www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 23. 9. 2022

Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 23. 9. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

0:00 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

0:51 – Měl bych krmit psa pouze pro něho přirozenou potravou (což je asi zvěřina) bez jakýchkoli rostlinných složek? Také o přirozené stravě pro člověka – vegetariánství.

3:12 – Problémy posluchače s bolestí hlavy.

4:19 – Jak se má člověk vyrovnat s tím, když nejbližší lidé odešli „nahoru“?

10:43 – Jak se vyrovnat s vážnou nemocí? Také o důvodech nárůstu počtu onemocnění rakovinou a o prevenci. Příklady vážných onemocnění v životě Tomáše Pfeiffera. Důkazy života po smrti.

29:35 – Bude možné cestování časem a prostorem, až člověk pochopí víc ze zákonů lidství? Též zmínka o filmu „A přece drží“ (na www.dub.cz), příklady rozhmotňování a zhmotňování – u pana Josefa Zezulky dokonce včetně živých tvorů.

37:21 – Mluvil jste o tom, že není dobré užívat konopí. Co si potom myslíte o CBD oleji? Může vzniknout závislost?

41:00 – Je dobré jíst nepražené drcené kakaové boby, které obsahují spoustu minerálů, ale bohužel i kofein?

42:53 – Dítě s mentální retardací, nemluví, autismus, porucha chování, rozčiluje se, ničí věci, zacpává si uši, něco slyší. Je to osud (karma), že je tak postižený? Může se jeho stav zlepšit?

47:20 – Dávají nám vlasy schopnost intuice?

52:48 – Vždy, když mám otázku, dřív nebo později objevím odpověď. Je to rezonance s vesmírem? Je normální stav (jev), když cítím matku Zemi v hrudi? Někdy chci už odejít do světla, do nekonečné lásky. Jsem to já, nebo někdo skrze mne?

56:21 – Jak se mám správně přiladit k Vašemu večernímu působení?

1:03:25 – Rozloučení, duchovní obřad.


Přepis videa:

Pěkně vás vítám, přednáška v Praze. Už jich tak mnoho není, ale dáme se do toho. (Svítíme vším? Svítíme, tak.) Pokusím se i dnes jako vždy reagovat na vaše podněty s tím, že předkládám názor k vašemu posouzení, a vy sami budete mít svůj vlastní. Zároveň se v té odpovědi věnuji často části té problematiky, a proto máme dost času pokračovat.

 

DOTAZ: Myslím, že pes je dravec, takže bych ho měl krmit pouze přirozenou potravu, což je asi zvěřina bez jakýchkoliv rostlinných složek?

ODPOVĚĎ TP: Ne úplně, protože i psi občas si pomáhají, když jsou v přírodě. Viděli jste, že psi někdy žerou trávu nebo podobně, ale jinak ano, protože je to dravec a jako dravec musí dostávat potravu, která mu náleží. To znamená i kočička je dravec čili je zařízena na maso, a kdybyste ho krmili něčím jiným, tak by to nedopadlo možná úplně dobře, i když jsem za svoji historii přednášek slyšel i několik zpráv o tom, že tu byli psi, kteří byli od přírody tedy nemasojední. Prostě zásadně odmítali maso, asi to byl nějaký inkarnovaný vegetarián, a holt mu to nějak zůstalo. Takže určitě ano, souhlasím. Zrovna tak člověk, který není dravec žádným prvkem svého organismu, ale opravdu žádným, pokud pojídá maso si vždy škodí - více nebo méně. Je na vrcholu vývojového žebříčku, je tedy velmi odolný, ale přesto to tak je. Vidíme to třeba v extrémech, protože každá věc, která škodí, tak u někoho škodí málo, u někoho trošku víc, u někoho hodně. Ale když té věci je hodně, tak potom se projeví jakoby kapacita té potraviny. Takže třeba když se podíváme na Eskymáky, kteří se ve svém prostředí mohli živit pouze masitou stravou, tak u nich ten průměrný věk 35 let nebyl nějak vysoký. Dneska je to samozřejmě jinak, protože už mají ty skútry a keksy, a kdo ví, co. Ale tenkrát ne. Tak jdeme dál. (Tohle za chvíli - to je složitá otázka. Něco jednoduchého na začátku. Vidíte cenzura.)

 

DOTAZ: (No, tohleto je zdravotní) Bolest hlavy čtyři až pět dní každý měsíc a ve dne i v noci.

ODPOVĚĎ TP: Bylo by zajímavé zjistit, jestli ta bolest hlavy náhodou nesouvisí buďto s měsíčním cyklem nebo s jiným cyklem a u některých z nás to tak je. Bývají to nejenom bolesti hlavy, ale bolesti trigeminu, které jsou podmíněny měsíční fází a samozřejmě i jinými možnými příčinami. Čili těžko takto odpovídat, když nemáme větší zacílení, ať už z pozice potíží, tak i z pozice vyšetření, která tam případně byla. Je-li tam lepší rentgen mozku, je-li tam něco jiného. Takže těžko odpovědět. Ta měsíční fáze by mě zajímala.

 

DOTAZ: Jak se má člověk vyrovnat s tím, když nejbližší lidé odešli nahoru?

ODPOVĚĎ TP: No, pořád lepší než dolů, rozumíte? A jelikož k tomu našemu životu patří tato věc, měli bychom ji přijmout. Prostě opravdu to tak je. My tu máme část, kdy jsme zrozeni, část, kdy odcházíme, část, kdy žijeme na druhé straně, a část, kdy se znovu rodíme. Není to nic výjimečného, jako když usínáte a vstáváte ráno, a je to přirozený běh života. Někdy je v tom řekněmež snaha po fixaci nebo získávání jistot nebo snaha řekněmež v té lásce jakoby být hodně navázán, ale to všechno, nebojte se, postupně zpracujete. Láska zůstane, ale rozšíří se do větší... Jak bych to řekl? Já to těžko popíšu. Prostě budete stejně milovat Boha jako své bližní nebo víc. A tím pádem budete chápat řád, který tu je, budete ho přijímat. Vzpomeňte na ... Jak to bylo tenkrát ten film? Dařbuján a Pandrhola? Jo, jo, jo, vzpomínáte, viďte? No, tak by to vypadalo, kdyby holt nebylo. Takže ono musí být a svým způsobem je to i obžaloba, řekněme filosofie doby nebo kultury, která se o věci tyto stará nebo nestará, a vlastně je to téma, které ve společnosti je vytěsněné v podstatě. A pak, když přichází, tak se s tím každá společnost nějak vyrovnává, jak už jsem říkal mnohokrát. Někdy je to bujaré veselí. Když vám někdo odejde, tak se potom velmi, velmi jako udělá ten kar, že jo, anebo ještě, ještě daleko bujareji, a ti lidé se tak učí psychologicky se vyrovnat s tou ztrátou. No, nejhorší je zamrznutí ve smutku, což je čiré zlo, protože člověk tu není proto, aby se zničil teskněním po někom, ale v tom zbylém životě má jistě ještě mnoho úkolů, které musí postupně naplňovat, a to nejenom vědomě, ale i nevědomě. Život má smysl. Každý život má smysl a každý je směřován k nějaké řekněmež oblasti toho, co máme pochopit. Takže to je asi to nejhorší, co se nám může stát, protože my vlastně začínáme konat v neúctě k životu, v tomto případě k vlastnímu životu, protože jsme jakoby zcela vlastně opomněli sebe a sebe ničíme. Nežijeme, živoříme. Tak to je možná to nejhorší, co se může stát z toho neřešení odchodů. Člověk nemá nikdy volat smrt vědomě, to je samozřejmost. Tedy právo na sebezničení nastane pouze v případě oběti nebo služby nějaké, kterou prostě konáte v nějakém řekněmež vyšším zájmu, ale rozhodně ne proto, že vám špatně uvařili oběd včera nebo něco podobného. No čili vyrovnat se můžete moudrostí. Každý je na tom jinak čili u každého to bude jinak. Každý má právo na svůj způsob prožitku, dokonce i ten, který se ničí, jen s tím nebudu souhlasit, rozumíte? Takže nejbližší. Čím budete starší, tím více těch vašich bude odcházet, že jo? Napřed je to naprostá výjimka, nějaká nehoda či podobně. A pak najednou tu, tam se dozvídáte, že vaši spolužáci odcházeli nebo a tak dále. Nejhůř jsou na tom, prosím pěkně, vegetariáni. Ti žijí v průměru o několik let déle, a tak v podstatě si můžou jaksi zažít tuto věc častěji než takový řádný masojedlík a kuřák, kteří to dokážou jaksi zvládnout poněkud rychleji k tomu konci. No, takže záleží na vás. Jsou to věci zjistitelné. Jsou to věci, které objektivně existují, jen se jim jaksi člověk nevěnuje. Věda se jim, některá věda se jim nechce věnovat. Přímo je odmítá, bagatelizuje, neguje přesto, že jsou pro ty věci naprosto jasné, hodnověrné důkazy. A ještě jednu poznámku. Když chceme něco zjistit, tak to, jestli jsme to zjistili nebo nezjistili, není důkaz toho, že to je nebo není - spíš tedy není. Máme tedy mnoho věcí, které jsme nezjistili, a přesto jsou. Máme i v reálném životě mnoho věcí, které věda zatím neprozkoumala, a přesto jsou. A to bych rád zdůraznil. Čili představa, že co jsme neprozkoumali, není, je mylná a je dokonce zničující, protože zamezuje dalšímu vývoji poznání. V každé kultuře se s tím nějak rovnali, ať už to byla Kniha mrtvých těch nebo oněch, a myslím si, že to i ukazuje na celkovou řekněmež vyspělost společnosti, její filosofický základ, protože my jsme odkojeni středověkem. Řekněmež, že žijeme v křesťanské oblasti, a zde byl vlastně ten názor takový jaký byl, a tím pádem vlastně se objevuje toto stanovisko vlastně nepřímo i v našem vztahu k umírání.

 

DOTAZ: Jak se vyrovnat s vážnou nemocí?

ODPOVĚĎ TP: No, je to podobné. Dokud jste zdrávi přirozeně, tak vlastně ani nevnímáte, že by to bylo něco výjimečného, a když přijde špatná zpráva, tak je to něco jako řekněmež úder. Procházíte si svými několika fázemi. Je tam také "Proč Já?", je tam "Jak to?" a tak dále a hlavně je to syrové poznání konečnosti, kterou jste předtím sice vnímali, ale nebyla vám blízká, protože to byli ti druzí, viďte? Že byste vy odcházeli, to bylo opravdu jaksi až na šestém místě. V těchto případech se opět jakoby objevuje ta naše vnitřní duchovní stavba poznání, která u některých samozřejmě bude taková u jiných maková. Lidé velmi duchovní a moudří z toho nedělají až takový problém. Žijí to, co mají, jsou vděčni z toho, co ještě zbývá, a jsou víceméně připraveni. Na druhé straně budou ti, kteří plni strachu z nebytí, plni řekněmež až zničující podoby se snaží. Klasickým případem je třeba pád letadla. Ti, kteří jsou v tom nešťastném letadle v té chvíli, protože to je velmi silná emoční situace, projeví sami sebe. Budou tam ti, kteří se budou chtít zachránit za cenu života ostatních, budou tam ti, kteří budou sedět a usmívat se a tak dále a tak dále. Naše nemoc, která tady je, pravděpodobně druhá nejsmrtnější také ukazuje něco o nás, ale ukazuje také něco o vědě, protože ona je jako vše na světě způsobena reálnými konkrétními důvody. Tyto reálné konkrétní důvody ovšem tato společnost neřeší, a to zásadně. Někteří statistici chtěli spočítat, že v roce 35 možná 40 každý z nás, každý jeden. Křivka vypadá takhle, ale chování společnosti a vědy tomu absolutně neodpovídá. Nejsou tady žádné relevantní preventivní programy. Když se podíváte na reklamu na cigaretu, tak tam vidíte vztyčený prst ministerstva zdravotnictví, a říkají vám: "Umřete," a ještě vám ukážou rozežrané plíce rakovinou, ale když si koupíte gril a na něj dáte tu uzeninu, tak žádný zdvižený prst není. A ten gril je horší - dokonce ještě - než ta cigareta. Jeden párek velký je dvacet cigaret. Když ho usmažíte na grilu, znásobíte jeho kancerogenitu. A takových případů je mnoho včetně toho, že vám v nemocnici na onkologii dají jako potravu uzeninu, tedy například šunku, která je sycená dehtem. Dehet je jeden z nejsilnějších kancerogenů. Lidská společnosti je ale plná škodlivin, které jsou přijímány jako samozřejmé, a to alkohol, který je kancerogenní, a to mnoho dalších látek, ať už chemických nebo jiných. Jsou tu i kancerogeny neaktivní jako azbest nebo jiné, které způsobí dráždění tkáně. No, a teď vy se mě ptáte na toto, ale tohle s tím souvisí. Ta společnost vyhlašuje za preventivní programy to, že vám slisuje prs a udělá jeho snímek a říká málem, že je to léčba - původně se říkalo, že to je léčba, a přitom je to pouhý screening, tedy pouhé vyhledávání toho, co už vzniklo, rozumíte? A když tam není žádný nález, tak jdete spokojeně domů, a když je, tak začíná kolečko. Ale hledat to "proč", to tak časté není. Krásný příběh byl v Americe, kde Asiatky měly výrazně nižší incidenci nádoru prsu. Tak se hledalo proč, až se přišlo na sóju, přišlo se tím pádem na fytohormony, tedy hormony rostlinného původu, které zde byly činné například. No, ale to jsou takové drobné výkřiky, které zase ustanou. To, že maso je silný kancerogen, jste se dozvěděli z vyhlášení, tuším, WHO před několika lety. Červená masa upravená jsou stejně agresivní jako azbest nebo cože to říkali. No, způsobilo to nějaký posun? Ale kdepak. Ta společnost jede dál ve svých kolejích a nádorů přibývá, a přitom ta prevence ve své podstatě, protože medicína není odborník na prevenci, ale my ano, takže ta prevence je ve své podstatě schopná v této chvíli zasáhnout nejméně 60% nových nádorů nebo víc, u dětí ještě víc. Maminky, které si na porodním porodní chodbě dávají kafe nebo něco podobného, zatěžují svůj plod velmi vážně. Maminky, které používaly jiné látky... Není přirozené, aby dítě mělo rakovinu. To je až moderní doba teď, a když je něco nového, tak to znamená, že to má nějakou příčinu, Nevzniká to samo o sobě, náhodou, že by si vývoj řekl: "Tak a teďka to lidstvo zdecimuji tím, že bude mít každý rakovinu." Vůbec ne. Tak to je jedna z nemocí, která tady je. Je možná i nepříjemnější v tom, na rozdíl od cévních a srdečních nemoci, že bývá dlouhodobá. Takže mimochodem to masíčko souvisí i s tímto, tady ty jaksi stavy. Trojice potíží to jsou kloubní a další. Takže jak se s tím vyrovnat? Zaprvé změnit svůj obraz životních potřeb a jejich hrazení. Za druhé jistěže můžeme udělat něco pro druhé, a pokud zjistíme nějaké jaksi potvrzené údaje, tak máme se starat, aby ostatní se je dozvěděli, protože jaksi z těch úředníků vědeckých se to nedozvíte. Medicína neumí v žádném případě ovlivnit příčinu nádorového procesu, absolutně neví, proč vzniká, a tedy ho neumí ani ovlivnit. To, co umí, je likvidovat jeho následky, to znamená vlastní maligní buňky - ty, které se zvrhly. Zezulka objevil léčbu rakoviny v její příčině a během svého života pomohl mnoha lidem. I já tam mám ty tři nejlepší případy, které ukazuji na sympoziích a všude, a myslíte si, že to někoho zajímá? Ale vůbec ne, protože člověk je tvor, který když se setká s něčím neobvyklým, tak si vymyslí nějakou prostě pro sebe příznivou verzi, a hotovo. Nejlepší případ byl bez medicínské léčby, protože nebylo možno ji zahájit, byl zcela prokázán, jak operativně, tak histologicky. Nebyl proveden žádný zákrok vyjma obchvatu, a ten člověk přežíval 23 let při stavu nádoru žaludku, který zavzal i duodenum a další - ale nic, nic. A co ty poznatky prevence? No, přece taky nic. Denně vidíte téměř v televizi, jak budete nádherně opékat tu na dřevěném uhlí, tu na plynu, a tak termicky ovlivňovat potraviny, v kterých se pak tvoří dehty, a ještě navíc odkapávající tuky na 800 stupňů teplých uhlících přecházejí v další chemické změny, které obsahují tisíce, tisíc a více kancerogenních látek. Řekl vám to někdo v té televizi nebo někde? Určitě ne. Ostatně, jak je možné, že dostáváte v nemocnicích uzeniny. To je přece nemožné. Jak je možné, že dostáváte další látky? Takže to velmi souvisí s tou otázkou. Vyrovnat se s ní můžeme i tak, že ač ji můžeme dostat, anebo jsme ji někdy i dostali třeba, tak máme se snažit, aby ta věc se jako by začala zlepšovat ve své podstatě. Když jsem já objevil tu pihu na své tváři, a to byla Boží milost, protože jsem si prožil všechna ta stádia, o kterých mluvíte, protože jaksi tento druh onemocnění na hlavě nemá příliš dlouhého trvání - to už počítáte život na měsíce, tak jsem se vším tím prožil a rozumím tedy této chvíli. Ještě několikrát se člověk dostal do blízkosti odchodů. Někdy třeba při vysokých horečkách - horečka dengue a další, jindy při krutých bolestech z důvodu nějakého pravděpodobně neurotoxinu. A tak, co děláte? Ono to zvenku vypadá vždycky hůř, ale když to žijete, je to jiné. Tak ležíte na té posteli a nemůžete se ani pohnout. Máte strašlivé bolesti v noze a nikdo vám v podstatě moc nevěří - ale hrozné. Na záchod se plazíte po zemi a snažíte se, abyste na záchod šli alespoň jednou za týden, protože nemáte bažanta. No, nepředstavitelné. A pak tam ležíte, ani se nehnete a jste. Máte dost nepříznivé hodnoty krevního obrazu a další - nebo velmi nepříznivé relativně, a čekáte, jak to dopadne. A je hotovo. Žiji to, co mám. Jsem pokorný k životu, ale i ke smrti. Tak to prostě je. Člověk tohle dostává, aby byl připraven, aby tomu rozuměl, aby rozuměl pacientům, a názorný příklad je vždycky stokrát lepší než tisíc vyslechnutých přednášek. A i to, co jsem vám řekl, nemůžete pochopit, dokud to sami nezažijete. Jak se říká: "Sytý hladovému nevěří." Takže i ty stavy velmi těžké vlastně z pohledu toho nemocného vypadají jinak než z pohledu okolí. Velkým parametrem je také strach - strach z utrpení, strach a tak dále. No, asi bych měl strach, kdybych věděl, co mě čeká - rozumíte? Pokoušíte se dostat z Indie. Noha je v zoufalém stavu a mokvá. Tak nakonec se vám podaří se prošoupnout těmi kontrolami na letišti, čekáte ve frontě. Najednou zjistíte, že za vámi je čůrek tekutiny bílé. Pak letíte letadlem, snažíte se to jakkoliv prostě maskovat, aby vás... No, a jsou to litry. Nakonec se vší pomocí přistanete v Praze a díky pomoci jiné tedy dostanete adekvátní léčbu - medicínskou léčbu, abyste věděli. Žádné tedy eso tero. Antibiotika silná - tady to bylo na místě. Čili i to je obraz světa, který zde je. Viděl jsem i krásné příběhy - odchody ze spánku, odchody z bdělého stavu: "Tak děti, já už musím jít." Babička se usmála a umřela. To je odchod, rozumíte? Tomu říkám smrt. Někdy je to rychlé, někdy dlouhé. I v tom je jakási logika osudu. A nemyslete si, že když budete hodní, že budete mít jenom ty hezké věci. Takový Ježíš ten určitě nebyl rabiát, a jak pěkně umíral dlouho a bolestivě. To mělo zase jiný důvod. Tak podívejte. Nemám jinou radu než mít vnitřní pokoru, a jistě, že vám může pomoct vědomí reinkarnace, ale nesmí to být únik, protože je to část života samozřejmá, a jistěže pomáhá v těchto věcech. Ostatně to máte zajedno. Jestliže je, tak to poznáte vzápětí, jestliže není, no, tak je to taky jedno. Ale ona je, protože pro to jsou velmi jasné důkazy. Čili neumíráte nikdy doopravdy. Jak lze zničit hmotu, tak protipól tohoto stavu je duch - a toho zničit nelze, ten trvá. Vy odkládáte hmotná těla, která se rozpadají, ale váš duch stále trvá. Vzpomeňte na profesora Moodyho a na tisíc jiných zpráv, které jste dostali, doktorku Helen Wambachou z Německa, kteří tyto věci zcela odpovědně zkoumali. No, pak tisíc různých skeptiků, kteří si vymýšlejí naprosté nesmysly, ale naprosté. Například, že to umírání je projev nedostatku kyslíku v mozku. No, úžasné myšlenky - bohužel velmi hloupé, protože tím těžko vysvětlíte, jak to, že umírající se vzdálí 400 km od nemocnice, tam vidí svoji sestru, popisuje, co dělá, a pak se vrátí zpátky do těla a popíše to. Takže tohle by hypoxie určitě nemohla zařídit. Jak také vysvětlíte indukované zážitky umírání. Mnohdy se stává, že lidé, kteří provázejí umírajícího, mají identický zážitek s umírajícím. Tak začal profesor Moody. V knihovně jedna z tamějších vlastně členek university mu svůj zážitek sdělila a on se o to začal zajímat. Jistě ne náhodou, to je život, takhle to funguje. Takže, co s tím? Co je, to je. Nikdo neví z nás ani vteřinu, jak ten život je postaven. Vidíme statistickou pravděpodobnost. Tedy velmi pravděpodobně když nastoupím do letadla, tak nespadneme, když nastoupím do tramvaje, tak vlastně nedojde k nehodě. Ale občas dojde. Nikdo nemůže vědět, jak proběhne třeba jeho onemocnění. Máte onemocnění, které je život ohrožující, a přesto se může jaksi přežít nebo se může, jak bych to řekl, i zdánlivě samo uzdravit. Nikdy to není samo. Žádné spontánní uzdravení neexistuje. To je opět výmysl těch, kteří nevidí za hranice bytí. Vždycky je za tím určitý zásah, ať už vtělených nebo nevtělených, protože osud, běh, řád, děje jsou vytvářeny. Oni nevznikají samostatně, oni už jsou, ale jsou naplněny vůlí těch, kteří je naplňují. Nevím, jestli je to k pochopení, ale jdeme dál.

 

DOTAZ: Zajímavá vás cestování časem a prostorem. Bude to možné, až člověk pochopí víc ze zákonů lidství?

ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě. Bylo by to i divné, protože jestliže tu na jedné straně máme nemožnost se vzdálit svého časového bodu a svého prostorového bodu pak duálně - tedy dvojně musí existovat i popření tohoto, tedy možnost cestovat v čase i v prostoru. Opět, bohužel nás tato kultura ochudila o řekněmež hodnověrné popisy těchto dějů, které vznikají většinou spontánně, kdy člověk se propadá do jiné doby, na chvíli, protože kdyby na dlouho, tak už neuvidíte. I to se děje. Někteří lidé zmizí zcela. To je ta Čapkova šlépěj. Prostě jsou stopy ve sněhu a pak zmizí najednou. Takže toto jsou všechno fenomény, které bude budoucí věda zkoumat, a já nevím, kdo to řekl, jestli Einstein nebo Tesla nebo kdo, že největší pokrok učiní věda až se začne věnovat jevům biologické podstaty, protože ty anorganické, hmotné, neživé jsou velmi jednoduché. Nejrůznější záření, napětí a tak dále, teplota, a tyto oblasti odpovídají složitosti hmoty, která je s nimi spojena. Biologické síly a biologické oblasti jsou násobně složitější, a tedy i násobně zajímavější. Čekají na svoji dobu. Koneckonců film A přece drží... Kdo z vás ho tady neviděl? Ukažte. 1, 2, 3, možná. Ani moc ne. Vy jste úplně profilmováni. Takže, kdo ho neviděl, skočí na naše stránky www.dub. Tamhle jsme to točili v koutě tady v sále, a je to velká legrace. Můžete se podívat, jak to vypadá, když jsou tu jakési neznámé biologické síly, které neumíme nijak vysvětlit. Nemůžeme vysvětlit ani podvodem ani nějakým lepivým potem a tak dále. Ono to přesto existuje. A je to obrovská výzva, protože jestliže známe tady elektřinu a další, tak toto je přece oblast další obrovské domény, kam se můžeme rozšiřovat ve svém zájmu zkoumání. No, ale až přijde čas. Zatím na to člověk nějak nevyspěl. Vraťme se tedy k vaší otázce. V posledních létech vidíme, že i řekněmež fyzika, ta nejvyspělejší fyzika, začíná poněkud jinak popisovat realitu a prostoročas, než tomu bylo zvykem na přelomu minulého století a tak dále, nebo na začátku toho - kolem roku devatenáct set do roku třicet a tak dále. Najednou se dozvídáme, že i velmi seriózní vědci mluví o tom, že možná má realita jinou formu, než jak ji chápeme, a že je svým způsobem i vlastně projekcí nás samých procházení nějakých dějů, které tu objektivně jsou, ale které jsou často i chápány jako v jakémsi čtyřrozměrném prostoru, který nabízí i možnost jiného vjemu a času i prostoru. Jsou lidé, kteří dokáží vědomě cestovat a přemisťovat se, a to většinou mentálně, jsou lidé, kteří to dokážou i hmotně. Tomu se říká rozhmotnění a zhmotnění. Je-li pravdou, že hmota je ve své podstatě myšlenka, není to tak daleko od pochopení, jak by to bylo možné. Jen myšlenka tohoto experimentu musí být poměrně neběžná a musí mít neběžnou sílu. Jsou tu řekněmež zkušenosti, které opět byly konány před velmi vyspělým publikem. Britská lékařská společnost hostila muže, který před jejich zraky vzal talířek s jablkem a nechal ho proplout stropem do spodní místnosti. Císař rakouský měl vlastně možnost pozorovat muže, s kterým se jakoby o to vsadil nebo nevím. On se jaksi rozhodl, že posnídá u stropu jeho trůnního sálu. Stalo se - a tak dále a tak dále. Sai Bába a mnoho dalších zhmotňovalo předměty před zraky tisíců lidí. A koneckonců asi hezký případně je od Zezulky. V Nuslích, pán, domeček, zahrádka, plot - a ten zhmotňoval občas jen tak pro radost předměty, ale i živé tvory. To dělal pro kluky. Dal takhle ruku na stůl, a když jí otevřel tak tam byl vrabec. Jeho sláva nebo jeho zvěst o něm se rozšířila až tak, že přijel z Londýna novinář z Timesů, tuším, a lékař. Přišli k němu, čekali, co bude a ono se nic nestalo. Tak odchází a do písku u branky padne hlavice plotu, tuším, toho lékaře, zhmotnělá a noviny. Byly to noviny tohoto novináře, které právě vycházely a tak dále a tak dále. Svým způsobem jste masírováni bez důkazu o podobě nějakých jevů a jste učeni, abyste o nich nepochybovali. A často o nich nepochybujete. Je to ale stejné, jako kdyby vám někdo snažil se vsugerovat, že máslo neexistuje, oříšky nejsou nebo něco jiného, rozumíte? A vy jste věřili, že nejsou, protože jste se nepokusili se přesvědčit, jestli existují. Jdeme dál. Dokonce je to tak, to jsem se setkal mnohokrát, že vlastně k jistému bontonu ve světě vědy patří tyto věci nezmiňovat, ale v soukromí ano. Čili narazíte vlastně na jakousi autocenzuru, kdy není slušné se těmto tématům věnovat, to by vedlo k dehonestaci, ale v soukromí si o nich zasvěceně můžeme povědět. Bylo, jest a bude, přátelé. Za koho jseš? Pod obojí nebo... a tak dále. 

 

DOTAZ: Mluvil jste, že není dobré užívat konopí. Co si potom tom myslíte o CBD oleji?

ODPOVĚĎ TP: Podívejte, jedna věc je léčebné užití a druhá věc je kouření jointu pro své obveselení. Konopí má zcela reálné důsledky na váš mozek a na vaše tělo. Takže je to stejné jako s lékem. Pokud máte lék, tak on vám prakticky téměř vždy škodí viz příbalové letáky, ale ne tak moc často naštěstí. Ale ten potenciál tam je. Tak i u toho konopí. Zas jsou tu rozdíly. Budou dva kuřáci, jeden bude reagovat velmi, druhý ne tolik. Čili...

 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Bolívá mě hlava, mám potíže s usínáním a tak dále, proto užívám, ale nevím, jestli je to vhodné a správné užívat. Může na to být závislost? Doporučujete to nebo ne?

ODPOVĚĎ TP: Třeba u těch usínání existuje poměrně ostrá hranice, která říká tady ano a tady ne. Ta hranice říká někdy ano, a to v těch nejtěžších případech, kdy není jiné cesty a hrozí vlastně vyčerpání organismu z nedostatku odpočinku. I když ten spánek potom není příliš hodnotný, ale přesto je to období klidové fáze. Ale nad tím... Podívejte třeba, když budete takový ten běžný konzument a občas si vezmete třeba jednou týdně nějaký ten prášek na usínání, tak některé budou ze své podstaty vzbuzovat závislost, jiné budou na tom lépe, ale budou zároveň utlumovat činnosti vašich spánkových center v mozku, protože nebudou potřeba, a tak se máme bránit, co to jen jde, abychom užívali tyto berličky, protože jejich užití sice přináší prospěch, ale vždy také něco vezme. Kde je ta hranice, to by měl vědět spíš váš lékař, spánkový lékař. A věru, že ani často v té praxi... Vidím tam často sestřičky, jak chodí s těmi platíčky a říkají: "Chcete prášek na spaní?" A nemyslím si, že to je úplně dobře - tedy mezi námi. No, ale zase na druhou stranu, když ten pacient by nespal a byl by třeba před operací, bylo by to oslabení. Takže i tady by to mělo být alespoň trochu indikováno. Ale měli byste hlavně znát nebezpečí, protože jaksi, když si koupíte u pumpy nějaký prášek na spaní, tak asi velmi těžko o tom budete vědět víc, než že chcete usnout. Budete myslet, že je to v pořádku a ono ne. Čili tam, kde je to třeba - ano, tam kde to není příliš potřeba - nikdy. Platí to i pro vitamíny. Pokud máte karenci, máte nedostatek nějakého vitamínu, pak je zcela na místě použít léčbu, tedy doplnit, ale jen po dobu nutnou. Jinak si zničíte vlastní schopnost vitamíny přijímat, což je problém, protože jaksi za pár let nemusí fabrika na vitamíny fungovat. Navíc nemusí být úplně stejné jako ty, které jsou z přírody.

 

DOTAZ: Nepražené, drcené kakaové boby. Dočetla jsem se, že mají v sobě spoustu minerálů, ale bohužel i kofein. Je dobré jíst nebo není? Doporučíte? Či ano nebo ne?

ODPOVĚĎ TP: Tak já celkem nemám, co bych doporučoval, ale zamyslím se nad tím. Ano, pokud je v nějaké látce kofein, tak s tím musíme počítat, a pak záleží na tom, kolik toho sníme a jak často. Jistě, že my kofeinisti určitě máme zkušenosti, viďte? Takže někdy je to mírná nespavost, bušení srdce a jiné stavy, někdy až předráždění nervového systému. Čili když se to přežene, tak až takové brnění a další. No, čili to asi nehrozí neb nepočítám, že sníte na posezení kilo tedy nepražených bobů, ale nedokážu posoudit, kolik z toho je už anebo ještě ne. Většinou mě učil Zezulka, že ten jeden šálek u zdravého člověka kávy nebo dva - teoreticky - by ještě nemusely zvyšovat třeba to riziko, ale to záleží na vás. Většinou procházíme stavy odmítání, tam se polepšíme, a pak zase stavy tedy pohoršování, které předcházejí stavům polepšování. Jak to máte vy? Čili nevím, kolik obsahují, a tedy nemůžu se vyjádřit.

 

DOTAZ: Mentální retardace, nemluví, autismus, porucha chování, na všechno si moc zvykám. Zacpává si uši, nevíme proč, vydává zvuky, syčí. Když se ho zeptáme, proč to dělá, ukazuje nahoru, že něco slyší. Psychiatři mu to asi nevěří, neřeší to. Nevíme, zda netrpí schizofrenií či těžkou depresí. V roce 10 dětský psychiatr poslal na vyšetření, nic nepotvrdilo se, že má deprese, moc se nám to nezdá. Pořád se doma rozčiluje a pak doma ničí. Nevíme, proč to dělá. Psychiatři to vůbec neřeší, píšou pouze léky, ale vůbec nepomáhají. Stav je pořád stejný, spíš horší. Zda je to osud, karma, že je tak postižený, a zda se může stav vylepšit, zda do péče.

ODPOVĚĎ TP: No, tohle mi příliš nenáleží. Vylepšit se to jistě může jako všechno vždycky. Neříkej nikdy, nikdy, ale tohleto je stav, který popisujete jistě pro vás velmi těžký. Samozřejmě, že tyto stupně poškození mens jsou již podmíněny poměrně velkými zásahy do mentálního vývoje, ať v minulém životě nebo v tomto. Bývají to někdy poporodní stavy, tedy projevy hypoxie mozku při porodu či jinak. Můžou to být stavy vyvolané i intoxikací z jiných směrů - vzácně. No, však mi rozumíte. No, takže co s tím? Ten můj obor nezvládá schizoidní stavy nebo paranoické stavy nebo jinak. Zásah do řekněmež těch funkčních stavů jako jsou stavy DMO je možný, ale tohleto je hodně pozdě už. Pokud jsou stavy DMO tak je nejlépe v těch prvních dobách. Zase zato jsou tam krásné výsledky někdy, to byste koukali. Za týden to dítě třeba poskočí, jak předtím za měsíce, což je potom radost. No, já tedy s tím se obávám nejsem schopen pomoci. Počkejte tady... Čili ano, byl tam císařský řez, nebyly tam ozvy, ale kříšen nebyl. V dětství počalo opožďování ve vývoji. Ještě o tom budu přemýšlet, ale tohle opravdu spíš pro mě není. 

 

Tohleto je moc dlouhé, tak aspoň podstatu.

DOTAZ: Jak je to s vlasy? Slyšela jsem, že když indiány ostříhali, že ztratili své schopnosti, intuici a tak dále. Bylo to tím, že nastoupili do vojny, že je v podstatě manipulovali, nebyli na ně nejspíše moc hodní nebo opravdu vlasy dávají moc intuice?

ODPOVĚĎ TP: Nevím, jestli moc, ale co jsou to vlasy? Skládají se z tedy poměrně tuhé látky, viďte? Jiní mají třeba chytrý nový krunýř nebo jinak a mají dvě základní funkce. První funkce je termoregulace, druhá funkce je ta silová. Tento biologický vodič, tedy vlas vlastně přivádí do organismu obecné síly, které jsou všude kolem nás, a tedy nelze vyloučit, že by mohl také - i když nezdá se mi, že by ti s dlouhými copy byli intuitivnější zas tak moc než ti bez copů, ale přesto, když si oholíte hlavu, tak to má určité důsledky. Teď budu čistě fabulovat, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale zkusím vyjádřit to, co člověk tak zažije. Tak třeba na vojně. Když jdete na vojnu, tak vás vylepají a... Jak to zpívá ten Nohavica? Jak ti všichni kolem dokola, když mě brali za vojáčka. Ano, tak. Jakoby, nevím, jak to popsat alespoň u sebe, se ta bytost jakoby zjednoduší nebo uvolní, a možná i tím, že ty vlasy z toho okolí přijímají mnoho vlivů, které vás také do určité míry zatěžují, protože jste potom možná snáze bojující, proto možná většina armád užívá holohlavých vojáků skoro, protože jsou možná z toho důvodu lépe ovladatelní, nebo jinak, nevím. To je skutečně fabul. Takže tohle neberte vážně. Nevím. Působí to nejenom na hlavu, ale působí to vlastně na celé tělo. Původně jste byli všichni chlupatí, to je vaše přirozenost, představte si - normálně huňatí jako medvědi. A ta srst byla geniální, protože jste zaprvé nemuseli ji obměňovat každý měsíc nebo rok, a byla zcela geniálně termoregulační, že když bylo vedro, tak něco udělala, když bylo zima, tak něco udělala. Prostě reagovala. To jsou ty pilomotorické nervy ve vaší kůži, že se ještě dnes vám naježí chlupy, když něco. No, akorát že už těch chlupů moc nezůstalo. Koneckonců víte, jaká by to byla móda, kdybyste si mohli dělat jaksi barevné přelivy na celém těle? Ovšem kolik by to stálo? Dnes dáte 2,5 tisíce za takového holiče nebo 2 tisíce. Na celé tělo? No, teda potěš pánbůh. No, možná proto jsme ji radši ztratili tu srst. Ztratili jsme ji v průběhu dob, kdy se měnily klimatické jaksi vlivy často zásadně, a člověk se snažil si pomoci třeba kůží jiných zvířat, a tak ta jeho vlastní se ztrácela, ztrácela funkčnost, prostě atrofovala. No, a dnes mám na sobě kůži, teda chlupy z bavlny, no, a vy jste na tom podobně. Někdy víc elastanu, někdy víc nějakého jiného potvora, ale přesto se občas, protože příroda má ráda jakousi ruletu, tak se občas narodí z mnoha milionů jeden, který nese znaky třeba toho původního člověka. Čili je opravdu celý chlupatý od hlavy až k patě, nebo se narodí někdo, komu se ještě starší části objeví jako žábry nebo něco dalšího. Někdy je to ichtyóza nebo jiné poruchy, no a tak dále. Kam já jsem to dal? Někde tady, dobře.

 

DOTAZ: Děkuji za videa, která uklidní, obnoví integraci mého lidského bytí. Vždy, když mám otázku, dřív nebo později objevím na to odpověď. Je to rezonance s vesmírem? Proto se hovoří: "Buď opatrný, co si přeješ?"

ODPOVĚĎ TP: Ano, určitě. A je tu nějaký vlastně soubor atraktorů, které nejsou nahodilé, protože nahodilost nebo náhoda je špatně pochopený řád, a to jde i za vaše vědomí do vašeho nevědomí. A tak i to, co popisujete, je zcela přirozené. Působí to jak osobně, tak i jaksi vcelku. To znamená, že určitá témata jakoby rezonují společností, napřed podprahově, potom prahově, a je to jakoby náhoda. 

 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Je normální stav nebo jev, když cítím matku Zemi v hrudi? Jindy cítím, že rostu sama nad sebou, jindy nad zemí, přitom vím, že jsem stále na Zemi a ještě dýchám (TP: No, díky Bohu.), i když někdy chci už odejít do světla, do nekonečné lásky.

ODPOVĚĎ: No, moc se to, však rozumíte. Pozor na to. Tak ne, že by to občas někoho nenapadlo, ale vyšší stupeň nad tím je ta pokora čili: "Bože, budu žít to, co jsi mi dal, a budu se snažit být v tom prostoru tedy tím kladným, posilujícím prvkem," protože kdyby všichni odešli, to by to dopadlo. 

 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jsem to já nebo někdo skrze mě?

ODPOVĚĎ: Tohleto už začíná trochu rezonovat s duchovní podobou našeho bytí a našeho světa. Řekněmež, že je to i určitý výraz hledání. Je tam jistě i určitá indukce z toho, co ve vnějším světě zažíváte, ale pravda to je. Čili struktura Země - a dnes už to říkají někteří vědci, o hrůza - že Zem je živý organismus. On je totiž celý vesmír živý organismus, víte? A tak dále. Čili otázka, co to je a není život, a jak ho chápeme. No čili ano. Je v tom mnoho... Pravda není nikoho, rozumíte? Pravda je. A buď se k ní blížíme nebo máme nějaké dary nebo podobně, anebo je budete mít příště - to je přece jedno. Máte tu pravdu, kterou jste byli schopni přijmout, ten vjem světa, a to se jistě bude měnit - velmi - postupem času. Čili nemusíte se bát, že se vám zhroutí svět, ne, ne. Tak kolik máme? No, poslední. 

 

DOTAZ: Děkujete za večerní působení. Byla jste v přírodě. Cítila jsem brnění a mravenčení v těle, i když jste zpíval "ón", jsem cítila až mrazení na těle, akorát pokaždé se mi moc nejde přeladit při tom vašem působení. Mohl byste říci, jak je to správně?

ODPOVĚĎ: To je telepatie. V tomhle případě tedy spojování. Tak, že vidíte ten obrázek, který jinak nemá žádný význam. Já tady stojím a působím, ale o ten obraz vůbec nejde. To, co má následovat, je propojení našich vědomí, a to existuje, víte? Je to stejně reálné, jako tahle řeč, kterou k vám teď vedu, jen to musíme nějakým způsobem tu možnost nalézt. V dnešní době jaksi nacházet tuto podobu existence, je poměrně obtížné, protože jste byli vlastně učeni celý život nějakým způsobem myslet a tak dále, a to emoční myšlení - tohle to je emoční myšlení, to je emoce - příliš jaksi - no, je malé. Když něco milujete, tak se k tomu rozevíráte. Když s něčím rezonujete, tak to přijímáte. Ono je to silné. Já tady vždycky užívám do omrzení zkušenost z filmu Avatar. Viděli jste Avatara všichni? Skoro, doufám. No, teď to vemte jinak. Film Avatar je nechutně dlouhý, asi tři a půl hodiny nebo kolik. A kdo z vás měl pocit po skončení filmu, že to byla chvilička? Přihlaste se. 1,2,3,4,5,6,7. Dobře, ale to není většina. Doufám, že vás víc vidělo film Avatar. Abych měl teda jistotu, tak bych správně měl teď udělat: "Kdo viděl film Avatar, ukažte." Jo, jo, jo, tak vychází to dobře. Takže tak. No, tak viděl jsem i... nebo slyšel jsem znuděného hocha mladého, náctiletého, který říkal, no, o čem to bylo? Tam se pořád spojovali ocasy. Tak pro něj ten film byl určitě ne tři a půl hodinový, ale sedmihodinový. No, co tím chci říct? Že když vás něco zaujme, tedy ty z vás, u kterých se to stalo velmi, tak vlastně se změní vnímání času, jste plně otevřeni tomu ději a jste jím jakoby. To se stává i u čtenářů. Jste-li skutečný čtenář, tak čtete tu knihu, a ona se vám zhmotňuje do reálného vjemu nějakého děje. Váš mozek fabuluje, pokud vám to nenapíše ještě ten autor, že vpravo nahoře je komoda, která je bílá se zlatými a má krásná stříbrná nebo mosazná držátka a tak dále. No, a jinak to je to plně na vaší mysli, a ten děj vás vede tím čtením a vy vlastně ho vnímáte. No, a tady je to podobné, protože tady zase čtete tenhleten děj, díváte se na toho Pfeiffera - a znovu o toho Pfeiffera nejde, jde o vědomí. Čili pokud nastavíte ten svůj stav tak, že je to vlastně žádané, přijímající a tak dále. A nesmíte to zase myslet, protože... jako já přijímám a já, já jsem napojen. No to je hloupost. To jste zcela odděleni v tom případě, rozumíte. Tak takhle ne. To musíte udělat tím, co máte tady na pravé straně, vzácně na levé. To je duchovní srdce, a tím to musíte udělat. Tímhle ne, to je pro hmotu těla. Tohle je pro vašeho ducha. Takže tímto způsobem by to mělo jít. Lze to cvičit postupně a v konečném důsledku to může mít zcela konkrétní kontakt, jako bychom byli od sebe centimetry. Není v tom žádný rozdíl. Ale, jak říkám, ta kvalita může být velmi rozdílná. Někdy to nedovolí ani osud, to je pravda. Máte lidi, kteří vidí a vidí vlastně, co se děje. Máte lidi, kteří necítí nikdy nic, a nejsou horší a nemusí to být jaksi nějak defektní, vůbec ne. Prostě nemají v sobě vrozenou tu schopnost vnímat tyto druhy konání. Když teda přichází tenhle obřad, no tak je to vlastně propojování skrze prostředníka, tedy toho kněze obřadníka, s tím, co je na počátku věků. Vy sami to nemůžete udělat, od toho tady musí být tedy ten prostředník. No, a pak je potřeba to napojení přenést dál. Čili jsou to vlastně dvě napojení. Je to napojení jaksi k tomu zdroji a je to napojení mezi sebou žijícími tedy bytostmi. No, takže tak. Samozřejmě, když k tomu přistoupíte chacha, co ten kašpar to tam dělá, rozumíte? On tam mává rukama, chacha. No, tak to samozřejmě nebude nutně vždycky fungovat, ale někdy taky. To je krása přírody, víte? Ani to není vždycky překážkou. Je fakt, že když máte despekt, tak to ztěžujete, když máte odpor, tak to zastavíte, protože nic nesmí být děláno přes vůli kohokoliv, a tedy i to napojení, to je zákon tohohle činění, nesmí být tak, že vás bude proti vaší vůli předělávat v tom, abyste mohli přijímat. To by bylo špatně, moc špatně. Čili uvědomit si, zda to chci nebo zda to nechci, pak se do toho ponořit i s vědomím, že jaksi to není kult osobnosti nějakého Pfeiffera a že vlastně ten prostředník něco jako trubka. Někdy taky je trubka. A že tedy je jakýmsi propojením mezi tím časem vzniku a vámi. Někdy v takových případech třeba viděli Zezulku, jak se měnil, a bylo vidět několik jako bytostí často odlišných během toho působení, protože když jste se opravdu naladili, tak jste šli proti proudu času a tak dále. Čili začali jste vnímat děje, které tady byly popisovány v tom řekněme oddíle o času a prostoru. No, takže tak.

 

A to je všechno. Už jsme přetáhli a jdeme se loučit. Uf, už toho mám dost po tom týdnu. Tak s pomocí Boží, tam směřujme svoje chtění. Takže žádný ty pán, já pán, rozumíte? Nad námi je velký pán, na to nezapomínejte. S pomocí Boží. A taky tu má svoje místo láska, taková ta všeobecná, všebytostná. Ta dovoluje to přiblížení.

(duchovní obřad)

No, to je na rozloučenou. Tak děkuji. Teď mě nechte odejít v pokoji. Jsem děsně utahaný.

 

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies