www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 26. 4. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 26. 4. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

14:11 - Úvod

14:38 - Proč se Hitler bál Blanických rytířů?

16:15 - V nedávné přednášce jste řekl, že německá slabost je obecně známá. Chcete tím říci, že jsou slabší národ než kterýkoliv jiný?

17:39 - Rád bych svým dílem přispěl ke společné věci u večerního duchovního obřadu, ale zkušenosti s tímto typem obřadu nemám.

22:38 - Jsou Přinašeči pokaždé na tak vysoké duchovní úrovni, aby se vědělo zcela jistě, že se nikdy nemohou mýlit?

31:57 - Můžete se někdy ve svém názoru plést, a chybujete někdy? Pan Josef Zezulka dělal vždy vše jen ve jménu dobra? Nikdy u něj nezvítězilo zlo?

34:45 - Uměl by Přinašeč hrát na nějaký nástroj bez cvičení, kdyby chtěl a mohl? Z principu by to asi nedělal, protože jeho poslání je v něčem jiném.

36:33 – Proč nebo jaký je důvod v osudu člověka, pokud se rozhodne pro cokoliv nebo jakoukoli životní změnu v životě, tak se zcela nic nedaří, vždy je sražen dolů.

40:48 - V knize Bytí, v kapitole o energetice o doplňování vitálních sil se dočteme, že srstí nebo peřím nabíráme rovnoměrně prvek dostředivý s odstředivým. Funguje to? I v peřině?

45:11 - Jak může člověk pracovat, a jak může používat krční čakru, pokud je mu sděleno, aby používal světlo z tohoto místa?

45:52 - Co má člověk činit, aby byl kladnou složkou tohoto světa, a bude mu odpuštěno?

49:48 - Úryvek z fejetonu Lidových novin z roku 31. 3. 1929, Karel Čapek: „Podjaří“.

52:15 - Posluchačka popisuje svoje sny s čísly, letopočty, či útvary na nebi, a žádá o názor.

55:52 - Histaminová intolerance, syndrom zvýšené propustnosti střeva, svědění, ekzém, opuchy, únava. Můj výživový poradce mi radí masokostní vývary, ale jsem vegetarián, a tato varianta pro mě není schůdná. Nemáte jinou radu?

1:02:12 - Posluchač popisuje úbytek krevních destiček.

1:04:48 - Bolestivé zdravotní problémy se zuby. Lékařka navrhuje zuby vytrhnout. Úspěšné léčení pomocí šungitového prášku a ladění se k sobotnímu duchovnímu působení, s poslechem vodnářského zvonu.

1:06:47 - Je již připraven z hlediska komplementární medicíny preparát, který by podpořil Vaši bioenergii tak o dalších 1000%? Ač fyzice nerozumím, je to kvantový skok nebo ne?

1:08:22 – Rozloučení.


Přepis videa:

Pěkně vás vítám. Je pondělek, čas pro přednášku Duchovní university Bytí. Pokusím se odpovídat tak, jak nejlépe dovedu, ale jsou to předložené názory, vy sami mějte vlastní. Tak jdeme dál.

 

DOTAZ: Ptáte se: Proč se Hitler bál Blanických rytířů? Děkuji za každodenní trpělivost s námi.

ODPOVĚĎ TP: No, já nevím, jestli se Hitler bál Blanických rytířů, já jsem s ním husy nepásl. Těžko říci. Vzpomeňme onoho slavného soudního procesu, kdy jeden z rekrutů byl uznán ve své zkušenosti, protože se při lámání kamene zranil, spadl, a zmizel. Podle svého soudu tam strávil ve společnosti nějakých velkých lidí jenom tři dny (nebo ne, já už to neznám přesně), ale vrátil se za mnoho let. Všichni zestárli, a on byl pořád stejně starý, a chtěli ho dát k soudu, protože nenastoupil vojenskou službu, tuším, či co to bylo. No tak nevím, těžko říct. Místa jsou svázána i jistou vazbou, kterou nemusíme úplně chápat, ale jsou tu jakési brány, a ty brány mohou být za určitých okolností otevřeny. Kdo ví tedy, jak je to s tím Blaníkem naším slavným. Uvidíme, až bude nejhůř, tak to všichni poznáme.

 

DOTAZ: No tohle jsem neřekl. V nedávné přednášce jste řekl, že německá slabost je obecně známá. Chcete tím říci, že jsou slabší národ, než kterýkoliv jiný?

ODPOVĚĎ TP: Proboha co to povídáte? S tím z celého srdce nesouhlasím. Toto je omyl, a já ho musím uvést na pravou míru. Každý národ, úplně každý, má stejnou cenu. Nejsou žádní vyšší, nebo nižší. A pokud se týká toho, co se stalo v německém národě, můžu Vás ubezpečit, že by to bylo možné v kterémkoliv národu, pokud se dostanou k moci lidé, kteří budou používat média a moc způsobem jako Hitler. Od dob Hitlera se to opakovalo ve světě mnohokrát. Byly tu různé genocidy - Rwanda, další. Také Pol Pot, vzpomeňte. No, ty hrůzy musel někdo naplnit. A to naplňují běžní lidé stejně, jako všichni ostatní. Takže toto si vyprošuji. Nic takového jsem nikdy neřekl, a nesouhlasím s tím. Tak.

 

DOTAZ: Dobrý večer. Rád bych svým dílem přispěl ke společné věci při večerním duchovním obřadu, avšak zkušenosti s tímto způsobem obřadu nemám. Při obřadu se soustředím zejména na hudbu a vnímám Vaše nádechy, mám zavřené oči a jsem v příjemně uvolněné poloze. 

ODPOVĚĎ TP: No, děkuji za reakci. Proč se lidé scházejí při podobných příležitostech? Proč jsou přítomni duchovním obřadům? Proč je vůbec vykonávají? Po staletí, tisíciletí, desetitisíciletí - stále dokola? Jsou všichni hlupáci - podle názoru některých? Zpozdilí? A nebo nakonec ta úpornost toho konání cosi vypovídá? Já jsem toho druhého názoru. A tak pokud stojíme v duchovním obřadu před tím, co nás přesahuje, máme mít ve svém srdci snahu po tom, abysme se přiblížili tomu vyššímu. Je to o filosofii, je to náboženství, je to vlastně všechno dohromady. Svým způsobem podobná schémata vidíme kdekoliv, nakonec i ve hmotných oblastech, nakonec i v těch duchovních, i jinde. Je rozdílný jenom ten dvoreček, na kterém se tyto věci odehrávají. A tak každá z těch věcí našeho světa má své místo. Každá z nich je svým způsobem nezastupitelná, ať je to věda, náboženství, umění. Je to zvláštní, každá kultura to vytvářela. Dokonce i naši prapředci kladli ruce na skálu, a kreslili tam ty prehistorické tvory, kteří se v té době nacházeli v jejich okolí. Cítili potřebu zobrazovat, převádět, ukazovat. No, nakonec to vyústí v to, že sedíte v koncertní síni, a posloucháte toho Beethovena, nebo Bacha, nebo Smetanu, nebo koho, a máte zážitek, umělecký zážitek. Může to být před obrazem, před sochou, kdekoliv jinde. Může to být také ale před Bohem, anebo také před technickým výtvorem. Neliší se to, jen to má jiné zdroje. Čili, člověk v této chvíli má mít upřímnou snahu, aby v té duchovní oblasti mu bylo dáno, aby se dokázal posunout. To je velmi důležité. Ono to není - já pán, ty pán. Je to velmi hluboké, a nestydím se říct slovo i mystérium, přesto že jej nemám příliš rád. Duchovní obřady nás spojují s Bohem. Tedy s tím, co většinou není vidět, ani jinak vnímatelné. Takže je to řeč, která jako jedna z mála dovoluje se spojit s někým, nebo s něčím, spíš s něčím. A vždycky to máte tak, že když chcete s něčím komunikovat, tak musíte použít daný jazyk. Kdysi jsem se učil dvojkové soustavě. Přesto, že mě naučili napřed desítkové, a později dvanáctkové. Nebo naopak, když jsem se učil hodiny v první třídě. No, a pak mě učili dvojkové soustavě. Počítat zde je něco úplně jiného než to, co znáte v běžném životě. No, musel jsem se ten jazyk naučit, abych rozuměl oblasti, kterou jsem tehdá studoval. No a platí to pro všechny ostatní oblasti. Tohle je hmota. Duch je na tom ale úplně stejně. Často nejde o slova - v tomto případě. A to je na tom ještě napínavější. Tak hodně štěstí. 

 

DOTAZ: Pokud jsem to správně pochopil, přinašeč přináší vždy jednou za dva tisíce let světu nové informace, aby jej posunul na jeho duchovní cestě. Cesta lidí je však mnohdy plná omylů, a proto se stane (někdy), že sejdou ze správné cesty. Jak se říká - nikdo není dokonalý. (TP: Souhlasím.) Platí tato věta i pro přinašeče, či nikoliv? Jsou přinašeči pokaždé na tak vysoké duchovní úrovni, aby se vědělo zcela jistě, že se nikdy nemohou mýlit?

ODPOVĚĎ TP: Náš přinašeč říkal: "Nevěřte nikomu, ani mně ne." Ale ona je v tom taková obezlička. To je totiž o vás, víte? On tím nehodnotí svoji pravdivost nebo nepravdivost, ale hodnotí váš přístup k tomu, co je sdělováno. Když tedy bych měl hodnotit tu otázku z vašeho pohledu (což je velmi, velmi, velmi za hranou mých možností, jsem jen obyčejný člověk), pak bych řekl asi tak. Ten, komu je sdělováno, má svou úroveň. Ten, který sděluje, rovněž. Neomylnost, či jiné podobné věci, se v minulosti lidstvu už mnohokrát vymstily. A přesto - jen v jediném případě je to pravda. Já bych nejradši úplně ze všeho úplně zapomněl na Zezulku, na současnost, na Váš dotaz, a doporučil Vám, abyste to řešil za 300 let. Pak by to bylo pro Vás mnohem snazší, protože za těch 300 let by se mnohem lépe ukázalo, jestli ta genialita byla opravdu tak geniální, či zda to byl jen výplod nějakého dalšího člověka, který si tak trochu něco formuje k obrazu svému. Když začnete studovat tedy filosofii nikoliv jako popisnou vědu, ale jako prožívání těch pravd, pak už je to trochu jasnější. Potíž je ale v tom, že pouze Vám, a skoro nikomu jinému. A zas je to dobře, jako vždycky - přece nejde o to, aby všichni mysleli stejně. To by bylo velmi padlé. Ano, přinašeč přichází proto, aby vás spojoval s tím nejvyšším jsem a vím, které je. A proto v jeho případě se nejedná o přenášení cizích zkušeností, nebo učení se něčemu, či vytváření - to už všechno bylo. On došel tam, kde stojí, a tak jeho poznání není podřízeno časovosti vývoje. Ano, projev přinašeče je velmi, velmi modulován tím, kde se nachází, aby mu ti lidé rozuměli. Oni mu stejně vždycky nerozumí, to je pravda, ale přece. Čili, nemůže přece mluvit k rybám řečí vlků, a k vlkům řečí medvědů. On musí použít tu řeč a tu logiku, které je schopen daný tvor - v tomto případě člověk. Bývá velký problém, aby lidé pochopili, co že to má vlastně na mysli. Když se podíváte třeba na film Máří Magdaléna, tak vám to tuto tematiku možná přiblíží lépe než kterýkoliv jiný film. Je to velmi poučné a velmi názorné. Jak byste chtěli získat tu správnost a tu jednotu, když ani mezi těmi, kteří byli nejblíž, nepanovala jednota z prostého důvodu - každý slyšel to, co bylo také trochu funkcí jeho samého, co on vlastně byl schopen slyšet. A z těch útržků, když si prohlédneme všechny, můžeme pak skládat možná celkový obraz, ale skrze prostředníky. Ten předminulý nezanechal žádný písemný projev. Prostě proto, že ho zabili zřejmě příliš rychle. No, a ten současný ano. Je to prostě pokaždé trochu jiné, pokaždé jiná řeč. V jeho základním poznání není učení v našem slova smyslu, tedy že by se něco naučil, a pak by to dál vlastně předával svým žákům. V této oblasti je to něco, co člověk chápat zatím nemůže - "jsem". Protože vývoj v této oblasti je o vás, o vaší duši. Ne o tom, co máte v mozku naskladováno za encyklopedie, které jste se naučili nazpaměť. Nebo ještě více ani ne v tom, co máte pod palcem svého mobilního telefonu v nějaké Wikipedii, to ani náhodou. Má to trochu jiný rozměr, který je z tohoto světa nepochopitelný - tedy myslím z toho světa uchopování informací, nebo kupčení s informacemi, či jinak. Ano, nikdo není dokonalý. I přinašeč je vtělený. Je v lidském těle, které musí na sebe vzít se vším, co lidské tělo přináší. Tak to prostě je. Kdyby se měl zrodit mezi veverky, bude veverkou. Ale on přichází mezi lidi - z dobrých důvodů. Mezi veverkami by to ještě nemělo velký význam. Takže lidské tělo. Lidské tělo obtěžuje, jistě, jako každého druhého. Má své nemoci, má své radosti, starosti, ale tady je to jinak. Nepoznal jsem nikoho tak jiného jako jeho, a to včetně těch velmi vysokých duchovních mistrů, které jsem milostí boží měl tu možnost potkat. Nikdo z nich se mu úplně nepodobal, i když někteří trochu ano. Čili, co k tomu říct závěrem? Samotný termín přinašeč znamená, že se tu vrací proti proudu času vědomí. Vědomí má mnoho, mnoho různých projevů, viďte. Specielně v dnešní době z toho povědomí jakoby mnoho nevíme. Je to jenom jakoby, protože vědomí je zkoumáno i dnes se vší důkladností, samozřejmě, jen se o tom nedozvíte. Takže ano, dokonalý - a zároveň člověk. Pokud tedy vidíme tu část, která je nadlidská, tam není jediné chyby. A když vidíme to, co předává, není tam jediná chyba. A pak zbývá to, jestli půjde spát v 9:00, nebo v 10:00, a jestli si dá ráno rýži, nebo brambory, nebo jestli si dá chleba, a tyhlety nedůležité věci. Ale po těch nepátrejte, ty nemají smysl. Někdy člověk má tendenci soudit podle věcí zcela podružných, a ty základní jakoby neviděl. A tak chcete-li poznat přinašeče, studujte filozofii, přemýšlejte, hodnoťte, přehrabujte, snažte se pochopit, proč by to mělo být tak jak říká, anebo jinak. Buďte sami jako učitelé. Říkejte si:"Tak tady je tvrzeno tohle, dobře. No tak kdyby to bylo jinak, jak by to bylo? A proč by to mělo být zrovna tak?" A když to nakonec prověříte, promyslíte, procítíte a prologikujete, no tak potom budete blízko pravdy. Filosofie je aktivní cesta, nikoliv bezduché opakování myšlenek jiných. To by bylo jenom něco jako, já nevím, karosérie, povrch. Ta filosofie má jiný rozměr. No tak se snažte.

 

DOTAZ: Můžete se někdy ve svém názoru plést, a chybujete někdy? 

ODPOVĚĎ TP: No pozor, to už je úplně jiná liga. Já jsem přece někdo, kdo není přinašečem. A tak přece i já jsem podřízen tomu odvěkému řádu dění. Proč bych neměl být? Když jsem napojen, pak to může být jinak. Ale to musím být napojen, a to nejsem já, víte? Jsem žákem, jsem spojen se svým učitelem. A kdysi, když mě učil (před desítkami let), tak mi říkal: "Na nic se nepřipravujte, nic se neučte, jen dosáhněte svého stavu, a budete vědět, co odpovědět. Budete napojen." No, tak se o to pokouším, jak dokážu.

 

DOTAZ: Pan Zezulka dělal vždy vše jen ve jménu dobra? Nikdy u něj nezvítězilo zlo?

ODPOVĚĎ TP: Nikdy, absolutně nikdy. Je to jediný člověk, u kterého jsem toto zaznamenal. Jediný, opravdu jediný. Přesto, že všichni jsme v reálném prostoru, který obsahuje jak (obrazně řečeno) anděly, i démony. Všichni jsou trvale přítomni. Neexistuje možnost se z tohoto prostředí příliš vyvinit, nebo jinak. Je to prostě jedna z charakteristik světa. Na konci tato dualita zmizí, nemusíte mít obavy. Takže, musíme se všichni snažit, jak nejlépe dokážeme, a pak bude všechno lepší. Zlem ničeho nedosáhneme. Kdykoliv se stane chyba, máme se snažit ji opravit. A to jak to jde. Dříve, později, lépe, hůře, ale opravit. To je jediná cesta dopředu. A tak se o to snažme všichni, viďte.

 

DOTAZ: Je to taková zcela zbytečná otázka obecně na přinašeče, nejen na JZ (Zezulku). Uměl by božsky hrát na libovolný nástroj? :-) Bez cvičení, kdyby chtěl, a mohl? Tak nějak abych řekl, že kdyby ano, tak by to z principu nedělal, neb jeho poslání je v něčem jiném.

ODPOVĚĎ TP: No, tak nějak z principu bych řekl, že mám podobný názor. A on ten Zezulka měl mnoho darů. Zpíval, měl rád muziku (vážnou hlavně), měl jiné dary. A opravdu si myslím, že by jaksi - tato otázka by mě příliš nezaměstnávala. Víte, mě zaměstnává filozofie. I když hudební umění je velmi důležité. Má tu funkci řekněmež dalšího doplňku života. Tak je to i u mě. Hraji na Vodnářský zvon, pořádám koncerty, a je tam jako vždycky v tom konání taky trochu ta duchovní snaha, víte? Protože rezonance, jak ukazují i studie, dokáže člověku pomáhat. Dokáže ho přelaďovat, dokáže mu dávat velké dary. No tak třeba ten můj Vodnářský zvon se k tomu hodí, no já nevím, třeba ano, a tak dále. Kdo ví.

 

DOTAZ: Proč, nebo jaký je důvod v osudu člověka, pokud se rozhodne pro cokoliv, nebo jakoukoliv změnu v životě, tak se zcela nic nedaří. Vždy je sražen dolů?

ODPOVĚĎ TP: Ale to ne. Musíte myslet na osud. To není pravda. To je strašně složité, a zároveň jednoduché. Tak pořád. Souboj dobra a zla. A to nejenom ve vnějším smyslu, ale i ve vnitřním smyslu. Jsou zde viny, které jsme vykonali, které nás drží jako kotvy. Jsou zde tlaky zvenčí, které se pokoušejí vás strhnout z cesty. Čím budete na cestě světlejší, tím bude větší tlak proti vám. Čím budete zavázanější z minulých životů, nebo jinak, tím hůře se bude odvíjet váš život. Vidím pacienta, nebo člověka nemocného, vidím jak prochází jeho zdravotní stav, jak je léčen lékařem. A mnohdy lze dopředu říci, jak bude probíhat třeba další operace, která se připravuje. U jiného by mohla být třeba jen epizodou, krátkým zaškobrtnutím - po týdnu už na svých, a vzhůru do dalšího života. U jiného to může být začátek peripetií, které budou trvat dva, tři, i více let. A přitom to bylo vidět už na začátku, ještě předtím než dokonce onemocněl, a v průběhu nemoci. A bylo možno o tom uvažovat, že to nastane, a ono to nastalo. Čili, to jsou ty tlaky osudu. Pak jsou tu další tlaky. Naše vlastnosti, kterými se projevujeme navenek, naše založení. Mnozí z vás jakoby zneklidňují své okolí svým vlivem, svým chováním, svým myšlením někdy. Ti lidé vám nerozumí, a vlastně se vás také trochu bojí. Vaše myšlení je jiné než u druhého, má jinou zkratku třeba, nebo podobně. Může to být dokonce v jistých oborech i geniální, ale to vám na popularitě nepřidá. Čím víc je člověk jiný, tím víc ho společnost má tendenci odmítat. A to bez ohledu na to, jestli má, nebo nemá pravdu. Takže držte se. V tom Vašem případě je to jistá kombinace. Trvá to už řadu let, vlastně už mnoho let. A Vy se s tím trápíte. Ptáte se, jestli ta chyba je ve Vás, nebo jestli je jinde. No, to mnoho nepomůže. Zkuste se na sebe podívat, za tu svoji část, jakoby zvnějšku. Zkuste také v těch úvahách zařadit více ten postoj, nebo pohled toho Vašeho kolegy. No, pak se uvidí. Jsou určitá nastavení, která jsou vrozená. Vlastně se jakoby s nimi nedá nic dělat, ale to není pravda. I ona musela být vytvořena, mimochodem. Je to průběžná cesta. Takže, ať se Vám na cestě daří, ať Vám svítí sluníčko, a ať všechno zvládáte. Vím, že jste ve svém životě nespokojen, že byste hodně, hodně chtěl změnit, a ono to půjde, ale postupně.

 

DOTAZ: V Bytí, v kapitole o energetice, o doplňování vitálních sil, se dočteme, že srstí nebo peřím nabíráme rovnoměrně prvek dostředivý s odstředivým. Funguje to? (TP: No, to se dozvíte, až budete mít srst, nebo peří.) Částečně, i když už je peřím vystláno ptačí hnízdo, nebo je to v lidské peřině? (TP: Ano, jistě.) Je možné, že by peří mělo i jiné vlastnosti než izolační? (TP: Ano, má.) Je možné - tak třeba by odklánělo nepříznivé vlivy? Od doby, kdy člověk objevil umělé hmoty, se jeho spací kultura velmi změnila. Pořád mi přijde přirozenější spát v dřevěné posteli na matracích z žíní (nebo slámě) přikrytý peřím, než se balit do umělých hmot. :-)

ODPOVĚĎ TP: Proti gustu není dišputát. Záleží také na Vaší citlivosti. Jsou jedinci, kteří toto vnímají tak, jiní zase jinak. Někteří by nedali dopustit na svoji línou pěnu, která jim povolí pod teplotou jejich těla, vytvaruje se, a necítí žádný útlak. To je velmi příjemné. Mimochodem - vznikla při vývoji kosmických lodí. Jiní by nedali na ty žíně. No, ty jsou poněkud tvrdší, a princezna na hrášku by asi měla velké výhrady. Koneckonců, kdo z vás spal na zemi tvrdé, nebo na prknech, tak ví, o čem mluvím. No, čili každý musí najít svoji rovinu. Obecně lze říci, že peří je samozřejmě i v něčem jaksi nepříjemné, nebo méně vhodné, ale na druhou stranu se mu žádné duté vlákno nevyrovná. Jednak kvůli svému složení, a jednak kvůli řekněmež i tvaru. No, myslím si, že ještě dlouho budeme spát, jak to půjde, co říkáte. A těch peřin našich babiček jsme se zbavili velmi rychle. Je pravdou, že pod duchnou se vyspíte úplně jinak než pod tedy umělou hmotou. Ale zaplaťpámbu, že je ta umělá hmota. Duchen je málo, a tak se alespoň nějak vyspíte, no. Jistě, že se všechno bude ještě dál vyvíjet, a budou lepší a lepší způsoby, a hmoty, a tak dále. Tak uvidíme. No, taková kovová postel to je docela zajímavé zařízení. Ve své podstatě je to vlastně anténa. Má svůj rozměr, rezonanční kmitočet. A pak záleží na tom, jestli tato anténa je naladěna například na nějaký blízký vysílač, nebo nikoliv. Jestliže je, tak je to dost špatná zpráva. Vzpomínáte na Nuselský most, a problémy s ním? Nevím, jestli už si na to někdo vzpomene. Nuselský most byl naladěn svojí délkou na jeden z vysílačů, a bylo to velmi nepříjemné. Muselo se to řešit. No, jdeme dál. Čili, kdybych si mohl vybrati, no tak co to má v té bundě Rakoncaj? Víte, kdo to je Rakoncaj? To není Rákosníček, to je náš význačný horolezec, který později začal vyrábět i vybavení pro horolezce. No, tak v těch nejlepších nejsou dutá vlákna, ale něco úplně jiného. Začíná to na "p", "e", "ř"... Dál si to doplňte.

 

DOTAZ: Rád bych se zeptal, jak může člověk pracovat, a jak může používat krční čakru, pokud je mu sděleno, aby používal světlo z tohoto místa.

ODPOVĚĎ TP: Mnohem bezpečnější by bylo si pořídit baterku, a na krční čakru ji umístit. Protože pokud je Vám to sděleno "ad hoc" bez jakýchkoliv dalších souvislostí, no tak to vždycky poněkud zavání. Zkuste to promyslet. Ovšem nelze vyloučit, že jste svoji baterku posunul do krční čakry, ale nevím, nevím. Neznám okolnosti, musíte mi napsat víc.

 

DOTAZ: Co má člověk činit, aby byl kladnou složkou tohoto světa? Bude mu odpuštěno?

ODPOVĚĎ TP: To je dotaz, který jde dvěma směry. Podívejte, dělat budete to, na co dosáhnete. A jistě, že to nebude vždy jen to nejlepší. Ale jde spíš o to, aby to nebylo to nejhorší. Čili, v rámci daných možností se snažte nacházet ta lepší řešení. A to i vědomou prací na sobě. Čili přemýšlejte, proč nějaká věc se stala, jak jste postaven ve svém "životovjemu", jak to máte. Myslíte pořád jenom na sebe, ano? Mluvíte pořád jenom o sobě? Všechno hodnotíte skrze sebe? Skrze své pocity, a své...? No, tak to už začne být někdy trochu nebezpečné. Máte jen svůj zájem po vlastním zisku a shonu, ano? Vnímáte potřeby druhých? Dotkne se vás když žízní rostlina, nebo hladoví tvor, nebo člověk? Zajímá vás to, nebo dotkne se vás to vnitřně, nevyslovitelně? Anebo ne? To je různé. Jste člověk, který se nechá zmanipulovat kdejakým názorem, nebo přemýšlíte? Jste opatrný ve svých soudech, nebo soudíte společně s davem, tak jak se ukáže? No, půjdete házet kameny, když vám řeknou hoďte kámen, anebo se zamyslíte? No. A pak to odpuštění. Pokud změníte cokoliv, tak to není odpuštění, je to stav. Karma tu není proto, aby vás trestala. Tedy to co vás potkává, je výuka. A moudrý učitel svoji výuku velmi přizpůsobuje svému žáku. Jsou chvíle, kdy se některé hodiny skutečně vynechají, protože je výhodnější je nebrat. Jsou chvíle, kdy musí být odučeny vždy. No, to je vysoce nad námi, víte? Na to ten tvoreček lidský moc nemá, aby to pochopil. Ano, člověk by nejradši slyšel (alespoň některý): "Tak už jseš v pořádku, už to máš, jseš blízko Boha, nad tebe není, budeš spasen." No, co si o tom máte myslet, si vymyslete sami, víte? A pokud vám zůstane v rukou ten obyčejný život se všemi klady a zápory, a s tou cestou, tak to možná nebude úplně špatně, ale kdoví, nechám to na vás. 

 

DOPORUČENÍ: Toto není dotaz, ano. Je to doporučení pro zdravotní stav, a to dokonce pro můj zdravotní stav. Tak to si nechám pro sebe. Ano, děkuji Vám, děkuji. Přečtu si to po přednášce. Tak, copak nás to tady čeká?

 

PODĚKOVÁNÍ: Jen tak, pro pohlazení duše, a velké poděkování těm prvním. Podjaří, Karel Čapek: Tys přece jenom první, čeho jsme se dočkali po takové zimě; ty, sněženko, ty, raný šafráne, kvítku tavolíne, kočičko jívy; dříve než se naleje první pupen a rozvine první list, je tu rozkvetlý květ; dříve než příroda počne dýchat, kvete; láska je první. Všechno ostatní přijde později: dychtivost růstu, práce kořenů, tichý a houževnatý boj o život; ale tebe, první kvítku, neber rostlina odnikud než ze sebe samé. Ještě je sivá země zavřena, ještě kořeny nesají půdu doposud spící; ten první květ vydá rostlina ze své vlastní podstaty. Protože nemá odkud brát, vkládá do jarního podniku své vlastní srdce. Tak je to dobře. Pokud nás lidí se týče, nevěř, kvítku jarní, každému klepu; není to tak zlé. I my bychom chtěli mít ráj na zemi a boží mír a Vzkříšení a věčné jaro a jiné takové věci; ale zatím se hádáme o to, jak to zařídit a kde na to vzít a kdo to má dělat a kdesi cosi. Zdá se, že se dosud neotevřela půda, na které žijeme, aby zahrada ráje počala, jak říkají zahradníci, vegetovat; zkrátka ještě to nejde. Ale dáme-li dobrý pozor, najdeme tuhle a tamhle lidi, kteří do toho rajského podniku vloží své vlastní srdce a berou prostředky k tomu, aby náš svět byl lepší, ze svého vlastního nitra. Láska je první. Lidové noviny 31.3.1929.

ODPOVĚĎ TP: Krásný fejeton, co říkáte? Tak děkuji. Děkuji za slovíčka "Bůh Vám žehnej", i Vám.

 

DOTAZ: Prosím už několik let, jednou za čas, vidím různé letopočty a čísla. Nikdy nevím, co si mám myslet. Pak dohledám, co se ten datum stalo. Anebo letopočet zapomenu, a jen si pamatuji - v tu dobu byl zabit někdo významný a nevinný. Nebo někoho potkám, jednou v životě, zapomenu na něho, pak se mi zdá sen, a vidím jeho celý život. Nebo vídám ve snech i různé útvary na nebi. Nedávno jsem měla sen o dceři. Dlouho měla zdravotní problémy. Dnes už je dospělá, a viděla jsem ji ve snu, a jen si pamatuji, že existují určité kódy, které jsou u ní, a já mám na to přijít. Před několika lety jsem viděla rok 1620, a na dnešek 1720. Také jsem měla sen o lidičkách, co chodí na první stupeň, a moc jsem se divila, co vše jsem viděla. Z nějakého důvodu se to děje. Ale bohužel, dodnes jsem nepřišla, proč já s tím mám dělat něco, a jak s těmito informacemi naložit. Můžete říci svůj názor? Co jsem nepochopila? Velice děkuji.

ODPOVĚĎ TP: Nejste sama. Některým lidem jen mžikově, jiným občas, jiným častěji, se objevuje vnor do rytmu světa, do jeho řádu. Někdy je to pro ně samé, aby se naučili něco víc chápat, jak je postaven osud, děj, Bůh, lidé, a tak dále. Jindy je to určeno také směrem ven. A to je ještě mnohem obtížnější, protože poznat kdy a jak co sdělit a zveřejnit, není tak snadné, jak se zdá. Vyžaduje to tedy opět moudrost, protože bez moudrosti je každé dílo dopředu zhaceno. Nemůže se podařit to dobro, které chceme, i když chceme. A tak se musí hodně, hodně vážit na lékárnických vážkách. No, může se stát, že nějaký čas uvidíte celé sekvence děje, které se odehrály nebo odehrají, protože ty věci jsou. Například v oblasti čísel se objevují celé číselné řady. Vzpomeňte na ty naše české - ty osmičky. Ale to není zdaleka všechno. Někteří z vás se občas začnou zajímat o tuto věc hlouběji. A on ten svět je hravý. Víte, ono to není jako podle pravítka a podle kalkulačky, že prostě tak, a teď cvak, cvak, cvak. To je úplně jinak. Je to jakoby opravdu teorie chaosu. Teorie chaosu v číslech. A jsou tu určité vlny, nebo sledy, které člověk pozorný může pozorovat. No, tak ať se Vám daří.

 

DOTAZ: Histaminová intolerance, syndrom zvýšené propustnosti střeva, svědění, ekzém, opuch, únava. Výživový poradce (vztahuje se to hodně k jídlu) ten mi radí jako jednu z variant masokostní vývary, které jsou údajně k regeneraci střev nejlepší. Já jsem vegetarián, a tato varianta pro mě není schůdná. Ještě pro zajímavost - při úplňku a novoluní se vždy můj stav výrazně zhoršuje. (TP: Tak to vás lituju, teď právě máme úplněk, skoro - zítra.) Nemáte jinou radu?

ODPOVĚĎ TP: No, tak nevím, jestli přináleží mně raditi, ale obecně. Tak, jsou volně dostupné tedy látky, nebo přípravky, které obsahují tedy střevní mikroflóru, to je základ. To střevo musí být tedy vyvážené co se týče své acidity. Jsou tu další vazby, jsou široké. Týká se to od psyché, přes cévní zásobení, nervové zásobení, a další. Vždycky si musíme položit otázku, zase. Proč dochází k tomu, že je tu zvýšená propustnost střevní stěny například, nebo jinak? To přece není samozřejmé. Je to tedy patologický stav, který má a musí mít nějakou příčinu. Je to někdy genetika? Ano, někdy ano. Je to vliv řekněmež škodlivin? Někdy ano. A tak dále. Najít tu věc bývá fuška, velká. Ty buňky se chovají jako každá jiná buňka. Mají svůj metabolismus, mají svoje obnovování, plní určité funkce - často velmi specifické. Jsou tu buňky jakoby stavební, které vytvářejí sám objekt, tedy střevo. Jsou tu buňky, které fungují jako produkční buňky. Jsou tu receptory, tedy ty buňky, které analyzují obsah. Jsou tu neurální zásobení, a další. Je tu odvod získaných látek tak, aby mohly být v těle využity. No, takže je toho dost. Ostatně i to, co zažíváme všichni mnohdy (tedy všichni úplně ne, naštěstí), tedy ty potíže třeba právě v oblasti trávení, na to dost jasně ukazují. Počínaje těmi nejviditelnějšími stavy jako jsou vředy dvanácterníkové, žaludeční, či defekty střevních stěn, až po zcela řekněmež počáteční vady, počínaje nějakými neurózami, nebo jinak, nebo polypózami, nebo prostě různě jinak, vychlípeninami, a také i dalšími možnými poruchami. Svým způsobem, když se podívám na trávicí trakt z hlediska technicistního, tak musím říct, že ta příroda je opravdu zázračná. Není úplně snadné, udělat to potrubíčko tak, jak je uděláno, víte? Je to malý zázrak. Nejenom co do toho primárního pohledu, ale i co do funkčnosti poměru vzájemných částí, přizpůsobivosti, úkolům, které zde jsou - neuvěřitelné. Takže podívejte, ty alergické části jsou často vrozené. Ne vždy. Tam s tím něco lze dělat, anebo se to tlumí. V posledních letech jsou tu úžasné přípravky, které už nemají ty nejhorší vedlejší účinky, které měly přípravky třeba mého mládí. Dokonce i některé kortikoidní léky už se nevstřebávají tak, jak se vstřebávaly dříve, a to velmi snižuje jejich nebezpečí. Ale jsou tu i jiné. Je tu vliv na zatlumení toho jedince, který se stává méně zásadním, je tu účinnost, a tak dále. Čili, kdeže jsou ty doby pro alergiky velmi krušné - před 50 lety. Dnes je to velmi snažší, a přesto je třeba se zajímat i o jiný přístup. Pokud tady bude nějaká rozumná metoda, která člověku ulehčí, nebo dokonce bude působit na příčinu toho stavu v kořenu té nemoci, tak se o ni máme starat. Máme je hledat společně, všichni, protože specielně těch alergií je tedy hrozně moc.

 

DOTAZ: No jo, popisujete ubývání krevních destiček.

ODPOVĚĎ TP: Tak vedle velkých úbytků se musíme zabývat také tím, jak jsou diferencovány různé části krevního obrazu. Někdy je příčina zde. Takové věci bývají dost těžko ovlivnitelné klasickou medicínou. Protože do toho procesu... Nevím, já to vlastně nemůžu říct na jistotu, ale domnívám se tedy pouze - není mnoho nástrojů, jak zasáhnout. A tak někdy bysme mohli spatřovat naději v tom působení jiném. A mimochodem, za historii, kterou nesu, se to již několikrát podařilo. Máte dlouhodobě nevyhovující stavy krevních obrazů, a pak najednou je to jinak, zaplaťbůh. Ale že by to byl všelék, to taky ne. Jak už jsem řekl, každá buňka je jiná. Každá buňka, dokonce jednotlivá, je osobnost. Každá skupina buněk v konkrétním orgánu konkrétního člověka se chová trošinku jinak, nepatrně. Živá hmota je stejně složitá, jako je ve své hmotné podobě i silově. No, tak těžko říci. Tento muž má pevnou vůli, občas až svéhlavičkovitou. A zároveň má v sobě jistou milostivost, a lásku duchovní, a citlivost. A také někdy maličko nejistotu. Říká se tomu Damoklův meč. No ale to všechno musí zpracovat.

 

DOTAZ: Takže, záněty zubů, dva velké váčky pod dolními stoličkami (velmi poškozené), chronický zánět v kosti, a zuby musí vytrhnout, říkala lékařka. Objednala mě na příští týden. Doma se zánět ještě rozšířil do poloviny úst i jazyka, při velké bolesti při jakémkoliv pohybu. (TP: To Vás lituji, to dokáže bolet.) Nechtěl jsem o zuby přijít, už bych neměl čím kousat. Na druhé straně už mi dvě stoličky chybí. A tak mě napadlo vyzkoušet šungit. Šungitovým práškem jsem si potřel celou ústní dutinu i jazyk. Druhý den se bolesti a otoky zmírnily, tak jsem prášek použil celkem asi čtyřikrát, a do asi pěti dnů otoky i bolesti zmizely. Asi po 10 dnech u lékařky jsem znovu vyžádal udělání snímků, a s úžasem zjistila, že váčky pod zuby jsou čisté, a zánět zmizel. Vyčistila mi kanálky, a dnes mám již téměř dva roky na stoličkách a na čepech korunky. Problém se jednou náznakově vrátil. Po jedné aplikaci prášku bylo opět vše v pořádku. Ještě dodávám, že jsem si taky pouštěl Vodnářský zvon, a ladil se k sobotnímu působení.

ODPOVĚĎ TP: No, kdoví. Je to krásná zpráva, a jestli to někdo ještě potvrdí, tak mi dejte vědět. A pozor, aby toho prášku nebylo moc, abyste se neudusil, takže všeho s mírou. Ale je to krásná zpráva, ano. Nemám s tím sám vlastní zkušenosti, a nemohu to tedy úplně komentovat. Ale na druhou stranu, každý dobrý příběh stojí za to. Ať už můžeme, nebo nemůžeme komentovat, na tom přece vůbec nezáleží. Podstatné je, že Vám se ulevilo. A to je to nejpodstatnější ze všeho. Tak, a poslední dotaz dneska. 

 

DOTAZ: Blížící se jaro ve mně vyvolává touhu na zdraví, štěstí, lásku, a spokojenost. Je již připraven z hlediska komplementární medicíny preparát, který by podpořil Vaši bioenergii tak o dalších 1000%? Ač fyzice nerozumím, je to kvantový skok, nebo ne? 

ODPOVĚĎ TP: No, takže nevím, jak bych se vyjádřil. Já se cítím být dosti malým na to, abych tu probíral nějaké kvantové skoky, a nějaké preparáty. Já o žádných preparátech nevím, nejsem lékař mimochodem, a tak ani nemohu doporučovat žádné takové věci. Od toho jsou tu lékaři. Takže, no těžko říct. Víte, život nás učí, neříkej nikdy nikdy. Tak neříkám nikdy, a říkám hm, možná, snad, snad někdy příště. Zatím o tom nevím. Počkáme si na kvantový skok. Všichni bysme ho samozřejmě chtěli, protože všichni přece směřujeme ke světlu, a chceme, aby to šlo co nejlépe. No, a tak Vám zatím kvantově popřeji, abyste dobře odskočila a doskočila, aby všechno bylo v pořádku, aby jaro bylo jarem, no a všechno to ostatní. Víte, bude to, co má být. To je třeba vždycky přijímat.

Tak se těším spolu s Vámi na to, co bude, ať je to, co je to. Na shledanou.

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.