 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 28. 4. 2023Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Přepis videa:Dobrý den, pěkně vás vítám na naší přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. Budu odpovídat na vaše podněty a vy sami si uděláte vlastní názor, a tak to bude správně. Tak.
DOTAZ: No, tady je žádost o duchovní působení. ODPOVĚĎ TP: Ale já už teď nejsem docela schopen reagovat, protože na další dva měsíce už je plno a já jsem musel zastavit příjem. To mě moc mrzí, protože už více nemohu, nemohu, nemohu. No, takže tak.
DOTAZ: Pan Zezulka řekl, že atomy jsou také světy. Jsou to světy jako naše? ODPOVĚĎ TP: Ano, jsou. (TP: Není slyšet. Aha. Tak to zesil. Ale jdou. Zesílit, prosím. Tak. Je to lepší? No, nahoru, pořádně, šup. Vytáhněte to nahoru, úplně nahoru, šup s tím. Výš to nejde? Nejde. No, já už jsem na hranici záznějů. Takže takhle to je asi nejvíc, jak to jde. Tak. Cože? Možná, anebo, no, nevím. Více to už opravdu nejde.)
DOTAZ: Pan Zezulka řekl, že atomy jsou také světy. Jsou to světy jako ty naše? ODPOVĚĎ TP: Příroda má ráda opakování základních zákonů, schémat, a tak je tomu i tady. Už staří říkali: "Jak nahoře, tak dole." - a je to velká pravda, protože to, co vidíme zde, platí pro to, co vidíme nad svými hlavami, i pro to, co vidíme ve svých - no mikroskopech asi ne - ale - no možná některých. Takže je to tak, že ten obraz vesmírů, o kterých je mluveno, že jich je nekonečné množství a nekonečná řada, je vlastně prostor, který obsahuje sám sebe ve všech těch významech. Když se díváme na stavbu atomu, vidíme tedy základní částice dnes známé, a ty končí někde v současnosti u teorie strun a tak dále, no a my se domníváme, že to je právě filosofie, která tady dokáže odpovídat na otázky, které jsou příliš vzdáleny místu pozorovatele. Platí totiž zákon, že čím dál chcete pozorovat, čím větší interval nebo čím menší, tím větší měrou se uplatňuje horizont poznání, to znamená vliv zakřivenosti prostoru, který končí v nějaké hodnotě, která již není překonatelná, a tak v podstatě naše smyslové vnímání nebo přístrojové vnímání, to je úplně jedno. Ten přístroj pouze v mnoha případech zjemní naše pozorování - je omezeno tímto horizontem a nikam dál nemůžeme dohlédnout než do této oblasti. Vidíme, jak se rodí v posledních létech celá řada teorií, které se snaží vysvětlit, jakže to vlastně funguje, když vidíme stále více rozporů oproti teorii a i oproti tomu, co vlastně chápeme v tom našem nejbližším světě těch malých intervalů, kde se zdá být všechno v pořádku a všechno nám jakoby funguje. Horší to je u větších intervalů, kde dochází k jejich významným potřebám zavádět koeficienty, které jsou potřeba k tomu, aby nám ta naše teorie aspoň nějak fungovala. No, nádherně to bylo vidět třeba při tvorbě teorie neurčitosti a podobně, kde se v podstatě velmi muselo přizpůsobovat tomu, co nakonec bylo zjištěno. No, takže ano. Jeden atom je veliká prázdnota, obrovská. Není nic prázdnějšího než atom a už sám fakt těch atomových sil, které drží pohromadě elektrony a jádro, je malý zázrak. Vždycky říkáme "špendlíková hlavička" a tamhle někde běhá první elektron. No, to je přece obrovský prostor prázdna. No jo, ale tím to nekončí, protože každá z těch subčástic - ať už tedy částice elektronu anebo částice jádra - sami musí nutně a logicky tento obraz znovu zkopírovat. Čili skládají se z podobné prázdnoty jiných subčástic, které je tvoří. Znamená to, že řekněmež ten elektron se skládá z obrovského množství částic, které všechny nesou obraz této prázdnoty, a to jsme teprve v rovině -1. Když se dostaneme do dalších a dalších, nakonec zjistíme, že energie je vibrace, že hmota je energie a energie vibrace. Zjistíme, že to vše, co existuje, je v podstatě myšlenka, která se jeví našim smyslům, našemu způsobu pozorování tak, jak se jeví, ale ve skutečnosti má ještě jiné rozměry. Tak je to i s vesmírem. Vesmír se nám zdá naprosto jasný. Koukneme nad hlavu, vidíme hvězdičky, všechno je v pořádku, zaznamenána reliktní záření. Vidíme, jak nám těch 14 miliard let dookola země - což je pozoruhodné, viďte - dohledávají ty teleskopy. No, vidíte, a právě než jsme dokončili poslední druhou knihu - tedy Horizont poznání číslo 2, tak Webbův teleskop ukázal něco, co se nečekalo a sice to, že na okraji té obálky, kde mělo být už jenom co - to plazma, třesk - se najdou ukázaly galaxie a hvězdy, což ukazuje, že teorie horizontu poznání, je správná, protože tím dobovým dalekohledem jsme jakoby posunuli tu křivku maličko, ale ne o moc. A tak možná dohlédneme o kousíček dál, ale to je všechno. Platí to pro všechny veličiny, úplně všechny, které jsou, které jsou měřitelné, které jsou vnímatelné. Platí to pro sociální oblasti, platí to pro kosmologii, platí to pro fyziku, chemii, pro všechny ostatní oblasti. Toto poznání nemohla udělat věda, protože se neustále pohybujeme v oblasti, která zamrzla zhruba před 50 lety a která je zvláštním hybridem, kdy tu máme vlastně vnímání světa po euklidovsku. Jsou ty sítě a zároveň tu máme to zakřivení. A je to zvlášť pozoruhodné, když se díváme na některé vlastně teorie nebo rovnice, jak vlastně ony nepočítají s tímto faktem, ale přitom zároveň ho vzývají. Je to velmi úsměvné podle mého názoru. Takže těch světů je nekonečné množství a každý z nich je navzájem sobě vlastně nějakou pravdou, a tak to, co pozorujete nad hlavou, může být součást nějaké hmoty čehokoliv, třeba stonku rostliny v nadvesmíru, a to, co pozorujete, zase v tom podvesmíru čili v celé té obrovské řekněmež množině, tak vyjadřuje tu druhou rozměrovou rovinu. Přecházet mezi nimi je velmi obtížné, a přesto je to možné. Děje se tak prakticky stále v oblasti singularit, kdy velká změna intervalu - obrovský interval, v tomto případě gravitace - způsobuje, že se překonají ty horizonty té obálky a způsobí průnik. To znamená, že hmota, která vnikne do té singularity, je zase vypuštěna v druhé části vesmíru - podvesmíru. A tak dochází k trvalému vlastně životu vesmíru, který vůbec není oddělen, ale vesmír skrze sebe navzájem neustále jakoby prochází, teče, a i to je součást jeho vlastností. No, a snad to stačí. Koho zajímá tedy horizont poznání, je teď nově vydaný v té poslední verzi a dotýká se také kvantových jevů, dotýká se mnoha jiných oblastí. Co ještě říct. Druhá cesta, která zde je, je rovněž vázána na velikost intervalu, a v tomto případě ne na hmotu jako v případě gravitace, ale na velikost intervalu řekněmež něčeho, co bychom mohli nazvat duchovní svět. A tak i tímto způsobem lze překonávat hranice těchto řekněmež časoprostorových bublin nebo jak to nazvat.
DOTAZ: Je ve snech možné prožít zážitky z minulých životů? ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě, samozřejmě. Není to neběžné a zase záleží na tom kdo, kdy, jak, proč, jaký to má smysl. Mnozí z vás se nikdy nesmí dozvědět ze svých minulých životů přímo, někteří ano, někteří je znají, můžou poznat detailně. Je to vázáno hlavně tím, jak by vás poškodilo nebo nepoškodilo toto vědomí, protože pokud byste znali své dosavadní příběhy, mohli byste i aktivně rušit ten řád vývoje tak, že byste se snažili vyhnout některým událostem, které jsou nasnadě a které i při základní úvaze byste si mohli odvodit a které se mohou tedy v tom životě stát. Pak byste je ale nežili čistě, bylo by to vlastně něčím jakoby odporem vůči základní vůli toho systému, který má tedy jednu z hlavních priorit váš vývoj. Ten vývoj se děje samozřejmě mnoha způsoby. Ty základní jsou tedy dobrovolný, nedobrovolný, kdy, jak a v tom častém případě se děje jakoby náhlým prožitkem, který vás bez jakékoliv kalkulace uchvátí a tím dojde k tomu, že se vaše vlastně vnější počitky a vjemy přetaví do toho, čemu se říká podvědomí. Podvědomí je hlubší stupeň vědomí, který má s tím vrchním vědomím jen určitou souvislost - hlavně také svědomí a tak dále, hlas intuice - ale není to tak, že byste nemohli být determinováni něčím, co by vám říkalo, co máte dělat a tak dále. To by bylo velmi škodlivé, protože vy musíte žít čistě. Musíte žít to, co jste. A to, co jste, se má neustále jakoby zlepšovat. Má se to rozšiřovat, má se to zkvalitňovat. Má to být stále větší úhel pohledu, schopnost větší abstrakce, nadosobní já a tak dále. A k tomu slouží mimo jiné i tento učební nástroj, který vlastně v některých případech z počátku zrodů je jediný. V podstatě v těch prvních lidských zrodech nemáte ještě možnost začít pracovat v aktivní cestě, duchovní cestě nebo jak to nazvat, ale je to cesta pokus- omyl, uděláš-dostaneš, a tak se učíte, co je lepší, co je špatné, co je nejlepší. Později začnete přebírat aktivitu a začnete být bytostí, která samozřejmě jednak změní svoji interakci s tím vnějším světem, tedy stanete se duchovnějšími, tedy více vnímavými, více moudrými, více řekněmež držící se zpátky. Už to nejste ten hmotný primitiv, který vidí jenom sebe, a teď všechno prostě mu má sloužit, a on, on, on, jenom já, já, já, ale začínáte vnímat celek, protože začínáte chápat, že na počátku celku je něco, a to něco se nazývá různě, většinou Bůh, Podstata nebo jak chcete, a koneckonců i dnešní řekněmež úvahy v oblasti, která byla původně zcela vzdálená těmto oblastem, tedy věda, začíná tento prvek na základě detailních analýz vnímat jako podstatný. Zjišťuje se stále častěji, že vývoj, ať už vesmíru, bytostí, života, není vůbec náhodným jevem tak, jak se mnozí "primitivové" zpočátku domnívali, tedy bez pejorativního výrazu, primitiv ve smyslu počáteční myslitel, a to se ukázalo jako nedostatečné, nefunkční. Čili v současné době dochází k přerodu v těchto otázkách a začíná se vlastně vnímat jakýsi jednotící prvek toho dění, který zde je. No, a to už jsme blízko těch duchovních filosofií nebo náboženských filosofií, kdy vidíme vlastně tu jednotu, která tvoří. A v té mnohosti se někde nacházíme my. Ty zážitky minulých životů tedy jsou jistě zajímavé, ale jejich užití není vždy potřebné, jak už jsem řekl. Vy žijete tady a teď, žijete svůj život, rozhodujete se, myslíte, jednáte, a také svým způsobem jste vedeni nebo si nastavujete ten svůj život jakoby svobodně, i když ani v tom není nic víc než svoboda předurčení. Máte k dispozici hřiště, které má mnoho rovin - u někoho víc, u někoho méně. A v tomto hřišti svojí svobodnou volbou vybíráte to, co navštívíte. Jsou tu osudy, které jsou takhle úzké. Chcete doleva, už nemůžete, doprava, už nemůžete, jenom takhle. Jsou osudy, kde vaše rozhodnutí zásadně určuje, kam, s čím se setkáte, co budete žít, ale i to je součást osudu. Každopádně všechno to, co můžete žít, ať v tom úzkém nebo širokém, vždy existuje, existovalo, je to trvalá, stálá realita, která je bezčasová - to je důležité si uvědomit - a ten čas do ní vkládáte vy svým vjemem, kdy se narodíte, nasadíte se do určitého osudu, a ten potom vnímáte jako svůj osud, jako množinu prožitků, které vás potkávají, zkušeností, výuky a tak dále. Ve skutečnosti všechno to již bylo před stvořením vesmíru, je to nyní a bude to i dávno po tom, co z tohoto osudu odejdete, takzvaně zemřete, protože tento osud se vaším odchodem nezruší, ale zůstává stále, je věčný. Tedy ten útvar který vidíte - vesmír - je zároveň vesmírem vlastně životních projevů a je to stálé. Stejně jako ten vesmír ve všech svých fázích - od té plynné až po ty hmotné a pak dále - je neustále existující bez jakýchkoliv omezení, a dokonce i hranice vzniku a zániku v tomto čtyřrozměrném prostoru bezčasovém a bezrozměrném jsou zároveň vlastnosti tohoto prostoru a zároveň jsou vždy. Čili stále vše zaniká i stále vše vzniká. Stále vesmíry jsou i stále nejsou. Je to zvláštní logika, kterou mi zvyklí odpočítávat drobné těžko budeme chápat. Ale budeme postupně postupovat, a tak kdo ví, kdo z vás se už zanedlouho, za pár životů nestane nějakým mudrcem nebo někým, kdo jaksi v té filosofii postoupí a bude tyto otázky řešit a bude o nich přemýšlet. Dneska jsou jistě mnohem blíž otázky jiné, já vím.
DOTAZ: Srpen minulý rok agresivní nádor, v prosinci mastektomii - asi, ano, bez léčby. ODPOVĚĎ TP: Bylo by to žádoucí, ovšem já teď nemůžu ihned reagovat, bohužel. Teď záleží na tom, jak se rozhodne lékař. Je to už, říkáte, dost dlouho, tak on to asi sleduje a dívá se, jestli nedojde k nějaké změně. Ale prostě je nás málo. Je nás málo.
DOTAZ: Prosím o váš názor. Loni přijeli do České republiky indiáni kmene Hopi. Chtějí zde zakládat školu přírodní moudrosti. Když čistili rituálně okolí svého hotelu, přišli k naší studánce a pak chalupě. Velmi se jim u nás líbilo. Letos chtějí přijet znova, ale ne do hotelu, ale táží se, jestli by mohli bydlet měsíc u nás společně s námi. V březnu jsem ale dala slib do prvního stupně DUBu. Jak se co nejlépe zachovat? TP: No, to snad přece nevadí. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jsou to také duchovní, ale ctí jiné hodnoty. Nejsou vegetariáni, ale jejich vědomosti jsou jistě něčím hodnotné. Mám je vidět jako možné učení či je to spíše druhá temná strana, která se po slibu intenzivněji ozývá. Jak se co nejlépe zachovat? ODPOVĚĎ TP: No, přece podle sebe. Já vám nemám co říkat, jak se máte zachovat. A za další, jestli jedí nebo jedí maso, to je přece zcela jejich věc. Vy vedle nich, jste-li vegetarián, to maso jíst nebudete, a oni když budou chtít, no tak se do něj vedle vás zakousnou. To se prostě nedá nic dělat. Je pravdou, že my tady v Biotronickém centru žádáme přítomné, aby jaksi se tomuto neoddávali. Ten týden to většinou vydrží a prostě stejně jako jsou nějaká místa, která holdují třeba steakům nebo čemu, no tak jistě musí být na druhé straně i místa, která tomuto neholdují. Prostě to je právo každého - a prosba, protože to je prosba. Co se týče toho učení a tak dále, no to přece musíte promyslet sami, o tom to není. Já jsem se setkal s náčelníkem kmene Hopijů a tady jsme seděli v tomhle místě. Tak jsme si povídali. No tak jsem s ní mluvil, nic se mi nestalo a odnesl jsem si tuhle jakoby zkušenost. Samozřejmě jsem se ho ptal na jeho život, na další věci, a to je jeho život, jeho právo. Já ho ctím, ale samozřejmě jsem s ním nemusel se vším souhlasit. To přece tak je ve všem. Nemusíme souhlasit s každým, s kým se potkáme, a zároveň mu nemusíme upírat jaksi, no... Jseš pro koho - pro Zemana nebo pro toho druhého, rozumíte? Vzpomínáte? No, a tak dále. Čili jistá míra tady je určitě. Jestli to je víceúčelové nebo není, posuďte sami. Od toho jste na světě. A co se týká toho ostatního. No, tak trochu, trošku mi udivuje ten dotaz, jestli to má být učení, protože jste právě vstoupili do Duchovní university Bytí. Ještě jste ani pořádně se rozkoukali a už se ptáte, jestli máte jít jinam? No, běžte samozřejmě, když to ucítíte. Ale připadá mi to trochu jaksi "kách", ale to záleží na vás. Duchovní universita není místo, které by mělo lidi svazovat nějakým nařízením, ale mělo by lidi spojovat tou kvalitou toho, co přináší. Abyste mohli poznat, co ta universita přináší, tak to jednak chce určitý čas a také řekněmež určitý duchovní rozměr. Takže pracujte, jak je vám dáno a tak dále a tak dále... (Reakce z publika.) TP: Bezevšeho. (Pokračování posluchačky...) TP: Rozumím. Nedokážu to plně posoudit. Tak, jestli se ptáte na tuto část, tak musím odpovědět, že nemůžu v tomto konkrétním případě úplně sloužit, ale můžu mluvit o tom, co vidíme řekněmež v těch přírodních někdy národech, šamanských oblastech a podobně, kdy jsou to věci, které i mne trochu zneklidňují. Jestliže vidíme v praxi duchovní užívání řekněmež drog nebo jiných podobných látek, jestliže vidíme projevy řekněmež jistých rituálů, vcelku mi nenapadá a učitel mě nikdy neučil, proč bych měl vyzvracet červa nebo něco podobného, rozumíte, jako v některých jiných případech. To přece nedává smysl. Proč by duchovní člověk měl zvracet červy nebo něco podobného. Proč by měl užívat drog k tomu, aby dosahoval změněných stavů vědomí, když jich nedosáhne přirozeně. Proč tedy používat těchto berliček, které vždycky můžou. anebo vždy také něco odnesou. Jestliže užíváte drogu, tak vždy to má nějaký následek, a to minimálně v tom, že vaše duše je v nějakém stádiu, v nějakém stupni. Každému tomu stupni náleží, odpovídá určitá řekněmež duchovní ochrana, určitých duchovní projev a tak dále. A teď, co se stane. Vy třeba teoreticky se vlivem té drogy dostanete do jiné roviny, ale sám jste stejný. To není někdo jiný. To jste vy, pořád stále jen a jen vy obyčejný tento člověk. Pokud by tedy se mluvilo o nebezpečí, tak tam samozřejmě můžeme nakonec nacházet určité rozevření nůžek mezi duchovním stavem a světlem a stavem, který je nastolen - tedy z toho plynoucí rizika, která mohou vést k tomu, nač se ptáte. Čili já nedokážu posoudit ty rituály, já je nedělám a vcelku každému přeji jeho projev. Čili toto nebylo ani o Hopiích nebo podobně, ale je to obecná úvaha nad daným tématem. Řekl bych tedy, že sám osobně vždy napřed myslím, teprve potom jednám. A život vás učí, že v podstatě cokoliv chceme zpracovat, úplně cokoliv, tak že vždycky máme k tomu dostatek nástrojů, jak to hodnotit, a to nejčastěji nepřímo, a když uděláme to, co děláme tak rádi, no, já nevím, ono to sice tady je takhle špatně, ale ono možná snad, tak většinou uděláme chybu, místo abychom se zamýšleli nad tím, jak to má být nebo jak by to mohlo být. Tak tak no. Když jsem se ptal Zezulky, tenkrát k nám přijeli nějací duchovní, kteří tady prováděli nějakou skupinovou léčbu, a vypadalo to tak, že sotva se dotkli jejich čela, oni spadli v bezvědomí na zem - ti pomocníci jej chytili, položili na zem a on se pak oklepal a šel domů. No, tak se ptám Zezulky, co si o tom myslí. To bylo zrovna v té době a on mi řekl geniální věc. A to jsem se pak naučil vždycky. Já se vždycky zeptám anebo zeptejte se: "Vypadá takhle dobro?" A je hotovo. Vy si můžete říkat třeba, já nevím, no to možná je, a tak dále. Vypadá takhle dobro? A tak používejte podobných otázek vždycky, až budete mít cokoliv, i to, co třeba budete hodnotit vy - nevím co, je to otázkou - a uvidíme. Samozřejmě, že duchovnost má celou řadu různých stupňů. V podstatě se dělí do doby, kdy vaše ega jsou ještě příliš zbytnělá, a tedy se nemůžete označit za duchovní a dobu, kdy váš člověk je již zjemněn a začíná být lidským. Tak třeba. Televizi máte všichni, viďte, skoro. Nechci se ptát, kdo nemá, ale to jsou výjimky. Tak třeba včera jsem zahlédl. Tak co, dáme oběd? Ale žádné experimenty. "Papapapá". Mekáč. Dáme kuře. Na závěr ještě zazpívají písničku, která napodobuje kvokání zvířete. A teď se podívejte, co zatím je schováno - strašlivý život v hejnu, namačkáni, nepřirozená strava i světlo a na závěr masakr. Pak vás rozřežou a snědí. No, fajn. Potíž je v tom, že pokud člověk to ego odloží, tak nikdy nemůže udělat "papapapá", rozumíte? Protože vnímá, co je za tím. Duchovní člověk nemůže vraždit, protože se vnímá býti každým. Ego nám dělá ty hranice. Teď si představte, že byste na chvíli přišli o tuto obálku, ona se vám rozšířila a vy byste naplno žili životní příběh toho kuřete nebo té krávy, anebo celeru a mrkve. No, to si budete muset promyslet. Takže na počátku je Jednota. Pak je ta mnohost ve všech svých formách včetně draveckých a býložraveckých a jiných systémů, aby na konci jste opět splynuli a stali se Jednotou, chcete-li Bohem. Mezitím se vaše ega od svého já, já, já musí nutně rozšiřovat, protože ten, kdo je na počátku, je vším bez omezení. Je to nekonečno všeho a všech, každého času, rozměru, osudu. Aby se to mohlo stát, musí tedy tu obruč toho já nakonec zcela opustit. Jsem vše, co jest i co není. To je konec vaší cesty, ale jsou to jenom slova, dokud je naplníte. Již daleko za polovinou této cesty se budete velmi měnit. Nebude vám možno udělat to "papapapá", protože to bude, jako byste si sami vráželi dýku do srdce. Vy jste každým i tím tvorem, jste každou rostlinou. Později budete vědomím, které s tím vším komunikuje. No, to už budete na vysokých duchovních úrovních. To už nebudete těmito lidmi. Mezitím proděláte mnoho pokusů a omylů, ještě prožijete mnoho utrpení, abyste nakonec skončili v té Jednotě. Duchovní urozenost je věcí vnitřní každého z vás. Nikdo jiný s tím nemá co souviset. Vy sami jste sobě známkou, učitelem i žákem. Přicházejí mezi vás vysoké osobnosti. Jednou za dva tisíce let přinašeči, pak jejich pomocníci - do mezidobí. A pak je tu ta základní lidská současná vlastnost tedy to lidství, které se má měnit. A tak jednak na to vždycky těžce zaplatí, je to ale přesto nedůležité, protože ten rozměr, který přichází takto, není závislý. Chcete žít štěstí, chcete žít rovnováhu, ale ono to jde tak ztuha, tak ztuha. Narážíte na sebe sebe, na své lidské vlastnosti. Učíte se spolu žít, někdy lépe, někdy hůře. Učíte se žít s přírodou, i s těmi kuřaty, se vším, co je. No, a tudy vede ta cesta. Jedno je jisté, cestu najdete všichni - dřív nebo později. Před tisíciletími už tu byli dávno, statisíciletími, lidé, kteří došli velký kus té cesty, a vždy tu také byli ti, kteří byli na počátku, viděli jen sebe, své vlastní ego, svůj vlastní prospěch nebo velikost nebo slávu, moc, peníze či cokoliv jiného. No, jedním z prvních důležitých poznatků je malost, protože cesta vám přinese poznání, jak jste malí, jak nejste v rozměru stvoření ničím, jenom nepatrnou částečkou, a přesto důležitou, protože plníte život v rozdělené části, tedy v té bytostné části. No, tak nechci být špatný prorok. Myslete si, co chcete. Myslete si o tom, co já tady povídám, co chcete. Buďto mám pravdu nebo nemám pravdu. Jestli nemám, kříž za tím, a jestli ano, uvidíte nakonec všichni, a já mohu být v klidu ze svého stupně poznání a počkám si, jak to dopadne. No, anebo kdo ví. Možná, že ani nemusím čekat. Takže nějak tak. Ti, kteří přicházejí mezi vás, přicházejí z vývojové budoucnosti. Už dávno se nebudete modlit ke křemíkovým bohům, už dávno budete vědět, co je vaším životním smyslem a náplní. Není to spočítat milion příkladů za vteřinu, není to běžet rychlostí tři sta tisíc v hodině. Není to znát celou encyklopedii z hlavy. Je to něco úplně jiného. Musí zářit do celého vesmíru vaše srdce, a to se vám všem podaří nakonec. Všechna tato zmatení smyslů, vlastně úchylky, které v historii byly a jsou a budou, jsou nakonec vždy překonány a opuštěny. Byly doby řekněmež přebouřelé intuice. Dnes žijeme v době přebouřelého racia, rozumu. Rozumný člověk by se musel divit, jak je možné, že se stále ještě chápeme jako normální a v pořádku, když jsme zničili za 150 let tuhle Zem pomocí toho racia. My to ještě nevidíme, my ještě pořád se tváříme, že se nic neděje, že je to všechno v pořádku a chceme jít stále stejnou cestou, protože tím, čím jsme to zničili, se snažíme to napravit, což nejde, protože když je něco špatně, tak více špatně je více špatně a ne lépe. Čili je to chyba filosofie, která tady všechny ty potíže vždycky způsobí, ať na jedné nebo na druhé straně. Racionalismus je stejně nebezpečný jako dogmatismus. Teprve rovnováha je to, co je bezpečné. My jsme teď na vrcholu racionalismu. A tak ty naše algoritmy a,b,0,1, které nejsou zcela podobné životu v jeho podstatě, dnes uchvacují. Chtěli byste žít na oběžných drahách, v plechových rourách a opustit svoji zničenou Zem, která už není vhodná k životu a kolonizovat nějakou další planetu? Cožpak nevnímáte tu nekonečnou hloupost tohoto přístupu? Máte nádherný briliant, který se vznáší ve vlnách vesmíru. Máte to nejkrásnější, co je, vánek i vítr, sluníčko, mraky, déšť, květiny, lesy, všechno. Ale vy jste se rozhodli, že to vykácíte, vybetonuje, vyasfaltujete, spálíte, protože prachy jsou prachy. Co si budeme povídat. No, tak tohle přejde. Pak přijde doba, kdy pochopíte všem jsou ty počítací stroje bláhovým omylem, protože vývoj vybudoval rozum celou dobu, intuici samozřejmě, aby došlo k přerodu v této době někdy, kdy se vývoj života ubírá dalším výrazně silněji směrem, který je v hrudi každého z vás. Vy jste schopni komunikovat s celým vesmírem, jste schopni udělat cokoliv, jenom to nevíte. Nikdo vás to nenaučil a naopak, i když jste to měli, tak vám to zakázali, že je to nesmysl. Sice na své úrovni, jsme jen lidé, po nás přijdou další. Ti, kteří přišli z budoucnosti jsou to nejcennější, co máme, protože mají za sebou celou tu množinu těch chyb, omylů a úspěchů a jsou schopni dávat smysluplné řekněmež podněty, nikoliv cestu. Mnoho lidí by rádo šlo cestou duchovní jak ta Káča na čertovi. Chňap a už se vezu. To ale nefunguje. I ten nejvyšší duchovní, který se mezi vás zrodí, vás nikdy nesmí svojí silou a mocí vzít na záda a vynést tam, kam nepatříte. Vy tam musíte všichni dojít, jinak by se porušil základní zákon, byste se stali nesmírně destruktivní silou, protože byste využili té moci, která byla získána, a přitom byste byli jiní. Prostě případ pětiletého chlapce, který nasedne do rypadla a natočí motor a vydá se někam s tou lžící něco srovnat se zemí. No, takže žijete v době, kdy ta duchovnost právě nyní a teď začíná další etapu svého rozvoje. Duchovnost ne jedinců jen, ale celku, v podstatě celé kultury, celého lidstva. Musíte napřed dožít destruktivní děje, abyste pochopili tu destrukci, abyste opustili modly, které jen vystřídaly modly vašich předků a abyste byli schopni opět nasadit na cestě, která je univerzální cestou pro každý život v celém vesmíru. A nemyslete si, že jen tady najdeme řekněmež určitá pochybení. Každý pohyb, každý vývoj, je-li svobodný, musí mít možnost přenášet i chybu ve svém vývoji. To je zákon vývoje. Takže se nevytahujte. Nebojte se, nejste jediní. Stejné problémy v téhle chvíli řeší pravděpodobně nekonečné množství kultur v celém vesmíru. A a to ty, z kterých se oddělila ze zvířete jaksi nová kvalita, tedy první lidský jedinec, člověk. Všichni stojí na zadních, všichni mají ruce, nohy a hlavu, a pak vypadají strašně různě podle různých řekněmež podmínek. Ale je to univerzální zákon stejně, jako že všichni v celém vesmíru začínají od koule tedy buňky jednobuněčného organismu a končí jako světlo ve tvaru koule. Začínají z hmoty a končí nehmotným zářením. Ale to už je ještě kousek před námi. Všichni se napřed plazí, všichni se zvedají na čtyři, aby se postupně postavili na zadní, úplně všichni. Všichni, všechny lidské bytosti tedy jsou takovéto, a pak si to povíme dál třeba takto. Tak. Takže znovu. Existence university není něčím, co vás má jakoby profilovat nějakým kánonem, který budete dodržovat, ale něčím, co k vám přichází z budoucnosti jako nabídka k úvaze, případně k vlastnímu následování. Vy se rozhodnete po zralé úvaze, doufám, že zhodnotíte přínosy toho, onoho i tamtoho, protože zpravidla, když nastupujete duchovní cestu, tak se vždy zopakuje váš dosavadní vývoj. A tak byli jste indiáni, jo, přijde to. Byli jste hindu? Jo. Byli jste něco jiného? Jo. A pak přijde stav, kdy už jdete po svých, protože pokračujete. Došli jste sem, tady jste byli a pak už musíte krok za krokem pokračovat. Těch barev, tvarů vývoje je nekonečné množství. Nevidíte všechny kultury a civilizace, které zde byly. Vidíte jen nepatrnou část, opravdu nepatrnou. Jsou jich tady tisíce tisíců. Tak i život lidského rodu. To, co nám předkládá věda, bude opuštěno. Je to nesmysl. Člověk tady žije už velmi dlouho. Vystřídali jsme mnoho kultur, které měly svůj čas zrodu, rozvoje, pádu, zániku. V současnosti třeba začínáte pozorovat některé doposud ztajené artefakty, které unikaly pozornosti, a vidíte v archeologii mnohé pozoruhodné stavební počiny, které unikly zčásti zubu času. Uvědomte si, že zde nemluvíme o třiceti tisících létech ani o sto tisících létech, tady mluvíme o milionech a ještě daleko delších časových obdobích a také mluvíme o dobách, kdy zemský plášť vypadal jinak a tak dále. V téhle chvíli došlo opět na Zezulkova slova. On mne učil, že tam, kde je severní pól a jižní pól, budou nalezeny zbytky tropických rájů, kde dřív rostly palmy a podobné řekněmež rostlinky. Je to pravda. Už se to naplnilo. Čili nyní se zjistilo na základě výzkumů, že tomu tak je. Zezulka jako ta bytost, která přichází z budoucnosti. Vše z toho, co uvedl, aniž to zkoumal mikroskopem nebo jinak, vše z toho byla pravda, na rozdíl od nás lidí, kteří se pachtíme jako dělníci na poli vědy, zkoumáme, přehrabujeme, hodnotíme, a tak se snažíme najít pravdu. Když přijde někdo takový, velmi často ho raději ještě zničíme, protože naší lidskou povahou je nesnášet to, co nás přesahuje, být egoističtí na své vlastní poznání a tak dále a tak dále. Planeta opic. Viděli jste všichni Planetu opic? To byl vcelku velmi trefný obraz toho, jak to v lidské společnosti vypadá - akorát jsme byli chlupatí v tom filmu. No. Nyní s rozvojem poznání a vědy, výzkumu se začíná bořit, na co se podíváte. A bývalé pravdy najednou přestávají platit. Budiž vám to také vlastně určitou školou. Važte si poznání, važte si pravdy, ale zároveň nikdy nesklouzněte do fanatizmu. Když vám někdo doloží nějakou věc výzkumem, tak se nad tím zamyslíte, zhodnotíte, jestli je to relevantní nebo jestli přece jenom je to ještě z vašeho pohledu trošku stranou, a když uvidíte jiný přístup, tedy člověka, který stojí za zeleným stolem, v životě nic z toho nedělal a prostě jenom řekl svůj názor, který vyplývá z jeho osobních stanovisek "papapapa". Toto není možné, toto není. No, tak byste se měli zamyslet a říct si: "Ten člověk jenom plká," víte? Ať už má jakýkoliv titul. A v tom mechanismu toho plkání je taky hodně moc té zprávy, kterou můžete dostat. Čili jak se došlo k tomu závěru. Co ho podporuje a tak dále, no. Takže tak. Ale já, už mlčím. Nemá to stejně cenu. Ale no. Takže naposled. Universita byla vytvořena přinašečem. Jsem jeho následovník, který toto dostal za úkol. Přináším informace, které jsou předkládány, a vy sami si je musíte přijmout, nepřijmout, zpracovat, odmítnout. To je všechno na vás. Já z toho nic nemám. Já mám jedinou povinnost - co nejlépe a bez jaksi osobních souvislostí vám to přijaté předat. Nic víc, nic míň. Však ono vám bude přidáno. Každé rozhodnutí na vás čeká. To je pravda - na každého z nás. No. Kolik máme hodin - 58. To můžu s jedním dotazem - nebo nechcete ještě něco k tomu, co by vás zajímalo? Já jsem tady dost dlouho povídal. Co by vás zajímalo? Tak jo. Tak tady si pomůžu dotazem z internetu.
DOTAZ: Dobrý den, asi čtyři měsíce mě hodně bolela levá ruka v oblasti nad ramenem, když jsem s ní něco dělala. Navštívila jsem váš úžasný koncert v Uničově a druhý den jsem si všimla, že ruka bolí o hodně méně a do dvou dnů se zcela uzdravila. Při koncertě asi někde za polovinou jsem ruku cítila, že bolela víc i v klidu. Vysvětluji si to tak, že v tom čase asi docházelo k léčení. Zdravím Vás a přeji hodně lásky a dobra. ODPOVĚĎ TP: Děkuji. To jsou samozřejmě zprávy hezké a opět i dnes vlastně se pracuje na teoriích, které mluví o vlivu rezonance ve vesmírných rovinách a tak dále, a to všechno zase... neboť je to o nás, té naší parní době, kdy něco říkáme, že něco je, není a tak dále, místo abychom to zkusili. Tak já nevím třeba... Potkám člověka třeba tento týden a ten člověk udělá takhle, a říká se tomu zamrzlé rameno, hodně to bolí a říká mi: "No tak mám to rok a už jsem dělal kdeco, nějaké elektroterapie, rehabilitace a tak dále, no a lékař mi řekl, že se s tím nedá nic dělat, no tak, že to nějak bude trvat. Za dva dny to bylo takhle, na konci týdne i takhle dozadu. No, nedá se s tím nic nedá nic dělat, rozumíte? Tak to je. Je to pravda. Toto je naprosto nezpochybnitelné. Už jste někdy zkoušeli hejbat zamrzlým ramenem? Já ho měl taky. No, to je hrůza, to je taková bolest, že si to rozmyslíte. Kdo z vás měl zamrzlé rameno, ukažte se mi. Jo. Ale jo, to je takových nějakých dobrých 15% z nás tady nebo možná i víc. Takže kdybych náhodou lhal, tak mě, prosím, ihned opravte. Tak, to je pro dnešek všechno. Já se s vámi teď rozloučím takovým duchovním zastavením. A s tím příjmem se moc omlouvám, je to nad moje síly, prostě... Tak s pomocí Boží. Mimo to každý den ve 20 hodin se můžete podívat na Pfeiffera v duchovním obřadu. Takhle to tam dělá každý den už víc než dva roky. Tak tam se můžeme taky potkat. Nikdo nám v tom nemůže zabránit. Tak s pomocí Boží... A hodně se mění. Už se mění vztah medicíny k našim oborům. Je to úžasné. Kongres, který připravuji, přivede profesorů z celého světa a přivede i významné celosvětově uznávané odborníky z medicíny. Bude to zajímavé, velmi zajímavé. Takže mnohé se mění. Toto byla věc mého mládí a středního věku. Dnes už ten kongres je tu proto, aby se nacházela společná slova nebo prostor. Takže tak. Děkuji. Mějte se krásně. Hezký zbytek dne. |
