No, tak začneme. 

DOTAZ: Zajímá mě, jestli je možné nějak rozvíjet nebo probouzet svoje duchovní srdce. Vždycky jsem si myslela, že lásku je možné cítit jenom ve čtvrté čakře a o duchovním srdci nevím nic. Děkuji za vysvětlení. Vážíte si - přednášky a obřady. Hodně štěstí. 

ODPOVĚĎ TP: To je proces. To není něco o technice, že se rozhodnete, ale je to o cestě - cestě člověka. Proč to lze tak říct. Ta cesta člověka tu cestu netvoří, člověk ji nevytváří. Ona je a jde po ní. Stejně jako když jdete polní cestou a ona někam vede. Tu cestu jste neudělali. Jdete cestou, která je. A v tom je její pravda - v tom, že existuje. A tak i vy ve své cestě životní lidské postupně docházíte k některým řekněme místům, která jsou pro všechny stejná, ale ne ve stejném čase. No, takže, duchovní srdce. Duchovní srdce se nachází na druhé straně od hmotného srdce. Jakpak to bude, když budete mít srdce na druhé straně? No, uvidíme. Asi jsou tam dvě srdce najednou. A to duchovní srdce, které je zde, můžete třeba pocítit za dvě hodiny. Ne - za hodinu. Když budeme konat náš duchovní obřad a vy skutečně s láskou (velkým rozevřením) se budete obracet k tomu vyššímu (a to je jedno, že to v té chvíli zprostředkuji jako kněz já, protože ta podstata je mimo mne, já jsem jen služebník), tak ucítíte mnozí cosi. Nebudu říkat co. Nechci vás indoktrinovat, abyste se předháněli, nebo jinak byli smutní, když to nebude. A tak máte šanci, řekněmež nějaký ten duchovní stav zažít. Nesmí tomu bránit vaše vibrace, odsudek, či jinak. Je to plaché zvíře. Kdykoliv se objeví jen náznak, ihned zmizí. Teprve čistý... Jak se říká - čistému vše čisté. Teprve čistý se může ve svém klidu k tomu dobrat. Možná, že už teď to někteří z vás cítí. Stejně, jako já cítím všechny z vás, kterým se to duchovní srdce otevírá. Je to jediná šance na pokračování naší kultury, naší epochy. Souvisí to totiž s moudrostí. A člověk moudrý si neškodí, a člověk nemoudrý až až. A v této chvíli zažíváte těžkou dobu, kdy si člověk hodně škodí. No, ale to přejde, to je vývoj, no. Je tu váš silový systém (čakrami, které znáte) a je tu také duchovní srdce - zde. Tímto srdcem vidíte nejlépe. Je to nejpřesnější způsob vnímání. Přesnější než všechny vědy, protože souvisí s absolutní existencí - tedy s Bohem.

No, a to je pro dnešek všechno. Tak, teď už nezbývá, než se rozloučit a za hodinu na shledanou. Tak, ještě teď to rozloučení. Tak, takže, s pomocí Boží přátelé, ať vás provází všechno dobré. A to ne kvůli vám jen, ale kvůli celku, celému Božímu dílu, kvůli celému stvoření. A vlastně i kvůli samotné myšlence, která nás stvořila. S pomocí Boží. Tak, hodně štěstí a za hodinu na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies