 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 25. 10. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:15:28 – Proč dost lidí, kteří si projdou klinickou smrtí, nic nevnímá? 49:20 – Ovlivňují vlivy Vás i přednášku? O Zezulkou doporučeném postupu posluchačů před přednáškou. Přepis videa:Dobrý den, vítám vás při pravidelné přednášce Duchovní university Bytí. Máme dneska opět pondělí, jedno z mnoha pondělí, tuším, že jich je 53 nebo kolik. A můžeme začít. Takže, budu komentovat jednak vaše podněty, a vy sami si budete dělat své názory, protože určitě to není o tom, že máte bezhlavě přijímat nějaké myšlenky a ty pak opakovat.
DOTAZ: Dobrý den. Chci se Vás zeptat, proč dost lidí, když projdou klinickou smrtí, neví o sobě vůbec nic. Ztratili své vědomí, měli pocit dlouhého spánku beze snů jako při delší narkóze. Jak si to můžeme vysvětlit? Pak se nedá říci, zda po smrti život nekončí. Ještě není vědecky prokázáno, že po smrti život pokračuje. Jsou to názory - snad, možná. Děkuji za Vaši odpověď, proč více lidí v klinické smrti nic nevnímá. ODPOVĚĎ TP: No, to je tak na tom světě - nic není černé, nebo bílé. Svým způsobem, zážitek toho světla na konci tunelu (ale může to mít i jinou formu) je nám dán nikoliv jako předpis, ale jako dar. A tak někteří ten dar dostanou, a jiní ne. Čili, není to o tom, zda něco prožívají, je to o tom, zda v tomto životě tento dar má být (nebo nemá být) přítomen. Je otázkou také stupeň té klinické smrti. Protože, samozřejmě, když se vracíme, tak někdy jsme ještě ani nedosáhli oné pověstné řeky Styx. Ale i to je jedna z možností, jak odpovědět na váš dotaz. Když se zamyslíme nad tím, co je setkání s bílým světlem, tak je to vlastně jedinkrát za celý váš život (který se skládá z vtělené části a z té nevtělené části), tak jedinkrát za celý život, kdy se dozvíte hodnověrné informace, které nejsou fejkem - dnešním způsobem řeči řečeno. Je to jediná chvíle, kdy se dozvíte skutečnou pravdu. A to ještě ne tak, že by vám ji někdo říkal, ale tak, že prožíváte jakoby svůj život, mnohdy. A při tom prožitku ne, že vám to říká někdo, ale vy to vnímáte, vy to víte, co jste kterým činem a myšlenkou a slovem způsobili. Vy rozumíte i následkům, které vnímáte. To znamená, že když jste třeba pomluvili souseda, tak nejenom, že vnímáte ten akt toho pomluvení, té nelásky, ale zároveň vnímáte i co to způsobilo třeba v životě toho souseda, jak jste zasáhli do jeho osudovosti. Je to veliká škola a veliká škoda taky, samozřejmě, když to uděláte. Pokud se týká hodnocení smrti a následného života po smrti, tak toto nemá výpovědnou hodnotu právě proto, že každý z vás nemůže zažít setkání s bílým světlem, nemůže zažít to vyvedení. A zase naopak, někteří z vás ho dokonce zažijí, i když neumírají, a jsou nablízku umírajícího. Tak začal svoji éru pan profesor Moody, celosvětově uznávaná kapacita, který na počátku svého jaksi studia na universitě se setkal v knihovně s jistou paní profesorkou, a ona mu tento svůj zážitek sdělila. Byla nějak s někým (snad s maminkou, já už nevím) a drželi se za ruku - a ona prožívala ten příchod k tomu světlu, a i ten zkrácený život, nebo nezkrácený, to už máte jedno. Mimochodem, tohle je velmi silný argument pro skeptiky, kteří říkají, že se jedná o hypoxii mozku, a že prostě..., a tak dále. Protože ten druhý, který prožívá totéž, nemá žádnou hypoxii mozku, neumírá, a přesto zažívá identickou zkušenost jako ten umírající. No, takže, nemusíte to zažívat. A nikde není psáno, že zrovna vy, nebo vy, nebo někdo jiný, to musí prožít při svém umírání. Stejně není nikde psáno, jak má vypadat ten další děj, který má sto a jednu podobu. A zdaleka to není jenom řekněmež jednosměrná silnice. Dokonce se můžete i vrátit. Za století se vždy vrátí několik lidí až někdy po týdnu třeba od smrti, nebo po dnu, a tak dále. Což je velmi kuriózní, protože jsou to ti lidé, kteří už přešli. Ve vzácném případě. To znamená, že možná ten děj se děje proto, aby vy vtělení tady jste se něco dozvěděli o tom, co je na té druhé straně. Jak to tam vypadá, jak vnímají svůj život ti zemřelí (tedy dušové), a tak dále. Pokud se týká průkazu života po smrti, tak pokud nebudete obětí dezinformační kampaně... Protože ti, kteří toto říkají, zpravidla neudělají ani základní úsilí pro to, aby tuto oblast zkoumali, a aby v ní nacházeli nějaká data. A tak buďto jsou indoktrinováni svým vědeckým, akademickým přesvědčením, tedy náboženstvím (protože i to je náboženství - akademické), pokud nenásleduje solidní přístup, výzkum, a tak dále. Máte-li tedy o tuto oblast zájem, tak neposlouchejte jenom tu stranu skeptiků, ale podívejte se na filmy - například kdy nezávislý televizní štáb navštíví několik spiritistických skupin v Itálii (a možná i jinde) a tam zaznamená zde přítomné fenomény. Zdaleka překračují všechny vaše představy o fyzice, o realitě a ostatních věcech. Dochází zde běžně ke zhmotňování předmětů při těchto seancích, k levitacím, či k jiným úkazům. To je ta druhá část našeho možného zájmu. Nikdy nevěřte někomu, kdo říká, že něco je tak, nebo tak. Vždy si udělejte vlastní názor, hledejte, a teprv potom se pokoušejte o vyjádření tohoto názoru. Asi by mi nedělalo problém říct, že posmrtný život není, že je to nesmysl, a že je to výmysl, a tak dále, vůbec by mi to nevadilo. Ale nezlobte se, já jsem svým životem tuto oblast poznal takto, a tak nemohu jen papouškovat něčí názory, ale říkám poctivě svůj. Ale vy sami si musíte udělat taky svůj, protože jinak by to nebylo příliš hodnotné. Ano, po smrti žijete. A žijete v různých podmínkách, které jsou často zásadně odlišné. Všechno závisí na tom, jak jste žili v tomto světě, co za vámi zůstalo, co jste podporovali myšlenkově či hmotně, a jaké činy po vás zůstaly. V podstatě jen to, co pomáhalo celku, co nebylo kalkulativní (to znamená, co jste nedělali proto, abyste si udělali toho bobříka - abyste neměli potom jaksi dojem, že to s Bohem máte jako smlouvu, že když tedy holt se něčeho vzdáte a tak, tak že za to něco dostanete), tak pokud to nemáte takhle a jednáte čistě lidsky, normálně, pak každý ten čin, který tam nastává, se vlastně projevuje v té celkové knize účtů vašich životů. A ta bílá kniha toho velkého světla - tam je to všechno. Je jedno, že jste byli sami, že vás nikdo neviděl, to všechno jest naprosto lhostejné. Je to univerzální, všudypřítomné vědomí. Nemůžete před ním skrýt nic - ani myšlenkově, ani hmotně, ani nějak jinak. Nedá se nic dělat, tak to je. Je to ten nejspravedlivější soudce na světě, a to ještě soudce vyššího řádu. Čili soudce, vždy a jen a jen sledující k tomu, abyste šli cestou zlepšení, ke světlu. Tedy, není tam ani stopa pomsty, ani stopa přání něčeho špatného, v žádném případě. Je to naprosto účelné, naprosto geniální, a vaše životy by bez tohoto soudce skončily fiaskem. Nebýt této zpětné vazby, pak se utopíte v nekonečném množství zla, které tvoříte bez této brzdy. Tato brzda vám v tom ale vždy nakonec zamezí. U každého jinak, záleží opět na osudu, je to složité. Někomu je dovoleno vytvořit zlo jen nepatrné, jinému obrovské. Má to své osudové důvody, ale o tom někdy jindy. Čili, nebojte se. Kdybysme věnovali dostatečné úsilí těmto věcem, bylo by tady pravděpodobně na světě mnoho nových kateder a vlastně nové obory. Jenomže my, po často trpkých zkušenostech s podvodníky, kteří jako vždy i zde se snažili lidi balamutit a vytvářet představu... (podvodníky má i věda, samozřejmě, ale tato oblast také), tak potom by jistě byla věc snazší. Ale vlastností lidského rodu je, že ať se objeví cokoliv, tak to záhy se snaží zničit. Podívejte třeba na počítače, informační technologie. Zpočátku já zažívám dobu, kdy to začínalo, úplně to začínalo. A v té době nebylo vidu ani slechu po viru, nějakém. Že by někdo naschvál prostě pustil do sítě nějaký program, sekvenci, která by vám rušila váš počítač, nebo jinak, nebo by zrušila nemocnici, nebo něco jiného. No, v té době to nikoho nenapadlo. Ale jak šel čas, tak se ti chytráčci, kteří jsou uťáplí, a kteří mají mindrák, snažili dokazovat sobě i jiným, navzájem, jak jsou úžasní, jak to ovládají. No, vidíte, a dneska pomalu nemáte zařízení, které by bylo před touto nákazou, virovou nákazou, imunní. Když například budeme mluvit (když odbočím do techniky, to je můj původní obor), když budeme mluvit o tom, jak se chovají postupy, které vám zašifrují obsah harddisku, který potom (teoreticky) po vyplacení nemalé částky vlastně odheslujete heslem, které vám ten pirát zašle, no, tak to je spíš fantazie. Mnoho lidí zaplatilo, a nedostalo nic. Ale teď to podstatné. Jestli si myslíte, že proti tomuto útoku vás uchrání antivir, tak vězte, že ne příliš, anebo vůbec ne. Je to velký problém. Tito lidé jsou vždy o krok napřed a ty způsoby jsou rychlejší. Využívají také děr, které jsou v operačních systémech, a které jim umožní vstoupit tam, kam potřebují. Kolikrát jste jen slyšeli za poslední roky, že byly ukradeny informace velkých celosvětových korporací. Že někdo proniknul tam, nebo jinam, a tak dále. No, to jsou ty viry. Viry jsou všude. Viry jsou v duši, viry jsou na síti, viry jsou ve hmotě, no prostě všude. Tak vám přeji hodně štěstí při vašich cestách životem, ať vám nikdo nezašifruje počítač, ať všechno běží, jak má. Samozřejmě, že ti zločinci vás napřed sledují určitou dobu - váš počítač sledují. Vyhodnotí, zdali jste osobou zajímavou, a pokud ano, pak teprve spustí útok. Je příznačné, že to dělají tam, kde je vydírání co nejúčinnější. A tak napadají třeba databáze soukromých lékařů, nebo podniky, nebo úřady, nebo ty nemocnice, kdy ztráty těch dat způsobují extrémně velké škody. Osobně si myslím, že lidé takto přistižení by měli být trestáni nesmírně přísně. Protože v přímé úměře dosahu škody, kterou způsobí svým konáním, a v přímé úměře schopnosti posoudit své činy. Bohužel, mezi nimi bude mnoho náctiletých, kteří (vedle těch armádních a těch státních, samozřejmě), kteří budou té spravedlnosti poněkud unikat. No, i to je podoba té odpovědnosti - v každé fázi života ji máme jinou. No, tak jdeme dál.
DOTAZ: Předminule jste odpovídal na dotaz paní, která psala, že potkává stále jen muže, kteří jí slibují vztah na celý život, ale žádný to nedodrží. Já se zase v životě zamilovávám téměř výhradně do žen, které moje city neopětují. (TP: No, tak to dejte dohromady, uvidíme.) V takových případech jako vysvětlení říkáte: "Nemůžete-li mít děti nebo najít partnera, bývá to proto, že jste si jich v minulosti nevážili." To zní logicky. Ale nechápu, co mně taková zkušenost nedobrovolného celibátu má poskytnout za učební lekci. Nějak v tom tu názornost nevidím. ODPOVĚĎ TP: No podívejte, když se podíváme na nějakou životní situaci konkrétního života, tak v ní konáme. A všechno, co konáme, je vlastně vyjádření mnoha faktorů, které si neseme. Je to zkušenost minulých životů, výchova, zkušenost z tohoto života, a kde co dalšího - vzdělání, škola, prostě vše možné. To vyústí v nějaký vnitřní stav. Tento vnitřní stav vyústí v nějakou řekněmež kvalitu činu. Tento čin se nekoná objektivně z ničeho, ale koná se z podstaty vás samých. Takže, například urazíte mateřství nebo otcovství, urazíte vztahy. Třeba se neprávem budete v této oblasti negativně vymezovat pod nějakým dobovým vlivem, anebo nějaké skupiny. No, a tím pádem v této oblasti tedy vytvoříte nějakou realitu. Když se zrodíte znovu, tak ty vlivy, které jste měli v minulém životě, samozřejmě nemusí být. Ale co tam je velmi jistě, je to, co uvnitř vás (v důsledku všech těch minulých vlivů) způsobilo tento postup. Pokud jste se nezměnili do smrti v tom minulém životě, tak je to v podstatě přítomno na 100%. No, a teď jde o to, aby ta věc se dávala do pořádku. A vy tedy musíte znovu pochopit váhu, cennost, té nebo oné věci. A tak toužíte po dítěti, a tak toužíte po partnerovi, a to vytváří opět ve vašem nitru jistou změnu. I ten váš dotaz to vlastně říká. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Dožiji tento život frustrovaný a zahořklý ze samoty? Ale protože se žádné pochopení a změna nedostaví, bude to tedy v příštím životě ještě horší? ODPOVĚĎ TP: Ne nutně. Protože pokud v této věci získáte tuto trpkou a silnou zkušenost, budete pravděpodobně vystaveni zkoušce. Ta zkouška bude znamenat, že se budete moci opět rozhodnout. A osud počká. Je to dokonáno, je to tak, nebo ještě ne. A celý děj se může (a nemusí) opakovat - osud má času dost. Můžete prožít tisíce životů, které budou řešit jednu jedinou vaši vlastnost, pokud nebudete chtít. Ale to asi ne, protože to už byste se opravdu hodně a hodně tím životem ošoupali. Takže, bude to prostě tolikrát, kolik bude třeba k té změně. A ta změna samozřejmě bude dřív.
DOTAZ: Dobrý den. Chci se vás zeptat, proč dost lidí, když projdou klinickou smrtí, neví o sobě vůbec... ODPOVĚĎ TP: A to už jsem odpovídal, ano, pardon. Tak, a jdeme dál. ODPOVĚĎ TP: Toto je obecná informace z lékařského prostředí, ale pro kliniku to nemá význam. Takže, v tomto případě se obraťte teda spíše - těžko říct kam. Já bych asi hledal na internetu. Protože v běžné zubní ordinaci mají asi jiné starosti, než sledovat takto specifický výzkum.
DOTAZ: Jak člověk pozná, když se ladí, do jaké míry je schopen se telepaticky přiladit, aby to bylo správné - jestli došlo ke skutečnému vědomému napojení? Omlouvám se za naivní dotaz. ODPOVĚĎ TP: Není vůbec naivní, protože v tichosti tohle řeší všichni. A je to různé. Někdo z vás má větší citlivost, a tak vnímáte působení, někdo z vás má citlivost nulovou, a tak nikdy nevnímá nic. Zase u někoho je nulová citlivost, a přesto se občas stane, že má nějaký zážitek, někdy dokonce duchovní. Je to různé. Takže, jak poznat? No, v první řadě to nesmí být autosugesce. Čili, přesvědčovat se - to, co mám cítit nebo co mám zažívat - to by nebylo správné. Dokonce by to bylo škodlivé. Zkuste být objektivní. Nečekejte, že něco bude jaksi připraveně. Ale má-li to být, stane se to, tak v pokoře čekejte. Já čekám celý život. Vy ne? No, to, co můžete udělat, je, pokusit se vytvořit podmínky, které to umožní. Takže, máte své vědomí, že? A to vědomí valné většině víří myšlenkami. Pak je tu vědomí emoční - víří pocity, hodnotí, strukturuje, poměřuje, a tak dále. Tato oblast duchovního obřadu je ale trochu jiná. Máte svůj svět, máte svůj svět rozumu, své lidské zkušenosti. Tohle je trochu odjinud. Nebylo by to tak v každé době, ale naše doba je vyloženě racionální, a tedy v této době je to opravdu odjinud. Tak co nebudete asi potřebovat při tom ladění. Přemýšlení o tom, jestli máte koupit kilo chleba a cibule - čili, vzdát se světských věcí. A to i včetně někdy až příliš zamilované pozornosti ke svému tělu a svým nemocem. Někteří lidé myslí neustále. Vlastně se propadají, zamilovávají si, stávají se fanatiky své vlastní nemoci, až celý jejich svět se odehrává jenom kolem toho bolavého kolena. Přitom to koleno je omezuje, ale v žádném případě ne stoprocentně. Můžou dále žít, můžou dále poznávat, radovat se, a tak dále, zažívat. Ale oni to všechno vymění za tuto věc. To je podobné, jako když třeba truchlíme po někom, a nakonec z toho světa nám zbyde jenom to truchlení a ten náhrobek, a nic jiného. Ano, není to v pořádku. No, a tak je to tady stejně. Máte mít své vědomí. A když jste uklidnili svoje myšlenky i svůj stav emoční, tak byste měli ve své představě se sjednotit s působícím. Vaše vědomí jako by se jím propojovalo. A to ještě ne kvůli němu, ale kvůli vlastně tomu, že on zde funguje jako kohoutek jiné nádrže, která je mnohem větší. On je tím průchodem pro vás. Ale to je všechno. Není zdrojem, není ten, kdo v konečném důsledku vytváří ty důsledky obřadu nebo jinak. On tady byl postaven jako ten kněz obřadník a má za úkol vás propojovat skrze svoji schopnost s Bohem. Pokud byste to chtěli udělat sami, nikdy se vám to nepodaří. Nebo spíš tak - nikdy ne v této chvíli. Musíte se tedy specializovat a stát se tím knězem obřadníkem. Až jím budete - kdykoliv. Do té doby přeneseně. Samozřejmě, že jste účastni Boží milosti, síly, a všeho, neustále - je všude kolem vás. Ale tento způsob je vlastně tvořen proto, že je zde biologický tvor, člověk ještě ke všemu - což je důležité, aby to bylo lidské. A ten člověk v tom průchodu vám vlastně formuje a transformuje tu obecnou sílu do té lidské podoby. Tím pádem vykonává dost velký díl práce, který byste jinak museli vytvořit, ale který by vám taky brzdil v tom přijetí. Proto se stává, že člověk, který se třeba modlí nebo má podobné hnutí mysli, získá obrovský prospěch. Občas, ale ne pokaždé, jen výjimečně. Tady můj kolega povídal o své zkušenosti, kdy dědeček se vrátil (nebo pradědeček) z vojny a byl na tom tak špatně, že už umíral. Byl bez pohybu, ležel, babička se o něj starala. A v tom jde kolem procesí. A babička byla nábožná, tak šla k tomu oknu a modlila se za toho dědečka. No, a za chvíli vedle ní někdo stál. Ten člověk, který umíral, vstal z lůžka a od té doby byl zdráv, rozumíte. No, tak to jsou příběhy, kdy ten obřad proběhne tímto způsobem. Pak jsou jiné příběhy. Stejně, jako máte někoho, kdo umí malovat, péct chleba, a tak dále, (a musí k tomu mít často i nadání), tak stejně se mezi vás rodí lidi, kteří mají nadání k tomuto typu služby. A to je jejich úkolem. No, čili, napřed se musíte ujistit, nebo promyslet, zda o to vůbec stojíte - myslím vnitřně. Protože jestliže k tomu přistupujete s určitým nastaveným názorem, tak i tak to bude fungovat, ale bude-li negativní, může být ten akt slabší, nebo nemusí být vůbec. Prostě budete tu stát proti - ne, nic takového. No, tak to se musí respektovat. V mém povolání nesmíme nikdy nutit. Čili tam, kde je třeba vědomý nesouhlas, tak to nedělám. Je pravdou, že když jdu po ulici a vidím někoho belhat o hůlce, tak (aniž by to on věděl), tak mu cosi pošlu přes tu ulici. Zapůsobím na jeho klouby a snažím se pro něj přinést určité zlepšení. Ano, on to neví. Je to obecný vliv z vnějšku, a neřeším tedy, jak to je. Stejně tak bude přijímat vliv v nějakém pěkném místě, nějakém třeba klimatickém lázeňském místě, kam si pojede na dovolenou. A tam ty síly na něj budou působit, protože tam jsou. A stejně tak bude třeba v opačném případě schytávat negativní síly nad patogenní zónou v nějakém děsivém domě, kde každý, kdo tam bydlí, jde nohama napřed, rozumíte. Takže, tímto způsobem bych to přiblížil. Čili, musíte se rozhodnout, jestli to chcete alespoň tedy vyzkoušet - bez podmínek. Stejně tak, kdybych já se ladil k tomu, co je zdrojem, a měl jsem podmínky, pak by to přece nikdy nešlo. Já musím být jako dítě. Já nemůžu určovat, co ten Bůh..., a tak dále. Jsem pouhý nástroj. No, čili, zkuste do toho investovat své vědomí, svoje jsem - jsem, trvám. Představím si toho působícího (v tomto případě tedy Pfeiffera), že přede mnou stojí a třeba působí. To je všechno. Ty ruce jsou taky navíc, víte? Ty ruce jsou jenom pro vás - jako řekněmež signifikant nebo prostě jako něco, co je viditelné. Stejně tak se dá působit úplně takhle, víte? A nemusíte vidět vůbec nic, no. Takže tak.
DOTAZ: V současné době se nechávají některé ženy vysvěcovat na kněžky. Podotýkám, že nemají nic společného s církví a podobně. Jaký máte na to názor? ODPOVĚĎ TP: Nemám na to názor, protože jsem žádnou takovou ženu nepotkal, která by se nechala vysvětit. Já bych se musel napřed ptát, kdo vysvěcuje, a od toho by se odvíjela moje odpověď. Čili, na to, abyste... A teď si asi neudělám dobře. Kněžství je stav duše. A k tomuto stavu můžete dojít za pomoci, anebo zcela bez pomoci. Pokud se týká dnes moderních, někdy až esoterních souvislostí, no, tak jistě, že já osobně jsem vždy opatrný. Nikdy bych nechtěl vyslovit negativní soud, aniž bych pro sebe získal nějakou míru jistoty. Samozřejmě, když uvidím nějakou podobu, kdy prostě je to zřejmě o prachách, neboli penězích, nebo-li pekuniární, no, tak tam vcelku má jistota stoupá. Tedy jistota v té negativní podobě. Může to být ale jakkoliv jinak. Kdykoliv kdokoliv z vás může dojít k osvícení - náhlému, bez jakýchkoliv souvislostí. Kdykoliv kdokoliv z vás kdo jste v nějaké církvi, nebo nejste v církvi - kdykoliv. Bůh není církev, víte? Církev je lidské společenství, které se sdružuje, ale Bůh není šéf žádné lidské církve. To se jen snažíme přiblížit - někdy lépe, někdy hůře, jak kdy. Někdy se to vysvěcení, takzvané, může dokonce týkat i negativních oblastí. Tam, kde se jedná o temné, temné síly. Jindy jsou to síly světla. Často se dá hodně poznat i ze samotné rétoriky, protože člověk mluví tak, jaký je. A duchovnost, ta má svůj univerzální celosvětový jazyk. A tak taková ta maličkost lidská, která si někde něco načte a naposlouchá, nebo si vytvoří k sobě příznivý obraz, ta se dá snadno poznat. Někdy se ani mnoho nemluví, protože slova jsou slova, a nad nimi je realita, kterou slova popisují. Takže nevím, jak bych vám odpověděl. Může to být velmi silná duchovní záležitost, anebo to může být také obvyklé tančení v kruhu při žvatlání. Takže kdoví, nevím.
DOTAZ: Následuje doplňující, špatně slyšitelný dotaz z publika, týkající se kurzu, který se zabývá prohlubováním lásky k přírodě, feminismem, keltskou podobou ženství. ODPOVĚĎ TP: Já asi tady zavedu "Mí Tú" z druhé strany. Ano, jistě, máte pravdu. Někdy je to vlastně blíž tomu pólu toho hraní. Víte, když něčím jste doopravdy, tak to má často trochu jiný nádech nebo jiný obsah. Ano, ale jsou tam dobré myšlenky, ano, jistě. Jistěže je dobré, získávat vztah lásky ke všemu, ano. No, já to nemůžu posoudit, protože to neznám. Kurz, no, tak uvidíme. Ženy, dejte se do kurzu, pak budeme vidět, kdoví. Zkušenost praví, že v drtivé většině jsou to oblasti, které dosahují své vlastní úrovně, a jen velmi občas můžeme nalézt něco, co dosahuje své úrovně, no.
DOTAZ: Počítá se prosím vaše společenství za spirituální společnost, jak píše pan JZ v Otázky II? A tedy platí také u vás s tím, že si nemáme přát co nejvíce pro sebe z přednášky? A že se nemáme pokud možno s nikým bavit před přednáškou? A že máme starosti světské nechat na chodbě a ztišit se? A s naším silným přáním získat pro sebe, abyste odpovídal jen a jen naše dotazy? Že bychom mohli ovlivnit přednášku? Nebo mně spíše přijde, že vy se do tohoto nepočítáte, že se nenecháte ovlivnit? ODPOVĚĎ TP: Samozřejmě, že každý vliv vyžaduje nějakou reakci. Právě proto se jezdí do hor, do pouští, a tak dále, aby bylo chvilku odpočinku. Každý vliv tedy (ať chceme, nebo nechceme) působí. Je to o tom, že já jsem tu pokračovatel, a pověřený pokračovatel, přinašeče. Půlku života jsem se učil pro ten kousek života, co teď naplňuji. Snažil jsem se pronikat do toho, co přinašeč přinesl. A mám před tím velkou úctu. Pak tu sloužím a snažím se vám předávat. A nemohu si vybírat, jestli v tom městě, nebo v tom městě, nebo jinak. Je to, co je. Stejně, jako Zezulka mluvil k několika lidem a musel se většinou (v drtivé většině) dívat na to, jak ti lidé více než přijímání provozovali hru na ujištění se o tom, že jak to mají oni, je správně, rozumíte mi? Nebo podobně. Jak často zaznívaly vlastní zkušenosti z nějakých jiných směrů, oborů, skupin, a tak dále. A ne vždy zaznívala snaha, vybrat z toho přinašeče tu nejhlubší, jím přinesenou reálnou pravdu. Takže, o to se snažím. Samozřejmě, že to tak má být. Úctu, kterou máme k té věci, no, tu máme, jakou máme. A mým úkolem (jako jeho pokračovatele) není, abych vám nutil nějakou rovinu, se kterou vy máte v posvátné hrůze přistupovat. No, ale jinak. Pokud je všechno v pořádku, tak je tu ten nejslepější z ještě slepějších, který byl přijat. A byl pověřen. A tento nejméně slepý ze slepých se obrací k tomu, co jej přesahuje. Spojuje se s tím tak, aby to se snažil přenést do odpovědí na vaše otázky. /Co to bylo? Podívejte se na to. Prosím, podívejte se na tu chodbu. Vteřinku, už to bude. Ano, děkuji./ Čili, toto je společná věc, není rozdílu mezi mnou a vámi. Já musím při každé přednášce vstoupit do hlubokého (pokud možná) stavu. A dávám vám možnost spolupráce - připojit se. Jestliže se to nepodaří, a vy tady vlastně hmotně trpně prožijete tu hodinku, no, tak to je možné. Anebo je to možné i jinak. Čili, ta hloubka, kterou v sobě vybudujete i svými dotazy a jinak, i svým přístupem bezeslovně, se pak zákonitě musí projevovat i do hloubky toho našeho konání. Já nejsem hinduista. Nejsem nikým jiným, než představitelem Společenství Josefa Zezulky. A přesto jsem před časem (a ne jednou) sedával na břehu řeky Gangy, v Rišikéši. Tam je fůra universit a duchovních společností. Oni každý večer chodí sloužit Bohu - ve velké pokoře. Není to fanatismus, tak, jak si to představuje evropan, v žádném případě. Je to skutečná služba Bohu. A je úplně jedno, jestli při tom používají oheň, nebo zpěvy, nebo něco jiného. Důležité je, že propůjčí po dobu toho obřadu své vědomí této snaze a tomu pocitu té velikosti a majestátnosti Boží. Oni se ladí, a je to znát. Také jsou tam drobné rozdíly, to víte, jako všude. Ale i tak. V tomhle byla ta Indie hodně konzistentní. Ať vykonával můj přítel, duchovní mistr, anebo jeho žáci, v budově kde jsem bydlel, svoji pravidelnou modlitbu ráno a večer, tak to bylo pokaždé standardní. Prakticky vždy, ať ji vykonával kterýkoliv kněz v kterémkoliv typu chrámu, tak to skoro vždy bylo standardní. Téměř nebylo možno najít někoho, kdo byl u kněžích. Nevím, jak jsou toho schopni, ale drtivá většina z nich byli kněží - tedy skutečně dělali to, co dělali. Takže, v tomhle to byla krásná zkušenost. Ovšem nepřenesitelná do Evropy. Evropané mají jiný vztah k náboženství. Buďto je to fanatismus, to znamená, že oni to mají dobrý, oni jsou na té správné straně, a kdo to má jinak, tak to je ten černej, a ten půjde do pekla, tam ho schováme do toho pekla. A my, co jsme ti správní, tak u nás to bude fajn. Nebo jiné podoby, novodobé, esoterní, další. Ale velmi často se to odvíjí od ega. Chci něco získat, nějakou výhodu, mít nějakou smlouvu s Bohem. Chci (koneckonců, i to je trochu) zapadnout do nějaké skupiny, v které exhibuji, jak moc jsem eso..., nebo jinak, a tak dále, a tak dále. Mnohdy je to tedy často spíše póza, než skutečný vnitřní duchovní stav. Ale v této temnotě duše mnozí touží po světle, touží po lásce - a chodí jako slepí, bloudí vlastně. A to, co si nejvíc přejí, zároveň také nejvíc odhánějí. A nelze jim to vyčítat. Jako by nemohli mnozí najít tu kliku od dveří, a tak se plouží kolem zdi a doufají, že tam někde ty dveře budou - v lepším případě. V horším případě - však víte. Koná-li se něco duchovního, jest výsledkem celého toho činění také podmínka vzájemného sjednocení za prací, kterou chceme dělat. A tak se může lehce stát, že tady u kněžiště se bude kněz snažit, a tam dole to bude, jak bude. Anebo naopak. Tam dole to bude úžasné, a tady, no, jinak. Vše je možné. Jsme pokračovatelé Zezulky - přinašeče. To jsou slova, ale pochopení významu těch slov, to je jiná věc. Nebylo by asi šťastné, kdyby lidé přijali třeba tyto přednášky, nebo jinak - Zezulku, proto, že chtějí zbožnit toho přinašeče. Že tedy nakonec skřípějíc zuby přijmou myšlenku, že je to nevýznamnější duchovní zrozenec za 2 000 let. Ale zároveň stejná chyba je, projít kolem něj, a neuvědomit si a nepoznat a nezrealizovat tu sílu, kterou jiní realizují na daleko menších platformách, někdy dokonce chybných, a tak dále. Rozumíte mi, kde je ta dualita? Takže ano, jistě, při příchodu na přednášku bysme měli mít duchovní cíle. Biotronika není primárně politická, nebo jiná. A má za cíl vám vysvětlovat svět, ke kterému patří vše, ano, jistě. Zvláště však ale jsou tu ta témata duchovní. Člověk snadno koná, snadno zavře oko a snadno se stává slepcem. Vždyť on přece vidí, tak kdo říká něco o slepci. A přece - tolik životních činů, které pozorujeme, může vykonat jen slepec, který se ještě ani nezačal zamýšlet nad životem. A ti, kteří ho vedli doposud, to neudělali také, a tak jen rozšiřovali společenství slepých. Slepých srdcem, víte? Protože vedle rozumu máte kultivovat i svoji schopnost jinou. Takže ano, souhlasím s tím. Jen s tou podmínkou, že bych o tom nemluvil, kdybyste se mě na to takto nezeptali. A to, že jste se zeptal, je důležité. Tak, a jdeme dál.
DOTAZ: Prosím o vysvětlení. Je-li sestrojena umělá inteligence (a umí toho prý hodně), umí popsat detailně, co je láska a co je emoce. Ale dle mého názoru to nedokáže prožít, neboť nemá ducha a vědomí a srdce. Proto tohoto hlubokého prožitku není schopná. Jak to prosím je? ODPOVĚĎ TP: Ano, do velké míry tak. Vy můžete naprogramovat do systému řekněmež emoci nebo způsoby, kterými by jednalo to srdce. Ale to, co zde je velkou otázkou, je sama podstata vědomí. Dlouho se vědci hádali, jestli zvíře si je vědomo samo sebe, vzpomínáte? Ještě za mého mládí bylo mnoho těch (včetně církevních myslitelů), kteří považovali zvíře za věc, nikoliv za živou, inteligentní bytost. No, tak této hlouposti jsme se naštěstí dokázali zčásti zbavit. Díky velkým lidem, kteří naučili opici 200 slov, což je průměrný slovník vojáka v základní službě. I když pravděpodobně skladba jejich slov byla jiná. Protože se proslavila třeba ta gorilka tím, že rendlík s kaší (bílou) popsala - to kulaté s tím bílým. A tím prokázala schopnost myslet. Protože když bysme ji naučili standardní výrazy pro standardní věc, a ona je nedokázala kombinovat, pak se podobá harddisku. Ale žádný harddisk není schopen kombinovat, pokud v něm není program, který to bude uměle dělat - ale to nebude to myšlení, tak. Od určité složitosti se začínají novodobí myslitelé těšit a radovat z toho, že vytvoří tak velkou složitost hmoty, která opět umožní průstupu vědomí, tedy ducha. Už jsem vám říkal, jak mě šokovala v první chvíli první zkušenost, když jsem se setkal s významným vědcem, který vyslovil názor, že doba vývoje (lidská a biologická) je za námi, a že nyní nastupuje vývoj tedy anorganický, kdy lidská cesta bude opuštěna a dál budou roboti. Přesně jako RUR. Čapek měl pravdu. Inteligence, která zde je viditelná, není jediná. Je zde i inteligence, která není vidět. Ať už je to duch, který může například využívat jemnější a složitější toky energií - například v čipu, či jinak. Lze tedy občas pozorovat projevy ovlivnění té strojní architektury (těch elektronů v tom čipu) tak, že je dosahováno i vědomých a zcela inteligentních důsledků. Před něco málo časem jsme dosáhli přelomu. Tento přelom je naprosto zásadní - jsou to kvantové čipy. Vše, co bylo doposud, neumožnilo plné rozvinutí toho, nač se ptáte. Čapek popsal tuto chvíli velmi přesně. Kvantový čip dokáže v reálném čase, bez zpoždění, dokonce v předstihu, provést výpočetní úkony rychlostí takovou, že všechny čipy tohodle města nestačí. Je to ne skokový, je to mega skok ve výpočetním výkonu. Tyto čipy si můžete dnes koupit už i v komerční bázi za nějaké milionky dolarů. A velké firmy je již začínají používat. Jistou brzdou je samozřejmě zase ta periferie, která nyní pokulhává. Jistě je lákavá například oblast kryptování. V téhle chvíli není dost hvězd v tomhle vesmíru, které byste mohli zakódovat. Jakkoliv velký klíč - všechno jedno. Například. A jiné, a jiné. Samozřejmě, že s nástupem těchto technologií se posune i Vaše otázka o mnoho dál. Doposud biologické objekty (tedy vědci) sledovali prospěch a to, co se ctí, co se žádá - jako skladování množství informace, jako rychlost výpočtů, jako schopnost vidět do dálky, reagovat rychle, a tak dále. Čili, obdivovali tu strojní podobu světa. Když budete mít v hlavě celou knihovnu, takhle velkou, tak to je ono. Má to ale drobné ale. To vědomí, o kterém je tady vlastně celou dobu ta řeč, a emoce, i v Čapkově díle mají své místo, všímáte si? Čapek je největší jasnovidec světa. A v jisté fázi toho vývoje, kdy doktor Rossum a ostatní dospěli na konec své éry, se stalo něco zvláštního. Jestli si dobře vzpomínám, tak dva jedinci, kybernetičtí jedinci, se začli chovat trochu jinak. To vám budiž nápovědou, no. Rád bych také upozornil na nebezpečí, které přináší tento typ techniky. První nebezpečí stvořil sám člověk, když znásobil sílu svých svalů, a tím pádem urychlil dílo zkázy na planetě. Druhá generace tohoto procesu je o tom, že toto znásobení se opět znásobilo exponenciálně, a zároveň to, co působí na tyto řídící procesy, nyní může přímo ovlivňovat svým vlivem tu páčku, která cosi vykonává. Tedy, již nyní vykazuje oblast tedy přenosu informací jistou vnitřní inteligenci. A to je jenom začátek. Je mnoho způsobů, jak se můžeme zničit. Bílá nemoc, RUR, Továrna na Absolutno, a tak dále. Toto je jeden z těchto způsobů, který vede k zániku biologického života. I my potřebujeme nějakou databázi, kterou máme vtisknutu proto, abysme mohli existovat. Tedy, naučili jsme se přijímat informace o agronomii, o výrobě potravin, látek, a všeho ostatního, co jako biologické bytosti potřebujeme. Není nemožné, aby tento soubor informací (nutných pro anorganický život) byl uložen v jiném módu než tištěný papír nebo mozek. Ostatně, rozdíl mezi knihou a tím harddiskem... Je to nosič informace, nic víc. Koneckonců, i ten anorganický život si může své informace sdělovat po síti, úplně stejně jako vy, když sedíte v posluchárně a posloucháte svého profesora. Čili, není vyloučeno, že zažehnete okamžik zvratu i zde. Jedno je jisté. Rychlost, kterou v tom světském hmotném měřítku nacházíme u těchto systémů, nemůže biologický subjekt nikdy dohnat, ani jí konkurovat. Za chvilku budou jezdit auta bez řidičů, už to začíná. Za další chvíli budou další a další věci, které nebudou vyžadovat člověka. Postupně stále více a více se přesune aktivita do této oblasti. Bude to tak úžasné. Lednička vám řekne, že máte koupit litr mlíka, místo, abyste si to pamatovali - když otevřete ty vrátka. A budete mít chytrý dům. A vlastně všechno "smart". Pak se ta technika začne v různých rukou obracet proti vám. Bude vás odposlouchávat vysavač, nebo váš mobil, nebo vaše PC. A je to něco mnohem víc než jenom chtění jedné nějaké skupiny. Je to systémový proces, který vede svět proti člověku. Již dnes dokážete přepsat řeč, že? Já mluvím, a můj počítač to píše. Již teď stačí zadat do Googlu neuměle několik slov a umělá inteligence vám vyhledá to, co jste měli na mysli, a přinese ty kýžené tedy výsledky informační. To platí pro vás, jako služba, ale platí to i pro ten systém jako celek. Čili, nakonec to nemusí být jenom člověk, který hledá klíčová slova, a který z toho může mít nějaký prospěch. Vždycky mě fascinovalo, jak člověk dokáže jít proti sobě, úplně jako by to muselo být, rozumíte? To je pozoruhodné. Vždyť přece nic z toho nemusí být - nemusíte zničit člověka, nemusíte udělat ze Země neobyvatelné místo. Nikdo vás k tomu nenutí. Vždycky jsem se ptal, co toho člověka nutí k tomu, aby třeba tato stanoviska začal zastávat. Činí přímo proti sobě, proti vlastnímu rodu. On miluje ty elektromotory, táhla, on miluje všechny ty věci. Už teď vás zabíjejí stroje. Ať už jsou to drony, či jiné (zatím jen pomocné) aplikace, které vypočítají mnohem přesněji balistiku granátu, a všechno ostatní. Kdepak se to asi zastaví, co myslíte? Již nyní vám váš elektronický mula donese náboje, no. Anebo elektronický prach - jednoduché čipy rozprášené do terénu, které spolu komunikují a sbírají data. To je jedna z forem. Pak jsou jiné, a jiné. Váš svět už nyní je ovlivněn touto novou technickou možností víc, než si myslíte. A samozřejmě, že ten budoucí vývoj nevidím černě. Jenom bych vás chtěl na tuto oblast upozornit a dopředu tak trochu ťuknout na některé věci, které většina lidí vůbec nevnímá. Netýká se jich, jako by to nebylo. No, takže, budeme si držet palce, ono to dobře dopadne. Ale tyto snahy tady budou jistou dobu, protože vždycky najdete všechny - napravo, nalevo. Už budu končit, hotovo. Takže, i tohle musí být vedle toho třeba puristického přístupu - zpátky do jeskyň, a tak dále. A obojí je samozřejmě špatně. Čili, dary poznání a dary vědy musí sloužit, a nikdy nesmí ničit. Jakmile ničí, je to nedomyšlenost užití těch darů, a někdy dokonce i zlý úmysl. Takže tak. Takže, to je pro dnešek všechno. Teď se s vámi rozloučím. Tak, s pomocí Boží. Já jsem nějakej velikej v tom obrázku, tak se trochu snížím. Takhle to bude lepší. A teď na závěr můžeme trochu zrealizovat a trochu možná se také pomodlit za to všechno. Tak, poslední větu mi promiňte, mně vždycky něco napadne při tom působení. Je důležité si uvědomit, že technika je opačný pól než biologie. A tak technika jde nějakou měrou často proti člověku. Budete mít úžasný dům, ale na desítkách míst vám budou kmitat procesory a zářit nějaké přenosy. I když dnes nepřiznáte, že to je špatně, bude to stejně špatně teď i v budoucnosti, když to nakonec dokážete zhodnotit. Když byly první počítače, tak se tam muselo chodit, že, v těch rouškách a tak, protože ta technika to neměla ráda. Neměla ráda ten pot, a neměla ráda vlhkost, a jiné věci. To stroje nemají rády. No, přesto ten indický matematik v Cambridge, byl ještě pořád hodně výkonný. A to přesto, že jaksi těm počítačům smrděl. Tak, děkuji, mějte se krásně. |
