www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 23. 7. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 23. 7. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

12:26 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

12:46 – Můžete pohovořit o významu slova „lysování“ - v souvislosti s odstředivou silou a modrou barvou (Josef Zezulka – kniha Přednášky II, str. 85)?

13:39 – Je-li bouřka, nemůžete působit. Jak je to, když u Vás je hezky, ale u nás je bouřka?

14:26 – Je těžší, nebo lehčí, žít na světě se všemi vědomostmi a vědomím, které máte?

15:57 – Jaké jsou kladné aspekty zla v tvorbě vesmíru a ve vývoji bytosti? Popis prožitku tazatele v horečce při covidu – prostoupení bílou mlhou, úleva vědomí, smíření se smrtí. Jednalo se o léčení nebo o práh života a smrti?

23:58 – Je možné, abych jako dítě měl vzpomínku (kontaktu očí, ve kterých je vše) na pana Zezulku, aniž bych věděl, že existuje?

27:52 – Všude se mi vyjevuje číslo 22. Má to nějaký konkrétní význam?

30:08 – Jednotlivé vesmírné sféry na sebe plynule navazují a každá dle své přirozenosti žije svými vlastními rytmy. Existuje jakýsi převodní poměr, konstanta, která může vyjádřit míru změny frekvence rytmů mezi jednotlivými sférami? Též zmínka o připravované nové knize.

37:02 – Neprojevený stav obsahuje vše. Proč je v něm tolik hrůz a zla? Kdo toto stvořil? O rovnováze dobra a zla v přírodě, vývoji života…

52:19 – Máme každý své duchovní učitele, kteří nás provází? Může být každý učitel zaměřen na jinou oblast? Je duchovní ochrana daná osudem? Pohovořte prosím více o resonanci. Čeho se všeho týká?

59:12 – Můžete říci něco o lidech, kteří se vydávají např. do hor, modlit se za svět? Co tito lidé vykonávají?

1:10:40 – Rozloučení, biotronické působení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin.


Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás v naší přednášce Duchovní university Bytí a už tu mám první dotaz, který se týká Zezulkova textu a já se to pokusím komentovat - předložit svůj názor, jako ostatně ve všech jiných případech.

 

DOTAZ: V knize Přednášky 2 se píše - v modré barvě odstředivostí, lysování, výdechu. Význam slova lysování se mi nepodařilo najít. Můžete prosím o něm pohovořit? 

ODPOVĚĎ TP: To je v podstatě jednoduché. Lysování je rozpouštění. Takže to je myslím termín, který se používá i v medicíně a má přesně stejný význam. Čili rozpouštění. Když tělo něco lysuje, tak to rozpouští, ztrácí se to, rozptyluje, mizí. A to je přesně i ta síla, která tady byla zmíněna, tedy to I - odstředivost, kde skutečně modrá barva nejlépe odpovídá charakteru této síly a i ta samohláska také.

 

DOTAZ: Když nemůžete působit, je-li u vás bouřka, jak je to, když u vás je hezky, ale u nás je bouřka? 

ODPOVĚĎ TP: No, u vás, u nás - všechno jedno. Ale je-li u vás, je to o něco lepší, protože vy se ladíte sem. A ten přenos je zastižen tím, co je u vás, ale nepatrně méně. Když je bouřka u vás nebo u nás, je lépe nepůsobit. V posledních týdnech jsme měli několik příležitostí to vyzkoušet.

 

DOTAZ: Vážený pane Pfeiffer, řekněte mi - je těžší nebo lehčí žít na světě se všemi vědomostmi a vědomím, které máte? Zdravím vás a děkuji za vše.  

ODPOVĚĎ TP: No tak jednoduchá odpověď -já žádné vědomí a znalosti nemám, takže je to velmi jednoduché.:-) Otázka má v podstatě dvě roviny, když se podíváme na to, jak to lze vnímat. Jedna rovina je osobnější, druhá rovina je už méně osobní - a ty dvě roviny se proplétají. Vzpomínáte na Planetu opic? Tam přeci také všichni věděli, jak to je. Ne? A než se objevili oni nešťastní astronauti, tak byli šťastní ve svém poznání.

 

DOTAZ: Tohleto je otázka na pováženou. Jak ji přesně odpovědět, aby nevznikl mylný dojem. Ptáte se mě, jaké jsou kladné aspekty zla z tvorby vesmíru a ve vývoji bytosti. Při covidu jsem v horečce prožil toto: prostoupila mne bílá mlha vědomí, prožíval úlevu, smíření se smrtí. V radosti a touze jsem očekával ukončení této pozemské pouti. Jednalo se o léčení nebo o práh života a smrti? 

ODPOVĚĎ TP: To je hodně osobní. Je-li čas odchodu, není smrt zlem, je to přirozenost. Stejná přirozenost, jako je rození, naprosto stejná. Jen jedno nemáme dělat darmo - rodit se, kdy nemáme a umírat, kdy není náš čas. Viděli jsme nedávno úmrtí jednoho ze slavných herců. To je ale nádhera, co říkáte? Odzpívá písničku, ukloní se a odejde - nejenom z jeviště. No, tak taková smrt je za odměnu. Ten člověk měl mnoho předností, lidských předností a ty přednosti se nakonec projevily i v tom, čemu se dá říct "sklizeň života", protože smrt je něco jako sklizeň. Ona vlastně ukončí celou tu množinu dějů, rozhodnutí, myšlenek, činů a svým způsobem je shrne nejenom za tento život, ale i za dosti vzdálené okolí. Takže budeme muset přemýšlet o tom, co je a není účelné, co... konat zlo je nešťastné - podporovat jej, vytvářet či jinak působit. Tedy rozdělme z moci úřední - tedy z moci Boží, rozdělme děj z moci lidské a z lidského chtění. A pak to celé ještě semelme dohromady a hledejme odpověď. Mnohokrát jsme říkali, že náhoda není, že vše je v Tvůrčím díle a v osudu použito. A tak ten, který dělá dnes zlo, si jen připravuje svoje příští životní prožitky. Příště to bude on sám, kdo bude muset prožívat takové nebo podobné životní scénáře. A rovněž se ho někdo bude ptát, jestli chce nebo nechce přijímat péči jiných, kteří vlastně v jeho roli opakují jeho minulé chyby. Tak dlouho, dokud nepochopí. Ta majestátnost a velikost této oblasti - tedy osudu, dění, života samého - je v dnešní době velmi nechápána. Velmi. Dokonce snad nejvíce, jak v kterých dobách bylo u některé části obyvatel. To ale nic nemění na tom, že tyto přírodní zákony, chcete-li, fungují stále. A tak se mnozí učí navzájem - svým nepochopením, svým zlem - učí se, co je správné a co ne. Nejlépe vlastním prožitkem. A jako všechno to má póly. Ne všichni jsou karmisté, i když žijí životy pod psa, ale mnozí ano. Ne všichni, kteří konají zlo, jsou předurčeni, ale rozhodli se tak, protože mají svobodnou vůli. Každá rovina jednotlivého osudu v sobě musí mít vždy i přiléhající osudy, které naplňují ten celek toho velkého Osudu. V této funkci tedy zlo působí samo na sebe. Ale nejen samo na sebe. V této funkci vytváří tlak, který nutí změnu - sama na sebe i na druhé, kteří byli stejní. Jindy působí obecně do společnosti na všechny bez rozdílu, ať jsou v tomto procesu zavázáni nebo ne. Jak vidíte, vy jste svoji chvíli přežil. A to proto, že z nějakých důvodů v tom osudu nebyl ještě čas odejít. Kdyby byl, tak v příští vteřině již nežijete. Není to jenom naše rozhodnutí. No a způsob toho vjemu při odchodu je různý. A patří tam i ta vaše mlha. Většinou to bývá průnik nějakým, ať už viděným nebo vnímaným nebo jen tušeným prostorem, za různých zvuků nebo také úplně potichu, a u některých, snad u většiny, se objevuje potom světlo. Tedy zvláštní světlo. Je to něco jako rozhřešení, tedy shrnutí života:"Tady to máš, podívej se, jak jsi žil, co si vytvořil, co dobrého, co špatného." No a druhá část vaší otázky: 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Je možné, abych jako dítě měl vzpomínku na pana Zezulku, aniž bych věděl, že existuje? Jedná se o vzpomínku kontaktu očí, ve kterých je vše. Často jsem to hledal a až později jsem si uvědomil, že se jedná o pana Zezulku.

ODPOVĚĎ TP: Jistě, proč ne. Zrozenec tohoto řádu přesahuje místo, čas i prostor. Není to pobídka těm, kteří ho nikdy neviděli a snaží se mluvit, že oni jsou jediní a nejvyšší vykladači - to ne. Ale takto v tichosti, jak píšete, to je správné. Kdyby to bylo jinak, musel bych také přemýšlet o tom, jestli tu není náhodou síla zla, která se staví jako Zezulka a která se vás pokouší svést z cesty. I to se může stát. Ale všechno záleží na okolnostech a naladění. Jste-li dítě, nemáte mnoho manipulativních představ, pokud nejste vedení fanatickou rodinou nebo nějak jinak, a žijete ten svět dětství přirozeně - a pak se to přesto objeví. Sám s tím mám zkušenost - v šesti letech tři významné vize a kolem duchovním ticho, nikdo nic neříká. Ani netuším, že můžou být vize, vůbec nic, a přesto přichází. Nebyly tedy vyvolány nějakou, řekněmež, vědomou činností. My všichni máme společné vědomí. Je kdesi tam hluboko, možná za až podvědomím - kdesi v nadvědomí. A tam se naše prožitky spojují, občas, když se podaří, z nějakých důvodů, aby se, byť na vteřinu, byť podprahově, procítily. Ve vašem podvědomí ještě ne, ještě hlouběji. Tam je "On" a ti, kteří jsou s ním. Je to vědomí, velké vědomí - a už nechci říkat další přívlastky - prostě velké vědomí. Tak doufám, že nám tady teď nebude za každým rohem zástupce velkého vědomí. To je tak lidsky nejčastější. Takže tak ne. To velké vědomí ale přesto existuje a to jak ve smyslu nejvyšším, tedy chcete-li to, co člověk nazývá Bůh, ale co není bytost, ale i vše, co je v projeveném vesmíru, ve všech stupních bytostného života. Nikdy nejste sami. Dokonce ani na téhle planetě ne. Dokonce i když nejste schopni se vznést ani milimetr nad povrch, můžete svým duchem brouzdat bočné vesmíry. 

 

DOTAZ: Všude se mi vyjevuje číslo 22. Má to nějaký konkrétní význam? 

ODPOVĚĎ TP: Má. Zvláště u některých lidí, ne u všech, anebo si toho nevšímají. Existují jisté číselné posloupnosti, řady. A tak jednak známe ty cykly, viďte - jak to má Česká republika? To bylo nějakých... kolik?... nějaké osmičky tam jsou, viďte. Jsou tu cykly sedmileté, jsou tu jedenáctileté cykly sluneční činnosti a jsou tu další cykly, které přicházejí z hlubokého vesmíru. I to lze vyjadřovat číselně. Znamená to tedy, že se zde můžou odehrávat v tom osudu jak významně kladné věci, tak i významně negativní. Tak si dávejte pozor na tu dvaadvacítku a zároveň buďte rádi, že ji máte. Ta dvaadvacítka i sama o sobě má jistý charakter. Vyjadřuje určitou skutečnost, která je s vámi vázána. Škoda, že nepíšete datum svého zrodu, byla by odpověď snazší. Ale stejně bych vám nic neřekl. Takže je to vlastně jedno. To je ale drzost, že bych vám nic neřekl, co říkáte? Co si to dovoluju? A já vám na to odpovím, že každý přednášející v duchovní oblasti má právo uvážit to, co sdělí a co nesdělí. Tak jdeme dál. 

 

DOTAZ: Tohle bude složité. Jednotlivé vesmírné sféry na sebe plynule navazují (TP: Čili říkáme vlastně, že je více vesmírů, vlastně nekonečně, že ten vesmír, co vidíme my, je jedním z nekonečného množství vesmírů, které existují zároveň.) - takže plynule navazují - a každá dle své přirozenosti,tedy každá sféra, žije svými vlastními rytmy. Dá se říci, že existuje jakýsi převodní poměr, konstanta, která může vyjádřit míru změny frekvence rytmů mezi jednotlivými sférami, mezi každou dvojicí, sousedních podvesmírů a nadvesmírů umístěnou kdekoliv a nekonečnému kruhu vesmírných sfér, jejž procházel při své vizi pan Zezulka?

ODPOVĚĎ TP: Ano, existuje. Nejvtipnější odpověď jest nejpravdivější - žádný takový převodní poměr neexistuje, protože neexistuje rozměr ani čas. A tak nemůžete porovnávat něco, co není. Tak. Stačí vám to? Nestačí. Já vím, protože z vašeho pohledu je to nesmysl. Tak jdeme dál. V knížce, kterou připravujeme, se dotýkáme i této oblasti. A tak tam naleznete první matematická vodítka k odpovědi na tuto otázku. Ten problém je složitější, než se zdá. Je to proto, že tu panuje jistá nelinearita, čili to není jedna k jedné nebo 50 ku jedné nebo 100 ku půl. Je to jinak. Příroda má ráda své vlastní postupy. Člověku zatím nadělila mozek, který se dá vyjádřit těmito slovy - nebo spíš obrázkem: podívejte (naznačen úzký úhel pohledu). Ale to nic neznamená, protože příroda je pořád stejná a nám se to začne pomaličku takhle rozšiřovat. A pak už bude lépe. Buďte ujištěni, že to je oblast, která je tak lidsky nepochopitelná, že až z toho mrazí. Když si uvědomíte, kolik cyklů v každé části a ty cykly probíhají v nejrůznějších stavech, opozicích, konjunkcích, či jinak - a to ve všech myslitelných sférách - aby nakonec dosáhly koherence, tedy sjednocení, tak je to lidsky nepochopitelná představa. A přesto se tak děje. Skutečně ty vesmírné hodiny ve všech svých cifernících, kterých je nekonečně, mají v určitých chvílích časy sjednocení a zase rozchodu. A to má potom zásadní vliv na to, čemu říkáme vesmír. Vesmír není statický útvar. Jako nic, co existuje. Kdybychom lépe pěstovali filosofii, ne jenom tu duchovní, pochopili bychom z pozorovaných jevů, že nic není stálé, že vše je ve změně - od času přes rozměr a všechny ostatní konstanty. Někdy jsou to rytmy dlouhé, jindy nepatrné. Když pozorujeme život třeba neutrina nebo jiné částice po její srážce z matečného zárodku, tak pozorujeme čas z naší pozice. Ve skutečnosti je ale úplně, ale úplně jiný. Stejně naopak. Kdyby pozorovatel z pozice neutrina pozoroval naši realitu, měl bych také naprosto jinou stopu než tu, kterou máme my tady, mezi sebou, teď. Pochopit vztahy velikosti, času a dalších atributů, bylo zatím nad sílu fyziky, kosmologie a jiných oborů. V tomto století velmi jistě přijde doba, kdy toto bude téma. Bude to téma proto, že je to jediný způsob, jak lze pochopit vesmír. Do té doby jste ztraceni - ve svých dalekohledech, radioteleskopech - a přesto ztraceni, protože tudy cesta k pochopení až na konec nevede. Vede jen kousek - odsud posud - ale dál ani krok. Takže vesmíry jsou projity v sobě navzájem, vy je nevidíte. V budoucí knížce se dozvíte pozoruhodné skutečnosti, ale o nich teď mluvit nemůžu. Tedy interval jako, řekněme, uvažovaná jednotka, má velmi zásadní dopady na tvar a funkci prostoročasu. Ale až to vyjde. Omluvte mě. Jinak by to objevilo mnoho jiných lidí, ale bylo by to špatné - ne v tom, že to objeví, byť třeba to zfalšují, ale protože nebudou mít to vědomí. Oni to jen zkopírují a nemusí to být dobře.

 

DOTAZ: Dobrý den, dnes jsem shlédla film Nabarvené ptáče - velice těžký osud chlapce - a já si uvědomila, že takto podobný osud může být vytvořen v neprojeveném stavu Universem či Bohem, tak jako války, koncentrační tábory, které tu skutečně byly. Minule jste říkal, že dříve tady byla Vaše přednáška a pak až vesmíry. 

ODPOVĚĎ TP: No takhle jsem to úplně neřekl. Já jsem řekl, že trvá stále, bez ohledu na to, jestli vesmír je projevený nebo jestli došlo k implozi vesmíru, je stále i ve stavu, kdy nic není. Stejně jako vše ostatní. Přednášku jsem použil proto, že je pro vás názorná. Vy se jí teď tady účastníte, sedíte v sále a tak je to pro vás naprostá a zjevná realita. To už ta realita z toho televizního přenosu může být, řekněmež,vnímána různě, že? Ještě se objeví někdo, kdo řekne, že je to udělané v nějakém programu, že to neexistuje nebo něco jiného, ale tohle vidíte a vnímáte. Stejně se najde někdo, kdo řekne, že máte blud a že to nebylo. :-) Dělám si legraci. Ale tak to je. Je to starý známý spor o pravdivost. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Proč je v neprojeveném stavu tolik hrůz a zla? Kdo toto stvořil?

ODPOVĚĎ TP: Protože, když rozdělíte a tvoříte, tak ten tvar toho tvořeného vychází ze samé podstaty - života, Boha - a tak dále. Já vím, díváte se třeba na krokodýla, který chytí nějakou tu gazelu, kousne ji, strhne ji do vody, tam ji utopí a sežere. A pro vás je to zlo. Z hlediska gazely velmi jistě taky. Ale z hlediska krokodýla ovšem je to docela fajn dát si "gáblík" že? Obzvlášť, když už jste dlouho nejedli. Pak se tedy ta otázka zúží na otázku:" Proč je krokodýl a proč je gazela?" No a z toho vám vyjde často velmi pochopitelná rovnice. Zobecním to. Každý život má být zachován, aby mohl plnit svůj úkol. Každý jeden tvor má na zemi své místo. Aby mohl existovat, musí být schopen vyrovnávat i ty negativní doby, pokud nedojde na konec své existence a strom tu má uschlou větev - strom života. A tak je to od nepaměti rovnováha. Tam, kde není ještě vědomí dravců a obětí, kdy příroda za normálních okolností velmi přesně vyvažuje úspěšnost dravce, rychlost oběti, její pozornost a schopnost se ubránit. Celek vede k zachování druhu a života. Nebýt dravce, druh se přemnoží, zničí sám sebe svým množstvím. Vzpomeňte na případy, kdy člověk někam zavlekl zvíře, které nebylo endemitem. K jakým hrůzám to vedlo. Buďto byli zničeni všichni ostatní, kteří tam žili a neměli zkušenosti s predátory, nebo se zvíře přemnožilo - vzpomeňte na králíky v Austrálii nebo na co dalšího. A začalo to být problém. Když máte všude samé nory a udupaný prostor, už není co žrát. I když jste býložravci. Tak vás občas musí někdo sežrat, aby naplnil svoji potřebu a zároveň reguloval vaše množství. Jak se vždycky žertem říká: "V každém roce je tolik žížal, kolik bude kosů". Anebo obráceně - tolik kosů, kolik bude žížal. V normálním systému funguje toto přírodním způsobem, a to zdaleka ne ideálně - i to bylo špatně - ale musí fungovat v dalších nadřazených vlnách, to znamená, aby se vyladila ta přírodní rovina, nemůžete mít jenom rovinu, ale musíte oscilovat. A tak i ten stav těch, řekněmež, obětí a predátorů, je vyvážený dlouhodobě a osciluje kolem nějakého, řekněmež, ideálního stavu. Tak je to i s člověkem, který tvoří největší hrůzy v přírodě vůbec. Není tvora, který by tvořil více zla, než člověk. I když to dnes neví a zítra by mě nejradši šel zašlápnout takový člověk - předpokládám, nebo něco jiného - když to takto říkám, že? To si myslím. Co si to dovoluju? No, já vím. Ale i to musí být. Musím se za člověka vzít, musím za něj orodovat, protože nebylo doposud ve vývoji života tak složité chvíle, jako je přestup zvířete do člověka. Je to zatím nejtěžší úkol, který život má. A tak stejně, jako vidíme třeba nějakého predátora, který je schopen sežrat mláďata lvici, o kterou stojí, aby porodila jeho mláďata - což z jeho pohledu, takové to ego... To mají lidi tohle, to mají lidi. Kolik matek je schopno - to v Indii mě překvapilo - přijmout bez výhrad cizí dítě, jako by bylo její. Možná bychom si to někdy mohli někde hledat ve výzkumech nebo takový výzkum udělat. Je to vlastně totéž. Ten lev se chová podobně. Když sklouzne člověk do zvířecího, vrátí se, tak je schopen postřílet ve vesnici ženy, děti a tak dále. Je schopen povraždit jiným způsobem - v koncentráku, či kdekoliv jinde. A z pohledu toho nižšího života - protože ti dravci patří k těm nízkým v životě - vlastně oni to dělají běžně, viďte. Taková kudlanka nábožná vás sežere, sotva splníte svoji povinnost. A tak dále a tak dále. Věda bude říkat, že je to účelné pro zachování zdrojů - a je to pravda. Vždyť ten milovaný přítel umožní žít o nějaký ten týden déle a vychovat mláďata, že? když ho sežerete, milé kudlanky - nábožné či bezbožné. A tak dále a tak dále. Zažíváte tedy jednu z nejtěžších dob v životě na planetě. Jelikož to žijete od narození vás i vašich předků, tak to nevnímáte. Nic jiného jste neviděli, nemáte jinou zkušenost, a tak vám to připadá vlastně víceméně - u někoho méně, u někoho více - ale přesto nevidíte nikdy celý rozsah skutečného reálného děje. Zatím to vidí jen velmi málo lidí. Je to velmi vzácné. Je to i pochopitelné. Znovu se za toho člověka budu brát. Vyčítáte pejskovi jeho stádní podstatu? Ne. Dokonce ji využíváte pro sebe, i když s jistými obtížemi, protože když odejdete, pes se na vás naštve, rozkouše nábytek, protože on svoji smečku chce mít pohromadě. Je to smečkový tvor a velmi trpí, když se vzdálíte do práce, protože v jeho světě to znamená rozsudek smrti, protože jste opustili smečku nebo on byl opuštěn smečkou, a tedy nemá šanci přežít. A tak dále. Proč tedy na světě musí být to, co nazýváte zlem? Toto je to obecné zlo, které se zdá, když někdo někoho sežere či tak. Je to dáno hlubokou filosofií důvodů a řádu života, je to dáno nutností přejít od dokonalosti k nedokonalosti a znovu k dokonalosti. Je to tep, rytmus. A tak se vědomí projektuje do času a prostoru ze své absolutní vyváženosti a dokonalosti, aby existovalo i v této formě a nakonec se znovu sjednotilo do sebe sama v tom konečném a nejdokonalejším stavu. Tomu se říká vývoj života - nebo duchovní cesta později, tak asi od poloviny lidských zrodů vašich, tohoto druhu, můžeme mluvit o aktivní duchovní cestě. Později, v dalších generacích - tedy lidských a později nad-lidských a nad-lidských, vyšších, se budete moci nacházet v prostoru, který bude mít jiné parametry, jiné vlastnosti a pravděpodobně by se vám líbil. Tedy jen některým. Těm, kteří touží po tom, aby dokazovali, že mají pevnější ruku a lepší oko, když na někoho střílí, nebo se chtějí vytahovat něčím takovým, těm by se to asi nelíbilo. Ti potřebují ještě toho "huntera", toho lovce, toho predátora. Ti, kteří jsou v budoucnosti v této rovině, toto již nepotřebují. Stejně jako nepotřebuje zvířecí býložravec někoho napadat - i když i on se může zvrhnout, jako například opice v současné době - některé druhy opic- anebo například prasátko nebo jiní tvorové, někteří medvědi a jiní. Ale pravoplatný tvor, který je v pořádku, je "čistý", ten vám bude žrát jen to, na co je. A tak tygr vám neukradne bábovku, ale slepici. A zase naopak pro tu kravičku je ta tráva jedinou variantou. Protože když máte tolik žaludků, tak se nedivte. To byste je potom nepotřebovali. Ale vy byste to neuměli strávit ani, rozumíte, kdybyste chtěli jíst něco jiného - nebo žrát. Takže takto bych to se pokoušel vysvětlit. Čili aby mohlo být dobro jako jeden pól, musí být i zlo a mezi tím rovnováha, která ale neznamená, že máte tvořit trochu zla a trochu dobra, to je hluboký omyl. Zpočátku tvoříte více zla, když jste primitivní. A pak to zase musíte vyrovnávat, aby se na tom světě všichni dali do pořádku, tak tvoříte více dobra. A když jste na konci, tak netvoříte v rozkyvu, čili spojíte ten zákon dění, aniž byste jej naplňovali, stále více, ale to už je to činění v nečinnosti - ale to je jiná kapitola. Tak nevím, jestli to bylo pochopitelné, co vám tady povídám? Úplně ne, já vím, chce to hodně přemýšlet, pak meditovat, abyste pochopili ten řád světa - proč a jak. Lze tedy říci, že je to v hlubokém smyslu, že to všechno sleduje základní cíl a tím je život "Toho" - "To" vše je život. Je to existence Podstaty - Boha. Když řeknu universa, to už je o tom, co je. Spíše tedy Podstaty a Boha, Podstaty všeho, co jest. 

 

DOTAZ: Dobrý den, máme každý své duchovní učitele, kteří nás provází? Může být každý učitel zaměřen na jinou oblast? 

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě a máme. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jak je to s duchovní ochranou? Ta je daná osudem? 

ODPOVĚĎ TP: Nikoliv jen, ta je dána i vámi samými. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Pohovořte prosím více o rezonanci, čeho se všeho týká? Napadá mne, že rezonujeme s určitými lidmi, se kterými jsme přitahováni, ale rezonance je i o tom, že se naše skutky a myšlenky na nás vrací. 

ODPOVĚĎ TP: No, zkusím být trochu konkrétnější. Dostáváte takové učitele, kteří odpovídají vašemu konkrétnímu okamžitému stavu. Dokonce kteří odpovídají i vašemu zaměření. Půjdete-li cestou ke světlu, budou to učitelé světla, půjdete-li cestou k temnotě, budou to učitelé temnoty. To je zákon rezonance. Prostě stejné se přitahuje. A to od nepaměti. Vždy o něco víc v kvalitě, kvantitě i jinak. Nemusíte mít starost, jestli někdo vedle vás má učitele nižšího nebo vyššího. Pokud budete moudří, budete pokorní a budete vědět, že dostáváte to, co máte. Ale je to zase mnohem složitější, jako vždycky. Když mluvíme o duchovních učitelích, tak je to jakási rovina přirozenosti. Zároveň je tu i rovina magie - vy si můžete něco o sobě představovat, něco chtít, něco vizualizovat a ejhle, už do toho děje zasahujete a začínáte jej deformovat. Místo, abyste poprosili o toho nejlepšího učitele, který vám náleží, tak si třeba, hypoteticky, začnete předepisovat, co že to máte konat, koho že to máte dostat či jinak. No a to už potom bývá na pováženou, protože ta vůle takto projevená nevychází z moudrého geniálního základu, ale vychází jen z takhle malinkého člověka, který ještě ničemu prakticky nerozumí, ale přesto se odvažuje, někdy až příliš, zasahovat do děje. To není hovor o tom, že nemáte chtít, že nemáte být nadšení, když přijde váš čas, že nemáte mít snahu - to samozřejmě ano. Já teď mluvím o tom, kdy tu snahu přetavujete do nějakého, často nízkého názoru, jak že to tedy má být. A tam už je to na pováženou. Samozřejmě, že rezonujete s tím, co vás provází - a to je dobré i špatné zároveň. Budete-li na šikmé ploše, budete rezonovat se stejnými. Budete-li na ploše ke světlu, budete rezonovat s těmi druhými a bude to tatáž rezonance. Přírodní zákony nepůsobí selektivně jen na jednu oblast nebo na druhou oblast. Je tu ochrana, na kterou se ptáte, která je tvořena vaším dosavadním životem - co a kde jste pomohli, jak jste věci vyřešili dobře - to potom přináší, i pro vás samé, ve vašich životech jistou duchovní ochranu. Také vaše duchovní vyspění, které budí u těch vyspělých jedinců velmi silnou duchovní ochranu, kdy se jich dotýká jen velmi málo věcí. Nebo může dotknout, přesněji. Celý život jako celek má učitele, svým způsobem, od počátku života. Nezapomeňte, že čas ve skutečnosti není. A tak už v případě vzniku života, nějakých jednobuněčných formách, těch nejprimitivnějších, zároveň existuje - vždy v čase naráz - i to nejvyspělejší. Tedy začátek i konec. Jen prohlížitel tomu dává tu dynamiku. Bylo, jest a bude. Ve skutečnosti vše při tvorbě vesmíru - která je také ještě jiná, než si myslíte - existuje stále, bezhraniční. Nic nebylo, nic nebude, vše je. A tak je s vámi stále sama Podstata života, od počátku až do konce. A liší se jen míra, která smí být projevená pro vás, na vaší cestě, témata, která smí být otevřena, protože v nepravý čas by to téma stejně nevedlo k ničemu, nebyli byste schopni to chápat, bylo by to mimo váš okruh. Podívejte na svůj dosavadní život - jsme lidé, v konkrétní chvíli a době, tady v tomto sále. A podívejte se na sebe nestranně, jak jste rozhodovali - svým zájmem, svým rozhodnutím a tak dále - o různých věcech, které jste přijímali jako předmět svého zájmu, a jak se to mění vlastně během toho života. A tak dále. A tím pádem jak se také otvírají určité oblasti, které třeba předtím pro vás byly úplně nevnímatelné, neznámé, prostě jako by nebyly. Čili celý ten svět je vrcholná rovnováha. Vždy je s vámi, vždy vám pomáhá a vždy vám dává svobodu zároveň, abyste mohli konat i hlouposti. Protože i hlouposti jsou nutné k tomu, abyste se dostali dopředu. Stejně jako je nutný ten rozkmit, abyste našli tu střední část. Je pravdou, že ten rozkmit se stále zmenšuje, ale může ustat až na konci, když jste tak vyvážení, že již není důvod ani potřeba se od osy odchylovat na jednu či na druhou stranu. Je to k pochopení? Snad.

 

DOTAZ: Chcete slyšet něco o lidech, kteří se vydávají například do hor, modlit se za svět. Co tito lidé vykonávají? 

ODPOVĚĎ TP: Když budeme používat termínu, že se vydávají "modlit za svět", tak to bude pravda, ale zároveň to bude také trochu svádět. Modlit se můžete různým způsobem. Dokonce zároveň mnoha způsoby. Každý duchovní člověk, který překročil jistou mez, má za velmi důležité vše, co se týká celku, protože se omezuje oddělení od celku a vnímá se jako jednota. Když slouží celku, slouží tedy vlastně i sobě a všemu zároveň. Takže to je jeden způsob modlitby, kdy jste, kdy o nic nepřicházíte. Sem až jste došli, jste tím, čím jste, je to tak správně a zároveň to má tyto důsledky. Když nějaký lidský jedinec vloží svoji mysl do velké a nekonečné Pravdy, tak je to jakoby vkládal tuto mysl za všechny lidi na celé zemi. Úplně za všechny. Tak jako musí být hmotní a negativní lidé, musí být i tito. Je tu zákon zrcadlení. Ze svého poznání chápou své místo, chápou Boha - už ne jako předmět modloslužebnictví či hledání velkého silného kamaráda, který nás ochrání - ale tak, jak je to doopravdy. A tak vědouc, jak jsou malí - protože výsledkem poznání je malost - se obracejí i k tomu velkému formou, kterou bychom mohli nazvat modlitbou. Je to vlastně jednota - projev života a zároveň to, čemu říkáte modlitba. Jeden takový jedinec tedy může vytvářet takovou víru, kterou miliony lidí v údolí nejsou schopni ani pochopit. Přesto díky jemu ty miliony lidí žijí ve světě, který se nezhroutí. Je to jako rameno vah - kdyby se přidávalo jen na jednu stranu, váhy půjdou na tu stranu až příliš. A tak úkolem je vyrovnávat, vědomě přijmout odpovědnost za celé lidstvo a svým životním projevem zachovávat vůbec možnost života člověka na Zemi. Kdyby nebyli, zničíte se během půl roku, anebo budete zničeni. Protože tu existuje něco jako rovnováha ve vesmírném smyslu. Díky těmto lidem nedochází k ději, který by jinak vedl k zániku života na Zemi, například tak oblíbeným drtivým dopadem. Jakoby my, všichni lidé, jste měli nějakého soudce, který spočítá, jak moc - vzpomínáte na Sodomu a Gomoru? jistěže ano, viďte. Ta opravdu byla, to není vymyšlené, to je reálný příběh. Dokonce se všemi artefakty, které po tomto biblickém dění zbyly. Byly dohledány, existují. A skutečně toto město bylo zničeno během chvíle. Lidé sklouzávají k takové té paternalistické představě toho tatíčka, který prostě se někdy zlobí na své děti a pak je... ale někdy se to i opravdu stane. Když lidstvo odejde příliš od svého životního úkolu, přijdou chvíle, kdy velký Osud věci mění. Pak to bývají doby velkého vymírání, velkého umírání. Viděli jsme to u dinosaurů, viďte, a jiných -saurů. Ale podle zákona: "jak nahoře, tak dole", byste si měli uvědomit, že cokoliv se stane, kdykoliv - se může stát i vám. Že to není nějaká hypotetická možnost, že je reálná. Naše hmotně technické myšlení se upíná k těm raketám s těmi náložemi, které ten objekt rozstřelí. Přesně podle té lidské nátury. Současné nátury. V dobách osvícenějších lidé věděli, že myšlenka a síla dobra je stokrát lepší štít než ten nejlepší raketový štít. Mimo jiné i proto, že má-li k něčemu dojít z důvodu váhy velkého Osudu, je úplně jedno, co máte, protože má-li se to stát, tak se to stane. Víte? Raketa nevyletí, nálož nevybuchne, nebo se netrefí nebo něco jiného. My jsme hybatelé, zasahujeme do děje a vidíme každý den, že to jde. A tak se domníváme, že je to univerzální a jediný model. A to je velký omyl. Jako vždycky v tom vesmíru je těch modelů hned několik. Ne jen jeden. A tak budeme s důvěrou očekávat, že ti, kteří pracují i za nás, budou úspěšní, že váha dobra a zla na této zemi nepřesáhne jistou mez. A v žádném případě se nemusíme obávat, že by "Velká skutečnost" ve svém konání udělala chybu. V žádném případě. Takže to jsou lidé, kteří se vydávají do hor nebo jiným způsobem pracují. Existuje něco jako probuzení. Žili jste miliony a miliony let, od viru, bakterie až k tomu, co sedí zde v tomto sále, tedy k nám, lidem. A bylo to pochopitelné, skládalo se jedno na druhé - i když nechápeme ještě plně, ale je to jasné - a pak přichází chvíle, která tak jasná není, protože není ještě obecná. Tedy čas probuzení, života, vědomí. A to přichází tak právě v té polovině vývoje a pak to má zásadní důsledky pro formu a způsob života na té planetě. Žijete právě tu dobu - se vším, co to přináší, tedy s těmi starostmi, neúspěchy, úspěchy a tak dál. Zkuste poodejít o pár kroků od současnosti této vteřiny a zkuste se na to dívat s jistým odstupem. Jsem si jist, že uvidíte jistý záměr, smysl, cíl a spojitost. Vezměte to pár století zpátky - nebo víc, to už záleží na vás, jestli to zvládnete - a zkuste se na to podívat jinak, z jiného pohledu. A jsem přesvědčen, že vám to přinese hodně, hodně poznání. A možná také klidu, protože uvidíte, že ten řád Boží, nebo jak to chcete nazvat, tady je. A to je vždycky velká podpora. Protože kdyby to byl řád lidský, to bych tak klidný nebyl. Čili naznačil jsem vám, že celé lidstvo je vnímáno také jako jednotka. Samozřejmě je tu jedinec, rodina, stát, kontinent, doba, všechno to ostatní, ale zároveň je tu i tato kvalita a ta potom rozhoduje o, řekněmež, možném dalším vývoji.

A to by bylo pro dnešek už všechno. Je přesně 18:00 hodin a kousek, takže jdeme se rozloučit. Aha, budeme se loučit takhle, to bych moc vyrostl a vyrostl bych vám z obrazovky. Takže s pomocí Boží, ať ten váš život jde dál, jak má, ať dostáváte, to co dostáváte stejně, jinak není možno, protože donátor, neboli dárce, není nějaký člověk jen, ale je to sám Řád. S pomocí Boží.

No, tak to je na rozloučenou. A ještě dneska v 8 hodin se můžeme setkat při našem pravidelném duchovním obřadu. Na shledanou.

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.