www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 25. 3. 2022

Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 25. 3. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

00:00 – Úvod

00:40 – Je, prosím možná něco udělat nad běžnou léčbu pro dvacetiletého studenta s roztroušenou sklerózou?

02:16 – Jak lze získat duševní a duchovní sílu? A jak tělesnou sílu, když se člověk cítí slabý a nemocen?

14:32 – Můžete, prosím pohovořit na téma telepatie? Jaký je rozdíl mezi telepatií a věštěním?

33:39 – Co se stane 23. 8. 2025?

34:50 – Vadí při biotronickém působení zlatý řetízek na krku? Má to nějaký vliv na příjem energie?

37:47 – Chci se zeptat, zda po ukončení vývojového cyklu duše (a tedy i přinašeč) začne svou cestu znovu od začátku?

40:48 – Lze dostat z těla pryč toxiny z amalgamových zubních plomb?

43:33 – Z čeho je únava a slabost?

47:07 – Posluchač popisuje stav, kdy k němu něco mluví ve dne v noci.

51:02 – Chápu správně, že má větší vliv osud, cesta, po které jdeme, než naše rozhodnutí?

56:20 – Jak je možné, že v tak dokonalém Tvůrčím díle, o kterém nepochybuji, došlo k takové velké chybě a člověk, který je už na vyšším vývojovém stupni, než býložravá kráva, začal jíst maso?

1:06:42 – Duchovní působení a rozloučení.


Přepis videa:

Tak dobrý den, vítám vás na našem duchovním shromáždění, a budu se i dnes pokoušet odpovídat na vaše dotazy, i když dneska je tu drtivá převaha pohovorů do prvního stupně. Těší mě, že o to máte zájem, a jak už jsem řekl, pokusím se odpovídat. Vy sami si uděláte vlastní názor, a to tak, že budete vždycky sami přemýšlet, sami hledat, a to, co zde zazní, bude pro vás možná pomůcka nebo jeden z námětů. Tak. Ptáte se na… to je zdravotní dotaz, tak já ho vezmu první. 

DOTAZ: Dvacetiletý student, roztroušená skleróza. Je možné pro něj něco udělat nad běžnou léčbu?

ODPOVĚĎ TP: Ano, je a poměrně významně. Biotronika právě v těchto diagnózách má poměrně velmi slušné výsledky. Jsou tu pacienti, kteří už od dob Zezulky s touto nemocí žijí 20, 30, 40, 50 let bez toho, aniž by se dále zhoršovali, a i ze své praxe mám sem tam nějakého pacienta, který tu s námi stále je, a ten stav se vylepšuje zpravidla v tom, co bylo naposled zhoršeno, ale ne vždy. Výjimečně dochází k zásadním zlepšením, to tam, kde ještě nemoc zcela nepoškodila nervový systém, no ale hlavně ta nemoc přestává být aktivní. To znamená případně osciluje kolem nějakého stavu, ale již se nezhoršuje. Takže takové jsou zkušenosti v biotronice. 

Tak jdeme dál. 

DOTAZ: Dobrý den. Prosím, jak být silný? (TP: To musíte hodně papat a za takových půl roku až třičtvrtě to bude v pořádku.) Jak lze získat duševní a duchovní sílu, a jak tělesnou, pokud se člověk cítí slabý a nemocen? Děkuji za odpověď. 

ODPOVĚĎ TP: No, tak dneska se slabými a nemocnými cítí mnoho lidí, protože po covidu máte postcovidové syndromy, které trvají dlouho - měsíce i roky. Zrovna nedávno jsem měl pacienta, který už má přes rok poměrně významný covidový syndrom. Ale teď k té podstatě vaší otázky. Abyste byli silní, tak musíte být silní, to je přece jednoduché. To znamená, že ve svých životech musíte do tohoto stavu poznání dospět, a udržet si to. Navíc život na vás nakládá nejrůznější zkoušky. Když už si myslíte, že už a už vám rostou ty uši těch ušáků, tak ono je to rázem jinak. A tak buďte opatrní v soudech. Ten osud vás vždy znovu a znovu vyzkouší. Když jste si jistí, že jste „in“ a že máte jasno, pak přijde znovu a znovu oprava, dokud… a to je hodně daleko ještě… nebudete mít jasno doopravdy. No, člověk se může zaměřit sám na sebe, to je nejnešťastnější. Může se litovat, může se pozorovat, může svůj životní vlastně zájem soustředit na svoje domnělé či skutečné choroby. No tak, když to nepřeženeme, tak to není dobré. Jistá míra sebevnímání je nutná, abyste odhalili nemoci, abyste šli za lékařem nebo jinak, ale jakmile se z toho stane mánie, je to problém. Takový člověk třeba v tom nejhorším případě celé dny mluví jen o sobě, o tom, kde ho co bolí, jak je na tom špatně, jak je všechno hrozné a podobně. Tak si vlastně vytváří v sobě určitý řekněme model emočního stavu. No, a to určitě není dobře. No, já vám nemůžu radit úplně - jak už jsem říkal - se na to vyignorovat, ale do určité míry ano. Každého občas něco bolí, a tak je třeba konat, ale také se nenechat tím zcela ovládnout. Tedy nevím, jak vy. Já s tím mám zkušenosti dlouhé, takže snad můžu mluvit. Podívejte, člověk, který tam byl na té druhé straně třikrát, čtyřikrát, už by snad měl o tom něco vědět. Člověk, který prožil nejrůznější nemoci, aby byl blíž pacientům - to je velmi důležité, rozumíte - dokud nemáte osobní zkušenost, tak tomu mnohdy těžko porozumíte. Takže buďte ujištěni, že ať jste v jakémkoliv stavu, tak v něm prostě jste. Tak třeba umíráte. No, tak umíráte. Tak na posteli ležíte a nemůžete se ani pohnout a děláte z toho nějakou scénu? Proč? Tak prostě ležíte… No, a často ani moc toho nemůžete teda, ale když můžete, no tak ležíte. A pak se to začne zlepšovat a jste zpátky. No, myslet na to… Já to vzpomínám jenom v případě vašich dotazů, ale jinak ve svém životě soukromém nad tím nepřemýšlím. Nepřemýšlím nad tím, že jsem zmrznul, že mě trefil blesk, že jsem měl teď nějakou tu problému s tím kousnutím, anebo co to bylo. To bylo taky hezký. No, to byly strašné bolesti. No, a v tom chrámu v Indii jsem spal pod širákem, asi mě něco ňaflo. No, co ještě bylo? Různé jiné. Horečka dengue - krásná zkušenost - kombinovaná ještě s boreliózou a ještě s něčím. No, tak holt to tak je. Tak vás seberou, odvezou vás k indickému doktorovi, on si vás prohlídne, řekne, že máte horečku mladých mužů, mladých lidí – neřekl dengue, to nebylo in, protože tam byla velká akce - nakoupili buldozery a zahrabávali špinavá „loužiska“, aby tam ti komáři nebyli. No, a kdyby se dozvědělo, že nějaký Evropan dostal dengue, že jo, no tak to se nechtělo. No, a tak dále. Čili já vám můžu dát jen tento příklad, ale nemyslím si že univerzální, je osobní. Takže žádný příklad není univerzální. Každý to má jinak. Svého času jsem musel řešit problém se strachem. Tak co s tím? Tak jsem si jednoho dne řekl: „No, tak holt, chlapče, co se ti může stát? Tak umřeš, fajn. Přijdeš o všechno. Tak budeš ve stavu, kdy jsi jezdil na dovolené nebo takhle, a byl jsi ten bezdomovec v lese někde a spal jsi pod širákem, no tak, tak jo. Prostě bude to, co bude a tak dále. Taky mě učili ve snu, jak se nebát. Byla to velmi silná vize a velmi reálná. Něco jsem dělal u nějaké řeky. Pak jsem šel po cestě kolem té řeky, tam najednou krásné žulové náhrobečky - takhle a takhle, dva. Teď čtu a najednou vidím jméno svojí ženy a jméno svého dítěte a data narození, úmrtí. No, v té chvíli jsem pochopil, že jsem bez rodiny, naprosto natvrdo, a jdu kousek dál a tam zase - to je symbolika všechno - byl nějaký komín a nějaký muž a ten za to mohl, ale on byl zcela spokojený, i když je zabil. No, takže takhle mě učili, abych se nebál ani o rodinu, jinak vás někdo bude vydírat, víte? Před Bohem jsme všichni rovni, všichni máme stejnou cenu, ať vyšší nebo nižší, ať tlustší nebo hubenější, a koneckonců to, co je tou největší pravdou, že všechno, co se děje, je dárce velký osud. Vše má svůj smysl. Jsou to nádherné věci, a člověk, který o to má mít zájem nebo to vidí nebo to má vidět, vidí, že ten osud má smysl pro humor, že se nic neděje jenom tak. Dnešní kultura je silně rozumová, zapomněla zcela na původní moudrost lidskou. Je už zcela nemoudrá, a tak vám chybí obrovské části vašeho lidství. Vy je prostě nemáte. Přesto je máte všichni, ale vy jste je zapomněli. To je jako, když něco neděláte dlouho, tak to zapomenete. Prostě to nepěstujete, neposilujete, nepoužíváte, je konec. No, to s tím souvisí. Také člověk tedy si musí udělat pořádek v sobě, jak je to s Bohem a s ním, je-li Bůh samozřejmě. Vy si můžete udělat pořádek, že Bůh není. To je vaše svobodná vůle a tak dále a tak dále. Často zjistíte, bohužel až po létech, že všechno to, co pro vás bylo tak strašně důležité v životě a sváděli jste urputné boje, bylo naprosto marginální. To je výhoda nás skoro sedmdesátiletých, protože, co jsme řešili ve třiceti, to už dneska by bylo jenom mávnutí ruky. Čili ono je to i o tomto řekněme milostivém přístupu k sobě a k okolí. A potom budete blíže pravdě. Také je to o důvěře, protože většina strachů plyne také z nedůvěry nebo nevěření tomu, že ten nahoře to má dobře spočítané. Mnohokrát jsem se o něco snažil a ono to přišlo samo. Mnohokrát jsem se nesnažil a přišlo to ještě víc samo, rozumíte? Já vždycky říkám s tou Kačenkou. Když jsem byl malý kluk, tak jsem chtěl krásnou Kačenku do vany, a nikdy jsem ji nedostal, protože jsme byli chudí. A já jsem vám ji dostal v padesáti nebo v šedesáti, ale už jsem ji vůbec nepotřeboval. To je ten problém. Takže přejte si s úvahou, abyste potom nedostali to, co už nepotřebujete. No, takže snad tak nějak. Prostě buďte milostiví k sobě i k druhým. Berte věci, jak jdou a nemyslete si, že všechno zvládnete jen vy. Když ten osud k vám bude krutý nebo zlý, tak si nemyslete, že Bůh je démon, ale měli byste si uvědomit, že na počátku tohoto stavu jako každého jiného jste vy a nikdo jiný. Čili co vytvoříte, to také sklízíte, jen nevíte, že jste to dělali, což je dobře. Kdybyste věděli, co jste dělali, snažili byste se vyhnout, a tím byste poškodili účinnost toho, čemu říkáme osud. Takže čím víc budete myslet na druhé, sjednocovat, čím víc budete myslet na všechny bytosti kolem vás, přírodu, čím víc budete užívat darů svého ducha, tím víc budete v této věci pevnější. Nejde o to vytvářet nějaké „-ismy“ nebo nějaké falešné představy nebo něco podobného. Jde o to vytvořit realitu, jestli to, co vám říkám, je realita, si budete muset vy a nikdo jiný ověřit. A já vám nebudu říkat: „Vy mě musíte věřit.“ Nikoliv. Já vám jen poctivě říkám stav svého poznání a vy sami si s tím udělejte, jak budete moct… Čtvrtý Říp… Tak jdeme dál. Člověk rezignoval na životní filosofii, místo ní má dnes sdělovací prostředky, masmédia, masová média. Ale každý z vás je vedle „masovce“ i „osobnovec“, tak na to nezapomínejte, protože myslet se musí, aby se to nezapomnělo, cítit se musí ze stejných důvodů. 

DOTAZ: Chcete, abych pohovořil na téma telepatie. Několikrát jsem ji zažila oboustranně. Zprávu jsem byla schopná v nouzi vysílat i přijmout, ale běžně to nedokážu. Jsou kmeny, které takto spolu hovoří naprosto běžně. Proč to v naší společnosti nejde? Je to naším nenaladěním, nedostatečným rozvojem těchto schopností?  Nebo je to tím, že jsme přehlceni jinými možnostmi a tato zůstává neaktivní. Jak telepatie ve skutečnosti vlastně funguje? Jaký je rozdíl mezi telepatií a věštěním? Je to obojí stejně naladěni přijímat signály odjinud? Mnohokrát děkuji. 

ODPOVĚĎ TP: Mnoho z toho, co píšete je pravda. Takže máte dnes vlastně informační společnost. Čili toky informací, které na vás tekou z rádia, z televize, z knížek, odkudkoliv, ze společenských kontaktů, je asi největší, jaký byl kdykoliv. Vzpomínám na zprávu mužů, kteří žili před sedmi tisíci lety, a pro ně byl už průšvih, když už se objevila malá vesnice. Prostě to už bylo podle nich špatně. To je moc, to je přelidnění. Rád bych slyšel, co by řekli dneska na Václaváku. Asi by měli podobný názor. No, a to množství informací samozřejmě vede k tomu, že jsme roztěkaní. Proto třeba dnes vidíme, jak funguje reklama. Reklama se snaží uzmout vaši pozornost nějakým způsobem… chytrou hříčkou, grafikou, čímkoliv jiným. Proč? Protože většina lidí není schopná udržet pozornost delší dobu než pár vteřin. A samozřejmě, že tyto niterné děje by takto asi těžko šly vytvořit. Proto někdy vás musí něco zahltit i jinak. Je to nějaký náraz, nějaká zkušenost, něco. A vy najednou stojíte. Teď to přijde. V tu chvíli jako byste zapomněli na svůj dosavadní běh. No, a je to nedostatečným rozvojem. Také jistě všechno se musí cvičit, to už jsem vám řekl. Jsou zde třeba dneska dobré informace již. Kdepak jsou ti naši skeptici, kteří si z toho dělají srandičky už nějakých x let. Stačí se jen podívat na nejbližší snímek, který to rozebírá doopravdy. Jsou uvolněné archivy. Uvidíte třeba, jak se využívala telepatie v oblasti vojenství. Je to někdy legrace dívat se na vojáky v uniformě, kteří jsou uvedeni do stavu, v kterém jsou schopni vnímat senzoricky na tisíce kilometrů kamkoliv. A ty výsledky jsou potom samozřejmě v tomto případě již vědecky kontrolovány. Ty úspěchy jsou nikoliv 20, nikoliv 30, 60 v některých velmi výš. Je léčebná telepatie, je telepatie diagnostická. Podívejte třeba páter Ferda. Ten toho člověka ani nemusel vidět. Stačil jenom vlas, podpis, jenom známost a dokázal udělat i hodnoty krevních obrazů, kolik čeho. No, to samozřejmě vyžaduje naladění se k tomu člověku, k tomu problému. No, svým způsobem tedy vědomí může sloužit různými způsoby. Je tu přenos myšlenek, ať už konkrétních myšlenek, obrazů či jinak. Je tu přenos emocí čili emoční telepatie. To se odehrává například i v jevu, který nazýváme davovou psychózou. Když určité procento lidí podlehne nějaké emoční náloži, pak zbytek má tendenci se připojit, zase v závislosti na svoji citlivosti. No, jak to funguje? My máme své vědomí. To není spojeno s mozkem ani s žádnou částí vašeho hmotného těla. Vedle toho máme nástroj myšlení a čití, a to je mozek. Hmotný nástroj, který je napojen na hmotné smysly, a slouží vám k myšlení a tak dále. Ta podstata vaší bytosti, ale nemyslí takto, ale myslí základním emočním způsobem, a ten je mnohem blíže telepatii než rozumu. Když tedy dostáváte nějaký výsledek z telepatického procesu, a je například to obraz nebo slovo, tak tady už je k té emoční stránce připojen i ten rozum, ten mozek, který vám vytvoří tento stav. Někdy zažíváme třeba posednutí, kdy se naladí na váš mozek nějaký jiný temný, který potom vám vnukává… třeba schizofrenie. To rádio vám pořád říká nějaké věci, většinou sprosté výrazy, nebo vás na někoho a tak dále. No čili vy vlastně slyšíte konkrétní hlas, ale nikdo vedle vás není. Když třeba používáte jiný druh, telestézie se tomu říká totiž, tak vy budete držet proutek a budete fungovat tak, že vaše ruce jsou sice vaše, ale ty pohyby neřídíte vy, to dělá někdo jiný a tak dále a tak dále. Je to komunikace, která je přesně opačná svému opaku. Opak, to je komunikace materiální, hmotná. To znamená rádiové vlny, světlo a tak dále. Tato komunikace je poplatná zákonům anorganických sil. Slábne se čtvercem vzdálenosti a tak dále a tak dále. Komunikace emoční je přesně opačná. Můžete mluvit s kýmkoliv v celých vesmírech. Není v tom žádný problém. Miliarda světelných let není žádný rozměr. Můžete vnímat cokoliv, kdekoliv teď v reálném čase, a to bez ohledu na čas, tedy to, co je to, co bylo i to co bude. I to, co bylo je, jen my naším vědomím - ten náš čtenář té knížky osudu je na jiné stránce, ale ty předchozí jsou pořád, ale i ty budoucí. Tam ještě nedočetl. Osud, děj, realita má úplně jiný rozměr, než zatím jste byli schopni vnímat svými smysly. Jste první zvířátko, které má trochu rozumu, tedy člověk, a to je nejnižší stupeň lidské bytosti. Po vás přijdou vyšší vyspělejší druhy, až jednou za dlouho budete schopni vnímat ten čtyřrozměrný prostor, který nemá hranic, daleko lépe. Dnes se k němu blížíte třeba v kvantové fyzice. Začínáte vnímat mnohem jaksi ostřeji možné základy toho, o čem tady mluvím. My ve filosofii, duchovní filosofii o tom víme tisíciletí a praktikujeme. Fyzika je před několika dalšími velkými objevy, ale už to je cítit ve vzduchu. No čili je to napojování se podstaty vašich bytostí, tedy vědomí. Můžete dostávat telepatické zprávy třeba od vašich ochránců. Můžete dokonce něco vidět, ale přitom to bude pouze napojení na vaše zraková centra v mozku, vy jste přísahali, že to vidíte, ale bude to jenom vaše zrakové centrum, tedy v uvozovkách „jenom“, které zprostředkuje tomu vnějšímu člověku nějaký vjem. To neznamená, že tento vjem je tvořen ve vaší mysli jako takový. Třeba když máte jasnovidnou oblast nebo když jdete do regresu, tak vy žijete svůj život třeba tento a v tom regresu je celý váš život, den, vteřinu po vteřině se vším, co jste zažili, jak jste se cítili, jak se cítilo… třeba při tom umírání je to krásné, když máte to rozhřešení a ta světlá bytost je s vámi, tak ona jako vysoký duchovní vás indukuje do té oblasti toho vědomí, o které jsem mluvil. Její pouhá přítomnost znamená, že vy na chvíli nabýváte vlastnosti toho čtyřrozměrného prostoru. Čili zažijete svůj život, protože je to kvůli vám, abyste pochopili se vším, co jste vytvořili i co působilo na vaše okolí, často i vzdáleně. Někoho pomluvíte a teď vy najednou při té pomluvě víte, jak dál ta myšlenka šla tou společností, jak třeba dopadla támhle. Což za běžného života byste jistě vůbec nemohli vnímat. Takže telepatie. Už v mládí vám zakážou tyto schopnosti, protože se to vlastně nesmí. Vy jste dospělí, vy víte, jak to je přece. No, bohužel. Vám to zakázali vaši rodiče a jim zase jejich. Jsou tady lidé, kteří jsou citlivější, umělci a tak dále, nebo i jinak nadaní. Vlastnost schopnosti telepatie je také vrozené nadání stejně jako diagnostika, jasnovidnost nebo jinak, jasnočich, jasnosluch, všechno možné. A tak všichni to máte, ale všichni nenamalujete koně stejně. U někoho z vás je to pár tyček, u jiného je to nádherný koník. Takže jsme různí ve svých vlastnostech, schopnostech i v této. Vojenské pokusy, které se konaly, dosáhly poměrně velké dokonalosti. Začalo to za říše německé. Tam to mělo tu nejodpornější podobu. Pak v dějinách ještě několikrát došlo k těmto odpornostem, protože někteří hledali cestu k průchodu zlem, tak i fašisti. Oni jsou v pravém slova smyslu na základě moderního výzkumu v této oblasti stejně jako v mnoho jiných oblastech. Wehrher von Brown a další a další, ani o nich nevíte. Takže oni měli velký zájem například o Tibet, o další skutečnosti. Věnovali se aktivně těmto oblastem, ovšem v oblasti temnoty, černé magie. Vždycky máte dvě strany. Je tu duální svět, dobro, zlo a vše mezi tím. A tak i tady naleznete tyto hranice. Po těch německých výzkumech se dostal celý výzkumný program, tuším, do rukou Rusů a pokračovali vlastně v tom výzkumu, už jiným  způsobem naštěstí, ale pokračovali. Někteří vědci odmítli pokračovat. Řekli, že nebudou zabíjet lidi pro ten výzkum. No, pak to šlo dál a dál. Svého času, když byla psychotronická konference zde v Praze, v Monte Carlu, v Tokiu, kterých se účastnil Zezulka… v Praze a v těch měl i své příspěvky, tak vlastně vznikl kontakt. Tak třeba to byla Alma-Ata a profesor, tuším, Iljušin, který byl z této oblasti špičkových. Zase druhý pól to byl Stanley Krippner, koordinátor pro západní polokouli těchto výzkumů, vydává knihu The Realms of Healing, také Psychoanalytické systémy a další. Vyšlo to v Paříži, Londýně a v New Yorku. No, Golden Beach. Tak a jdeme dál. Čili přichází doba, kdy na podkladě zkušeností rozumu paradoxně, který jste dovedli až na samou hranici, najednou pochopíte, že svět je plnější a že to, co vnímáte ve svém rozumovém nadšení, je pouze, pokud je to jediné, deformace. No, tak uvidíme, jestli ta moudrost se nám vrátí na Zem. Já v to doufám a jsem přesvědčen, že ano. Žijete vlastně systémový přerod a jako každý přerod to bolí. No, ještě chvíli bolet bude. Na konci budeme svobodně bádat ve světě, který je, nebudeme něco vylučovat jen proto, že se to společensky nemá nebo nesmí. Bude to normální. Pomůže to všem. To je jak s těmi raketami, víte? Je to úžasné, dívat se na ty plecháče. Ale vůbec je nepotřebujete k ničemu, absolutně k ničemu. Kdykoli můžete být v kterékoli části vesmírné skutečnosti, v kterékoli planetě, kdykoliv. Tak se podívejme na ty raketky třeba. Plechová roura, plná kyslíku a čeho dalšího, vypustí tuny a tuny, shoří na oběžnou dráhu. Když lítáte kolem Země, tak fajn. No, pak poletíte dál. Už to bude o dvou vteřinách na ten Měsíc nebo kolik. A pak to bude o dnech, a pak to bude o létech, staletích, tisíciletích. Tak, abyste se domluvili řekněmež jen do půlky naší Mléčné dráhy. Tak to bude: „Jak se máte?“ A za milion let se ozve: „Skvěle. A jak vy?“ To je stav současné techniky, přátelé. To celé je samozřejmě obrovský nesmysl. Je to hloupost. Do té doby budeme mít již bionické implantáty a roboty. Možná, že nakonec nebude ani ten mozek v tom robotu, a konečně převezmou roboti svůj vývoj. My ukončíme svou vývojovou cestu podle Čapka, co říkáte? Úžasné, akorát si nejsem jist, jestli ti roboti budou schopni telepatie, protože budou mít jenom tu jednu půlku, chápete? Jenom tu hmotnou. A ten hmotný člověk, který se úplně zbláznil, to ještě obdivuje. On neví to království, kam může jít. On neví, že nemusí spalovat tisíce tun kerosinu, že to není potřeba, on to neví. Tak se vytahuje a vytahuje, a je to vlastně k ničemu. Mimochodem svého času – kdo to byl? Jung? Psychiatr, otec zakladatel? Dva. Freud a Jung. Jeden z nich. Byli v nebezpečí života. Umírali, téměř. V tom zážitku popisuje, že vylétl ze svého těla a pak letěl vzhůru, nakonec dál za naši planetu a popsal dokonale, jak vypadá Země z vesmíru. Jung. Ano děkuji, psychiatři. Takže to je jenom tak ťuknutí.

DOTAZ: Co přesně se stane 23.8.2025?

ODPOVĚĎ TP: No, jednak, kdybych to věděl, tak vám to neřeknu. No, a za druhé, podívejte, jestli ještě bude vycházet slunce, tak vyjde slunce. Bude to sedm dní před mými narozeninami, což je fajn, i když je neslavím. Co dál? V osudu před námi je jistě ještě docela napínavý děj. Ostatně nemusíte být jasnovidní, abyste to neviděli, protože když studujete historii, tak uvidíte, jak všechno do sebe zapadá a navazuje, jak jedno stojí na druhém, a tak když vidíte, co stojí teď na čem, tak vidíte, kam to povede, ne? Sůva skřivana neporodí, přátelé?

DOTAZ: Vadí to, když při biotronickém působení mám zlatý řetízek na krku? Má to nějaký vliv na příjem energie? Děkuji za povídání.

ODPOVĚĎ TP: No, upřímně řečeno, úplně dobře to není, protože kolem krku máte závit zakrátko vodivý, což teda podle délky znamená, že se na tom indukuje příslušná frekvence, pokud je někde v okolí. Funguje to jak anténa. Proto já mám tento úžasný řemínek, vidíte? Ten tenký se mi roztrhl, teď mám takto silný. No, ale nevadí mi. A pak samozřejmě tudy vede váš silový sloup. A tak, ne že by to bylo strašné, ale přeci jenom určitá deformace to přece je. No tak zvláště, když to jsou křížky, tak je neradno říkat, že to vadí, protože vás označí za černocha. Tak to radši necháme ne, co říkáte? A zas tak velká škoda to není, ale ptáte-li se, je-li to úplně dobře, úplně dobře to není. Není dobře tedy úplně nosit kovové předměty, mít zapíchnuté kovové předměty v různých částech těla, ostatně ani kovové náramky, i brýle jsou samozřejmě něčím, co funguje jako řekněmež kovový nástroj. Tohle má tak délku dvacet pět cm, třicet. No, takže vlnová délka třicet cm, ale to je všude plno kolem nás. Podívejte třeba ta konstrukce stropu, to jsou traverzy a jsou spojeny do sítě, cokoliv. Normálně byste se s tím nesetkali, víte? Normálně byste měli baráky z vepřovic nebo z bambusu nebo z něčeho takového a tohle by tam nebylo. No, tak je moderní doba, uvidíme. Někteří to už zase staví z vepřovic. A jsou tu třeba jiné, když teda narazím na tohle, dneska už dostanete například skleněná lana do betonu nebo výztuže, které nefungují jako ta Faradayova klec a tak dále. Je to důležité zvlášť u kulatých staveb, kde ty kruhové části, ty posouvající síly je potřeba vykrýt, pokud nechcete stavět takové ty katedrální pilíře kolem, tak to musíte spojit, aby to neudělalo takhle. No, takže kdybych já stavěl takovou nějakou stavbu, tak použiji třeba tohle. 

DOTAZ: Dobrý den, o přednášce jste vysvětloval, že duše, která dosáhne osvícení (TP: Já bych řekl spíše ukončení vývojového cyklu.) nastoupí pak znovu cestu převtělování. Chci se zeptat, jestli i přinašeč jednou začne svou cestu z domu od začátku tedy od nejjednoduššího bytostného života a pokud ano, kam se ztratí ty vlastnosti a kvality duše nasdílené tolika vtěleními? Jak se může tak úžasné vědomí, které se spojilo s Bohem, vrátit zpět do rostlinného života a začít znovu postupně dalšími vtěleními získávat vlastnosti, které už mělo? 

ODPOVĚĎ TP: Napadne někoho odpověď z vás? Tak musím já. Dobře. Moc hezky jste to napsali, jen na jednu drobnost jste zapomněli. Jakou? Cože? Ale ne, vůbec ne. Ještě jinak daleko důkladněji. Jak to, že se zamýšlíte nad tím, že přinašeč by měl vstoupit do jednodušší formy, když to dělá Bůh, který je nejvyšší, chápete? Co? (z publika: „Nic se neztrácí.“) Ano, nic se neztrácí, samozřejmě. Čili jestliže Bůh tvoří, je na počátku všeho, pak on se stává přímo tím nejnižším možným, aby znovu nastal vývoj, a je to ještě složitější. Chce se mi vám zamotat hlavinky, protože vše je. A to je průšvih. Čili nic nebylo, nic nebude, vše je teď. A to teď obsahuje všechny vzniky a zániky, všechny vývoje, ukončené vývoje a tak dále. Když jste na počátku a jste Bůh rozdělený, jste Bůh v této fázi. Když pokračujete, musíte obsahovat i nedokonalost i dokonalost, jinak nejste nekonečný. Nemůžete být jenom ti nej… úžasní, ale zároveň musíte být i projevení a ti nejvyšší, jinak byste nebyli bez hranic. A tak často mluvím o tom, že je bezhraniční, všeobsažný, všudypřítomný a tak dále, což je pravda a nedokážeme tato slova převtělit do reality výkladu. Za to vděčíme Zezulkovi.

DOTAZ: Amalgámové zubní plomby, lze toxiny dostat z těla pryč?

ODPOVĚĎ TP: No, mají špatnou pověst, viďte? Amalgám je roztok kovu a rtuti, který ztuhnul. Nejvíc pravděpodobně se uvolňuje rtuť na počátku. Není zdaleka jistě zcela vázána, a později se to zlepšuje Známí lékaři mi říkali, že se neradí úplně jaksi, to musí ale říct lékař, ne já. Když je jich hodně, tak prostě všechny rozvrtat najednou, ovšem je to otázkou. Já myslím, že se to dá vypláchnout. Těžko říct, nerozumím tomu, není to můj obor, ale samozřejmě, že rtuť do těla nepatří v žádném případě. Tato zázračná látka, ona je zázračná, je také toxická a značně, což se využívalo třeba při léčbě některých infekčních onemocnění, to byla síla ve středověku. No, takže pokud možno někteří lidé si je chtějí nechat nahradit jinými. Moc při tom nedýchejte a nepolykejte. Chudáci zubaři ve své době. V ordinacích byla tekutá rtuť, prášek, později už to byly takové ty bzzzz mašinky, a se to oklepalo, a pak často ten lékař vzal ještě kůži a ten amalgám v té kůži jako vytřel, aby dostal co nejvíc té rtuti z té plomby pryč. Jeden můj známý byl na služební cestě, tuším někde na východě. Tam mu zaplombovali zub dubovou třískou. Vidíte. (Připomínka v sále.) To je otázka. No tak duby v tom prostředí mokrém vydrží několik set let, ale jestli bobtnají, tak bych to neradil. 

DOTAZ: Únava a slabost, z čeho to je? 

ODPOVĚĎ TP: No, to je dost složité, systémové, protože to může být psychika, může to být také poškození některých orgánů, štítná žláza a tak dále, a může to být dnes velmi často také to, čemu se říká únavový syndrom, což je imunitní záležitost v podstatě. Ještě samozřejmě pak všechno to ostatní jako nedostatek některých látek, živin, poruchy metabolismu a další a další. Také samozřejmě alergie, které vyčerpávají, prostě cokoliv, infekční choroby, které vyčerpají vaši imunitu, ale také to stojí sílu.  Čili to je dost těžko odpovědět přímo. Pokud je to psychické, no tak tam se snad dá postupně dozvědět, pokud je to třeba ta imunitní část, tak často tam vidíme před tím nějakou sérii těžkých infekcí nebo těžkou infekci, která vyčerpala imunitní systém, a pak tedy to tělo má co dělat. Já jsem ještě na něco zapomněl, já si příště vzpomenu. No, takže v těch imunitních souvislostech tam biotronika je na místě a v mnoha dalších třeba nemusí být, ale u té imunitní části je jistá naděje. Je to nová choroba. Nám se tady objevila celá skupina chorob, které dnes mají různé názvy, ale v podstatě nejsou příliš rozpoznány. Některé z nich souvisí s životním prostředím, tedy zejména s výrazným stoupnutím elektromagnetického smogu, který působí jednak na membrány a na jádra buněk. Mění jejich chování a vytváří se vlastně paradoxní stav, kdy numericky máte ten obraz v pořádku, ale přitom není funkční. Takže je to armáda, která bojuje, ale bohužel dezertovala. Přicházejí rozkazy z centra, značkovače, přicházejí, ale bohužel voják prostě nereaguje. Ztratil schopnost číst rozkazy a je problém. Ztratil také programování, protože vojáci jsou také, to je několik vrstev, a jsou programováni také automaticky, a i tam je zase ženou. Tělo potom samozřejmě chřadne. Souvisí to potom také se střevní mikroflórou často, která nabývá patologický rozměr, proto třeba právě ta probiotika. Tamhle jsou. Jsou vnímána jako velmi výrazná podpora imunitních systémů, což dnes už tvrdí dokonce i naši lékaři ve výzkumu, který uveřejnili. A je to pravda, protože ve střevě se koná větší část vaší imunity vedle tedy samozřejmě tvorby imunitních buněk, diferenciace buňky imunitní v krevním procesu. No, tak. Čili těžko rozhodnout, já nejsem diagnostik, ale těch možností je více. 

DOTAZ: Tady popisujete právě ten stav, kdy k vám něco mluví ve dne v noci.

ODPOVĚĎ TP: Těžká rada, protože to není můj obor. Tento typ postižení biotronika přímo není schopná zasáhnout, ale tak první rada. Když si pouštíte při práci muziku z rádia, tak ji taky nevnímáte. Čili čím víc pozornosti necháte ulpít na tom sdělení nebo na tom, co se děje, tím to samozřejmě posilujete více. Čili v určitém lehčím stavu je dobré prostě to trochu ignorovat. Ono někdy také nezbude mnoho, protože i při léčbě třeba psychiatrické… a tak dále. Čili zkusit. Ono to na druhé straně pak někdy zvýší svoji aktivitu. Zase jako vždy tu máme několik možností. Jsou tu stavy, které vznikají z poškození mozku jako takového. Jsou tu stavy, kdy se jedná o duchovní problém, kdy prostě do toho vědomí zasahuje další vědomí, které zde přenáší své myšlenky a tak dále. No jo, ono být nevtělený je docela nebezpečné. To nejste vidět. No, pak můžete nadělat i docela paseku.

DOTAZ: Vyplnila jsem přihlášku do rezervace autobusu na Říp, emailem jsem dostala potvrzení objednávky, ale nevím, jakou formou mám uhradit požadovanou částku 200 Kč. Budete peníze vybírat při odjezdu nebo ještě zveřejníte účet? 

ODPOVĚĎ TP: Při odjezdu, ano, dobře. Pokud někdo z vás nedostal potvrzující email, my jsme použili dneska výjimečně tu tabulku z Googlu a bohužel ten program nefunguje úplně správně z různých důvodů, možná vašich, možná jiného, ale to je jedno. Už to nikdy tak neuděláme, protože se stalo mnohokrát, že ta odpověď prostě nedorazila, a tak pro jistotu kdyžtak kontaktujte. Pokud jste udělali objednávku a nedostali jste potvrzující email, tak se ujistěte, protože se mohlo stát, že se také ztratila opravdu nebo že jste jí neodklikli nebo něco jiného. Tak aby byla jistota, že to tak je. Omlouvám se za to, ale nemůžeme za to snad tak moc, protože ten program prostě tohle dělá. Snažili jsme se to zjednodušit. Ještě bych vám chtěl poděkovat, jestli jste teda někteří zaslali emailem svoje telefonní čísla, protože jsme měli ten výpadek, protože spadnul server, a spadl mnoha jiným, ale i nám. Už se nám to kdysi v minulosti taky stalo, ale přitom jste se mohli dívat dál na jiném kanálu. Takže kdybychom měli tuto možnost, tak připravím rozesílací smsku nebo email a pošleme vám ihned tedy ten email nebo smsku, kde se můžete přiladit. Takže pokud tohle to chcete, tak to pošlete na info@dub.cz

DOTAZ: Ve filmu Viliama Poltikoviče o lidech, kteří si prošli psychospirituální krizí, jsem pochopila, že je v životě úplně jedno, jak se rozhodneme. (TP: Svým způsobem, ano, protože vy půjdete tudy těmito dveřmi nebo půjdete těmito dveřmi. Nakonec se na tu chodbu dostanete, ale je to jiná cesta. A vy rozhodnete, jestli půjdete touto cestou nebo touto cestou.) Jedna paní mluvila o tom, že když se dostala do stavu rozšířeného vědomí, tak zjistila, že při rozhodování ve svém životě má vždy hned několik možností (TP: Hm. Ano.), ale zároveň se jí také tam ukázalo, že ať se rozhodne jakkoliv, dopadne to nakonec vždycky stejně. (TP: No, v konečném ano. Jde o to, jak máte velké měřítko, jestli takovéhle, takovéhle nebo takovéhle. Na konci se sejdeme všichni v Sandonoricu, ale je to jinak, protože mezitím je strašně moc rozdílných možností.) To mě uklidnilo, zbavilo mě to tíže rozhodování, smajlík. (TP: No, tak teď nevím, jestli vám to mám zkazit, protože jsem rád, že jste klidnější, na druhou stranu to úplně není pravda.) Chápu to tak, že zde má vliv více osud, cesta, po které jdeme než naše rozhodnutí. 

ODPOVĚĎ TP: Nikoliv. Osud je nejsilnější, nelze z něj vystoupit běžně, ale kdykoliv se o to snažíte, máte v něm možnost pohybu. Hranice jsou potom něco jako pružná membrána, ale hned vás vrátí zpátky. Čili ano, osud je útvar, který je výsledkem toho, co jste byli. Nyní ho žijete a v něm se rozhodujete. Nemůžete rozhodnout nic jiného, než v tom osudu je. Čili nemůžete se rozhodovat libovolně, jak si mnozí myslí. Jestliže to v tom osudu není, tak to prostě nepůjde, nepodaří se to, a jestli to tam je, tak se to podaří úplně snadno samo. Na vašem rozhodování záleží velmi, protože co podporujete, tvoří vaši budoucnost, a to je někdy docela trudné. Proto duchovní lidé se vyznačují tím, že po všech těch peripetiích ve filosofiích pochopí, že jsou jedno se vším, že není vyšších ani nižších. Tuhle mi někdo přehrával: Pan Werich povídá projev pana Masaryka. To vám byla krása. Docela bych vám rád to někdy pustil, protože to byla opravdu krása. Masaryk byl velký filosof. Ale tak to je. Čili tady se vám velký duchovní zrozenec Masaryk vyjádřil ve svém textu. (Připomínka ze sálu) Ano, velký zrozenec Masaryk. A bude to úděl vás všech nakonec. Chcete něco ukrást, sebrat, zvítězit a tak dále. Nakonec pochopíte, že zvítězíte vždycky jen a jen sami nad sebou. (Tady je ještě jedna židle, můžete si sednout. Anebo tady na tu zelenou, ta je pohodlnější.) A ono to je prostě z jedné strany na zbláznění. Když jste prošli nějakou cestou, tak vidíte krajinu, kterou jste šli. Je vám to blízké. Pak vidíte, jak je někdy těžké tu cestu najít a jak je někdy nutno si škodit a všechno to ostatní, jak je to zbytečné naprosto, hloupé, ale zase ne, protože to je život. Prostě jinak to nejde a je to zbytečné. Ale kdyby šli všichni tou nejlepší střední cestou, nebylo by to přece normální. Máme tu dualitu, tak ti lidé musí naplnit, protože mají svobodnou vůli. Nakonec ten dav vymyslí x věcí, každý nějaký svou vlastní. No, tak hodně štěstí. Kolik máme? Ještě chvíli. 

DOTAZ: Moje otázka je zcela nepromyšlená (TP: I moje odpověď bude stejná.), ale nechápu, jak je možné, že v tak dokonalém díle, o kterém nepochybuji, došlo k takové velké chybě, a člověk, který je už na vyšším vývojovém stupni než třeba býložravá kráva, začal jíst maso. Těším se na váš názor a přeji Vám hodně vnitřní síly do dalších let.

ODPOVĚĎ TP: On nesmí dostávat konkrétní řešení, finální. Byl by zbaven svobody vývoje, vlastně by se nevyvíjel, jen by poslouchal, byť správný názor. Tak si to všechno musí projít, musí to vyzkoušet, chce-li, a jelikož člověk je zástupce prvého dalšího celého oddílu vývoje života - člověk není animal, je to člověk - tak to má nejtěžší. Je tomu animalovi nejblíž a teď musí zpracovávat obrovský balík nových vlastností, a to není jednoduché. Má mnohem silnější řekněmež rozumovou část, a kdyby byl normální tak i tu intuitivní, ale on normální není. Má tedy mnohem větší prostor k tomu, aby se deformoval. Taková rostlinka třeba, to je čistota sama. Ta může kousek napravo, nalevo, ale dál ne, natož aby chodila nebo aby dělala podobné věci. Jistě brání se také chemií třeba okolí nebo komunikuje s ostatními rostlinami, pomáhají se navzájem a tak dále, ale i nepomáhají. Je tam v některých případech tvrdý boj. No, a taková rostlinka tedy ve svém bytostném základě nemůže mnoho chybovat. A tak je čistá. To člověk je již mnohem pestřejší, a tak i ta příležitost k chybě je velká. No, máme tady za sebou několik civilizačních vzryvů a pádů. Vaše kultura, kterou vy si pamatujete, není zdaleka ta první. Je to velmi vtipné dívat se na učebnice, ať už jsou to učebnice vývoje biologie nebo jinak. Došli jsme tak daleko, že konkrétní hmotné nálezy, které byly učiněny, jsou zatajeny, zamlčeny a negovány, jako by nebyly. To, když učíte, že jsme začali někdy kolem přesličky a mamuta, v té době už v Indii psali texty, víte? No, Atlantida, Lemurie, další, ale to ještě pořád nic není. Miliony let předtím byly už lidské kultury. Moc z nich nezbylo, ale něco přece. Tu hřebík nebo zapalovací svíčka v uhlí nebo kladívko, onde kladívka zarostlá v kameni, jinde ve vápenci starém šedesát milionů let obdélníkové trubičky kovové. Toto je přece klasický případ přírodního děje, že? To pozorujeme neustále. A když to objevíte, tak vás vyloučí z archeologické společnosti, když na tom ovšem trváte. Kdybyste řekli, že to Země se netočí, bylo by to fajn. A co naše sfingy, které nesou stopy vodní eroze naprosto jistě, ale ta je datována tisíce let předtím, než jsou datovány pyramidy a sfingy. Nejlepší odborníci světa na tento typ eroze se tím zabývali a došli přesně k tomuto závěru. No, zřejmě jsou to hlupáci, co říkáte? A ještě vyšší odborníci na erozi, což jsou archeologové, tedy vydali svoje prohlášení. To je svět člověka, víte? Tady vidíte, co je člověk. No, takže nebojte se. Už teďka, protože nemáte dost informací, a já spíš jo, protože se účastním různých mezinárodních setkání, a to i na vědecké úrovni, tak v tom světě je to trochu jinak. Je tu velký nárůst těch, kteří maso nepřijímají, velký. Vám sice řekli, že u Volkswagenu se začalo vařit vegetariánsky, vzpomínáte? Anebo jste to už zapomněli, ale když se podíváme na Ameriku a na další země, je to obrovský narůst. Dělají se výzkumy. Já nevím, třeba teďka moje, troufnu si říct, že je to přítel v Innsbrucku z univerzity, teď pokračuje s mezinárodním obložením až do Ameriky na obrovském výzkumu na školách mezi dětmi, vliv výživy a tak dále, vliv vegetariánské a veganské výživy na populaci. Přednášku profesora z Ameriky, který se zabýval touto tematikou velmi hluboce, bych vám přál slyšet. Myslím si, že to bylo velmi zajímavé, co říkáš? Takže já nevládnu angličtinou, mně to musí překládat, je to hrůza. Ale říkám si, že na těch pár let už to nestojí za to. Teď začnu a za deset let budu dobrý. No, to ale mezi tím budu muset věnovat část dne. A navíc ještě na to nemám buňky. Čili nebojte se. Takže se podíváme do budoucnosti a v horizontu desetiletí až staletí tady člověk, který bude jíst maso, bude obrovská výjimka. Ne, že by to bylo zakázané, vůbec ne, nebude to chtěné. Další generace vědců vám přinesou tentokrát skutečně dobře založené výzkumy. Uvidíte výsledky. Doposud, kdybyste snesli na horu poznání cokoliv, je to k ničemu, protože žijeme v informační době, která se zbortila. Hunzové, teď jsem zrovna na ně koukal. Mám ofocený časopis z toho letadla. No, průměr sto dvacet, bez civilizačních nemocí, a naproti v údolí stejné etnikum, které jí maso, pětašedesát. Když se podíváte ve světě na hřbitovy vegetariánů, takové taky jsou, nejenom hřbitovy zvířat, ale i těchto zvířat… a jdete tam s kalkulačkou, ve Švédsku takový, tak zjistíte, jak to je. Čili ta masitá strava vám ubírá stejně jako kouření několik let, někdy až desetiletí, někdy až… Dobrý, takže až, až, až. Je to vývoj. Každá doba má svoje paradigma. V té době se věří tomu, v další době se věří onomu, jsou tu slovutní zástupci a významní jaksi zdrojové, no a za dvacet let je všechno jinak. Takže já si dovolím mluvit z těch dvaceti let. No, a vy se na to dívejte a uvidíme, jestli mám pravdu. Po všech stránkách vždy masitá strava špatně, vždy zdravotně a zejména duchovně. Tam je to mnohem horší. Ale člověk nesmí vědět, aby se nebál, protože by se jenom bál a nepřijal by to pochopení. Co z vás udělá vegetariána? To, že nejíte maso? Vůbec ne. To z toho pohledu vašeho nemá význam. Když přestanete jíst maso, protože jsem vám to teď řekl, tak z hlediska vaší osoby je to jedno, z hlediska těch zvířat samozřejmě je to lepší, nejsou zabíjeny, vy nevytvoříte tolik zla, ale jen jste se ukáznili. Takže musí to být vaše vnitřní schopnost přiblížení se. To je ta telepatie, láska. Co milujeme, to nevraždíme. Vraždíme mrkev. Ano, už to slyším. Vraždíme celer a jiné potvory. No, to jo. Zanedlouho nebudete jíst vůbec, v příštím nebo přespříštím druhu. Budete brethariáni, ale všichni. Teď ne, teď dokonce nesmíte být všichni brethariáni. Jen malinké procento z vás to může dosáhnout. Ostatní se zabijete nebo poškodíte.

Takže to je všechno. Probrali jsme tedy, co jsme mohli a jdeme dál. Mám moc, moc práce. Říp se blíží. Takže 30. března ve 12:00 hodin hora Říp a v 15:00 hodin tady. Je to hrůza. Po dvou letech a připravit alespoň malinko něco, no, to bude síla. S pomocí Boží, ať vás provází jen to nejlepší.

Duchovní obřad… 

Víte, s jakou společenskou vážností se třeba na univerzitě… Kde? Třeba v Římě přednášelo to, že Země je placatá? To byly osobnosti, které se za to stavěly. 

Hodně štěstí Vám přeji a na shledanou.

 
  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies