www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 25. 4. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 25. 4. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

DOTAZ: Dobrý den, můžete prosím číst dotazy pokládané online formou pouze na online přednáškách a ne na přednáškách, které jsou ne online, jelikož lidé, kteří si dají dotaz online, tak se třeba mnohdy dívají jen na online přednášky, nechodí na živá setkání, tudíž pak neslyší odpověď na svou otázku. Třeba ani nemohou chodit na živá setkání.

ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě, to je pravda, ale je taky druhá pravda, že přednášky online jsou nahrány v archivu čili se na ně můžete podívat, jako byste byli vlastně přítomni, a tím pádem máte možnost toto zhlédnout. Jsou tam nahrány i přednášky ne onlinové čili přednášky přímé, takže s malým zpožděním to můžete napravit.

Á, jdeme na filozofii.

DOTAZ: Dobrý den, když je čas relativní, může tedy například zhlédnutí duchovních obřadu ze záznamu působit zpětně?

ODPOVĚĎ TP: Ano, může. Je to složitá otázka, protože běžný náš vjem a přesvědčení říká, že to, co je teď, je právě nyní, ale lidé, kteří přemýšlejí v duchovní oblasti a filosofické a v poslední době i ve fyzikální, docházejí k názoru, že svět má čtyřrozměrnou podobu. A tak je to tím pádem možné, protože ten čtvrtý rozměr se vyznačuje časo-bezčasovostí a rozměro-bezrozměrností. Čili můžete navštívit kterýkoliv čas, ale i rozměr, který je stále, což je důležité. Představa pro mnohé, že by něco, co se stane třeba právě teď, bylo již v minulosti nebo v budoucnosti, je jistě velmi diskutabilní a u mnohých způsobí velký úsměv. Ale to nevadí, protože nejde o to, co my si myslíme, ale jde o to, co je doopravdy. A my se k tomu jistě blížíme už velmi dlouho a budeme se blížit ještě dlouho dál, tak kdo ví. Vždycky si nechte nějaký ten prostor pro to, že všechno je jinak.

DOTAZ: Rád bych se zeptal, jak začít s vegetariánstvím tak, aby byla strava vyvážená a obsahovala všechny potřebné živiny. Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: To je klasický dotaz toho přechodového stavu a má dvě roviny. Ta první je nebo spočívá v tom, že jako všechno na světě člověk musí umět dělat i to. Když jste živi na tatarácích, opečeném mase, řízcích, burgerech či čem dalším, tak je váš vlastně výživový systém nastaven prostě velmi monotematicky, máte maso s masem a i vaše schopnosti vařit něco jiného asi nebudou příliš veliké. Pak je tu druhá věc, že po zahájení vegetariánského způsobu života se vaše tělo bude určitou dobu přestavovat. Může to trvat měsíc možná, možná i déle. Takže to první nahradíte tím, že se informujete, poučíte u těch, kteří se v té oblasti pohybují a někdy pohybují velmi úspěšně. Víte, co udělá vegetariánovi radost? Když takový zarytý masojedlík odloží vidličku a nůž, zamlaská si a řekne: „To bylo výborné maso.“ Ale ono to nebylo maso. I když samozřejmě nahrazovat maso jaksi chuťově je pro zase ty puristické vegetariány poněkud pochybné, protože proč by si měli vytvářet nemasovou potravinu, která má chuť tedy masa, ale na druhou stranu, když jsou lidé, kteří byli celý život zvyklí na nějaký typ chuti, tak jim to jistě byť po nějakou dobu přijde vchod. Později se třeba budou vyvíjet jinak, budou přecházet na systémy, které budou daleko čistší, daleko správnější třeba, ale to je vývoj. Takže co udělat. Napřed to není vůbec o talíři. Není to o tom, co jíte, ale je to o vašem vědomí, o vaší duši, o tom, jak celou věc zpracováváte. Vegetarián totiž není ten, kdo nejí maso, to je jenom ukázněný člověk. Vegetarián je ten, který tuto řekněmež otázku zpracoval, dokončil, a pak se zcela přirozeně podle toho výsledku zařídil. U někoho to nedostane nikdy. Celý život bude milovat své maso a nedal by si na něj sáhnout. A zase na druhé straně, někdo to pochopí velmi rychle a stane se vegetariánem prakticky téměř okamžitě. Co je vegetariánství? Skládá se ze dvou základních částí. Zaprvé je to část duchovní, ale je tu i část hmotná. Tak začneme od té hmoty. Člověk přece nemůže chtít dělat něco jiného, než k čemu je jeho druh stvořen, a tak někteří z nás si ve zkoumavém pátrání a sebezpytování, ale i s použitím všech darů moderní vědy, začínají přemýšlet o tom, jaký je náš trávící trakt, jak to vypadá se statistikou nemocnosti a podobně, a hledají vlastně zde vazby. No, a takovým jako jsem já, vyšly zásadní skutečnosti. Trávící trakt člověka je typicky býložravý. Je to poslední stupeň býložravců. Nemáte čtyři žaludky jako kravička. Jste zařízeni na trávení rostlinných cukrů, plodů a semen, ale v žádném případě to není trávicí trakt dravce. Je tu rozdílná síla kyseliny solné v žaludku. To určuje rychlost trávicích procesů. Je zde délka střeva, protože trávení masa nevyžaduje tak velkou přestavbu, a může být bouřlivé a rychlé. Čili trávicí trakt dravce je násobně kratší. Co je snad ale nejzásadnější je pozorovat výstelku střeva, protože u dravců bývá cylindrická, u býložravců lístkovitá a člověk má tu lístkovitou s modifikací posledního druhu. Jsou zde složení slin, pohyb sanice, protože býložravci mají pohyb sanice do strany, kdežto masožravci až tak ne. Jsou to zuby, které neobsahují až tak tesáky, které jsou určeny k přerušení míchy při útoku dravce na svoji oběť. Ostatně i vaše schopnosti jako druhu… I kdybyste byli, nevím jak, nadáni, by pravděpodobně nestačily proto, abyste dohnali gazelu nebo kohokoliv jiného, abyste ho mohli chytit svými drápy nedrápy, srazit k zemi a usmrtit. Vaše těla nemají tyto atributy. Já vím, vy máte pušky, ty jsou rychlejší než běh, to jo, ale pak proč pozorujeme, že býložravci, vegetariáni a vegani jsou o několik let déle v průměru na světě. Vegetarián může umřít třeba ve dvaceti, jistě, já to chápu, ale v průměru nikoliv. Mají delší život. Jak to, že mají kratší jaksi nebo menší výskyt civilizačních chorob? A proč naopak tam, kde se zavádí masová monodieta, pozorujeme nárůsty základních civilizačních onemocnění. Jak je to možné? Vždyť přece, když dělám to, co je správné, tak nemůže to vést ke zhoršení stavu, ale naopak ke zlepšení stavu. A tak můžete hájit masitou stravu, jak chcete, ale to, co je touto pravdou, zůstane pravdou navždy. V těchto souvislostech vždycky zmiňuji Hunzy, tedy národ, který žije vysoko v horách, a má pro nás velkou výpovědní hodnotu v tom, že stejné etnikum na jedné straně údolí maso jí, na druhé ne. A 65 let u masojedlíků a přes 112 let u býložravců. Jejich ženy rodí klidně v šedesáti sedmi letech zcela běžně. Jsou prosti do velké míry všech těch nemocí, které tolik sužují ten moderní svět, který vytvořil tak nepřirozené prostředí, že se již přestává jaksi býti schopen reprodukovat, protože neplodnosti přibývá jako následek těžkých vlivů z okolí. To všechno budete promýšlet a další věci. Budete hledat podklady, a když to bude u svého konce, pak tedy pochopíte, že jste tvor, jaký jste, a pochopíte, že když každý tvor dělá to k čemu není, včetně třeba prasete nebo medvěda, a budete se živit jaksi potravou, která nebude zcela vyhraněná, tak si budete škodit. Většina tvorů takových není. Všežravci jsou v menšině. To jsou ti, kteří prošli podobnou cestou jako člověk, vždyť to není jenom výmysl člověka. A tak koňovi nedáte maso ani krávě, budete ho muset rozemlít. Například když uděláte krmnou směs ovcím, ony je pak začnou mít nemoc, která postihne jejich mozek, tak to bude následek této nepřirozenosti. Je to úplně stejné jako u člověka, který když se věnuje tomu k čemu není jeho tělo, tak si tím vytváří podhoubí pro další nemoci. No tak to je ta hmotná část. Pak je tu ta další. Když pochopíte, že nejste dravec, budete si velmi obtížně zdůvodňovat, proč byste měli působit jako vyrovnávač životů, tedy působit naprosto zbytečně tvorům bolest a utrpení. To je úkolem jiných, protože úkol dravce je stejně legitimní jako váš. Dravec není horší než člověk, jen stojí na druhé straně spektra té výživy. Musí zde být a je zcela správné, že se živí masem druhých tvorů. U člověka tomu ale tak není, protože nenese znaky dravce čili je nepřirozené, aby se člověk do této role pasoval. Vždy na to doplatí. Také si všimněte, že v posledních létech to nadšení pro svalovinu a pro masitou stravu i v odborných kruzích již velmi, velmi polevilo. A to také něco vypovídá. Za mého mládí byla vžitá představa vědecké části, že jaksi takhle velký steak ničím nenahradíš, ať už jsi sportovec nebo pracující, prostě to se nedá nahradit. A váš dotaz z toho také trochu vyplývá. Dnešní výživová věda ještě je podle mého názoru, nechci soudit, dosti plná těch minulých mýtu a omylů, které nesly s sebou celé generace. Mám styk se světem na různých konferencích a tak dále, a z nich se dozvídám, jak mnoho – stále více lidí – přechází na tu býložravou stravu, jak vznikají další a další studie, které se věnují tomuto úkolu. Já nevím, třeba mám přátele v Rakousku na univerzitě v Salzburgu a jinde… - v no… tam výš, co ležel tam náš pan prezident – univerzita v Innsbrucku. Ano, krásné lyžařské místo, takže na univerzitě v Innsbrucku, a oni společně s univerzitami dole kolem Vídně a vlastně v celonárodním smyslu rozvíjejí současně výzkum, který se týká vlastně mladé generace. Je to celonárodní výzkum navázaný i na jaksi spolupracovníky, profesory v USA a další, a jejich cílem je tedy tuto oblast zmapovat a přinést další poznání v této oblasti. Je to velmi pěkně založený vědecký projekt. No, budou tady jistě i další informace, o kterých třeba ani nevím. Ale to není důležité. Takže přemýšlejte, hledejte, porovnávejte. Když zjistíte, že nejste dravec, pak se ptejte, co je to láska, protože sounáležitost, schopnost soucítění samozřejmě nemůže rozumnému člověku dovolit, aby utrhl zaživa žábě nohu nebo aby vysekl živého tvora z jeho ulity nebo aby vedl zvíře na popravu, když to zvíře už dávno ví, že Zemře, a je tedy plno strachu a prožívá příšerné, příšerné stavy, a to už dávno předtím při svém velkochovu nebo malochovu nebo jakkoliv jinak, všichni to víme, viďte. Čili člověk duchovní rozšiřuje své „jsem“. To znamená, že se ho začíná jaksi osobně dotýkat to, co je kolem něj. Začíná to vnímat tak trochu také osobně. Ne jako hysterický jaksi člověk, který jedná velmi nerozumně, ale jako člověk duchovní. Láska nekřičí, láska není agrese. Láska je postupný proces. Na konci té lásky k vám možná budou ti nižší vzhlížet jinak než předtím. Já jsem sám zjistil za svých 40 a více let vegetariánství, že se změnil vztah zvířat ke mně, a to jak dravců, tak i býložravců. Je to zajímavé někdy, velmi. Jako by to zvíře vědělo, že z této osobnosti mu nehrozí nebezpečí, jako by cítilo, je-li to býložravec, že jsme tak trochu v něčem podobní. Čili maso nemusíte nahrazovat, jak vám mnozí říkají. Jsou tu kultury a já jsem strávil mnoho měsíců a dalo by se říci téměř let v kulturách, kde maso se vůbec nepoužívalo, a samozřejmě, že jako člověk zdravý, jsem se velmi zajímal o dopady na zdravotní stav, tedy jak v mladé populaci, to znamená vývoj a tak dále, rozvoj, vývojové poruchy a tak dále, ale i na zdravotní stav vlastně v pozdějším věku. A není to vůbec jednoduché, jak byste si mysleli. Je to multifaktoriální oblast a největší umění je se ve svých úvahách nenechat strhnout k jednostrannému pohledu. Pak máte naději, že jste trochu blíže pravdě. Takže jezte to, na co máte chuť. Vaše tělo si postupně samo řekne. Po určité době u velké části z vás s absolutní jistotou. Já sám, jak jsem říkal, jsem více než 40 let vegetariánem – nikoliv hlavou, ale srdcem - a tak hlavním motivem pro mě je sounáležitost a vědomí prostě, nevím, jak to nazvat, prostě to zvíře je mi blízké. No, a musím říci, že při lékařských vyšetřeních, která nastala, nebyly shledány žádné nedostatky dlouhou dobu. V posledních dvou, třech letech došlo k několika zdravotním obtížím. Byl to nějaký řekněmež problém z džungle z Indie, později covid. To rozkolíbalo ty nálezy. Nyní už se zase rovnají. Tak já vegetarián jsem měl železo 14. Měl jsem krevní obraz jako když střelí, až na jednu jedinou hodnotu která je mojí nemocí. Představy, že tedy vegetarián chřadne, má nedostatek, je anemický a tak dále, jsou minimálně z nějaké zkušenosti nesprávné. Vegetariáni mívají například železo na spodní hranici referenčních hodnot – normálně. Já jsem ho měl vyšší, protože jsem musel jako dlouholetý zasloužilý vegetarián tedy ukázat, ale jinak to bývá na spodní hranici a je to správně, protože musíte uvažovat o tom v řadě těch biochemický hodnot, které jsou stanoveny, vycházíme vlastně ze zkušenosti. A když máme populaci, která například pojídá maso většinou, je v drtivé většině 96%. No, tak pak samozřejmě musí být posunuty i průměrné hodnoty krevních obrazů, a to nejenom v této oblasti, ale v mnoha dalších. Tady nás čeká jistě v dalších desetiletích, staletích vývoj pohledu na tuto oblast, protože nedostatečnost, karence vzniká tehdy, když vykazujeme nějaké nedostatečnosti, nějaké neschopnosti či podobně. Při výzkumu WHO před lety, který zkoumal jaksi výživovou hodnotu bílkovin rostlinných a živočišných, došli k názoru, že rostlinné bílkoviny jsou mnohonásobně výhodnější, působí na delší výdrž v zátěži a tak dále a tak dále. No, ale jako vždy, když se nalezne něco podobného, tak to má těžkou cestu do společnosti. Takže to všechno promyslete. Vegetariánem se stanete srdcem a k tomu rozhodnutí musí přijít také doména rozumu. Troufám si říci, že vědy, přestože ve vědě je mnoho rozdílných názorů. Pokud se rozhodnete správně a budete jednat intuitivně i vědomě správně, tak nejenom, že nebudete chřadnout, ale naopak bude se váš zdravotní stav zlepšovat. Když se dívám na zkušenosti již daleko, řekl bych, sofistikovanějších výživových doporučení systémů, tak vidím, že výživa může doslova léčit. Tedy co pod tím myslím. V tom prvním případě se jedná o pozvolnou změnu k lepšímu ve vašem životě. V tom druhém případě se jedná často o poměrně razantní zlepšování, které se nedá přehlédnout. Západní věda se těmto věcem nevěnovala příliš pozorně, a tak dnes v mateřských školách, školách, v závodech, kdekoliv v kuchyních, nacházíme naprosto nesmyslně jednostrannou stravu, tedy maso s masem, a to je vydáváno za vědecký názor – bohužel. Vy sám a jako každý z posluchačů této dnešní přednášky můžete mít vlastní cestu, vlastní rozum, ale znovu nechť je to vědomé, nechť je to odpovědné, a potom vám žádné nebezpečí nehrozí.

DOTAZ: Z učení pana Zezulky i z vašich přednášek mám zvláštní pocit duševní i fyzické jemnosti. Jak se s tímto dá na sobě pracovat?

ODPOVĚĎ TP: No tak, je-li kdejaká jemnost, tak se vás nedotýká nebo dotýká podle toho, co s tím uděláte. Jak s tím dál pracovat? Prostě žít a přijímat to, co přichází. Přemýšlet, pracovat, měnit se – a ono to přijde samo.

DOTAZ: Názor na vejce a vegetariánství.

ODPOVĚĎ TP: Já jsem vegetarián. Je v tom velký chaos. Někteří, aby si mohli jaksi upřednostnit své vlastní obory, se pokoušeli do názvosloví vnést určitý chaos. Tak v jisté době to byli vegetariáni, vegani, fruktariáni, pak už jenom ti, co nejedí nic. Tak takhle to bylo rozvrstveno. A pak se najednou objevili makrobiotici. Vydávali se za vegetariány, ale maso jedli. Nyní, když řekneme vegetarián, tak se mě ptáte, jestli vajíčko neškodí. Vegetariáni vždy přijímali vejce i mléko jako samozřejmé. To ten další stupeň tedy vegani nikoliv. Sám vajíčka jím jako vše podle chuti. Nebývá to často. Jednou, někdy i za dlouhou dobu, když nebudu počítat vejce, která se objeví v potravě, ve zpracované potravě. Že bych si udělal míchaná vajíčka nebo oka nebo podobně, no tak to nehrozí určitě měsíc nebo dva, ale pak přijde chvíle a já to udělám. A teď, proč to můžu udělat jako vegetarián, který tolik ctí ten život? Nezapomeňte, že si nepřipravuji vývojový stav vejce, ale základní stav vajíčka. Pokud vím, vajíčka, která začínají tvořit plod, jsou pro nás zkažená, taková nejíme. Nebo vy ano? Je to něco jako semeno před vzklíčením. A jistě, že tím, že to vejce vezmu, tak nedovolím, aby vyrostl plod. Nedovolím to ani u zrna, které sním. Tam těch plodů nedovolím mnohem více, protože na tom jednom talíři je těch obilek hodně. Čili tím jsem vám řekl svůj názor. Ne, že bych byl fanatikem tedy mléka a tak dále. Mléko prakticky vůbec nepiji. Ale to není zpráva pro nikoho z vás. Záleží na vás, co cítíte jako potřebu. Pro mne je pití mléka prostě mimo zájem, nemám na něj chuť. Zcela výjimečně, když tak… ale to vám ani nebudu říkat. Anebo řeknu. Třeba se mi stane, že jednou za rok vypiju malé balení smetany, když cítím na to chuť. No, a někdy používám to mléko zase jako zpracované s něčím, do něčeho přidané a tak dále. Takže takový je můj názor. Jsem vegetarián a vegetariánem zůstanu. Tak mě učil můj Zezulka. I jemu jsem chodil do rybárny na rohu pro balení vajec, a když nebylo možno jinak, no tak byla to vejce z rybárny. No tak, co se dá dělat? A Zezulka je zase užíval podle své potřeby. Už v té době byly ty názory, že vajíčka jsou… „A pane Zezulka, nevadí to, že…“ On mi to vysvětlil nějak tak podobně, jak já vám. Za ta léta, co jsem zde na světě se vystřídalo už několik výživových zákazů, takže by se dalo říci, že v mnoha případech bychom nemohli jíst už skoro vůbec nic, protože jaksi máslo – hrůza, vajíčka – hrůza, brambory – hrůza. Ono to je hrůza, když se to nezvládne a jí se to špatně. Když budete mít modifikovaný škrob třeba, ještě lepší než ten přirozený, no a tak dále. Čili je to vaše rozhodnutí. Na druhé straně, když třeba jsem cestoval a byl jsem v té Indii, tak jsem zcela se přizpůsobil jejich životnímu stylu. Byl jsem vlastně veganem a jedl jsem rukama a nosil jsem jejich oděv. Byl jsem jejich částí, protože když jsem u někoho na návštěvě, tak toho člověka ctím, ctím jeho kulturu. Já nejsem hinduista, a to neznamená, že si nemůžu vážit každého člověka. Tak a tady mám něco podobného ještě.

 

DOTAZ: Vegetariánství a veganství. Mohl byste, prosím, vyjádřit názor na konzumaci mléčných výrobků a výrobu ze zvířat, podílení se na jejich utrpení. Jaké to může mít následky? Také jsem četla, že mléko obsahuje hormony, které jsou pro člověka rakovinotvorné. (TP: No, určitě.) Prosím se k tomuto vyjádřit. Budu vám velmi vděčná.

ODPOVĚĎ TP: No podívejte, tak ještě z tohohle pohledu. Řada potravin obsahuje hormonální složku. Pro nás vegetariány jsou nejzajímavější tedy fytohormony takzvané. Poprvé se na ně přišlo u sóji, kde byly dávány do souvislosti s jistou odolností vůči rakovině, a pak později při důkladnějším zkoumání i u dalších rostlin. Tyto hormony jsou často velmi podobné téměř identické s hormony ženskými a podobně. Později se zjistilo, že například u sóji mnozí autoři tvrdí, že sója nezpracovaná není příliš vhodná a že naopak sója fermentovaná je vhodná. Jak se na to přišlo? Pokud vím, a jistě to může být ještě jinak, v Americe stoupala incidence tedy výskyt rakoviny prsu u žen, stejně jako u nás. Akorát jedna skupina to neměla a byly to Asiatky. Tak se přemýšlelo, proč teda Američanky ano a proč Asiatky ne. A nakonec mnozí dospěli k názoru, že je to právě stravou a že fytohormony z té fermentované sóji působí jako prevence vůči tomuto nádorovému procesu. Je to tedy jakoby přirozená prevence. A tehdy se začala nebo se zvýšil zájem o fytohormony v rostlinách. No čili to nebude zcela jednoduchá otázka. Víte, každá věc může být využívána, ale taky zneužívána. Platí to pro mléko, platí to pro všechno ostatní. Člověk, který má vztah ke zvířeti jako k výrobnímu prostředku, samozřejmě mnohdy překračuje hranice, které jsou normální. No, a tak jsem se toho Zezulky ptal, jak je to s těmi vajíčky, protože ty slepičky na tom nebyly dobře, a on řekl, že to není důsledek jeho vůle a že to způsobili lidé, kteří nepřemýšleli a tak dále. Takže na chvíli mě to překvapilo. Dlouho jsem o tom přemýšlel a později jsem to trochu pochopil. My máme sklony k jisté protektivnosti a někdy nechápeme tu strukturovanost toho problému tak, jak leží a běží, jako bychom někdy přenášeli, ale to je zase jiná otázka. Je to tak. Dnešní potraviny obsahují velké množství cizorodých látek. Všechno to je samozřejmě v normě, akorát to působí zdravotní potíže. Tedy v první řadě senzorické, protože přirozená potrava bývá chutnější, ale je potom také zdravější. Takže to není odpověď proto, že mléko obsahuje hormony a rakovinotvorné látky. To není pravda. Pokud dochází k zvýšení nádorových procesu u konzumentů mléka, tak zejména proto, že kravičky jsou krmeny kdečím. Způsob skladování krmiva počínaje silážováním až po balíky s pící jsou samozřejmě lidsky nedokonalé, a tak plíseň, všudypřítomná plíseň tam, kde je vlhkost, anebo kde je nesprávná koncentrace těch látek, které vedou ke zpracování v těch silážních jámách, vedou také k přenosu těchto látek skrz prsní žlázy krávy do mléka. Takže tady je jedna z hlavních příčin. Samotné mléko v čistém prostředí a normálně vyráběné nebo získávané nebylo nikdy kancerogenní. Toto je problém moderní doby. No, co dále. Kdykoliv budete tvora v ideálním symbiotickém soužití, protože člověk vlastně má žít s tvorem v symbióze. Musí mu něco odevzdávat a může si potom také něco vzít. Nesmí to být ale drancování. Když se podíváme třeba na to, z čeho vyroste vajíčko, no tak i tady můžeme vidět velké rozdíly, počínaje už i ošetřením tedy pastvin, které se přenášejí do toho, co zvíře sežere, počínaje ošetřováním třeba obilných lánů nebo sójových a s tím, co se přenáší do těchto produktů. No, a pak logicky v tom v té pyramidové struktuře výživy všichni ti členové získávají svůj v uvozovkách „prospěch“ nebo spíš neprospěch.

DOTAZ: Přednášky se konají i mimo Prahu?

ODPOVĚĎ TP: Ne, konají se v Praze, protože ještě abych někam jezdil, abych byl v internetu, to by byla hrůza. Jsou přednášky naživo a ty jsou v Ostravě, Brně, Praze, Plzni a v Českých Budějovicích. Mimo to jsou tedy pravidelněji ještě mimo ten základní obrazec přednášky v Praze v Biotronickém centru zde. Tady můžete přijít na živou přednášku. Koronavirus všechno změnil. Když mi říkali mí přátelé z Indie ve svých proroctvích, že přijde doba, kdy nebudu tolik jezdit – jezdil jsem téměř každý víkend, v průběhu týdne ještě dvakrát na přednášky – a že lidé budou jezdit za mnou, tak mi to připadalo… Byl jsem zvyklý za ta léta, mnoho let. No, vidíte a koronavirus to všechno změnil a zasáhnul i mne jako mnohé z vás a není tolik sil, tak já musím tu aktivitu trochu omezit, ale i z jiných důvodů. Takže je to tak.

DOTAZ: Dobrý den, mohu se zeptat na váš názor, že osud jsme si vybrali podle toho, co chceme zažít sami? Takže všechno, co se děje, i to zlé, má svůj význam a stalo se to na zemi v Bohu. Rozmýšlím, je to tak také v životě Ježíše, že si to vybral, chtěl to zažít, přijmout svůj úděl, jak se říká „pít z tohoto kalicha“, co mu dal jeho otec? Když ano, stalo se mu ukřižování, pak zřejmě musíme všechno zlo přijmout a odpustit. Je to tak, jak chce Bůh?

ODPOVĚĎ TP: Toto, ta logika je jasná. Jen ještě bych si dovolil utrousit pár slov ve zpřesnění tohoto názoru. Když srovnáváte osud Ježíšův a osud ostatních lidí, zapomínáte na veliký rozdíl. Jestliže vy vcházíte do osudu, tak je vám vybrán podle toho, co jste tvořil tak, abyste co nejlépe mohl postupovat ve svém zlepšování svého lidství na cestě vývoje. Osud je vývoj sám. Když ale přichází někdo jako je Ježíš, tak ten přichází z druhé strany. Tam není možno mluvit o tom, že takový zrod zlepšuje jeho vývoj, a tak musíme hledat jiný výklad. A on se vlastně objevuje nepřímo i ve vyhlášení mnohých. Když jste velmi daleko a jste obrovskou duchovní osobností, rozšíříte své vědomí tak, že vaše „ne já“ za hranicí já je obrovské. Čili už skoro „ne já“ není, je jenom „já“, „já vše“. A pak každý druhý je vaším problémem, je vámi. Říká se tomu láska, láska duchovní. To je to, co nás odděluje, způsobuje nelásku. To, co způsobuje schopnost vžití se, pochopení je tou láskou. A tak takto vysocí nutně jako dopad své vysokosti se musí starat o své mladší bratry, aby jim pomáhal na jejich cestě, aby si méně škodili, aby to méně bolelo a tak dále, a to i za cenu vlastních obětí. I lidé mnozí v lidských dějinách dali svůj život a často za velkých bolestí ve službu druhým, tedy obětovali se. A tak tato oběť, byť jakkoli bolestná, je vcelku v lidských dějinách častá. Nejenom Ježíš byl zabit, přestože přinášel dobro, a to nejvyšší. Takže, v čem je ten Ježíš jiný? Přece v tom, kdo je. On přináší cestu, světlo, protože tou cestou je. On tu cestu již prošel. On není hledač či posluchač někoho, nějaké jiné bytosti, která ho učí, jak věci mají být. On je tou cestou. A tak z té nekonečné lásky k tomu nízkému druhu, kterým jsme my, podnikne tuto cestu, byť je velmi, velmi nešťastná, a to pro tu malou možnost, že ten nízký tvor ještě, než ho zabije, něco přece jenom změní. A on změnil. Z důvodů těch Ježíš přichází. Je to vlastně doznívání doby pohanské, kdy zlo se stalo společenskou normou – čisté krystalické zlo. Jak by to bylo, kdyby nepřišel? V čem byl základní rozpor mezi císařem a jím. Císař byl pokračovatelem dlouhé etapy dějin, ve kterých lidé vytvořili kulturu, která tolerovala mučení, vraždění, která toto brala jako společenskou záležitost. Když spolu bojovali v aréně nebo se zvířetem, bylo to vnímáno jako zábava. Ježíš proti tomu vystoupil velmi příkře. Vystoupil tedy proti páchání zla, zbytečného zla pro zábavu. Já vím. Byl nakonec úspěšný jenom zčásti. Jeho následovníci se v dalších dějinách opět jako by vraceli k té pohanské podobě užívání zla. Kolik jen krve a bolesti bylo prolito. Kolik inkvizitorů konalo svoji práci. To byla vlastně konečná cesta k římským podobám inkvizice. A nejenom to, bylo toho mnohem víc. Když se podíváme třeba na kulturu, která přinesla z dob pohanských některé zvyky až do dneška téměř, tak vidíme třeba španělskou koridu. Co jiného to je než souboj v aréně. Totéž. Ten muž v tom zdobném oděvu není ničím jiným – toreador – než dřívější bojovník v aréně, jen s tím rozdílem, že zvíře zde mělo ještě mnohem menší šanci než v té římské aréně. No, ale to nechme stranou. Pokud se týká výběru, tak si ho vybíráte svými činy ten osud. To, jací jste, vyvozuje potřeby, co máte zažívat, abyste ty své úkoly splnili. A je to ještě mnohem složitější. Lidé, kteří stojí vysoko, často trpí proto, aby vám pomohli. Střetávají se se stále stejnou lidskou urputnou podobou, ale nejenom oni samozřejmě v celé společnosti pro všechny. Když přišel Ježíš, tak jeho cesta se sjednotila s Boží vůlí, ale on zároveň musel na sto procent toto vytvořit i sám. Kdyby se jen ukáznil a řekl: „Tak Bože, tvojí vůlí je teď, abych šel mezi ty lidi, abych byl zavražděn bolestivě a tak dále,“ pak by to nefungovalo. To by nebyl Ježíš, přinašeč, byl by to jenom ukázněný, byť duchovně velmi vyspělý, jedinec. Na těch vysokých cestách duchovních, filosofických již mizí rozdíl mezi tím a vámi. Jste tím. Proto to mohu takhle říct. Když hodnotíte zlo, které zde je, nakonec budete vidět tento problém mnohem, mnohem jemněji a složitěji. Cílem je jít cestou ke světlu – ideálním cílem. Na našich cestách však nejsou jenom úspěchy, jsou i neúspěchy, a tak člověk zpravidla musí zažít sám na sobě to, co tvořil v nějaké podobě. Už Komenský mluvil o významu školy názornosti, školy hrou. Je to pravda. Kdyby nebylo té síly osudu, bylo by možno dojít ještě mnohem dál ve zničujících tématech. A tak je to vlastně pojistka. Na jednu stranu musíte být svobodní čili musíte mít možnost konat dle své svobodné vůle v jistých mezích. Na druhou stranu tu musí fungovat také ochrana světa, a i vaše. Kdyby nebylo té ochrany, znovu opakuji, dojdete k daleko horším a pro vás následně těžším situacím. Já bych tu nechtěl jmenovat všechny hrůzy, kterých se dopustil a dopouští člověk třeba za posledních 100 let nebo 120 let nebo 150 let nebo víc. Byl by to velmi smutný výčet absolutní hrubosti, brutality, krutosti, nejvyššího řádu, a to nejenom vůči nižším tvorům tedy rostlinám a zvířatům, ale i vůči člověku. Lidské dějiny jsou zvláště v konci Kalijugy plny takových dějů. Čili v tom případě je každá z těchto dob poklesků využita zároveň i pro změnu. Aby to nebylo jednoduché, jak jsem naznačil, je tu i oběť a pomoc. A tak říci jenom primitivně, že když máte tíži a působí na vás něco, že jste byli ti nedobří, by bylo laciné. Musíte znát hodně o životě a hodně o osudu, abyste mohli se jen domnívat, že to chápete. Takže bojte se rychlých odsudků, rychlých tvrzení. Snažil jsem se trochu naznačit oblast, ve které se pohybujeme.

 

DOTAZ: Máte radost, že chodíte na duchovní obřady. Poslední dobou jsou občerstvující. Vytvářejí napojení ještě dlouho potom. Mluvíte o vaší možnosti navštívit přednášky.

ODPOVĚĎ TP: Ano, ať se vám daří. Děkuji za zprávu. I to je osud. I to, že potkáte nebo nepotkáte někoho jako je Zezulka nebo kohokoliv jiného. Nemyslete si, že náhoda řídí váš svět.

 

DOTAZ: Mohu nějak podpořit léčbu Parkinsonovy nemoci?

ODPOVĚĎ TP: No, tato diagnóza bývá dosti obtížná. Není to úplně ztracené, ne. A je to velmi obtížné. A zas jak u koho. To je velmi dlouhá zkušenost, že každý pacient se vám chová trochu jinak. Mimochodem za to může i ten osud. Máte osudy, které musí přijít a jsou. Slyšel jsem o příběhu třeba, kdy musel přiletět člověk z jiného kontinentu, aby potkal nějakého muže, který – tedy je to podivné prostředí, viďte – při tom, když stál na záchodku, utrpěl tedy odchod, a slyšel jsem, že ten člověk ho vrátil k životu. Vemte si, jaká je to naděje – miliony, miliardy lidí, tisíce kilometrů, a právě u tohoto jednoho člověka se to naplní. V tom je ten osud. V jeho osudu tato možnost byla. Kdyby nebyla, nestalo se. A tak to funguje vlastně ve všech jiných případech. Je to obrovská pestrost. Když se podívám třeba na svůj obor, tak vidím, jak velmi je spřažena ta praxe i právě s osudem. Pokud přijde přirozenost, tak je to mnohdy mnohem snazší, než když to přiblížení nastává nějakým trochu násilným způsobem. A je to i logické. Podívejte, když k vám přijde člověk, který se na vás dívá tak trochu jako na podivného člověka, šarlatána nebo jinak, no tak logicky se asi nemůže tak docela napojit. A už slyším skeptiky, jak říkají: „Je to placebo a je to psychická závislost a tak dále.“ Není, přátelé, zoufale se mýlíte, ale zároveň tady vlastně i tato věc svým způsobem rozhoduje. Když jsme třeba léčili ještě generace těch starých babiček, které byly velmi pobožné, pokorné, no tak to bylo znát. Ony měly svoji představu o Bohu a o všem tom ostatním, ale základ byl ten stav toho člověka, rozumíte? Ta pokora. A nebyla to naučená pokora ve smyslu modloslužebnictví a nějakého… snad mi rozumíte. Byli to často moudří lidé se zkušeností třeba života na vesnici nebo podobně a těžké životy, a to v nich vzbuzovalo i tu schopnost vidět, že je všechno jinak. No, takže tolik k tomu.

DOTAZ: Věříte v nadpřirozeno a znáte dnešní čarodějni…?

ODPOVĚĎ TP: No, to je hezký dotaz na konec. To vám teda děkuju. To mi tady přistálo. No, člověk, jelikož má svobodnou vůli, tak se může vlastně široce pohybovat. Někteří lidé se zamilují do možnosti uplatňovat svoji vůli v ovlivňování světa kolem sebe. V ovlivňování hmotné, budou to nějací vlastně manipulátoři či jinak ve hmotě, ale i v ovlivňování duchovním, a to už jsme v oblasti bílé anebo černé magie. Čili kdykoliv zapomenete na některé principy a sklouznete ve svém honu za nějakými svými osobními cíli k tomu, že budete prosazovat příliš svoji vůli, tak se vám to může stát. Duchovní moc je stejná jako hmotná moc, jen v dnešní době – jsme v technické civilizaci – čili přece jen se setkáváme častěji s písty a motory než s duchovními souvislostmi. Ale jsou samozřejmě i tyto možnosti. Byly kultury, které byly založeny právě zde a naopak ty písty a motory byste tam hledali docela těžko. Přesto měli úžasné výsledky. Je důležité, aby bytost byla rozvinuta, aby byla citlivá, moudrá, laskavá, aby ostatním pomáhala, aby neškodila. Pak je všechno v pořádku. Kdykoliv i třeba z nevědomí dojdeme k jinému, už je to problém. Ale nebojte se, ten systém má své jakoby vedení. Světlo nikdy nemůže být slabší než tma. Může být tma všude kolem vás a když rozsvítíte jednu jedinou sirku, svíčku, tak už je tu toto světlo a tma ji nepřemůže. Když tam postavíte světlomet, je to zase jiné. Když tam plane slunce je to zase jiné, když plane celá Boží podstata, je to zase jiné. Čili nemyslete si, že naše cesty v dobrém… Všichni se mýlíme, všichni, ale nakonec i cesty ve zlém nebudou nakonec zpracovány, pokud se jedná o cestu. Vždycky na nás útočí naše slabiny. Touha něco znamenat, získat, něčím být a tak dále, něco způsobit, řídit či jinak. No, víte, kdy je to ideální? Když vaše síla a vaše chtění rezonuje se základní myšlenkou existence. Nedochází potom k rozporu, ale naopak k posílení. Tam je to tam, kde to má být. Takže vám přeji hodně úspěchů na vašich cestách.

No, co nás čeká teď? Budeme 30.4. ve 14:45 v Plzni v areálu učilišť na Karlovarské a 1.5. v neděli v 16:15 v Českých Budějovicích – Clarion Congress Hotel. No, a pak nás čeká koncert Společné věci, který bude v Humpolci 5.5. od 19:00 hodin, tuším, je to tak? V 19:00 na Malé scéně Mikádo. Podívejte, Mikádo. A je to na Havlíčkově náměstí. Takže tam bude ten „Vodnářský zvon“. No, a to je pro dnešek už asi všechno. Děkuji vám za pozornost. Přeji vám hodně, hodně úspěchů a těším se zas na příště. Na shledanou.

A teď se s vámi rozloučím ještě po našem. Poprosím o Boží milost, a právě o to světlo, o kterém jsem mluvil. S pomocí Boží…

(duchovní působení).

Tak, a ve 20:00 hodin při našem společném duchovní obřadu dnes tady na BIOVIDU, na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies