www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky – Praha, 28. 11. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 28. 11. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

13:18 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů.

13:41 – Je jedení masa ve vývoji lidstva nutné, nebo se tomu dalo vyhnout? Historické příčiny ztráty srsti, jedení masa, změn v myšlení (bojovnost…), výhody vegetariánství.

22:09 – Trans je negativní stav? Jsem v transu rychle, hodně se mi to líbí, dobře se v tom přemýšlí – nemám to dělat? Také o ametystu a jeho vlivu.

27:23 – Jak asi bude vypadat nadcházející odstředivá doba, když v ní i nadále zůstane dostředivost, aby vše zůstalo v rovnováze? Patologie současné doby, přemnožení lidí, řád, vyrovnání…

34:18 – Jakou má člověk zaujmout pozici vůči těm, kteří se proti nám velmi těžce provinili? Snažit se odpustit, být neutrální? Snažit se i přes „to“ milovat (ale bránit se, samozřejmě)?

41:36 – Mohl byste blíže vysvětlit, jak je to s osudovými a karmickými událostmi? Přenáší si člověk do dalšího života problémy (nemoci), se kterými umřel?

47:58 – Jaký je Váš názor na čokoládu? Je to látka tvořící závislost?

50:49 – Proč předpokládáte, že zrovna pan Josef Zezulka (i přes jeho nezpochybnitelnou výjimečnost) je přinašečem – tedy dalším vtělením Krista? Také o dvou vizích pana Josefa Zezulky – o míse s kaší (příměru přinášení) a o Vladislavském sálu („technologii“ přinášení).

1:10:58 – Rozloučení.


Přepis videa:

Tak. Dobrý večer, zdravím vás u naší přednášky online, nultého stupně Duchovní university Bytí. Otázky už mám připraveny, které jste zaslali. Pokusím se odpovídat, sami si uděláte názor, jako vždycky. Tak, jdeme na to.

 

DOTAZ: Dobrý den, vůbec nechápu, jak se mohlo stát, že lidé v nízkém druhu člověka začali jíst maso a jedli ho po dlouhá tisíciletí a přišlo nám to úplně normální, než si někteří z nás začnou uvědomovat, že to, co vlastně děláme a kam to všechno vede. Je to ve vývoji lidstva nutné, nebo se tomu dalo vyhnout? Patří to k našemu vývoji, nebo si tím musí každý projít? Nebo jak to vlastně je? Děkuji. 

ODPOVĚĎ TP:No, můžeme se nad tím zamyslet. Asi nebudeme mít úplnou odpověď, ale můžeme zkusit alespoň dotknout se některých příčin. Myslím si, že jak šel vývoj našeho druhu, tak jsme v podstatě přecházeli v různých epochách k různým pohledům na naši realitu. Byly tu kultury, které byly zaměřeny více emočně, jiné více rozumově. Každopádně i za tu dobu, kdy tu člověk je, je možno pozorovat jeho řekněmež vývoj a jeho změnu. V té době, na kterou se ptáte:"Proč?", velmi pravděpodobně jsme také přišli o svoji srst a o mnoho dalších vlastností, které jsme měli. Člověk ve své podstatě, jako každý jiný tvor, má být vybaven do svého přirozeného prostředí tak, aby nemusel nic dělat. Jakpak by se vám zdálo normálním, kdyby například ovce se musely oblékat nebo kdyby se ptáci museli halit do nějakých umělých per tak, aby mohli létat. To je přece nesmysl. Každý tvor v přírodě má vše, co potřebuje ke svému životu a přežití. Máme-li tedy tvora, který je lysý, například vinou genetického šlechtění, tak je to vždycky úchylka. Člověk v té době tedy možná, v době klimatických změn - protože příroda kolísá a už to víme, že tu jsou doby ledové a doby teplé a tak dále - tak v některé z těch dob se nedokázal přizpůsobit tím, že zaujal místo, které mu náleží na povrchu planety, a snažil se to jaksi "vyřešit". Což vyřešil halením se do nějakých kůží nebo do čeho, nevím, a tím vlastně snižoval nutnost funkce jeho přirozené termoregulace. Ještě dneska tady máme pilomotorické svaly, které napřimují naše svaly, když je nám zima - máme husí kůži - a to proto, aby se zvětšila naše obálka, která vlivem špatně cirkulujícího vzduchu nedovolí se tolik ochlazovat. No. A v té době také někdy, pravděpodobně, došlo k tomu, že člověk přecházel na rituálně magický způsob myšlení. To znamená, že hledal nejenom v říši rostlin, ale také v říši zvířat a možná, že i v říši lidí své analogie. To znamená: chtěl získat sílu nepřátel, chtěl získat sílu zvířete, kterému se obdivoval, protože v té době již pravděpodobně začala tato změna. Jak pokračovala, měnila se jeho, řekněmež, myslící složka. Čím více sníte masa, tím více přijímáte mnoho látek, které působí dráždivě, ukládají se v ..., ale hlavně také sníte více stresových hormonů, a proto například velcí masojedlíci mají jakoby někdy rychlejší reakci, ale nemají moudrost, a tak to celé je vlastně úchylka. Dochází tedy k změnám uvažování, změnám myšlení, což následně vede často - a zase je to podmíněno stavem vývoje společnosti, kolik nás je a tak dále - takže to často vede k řekněmež celkovému nastavení jakoby ducha druhu. V určité fázi člověk začíná být druhem, který je velmi bojovný. Svádí velké válečné konflikty mezi sebou navzájem a - když se třeba podíváme na Ameriku, tak vidíme, že ty Mayové, to byla vysoce bojovná společnost, kde války byly běžné, kdy docházelo k těm excesům, které všichni známe. Čili domnívám se, že důvodem tohoto posunu bylo magicko rituální myšlení. Ono sice nemá úplný jaksi souhlas s realitou, ale zčásti ano. Protože je otázkou, co chcete jako člověk, jako druh dosáhnout. Když se podíváme na některé zkušenosti s transplantačními programy, tak zjišťujeme, že přenos tkáně z jednoho jedince na druhého přináší i možné důsledky v jeho ostatních částech, nejenom v té hmotné. Spravíme srdíčko, což je výborné, zachráníme život, ale může se stát, že ten jedinec transplantovaný najednou změní svoje návyky. A to bez zjevných důvodů. Takže potud tedy jaksi lze fabulovat, naprosto zatím nedokazatelně, že i tato myšlenka měla nějaký svůj drobný základ, který ovšem byl přestřen daleko větším jaksi neprospěchem. No, takže to si lidé musí vymyslet sami, jestli jedí nebo nejedí maso. Podívejte, já z toho nic nemám, já se zařídím podle sebe a stejně tak to uděláte i vy. A rozhodně nemíním někomu vnucovat svůj názor na výživu. Je to věc vaší osobní svobody. Ale každá svoboda přináší i svůj účet. Pokud se rozhodnete špatně, a teď si všimněte, že neříkám jak, ale špatně, tak za to nějakým způsobem musíte také zaplatit daň. Svým způsobem je tato otázka - která je zásadní, velmi zásadní - musí být vlastně jakoby prožita, musí být zpracována. Byly doby, kdy populace na Zemi, a nejsou tak daleko, byla v naprosté převaze vegetariánská. A zase doby, kdy v naprosté převaze masojedná. A to je právě nyní. Dneska si neumíme představit vlastně nějaký jídelní lístek, aby tam nebylo 90% výrobků z masa a ten zbytek, jakoby přívažek, bude ten, který bude tedy nemasový. No, to je samozřejmě nápadné. Maso s masem, rozumíte, každý den. Je to nápadné a už sám ten fakt vzbuzuje vlastně podezření na určitou nerovnováhu. Když potom srovnáme výsledky zdravotních stavů v závislosti na výživě, tak vidíme, že je to podpořeno i reálnými nálezy a že lidé, kteří se živí vegetariánsky, jsou statisticky zdravější - a to dost výrazně - než ti, kteří se živí masem s masem. Takže každý si to promyslí sám. No. Jeho věc. A to přesto, že vám výživoví odborníci často počítají ty své kalorie a látky a další, ale bohužel skoro nikdy nepočítají řekněmež souhrn kvality života a délky života.

 

DOTAZ: Dobrý den. Trans je negativní stav? (TP:Zní otázka.) Nikdy jste o tom nemluvil. Já jsem v transu rychle. Nemám to dělat? (TP: Ale to bych si nedovolil.) Hodně se mi to líbí. Dobře se v tom přemýšlí. Je to negativní stav? A ještě pohovořte o ametystu. Proč ho všude máte? V kamenech jsem novej. Děkuji. Snad se to neztratí.

ODPOVĚĎ TP: Ne, neztratilo se to, jak vidíte. I když jste v kamenech "novej":). Ae pojďme k otázce. Abych mohl odpovědět, musel bych vědět, co a za jakých podmínek považujete za trans. Popsat samotný stav. Trans je vnímatelný v širokých souvislostech a mnoha konotacích. To mi znemožňuje odpovědět. Pokud se tedy pokusím, tak jestli máte na mysli změněný stav vědomí, pak zase opět záleží na tom, jak je postaven. Může to být změněný stav vědomí duchovně pracujícího, na duchovní cestě, který člověka přibližuje k základům pra-existence a dává možnost nahlédnout do kuchyně Přírody a Boha. Jindy to bude trans, který bude způsoben třeba nějakou rostlinou nebo jiným postupy, a pak bych velmi pochyboval o správnosti a prospěšnosti tohoto stavu, protože on by nastal z vaší vůle, nikoliv přirozeně, nějakým mechanismem, čili vlastně se jedná o vyjádřenou vůli, tedy magii. V tom druhém případu to samozřejmě neplatí. Čili není jedna odpověď. Musel bych tedy znát, co zažíváte,jak vypadá ten váš stav. No. Pokud vás zajímají vlivy kamenů, tak na to asi by bylo lépe se podívat do nějakých publikací, které se s tím zabývají, a každý z nich má nějaký svůj, svoji vlastnost a tak podobně, protože logický, logická úvaha nám říká - pokuď jsme přijali myšlenku, že vše souvisí se vším, že každá hmota dle svého stupně také vlastně vyzařuje určitý vliv, má určitý vliv na okolí a podobně. U ametystu je velmi příjemná vlastnost, kterou například křišťál nemá, který se musí pravidelně čistit, kdežto ametyst toto dokázal, dokáže zvládat mnohem lépe přesto, že je to v podstatě křišťál s příměsí železa, které způsobuje, pokud se nepletu, jeho barvu. Takže je to věc řekněmež jednak estetiky, je to také věc, řekněmež vlivů, protože ten vliv nutně musí být. Máte-li uspořádanost atomů v nějakém krystalu, tak je to uspořádanost, která je velmi pravidelná, prakticky téměř dokonalá, a která tedy tím pádem znamená, že hmota - a teď se musíme bavit o tom, co to vlastně je hmota? a tak dále, to je na dlouhé povídání - takže ta hmota má určitý svůj vliv. Proto jsou knížky plné doporučení, kdy máte vzít, já nevím, jaspis a kdy se máte přiblížit k něčemu jinému, což v dnešní takzvaně "moderní" době často vzbuzuje úsměv, ale nutno říci že jsme už odhalili mnoho pravd v těch vyjádřeních, které jsme předtím vnímali jako úsměvná, a tedy:"Neříkej nikdy nikdy!" Buďte opatrní ve svých soudech. No. Takže nemohu odpovědět na to, zda váš trans je negativní stav. Změněný stav vědomí není negativní stav, pokuď je přiveden přirozeně a řádem. Měl-li bych hodnotit třeba stav mysli významných duchovních lidí, svatých mužů a žen, tak bych asi velmi těžko mohl použít negativních výrazů, a zase na druhé straně bych se mohl vyjádřit i v jistém záporu k těm, řekněmež lidským zkratkám. Má-li se něco stát, tak se to stane. Máte-li zažít nějaký duchovní stav a bude to třeba, tak přijde a nebudete ani vědět proč a jak. Později ano. Později se to stane pravidlem.

 

DOTAZ: (TP:No, chcete abych dělal Sibylu. Dobře.) Jak asi bude vypadat nadcházející odstředivá doba, když v ní i nadále zůstane dostředivost, aby vše zůstalo v rovnováze? Moc si to nedovedu představit. Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: Ale vždyť vy si vlastně odpovídáte. Protože rovnováha neznamená zrušení jednoho prvku a vítězství druhého, ale znamená poopravení převisu jedné části na druhou. Jistěže společnost bez dostředivosti by byla patologická a naopak společnost bez odstředivosti, toho rozšíření, je patologická rovněž. No. Takže svým způsobem zažíváme vlastně konec jedné etapy, éry, kdy naše lidská patologie vyústila třeba v současnost, kdy stojíme vlastně řekněmež v nějakém mírném nebezpečí - ono není tak velké, zatím - že se zničíme všichni jako celek a tak dále. A až sem došla naše patologická dostředivost, kdy život je vnímán v podstatě jako boj - kdy jedni vítězí na druhými, dobývají vesmír a tak dále, dobývají přírodu a tak vyjadřují svůj vztah k celku. Čili zřejmě zde bude asi jeden z největších rozdílů. Čili vztah k "já" i vztah k "ne já", čili to, co je kolem nás, ke světu a tak dále. V té době pravděpodobně už nebude třeba tolik kampaní za něco, protože člověk pod tímto vlivem bude více samozřejmý, normální. Jistě, že nezaniknou všechny excesy, to by bylo divné, ale dojde k velkému vyrovnání. Všichni vidíme, že jsou mezi námi různé povahy: máme tu lidi dostředivé - egoisty, máme tu lidi odstředivé - altruisty. No, tak ve svých mezích jsou stejně negativní obě dvě skupiny. Čili myslet si, že odstředivost je - přílišná odstředivost že je zásluha, je omyl. Takže cílem je tyto vlastnosti vyrovnat, čili zachovávat sebe a zároveň dávat všem pomoc a vše ostatní - dle možnosti, kterou mám. Kdybych se rozdal například a poškodil svůj vlastní život, tak to nebude dobro, protože jsem poškodil jednoho z lidí. Kdybych nepomohl druhým a zachoval pro sebe jen, tak je to dostředivost a je to stejně špatné. Čili dávám to, co mohu, a jsem ve vzájemnosti. Tedy to, co je nejdůležitější v té změně, je vlastně vzájemný postoj k sobě navzájem, tedy mezi lidmi, a vzájemný postoj lidí k tomu, co není člověk - a to samozřejmě zahrnuje všechny ty další atributy jako je příroda a tak dále. Patří sem i odpovědnost za svůj druh - tedy dva lidé, jedno dítě, pokuď možná, protože představy, že tu budeme žít v 10 miliardách, jsou negativní, scestné a bláznivé, doslova. Jen hlupák by něco takového mohl říct v čase, kdy zcela zřetelně nám dochází čas. Knot už dohořívá, víte? A tedy - nikdy není nic ztraceno, nemusíte mít obavy, nezahynete zítra, ale planeta je už ve vážných potížích, opravdu vážných. A tak jen zase člověk slepý by to neviděl. Je to vidět i na změně paradigmatu vědeckého, který se tak dlouho bránil pochopit, kde se to nacházíme. Kolik to bylo jen vyjádření, úsměšků a jinak a kolik to bylo bagatelizování, aby nakonec bylo pochopeno, že máme problém. A tak ne jenom kvůli nám, ale kvůli životu jako celku člověk má myslet. A jediná správná cesta není nemoc nebo válka či jiné takové věci, ale dobrovolná vědomá cesta, pokud možno co nejvíce lidí. A to není utopie, lidé už v historii nedávné i vzdálené byli schopni se nadchnout pro jakoukoliv myšlenku, dokonce i pro špatnou, a ve jménu svého nadšení byli schopni udělat nemožné. Proč tedy by to nemohli udělat proto, aby se jako život a jako druh zachránili? To je přece logické. Stejně, jako se budete jaksi podporovat ve svých militantních a jiných názorech, tak se můžete podporovat ve svém dobru, tedy pochopení vzájemnosti a tak dále. No, nemusíte se tedy bát, že to je postaveno takto. To je postaveno jinak. A jsou tu ještě samozřejmě další roviny tohoto problému. Protože také záleží na tom, kdo vyrovnává. Jsou jedinci, kteří toho mnoho nevyrovnají, a jsou jedinci, kteří vyrovnávají výsledky činnosti až statisíců, milionů lidí. A to zas je na dlouhé povídání. V pravdě, my tady v Evropě a v celém světě pravděpodobně vděčíme za to, že máme prostor pokračování, hrstce velmi duchovních lidí, kteří prokazují svoji schopnost vnímat Boha. Samozřejmě, že ti na druhé straně, ti temní, se té myšlence velmi vysmějí, protože přece "pche", co je to Bůh? Nikdo to neviděl. Kam s tím? "My" přece to zařídíme, "my" to uděláme, "my" to... a tak dále. To je egoismus. Prostý egoismus. A je to nepravda. Kdykoliv se postavíte proti řádu, duchovnímu řádu, ale i fyzikálnímu řádu nebo vůbec základnímu zákonu v kterékoliv oblasti, tak to nemůže dopadnout dobře. A ti, kteří tvrdí, že ano, nejsou při smyslech.

 

DOTAZ: Moc vás zdravím. Odpouštění těm, co nám ublížili. Nedávno jsem poslouchala jeden rozhovor na téma odpuštění. Říkali v něm, že my nemáme co komu odpouštět, jelikož naši blízcí nám pouze zprostředkovali lekci, kterou jsme pro život potřebovali. Jakou má člověk tedy zaujmout pozici vůči těm, kteří se proti nám velmi těžce provinili? Snažit se (týrání v dětství a podobně), snažit se odpustit, být neutrální, snažit se i přesto milovat, ale bránit se, samozřejmě? Děkuji za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No, ono to tak trochu zavání zkratkovitostí. Je často vidět v esoterních oblastech. A teď - když se zakotvíte v tom příkrém hodnocení toho stavu, tak co získáte? Získáte opakovanou vlastně ránu, která se nehojí a kterou přiživujete. Tedy zůstane-li ve vás tento pocit, tak je to vlastně svým způsobem sice nevyprovokované vámi přímo, zdánlivě, ale na druhou stranu je to věc, která vás jakoby upevní v té negativní poloze. Jak se díváte na třeba nižší zvířátko, které musí mít košík, protože kouše? No, tak ho asi nezabijete, dokonce ho máte rádi, ale dáváte mu košík, aby nemohlo uplatnit svoji, často ne vlastní vinou, pokaženou náturu. Ti lidé, kteří s vámi souvisí, často s vámi jdou dlouhou dobu. Dokonce je to někdy tak, že to, co zažíváte, jste sami tvořili v minulém životě. A tak se ty osobnosti navzájem vlastně skutečně cvičí a snaží se nalézt tu rovnováhu, tak aby se nemuselo již opakovat v těch nekonečných následcích příčin. No. Tak tedy - ať už je tu příčina karmická nebo jiná, kdy jste vlastně s tím člověkem v nějakém vztahu třeba po deset, dvacet životů, anebo není, tak je to úplně jedno, protože ten kruh toho nekonečného vlastně oplácení se musí jednou přetnout. A to je tedy odpověď. Vy nemáte nastavovat druhou tvář, aby vás jaksi mohl praštit ten člověk podruhé, to není pravda. Vy máte tedy toho člověka milovat, nenechat se ovlivnit, chápat jej svým způsobem, ale zároveň počítat s tou agresí, a tedy nenastavovat tvář. Čili držet si "abštand". A jestliže tedy se někdo projeví negativně, no tak to zaregistrujeme a jdeme dál. Kdyby jsme se nechávali strhnout ke zlu, budeme stejní jako on. I kdyby to bylo zcela nevinné z naší strany a byli jsme vlastně v té situaci pouze napadení, bez jakýchkoliv souvislostí, musíme to udělat vždycky tak, protože jak už jsem řekl, zlo se nedá zlem potlačit, jedině dobrem. No a lze-li to, tak to rozhodně nebude nedělní škola, ale bude to reálný životní příběh. Vy toho člověka nepředěláte jenom slovy nebo nějakým tím..., ale někdy, vidí-li ty činy, tak se to podaří. Ten člověk bude nešťastný, byl zničen v mládí výchovou, byl zničen v minulém životě, kdekoliv jinde. Má poškozený svůj myslící princip, je to třeba sociální psychopat nebo vůbec psychopat emoční, a nemůžete očekávat, že každý podlehne vašemu stavu - když budete třeba velmi dobří a budete vše hodnotit správně - tak nebudete moci očekávat, že váš byť správný životní stav musí být přejat tímto člověkem. Odtud ten v uvozovkách "košík". Což znamená, že budete konat tak, aby ten člověk byl v bezpečí a nemohl si příliš ublížit, jestli mi rozumíte? No. A také by ten člověk měl svoji změnu případnou prokázat. Ono řečí se mluví a voda teče. A tak já osobně, když se něco takového stane, tak čekám často dlouhou dobu - rok, dva i více - a sleduji tuto situaci a teprve, když usoudím já (to je můj osobní názor), že ta změna je skutečně reálná a že nastala, potom otvírám své nitro, protože tu je bezpečí, že nebude zneužito, že to nitro nebude zraňováno. No. Často se musí od některých lidí prostě odejít, distancovat se. To znamená nemyslet na něj, nevnímat, nesčítat křivdy, ale prostě zamezit kontaktu a dále jej nepěstovat. Protože někteří empatičtí jedinci si myslí, že ostatní musí předělat. To je omyl. Každý musí sám a dobrovolně. Postupně. A my jim můžeme pomoci. Můžeme svým postojem, který se zrcadlí, můžeme různě jinak. Takže tito lidé jsou spíš hodni té pomoci a útrpnosti, má-li to smysl. Pokuď je to člověk - vždyť společnost to dělá taky tak - podívejte, budete mít třeba člověka, který je kriminální povahy, je to třeba rváč, násilník nebo vrah. No tak co udělá společnost? Ta mu neříká:" Nesmíš vraždit a nesmíš krást", ale vlastně ho oddělí od společnosti, aby společnost se chránila, aby nedocházelo k těm excesům a nebyli další nevinní lidé postihování, a ten člověk je vzdálen té společnosti v tom kriminále a čeká se, jestli se změní. A pak ho pustěj a on třeba za měsíc udělá další hloupost. No, tak se to opakuje. Tak to funguje i v těch vztazích obecně. Čili dělejte, jak myslíte, já nejsem ten, kdo by vám radil, ale aspoň takhle jsem se nad tím snažil zamyslet.

 

DOTAZ: Mohl byste nějak blíže vysvětlit, jak je to s tím osudem a karmou? Moc to nechápu. Když se například v osudu projeví nějaká těžká nemoc či událost, člověk se může obrátit k Bohu, umí-li se skutečně modlit a prosit, a je mu pomoženo. Ovšem když je nemoc karmická, musí si ji prožít a třeba na ni i zemřít a ten zážitek se mu hlubokou vryje do podvědomí a něco ho třeba naučí. Napadá mě ještě často i to, že jak člověk zemře, v jakém stavu, rodí se s tím opět do dalšího života. Třeba někde zemře na srdeční nemoc, tak se musí narodit jako dítě se srdeční vadou a pracuje na tom problému a v příštím životě? (TP:Otazník.) Nebo je to jinak?

ODPOVĚĎ TP: Je to velmi různě, milý tazateli. Takže ano, někdy se stává, že třeba minulá poškození organismu se promítnou do dalšího zrodu jako slabost nějakého orgánů či podobně. Někdy dokonce třeba se ukáže jako pigmentová skvrna. Někteří lidé, kteří se zastřelili v minulém životě, mají vlastně na těle obraz těch kapek krve a toho zranění, které tak vzniklo. Ano. to je možné. Zase jsou tu různé druhy toho poškození, ale to teď nechme stranou, to není důležité. No. Pokuď je tu karma, tak to neznamená, že musí proběhnout vše v odrazu zákona odplaty. Vůbec ne. Ten člověk se rodí a je nějaký. Pak žije a ten život ho mění a to rozhoduje o tom i, do jaké míry v té dané rovině se projevuje tato zátěž - může být lehká nebo těžká, anebo může být skutečně i přejita, takže se neprojeví. Ani to není stoprocentní a záleží na vnějších okolnostech. Pokuď se týká těžkých nemocí a jinak, tak dost z nich souvisí s tím, čemu my říkáme karma, ale je to vlastně zpětná vazba. Ale zdaleka ne všechny, nedejte se zase mýlit. Jsou tu jaksi podmíněné nemoci z důvodu karmy, jsou tu podmíněné nemoci z jiných důvodů - třeba jen proto, že v daném osudu, který máte navštívit, a v dané době, je toto jaksi možný zrod, který vyhovuje co nejvíce tomu, co pro vás je nutné, co ten osud pro vás vlastně vyhledává. No. Proto také vidíte, jak často ta primitivní lidská představa o tom, že děláte duchovní cestu a službu proto, abyste se vy měli dobře, abyste získali nějaké prospěch, benefit a tak dále, to je typicky kupecky lidská představa. Ale tak to vůbec není. Často ti, kteří slouží a kteří pomáhají, mají také dosti naloženo. A to i když nejsou - jistě chápete, koho teďka zmíním - tak toho našeho předposledního Přinašeče Ježíše, který rozhodně neměl snadný život, a přesto to byla nejvyšší možná bytost, která se může zrodit. Tak si z toho vemte příklad, až vás něco kousne, tak buďte pokorní. No. A teď - když umíráte a máte nějaký obraz, strukturu své bytosti, tak nezapomeňte, že smrt je polovina vašeho života a vy v podstatě se nějakou měrou v té druhé polovině také měníte. Jednou budeme vytvářet obory, troufnu si říct vědní obory, které budou tuto zákonitost života popisovat. A uvidíte, jak to může být zase různé. Máte jedince, kteří ve svém obrazu třeba se mnoho nezmění. A tak ten jedinec je podobný tomu dědovi, který umřel před 50 lety, a v té rodině se opět objeví to krásné děťátko, ale většinou to bývá spíše než hmotné podoby, ty jsou dány genetikou, to je pochopitelné, ale pak jsou tu ty podoby duševní - vzpomínáte, jak se hledá Dalajláma? Jak prostě mu dají ty jeho hračky a on je pozná a tím je rozřešeno, že to je on. No. Takže to jsou vlastnosti. Vy třeba máte tetu Emilku v pátým koleni dozadu a tahle teta Emilka je přesně to dítě, které vám teďka řve v kolíbce, bude mít úplně přesnou jaksi nebo velmi podobnou náturu, bude mít stejné záliby, bude se podobně oblékat, protože v té době se to už zase samozřejmě všechno převrátí, a tak dále. Čili zase nemůžeme rozdělovat hmotu a ducha, je to vlastně v nějaké vazbě společná věc, která provází ten bytostný život. Ale ano, souhlasím, v některých případech dochází k projekci i do až hmotných následků, anebo třeba psychických, kdy máte třeba některé lidi, kteří nesnášejí hady, nebo jiní zase nesnesou, když jim někdo sáhne na krk, to je pro ně úplná hrůza, a svým způsobem je třeba nikdo v mládí neškrtil, rozumíte. Ale přesto to mají už odmala jako vtisknutou vlastnost - jak jim někdo sáhne na krk, tak už křičí.

 

DOTAZ: Jaký je váš názor na čokoládu? Je to látka tvořící závislost?

ODPOVĚĎ TP: No tak, soudě podle některých, ano. Vidím čokoholiky, kteří zpracovávají i obrovská množství čokolády. Znám člověka, který zpracoval za týden klidně kilo čokolády, možná i víc. Nevím, jak to bylo. Ale možná... Tři kila? Tak tři kila čokolády za týden. To už je docela problém ji sníst, že? Ale skutečně je to tak, tři kila čokolády, možná i víc. I víc - kýve. No. Naštěstí ho nevidíte, takže je to anonymní. A čokoláda je v podstatě potravina mnoha tváří - je to svým způsobem lék, přináší obrovská množství určitých prvků, ale působí také na endorfiny, zcela nepochybně, viďte, protože vidíme, jak pomáhá snášet deprese třeba, u některých. A teď teda, co to říkám, teď budou všichni jíst čokoládu na kila, protože depresi má každý. Nebo si to s tím alespoň zdůvodní:" Já mám dneska depresi, dej jsem tu velkou čokoládu." A spořádá ji. Pokuď se týká čokolády jako řekněmež z hlediska bezpečnosti, no tak rozhodně bych ji nedoporučil onkologickým pacientům, protože přestože pražení čokolády probíhá za nižších teplot než káva, tak přesto zde vznikají látky, které podporují nádorové bujení. U zdravého člověka by to tolik nevadilo, ale u již propuklého nádoru určitě ano, a proto rozhodně nedoporučuji. A jinak je dobrá, no, to je všechno. Já jsem polepšený odmítač čokolády,protože jsem čokoládu celý život prakticky nejedl a až řekněmež v posledních létech se mi to občas stane. Zatím jsem ještě nepropadl čokoholismu, ale promiňte, že tu uplatňuji sebe sama. I když když zalovím ve své paměti, takový adventní kalendář, vzpomínáte? To bylo něco! Akorát se člověk jen málokdy udržel. Někdy byly i dva dny v jednom, ale to pak už patří k životu.

 

DOTAZ: (TP: Chcete se zeptat dlouho.) Pan Zezulka byl nepochybně výjimečná osobnost, byl inteligentní, vzdělaný a chytrý. Vykonal určitě mnoho dobré práce. Přesto lze předpokládat, že v každý okamžik je v rámci lidské populace takových osobností více, možná stovky či tisíce. I přes jeho nezpochybnitelnou výjimečnost, proč předpokládáte, že zrovna on je Přinašečem, tedy dle mého názoru druhým nebo dalším vtělením Krista? Pokud to chápu správně. Děkuji za odpověď a přeji mnoho dalších úspěšných let.

ODPOVĚĎ TP: Děkuji vám za otázku a chápu ji. Je tam důležité slovíčko:"Proč?" A na tom "proč?" se musí pracovat. Naprosto s vámi souhlasím, že je tu mezi námi mnoho nadaných až geniálních jedinců, kteří rovněž vykonali mnoho ve službě poznání lidstvu a tak dále a samozřejmě, že si zaslouží veškerou vážnost. To, "proč?" nám dává zamyšlení. Jestliže se podíváme na toto kritickým pohledem, tak to nepůjde odpovědět dříve, dokud tedy se naučíte řeč toho daného jedince. Je to stejné jako u všech oborů. Když se podívám na učebnici fyziky matematicko-fyzikální fakulty, tak to může být pro mě soubor písmenek a vět, větám můžu zčásti rozumět, písmenkům a vzorcům už často méně. Abych porozuměl a mohl hodnotit, musím se tedy této řeči naučit. To, co ti mnozí, které zmiňujete, přinášejí, je mix několika skutečností - jednak jsou to dávná rezidua a stopy těch opravdu velkých, kteří zde zanechali svoje "vím", které lidstvo přenáší věky, lépe či hůře, jasnější či zamlženěji, až po dnešní dny. Jejich následovníci nejsou těmi, kteří mají toto "vím", ale jsou těmi, kteří následují. To znamená to, co vlastně přenášejí, je nejčastěji spíše více to, co se naučili, a pak také to, co svým zaměřením ve své intuitivní složce navštívili. Máte-li získat nějakou adresu k něčemu, třeba k rozhlasové stanici, tak musíte nalézt správný kmitočet. A v této situaci se vlastně ten hledající domnívá, často pod vlivem již mnohokrát převrácené řekněmež zvěstí, a logicky se tedy ladí k té věci, která je faktem, ale přitom tam něco také nemusí být zcela. Používáním se všechno ošoupe. To už známe. Viděli jste ty krásné testy, kdy dáte do řady 20 lidí a první šeptne do ouška, já nevím, třeba "motorka", další to předá dalšímu, další dalšímu, další dalšímu, na konci je to ohromná legrace, protože na konci je něco fantaskně často jiného. To se vždycky neděje až tak. V těch starých mýtech a zvěstech minulých kultur nacházíme často zachované i celé úseky, ale nikdy ne celek. Aby jsme pochopili, zda někdo je nebo není Přinašečem, musíme to hodnotit z tohoto pohledu. Takže za prvé ho musíme pochopit, za druhé musíme mít určitý rozhled i v tom, co je k dispozici, v té genialitě, jak vy říkáte, a pak z toho udělat rozumný závěr. Když se podívám na Zezulku, tak přestože jsem dnes jeho pokračovatelem a žákem - na tom nic nemůže nic změnit - tak k té výuce patří i to, že je to nezbožňování, že tedy nebudu prosazovat Zezulkovy myšlenky proto,že jsou Zezulkovy, ale proto, že je ve svém vnitřním světě, filosofickém světě, prověřím a přijmu, protože vycházejí v této zkoušce jako správné. Podívám-li se na Zezulkovu filosofii, vidím velmi komplexní pohled, který ovšem začíná v tom, co je nám nejbližší, ale - teď je to důležité - on končí až k počátku věků. Neviděl jsem nikde doposud byť jen přibližující se postoj ke vzniku času, prostoru, Boha v jeho formě projevené i neprojevené, i když jsem viděl mnoho v určitých částech, řekněmež, tu, tam, jinde příbuzných pohledů, ale nikdy ne v té jednotě. Nikdy. Vždy to byla jen parciální část. Tady vzniká to, co je veřejné, tedy to, co můžete přečíst v knize Bytí, přednáškách a jinde, ale zároveň je tu i to, co běžný posluchač nevidí - tedy to, co přichází po přiblížení, tedy skutečnou duchovní cestu, skutečná praktika - jak může bytost, jedinec pracovat v duchovní oblasti - a tato praktika jsou tak jiná od všech ostatních, které jsou vedena spíše z lidského pohledu, kdežto Zezulka vždy vše popisuje z pohledu celku. Teď nemyslím celku lidí, teď myslím Celku jako celku. Je to něco jako zjevení nad vodami, je to něco, co nikoho nenapadá, co nikdo nepublikuje, co je doslova dech beroucí. Přitom je to tak logické, tak do sebe zapadající. A tak mým cílem není vás přesvědčovat, že je Zezulka Přinašeč, v žádném případě. Nemělo by to smysl. Mohu vám říkat, jak bych já sám tuto otázku řešil, jak bych ji vlastně vnímal, abych si udělal já sám názor. To budete muset udělat i vy, jinak to nepůjde. Nelze tedy a není to ani žádoucí vytvářet jakýsi kult osobnosti, protože to by vedlo pouze k povrchnímu následování. Tedy je to stejné jako s každou praxí v oboru. Máte-li nějaký obor, tak ten slouží nějaké praktické části, čili nevystavujete si na oltáříčku například fyziku nebo matematiku jako předmět vašeho zbožnění, ale snažíte se pochopit jazyk tohoto oboru, učíte se ho. Pak vidíte vývoj třeba toho oboru, třeba té matematiky, vidíte, jak objevuje svět reálných, komplexních a tak dále čísel, jak pokračuje dál a dál a to nesporně ukazuje změnu hloubky pochopení tohoto oboru od těch počátků - kdy nám možná Arabové, možná ještě daleko před nimi vytvořili první číselné řady - až k dnešku. Čili to, proč Zezulka je Přinašeč, je v obsahu toho, co nám zanechal, to je filosofie. Co nám brání v tom pochopení? Velmi často indoktrinace, protože jen málokdo z nás lidí dokáže přemýšlet "padni komu padni" a zcela nestranně a to ještě ve zcela logických a správných souvislostech. Tím neříkám, že kdo má jiný názor, že nepřemýšlí logicky. To může, ale velmi často je to pozorováno. Často je to tak, že člověku se musí něco říct:"Toto je černé, ten mikrofon", a pak každý ví, že to je černé, i když to předtím vidí a vlastně to nevysloví, dokud mu někdo neřekne, že to je černé. Takže i to je jistá podoba tohoto problému. V neposlední řadě je to i osobní zkušenost, která přináší pro mne osobně, protože jsem jeho žák, mnohaletý, přináší pro mě osobně i další významnou zkušenost. Takže podívejte - tady se nám do toho problému míchá mnoho dalších odstínů. Ne každý, kdo dokáže udělat nějaký zázrak, může být tím, koho by jsme si přáli. A tak dále a tak dále. Máme tu svět dobra, zla, magie, nemagie, máme zde cokoliv. A myslím si, že ta analýza té filosofie - jsem o tom přesvědčen, jinak bych to ani možná nedělal - že ta analýza nakonec přinese stejný závěr, který zde byl vytvořen. Přinašeči se nikdy neoznačují, sami, přímo, jako:"Lidi, dívejte se, já jsem výjimečný zrozenec, vy mě musíte poslouchat" a tak dále, a to proto, že přicházejí dávat pomocnou ruku, pomoc - a ta pomoc nespočívá v tom, že ho budete zbožňovat, ale že ho budete následovat. A pokuď něco předává, no tak je to právě v tom vyrovnání. A když se podíváte na tu filosofii, tak ona vám vlastně nastíní Tvůrčí čtyřku jako základní tvůrčí element v té rezonanci kvadrupolní, která tvoří čas, prostor, hmotu, ducha a tak dále. On je popíše až k jejich vzniku, což doposud nikdo touto formou neudělal, a je to proto, že tato zastavení Přinašeče je také ve vývoji, protože jak je lidstvo ve vývoji, tak je ve vývoji i to, co se jim může předat a do jaké hloubky. Kdyby například současné pojetí Přinašeče bylo prezentováno o 2 tisíce let v minulosti Ježíšem, pak by velmi pravděpodobně nedošlo k rezonanci společnosti a předávaného. Čili i ta forma se mění, protože se mění nejenom doba, vliv, ale také sami lidé. Také jsou vlastně jakýmsi řekněme produktem jejich kulturní zkušenosti, filosofické, vědecké zkušenosti, která nemůže být přehlížena. Ten Přinašeč nemůže tady násilím razit nějakou třeba minulou dobu, kdy se užívaly hlavně nějaké symbolické analogie, které ti lidé chápali samozřejmě v té době, bylo to pro ně přirozené. Dneska by to bylo trochu jiné, protože by vyžadovali prostě jiný způsob podání. Takže neodpovím vám zcela, protože nechci. Nechci zejména proto, že tu není cílem Přinašeče glorifikovat. To, co mohu udělat, je upozornit na tento zrod. A pak už je to třeba nechat vaší vlastní úvaze. Dalo by se možná mluvit i více, ale bylo by to kontraproduktivní, protože by to namísto vaší vlastní cesty a úvahy o zhodnocení vyvolalo řekněmež změnu názoru jinou cestou. Samozřejmě předpokládáme od takových jedinců určité, řekněmež - jak to nazvat? - "výjimečné schopnosti". To jistě. Ale abyste je přijímali, proto, že se stalo to nebo ono, by bylo velmi padlé, protože to přijetí musí přicházet z podstaty pochopení pravdy. A tak závěrem bych tady vzpomněl na jednu ze Zezulkových vizí. Ta to popisuje myslím nejlépe. Vlastně dvě. Jednou za 2000 let je postavena, obrazně řečeno, mezi lidi obrovská místa s kaší. Voní, je chutná a sladká. Lidi přistaví žebříky a začnou tu kaši konzumovat, roznášet i druhým - mluvíme o filosofii - a ten děj pokračuje ty 2000 let. Jenomže tím používáním je také do té kaše zanášena nečistota, až na konci, často, je také plesnivá. Ale lidé si na ni zvykli, je pro ně samozřejmá, a proto svým způsobem vlastně si převykají nesprávnosti. Uběhne dané období. Je postavena nová mísa. No a co se stane? Napřed pár jedinců přistaví žebřík a ochutná. Je tam, jsou zvědaví. Část z nich je zvyklá tak na tu starou, plesnivou, že jim nechutná. Část si rychle zvykne - a začíná se děj opakovat: opět nakonec přichází obrovské množství lidí, rozvážejí ji povozy a tak dále a kaše se pomaličku vychládá a degraduje. A tak za další dva tisíce let přijde další. Je to proto, že my lidé ještě nejsme schopni udržet čistotu. A také je potřeba tu kaši pořád zlepšovat. Takže to je příměr toho přinášení. Přinašeč. No a teď ještě o té technologii. Zezulka v jiné svojí vizi stojí uprostřed Vladislavského sálu na Pražském hradě, je tam mnoho hloučků a ve středu každého hloučku je jakýsi učitel nebo kazatel. Jejich cílem je naučit lidi matematiku. A jeden hlásí, že jedna a jedna je pět, další, že jedna a jedna jsou tři, další, že dva a pět je devět a tak dále. A Zezulka tam stojí a říká si, v úhlu svého vědění:" Jak to proboha těm lidem říct?" Každý z nich je zavázán ve své skupině a jaksi poslouchat někoho jiného, to je docela problém. Byť by měl pravdu. Protože oni přece vědí, že jedna a jedna jsou čtyři. Pak ho napadlo, že jediná cesta, jak těm lidem prospět, je neříkat, kolik je 1 + 1, ale představit a naučit lidi číselnou osu tak, aby z jejího pochopení pochopili, že jedna a jedna jsou dvě. A dvě a pět je sedm. A tak ten Zezulka v té své vizi toto začal dělat. A to je odpověď konečná na vaši otázku. Až pochopíte Zezulkovu "číselnou osu", pochopíte i to, proč je Přinašeč. A to je všechno, co k tomu můžu říct. Protože byť byste byl součástí nějaké nauky nebo čehokoliv, tak pokud nepochopíte ten vlastní nejhlubší základ, který dává důvodnost tomu či jinému tvrzení, tak je to ztracené. Ostatně položte si otázku:" Proč byl Ježíš Přinašeč?" Vždyť přece i v té době bylo mnoho geniálních, schopných a úžasných lidí, a přesto to byl jeden jediný ze všech těch lidí. I to je odpověď.

No a to je pro dnešek všechno. Takže se těším na setkání za hodinu při duchovní obřadu. Mějte se krásně, děkuju za vaše dotazy a velmi rád se budu pokoušet na ně odpovídat tak, jak moje řekněmež vědomí a také intuice nebo spojení se Zezulkou tedy dá. Neodpověděl by vám jinak. Vždyť proto jsem k němu tolik let chodil. Hodně štěstí. Na shledanou.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies