 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 26. 3. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Obsah:15:06 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 39:15 – Dva ohlasy na znělku před večerním duchovním obřadem – divákům se zdá příliš agresivní. 51:34 – O aspektech metody Wima Hofa. 56:49 – Tazatel popisuje svůj těžký život – nepřízeň osudu. Co s tím? Přepis videa:Vítám vás při naší přednášce Duchovní university Bytí. Děkuji za vaše podněty, dotazy. Pokusím se odpovídat, jak nejlépe dovedu. Tak hned první. Budou to předložené odpovědi.
DOTAZ: Má myšlení a konání lidí vliv na počasí? ODPOVĚĎ TP: Ano, má. Přestože většina současníků by jen těžko hledala důvod tohoto jevu - jak by mohlo souviset nějaké myšlení s nějakým počasím? - tak tomu tak opravdu je. A nejenom, co se týče myšlení lidí, ale má to svoji spojitost i s osudem, třeba s osudy celku, větších celků a můžeme pozorovat někdy - a aby to nebylo tak jednoduché, tak ne vždy, protože tady musíte opravdu hodně vědět, abyste dokázali rozlišit - tak někdy vidíme, že děje, které jsou pozitivní, které přinášejí nějak pokrok a tak dále, s sebou přinášejí i pěkné počasí. Zase naopak děje, které přinášejí tedy utrpení, pokles a tak dále, jsou někdy provázeny tedy tím počasím nedobrým. Vzpomeňte, když k nám začaly proudit davy, které přicházely v asi nejtěžší chvíli našeho národa, kdy byl nejvíce ohrožen a kdy teda byla zabrána Česká republika - a soudím, že tehdá pršelo. Vzpomeňme na další a další podobné zkušenosti. Naopak při některých návštěvách jsem mohl pozorovat - i při státních návštěvách - že bylo najednou krásně. No, a abych nechodil daleko, tak víte, my děláme každý rok slavnost. Říkáme jí Den otevřeného nebe, protože v tento okamžik je velmi, velmi jaksi prospěšné duchovní klima, prostředí. Bohu je blíž než v celém dalším roce. Je to důležitý, velmi důležitý den. Hodně jsme už za ta léta zažili a v jednom z těch let to bylo zvláště nápadné. Už jsem se o tom několikrát zmínil. Sjíždějí se lidé z celé republiky - z Ostravy, z Brna, z jihu z Českých Budějovic, ze západu z Plzně, z celé republiky. A ten den bylo příšerné počasí. Byla tak nízká oblačnost, se dotýkala země. Po celém území republiky pršelo - protože jsme to věděli od těch lidí. Byla to prostě hrůza. A začali jsme duchovní obřad na Řípu ve 12 hodin, jako vždy. A během pěti minut se nad Řípem vytvořil kruh o průměru několika kilometrů a začalo svítit sluníčko. Tento děj pozorovali i jiní z dálky. Dokonce se o něm prý psalo i v nějakých novinách. Takže tady jsme viděli tuto zvláštní souvislost. A proč souvislost? Když jsme se potom dívali na fotografie z téhle doby, tak jsme najednou viděli, že na nich je cosi zvláštního. Prostor byl najednou vyplněn jakýmisi podivnými bílými body. Těžko říct, co to bylo. Možná Boží milost, která se zhmotnila. Pak ještě mnohokrát jsme pozorovali podobné úkazy. Bylo to vlastně podobné jako při mnoha jiných zkušenostech jindy a jinde. Když tedy člověk myslí harmonicky a řekněmež s určitou nadstavbou nad svým osobním stavem, pak se může stát i takovýto jev. Zase naopak, když přichází negace, může to být jinak. Vzpomínám na svoji přednášku v Jablunkově, to už je strašně let, těsně po revoluci. Já jsem začínal přednášky na Moravě a věru, že v mnoha případech ty přednášky nebyly vnímány s nadšením. Teď si představte - dojíždím, jako často, na poslední chvíli na přednášku, a ten kulturní dům má vstupní foyer. Já zastavím, je tu vichřice, najednou přichází, topoly před domem se ohýbají pomalu až k zemi, no prostě "čina". Tak vejdu do toho foyer a tam stojí skupina v kruhu -velmi velkých mužů - a říkají mi, abych odjel, že mě tam nechtějí. No, a tak to bylo možná také v nějaké souvislosti. Bohužel mám ještě jednu zkušenost. Můj dlouholetý přítel, s kterým jsme strávili mnoho chvil o samotě v horách, mi přinesl ukázat knihu, kterou dostal od kohosi svého známého a ona to byla kniha - nebudu ji ani vyslovovat. A já mu říkám: "Musíš se rozhodnout. Co uděláš? Tím, že ji začneš číst, do ní vkládáš svoje vědomí. Ladíš se k ní. Musíš se rozhodnout. Chceš to - nechceš to?" A když řekl, že tedy by to nechtěl, tak jsme tu knihu vzali, zabalili jsme ji do novinového papíru a ovázali motouzem. Nevěřili byste, co se přesně v té chvíli dělo. Opět - za okny bytu v paneláčku, asi tak třípodlažního - se najednou objevila vichřice, koruny stromů se ohýbaly. Přesně v té chvíli, když jsme tohle udělali. No nevím, jak to dopadlo nakonec, doufám, že jeho zvědavost nezvítězila. To nemusí každý číst. A tak dále. Čili ano, vliv tu nesporně je. Může být zásadní a v dnešních dobách to není až tak zase časté. V jiných kulturách, v minulé době bychom mohli uvažovat o tom, že tyto věci měly mnohem větší rozměr. No, ale nechme to minulosti.
DOTAZ: Jsem pravidelným účastníkem večerních působení. Cítím pozitivní účinek. Měl jsem i pár zvláštních stavů a chci se zeptat na jeden z nejzvláštnějších. Asi v polovině působení jako bych se ocitl ve vesmírném prostoru, který je zaplněný částicemi, které spirálově rotují. Cítím se být součástí jevu, ale jsem jen pozorovatel. Určitě mi v tomto okamžiku chybí pojem o čase. Vše se mění tím, když působení ukončujete a u mě nastává pocit, že mé "já" není schopno se hned vrátit do těla a zkusit se pohnout nebo nadechnout. Vím, že bych v tomto stavu mohl ještě pár zlomků vteřiny vydržet, ale nejsem si jist, zda bych to dobře rozdýchal, protože ztotožnění se s tělem po působení je pro mě vždy trochu leknutí. Jaký je na to názor? ODPOVĚĎ TP: Podívejte, zdaleka ne každý v té životní praxi má konkrétní a reálné zážitky. Každý tedy zažívá to, co mu odpovídá. Jak už jsem řekl, je to různé. Když se působící napojuje, je to cesta mimo čas a prostor. A někdy se stávalo v minulosti - a nevím, zda-li dnes - že jste mohli vidět v rychlém sledu několik třeba minulých životů. Někdy se mění i pohlaví. Ó hrůza. :) Chvilku je ženou, chvilku mužem - takovou zkušenost mělo mnoho lidí. Je tu také jev bilokace, kdy můžete někdy, za určitých okolností - je-li pro to důvod duchovní a jestli to ti "nahoře" povolí - i vidět konkrétní hmotnou podobu. Co se týká toho, co zažíváte, je to projev naladění k tomu, co jsem popsal. A souvisí to s vámi, protože jste vykonával v minulosti duchovní cvičení, která se nějakým způsobem dotýkají toho procesu vlastního duchovního obřadu. Dnešní racionalisté totiž netuší, co to je duchovní obřad. Pro ně je to maximálně téma k výsměchu - často, i když ne vždy. Ve skutečnosti je to velmi hluboké, velmi majestátní. Vždyť všechno, co se blíží Bohu, je takové. Většinová populace k duchovním obřadům dnes v podstatě nemá ani velký vztah. Je to vnímáno spíše jako divadlo, jako vnější věc a také tak - podle toho - je i míra toho propojení, splynutí, vzájemnosti. Ale i to je naprosto v pořádku. Každá doba má své, řekněmež, určité motivy. Má taky to, co otvírá. A bylo by někdy dokonce až, řekl bych, nepřirozené, aby se ty doby prolínaly zcela. Ostatně žádná věc na světě není navždy. To, co dnes je vnímáno, bude zítra hned rozšířeno. To, co popisujete, je častý jev u žáka, zvláště tam, kde se jedná o skutečného duchovního mistra. Většina těch, kteří jdou, je zapojena zcela na dosavadní svět. Pak se objeví skutečná podoba světa a ten žák se lekne, jakoby ucukne a zas nějaký čas setrvá, než třeba za jeden, dva, pět deset životů postoupí dál. Ale nejsme na závodech. Bylo by krajně nesprávné chtít vyvolávat něco, na co ještě není čas. A tak... udělejte si inventuru, promyslete, jakými kroky jste šel, co vás v životě oslovilo, jaké jste měl vize, případně kdo z těch vědoucích a vidoucích co vám řekl. Pomůže vám to v orientaci svého stavu. A tak - zhruba - toto jest můj názor.
DOTAZ: Velmi děkuji za společné duchovní obřady, vždy se po nich cítím lépe a vyrovnaně. Jednak bych měla dotaz - v roce 2018 mně přes noc zalehlo levé ucho. Občas mě v něm bolí, mám zadní rýmu a bolí mě dutina od nosu k uchu. Léčím se už sama - obklady pátera Ferdy, kurkumou... neb lékaři ani léčitelé mně zatím nepomohli. Špatně se mi dýchá, smrkat nejde. Dle lékařů jde o chronickou rýmu - ale ze dne na den? Stalo se mně to po stěhování a další rok stresu v souvislosti s odcházením matky to umocnilo. Moc děkuji za případnou radu. ODPOVĚĎ TP: Ano, ve skutečnosti naše zdraví, naše duše a těla jsou provázány tisíckrát složitějším předivem, než dnes v dnešní vědě a poznání jsme schopni pochopit. Dokonce ještě složitějším, než kdy kdo pochopil. Je to vývoj. V dalších staletích a tisíciletích budeme stále více a více chápat, co je to život, co je to jeho projev. Ten problém, který popisujete, je vcelku čitelný. A na druhou stranu může mít řadu vzdálených vazeb. Píšete o stresu. Stres a imunita, to jsou takoví kamarádi - čím více stresu, tím horší. Jsou tu další souvislosti. V některých případech například máme v dutinách leccos. Viděl jsem případy, kdy člověku najednou vypadly z dutin hrudky - části, které tam byly jistě velmi dlouho. Viděl jsem, jak z dutiny vystříkla jasně žlutá tekutina, tedy samozřejmě infekčního původu, a v těch dutinách tedy bylo, možná po řadu let, ložisko, které tuto mikrobiální nákazu udržovalo. A tak dále a tak dále. Oblast dutin obecně je velmi častým problémem, a to jak tedy Eustachovy trubice, tak sinu a další. Pokud se týká toho zalehnutí ucha, tam můžeme mít nejrůznější možnosti: buďto je to za bubínkem, kde tedy jsou sekrety, infekce a tak dále, může to být také ale ze zevního zvukovodu, a to jak tedy nejbanálnější ušní maz až po komplikované stavy ušních infekcí - otitis se tomu říká - a zde v některých případech nezbývá, než užít antibiotickou léčbu. V některých případech musí trvat dokonce měsíce. O tom vás poučí lékař. Váš případ to není, ale pro pořádek uvedu i nejhorší variantu - v některých případech prosákne infekce do okolních tkání a do kosti a může způsobit - anebo až výš - a může způsobit mnohem vážnější stavy. Pokud se podíváme do jiných zemí, tak - však mě znáte, teď zmíním něco z té Indie - no tak tam se praktikuje pravidelně: vzpomínám, když jsem byl v Kerale u svého přítele, ájurvédního mistra a mistra Kalari - tedy toho velmi pozoruhodného umění - tak jsme každý den ráno začínali tím, že jsme naplnili svoji konvičku vodou s odvarem z bylin a také solí a proplachovali jsme tyto dutiny. Takhle na jednu stranu, na druhou stranu a tak dále. Kdybychom chtěli být dokonalejší, pak použijeme v Indii asi nit, u nás jako možná gumovou nit a tou se čistí zase dutiny až do krku. Strkáte ji do nosu až vám vyleze krkem. No a zase to snášejí velmi různí lidé různě. Někdo znečistí své okolí a někomu to nedělá vůbec nic. Přiznám se, že patřím k lidem, kterým to nedělá vůbec nic. Takže to jsou věci, které třeba vidíme zde, vedle třeba těch domorodých starých receptů, které se snaží posilovat imunitu a jinak. I v biotronice jsme viděli občas, i když přiznám se, v posledních letech příliš toto nebylo předmětem, ale občas jsme viděli jevy, kdy pacient hlásí, že se stalo něco pozoruhodného, že se nahnul nebo smrkl a najednou z jeho dutin vypadaly opravdu pozoruhodné věci. No, občas se také pozorovalo zmenšení síly sliznic, které v dutinách často mívají poměrně velkých rozměrů. A tak dále. Samostatnou kapitolou je Eustachova trubice, která vyžaduje určitý specifický typ zásahu. U mnohých z vás je určitě zkušenost, že když lékař vzal do ruky takovou velkou injekční stříkačku, skoro hasičskou, a namířil její hrot do vašeho ucha a zatlačil, že z toho ucha vyteklo cos, ale vy jste zároveň začali slyšet. Takže i to jeden z důvodu potíží se sluchem, dokonce dosti častý, protože se ucho nedokáže vždycky dobře zbavit toho mazu, který zde je. Tak ať se vám to všechno daří, ať se to zlepšuje a někdy by bylo třeba zjistit v tom terénu, oč se opravdu jedná, a podle toho přizpůsobit ten zásah. To udělá váš lékař.
TP K NOVÉMU DOTAZU: Tady dneska všichni děkují. To jste snad seřadili schválně. DOTAZ: Dobrý den, pane Pfeiffře - TP: ale všichni ne, tady mám taky negativní - POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: chtěla bych vám moc poděkovat za každodenní živý duchovní obřad, který vysíláte, a za rozhovor v Cestách k sobě. Často se k němu vracím, dělá mi dobře na duši. Moc vám děkuji za všechno, co děláte. Hlavně se opatrujte. ODPOVĚĎ TP: Hm, v pokoji. Ale teď vážně. V cestách k sobě jsem odpovídal velmi rád na tyto otázky, protože jsem měl proti sobě člověka, s kterým bylo radost rozmlouvat. A tak v té chvíli to bylo velké potěšení pro mě. Nyní uvidíte v úterý ve 12 hodin naši slavnost - slavnost na Řípu, bez Řípu. I když, jak uvidíte, bude to úplně jinak, než jste doposud tyto slavnosti mohli vidět po těch 27 a více let. Už je to obrovská tradice. Tisíce a tisíce lidí vystoupily při příležitosti této slavnosti na Říp, zde jsme měli, jak už jsem zmínil, obřad a pak do Soukenické do Biotronického centra sociální pomoci, které je sídlem Nadačního fondu Bytí a dalších organizací a které nám všem slouží už po léta - takže to byla druhá část. I to, co uvidíte za pár dní, má toto dělení: první část je věnována Řípu a druhá Biotronickému centru sociální pomoci. Ale tentokrát je to opravdu jiné. Je to i jakási reminiscence, jakési shrnutí těch let, které máme za sebou, a je to i doufání v ta léta budoucí, že se zde opět budeme moci sejít při Dnu otevřených dveří. A tak v neposlední řadě tento pořad supluje také tento Den otevřených dveří - pro vás pro všechny. Budeme tedy si všichni držet palce, viďte, ať všechno dobře dopadá.
DOTAZ: Mám tady dva - to už jsem četl - a mám tu dva ohlasy na naši znělku. Zdá se vám příliš agresivní. ODPOVĚĎ TP: No, to máte tak - tolik agresivní není znělka ale to, co zobrazuje. Ona zobrazuje agresi lidského druhu. Ale přesto, přesto, kvůli vám, i když vás je jenom pár, tu znělku upravíme tak, abyste byli v klidu. Dokud budete moci býti v klidu. Rozumíte mi? Takže tak.
DOTAZ:Jaký máte názor na dýchání podle Hofa? Posouvá hranici vědy. Vylezl na Mount Everest do 7000 jen v šortkách, bez kyslíkové bomby, zlikvidoval viry, které do něj pokusně napíchali - a mnoho dalšího. Hodně lidí nyní podle něj dýchá a otužují se v ledové vodě. ODPOVĚĎ TP: No, ptáte se na můj názor. Tento systém tak vzdáleně má něco společného s užíváním prány a tummo. Kdykoliv se otužujete, tak se vlastně učíte přivádět své tělo do stavu, kdy je odolné vůči chladu. Musíme si položit otázku. Samozřejmě je tu ta hmotná souvislost, to znamená kvalita, kontrakce, či roztažení vašich cévek, kvalita prokysličení a tak dále - na druhou stranu to vysvětlení úplně nestačí. A tak se zdá, že tento stav samozřejmě bude působit na vaše zdraví. A co se týče dýchání, tak to je samozřejmě jeden ze základních zdrojů vašeho napojení na silové prostředí kolem vás. Je omylem domnívat se, že zrychlený dech je pouze vyvolán potřebou kyslíku. Nejenom, že přijímáte více kyslíku, ale také jste více napojeni na své okolí, také zrychlujete hodinky svého organismu, pochody a procesy se zrychlují - je tam ten prvek žáru. Když se podíváte na tibetského mnicha, který vezme kyblíček a takovou jakoby trochu sekerku a vydá se k břehu jezera, kde si vyseká v ledu díru a pak naplní kyblíček a začne se tím kyblíčkem polévat, tak i když nemáte povědomost o komkoliv, o tom, kolik tam je stupňů pod nulou, tak rozhodně teplo tam není. A on má svojí koupelnu na ledu a nezdá se, že by zvlášť trpěl. Rozhodně nemodral - jako našinec. Už jste někdy zkusili hupsnout v horách do vodopádu? To je vám bez přípravy docela zážitek. A tak dále. Čili jistě zde narážíme i na odvěké a starověké umění člověka vytvářet vlastní zdroj. Vzpomeňte na Tibet. Mniši se předháněli v soutěži, kdo odpaří více prostěradel za jednotku času na svém těle při velmi minusových teplotách. A tak dále. Budeme si muset ještě hodně zvyknout, že v naší fyziologii učené na lékařských fakultách není zdaleka vše, co by tam mělo být. Jdeme dál.
DOTAZ: Při přechodu na stravu bez masa jsem jsem to chtěla, ale stále nic. Nyní skoro dva roky maso nepotřebuji. Za to vám upřímně děkuji. ODPOVĚĎ TP: No, tak já v tom zase tak... děkuji za poděkování. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Má otázka se týká očkování dcery - 9 měsíců, žije v Německu - a byl tu tlak ze strany lékařky a stále mám pocit, že dělám chybu. Nechceme dát dcerku očkovat, nemám důvěru k látkám v nich obsažených. Tu je povinné očkování proti... nevezmou ji ani do školky... a tak dále. Hrozí pokuta. Chceme, aby měla normální život, ale už jsem celá z toho zmatená, nevím, co je správné a co ne. ODPOVĚĎ TP: Tady je každá rada drahá. Když se podíváte na tuto oblast, zjistíte, že tedy většinová společnost lékařů očkování podporuje a uvádí jako argument vymýcení obrny dětské, neštovic a dalších nemocí, které provázely v minulých staletích lidi. To je velký úspěch. Na druhou stranu jsou zase druzí - a jsou v menšině - kteří o očkování nemají mnoho dobrého, co by řekli. Jsou tu argumenty typu imunomodulátorů, které jsou součástí očkovacích látek, jsou tu argumenty typu, řekněmež, čistoty očkovacích látek - o tom se běžně nedozvíte. Byly dva kdysi základní způsoby: jeden vytvářel látky daleko šetrnější, druhý méně. V dnešní době se věci posunuly do netušených rozměrů. Dnes máte očkovací látky, které dokonce jsou zcela umělé. Očkování vzniká proto, abychom nahradili neschopnost většinové populace se vyrovnat s infekčním agens. Byla by to dobrá pomoc pro čas nouze. Ale je to pouze pomůcka, nikoliv cesta k léčbě. Cílem by mělo být vyvolat v člověku přirozenou komplexní imunitní odpověď a zabývat se tím, co této komplexní odpovědi v našem životě, v našem životním stylu brání. Tak by se mi odpovídalo mnohem snadněji. Dnes tedy vidíme, jak se propadá lidská imunita do nečekaných rozměrů. Vidíme, že každé už pomalu druhé dítě je větší čí menší měrou alergik. A tyto geny se nadále předávají v populaci. Alergenů neubývá, je jich mnoho. A tak i tato nemoc má poměrně dobrou naději na pokračování, v kombinaci s genetikou. No, co dál? Jsou tu i nešťastné případy. Každý lék má určité procento rizika. Cílem je, aby to riziko bylo co nejmenší, a tak - v těch nejhorších případech se jedná o zlomky, zlomky, ale jsou. Určitá jakoby podoba GAD line v přístupu k imunizaci mne osobně, ač nejsem imunolog a nemám v tomto co radit - mně to nepatří - mně připadá nápadná. Člověk - jeden oproti druhému - může být velmi různý. Tak i u dětí. Je tu rodová zátěž, jsou tu jiné zátěže. A podle toho by se možná mohlo také zohlednit do jaké míry, jak a kdy budeme imunizovat. Mohlo by se s tím možná předejít některým případům, které jsou nežádoucí. V některých státech šli cestou, která se dá nazvat "racionalizace" očkování. Už to nejsou dvojkombinace, trojkombinace a zanedlouho se dočkáme nějakých šestnácti kombinací píchnutých v měsíci - po porodu málem. No, tak nezlobte se, tady mám i já vážné pochyby. Ale znovu - nenáleží mi to komentovat. Obraťte se na lékaře, já opravdu nejsem imunolog, jen užívám selský rozum a můj selský rozum mi říká, že tedy jedna věc je, řekněmež, ta účelnost a druhá věc je vlastní provedení. Čili, neporadím vám. Toto jsou velmi složité otázky. Jsou státy, které na až takové podobě imunizace netrvají. Znám případy, kdy naše třeba české matky vozily svoje děti do Rakouska přes hranici, aby tam mohly chodit běžně do školky, protože u nás to možné nebylo, kdežto tam ano. A tak dále. Čili věc je v řešení, musíme počkat, jak pokročíme. A to, co by pro mě bylo nejlepší - další rozvoj vědy, další, stále lepší a kvalitnější tedy nástroje, které budou mít stále méně a méně nežádoucích účinků. Potom to bude nádherné. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Zajímavý efekt jest i v tom, že lidé, kteří praktikují tento systém, údajně dokážou nedýchat i 3 minuty a déle. ODPOVĚĎ TP: Trošku se to podobá freestylovému potápění. Viděli jste to? Asi ano. Tito lidé se ponoří do neuvěřitelných hloubek, po neuvěřitelně dlouhou dobu. A zase jsme u toho "trapného" duchovna, prosím pěkně. To nám dělají snad té vědě naschvál, protože tito špičkoví jedinci se vždy zároveň věnují meditaci a duchovním praktikám. Daleko výkonnější byli ovšem jogíni. Ti dokázali nedýchat sto násobky této doby, tisíce násobky. No, už jsem kdysi říkal, můj nejpozoruhodnější pacient, kterého jsem měl ve své ordinaci, byl muž - a teď bych to nerad zvojtil - nedýchal jistě déle než 20 minut, bez akce srdeční, poté byl oživen a to, co zůstalo, nebyl ani apalický syndrom ani nějaké vážné následky, pouze ztráta jistého segmentu paměti, a to ještě ne úplně, pouze poškozeně. Jsou tu jiné případy, kdy lidé byli probuzeni na márách. Vzpomínáte - vezou nebožtíka na funus a spadne jim z már a probudí se. Přitom prokazatelně předtím nežije. Zajímalo by mě, jakou na to má odpověď fyziologie, naše medicína. Zajímala se někdy o tuto oblast? Nevím. Měla by. Možná právě proto v Tibetu se nebožtíkům běžně dávaly takové podivné trubky do hrobu, aby si mohli zatroubit. Když jsem si ji pořídil, tak jsem to nevěděl. Dneska jsem klidnější. Doufám, že ji přiložíte. Čili znovu - naše určitá omezenost myšlení, přístupu, vnímání, která se často halila do roucha vědeckosti, nám ztajila mnoho výjimečných jevů, které stály za skutečné prozkoumání vědou, pochopení a přinesení toho prospěchu, možného, vlastně celé společnosti. Tedy jednou z největších chyb je selektivní vybírání - je to ta společnost: abych se neumazal, abych nevypadal hloupě, abych se neztrapnil, abych nepřišel o své vědecké jméno... můžu se věnovat tomu a tady už ne, to by nebylo "appetitlich", rozumíte? A tak tohle by se mělo ve vědě určitě odstranit. Aby vědec nebyl v nebezpečí, aby všichni ostatní jeho kolegové vnímali jeho snahu - a když přijde na to, že je to hloupost a nesmysl, aby to nespojovali s ním, ale aby to chápali jako slepou uličku, kterou se šlo a která nikam nevedla. To není žádná hanba. Takže tak. Myslím si, že přicházejí velmi nadané generace, mnozí z těchto lidí projdou důkladným vzdělání a stanou se z nich špičkoví vědci. Myslím si, že duch doby bude stále více směřoval k tomu, aby i věda byla svobodná a aby byla tvořivá v této oblasti. Ona je tvořivá jinde, samozřejmě, ale aby se tyto oblasti příliš takto tvrdě necenzurovaly jako doposud.
DOTAZ: Popisujete svůj osud - já to nebudu číst celé - no... Bylo přislíbeno možnost učit na fakultě. Udělal jsem si PhD a když jsem ukončil, tak mě tam najednou nechtěli. Po roce zrušili i moje další místo. V dalším místě, které jsem dostal, procházím šikanou, která vyústila ve fyzické napadení, pak teda invalidní důchod, tři roky práce v administrativě a všichni se ke mně obrací tak trochu zády. Zhatilo se mi úplně vše, už nemám sílu se zvednout. ODPOVĚĎ TP: Ale no tak. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Za ty všechny roky tolik času, úsilí, peněz - a vše je pryč. Nebýt matky tak živořím. Proděkanka mi s úsměvem řekla, že mám podat přihlášku do prvního ročníku novou. V palmových listech mně bylo řečeno, že právě cesta, právě cesta, jak jdu, je správná. Nyní říkají, že to nebyla dobrá cesta. Tak vůbec nevím. ODPOVĚĎ TP: No, podívejte, palmový list tu není proto, aby určoval vaši cestu. A pokud je tam zásadní rozpor, tak se musíme ptát proč. Proč jeden zdroj mluví tak a druhý jinak? Může to být skutečně v souvislosti s osudem, ale velmi často to může být také proto, že jeden z těch listů nebyl zcela přesný. Je to vzácné, ale stává se to. Pokud ovšem nemluvíme o oblasti podvodníků - tam je to pravidlem. Tak co s tím? Co máme, to máme. Všichni žijeme s tím, co máme, co nám Pánbůh dál. A ať je, co je, vždycky je tu nějaká cesta, kterou můžeme najít a po které možná jsme měli jít anebo půjdeme a bude nalezením toho smyslu. Mnoho lidí hledá smysl svého života celý život a třeba ho naleznou až ke stáru, nebo vůbec. Na smrtelné posteli někdy. Jiní, těm je to jasné už od kolébky, ti to mají nastaveno. Kdyby to bylo jinak, bude to nepřirozené. A něčím ty lidi zřejmě odrazujete - nebo je to osud, proč ne? Každý osud se musí žít. Obraťte to - ta sklenice je do pola plná - máte maminku, máte kde žít, máte podmínky pro to zřejmě, abyste mohl pracovat v oboru nebo v oblasti, která vás zajímá soukromě - a jestli profesionálně... kdo ví, jestli z vás nebude úžasný malíř, básník, skladatel, cokoliv... zda neobjevíte další kamínek z té hory vědy, která tady je. Či cokoliv jiného. Vzdělaný jste, intelekt máte větší než drtivá většina ostatních. A tak ho využívejte k tomu, co by se dalo, a ne k tomu, co nejde. Zkuste to. Přijměte tu rovinu, odpoutejte se od těch lidí, kteří jen podlehli své slabosti, nebyli dost silní, aby nepropadli zlu - třeba i směrem k vám. No tak je politujte a modlete se za ně. Jsou toho velmi potřební.
DOTAZ: Zdravím. Co je možné udělat, když potkáte někoho, jak jste říkal - "černý jako bota"? A pokud jejich působení zasahuje syna, je možná ochrana, ústup z cesty, vyslání lásky? ODPOVĚĎ TP:To je všechno možné. Jak se bude rozvíjet věda, začne zasahovat i do oblastí, které jsem naznačil před chvílí. Ony nejsou stvořeny někým, ale jsou součástí paradigmatu naší reality. Součástí tedy toho je i bipolárnost, tedy dualita našeho prostoru v každém slova smyslu - a to na poli zážitků, stavů, na poli osobních stavů a vyspění, osudových souvislostí a jinak. Jsou zde tedy možnosti setkat se s dobrem i se zlem. V obou dvou případech i velmi velkým dobrem a i velmi velkým zlem. Jsou tu tedy - pro některé lidi - úkoly k řešení. Pokud se podíváme do minulosti, lidé se vždy obraceli s prosbou k Bohu či ke všem, kteří stojí v tomto prostoru na straně světla, prosili o pomoc a jejich prosby byly vyslyšeny tou měrou, kterou mohly být vyslyšeny - vzhledem k dalším souvislostem. Někdy je důvodem přiblížení se magickým rituálům v minulém životě a ten zájem se jakoby přelévá do života budoucího, kdy to zlo po vás sahá. Jindy je to stav vaší duchovní osobnosti - čím stojíte výš, čím více světla, tím se snaží více temnota vás z cesty strhnout. Vzpomeňte na jednoho z velkých církevních reformátorů, který je obtěžován ďáblem a proslavil se tím, že po něm hodil kalamář plný inkoustu. Nemyslím si, že s úspěchem. Ďábel má jisté ďábelské vlastnosti, a tak házet po ďáblech kalamářem, to není dobrý nápad. Ale musel si ulevit, zřejmě, no. A vyjádřil s tím tu - ten náboj toho odporu. Důsledně se vzdát všeho, co souvisí s těmito projevy. Tedy ve svém zájmu. Odejít od toho, vůbec to neregistrovat, vytlačit to ze své mysli. Protože často ta oblast zla se snaží vytvářet most - most, který se dá nazvat mostem telepatickým. Je snaha vyvolat vaše myšlenkové zaostření, zájem o něco - a to i negativní: strach či jinak. Protože když na to myslíte, tím se k tomu ladíte a tím vlastně jako byste usnadňovali tu cestu mezi zdrojem a vámi. Ale důležité je také myslet na jakékoliv zlo s láskou, protože pravým vítězstvím zla je, když jeho činnost způsobí, že jste stejní, že tedy vysíláte zlo na někoho jiného - a můžu vás ujistit, že nejčastěji na toho, kdo s tím nemá vůbec nic společného. To je malé vítězství zla. Čili oddělit se od toho, nemyslet na to, neladit se k tomu. A pokud se vás někdo kontaktuje, tak někdy dokonce se tato temná osobnost dá takto poznat. Snaží se vyvolávat pod různými záminkami kontakt, který přesáhne-li tato činnost určitou přirozenou rovinu - ne, abyste si mysleli, že o každém, kdo vám zavolal a tak dále, že to je temná osobnost. Pozor na paranoiu. Ale já se bavím o konkrétních projevech toho, s čím se setkávali už indičtí lékaři například v Indii jako zástupci okupační mocnosti a byli předmětem jistě i jaksi ne zcela lásky některých domorodých obyvatel. A tak dále. Byly tam případy nejrůznější. Ale pojďme od toho. Čili co nejvíce se oddálit. Škoda, že nepíšete více o synovi, dalo by se odpovědět hlouběji, ale v zásadě platí toto.
DOTAZ: S poklonou děkuji za vše. ODPOVĚĎ TP:I já s poklonou se pokusím odpovědět. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Prosím pěkně, zajímá mě období Lemurie. Je to tak, že sedm plejádských matek vyučovalo ženy Mu, aby si ukotvily šamanské energie a nyní, v této době, se probouzely a vzpomínaly si? ODPOVĚĎ TP: No, to je hezké legenda, ano. Ve skutečnosti ale právě v této době konce Platónské roku - kdy přecházíme z období Ryb do období Vodnáře, zažíváme jedno ze dvou krizových období, které nás potkají za 25 000 let - se tento proces, i když trochu civilněji řečeno, často odehrál. Na konci věku, to je nyní, se má snahu probudit vše, co v té minulé době - minimálně 12 000 let - bylo pěstováno: tedy nejrůznější duchovní kulty, směry, náboženství, jiné praktiky, které najednou, často jakoby ze vzduchoprázdna, opět začínají sílit a vyrostou. Je to poslední vzedmutí na konci epochy. Později se začnou objevovat impulzy epochy nové. Budou napřed jenom velmi něžné, velmi nevýznamné, ale postupně bude docházet k té generační výměně. Až skončí tento věk, bude tu nová kultura, nové lidstvo, které bude opět pokračovat ve svém kulturním vzestupu, opět po dobu, která je vymezena této kultuře. Změní se v mnoha ohledech názor člověka - jak směrem k sobě, tak směrem k tomu, co ho obklopuje. Změní se také mnohé náboženské představy. Náboženství se přetaví více... No, raději to nebudu říkat, nerad bych byl tím, kdo určuje, protože... nechme plynout čas. Má-li se stát, stane se, ať vyslovíme či nikoliv. Lidé musí pochopit, musí získat zkušenost. Musí tedy dojít k té generační změně. Ani ta nebude zdaleka poslední. Je to jen jedna z dlouhé řady civilizací a kultur, které byly, jsou a ještě budou. Já vám vlastně odpovím jinak. Mně pomohlo nejvíce toto: v období hledače, kdy jsem četl s nadšením vše, co mi osud do ruky přinesl ve své době - to jsem byl ještě mladý - najednou přišla zkušenost, která...no, budu radši mlčet. Cokoliv bych řekl...ono to je. Zkuste si někdy přečíst Zezulku, budete-li chtít - ale nemusíte - a zkuste si pochopit ten vlastní systém. Nebudete se muset učit nazpaměť nějaké pravdy. A to nejcennější, co je, to je způsob uchopování problémů, které žijte se vším dostupným, co máte. A vždy toho máte dost: intuice a rozum, zkušenost, zkušenosti jiných a další a další. Když to všechno dáte dohromady a povážíte navzájem, možná, že budete blíže pravdě. Tak ať se vám to podaří. A to je pro dnešek všechno. Těším se na zítřek, budeme mít zase přednášku a pak duchovní působení ve 20:00 hodin. Stejně jako dnes. Pro pořádek bych připomenul, pokud budete chtít, některé novinky. Podívejte, už ji máme, takhle vypadá. Já tady nechci dělat obchodní zastoupení, ale je to filosofie, to je trochu jiné. Jsou to vzkazy, které mi dal učitel, než odcházel. Jmenuje se to takhle - je to vidět? - Otazník - to je zvláštní, viďte. No, začalo nám sčítání lidu. Druhá věc, o které jsem vám už mluvil. Je mou povinností vám říci, že je možnost, pouze možnost, můžete zcela svobodně zaškrtnout kolonku náboženské přesvědčení a byl bych rád, abyste věděli, že je tu Společenství Josefa Zezulky, které už tady řadu let funguje jako osmatřicátá řádně registrovaná společnost. Můžete a nemusíte. Proboha, nedělejte to kvůli mně, ale jenom tehdy, pokud to ucítíte jako správné. No a to je pro dnešek všechno. Za hodinu necelou se uvidíme při našem společném duchovní obřadu. Na shledanou. |
